MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA ZAHRADNICKÁ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA ZAHRADNICKÁ ÚSTAV ZELINÁŘSTVÍ A KVĚTINÁŘSTVÍ VYUŽITÍ KVETOUCÍCH PÁSŮ V RÁMCI EKOLOGICKÉ FARMY DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. Vypracovala: Bc. Lenka Halvová Lednice na Moravě 2011

2 Poděkování Chtěla bych poděkovat Doc. Ing. Robertu Pokludovi, Ph.D. za vedení při zpracování diplomové práce. Dále děkuji Ing. Tomáši Koptovi, který byl konzultantem této práce, a také děkuji Ing. Václavu Psotovi za vytvoření grafu pomocí softwaru Canoco. Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli jakoukoliv měrou a pomohli vytvořit podmínky ke zpracování této práce. Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Využití kvetoucích pásů v rámci ekologické farmy vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne... Podpis.

3 Obsah Obsah... 3 A. Úvod... 6 B. Literární přehled Důvody zakládání kvetoucích pásů Základní principy zakládání Rostliny atraktivní pro predátory Vhodné rostliny pro květinové pásy Fenykl obecný - Foeniculum vulgare Kmín kořenný Carum carvi Kopr vonný - Anethum graveolens Koriandr setý - Coriandrum sativum Morač větší - Ammi majus Pastinák setý - Pastinaca sativa Aksamitník rozkladitý - Tagetes patula Chrpa modrá - Centaurea cyanus Kokarda Gaillardia sp Krásenka Cosmos sp Měsíček lékařský - Calendula officinalis Řebříček Achillea sp Slunečnice Helianthus strumosus Třapatka Echinacea sp Zlatobýl Solidago sp Tařicovka přímořská - Lobularia maritima Bob obecný - Vicia faba Komonice lékařská - Melilotus officinalis Tolice vojtěška - Medicago sativa Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum Laskavec - Amaranthus sp Kombinace rostlin v kvetoucích pásech Predátoři v kvetoucích pásech Hladěnkovití Anthocoridae Lovčicovití Nabidae... 29

4 6.3 Lumčíkovití Braconidae Lumkovití Ichneumonidae Pavoukovci Arachnida Pestřenkovití Syrphidae Slunéčkovití Coccinellidae Střevlíkovití Carabidae Zlatoočkovití Chrysopidae C. Experimentální část Cíl pokusu Metodika Charakteristika pozemku Průběh pokusu Založení pokusu a agrotechnika Rostlinný materiál Hodnocené parametry Metodika pozorování a vyhodnocení D. Výsledky Hodnocení přirozených nepřátel Pestřenkovití - Syrphidae Slunéčkovití - Coccinellidae Lumčíkovití Braconidae Zlatoočkovití Chrysopidae Dravé ploštice - Orius sp Lumkovití Ichneumonidae Hodnocení dalších predátorů Hodnocení atraktivity rostlinného materiálu Kopr vonný - Anethum graveolens Měsíček lékařský - Calendula officinalis Chrpa modrá - Centaurea cyanus Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum Fenykl obecný - Foeniculum vulgare Celkové zhodnocení Návrh směsi Diskuze... 60

5 14. Závěr Souhrn, resume Seznam použité literatury Seznam obrázků v textu Seznam tabulek v textu Seznam grafů v textu Seznam příloh Přílohy... 77

6 A. Úvod Na rozdíl od konvenčního pěstování, kde je možné používat chemickou ochranu, se v ekologickém pěstování musí spoléhat na ochranu přírodě blízkou a využívat možnosti ochrany biologické. Mezi jednu z možností patří také zakládání kvetoucích pásů. Uplatnění kvetoucích pásů v ekologickém pěstování je časté, a to z důvodu omezeného množství možné ochrany. Kvetoucí pásy je výhodné zakládat i v konvenčním zemědělství z důvodu přilákání predátorů a tím ušetření každoroční ztráty za aplikaci přípravků na ochranu proti škůdcům. Tyto kvetoucí pásy jsou zakládány v porostu z rostlin atraktivních pro predátory, které poskytují pyl či nektar potřebný k vývoji přirozených nepřátel a také umožňují nutný úkryt. Pokud se budou tyto pásy zakládat, bude se zvyšovat množství přirozených predátorů a dále se pak sníží riziko napadení porostu škůdci. Tento způsob ochrany nemá za úkol absolutní vyhubení škůdce, ale škůdce udržovat pod prahem hospodářské škodlivosti. 6

7 B. Literární přehled 1. Důvody zakládání kvetoucích pásů Krajina v České republice se v posledních 50 letech změnila. Vlivem kolektivizace byly rozorávány meze a scelovány pozemky. Zemědělská výroba byla intenzifikována. Z krajiny postupně vymizely ekologicky stabilní prvky, do kterých patří bezpochyby remízky, ale také rozptýlená zeleň a další. Jako důsledek této intenzifikace je nízká ekologická stabilita, snižování nejen rostlinné, ale i živočišné diverzity. Je tedy velmi důležité jak zakládat nové přirozené biotopy, ale také podporovat přirozený výskyt živočichů respektive predátorů v porostu. Tyto zakládané porosty nejen že zvyšují biodiverzitu, ale také podporují a zvyšují včelí pastvu a zvyšují výskyt přirozených predátorů. Důvodem zakládání kvetoucích pásů v okolí pěstebních ploch je tedy zvyšování rozmanitosti a podpora přirozené predace. Některé rostliny, které jsou atraktivní pro predátory, se přirozeně vyskytují v přírodě, nebo rostou společně s kulturní plodinou. Nejznámější takovouto rostlinou je bezpochyby chrpa, která se vyskytuje na okrajích obilných polí, ta je ale nyní z porostu vytlačována. Důvodem je především zvyšující se monokultura a aplikace vysokých dávek herbicidů. Dá se tedy říci, že atraktivní rostliny lákající přirozené predátory jsou také plevelné. (ŠARAPATKA, ET AL., 2005) Jedním z hlavních důvodů zakládání kvetoucích pásů v plochách zemědělské produkce je maximálně snížit výskyt škůdce v porostu kulturní rostliny. V neposlední řadě ale také udržet biologickou rozmanitosti a obnovit životní prostředí. Rozmanitost z pohledu fauny je v monokultuře velice nízká, v porovnání s porostem, kde je vysoká biodiverzita. Na okrajích polí, kde se mnohdy půda neobdělává, je výskyt přirozených predátorů vyšší. Kvetoucí pásy jsou velice důležité z pohledu rozčlenění velkých ploch pozemku na několik menších. Pokud se tyto kvetoucí pásy navrhnou z květin vhodných a atraktivních pro přirozené predátory škůdců je možné i omezit chemickou ochranu porostu. (FRIEDEL, ET AL., 2008) Při zakládání těchto kvetoucích pásů je velice důležité dbát na to, aby rostliny použité do těchto pásů kvetly co nejdéle a tak pokryly co nejdelší dobu vegetace kulturní rostliny. Takto zvolené rostliny poskytují potravu pro přirozeně se vyskytující predátory, jako jsou pestřenky, zlatoočka, slunéčka a další. Rozloha plochy oseté kulturní rostlinou by měla být maximálně 10 ha. Pokud by byla plocha větší, dochází ke 7

8 zhoršenému rozšiřování predátorů do porostu. Při volbě možných směsí rostlin do kvetoucích pásů je důležité zjistit nároky zvolených rostlin. (URBAN, ET AL., 2003) Tyto pásy se zakládají z důvodu možného zvýšení predace. Výběr vhodných rostlin, které přitahují predátory je velice důležitý. Mnozí predátoři se v dospělosti živí pouze nektarem a pylem. Je tedy důležité počítat s určitou plochou vymezenou pro atraktivní rostliny. Díky porušení monokultury a zprostředkování potravy dospělcům, kteří se živí výhradně pylem a nektarem se zvýší výskyt přirozených predátorů v porostu. Pokud rostliny poskytují dostatek nektaru a tím i potravy dospělcům je možné, že se tak zvyšuje dlouhověkost a plodnost predátora. Pokud má přirozený predátor dostatečný přísun cukru a následně tedy více energie na kladení vajec a rychlejší reprodukci, populace predátorů se v porostu zvyšuje, a tak se snižuje výskyt škůdce v porostu kulturní rostliny. (VATTALA ET AL., 2006) Důvodem zakládání kvetoucích pásů je také omezování rozmnožování plevelnatých rostlin a snižování únavy půdy. Je také nutné zohledňovat možnost kombinace rostlin, které poutají do půdy vzdušný dusík, díky těmto rostlinám se do půdy dostává vzdušný dusík a zvyšuje se také úrodnost půdy. Pokud se budou tyto pásy používat i ve výsadbách dlouhodobého charakteru, jako jsou sady a vinice je možné, že se nejen sníží výskyt škůdců, ale zlepší se také půdní struktura a úrodnost. (ZÍDEK, 1992) Oblast studia managementu stanovišť pro zvýšení biokontroly má dvacetiletou historii, během těchto let byl vytvořen seznam nejatraktivnějších a nejvhodnějších rostlin do kvetoucích pásů. Tyto rostliny byly dále rozděleny do skupin podle nároku na půdní a klimatické podmínky, tak aby vytvářely vhodné podmínky pro predátory. Možná kombinace, která je také nejvhodnější variantou, je spojení kulturních rostlin s přirozeně se vyskytujícími rostlinami. (FRIEDEL, ET AL., 2008) 8

9 2. Základní principy zakládání V posledních letech se zakládání květinových pásů dostává do popředí a využívá jich mnohem více zemědělců a pěstitelů než v letech minulých. Je to z důvodu jednak návratu k přirozenému, přírodě blízkému pěstování plodin, ale také snížení a omezování aplikace chemických látek a pěstování v kvalitě bio. Je několik možností jak vytvořit kvetoucí pás, buď jako divoký kvetoucí pás, který spíše slouží jako úkryt pro divokou zvěř, nebo jako větrolamy a ochrana proti vodní erozi. Další možností je však také zakládání pásů z rostlin spíše jednoletých. Ve směsi s různým nástupem kvetení a různou délkou vegetace tak, aby pokryla co nejdelší dobu vegetace pěstované plodiny. Samotné zakládání kvetoucích pásů je možné buď po celém okraji pole, nebo v určitém odstupu v pásech. Pásy založené pouze po okraji pole sice zabírají menší plochu, ale při vysokém napadení škůdci se predátoři do porostu dostávají pomaleji než z pásů umístěných uvnitř pole. Je však známo, že škůdci napadají porost od kraje a bude-li porost ohraničen tímto kvetoucím pásem, bude také snížená možnost napadení škůdcem. Založený pás by měl měřit metrů, a to po celé ploše pole. Založení kvetoucích pásů je možné v jakékoli kultuře a to nejen v kultuře jednoletých zelenin, ale také v ovocných sadech a vinohradech. Ve víceletých kulturách se však nemusíme omezovat jen na jednoleté rostliny, můžeme zakomponovat do meziřadí i rostliny vytrvalé, jako jsou trávy a další víceleté rostliny. (NICHOLLS, ALTIERI, ) Kvetoucí pásy mohou být významným obohacením agroekosystému např. při rozdělení velkých bloků orné půdy. Tyto pásy mohou vzniknout tak, že necháme část půdy ladem, nebo ji osejeme vhodnou kvetoucí směskou. Pro mnoho členovců je diverzita rostlin v takových pásech rozhodující. Zvyšuje se tím druhová rozmanitost v polní kultuře a dochází k propojení biotopů. Kvetoucí pásy by se měly zakládat tak, aby nepřekážely při obdělávání a aby pokud možno spojovaly různé biotopy. Při volbě rostlin vhodných do kvetoucích pásů je však důležité znát jejich biologii, a to z důvodu možné atraktivity nejen pro predátory, ale i pro škůdce. Takovéto rostliny jsou v kvetoucím pásu nežádoucí, i když by mohly některé z predátorů výrazně více lákat. Při zakládání kvetoucích pásů je důležité vědět, jakou kulturní plodinu budeme pěstovat a jací škůdci by se v porostu mohli vyskytovat. Po této úvaze je také důležité zvážit jaké 9

10 nároky má vlastní vybraná směs rostlin, tak aby byla schopná se v daném prostředí vyvíjet. (ALTIERI, NICHOLLS, 2005) Při zakládání kvetoucích pásů je velice důležité, aby si pěstitel vytvořil seznam možných škůdců na produkční ploše a u každého škůdce pak zjistil jaké jsou jeho požadavky na prostředí, za jakých podmínek je schopný se rozmnožovat a jaké rostliny jej přitahují. Dále je také důležité vědět, jak rychle je škůdce schopný přesáhnou práh škodlivosti a v jaké vývojové fázi daný škůdce přezimuje. Dá se tady říci, že nejdůležitější aspekty při zakládání kvetoucích pásů je ekologie škůdce, jací jsou jejich nejvýznamnější predátoři a parazitoidi. Načasování vhodné predace či parazitace je dalším aspektem důležitým ke kvalitní a přesné ochraně porostu. Pokud se v porostu predátor již vyskytuje, je ochrana včasná a rychlá, k překročení prahu škodlivosti pak v tomto případě ani nemusí mnohdy dojít. Rostlinné druhy produkují různý pyl a nektar, ten je vhodný pro různé přirozené predátory. Je tedy důležité volit rostliny, které odpovídají daným škůdců. (NICHOLLS, ALTIERI, ) 10

11 3. Rostliny atraktivní pro predátory Je důležité si uvědomit, že některé rostliny predátory lákají do porostu a udržují je v něm, ale tito predátoři neslouží k celkovému vyhubení škůdce. K tomuto jevu nikdy nedojde, dochází spíš k vytvoření rovnováhy a udržování škůdce pod prahem škodlivosti. Je také důležité si uvědomit, jakou kombinaci rostlin je nejvhodnější zvolit v závislosti na pěstované plodině. Pokud jsou pěstované plodiny náchylné na mšici, je vhodné použít jiné rostliny než u rostlin náchylných na třásněnky či jiné škůdce. Je tedy nutné si uvědomit, do jakých kulturních porostů jsou tyto rostliny vhodné. Nutné je si ale také uvědomit v jaké lokalitě se bude porost nacházet. Pokud se budou pěstovat rostliny v horských oblastech, není vhodné do této oblasti aplikovat rostliny vhodné do teplých oblastí a naopak. (NICHOLLS, ALTIERI, ) Zásadní pro volbu vhodné rostliny je produkce nektaru a pylu dané rostliny, jejich atraktivita a výživná hodnota pro daný druh přirozeného nepřítele. Kvetoucí pásy jsou také zdrojem pylu pro včely, které opylují i produkční rostliny, rostliny však také udržují v okolí lepší klima. Ideální rostlina vhodná do kvetoucích pásů je ta, která kvete a láká přirozené nepřátele do porostu ještě v době, kdy hlavní produkční plodina není napadena škůdci. V této době je predátor schopný se živit pylem a nektarem a v době, kdy se v porostu vyskytne škůdce je připraven snižovat jejich výskyt a udržovat škůdce pod prahem hospodářské škodlivosti. (HOGG, ET AL., 2010) Mezi čtyři doporučované rostliny vhodné pro aplikaci v kvetoucích pásech jsou svazenka (Phacelia tanacetifolia), pohanka (Fagopyrum esculentum), tařicovka (Lobularia maritima) a koriandr (Coriandrum sativum). Všechny tyto rostliny jsou jednoleté, i když tařice může v mírném podnebí projevovat znaky trvalky. Tyto rostliny jsou velmi často používány v pokusech a to z důvodu 100 % kladných výsledů. Ve výběru vhodných rostlin do výzkumu, je velice důležitý prokázaný výskyt predátora na těchto rostlinách v předchozích studiích a následná volba dalších méně prozkoumaných rostlin pro srovnání. Hlavním kritériem vhodných rostlin je volba přirozených druhů z důvodu snazší dostupnosti a nižší ceny osiva. Vhodně zvolené rostliny lákají predátory, ale také zvyšují úrodnost půdy, snižují zaplevelení pozemku, snižují erozi půdy a to jak vodní tak i větrné. Volba rostlin je tedy velice důležitá a měl by se na ni klást velký důraz. Následkem vhodné volby rostlin ve směsi má za důsledek snížení populace škůdce a zvýšení kvality a výnosu produkce. (FRIEDEL, ET AL., 2008) 11

12 Rostliny produkující nektar jsou velice důležité pro vývoj a dlouhověkost predátora. Některé studie prokázaly, že nektar produkovaný rostlinou snižuje až o 73 % smrt hrozící hladověním. Zvyšuje však také plodnost, a to jak produkci vajec, ale také kvalitu jejich dalšího vývoje. Energie získaná z nektaru také ovlivňuje rychlost predace. Každá rostlina má jinou stavbu květu a obsahuje nektar různého složení a viskozity. Tím tak vyhovuje různým druhům predátora. (LEE, HEIMPEL, 2005) Aplikace kvetoucích pásů vede ke snížení produkční plochy, ale při vhodné kombinaci rostlin, mohou rozšířit sortiment produkce v podniku. Těmito rostlinami jsou například pohanka (F. esculentum), kopr (A. graveolens), fenykl (F. vulgare) a mnoho dalších, jako jsou léčivky a rostliny používané v programu biopaliv, nebo vhodné pro řez květů, mezi které patří zlatobýl (Solidago), třapatka (Echinacea), slunečnice (Helianthus) a další. Pokud však rostliny používáme k řezu je tím snížen počet květů a tím tak snížená plocha produkovaného pylu a nektaru. (HOGG, ET AL., 2010) 12

13 4. Vhodné rostliny pro květinové pásy Rostliny vhodné pro kvetoucí pásy patří nejčastěji do čeledí miříkovitých, hvězdnicovitých, bobovitých a brukvovitých, je však mnoho dalších rostlinných druhů, které jsou vhodné pro aplikaci do kvetoucích pásů, jejich schopnost však dosud nebyla potvrzena. V následující tabulce jsou uvedeny nejčastěji používané a nejspolehlivější rostliny těchto čeledí. Tab. 1 Rostlinné druhy vhodné do kvetoucích pásů Amarantaceae laskavec Amaranthus spp. Apiaceae fenykl obecný Foeniculum vulgare kmín kořenný Carum carvi kopr vonný Anethum graveolens koriandr setý Coriandrum sativum morač větší Ammi majus moračzákrovnatý Ammi visnaga pastinák setý Pastinaca sativa Asteraceae aksamitník rozkladitý Tagetes patula chrpa modrá Centaurea cyanus kokarda Gaillardia spp. krásenka Cosmos spp. krásnoočko Coreopsis spp. měsíček lékařský Calendula officinalis řebříček Achillea spp. slunečnice Helianthus spp. třapatka Echinacea spp. vratič obecný Tanacetum vulgare zlatobýl Solidago spp. Brassicaceae barborka obecná Barbarea vulgaris brukev Brassica spp. divoká hořčice Brassica kaber tařice skalní Aurinium saxatilis tařicovka přimořská Lobularia maritima šedavka šedá Berteroa incana Fabaceae bob obecný Vicia faba komonice lékařská Melilotus officinalis tolice vojtěška Medicago sativa vikev huňatá Vicia villosa vikev velkokvětá Vicia grandiflora Polygonaceae pohanka obecná Fagopyrum esculentum Rosaceae mochna Potentilla spp. (ALTIERI, NICHOLLS, 2005) 13

14 Při volbě vhodných rostlinných druhů je velice důležité dbát na jejich nároky, a to jak na půdní tak i klimatické. Dalším možným hodnocením je však také doba kvetení a životnost rostlin. V tabulce 2 je zaznamenáno hlavní období kvetení jednotlivých rostlinných druhů Tab. 2 Doba květu jednotlivých druhů vhodných pro aplikaci do kvetoucích pásů Druh/měsíc Tařicovka přímořská Bob obecný Měsíček lékařský Kmín kořenný Komonice lékařská Aksamitník rozkladitý Chrpa modrá Kokarda Koriandr setý Pakmín větší Pohanka obecná Řebříček Tolice vojtěška Fenykl obecný Krásenka Kopr vonný Laskavec Pastinák setý Třapatka Slunečnice Zlatobýl I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII 14

15 4.1 Fenykl obecný - Foeniculum vulgare Roste planě především ve středomoří, dále také kolem Černého moře, v České republice se vyskytuje na jižní Moravě. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Vzhledově se podobá kopru, dorůstá do výšky 1,2-2 m. Květenství je složený okolík barvy žlutozelené až žluté. Kvete v období od července do září. Fenykl patří mezi teplomilné rostliny vyžadující výsluní až polostín. Půdy potřebuje dobře propustné, hluboké a vápenité. Pěstování je možné pouze v kukuřičném výrobním pásu. Nároky na vodu jsou nejvyšší v období od tvorby stonku do kvetení. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 1 Foeniculum vulgare 4.2 Kmín kořenný Carum carvi Jeho výskyt je téměř v celé Evropě až na Středomoří. V České republice roste po celém území. Řadí se do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Patří mezi dvouleté rostliny. V prvním roce se vyvíjí listová růžice, ve druhém pak vyrůstá lodyha dorůstající výšky 0,3-1 m. Květenstvím je složený okolík zbarvený bíle výjimečně růžově. Kvete v období od května do července následujícího roku. Nároky na teplo a světlo jsou vysoké. Půdu vyžaduje písčito-hlinitou až jílovitou s dostatkem humusu. Výsev se provádí na jaře, klíčí při teplotách C. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 2 Carum carvi 15

16 4.3 Kopr vonný - Anethum graveolens Pochází z jižní Evropy a západní Asie. V současnosti se však pěstuje v mírných a subtropických pásech celého světa, kde také může lehce zplaňovat. V České republice se vyskytuje již od středověku. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Dorůstá do výšky 0,6-1 m. Květ je dvakrát složený okolík. Kvete v období od července do srpna žlutozelenou barvou. Půda je nejvhodnější vlhčí, živná a propustná. Polohy spíše chráněné, slunné až polostinné. Výsev, je možný, díky jeho krátké vegetaci již od dubna do Obr. 3 Anethum graveolens července. Nevhodná kombinace je výsev kopru společně s fenyklem z důvodu snižování jejich typických aroma, což ale u kvetoucích pásů nevadí, pokud se tyto rostliny také nepoužívají ke sklizni. Květy jsou velice atraktivní pro lumky a lumčíky. (JAŠKOVÁ, 2010) 4.4 Koriandr setý - Coriandrum sativum Rostlina se vyskytuje ve Středomoří. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Patří mezi jednoleté rostliny dorůstající do výšky 0,4-1 m květenstvím je složený okolík barvy bílé, nebo bílo-růžové. Kvete v období od června do července. Koriandr patří mezi teplomilnější rostliny se středními nároky na půdu, vyžaduje však chráněné polohy před silným větrem. Nejvhodnější jsou půdy hlinité až písčito-hlinité s dostatkem humusu. Na počátku růstu vyžaduje dostatek vláhy, v období kvetení však vyžaduje sucho a teplo. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 4 Coriandrum sativum 16

17 4.5 Morač větší - Ammi majus Pochází z jižní Evropy a Asie. Vyskytuje se i v České republice, kde také zplaňuje. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Řadí se mezi jednoleté byliny dorůstající do výšky 1 m. Květenstvím je složený okolík barvy bílé. Kvete od června do října Stanoviště vyžaduje slunné s půdami kvalitními. U citlivých osob může docházet k podráždění pokožky, a to především v době květu. (WWW 1) Obr. 5 Ammi majus 4.6 Pastinák setý - Pastinaca sativa Původní výskyt byl na Kavkaze, Blízkém východě ve Střední Asii, následně však zdomácněl po celé Evropě. V České republice se vyskytuje pouze v teplejších polohách, ve vyšších pak vzácně. Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Rostlina je dvouletá až vytrvalá, dorůstá do výšky 0,3-1 m. Květ vytváří až v druhém roce od července do září. Květenství je složený okolík barvy žlutozelené až žluté. Pastinák je nenáročná rostlina. Nejvhodnější je stanoviště slunečné až polostinné. Půdy vyžaduje písčité a vlhké. Vzchází velice pomalu, je tedy dobré provádět výsev co nejdříve v měsíci březnu. (JAŠKOVÁ, 2008) Obr. 6 Pastinaca sativa 17

18 4.7 Aksamitník rozkladitý - Tagetes patula Pochází ze subtropických a tropických oblastí Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Zákrovy úborů jsou trubkovitě srostlé a lůžko úboru často ploché. Květní stopka je u mnoha druhů pod úborem nápadně nafouklá. Barva květu je převážně žlutá, oranžová, nebo hnědá. Kvete po celou dobu vegetace od června do října mnohdy až do zámrazu. Rostliny je nutné předpěstovat a následně vysazovat v polovině května. Na půdy není náročný, ale vyhovuje mu však spíše půda humózní, propustná. Na klima je nenáročný. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002) Obr. 7 Tagetes patula 4.8 Chrpa modrá - Centaurea cyanus Pochází z jihovýchodní Evropy, kam byla rozšířena již ve starověku a to pravděpodobně s obilím. Její rozšíření se dále rozvíjelo do Severní a Jižní Ameriky a dále do Austrálie. V České republice je rozšířena po celém území. Vzhledem k dnešnímu typu zemědělství je tato rostlina však na ústupu a to především v teplejších oblastech. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), dorůstá do výšky 0,6-0,9 m. Úbor je podepřen zákrovem a jeho listy mají nazelenalý okraj. Květy jsou jednoduché u kulturních forem plnokvěté. Kvete v období od června do srpna. Její nároky jsou velmi nízké, vyskytuje se především na úhorech a polích s obilím, kde dokáže tvořit až celé porosty. Další výskyt je na Obr. 8 Centaurea cyanus rumištích, skládkách, náspech a okrajích cest. Upřednostňuje však výživné a kypré půdy. Nesnáší přesazování, vysévá se přímo na pozemek v měsíci dubnu. Přirozený výskyt je do nadmořské výšky 640 metrů nad mořem. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002) 18

19 4.9 Kokarda Gaillardia sp. Pochází ze střední a Jižní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dorůstá do výšky 0,3-0,75 m. Květenstvím je úbor barvy červené se žlutými okraji. Doba květu je červen až září následujícího roku. Na půdy není náročná, ale vyhovuje jí spíše sušší slunné stanoviště. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002) Obr. 9 Gaillardia sp Krásenka Cosmos sp. Původně se vyskytovala v Mexiku a Jižní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rod Cosmos zahrnuje asi 20 druhů, které se liší svoji výškou i barvou květu. Řadí se mezi jednoleté rostliny, obvykle dorůstající do výšky 0,4-09 m, někdy však až 1,2 m. Úbory květů jsou zbarveny různými barvami od žluté, oranžově až po růžovou a červenou. Kvete v období od měsíce července do září až října dle průběhu podzimního počasí. Vyžaduje polohy teplé s výsluním. Na půdy nemá Obr. 10 Cosmos sp. vysoké nároky, vyžaduje však propustné kypré spíše chudší půdy. Nároky na zálivku jsou v době květu vyšší. Množí se pomocí semen. Výsev se provádí v měsíci březnu až dubnu a výsadba se provádí koncem května. Je možný i přímý výsev koncem května. (RYBKOVÁ, HAAGER, 2002) 19

20 4.11 Měsíček lékařský - Calendula officinalis Domovinou je mu středomoří, Kanárské ostrovy a Evropa. V České republice se pěstuje od 17. století a nyní je schopen i zplaňovat. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dorůstá do výšky 0,6-0,7 m, květy vyrůstají na dlouhých lodyhách. Barva květuje převážně žlutá nebo oranžová. První květy se vyskytují již za 10 týdnů po výsevu konkrétně od května do srpna. Rostliny jsou nenáročná na polohu, vyhovuje jim spíše výsluní a polostín. Půdy však vyžaduje živné hlinito-písčité. V sušších podmínkách je kvalita květů vyšší. Výsev se provádí v polovině měsíce dubna přímo na stanoviště. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 11 Calendula officinalis 4.12 Řebříček Achillea sp. Pochází z Kavkazu a Malé Asie. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostlina je vytrvalá, dorůstá do výšky 1.5 m. Kvete v období od června do září následujícího roku. Na vzpřímených lodyhách se nachází ploché květy složené z malých úborů barvy bílé. Tyto květy jsou vhodné používat k sušení a následné dekoraci. Celá rostlina je vysoce aromatická. Na půdy není náročná, vyhovují jí všechny typy propustných půd. Vyžaduje však slunné stanoviště. Celkové nároky na prostředí jsou nízké. (VÍT, ET AL., 2001) Obr. 12 Achillea sp. 20

21 4.13 Slunečnice Helianthus strumosus Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), původem ze severní Ameriky. Rostlina je vysoká 2 m, od poloviny stonku je barvy nafialovělé. Květenství je úbor, kvete zářivě žlutou barvou od srpna do září následujícího roku po výsadbě. Je vhodná pro přirozené nepřátele vyskytující se v období pozdního léta. Tyto rostliny jsou schopny zapojit pozemek již druhým rokem po výsadbě na stanovišti, kde však může docházet až k jeho zaplevelení. Na půdu nemá vyhrazené nároky, nejvhodnější jsou však hlinito-písčité. Musí být dostatečně propustná, záhřevná, s dostatečnou zásobou vody. Obr. 13 Helianthus strumosus Láká především predátory, jako jsou chalcidky (Chalcidoidea), zástupce z rodu Orius spp. a pavouky čeledi Thomisidae, dále pak malé množství pestřenek, slunéček a lumčíků. (WWW 5) 4.14 Třapatka Echinacea sp. Pochází ze Severní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Patří mezi trvalky keřovitého růstu, dorůstá do výšky 0,8 m. Doba kvetení je od července do září. Barva květu bývá především růžová s vystouplým hnědým středem. Patří mezi léčivky, využívá se především květ, list i kořen. Nároky na prostředí nejsou vysoké. Vyžaduje výsluní až polostín, půdy propustné, s dostatkem živin. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 14 Echinacea sp. 21

22 4.15 Zlatobýl Solidago sp. Původně pochází ze Severní Ameriky. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dosahuje výšky 1,5 m. Patří do trvalek rostoucí v trsech, dobře se množí dělením trsu a semenem. Díky této vlastnosti se může rychle šířit do okolí, dochází tak k rychlému zplanění a následnému agresivnímu zaplevelení pozemku. Kvete v období od srpna do září až října žlutými květy. Vyhovuje jí slunné stanoviště, snese však i slabé přistínění. Půda je nejvhodnější zahradní s dostatkem zálivky. Při pěstování je vhodné vytvořit oporu. Existují však kultivary s nižším vzrůstem. (VÍT, 2001) Obr. 15 Solidago sp Tařicovka přímořská - Lobularia maritima Původním výskytem je Středozemí, pěstuje se však v mnohých zemích světa, kde také zplaňuje a to například v Severní Americe a Austrálii i v České republice. Zde zplaněla pouze přechodně na území okolo Prahy, Litomyšle a Brna. Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Řadí se mezi jednoleté byliny, dorůstající do výšky 0,1 0,3 m, lodyha je poléhavá. Květy jsou umístěny v hroznu. Kvete od Obr. 16 Lobularia maritima dubna do října dle doby výsevu, bílými až nafialovělými kvítky. Na půdy není náročná. Výsev se provádí přímo na stanoviště od března, lze si rostliny také předpěstovat, ale není to nutné. Vykvétá již pět týdnů po výsevu. Vyžadují plné slunce, snesou i chudší a sušší půdy. (RYBKOVÁ, HAAGER,2002) 22

23 4.17 Bob obecný - Vicia faba Pochází ze severní Afriky a jihozápadní Asie. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá do výšky až jednoho metru. Na kořenech se nachází hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Díky této vlastnosti, kterou mají všechny rostliny z čeledi bobovitých, patří mezi plodiny, které zvyšují úrodnost půdy. Díky svému mohutnému olistění také zmírňuje procento zaplevelení pozemku. Výsev se provádí brzy na jaře nejpozději do poloviny dubna, kvést začíná za dní po výsevu. Lodyha je na průřezu čtyřboká a Obr. 17 Vicia faba dosahuje výšky 1,2-2 m. Květenství je hrozen tvořený dvěmi až třinácti bílými květy s černo-fialovou skvrnou na každém křídle. Bob vyžaduje vlhčí klima než ostatní luskoviny z důvodu vyššího nároku na vodu při vzcházení. Nejvhodnější je pro něj mírné až chladné podnebí s dostatečnou zásobou vody v půdě. Mladé rostliny snášejí i jarní mrazíky do -4 C. Půdy jsou nejvhodnější těžší, jílovito-hlinité až hlinité. (WWW 2) 4.18 Komonice lékařská - Melilotus officinalis Pochází z Evropy a Asie. Patří mezi dvouleté byliny z čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá do výšky 0,3 2 m, lodyha je vystoupavá, nebo poléhavá občas načervenalé barvy. Květy jsou uspořádány v jednostranných úžlabních hroznech. Kvete od května do září žlutou barvou. Půdy vyžaduje středně těžké až lehké, polohy pak slunné až mírně zastíněné. V přírodě se vyskytuje na rumištích, okrajích cest a náspech. Ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje jen ojediněle. (SOUČKOVÁ, ET AL., 2005) Obr. 18 Melilotus officinalis 23

24 4.19 Tolice vojtěška - Medicago sativa Původ není znám, zřejmě však je z Malé Asie a Zakavkazí po Střední Asii, v České republice zdomácněla. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae). Vytrvalá rostlina dorůstá do výšky 0,3 0,8 m s hlubokým kořenovým systémem. Kvete v době od června do září fialovými květy typickými pro tuto čeleď. V přírodě se vyskytuje na nevýživných loukách a náspech, především pak na výhřevných půdách. Nároky na prostředí jsou nízké, díky svému hlubokému kořenovému systému, vyžaduje spíše slunné polohy, vhodná především do oblastí řepařských a kukuřičných. Zlepšuje kvalitu půdy. (WWW 3) Obr. 19 Medicago sativa 4.20 Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum Pochází z jižní Sibiře a severní Číny. V České republice je místy pěstována jako kulturní plodina, ale může také zplaňovat. Patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Dorůstá do výšky 0,5-1,4 m, lodyha je často načervenalé barvy. Květy jsou uspořádané ve svazečcích. Jednotlivé květy jsou barvy bílé až narůžovělé. Je schopná vykvést již měsíc po výsevu konkrétně od měsíce června do července, záleží však na době výsevu. Obr. 20 Fagopyrum esculentum Rostlina je citlivá na nízké teploty, a to především v době kvetení, má však velmi krátkou vegetační dobu, je tedy vhodná jako předplodina. Na půdu je celkem nenáročná, roste planě na rumištích a skládkách, podél silnic a železnic. V období kvetení však vyžaduje vyšší dávky závlahy a tepla. Květy lákají především pestřenky, které se živí nektarem. (WWW 4) 24

25 4.21 Laskavec - Amaranthus sp. Pochází ze Severní Ameriky, v Evropě však zcela zdomácněl. Tento rod zahrnuje více než 60 druhů rostlin, kulturní formy patří mezi jednoleté. Řadí se do čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Podle svého využití se stejně jako pohanky označuje jako pseudoobilovina. Vyrůstá do výšky 0,1-2 m, lodyha je přímá, barvy zelené až červené. Květenství je husté, složené z krátkých lichoklasů zelené až načervenalé barvy. Kvete v období od července do zámrazu. Patří k teplomilným rostlinám, vyžadující humózní, hlubší půdy. Klima mu vyhovuje teplé a sušší. Výsev se provádí v období, kdy jsou již půdy vyhřáté konkrétně od poloviny května. V době Obr. 21 Amaranthus sp. vzcházení je rostlina citlivá na nedostatek vláhy. Laskavec velice rychle vytváří velké množství biomasy, která pokryje půdu a brání tak růstu plevelů. Díky tomu má také široké uplatnění především jako krmivo pro hospodářská zvířata, dalším využitím je však již zmíněná mouka ze semen. (VÍT, 2001) 25

26 5. Kombinace rostlin v kvetoucích pásech Rostliny aplikované do kvetoucích pásů musejí splňovat několik důležitých kritérií. Především nároky na klima a půdu dané lokality, dále pak dobu kvetení vhodnou pro ochranu hlavní plodiny. Důležité je také zamyslet se nad dalším možným využitím rostlin v kvetoucích pásech. Jak už bylo výše zmíněno, lze rostliny využívat nejen jako možné atraktivní prostředí pro přirozené predátory, ale také možné využití pro zvyšování kvality půdy, jako je zlepšování drobtovité struktury, nebo zvyšování obsahu humusu a živin v půdě. Popřípadě využití k možnému prodeji, jako řezané květiny, nebo jako biomasa. V dnešní době se však kvetoucí pásy využívají spíše pouze jako atraktivní plocha pro přirozené nepřátele. Další využití této plochy dosud nebylo aplikováno do praxe. (HOGG, ET AL., 2010) Při volbě rostlinných druhů do kvetoucích pásů je velice důležité předem určit, jaká plodina bude v okolí pěstována a jací potenciální škůdci se mohou v daném porostu vyskytovat. Podle toho se odvíjí volba daných rostlin do kvetoucích pásů. Dalším kritériem pro volbu vhodných rostlin je také doba kvetení rostlin. Velice důležité je, aby rostliny pokryly co největší část vegetačního období hlavní plodiny, z důvodu včasného a rychlejšího zásahu predátora, který se již v prostředí nachází a tudíž může, kdykoliv se vyskytne daný škůdce, okamžitě snižovat jeho výsky. Je možné volit jak rostliny jednoleté tak dvouleté, nebo víceleté, podle doby trvání kultivace hlavní plodiny. Kombinací těchto možností získáme plochu, která je zapojená po několik let a tím tak pružně reagovat na možný výskyt škůdce. Rostliny, které jsou schopny zaplevelovat pozemek, jako je například slunečnice (Helianthus strumosus), nebo zlatobýl (Solidago), se raději snažíme nevolit. Pokud se však i přesto rozhodneme pro jejich aplikaci, je vhodné ukončit jejich vegetaci dříve, než začnou zaplevelovat stanoviště. Při volbě rostlin je také velice důležité aplikovat rostliny s nízkými nároky na výživu. Pokud zvolíme rostliny s vysokými nároky na hnojení, dojde tak k možné konkurenci mezi hlavní plodinou a rostlinou v kvetoucím pásu. Naopak vhodné je využívání rostlin, které patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), ty jsou schopny poutat vzdušný dusík, tím tak zvyšovat úrodnost půdy a následně i výnos pěstovaných kulturních plodin. (BONE, ET AL., 2009) Rostliny vhodné pro jednotlivé kulturní plodiny jsou různé, například kombinace zelí hlávkového, které napadá bělásek zelný a můra zelná, s rostlinami z čeledi miříkovitých (Apiaceae) je velice žádaná. Tyto rostliny jsou atraktivní z důvodu produkce nektaru, 26

27 který je snadno přístupný pro druhy parazitoidů, jako je například lumčík žlutonohý (Cotesia glomerata) a další druhy patřící do čeledi lumčíkovitých (Braconidae). Nektar z kopru je velice kvalitní a je prokázáno, že prodlužuje životnost a zvyšuje letuschopnost parazitoida. (WANNER, ET AL., 2006) Další možnou kombinací je koriandr nebo zlateň věncová (Chrysanthemum coronarium) společně s ledovým nebo jarním salátem. Po aplikaci těchto rostlin do kvetoucích pásů je výskyt dravých predátorů z čeledi pestřenkovitých (Syrphidae) vyšší. Díky možnosti pastvy na kvetoucích rostlinách pro dospělé jedince, kteří se živí výhradně nektarem, se zvyšuje jejich počet a rychlost reprodukce. Velice dravé larvy se pak nacházejí v porostu salátu, kde snižují populace mšic. (VILLALOBOS, ET AL., 2006) Chrpa modrá (Centaurea cyanea) produkuje nektar prostřednictvím kališních lístků a vikev plotní (Vicia sepium) pak palisty. Dostupnost takto produkovaného nektaru se zvýší, protože by samotný květ byl pro hmyz velice nepřístupný a příjem nektaru by byl nemožný. Tento nektar navštěvují predátoři, jako jsou slunéčka a další. (WINKLER, ET AL., 2009) 27

28 6. Predátoři v kvetoucích pásech Hlavním rozdělením přirozeně se vyskytujících nepřítel je na parazitoidy a predátory. Jejich rozdíl je značný. Predátoři jsou pavouci, roztoči a jiný dravý hmyz, který se živí různými stádii hmyzu. Predátoři patří především do skupin, jako jsou brouci, vážky, síťokřídlí, blanokřídlí, dvoukřídlí a polokřídlí. Obecnou charakteristikou predátora je, že jejich kořist bývá obvykle menší, než jsou oni sami. Za svůj život zkonzumují desítky kořisti, jak imaga tak i dospělci jsou draví, to však není pravidlem, ale vyžadují také nektar. Parazitoidi na rozdíl od predátorů svoji kořist usmrcují z důvodu jejich následného vývoje. Dospělá samička naklade vajíčka, do různých vývojových stádií škůdce. V něm se pak postupně vyvíjí a tím škůdce usmrcují. Parazitoid se obvykle specializuje na jeden druh hostitele, někteří však mohou parazitovat i několik druhů. Obecně jsou mnohem menší než kořist. Parazitoidi patří mezi dvoukřídlé, chalcidky, lumky a vejřitky. Dospělci mohou být také draví, ale vyžadují pyl nebo nektar pro svou výživu. (NICHOLLS, ALTIERI, ) 6.1 Hladěnkovití Anthocoridae Tyto ploštice jsou velmi malé asi 3 mm. Zbarvení dospělců je černé až na malou část křídel, kde mají bílou skvrnu. Živí se především třásněnkami, vajíčky brouků a mšicemi. Za den spotřebuje 30 třásněnek nebo jiné potravy. Kořist nabodávají na sosák a vysávají ji. Výskyt je převážně v letním, teplém období. Hladěnky jsou využívány především proti třásněnkám, sviluškám a merám. (ŠEFROVÁ, 2006) Obr. 22 Anthocoridae 28

29 6.2 Lovčicovití Nabidae Patří do čeledi lovčicovitých (Nabidae). Larva se podobá dospělci, ale je o něco menší. Jsou všežravé, ale převážně se živí larvami motýlů, brouků, molicemi, mšicemi a roztoči. Je známo, že larva spotřebuje v období svého vývoje roztočů nebo 250 vajec. Dospělec pak spotřebuje denně 80 roztočů nebo 4 vejce. Specifický je jejich dlouhý sosák, kterým kořist vysávají. (BANTOCK, BOTTING, 2010) Obr. 23 Nabidae 6.3 Lumčíkovití Braconidae Dospělí lumčíci vylétávají převážně v období od května do září. Nejčastěji parazitují housenky běláska zelného, obaleče nebo bekyně. Do jedné housenky samička neklade vajíček. Napadené housenky jsou zbarvené žlutavě a mají sníženou pohyblivost. Na konci vývoje opouští tělo housenky současně a následně se kuklí. (ŠEFROVÁ, 2006) Obr. 24 Braconidae 6.4 Lumkovití Ichneumonidae Mezi čeleď lumkovitých patří přes druhů, v České republice se pak vyskytuje okolo druhů. Patří mezi parazitoidy, kteří kladou vajíčka do hostitele, který následně umírá. Parazituje převážně housenky motýlů, brouků, dvoukřídlých, blanokřídlých a jiných škůdců. Obr. 25 Ichneumonidae 29

30 Dospělec se však živí výhradně nektarem a medovicí a to pouze na rostlinách dobře přístupných, konkrétně na rostlinách z čeledi miříkovitých (Apiaceae), z důvodu krátkých ústních orgánů. Jedna samice naklade za svojí existenci vajíček. Spektrum hostitelů je velice rozsáhlé, konkrétně to mohou být různá vývojová stádií hmyzu převážně housenky a housenice, které činí přes 60% potravy. (ŠEFROVÁ, 2006) 6.5 Pavoukovci Arachnida Pavouci patří mezi nejužitečnější druh predátora, který se nachází v jakémkoliv prostředí bez rozdílu druhu rostliny. Jejich specializace je velice malá, až zanedbatelná. Obvykle loví více škůdců, než jsou schopni zkonzumovat. Rostliny jim zabezpečují úkryt, a to nejen jejich živé části, ale také zbytky rostlin. Někteří pavouci patří mezi živočichy žijící na půdním povrchu. (ŠEFROVÁ, 2006) Obr. 26 Arachnida 6.6 Pestřenkovití Syrphidae Čeleď pestřenkovitých (Syrphidae) je velice rozsáhlá. Dospělci jsou obvykle větší, pestře zbarvení především žlutočerně, nebo bíločerně, velice se podobají bodavým blanokřídlým. Dravá jsou však jen stádia larvální, ty se živí mšicemi, červci, drobnými housenkami a podobně. Dospělci se pak živí pylem a medovicí, mohou být také významnými opylovači. Dospělé pestřenky kladou stovky bílých vajíček přímo do Obr. 27 Syrphidae kolonie mšic. Larva je zelená, slizovitá, během svého vývoje spotřebuje 400 mšic. Vývoj trvá 2-3 týdny. (ŠEFROVÁ, 2006) 30

31 6.7 Slunéčkovití Coccinellidae Mezi nejvíce dravé predátory bez pochyby patří slunéčka. Do této skupiny patří více než 450 původních a introdukovaných druhů. Rozlišují se svou velikostí, barvou, počten teček a dalšími rozličnými znaky. Dravé jsou ve všech stádiích vývoje, liší se však v konzumaci škůdce. Mladé larvy škůdce vysávají, na rozdíl od starších larev a dospělců, kteří kořist zkonzumují celou. Za svůj život může slunéčko zkonzumovat až mšic. Obr. 28 Coccinellidae Mezi jejich hlavní potravu patří mšice, ale vystačí si i s pylem či nektarem. Při predaci mohou také napadat nakladená vajíčka můr, brouků, roztoče, třásněnky a další savé škůdce. (ŠEFROVÁ, 2006) 6.8 Střevlíkovití Carabidae Dospělý střevlík se dožívá 2-4 let. Tito živočichové patří spíše do nočních predátorů. Přes den se schovávají ve štěrbinách v půdě. Jsou velcí, ale dobře pohybliví mají ostrá kusadla a každý den zkonzumují tolik potravy, co sami váží. Predátoři jsou jak dospělci tak larvy. Vyskytují se v místech přemnožení některých škůdců, jakými jsou například píďalky, bekyně a další. (ŠEFROVÁ, 2006) Obr. 29 Carabidae 31

32 6.9 Zlatoočkovití Chrysopidae Do čeledi patří jak zlatoočko zelené, tak hnědé. Jejich larvy jsou velice dravé, ale dospělec se živí pouze nektarem z rostlin a medovicí vytvářenou mšicemi. Dospělci se pohybují spíše v nočních hodinách. Samička klade vajíčka v koloniích po poblíž kolonie mšic. Larvy jsou hnědé nebo šedé barvy s nápadně velkými kusadly. Jejich kořistí je Obr. 30 Chrysopidae nejčastěji mšice, ale také molice, třásněnka, roztoči a další. Za dobu svého vývoje jsou schopny ulovit i více mšic, vajec brouků, motýlů a jiných drobných živočichů. Udává se také, že jsou schopny zaútočit i na malé housenky motýlů. Během roku mají obvykle dvě generace. (ŠEFROVÁ, 2006) 32

33 C. Experimentální část 7. Cíl pokusu Cílem tohoto pokusu je vytvoření vhodné kombinace rostlinných druhů do kvetoucích pásů, se zaměřením na ekosystém biofarmy, konkrétně ekosystém zelinářské produkce. Při výběru vhodných rostlin zhodnotit jejich nároky na prostředí, a to jak klimatické tak i půdní. Vytvoření možných kombinací několika rostlinných druhů, které by vytvářely celoroční možnou ochranu v rámci hlavní pěstované plodiny. Tyto rostliny by měly mít stejné nebo podobné nároky s rozdílnou dobou kvetení tak, aby pokryly co největší možnou dobu vegetace plodiny. Při volbě směsi rostlin vytvořit jejich vhodný poměr, v závislosti na pěstovanou plodinu a výskyt možných škůdců v porostu. Při volbě vhodných rostlin pak dbát na dostupnost jednotlivých rostlin. Důležitým kritériem při výběru rostlinných druhů je také doba kvetení, která ovlivňuje vývoj predátora, schopnost jeho rychlé reakce a snižování možného rizika napadení škůdcem. 33

34 8. Metodika 8.1 Charakteristika pozemku Pokusné pozemky leží v nadmořské výšce 173 m n. m. Nachází se v oblasti kukuřičného výrobního typu. Atmosférické srážky se pohybují okolo mm. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 8,8 a 9,3 C (Lednice 9 C). (BRÁZDIL, KIRCHNER, ET AL., 2007) Pokus byl proveden v roce 2010 na školním bio-pozemku v Lednici na Moravě. Pozemek, o rozloze m 2, byl rozdělen do pěti bloků, na kterých se nacházely další pokusy. Základní situace celého bio-pozemku je znázorněna na obrázku 31. V bloku V. se nacházel stávající pokus s celkovým rozměrem 14 x 14 metrů, což odpovídá rozloze 196 m 2. Obr. 31 Celkový návrh pozemku 25 m Blok I Blok II Blok III Blok IV Blok V 24 m 125 m Blok I a II svazenka Blok III a IV tykev hokkaido Blok V pokusy (disertační a diplomové) Pokusná část pozemku Část pozemku, která je znázorněna na obr. 31 zelenou barvou, byla plocha použitá na stávající pokus. Tato plocha se dále rozdělila na menší části o rozměrech 2 x 2 metry. Tyto parcelky byly odděleny cestičkou o šířce jednoho metru. Pokus byl sestaven do latinského čtverce o pěti opakováních. V každém čtverci byla vyseta jedna rostlina. Schéma celého pokusu znázorňuje obr

35 Obr. 32 Návrh designu pozemku s vlastním pokusem 8.2 Průběh pokusu Založení pokusu a agrotechnika Pokus byl založen na školním bio-pozemku v Lednici na Moravě ve dnech dubna Pozemek byl rozčleněn do jednotlivých polí, tak aby vytvářel latinský čtverec s pěti opakováními. Na jednotlivých opakujících se polích byly pěstovány shodné odrůdy rostlin. Konkrétně fenykl obecný Moravský, chrpa modrá bez uvedené odrůdy, kopr vonný Hanák, měsíček lékařský Plamen, pohanka obecná Jana. Před výsevem se pozemek urovnal a odplevelil. Následně se pak rozčlenil na jednotlivé parcely o rozměru 2x2 m, které od sebe byly odděleny cestičkou širokou jeden metr. V tabulce č. 3 jsou zaznamenány potřebné údaje k výsevu, jako je spon a množství osiva potřebné pro danou plochu. 35

36 Tab. 3 Přehled použitého sponu a spotřeby osiva na plochu 20 m 2 Rostliny Spon m plocha pro jednu rostlinu (m2) počet R na 20 m2 HTS g množství osiva (g) s 15% rezervou Kopr 0,3 x 0,01 0, , Fenykl 0,4 x 0,01 0, Měsíček 0,3 x 0,1 0, Chrpa 0,4 x 0,1 0, Pohanka 0,15 x 0,05 0, Na pozemku se dříve pěstovala vojtěška, která byla na podzim zorána. V jarním období pak proběhla úprava pozemku pro možné zahájení pokusu. Konkrétně usmykován, vláčen a provedena celková předseťová příprava. Rostliny byly vysety Od založení pokusu proběhlo ošetřování v podobě okopávky v termínech 12.5., 8.6. a 14.6., další agrotechnika se již neprováděla díky celkovému zapojení pozorovaných rostlin. Zavlažování pozemku v tomto roce nebylo zajištěno. Zahájení pozorování proběhlo Rostlinný materiál Použité rostliny byly vybrány na základě následujících kritérií. Rychlý růstu a násada květů v průběhu roku. Dostatečně velká násada květů, a to pokud možno v průběhu celého roku. Možnost přímého výsevu na pozemek, z důvodu jednodušší, levnější a rychlejší aplikace rostlin. Snadná dostupnost z důvodu snazšího uvádění na trh. (HOGG, ET AL., 2010) Rostliny byly do pokusu vybrány podle dřívějších výsledků jiných pokusů, kdy již byly označeny za eventuální zdroj potravy pro přirozené nepřátele škůdců, v tomto případě predátorů mšic. Předpokládaný výskyt jednotlivých přirozených nepřátel je zaznamenán v tabulce 4. V tabulce 5 je uveden seznam použitých rostlin, jejich odrůdy, hodnotová vlastnost a dodavatelská firma. 36

37 Tab. 4 Předpokládaný výskyt přirozených nepřátel Anethum graveolens Calendula officinalis Centaurea cyanus Fagopyrum esculentum Foeniculum vulgare Syrphidae, Coccinellidae, Ichneumonidae Orius sp. Coccinellidae, Syrphidae Syrphidae Syrphidae, Coccinellidae, Braconidae Tab. 5 Seznam použitých rostlin Rostlina Odrůda Pozn. Dodavatel Centaurea cyanus - Semo Smržice Fagopyrum esculentum Jana bio Pro Bio Calendula officinalis Plamen - Semo Smržice Anethum graveolens Hanák bio Semo Smržice Foeniculum vulgare Moravský - Seva Flora Valtice Bio U těchto rostlin, bylo použito bio semeno - Bio osivo nebylo k dispozici U druhů, které nebyly k dispozici jako bio, byla podána žádost na UKZUZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský), které bylo vyhověno. 8.3 Hodnocené parametry Na všech variantách byly sledovány výskyty přirozených nepřátel škůdců. První pozorování proběhlo , s opakováním v týdenních intervalech. Poslední pozorování proběhlo dne Provedeno bylo tedy 16 pozorování v každé variantě. Každá varianta byla pozorována po dobu 3-5 minut, dle četnosti výskytu přirozených nepřátel. Hlavními monitorovanými přirozenými nepřáteli byly: Coccinellidae Syrphidae Ichneumonidae 37

38 Orius sp. Chrysopidae Braconidae U jednotlivých přirozených nepřátel, byly sledovány výskyty veškerých vývojových stádií, jak larvy, tak dospělci, výskyt však nebyl počítán jednotlivě. V některých případech, jako například u čeledi Syrphidae larvy v porostu nebyly vůbec pozorovány. U parazitoidů z čeledi Braconidae, byl sledován jejich výskyt pomocí počtu naparazitovaných mšic, které se v porostu nacházely. Pomoc při determinaci sledovaných organismů poskytl Ing. Tomáš Kopta. Dalším sledovaným znakem, byl termín začátku a konce kvetení jednotlivých druhů rostlin, z důvodu zvýšení atraktivity pro přirozené nepřátele. Tento jev byl rozdělen na šest částí, a to konkrétně: začátek kvetení, který byl zahájen objevením prvního květu. kvetení z 1/4 záhonu kvetení z 2/4 záhonu kvetení z 3/4 záhonu plný květ odkvět Hodnocení bylo ukončeno při odkvětu všech hodnocených rostlin, a s tím také spojené ukončení výskytu přirozených nepřátel. Dalším hodnoceným faktorem byl nástup doby kvetení rostlin v závislosti na výskytu přirozeného nepřítele. Doba kvetení jednotlivých rostlin je zaznamenána v tabulce 6. Tab. 6 Doba kvetení jednotlivých rostlin 38

39 8.4 Metodika pozorování a vyhodnocení Pozorování bylo prováděno dvěma metodami, vizuálně a entomologickým sběrem. Vizuální pozorování, při kterém byly hodnoceny výskyty jednotlivých organismů, bylo prováděno jednou týdně, vždy ve stejný čas mezi 10. a 11. hodinou. Během tohoto pozorování byla také pořizována fotodokumentace. Toto pozorování sloužilo k určení četnosti jednotlivých organismů, dále také byla zaznamenávána doba začátku kvetení a celkové vizuální hodnocení zdravotního stavu porostu. Vizuální hodnocení probíhalo u všech sledovaných druhů rostlin. Druhým typem pozorování byl entomologický sběr, který se prováděl pomocí smýkací sítě. Tento postup sloužil především na determinaci jednotlivých druhů. Entomologický sběr byl proveden jednou, a to v době plného květu po vizuálním hodnocení. Smýkací síť se při entomologickém sběru drží těsně nad porostem, postupně se smýká celým porostem, a to několikrát na všechny strany. Takto odebraný živočišný materiál, je umístěn do smrtičky, kde se nachází vata namočená do chloroformu. V porostu měsíčku se však entomologický sběr neprováděl z důvodu špatného odchytu dravých ploštic rodu Orius sp.. U ostatních sledovaných druhů se však entomologický sběr prováděl. Data získaná z vizuálního pozorování byla zpracována do tabulky a následně vyhodnocena softwarem Canoco. Software vytváří přehledné grafy s jednoznačným výsledkem četnosti jednotlivých druhů živočichů. Konkrétně hodnocení živočišných společenstev, vztah mezi rostlinou, živočichem a jejich prostředím. Software canoco poskytuje možnost nahlédnout do struktury biologických společenstev, vztahů mezi rostlinnými a živočišnými společenstvy, účinky vlivu životního prostředí, účinky aplikace ekotoxické a ekologické ochrany na společenstva. (BRAAK, 2010) 39