UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Primární volby v USA

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií Viktorie Mertová Primární volby v USA Bakalářská práce Praha 2014

2 Autor práce: Viktorie Mertová Vedoucí práce: PhDr. Věra Kotábová Rok obhajoby:

3 Bibliografický záznam MERTOVÁ, Viktorie. Primární volby v USA. Praha, s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Věra Kotábová. Anotace Primární volby jsou první fází nominačního procesu kandidátů na prezidenta Spojených států. Jedná se o dominantní způsob výběru kandidátů, který politické strany uplatňují. Rozšíření primárních voleb během dvacátého století je považováno za krok k demokratizaci nominačního procesu. I přesto je však s primárními volbami spojeno několik fenoménů, které jsou považovány za problematické. Cílem této bakalářské práce je tyto kontroverzní aspekty primárních voleb analyzovat. Práce se zabývá nominačním procesem Demokratické a Republikánské strany a pokouší se zdůraznit negativní aspekty, které se vyskytují v procesu nominace kandidátů těchto stran na prezidenta. Za negativní je v tomto případě považován takový jev, který znevýhodňuje některého z aktérů primárních voleb tedy jednu z politických stran, skupinu voličů nebo určitý druh kandidáta. Na základě rozboru těchto fenoménů práce dochází k závěru, který z problematických prvků primárních voleb je možné považovat za potenciálně nejnebezpečnější a na základě pečlivého zhodnocení uvádí, jak by bylo možné proti němu bojovat. Annotation During the first stage of the U. S. presidential nomination process, primary elections are the predominant mechanism which the political parties apply to choose their candidates. In the 20 th century, primaries became a common practice of the parties, which is considered to have made the nomination process more democratic. Despite that, there are several phenomena related to the primary elections which are considered to be problematic. The goal of this bachelor thesis is to analyze these controversial aspects of primaries. The thesis covers the nomination process of the Democratic Party and the Republican Party and attempts to emphasize the negative implications which the process of presidential nominations of these parties entails. In this case, the phenomena - 3 -

4 disadvantaging one of the actors of primaries (a group of voters, a type of candidate or one of the political parties) are considered to be negative. Based on the analysis of these phenomena, it is concluded which of them is potentially the most dangerous and the how it could be dealt with. Klíčová slova Primární volby, USA, nominační process, prezidentské volby, Demokratická strana, Republikánská strana, front-loading. Keywords Primaries, U. S., nomination process, presidential elections, Democratic Party, Republican Party, front-loading. Rozsah práce: znaků - 4 -

5 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne Viktorie Mertová - 5 -

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce PhDr. Věře Kotábové za trpělivost a cenné rady

7 Institut politologických studií Projekt bakalářské práce Primární volby v USA a jejich podoby 1. Vymezení tématu: Bakalářská práce se bude věnovat různým podobám primárních voleb (primárek) ve Spojených státech amerických. Primárky slouží k nominování kandidátů do všeobecných voleb a používají se nejen pro prezidentské volby, ale i pro volby do Kongresu, do legislativních orgánů jednotlivých států i při dalších příležitostech. Jedná se o redukci počtu kandidátů na požadovaný počet pomocí demokratické volby. Cílem primárních voleb je přenést rozhodování o nominaci kandidátů od stranických struktur a politiků přímo do rukou voličů. Tato práce se kvůli omezenému rozsahu zaměří především na užití primárek při volbě prezidenta, avšak bude se zabývat i dalšími příklady, kde jsou primární volby aplikovány, zejména volbami do Kongresu. Na základě podrobného studia, deskripce průběhu procesu primárních voleb a komparace jejich různých podob budou zdůrazněny nejdůležitější aspekty, především dopad na výsledky voleb, dále hlavní pozitiva a negativa. Dále budou představeny nejvýznamnější argumenty kritiků primárek a jejich konkrétní návrhy na změnu volebního systému. Toto téma je v dnešní době velmi důležité právě kvůli aktuálnosti úvah o správnosti průběhu a vhodnosti primárních voleb a kvůli diskusím o reformě volebního systému USA vůbec. Na základě rešerše literatury pro potřeby této práce lze navíc konstatovat, že analýza primárních voleb v USA jako fenoménu není na akademickém poli obvyklá a pro tuto práci tedy existuje prostor. 2. Metodologie a cíl práce: Na počátku práce bude představena povaha primárek v USA a nastíněn jejich historický vývoj. Dále budou formou komparace jednotlivých podob primárních voleb (jednak se jedná o různý průběh voleb v jednotlivých státech, jednak o rozdíly mezi primárkami Demokratické a Republikánské strany) vyzdviženy jejich nejdůležitější aspekty. Toto bude poté dokresleno a prokázáno na dvou konkrétních příkladech primárních voleb z let 2004 a 2008, které budou představeny ve formě případových studií. Pro tuto práci bude využita zejména sekundární literatura zabývající se volebním systémem v USA či primárními volbami, a dále studie o konkrétních volbách, které - 7 -

8 proběhly, zejména o těch z let 2004 a Tato literatura bude analyzována, výsledky této analýzy budou zhodnoceny a na jejich základě bude zodpovězena výzkumná otázka. Cílem této práce je na základě podrobné analýzy a následné komparace různých podob primárních voleb zvážit jejich význam v rámci současného politického systému USA a posoudit, zda jsou spíše negativním, či pozitivním fenoménem. Výzkumnou otázku pro účely tohoto projektu lze definovat takto: jsou primární volby v USA ve své stávající podobě pro systém prospěšné, respektive převažují spíše jejich pozitivní, nebo negativní stránky? Podotázka se táže, zda by bylo vhodné proces voleb reformovat, případně jaká reforma by byla nejlepší? 3. Předběžná osnova práce 1. Úvod 2. Historické pozadí primárních voleb 3. Primární volby 3.1 Typy primárek 3.2 Průběh voleb Rozdíly mezi jednotlivými státy Demokratická strana Republikánská strana 4. Užití primárních voleb v USA 4.1 Volby do Kongresu 4.2 Prezidentské volby Případ: volby Případ: volby Zhodnocení a kritika 5.1 Pozitivní aspekty primárních voleb 5.2 Negativní aspekty primárních voleb 5.3 Kritika a návrhy reforem 6. Závěr 7. Seznam použitých zdrojů a literatury - 8 -

9 4. Předběžný seznam zdrojů a literatury Literatura Monografie ABRAMOWITZ, Alan. Voice of the people: Elections and voting in the United States. New York: McGraw-Hill, s. BENOIT, William L. et al. The primary decision: A functional analysis of debates in presidential primaries. Westport, Conn.: Praeger, s. BIBBY, John F. Politics, parties, and elections in America. Chicago: Nelson- Hall, s. CAIN, Bruce E.; GERBER, Elisabeth R. (eds.). Voting at the political fault line: California's experiment with the blanket primary. Berkeley: University of California Press, s. COHEN, Marty et al. The party decides: Presidential nominations before and after reform. Chicago: University of Chicago Press, s. DUDLEY, Robert L.; GITELSON, Alan R. American elections: The rules matter. New York: Longman, s. GREEN, John C.; ROZELL, Mark J.; WILCOX, Clyde (eds.). The values campaign?: The Christian right and the 2004 elections. Washington, D.C.: Georgetown University Press, s. Guide to U.S. elections. 5th ed. Washington, D.C.: CQ Press, 2005, 2 sv. JACBSON, Gary C. The politics of congressional elections. New York: Longman, s. KENDALL, Kathleen E. Communication in the presidential primaries: Candidates and the media, Westport, Conn.: Praeger, s. KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident. Praha: Otakar II., s. MARTIN, Fenton S.; GOEHLERT, Robert U. How to research elections. Washington: CQ Press, s. MAYHEW, David R. Congress: The electoral connection. New Haven : Yale University Press, s. POLSBY, Nelson W.; WILDAVSKY, Aaron B. Presidential elections: Contemporary strategies of American electoral politics. New York: Free Press; Toronto: Maxwell Macmillan Canada; New York: Maxwell Macmillan International, s

10 REDLAWSK, David P.; TOLBERT, Caroline J.; DONOVAN, Todd. Why Iowa?: How caucuses and sequential elections improve the presidential nominating process. Chicago; London: University of Chicago Press, s. SMITH, Steven S.; SPRINGER, Melanie J. (eds.). Reforming the Presidential nomination process. Washington, D.C.: Brookings Institution Press, s. THURBER, James A.; NELSON, Candice J. (eds.). Campaigns and elections american style. Boulder: Westview Press, s. WARE, Alan. The American direct primary: party institutionalization and transformation in the North. Cambridge; New York: Cambridge University Press, s. WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Boston: Wadsworth, s. WEINGAST, David E. We elect a president. New York: J. Messner, s. Články CARSON, Jamie; CRESPIN, Michael H.; EAVES, Carrie P.; WANLESS, Emily O. Constituency Congruency and Candidate Competition in Primary Elections for the U.S. House. State Politics & Policy Quarterly. 2012, vol. 12, no. 2, s FLANDERS, Chad. What do we want in a presidential primary? An election law perspective. University Of Michigan Journal Of Law Reform. 2011, vol. 44, no. 4, s HANSON, Gary L.; HARIDAKIS, Paul M.; SHARMA, Rekha. Differing Uses of YouTube During the 2008 U.S. Presidential Primary Election. Electronic News. 2011, vol. 5, no. 1, s JOHNSON, Gregg B.; PETERSHEIM, Meredith-Joy; WASSON, Jesse T. Divisive Primaries and Incumbent General Election Performance: Prospects and Costs in U.S. House Races. American Politics Research. 2010, vol. 38, no. 5, s KNUCKEY, Jonathan. The Palin Effect in the 2008 U.S. Presidential Election. Political Research Quarterly. 2012, vol. 65, no. 2, s LAROCCA, Roger; KLEMANSKI, John S. U.S. State Election Reform and Turnout in Presidential Elections. State Politics & Policy Quarterly. 2011, vol. 11, no. 1, s

11 NORRANDER, Barbara. Selective Participation: Presidential Primary Voters as a Subset of General Election Voters. American Politics Research. 1986, vol. 14, no. 1-2, s SNYDER, Jr, James M.; TING, Michael M. Electoral Selection with Parties and Primaries. American Journal Of Political Science. 2011, vol. 55, no. 4, s TAYLOR, Andrew J. Does Presidential Primary and Caucus Order Affect Policy? Evidence from Federal Procurement Spending. Political Research Quarterly. 2010, vol. 63, no. 2, s TEIGEN, Jeremy M. Veterans' Party Identification, Candidate Affect, and Vote Choice in the 2004 U.S. Presidential Election. Armed Forces & Society. 2007, vol. 33, no. 3, s Internetové a jiné zdroje Congressional Reports Hearing on the 2008 presidential primaries and caucuses: what we ve learned so far: hearing before the Committee on House Administration, House of Representatives, One Hundred Tenth Congress, second session, held in Washington, DC, April 9, Washington: U.S. G.P.O., s. Nomination and election of the President and Vice President of the United States: Including the manner of selecting delegates to national political conventions. Washington: U.S. G.P.O., s. Supplement to Nomination and Election of the President and Vice President of the United States: Including the Manner of Selecting Delegates to National Political Conventions. Washington: U.S. G.P.O., s. Internetové zdroje Congressional and Presidential Primaries: Open, Closed, Semi-Closed, and "Top Two" [online]. FairVote The Center for Voting and Democracy, Dostupný z WWW: < [cit ]. United States: Study on Primary Elections ACE Electoral Knowledge Network [online]. ACE Electoral Knowledge network, Dostupný z WWW: < [cit ]

12 Obsah OBSAH... 3 ÚVOD... 4 ROZBOR LITERATURY PRIMÁRNÍ VOLBY HISTORIE TYPY PRIMÁRNÍCH VOLEB PRŮBĚH PRIMÁRNÍCH VOLEB NOMINAČNÍ PROCES ROZDÍLY MEZI DEMOKRATICKOU A REPUBLIKÁNSKOU STRANOU KONTROVERZNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB KANDIDÁTI VZEŠLÍ Z PRIMÁRNÍCH VOLEB Zvýhodnění určitého typu kandidátů Ideologická vyhraněnost kandidátů NEGATIVNÍ VLIV NA POLITICKOU STRANU Rozvratný efekt primárek Ztráta vlivu strany Crossover voting FRONT-LOADING Problém Iowy a New Hampshiru ZHODNOCENÍ NEGATIVNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB Zvýhodnění finančně flexibilních kandidátů Zvýhodnění ideologicky vyhraněnějších kandidátů Vliv primárek na politickou stranu a její voliče Front-loading POZITIVNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB ZÁVĚR SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA

13 Úvod Primární volby neboli primárky jsou dominantním způsobem, kterým ve Spojených státech politické strany vybírají ze svých řad kandidáty, kteří se zúčastní volebního klání o určitý úřad. Může se jednat jak o úřad lokální, na úrovni města či okrsku, tak o politickou funkci na úrovni státní nebo celonárodní. Kandidáti jsou v procesu primárních voleb vybráni nikoli pouze stranickými špičkami, ale především řadovými voliči a podporovateli politické strany. Tento systém je proto svými zastánci považován za demokratičtější než jiné způsoby nominace kandidátů. I přes tuto domnělou demokratičnost a další výhody však institut primárních voleb zahrnuje několik fenoménů, které nemusí být považovány za pozitivní a jejichž význam je třeba zvážit. Tato práce se bude zabývat především těmito rozporuplnými či dokonce přímo negativními aspekty primárních voleb ve Spojených státech. Mezi tyto zajímavosti patří zejména fenomén front-loading (posouvání termínu primárních voleb na stále dřívější datum), povaha kandidátů, kteří v primárkách vítězí, vliv financování kandidátů na jejich úspěch v primárních volbách, negativní dopady primárek na jednotu politické strany a další. Je třeba zmínit, že výsledná práce zaznamenala určitý posun od svého projektu. Původním záměrem této práce bylo představit různé podoby primárních voleb (rozdíly v jednotlivých státech i mezi jednotlivými stranami) pomocí jejich komparace. Podobnosti a odlišnosti měly být dokresleny na příkladu dvou případových studií. Po pečlivé úvaze však byl původní projekt přehodnocen tak, aby výsledná práce byla konzistentnější a smysluplnější. Primární volby ve Spojených státech nejsou centrálně regulované, jejich podobu určují státní legislativní orgány. Komparace primárek ve všech jednotlivých státech by proto ve skutečnosti byla velmi složitým procesem, který by ústil v silně deskriptivní výsledky, jejichž rozsah by jistě neodpovídal doporučenému maximu pro bakalářskou práci. Pokud by se práce měla dokonce zabývat nejen prezidentskými primárkami, ale i nominačním procesem pro další úřady, jak bylo v plánu vymezeném původním projektem, doporučený rozsah by nebylo možné dodržet vůbec. Rozdíly mezi volbami v rámci jednotlivých stran (Demokratické strany a Republikánské strany) jsou rovněž tématem, které je velmi obtížné pojmout zejména prezidentské primárky jsou totiž velice dynamický proces a politické strany jejich podobu mění prakticky každé čtyři roky. Z těchto důvodů by i výběr dostatečně reprezentativních a vypovídajících případů pro případovou studii by byl velice složitý

14 Ukázalo se tedy, že pro zvýšení kvality této práce je oproti projektu nutné výrazně omezit objem informací, které hodlá pojmout, a zúžit a přesněji definovat téma. Analýza nejzajímavějších konkrétních aspektů primárních voleb nově získává mnohem více prostoru. Práce se bude věnovat pouze primárním volbám předcházejícím volbě prezidenta Spojených států. V prvních dvou kapitolách bude obecně uveden institut primárních voleb včetně stručného historického přehledu jeho vývoje, dále budou představeny různé kategorie primárek a bude popsán jejich průběh a pozice v celkovém nominačním procesu. Stěžejní část práce se poté bude zabývat konkrétními fenomény spojenými s problematikou primárních voleb, které jsou považovány za kontroverzní. Třetí kapitola nabídne popis a analýzu těchto jevů (s doplněním konkrétních příkladů), ve čtvrté kapitole bude poskytnuto jejich pečlivé zhodnocení a možnosti jejich řešení. Práce se pokouší zodpovědět otázku, které aspekty primárních voleb lze v současné době považovat za nejzávažněji problematické a proč. Kritériem závažnosti je v tomto případě především to, zda sledovaný aspekt primárních voleb nějakým způsobem znevýhodňuje některého z aktérů (voliče, kandidáta nebo politickou stranu). Tato práce je založena zejména na analýze sekundární literatury. Cílem práce je nabídnout nejen popis a suchá data, ale kromě nich také přidanou hodnotu v podobě důkladného rozboru sledovaných fenoménů a závěrečného zhodnocení jejich významu. Deskripce kontroverzních jevů spojených s primárními volbami bude ilustrována konkrétními případy. Při uvádění těchto příkladů se práce bude odkazovat na co nejaktuálnější události, tedy pokud možno na příklady primárních voleb z období posledních přibližně patnácti let. V průběhu výzkumu se postupně ukázalo, že se práce bude možná až nepoměrně více zabývat primárkami Demokratické strany než primárkami Republikánské strany. Důvod je prostý většina literatury se rovněž zabývá spíše demokratickými primárními volbami. Demokraté byli historicky vždy v problematice primárek progresivnější a republikáni se spíše přizpůsobovali trendům udaným Demokratickou stranou. Demokratický nominační proces je rovněž z důvodů, které budou vysvětleny dále v této práci, poněkud dramatičtější než ten republikánský ve veškeré odborné literatuře je proto věnována mnohem větší pozornost demokratickým primárkám než republikánským

15 Rozbor literatury Na úvod je nutné zmínit, že v české odborné literatuře je obecně poměrně nedostatečně zpracována problematika prezidentských voleb ve Spojených státech. Tím méně je pak možné se setkat s prací, která by souhrnně pojednávala o samotných primárních volbách. Tato práce využila jedinou českojazyčnou publikaci knihu Jak se dělá prezident Spojených států amerických 1 od Miloše Krejčího, a to spíše pro ilustraci. Jako jediný další českojazyčný zdroj posloužil článek Jany Sehnálkové o primárních volbách ve Spojených státech 2, který vyšel v roce 2004 v časopise Mezinárodní politika. Tento článek poskytuje stručný přehled amerického prezidentského nominačního procesu, tato práce z něj především čerpala většinu české terminologie. Základními podklady pro tuto práci byly anglickojazyčné odborné publikace zabývající se prezidentskými volbami ve Spojených státech celkově, stejně jako monografie věnující se prezidentskému nominačnímu procesu či přímo primárním volbám. Práce se pokoušela vycházet z co největšího možného množství odborných monografií, relevantní zdroje z posledních deseti let jsou však v našich podmínkách bohužel hůře dostupné. Všechny zdroje, ze kterých tato práce čerpala, lze považovat za akademicky hodnotné a nezaujaté. K získání základních informací o americkém prezidentském nominačním procesu a jeho vývoji posloužily zejména publikace Voice of the People: Elections and Voting in the United States 3 od Alana Abramowitze a American Elections: The Rules Matter 4 autorů Alana Gitelsona a Roberta Dudleye. Obě tyto publikace poskytují velmi kvalitní přehled historického vývoje primárek ve Spojených státech, stejně jako souhrnné uvedení různých existujících podob primárních voleb. Aktuální informace ohledně nedávných změn systému a pokusů o reformy byly čerpány z nejnovějšího vydání monografie Stephena J. Waynea The Road to the White House 5. Tato publikace kromě toho obsahuje shrnutí průběhu nominačního procesu kandidátů od jeho počátku až po všeobecné volby. Wayne je uznávaný akademik, který v minulosti, když se Plný bibliografický záznam: KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident Spojených států amerických: Průvodce americkým volebním systémem od zřízení funkce prezidenta po souboj Barack Obama versus John McCain. Vyd. 1. Praha: Mladá Fronta, s. ISBN Plný bibliografický záznam: SEHNÁLKOVÁ, Jana. Jak se volí americký prezident?. Mezinárodní politika. 2004, vol. 28, č. 4, s ISSN Plný bibliografický záznam: ABRAMOWITZ, ALAN. Voice of the People: Elections and Voting in the United States. Vyd. 1. New York: McGraw-Hill, s. ISBN Plný bibliografický záznam: DUDLEY, Robert; GITELSON, Alan. American Elections: The Rules Matter. Vyd. 1. New York, Longman, s. ISBN Plný bibliografický záznam: WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Vyd. 9. Boston: Wadsworth, s. ISBN

16 připravovaly změny v prezidentském nominačním procesu, spolupracoval s výbory Demokratické i Republikánské strany, jeho vhled do problematiky je proto velmi cenný. Kontroverzní aspekty primárních voleb jsou popsány a rozebrány zejména v publikacích Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System 6 autorky Elaine C. Kamarck a sborníku The Presidential Election Process 7, jehož editorem je Tom Lansford. Každá z těchto prací disponuje významnou přidanou hodnotou. Elaine Kamarck byla v roce 2008 členkou volebního štábu Hillary Clinton a prokazuje proto interní znalost tématu demokratických primárek. Její pohled přesto nevykazuje žádné známky zaujatosti. Sborník vedený Tomem Lansfordem vyšel v edici Opposing Viewpoints (ve volném překladu opačná stanoviska ) a je proto koncipován jako soubor kratších článků a esejí různých autorů, kteří tímto způsobem prezentují své protikladné názory na konkrétní otázky týkající se primárek. Přínos této publikace spočívá především v argumentaci vystavěné jednotlivými autory, která napomáhá kontroverzní aspekty primárních voleb dále zhodnotit. Tato bakalářská práce se při uvádění příkladů soustředí zejména na primární volby z roku 2008, protože volby z roku 2012 jsou dosud v dostupné anglickojazyčné odborné literatuře relativně málo zpracovány. Pro dokreslení analýzy negativních prvků primárních voleb konkrétními příklady posloužila zejména publikace The Battle for America , která podrobně popisuje průběh primárních voleb z tohoto roku z pohledu demokratů i republikánů, nebo např. článek The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries Plný bibliografický záznam: KAMARCK, Elaine C. Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System. Vyd. 1. Washington, D, C.: Brookings Institution Press, s. ISBN Plný bibliografický záznam: LANSFORD, Tom, ed. The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. ISBN Plný bibliografický záznam: BALZ, Dan; JOHNSON, Haynes. The Battle for America 2008: The Story of an Extraordinary Election. Vyd. 1. New York: Viking, s. ISBN Plný bibliografický záznam: FISHER, Patrick. The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries. Society. 2011, vol. 48, č. 6, s ISSN

17 1. Primární volby Primární volby neboli primárky jsou procedurou, jíž sami voliči v interních volbách v rámci politické strany nominují oficiálního kandidáta na určitou pozici, který se poté ve všeobecných volbách utká se zástupci dalších stran. 10 Nominačního procesu se tedy prostřednictvím primárních voleb účastní nikoli pouze stranické špičky a političtí lídři, ale především přímo řadoví voliči a podporovatelé dané strany. V současné době jsou primárky dominantním způsobem výběru kandidátů obou nejvýznamnějších amerických politických stran, tedy Demokratické strany i Republikánské strany, na nominaci od dané strany do všeobecných voleb. Tento systém nominace kandidátů je v širším měřítku využíván pouze ve Spojených státech. 11 Primární volby jsou využívány při stranickém nominačním procesu do nejrůznějších funkcí a úřadů, z nichž nejvýznamnějším je úřad prezidenta Spojených států. 12 Primárky jsou první fází prezidentských voleb. Voliči v nich pomáhají své politické straně vybrat kandidáta, kterého poté strana nominuje na celonárodním sjezdu jako svého oficiálního kandidáta na úřad prezidenta. V primárkách tedy proti sobě stojí zástupci jedné strany a soupeří o podporu jejích voličů. Teprve vítěz primárních voleb stane ve všeobecných volbách proti svému protivníkovi z jiné politické strany a bojuje s ním o podporu veškerého voličstva. Pravidla nominačního procesu nejsou definována ústavou ani federálními zákony, nýbrž legislativami jednotlivých amerických států. 13 Podoby primárních voleb se proto v každém státu liší. Ačkoli jsou primárky mechanismem výběru kandidátů v rámci jednotlivých politických stran, slovo stran samotných hraje v rozhodování o podobě těchto voleb méně významnou roli. Stát, respektive jeho vláda, je zároveň aktérem, který primární volby zajišťuje, tedy fakticky organizuje. Kandidáta na úřad prezidenta ve Spojených státech ve skutečnosti nevybírají sami voliči přímo. V prezidentských primárkách probíhajících v jednotlivých státech jsou v každé politické straně zvoleni delegáti, kteří zasednou na celonárodním sjezdu dané strany (convention). Teprve tam se oficiálně hlasuje pro kandidáta strany na úřad United States: Study on Primary Elections. United States: Study on Primary Elections - ACE Electoral Knowledge Network [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < Rose, R. (2000). International encyclopedia of elections. London: Macmillan, s Tato práce se zabývá právě a jedině primárkami předcházejícími volbě prezidenta, nikoli nominačním procesem kandidátů na jiné veřejné funkce. Wayne, S. J. (2012). The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Boston: Wadsworth, s

18 prezidenta. Podstatná většina delegátů, kteří se sjezdu účastní, je v současné době volena v primárních volbách, avšak ne vždy je výsledek sjezdu předem jasný. Jako primárky bývá často označován celý proces nominace kandidátů na funkci prezidenta, tedy proces výběru delegátů na celonárodní stranické sjezdy, které finální kandidáty zvolí. Ve Spojených státech je většina tohoto výběru zajišťována primárními volbami v pravém slova smyslu, v některých ze států však existují i další mechanismy, jimiž jsou delegáti voleni. Mezi takové systémy patří například tzv. caucuses, stranická shromáždění. 14 Nejedná se sice přímo o primárky, stranická shromáždění však probíhají ve stejném období a slouží stejnému účelu (výběr kandidátů za danou stranu, respektive výběr delegátů na sjezd). Rovněž se jich účastní především řadoví voliči a podporovatelé strany, nikoli její špičky. Jsou proto obecně zahrnovány do procesu primárních voleb. 1.1 Historie Po vzniku Spojených států amerických, kdy byly politické strany v dnešním slova smyslu teprve v zárodcích, nebyl proces nominace kandidátů ve volbách na různé pozice téměř vůbec centralizovaný. První metodou, která se tehdy při nominaci kandidátů prosadila, byly tzv. caucuses (politická či stranická shromáždění). Tento způsob výběru kandidátů na veřejné funkce na začátku devatenáctého století dominoval, i dnes je však v určité podobě využíván. Jeho podstatou bylo, že se na lokální, státní nebo národní úrovni před volbami sešly neformální skupinky podobně smýšlejících politiků, kteří bez přítomnosti oficiálního procesu nominace společně vybrali kandidáty na veřejné úřady. Kandidáti na prezidenta a viceprezidenta byli vybráni politickými frakcemi v Kongresu. Se vznikem tradičních politických stran byl tento systém postupně vytlačován novější metodou výběru kandidátů sjezdy (conventions). Od třicátých let devatenáctého století významnější i méně významné strany za účelem nominace kandidátů na určité posty svolávaly sjezdy na dané úrovni (národní, státní či lokální), kde delegáti kandidáty zvolili. Tento systém byl dominantním způsobem výběru kandidátů do voleb až do počátku dvacátého století. 15 Stranické struktury v něm hrály velice důležitou roli, kandidáti byli závislí na podpoře své strany. Delegáti, kteří na 14 Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). American Elections: The Rules Matter. New York, Longman, s

19 národním sjezdu finální kandidáty volili, byli vybíráni na základě své loajality ke stranickým organizacím. S nástupem pokrokářského proudu v politice, který se na přelomu století snažil o zvýšení demokratičnosti volebních procesů, byly sjezdy postupně vytlačeny novou metodou výběru kandidátů primárními volbami neboli primárkami. V nich o nominaci kandidáta na určitou pozici nerozhodovaly pouze stranické špičky či politici, ale sami voliči. 16 Prvním státem, který systém primárek v roce 1901 oficiálně zavedl, byla Florida, intenzivněji však byly poprvé využity až v roce 1903 ve Wisconsinu díky iniciativě pokrokářského guvernéra Roberta M. Lafoletta. Se zvyšujícím se zájmem o kandidaturu v primárkách byla postupně zavedena omezující opatření jako podmínka shromáždění určitého počtu podpisů pro každého kandidáta či uhrazení nevratného poplatku. Ve většině států byl systém primárních voleb přijat do konce padesátých let dvacátého století. 17 V dnešní době jsou ve většině států primární volby hlavním mechanismem výběru delegátů pro celonárodní sjezdy Demokratické strany i Republikánské strany. Až do sedmdesátých let dvacátého století měly na výběr kandidátů vliv především politické špičky jednotlivých států, které na svých shromážděních samy vybíraly většinu delegátů pro celonárodní sjezd strany. Kdo neměl podporu politických vůdců strany, měl pouze minimální možnost stát se jejím kandidátem. 18 Až v sedmdesátých letech se primárky staly centrálním mechanismem pro výběr kandidátů pro veřejné úřady. 19 Do té doby sice některé státy primární volby využívaly, avšak účast v nich nebyla pro šance kandidáta na nominaci rozhodující, protože delegátů vzešlých z primárek na sjezdu zasedala pouze malá část. Uchazeči o určitý úřad, kteří se jich účastnili, tak činili nikoli kvůli získání delegátů na nominačním sjezdu, ale hlavně z jiných důvodů. Jednalo se především o test popularity a demonstraci vlastní volitelnosti. Kandidáti si pečlivě vybírali, ve kterých primárkách budou participovat, účast v primárních volbách v příliš velkém počtu států byla totiž vykládána spíše jako slabost daného kandidáta Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s Abramowitz, A. (2004). Voice of the People: Elections and Voting in the United States. New York: McGraw-Hill, s Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 38. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 42. Rose, R. (2000). cit. d., s

20 Společenské tenze šedesátých let přispěly k tomu, že se Demokratická strana jako první odhodlala svůj proces výběru kandidátů demokratizovat, respektive přiblížit ho svým řadovým voličům. Zejména díky McGovernově a Fraserově komisi, která se touto otázkou v rámci strany zabývala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, bylo přijato několik reforem systému. Díky nim se zvýšil počet států, které primární volby jako systém nominace kandidátů uplatňovaly. Tím se zároveň zvýšilo množství delegátů na nominačním sjezdu, kteří vzešli z primárních voleb. Míra vlivu primárek na výsledek hlasování sjezdu tak mnohonásobně vzrostla. 21 Legitimita kandidáta, který získal velkou podporu řadových voličů v primárních volbách, byla navíc pochopitelně vyšší než kdyby byl vybrán pouze vysokými stranickými funkcionáři. Zájem o kandidaturu v primárkách se tak výrazně zvýšil a jejich výsledek se, na úkor státních stranických organizací, stal pro nominační proces rozhodujícím. 22 Role politických stran však stále zůstávala silná. Špičky politických stran si pomocí dalších opatření zajistily účast vlastních nevolených delegátů, tzv. superdelegátů, na nominačním sjezdu. 23 Díky většímu zapojení voličů však došlo k trvalému posunu ve volebních kampaních dříve byly soustředěny na stranu a její program, nyní se zaměřily přímo na kandidáta a jeho osobnost. Proces nominace kandidátů se stal soutěživějším a role politických stran v něm se umenšila. 24 Díky těmto reformám se volby otevřely i kandidátům-outsiderům s nedostatečnou podporou od stranických struktur, což však bylo podmíněno jejich schopností financovat volební kampaň z vlastních prostředků. Typickým příkladem takového kandidáta byl Jimmy Carter, kterému se i přes nedostatek obecné popularity a podpory strany v roce 1976 podařilo stát prezidentem. 25 Republikánská strana byla a je v uplatňování reforem vlažnější, změny v jejím nominačním procesu byly nastartovány především úpravami státních a federálních zákonů týkajících se primárek a financování politických kampaní, které iniciovali politici Demokratické strany. 26 Demokraté totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech ovládali mnohé zákonodárné sbory, a jejich politika se tak promítala i do života Abramowitz, A. (2004). cit. d., s Rose, R. (2000). cit. d., s Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s Krejčí, M. (2009). Jak se dělá prezident. Praha: Mladá Fronta, s Abramowitz, A. (2004). cit. d., s

21 republikánů. Její kandidáti si kvůli zvýšení legitimity navíc sami přáli podporu řadových voličů a ne pouze stranických špiček. 27 Primárky jako mechanismus nominace kandidátů byly sice v sedmdesátých letech zavedeny pro obě hlavní politické strany, pravidla nominace kandidátů a primárních voleb Demokratické strany a Republikánské strany se však již tehdy z části lišila a jsou odlišná dodnes. Demokraté své primárky obecně mnohem více regulují (vytvářejí centrální omezující předpisy platné pro všechny státy) a jejich pravidla mění mnohem častěji než republikáni. Kontrolují tak, mimo jiné, kdo může v demokratických primárkách volit, jakým způsobem jsou kandidátům přidělováni delegáti na celonárodním sjezdu, na základě čeho tito delegáti volí atd. Republikánská strana povětšinou nezavedla centrální pravidla, která by uplatňovala na všechny své organizace na úrovni států. Díky tomu je její nominační proces mnohem flexibilnější a umožňuje více variant výběru kandidátů. 28 Poslední výrazné změny proběhly jak u demokratů, tak u republikánů v letech 2008 a Byly tehdy spuštěny drobnější reformy procedury primárních voleb, které měly tento proces zbavit vypozorovaných nedostatků. Část z těchto reforem se projevila již ve volbách roku 2008, část z nich byla plnohodnotně aplikována až v roce Reformy měly především bojovat s problémem nedostatečné reprezentativnosti delegátů vzhledem k voličům strany, disproporce vlivu jednotlivých států v primárkách a dalšími Typy primárních voleb Na základě různých kritérií lze odlišit několik typologií primárních voleb. Základními kategoriemi jsou přímé a nepřímé primárky. V přímých volbách voliči hlasují přímo pro osoby, které daný úřad obsadí. Tento systém je ve Spojených státech uplatňován spíše na nižší (místní nebo státní) úrovni vládnutí. Při volbě prezidenta jsou využívány nepřímé primární volby, kdy voliči rozhodují o delegátech, kteří budou zasedat na sjezdu strany a zvolí kandidáta do všeobecných voleb. 30 Tito delegáti přitom v závislosti na pravidlech dané politické strany a na předpisech v jednotlivých státech Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Ibid., s Rose, R. (2000). cit. d., s

22 mohou, anebo nemusí být zavázáni k hlasování pro konkrétního kandidáta. 31 Většinou však nemají důvod se od svého původního stanoviska odvracet. Dále je možné odlišit tzv. preferenční primární volby, kde volič zaškrtává jméno konkrétního kandidáta, ale ve skutečnosti hlasuje pro skupinu delegátů, a tzv. primárky pro výběr delegátů, kde volič na volebním lístku vybírá přímo delegáty, u jejichž jména je v závorce uvedeno jméno kandidáta o daný post, jehož preferují. 32 Primární volby lze dále rozdělit na otevřené a uzavřené, přičemž tyto dva typy lze vnímat jako krajní body spektra zahrnujícího větší množství variant. Obecně řečeno tato označení popisují, kdo je oprávněn v primárkách volit. 33 Zcela otevřených primárních voleb se může zúčastnit kterýkoli registrovaný volič bez ohledu na to, ke které straně inklinuje. Vždy však může hlasovat pouze ve volbách jedné ze stran. Ve zcela uzavřených volbách mohou hlasovat jen voliči, kteří se oficiálně prohlásí za sympatizanty či podporovatele dané strany. Některé státy tento systém zmírnily pomocí zavedení možnosti hlasovat jako nezávislý volič. 34 Primárky dále mohou být stranické či nestranické. V prvním případě je volba v rámci Demokratické strany a Republikánské strany oddělena. Je velmi důležité mít na paměti, že se pravidla republikánských a demokratických primárek mohou v mnoha ohledech lišit, rozdíly lze navíc nalézt i mezi jednotlivými státy. Ve druhém případě neexistují separátní volební lístky pro jednotlivé strany, jména všech kandidátů jsou uvedena na jednotné listině (u každého jména je však uvedena stranická příslušnost). Tento systém je užíván především při nominaci kandidátů na nižší úrovni vládnutí (obecní zastupitelstvo atd.). 35 Další rozdělení primárek je odvozeno od způsobu, jakým se přepočítávají hlasy, které v nich kandidát obdrží, na počet hlasů delegátů na celonárodním stranickém sjezdu, které tím získá. Existují zde dva systémy, jak lze hlasy přepočíst, a to poměrný a většinový. Ve většinovém (winner-take-all) systému kandidát svým vítězstvím v primárních volbách získává hlasy všech delegátů daného státu na celonárodním sjezdu. V proporčních primárkách jsou delegáti na sjezdu přiděleni v poměru k počtu hlasů, Viz Sehnálková, J. (2004). Jak se volí americký prezident?. Mezinárodní politika vol. 28, č. 4, s. 10. Primárky se na základě toho proto mohou také dělit na binding (závazné) a non-binding (nezávazné). Sehnálková, J. (2004). cit, d., s Rose, R. (2000). cit. d., s Abramowitz, A. (2004). cit. d., s Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s

23 které kandidáti v primárních volbách získali, je však nutné, aby dosáhli určitého hraničního počtu hlasů (např. 15 procent), aby získali v delegaci států zastoupení. 36 Je nutné zmínit, že do roku 2000, kdy Nejvyšší soud Spojených států svým rozhodnutím tento systém zrušil, existovaly tzv. všeobecné primárky (blanket primary). Jednalo se o jakési benevolentnější otevřené primárky. Každý registrovaný volič mohl volit v primárkách obou stran, avšak mohl hlasovat vždy pouze pro jednoho kandidáta na nominaci na každý obsazovaný úřad. Pokud se tedy rozhodl, že se zúčastní primárek Demokratické strany na úřad prezidenta, nemohl už hlasovat pro kandidáty republikánské strany na tentýž úřad. Nejvyšší soud v roce 2000 rozhodl, že jsou tímto systémem politické strany poškozovány, protože ztrácí kontrolu nad svým nominačním procesem a vytvářením vlastní identity, a tuto praktiku zakázal Průběh primárních voleb Průběh primárních voleb není v porovnání s jakýmikoli jinými volbami organizovanými státem nijak specifický. Jedinou zvláštností je, že probíhají v rámci jedné politické strany a volič se proto musí rozhodnout pro jediné primární volby, kterých se zúčastní. 38 Pro účast v primárních volbách může být požadováno splnění různých podmínek od pouhé voličské registrace po registraci jako podporovatel dané strany. Tyto podmínky jsou odvislé od míry otevřenosti voleb (viz výše). 39 V jiných směrech se primárky zvlášť neliší od standardních voleb, hlasování probíhá ustáleným způsobem, pomocí hlasovacích lístků (či hlasovacích strojů) a za plentou. Volební účast v primárkách bývá nižší než ve všeobecných volbách, a liší se v různých státech podle jejich významu pro celý nominační proces. 40 Voličstvo, které se primárek účastní, pochází obvykle z vyšších a vzdělanějších vrstev společnosti a je ideologicky radikálnější než průměrný volič. 41 Prezidentské primárky probíhají na začátku kalendářního roku, ve kterém se konají prezidentské volby. Demokratická i Republikánská strana mají pravidla, která přesně určují, ve kterém období se jejich primární volby mohou konat. Některé státy si i přes tyto předpisy uchovaly jako výjimku své tradiční právo uspořádat primární volby či Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 11. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 45. Ibid., s Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 11. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s Wayne, S. J. (2012). cit. d., s

24 nominační stranické shromáždění dříve než ostatní. Je totiž zřejmé, že primárky, které proběhnou během volebního roku dříve, mají na nominační proces disproporčně větší vliv než ostatní. Je na ně soustředěna pozornost médií, kandidáti v těchto státech věnují větší úsilí a prostředky na kampaň, jejich výsledek je často předzvěstí toho, jak celý nominační proces ve finále dopadne. 42 Dochází proto k těžko vyhnutelnému procesu zvanému front-loading, tedy k cílené snaze států posunout své primární volby co nejblíže začátku volebního roku, aby tak maximalizovaly svůj vliv. 43 Dopad primárních voleb, které probíhají později, na celkový výsledek nominačního procesu, je výrazně menší, a státy, v nichž primárky probíhají později, jsou proto tímto způsobem znevýhodněny. Strany se pokouší tuto disproporci vyrovnat pomocí různých opatření, například přidělením většího počtu delegátů na nominačním sjezdu státům, ve kterých se primární volby konají později Nominační proces Občan Spojených států, který chce být zvolen americkým prezidentem za některou z politických stran (tj. především za Republikánskou stranu nebo Demokratickou stranu), musí nejprve získat nominaci strany, tedy stát se jejím oficiálním kandidátem. Každá ze stran pochopitelně do prezidentských voleb vysílá pouze jednoho svého kandidáta, toho, jehož šance na vítězství jsou podle všeho nejvyšší. Tento kandidát je zvolen na celonárodním stranickém sjezdu (convention). Na celonárodním stranickém sjezdu předcházejícímu volbě prezidenta jsou přítomni delegáti zastupující všechny americké státy a teritoria. Většina těchto delegátů je v dnešní době volena přímo členy resp. sympatizanty dané politické strany, a to především v primárních volbách. Aby tedy uchazeč o nominaci své strany do prezidentských voleb byl v rámci strany skutečně zvolen, musí získat podporu těchto delegátů skrz vítězství v primárních volbách. Nominační proces je velmi zdlouhavý. Všichni kandidáti musí nejprve zajistit, aby se jejich jména na volebních lístcích v primárních volbách skutečně objevila. Toho lze dosáhnout několika mechanismy, které jsou ustaveny zákony jednotlivých států. Především mezi ně patří uhrazení poplatku nebo odevzdání petice s předepsaným Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Rose, R. (2000). cit. d., s Wayne, S. J. (2012). cit. d., s

25 počtem podpisů. Teprve po splnění těchto požadavků je uchazeč o nominaci strany zařazen do primárních voleb. 45 Dalším krokem je pochopitelně dosažení úspěchu v těchto volbách. Cílem je získat podporu co nejvíce delegátů, kteří o nominaci formálně rozhodují na celonárodním stranickém sjezdu. 46 Strategie uplatňované kandidáty v primárkách jsou však mnohem složitější než pouhé oslovování voličů, kteří zajistí co nejvyšší počet spřízněných delegátů na sjezdu. K maximalizaci úspěchu je třeba jednat takticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky. Volební kampaň cílená na samotné voliče je proto během období primárních voleb doprovázena vyjednáváním podpory ze strany nejrůznějších skupin ve straně i mimo ni, snahou o získávání finančních prostředků a upoutáváním pozornosti médií. Nejvíce delegátů lze převážně získat v lidnatějších státech, neboť zastoupení států na sjezdu je z velké části proporční. Státy, ve kterých byla strana v minulých volbách úspěšná (tzn. velké množství volených funkcí je obsazeno jejími zástupci), navíc získávají na celonárodním sjezdu bonusové delegáty. 47 Je pochopitelně příhodné právě ve státech, které na sjezd vysílají větší množství delegátů, vést intenzivnější kampaň. Pro kandidáta však není důležité pouze množství delegátů, které získá, ale také čas, kdy je získá. Časná vítězství jsou více ceněná, jednak kvůli psychologickému efektu, který na voliče mají, jednak kvůli zvýšené pozornosti médií. Některé státy svými zákony určují, že se jejich primárky konají brzy, právě proto, aby si udržely rozhodující vliv ve volební kampani. V současné době kandidát musí svou kampaň pokud chce, aby byla co nejúspěšnější zahájit již přibližně rok nebo dva před volbami. Zvýhodněni jsou ti kandidáti, kteří jsou schopni co nejdříve shromáždit velké množství finančních prostředků, což jim usnadňuje získat přízeň co možná největšího počtu voličů a zároveň na sebe upoutat pozornost médií. 48 Tito kandidáti mají nejlepší šance stát se favority voleb. Dále jsou zvýhodněni kandidáti, kterým se podaří získat podporu stranických struktur, zejména jejich špiček, a kandidáti, kteří jsou již před volbami díky svému předchozímu působení v celonárodním povědomí. Tomu může napomoct i oficiální vyjádření podpory (endorsement) ze strany významných politických osobností. Kandidáti se proto snaží pro sebe od prominentních představitelů své politické strany Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 10. Ibid. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s

26 tuto podporu získat. Endorsement od významného politika vysílá signál, že právě tento podpořený kandidát nejlépe zajistí sjednocení voličů strany a povede ji k vítězství ve všeobecných volbách v listopadu. 49 Rok, ve kterém se konají prezidentské volby, pro kandidáty jednotlivých stran začíná tradičně primárkami ve státu New Hampshire a stranickým shromážděním v Iowě. Jejich termín se v průběhu let mění, v současné době se odehrávají v lednu. 50 Následují primárky v Jižní Karolíně a stranické shromáždění v Nevadě, které se na dřívější termín přesunuly teprve nedávno v souvislosti se snahou o větší reprezentativnost řadových voličů Demokratické strany v této časné fázi voleb. 51 Tyto brzy se konající volby mohou výrazně ovlivnit, kdo z kandidátů strany bude nadále favoritem. Především vítěz z New Hampshire má obrovskou výhodu, protože se na něj soustředí intenzivní pozornost médií, kterou může využít ve svůj prospěch. Důležitým dnem je tzv. supervolební úterý (Super Tuesday), což je v současné době první úterý v březnu. V tento den Republikánská i Demokratická strana zahajují řádné období primárních voleb (výše zmíněné státy mají výjimku), je to tedy první den, kdy se ve většině států mohou primárky konat. 52 Této možnosti využívá čím dál tím větší množství států, které si uvědomují, že vliv voleb, které se v nich konají, se tím zvyšuje. Tím, že se v supervolební úterý konají primárky ve velkém množství států, je v tento den přiděleno disproporčně velké množství delegátů. Začátek března je pro kandidáty kritický. Pokud se jim nepodaří výrazněji uspět nyní, mají už jen velmi malé šance. Mnoho z nich stahuje svou kandidaturu a oznamuje konec volební kampaně již nyní, pokud neuspějí. 53 Velmi často je proto již během března jisté či téměř jisté, který z kandidátů získá stranickou nominaci. Pokud jsou Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Abramowitz, A. (2004). cit. d., s Primary Schedule Election Central [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < Pro primární volby v roce 2008 bylo celonárodním sjezdem Demokratické strany určeno, že Jižní Karolíně a Nevadě bude udělena výjimka ohledně časného konání primárek. Účelem tohoto kroku bylo, aby se poněkud vyrovnal velký vliv demograficky nereprezentativních států Iowa a New Hampshire. V populaci Jižní Karolíny i Nevady jsou oproti populacím Iowy a New Hampshiru výrazně více zastoupeny etnické menšiny, jejichž zástupci v prezidentských volbách tvoří až čtvrtinu elektorátu Demokratické strany. Republikánská strana se v roce 2012 tomuto trendu také přizpůsobila. Viz Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Ibid., s Někteří kandidáti však setrvávají v primárkách i poté, kdy je jasné, že na vítězství nemají šanci. Mohou k tomu mít mnoho různých důvodů, zejména zvýšení vlastního politického kapitálu u voličů či v rámci strany. Viz dále Damore, D.; Hansford, T.; Barghothi, A. J. (2010). Explaining the Decision to Withdraw from a U. S. Presidential Nomination Campaign. Political Behavior vol. 32, č. 2. s

27 výsledky vyrovnané, kandidáti mezi sebou soupeří až přibližně do poloviny června, kdy období vymezené pro primárky končí. 54 To, že kandidát získá nejvyšší počet hlasů v primárních volbách, ještě však neznamená, že se automaticky stává vítězem a je svou stranou skutečně nominován. O nominaci rozhodují celonárodní stranické sjezdy, které se konají v létě. O kandidátech hlasují teprve delegáti, kteří se sjezdu účastní. Ne všichni z delegátů vzcházejí z primárních voleb (či caucuses, čili stranických shromáždění) a dokonce ne všichni z těch, kdo byli v primárkách zvoleni, jsou vázáni rozhodnout pro určitého kandidáta. Ve skutečnosti ale celonárodní sjezdy obecně následují výsledky primárních voleb a caucusů Rozdíly mezi Demokratickou a Republikánskou stranou Jak již bylo řečeno, nominační proces Demokratické strany je svázán mnohem větším množstvím pravidel než republikánský nominační proces. Demokraté především umožňují nominace prostřednictvím primárních voleb nebo nanejvýš stranických shromáždění (caucuses), kdy jsou kandidátům přidělováni delegáti na sjezdu proporčně na základě počtu hlasů, které každý kandidát obdržel. Republikáni umožňují i většinový (winner-take-all) systém přidělování delegátů na sjezdu, tj. kandidát, který zvítězí v primárních volbách v určitém státu, získá automaticky hlasy všech delegátů, kteří na sjezdu daný stát zastupují. 56 Tento zásadní rozdíl vede k tomu, že kandidáti každé z politických stran uplatňují během nominačního procesu zcela odlišnou strategii. Demokraté se soustředí na získání co největšího počtu delegátů v každém státu, zatímco republikánští kandidáti často mohou kalkulovat s tím, že pokud se jim podaří v daném státu obdržet více hlasů než jejich soupeři, získají na svou stranu automaticky celou jeho delegaci na celonárodním sjezdu. Tento fakt způsobuje to, že primárky Demokratické strany bývají soutěživější a dramatičtější, kdežto neoficiální výsledek republikánských primárek je obvykle znám dlouhou dobu před srpnovým celonárodním stranickým sjezdem. Ohledně spravedlivého zastoupení voličů delegáty na sjezdech existuje mnoho výhrad. Proporční přidělování delegátů je předmětem kritiky kvůli tomu, že odrazuje Wayne, S. J. (2012). cit. d., s Sehnálková, J. (2004). cit. d., s Wayne, S. J. (2000). The Road to the White House 2000: The Politics of Presidential Elections. Boston: Bedford Book, s