Mediace jako budoucí moţná alternativa vůči soudnímu řízení ve finanční oblasti

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních a ekonomických disciplín Mediace jako budoucí moţná alternativa vůči soudnímu řízení ve finanční oblasti Diplomová práce Autor: Bc. Martin Votoupal Finance Vedoucí práce: JUDr. Petr Scholz, Ph.D. Praha Duben 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne Martin Votoupal

3 Poděkování Děkuji vedoucímu práce JUDr. Petru Scholzovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce, mým rodičům za podporu během studia a mému synovi Matyášovi za ţivotní inspiraci.

4 ANOTACE Diplomová práce pojednává o mediaci jako alternativní metodě řešení sporů a moţnostech jejího vyuţití. Definuje základní zásady, formy, účastníky a fáze mediace. Dále se zabývá vyuţitím mediace ve vybraných státech Evropské unie. Popisuje zákonnou i podzákonnou právní úpravu mediace v České republice, a to včetně pramenů evropského práva. Zmiňuje projekty a subjekty působící v oblasti mediace, jejich činnosti a konkrétní výstupy. V neposlední řadě se zabývá mediací ve finanční oblasti, jejím průběhem a výhodami. Klíčová slova: mediace, alternativní metoda řešení sporů, právní úprava mediace, mediace ve finanční oblasti ANNOTATION This thesis deals with mediation as an alternative method of controversy solving and other way of using it. It defines some basic principles, forms, participants and phases of mediation. Then it deals with the use of mediation in chosen European countries. It describes the legal regulations and legislative rules of mediation in the Czech Republic including the sources of the European law. It mentions some projects and subjects that work in mediation sphere, their activities and particular outputs. Finally it deals with mediation in financial field, its course and advantages. Keywords: mediation, alternative method of controversy solving, legal regulations of mediation, mediation in financial field

5 ÚVODNÍ ZAMYŠLENÍ Při výběru diplomové práce mne zaujalo téma, které se týkalo mediace, neboť mi bylo známo, ţe legislativním procesem právě prochází zcela nový zákon, který se bude týkat vyuţití tohoto institutu v občanském soudním řízení. Jako vedoucího práce jsem si zvolil JUDr. Petra Scholze, Ph.D., který dlouhá léta působil jako zástupce finančního arbitra a nyní vykonává funkci ředitele sekce legislativně právní Energetického regulačního úřadu. Má tedy bohaté zkušenosti z oblasti, která s mediací bezprostředně souvisí. Ve své práci bych rád čtenáře mé diplomové práce seznámil se základními moţnostmi řešení sporů s akcentem právě na mediaci jako alternativní způsob řešení sporů, a to nejprve po stránce teoretické včetně stávající právní úpravy mediace a následně i po stránce praktické s uvedením konkrétních subjektů působících v oblasti mediace a nastíněním sporů, které je moţné pomocí mediace řešit.

6 OBSAH Úvod Mediace obecně Moţnosti řešení sporů Občanské soudní řízení Alternativní řešení sporů Mediace jako alternativní způsob řešení sporů Zásady, principy a výhody mediace Formy mediace Účastníci mediace Fáze mediace Historie mediace Mediace ve státech Evropské unie Slovenská republika Rakousko Německo Polsko Francie Španělsko Velká Británie Belgie Právní úprava mediace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES Vládní návrh Zákon o mediaci Vyhláška o zkouškách a odměně mediátora Občanský soudní řád Změny dalších zákonů Občanský zákoník a obchodní zákoník Zákon o advokacii a notářský řád Projekty a subjekty působící v oblasti mediace Asociace mediátorů České republiky... 49

7 3.2 Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR Evropský institut pro smír, mediaci a rozhodčí řízení Institut pro mediaci a arbitráţ, s. r. o Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Finanční arbitr Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky Mediace ve finanční oblasti Výhody mediace ve finanční oblasti Průběh mediace Vyuţití mediace ve finanční oblasti Rodinné spory Pracovní spory Občanskoprávní spory Obchodněprávní spory Závěr... 66

8 ÚVOD Jiţ od počátku existence lidstva vznikají spory, které je nezbytné nějakým způsobem řešit. Nejprve byly řešeny podle Chammurapiho zásady oko za oko, zub za zub. V 7. století před Kristem např. Drakonův zákoník, mj. stanovil, ţe pokud dluţník neplatí, musí buď pracovat pro svého věřitele jako otrok, nebo je prodán do otroctví jinam. Ve Starověkém Římě pak věřitel mohl dluţníka aţ na 60 dní věznit, během této doby ho však musel ţivit. Jestliţe dluţník svůj dluh nezaplatil, mohl být dokonce potrestán na hrdle nebo prodán do ciziny. Postupem času se dostává rozhodování sporů do pravomoci panovníka nebo jiné obdobné autority a nakonec dochází ke vzniku prvních specializovaných orgánů, které se zabývají řešením sporů. Nejprve jsou to jednotlivé úřední osoby a následně zcela nové instituce soudy. Na obecní úrovni vykonává tuto funkci rychtář, který má právo soudit v malých věcech a je současně správcem městské policie. Postupně vznikají městské a konšelské soudy, u nichţ se řeší drobné rozepře a uzavírají dohody. Je moţné se odvolat k vrchnosti. Za vlády Josefa II. dochází k reformě soudnictví, kdy dojde k oddělení soudů od veřejné správy, ale toto oddělení není na trvalo. K tomu dojde aţ po roce 1850, kdy jsou schváleny zásady nového soudnictví, je zavedena občanská kontrola nad výkonem soudnictví, správa soudnictví svěřena ministerstvu spravedlnosti a ústavou z roku 1867 definitivně odděleno soudnictví od veřejné správy. V průběhu 19. století se na našem území začíná prosazovat i další (alternativní) způsob řešení sporů, a to rozhodčí řízení. Jiţ civilní soudní řád 1 z roku 1895 umoţňoval vynětí věci z kompetence soudu a řešení sporu formou rozhodčího řízení ve všech případech, ve kterých je moţné uzavřít smír. Občanský soudní řád z roku moţnosti vyuţití rozhodčího řízení omezil, rozhodčí doloţku mohly strany uzavřít jen v případě, ţe jedna z nich byla československá právnická osoba. Svého vlastního prvního zákona, třebaţe jen v oblasti mezinárodního obchodního styku, se rozhodčí řízení dočkalo v roce V průběhu 90. letech minulého století se v České republice začíná objevovat zcela nový alternativní způsob řešení sporů - mediace 4. Ve světě je tento způsob řešení sporů vyuţíván jiţ 1 zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních 2 zákon č. l42/l950 Sb., o řízeních v občanských právních věcech (občanský soudní řád) 3 zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů 4 z lat. mediare - být uprostřed 8

9 od 20. let minulého století a v některých státech má jiţ dlouholetou tradici. Jedná se o řešení sporu za pomoci třetí nezúčastněné strany mediátora, který se snaţí být nápomocen stranám sporu ve vzájemné komunikaci a porozumění při řešení jejich sporu tak, aby strany sporu byly maximálně spokojeny s průběhem řešením konfliktu a jeho výsledkem. Cílem diplomové práce je vymezení pojmu mediace a jejího vyuţití jako moţné alternativy řešení sporů v České republice. Rozbor právní úpravy mediace v České republice a moţnosti vyuţití mediace ve finanční oblasti. Pro zájemce o tuto problematiku jsem pro naplnění tohoto cíle diplomovou práci rozdělil do čtyř následujících kapitol - mediace obecně, právní úprava mediace, projekty a subjekty působící v oblasti mediace a mediace ve finanční oblasti. První kapitola je zaměřena na vymezení základních moţností řešení sporů (občanské soudní řízení, rozhodčí řízení a mediace) se zaměřením především na řešení sporů formou mediace. Dále je zde podrobněji pojednáno o formách mediace, účastnících mediace a jednotlivých fázích mediace. Součástí této kapitoly je také stručný popis historie mediace a vyuţití mediace ve státech Evropské unie. Druhá kapitola je věnována právní úpravě mediace v České republice. Hlavní důraz je kladen na zákonnou právní úpravu mediace a průběh jejího schvalování, dále na změny, které nastaly přijetím zcela nového zákona v oblasti mediace a také na směrnici Evropské unie, která byla hlavním podkladem pro vznik nové právní úpravy. V další kapitole se zabývám projekty a subjekty působícími v oblasti mediace. V předposlední kapitole se věnuji výhodám, průběhu a vyuţití mediace ve finanční oblasti. Nakonec svoji práci shrnuji a uvádím závěry, které se týkají moţností budoucího rozšíření vyuţití mediace v České republice. 9

10 1 MEDIACE OBECNĚ Abychom mohli mediaci náleţitě pochopit a zařadit ji do schématu moţností řešení sporů, je nezbytné se nejprve zastavit u toho, jaké moţnosti řešení sporů se nám vlastně vůbec nabízejí. 1.1 MOŢNOSTI ŘEŠENÍ SPORŮ Lze říci, ţe v současné době jsou v České republice dvě základní moţnosti jak řešit spory, a to buď soudní cestou v občanském soudním řízení, anebo mimosoudně, tedy alternativním způsobem řešení sporů. Dnes je plně v reţii obou zainteresovaných stran, pro jaký způsob řešení sporu se rozhodnou. Limitovány jsou pouze svou předchozí dohodou, ţe se případný spor vzniklý z jejich právního vztahu bude řešit namísto soudní cestou jiným způsobem, např. formou rozhodčího řízení. Právní řád České republiky nestanoví ţádnou povinnost řešit spor určitým způsobem Občanské soudní řízení Řešení sporů za pomoci soudů, konkrétně v občanském soudním řízení, je stále nejrozšířenějším způsobem. Jeho základní pravidla jsou upravena v zákoně č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále také občanský soudní řád ). Tento zákon upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení, ve kterém soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně. Kaţdý má právo se u soudu domáhat ochrany práva, které bylo ohroţeno nebo porušeno. Soud postupuje tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. V občasném soudním řízení jsou rozhodovány spory, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. V občanském soudním řádu je podrobně upraven průběh řízení. Přihlédneme-li ke skutečnosti, ţe předmětem této diplomové práce je řešení sporů ve finanční oblasti, můţeme říci, ţe řízení podle občanského soudního řádu se zahajuje na návrh, který musí mít stanovené náleţitosti. Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (ţaloba). Soud poté zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení. Ty spočívají např. v pravomoci a příslušnosti soudu, u něhoţ byla ţaloba podána, v pravomoci rozhodnout spor či ve způsobilosti ţalobce nebo ţalovaného být účastníkem řízení. Následně soud podanou ţalobu doručí druhé straně 10

11 sporu (ţalovanému) a vyzve ji, aby se k ní vyjádřila. Ve věci je zpravidla nařízeno jednání, ke kterému jsou účastníci sporu předvoláni. Při jednání se provádí dokazování. Platí, ţe důkazy k prokázání svých tvrzení mohou navrhnout obě strany. Na základě provedeného dokazování soud následně rozhodne, proti tomuto rozhodnutí mohou účastníci podat opravný prostředek (odvolání), o kterém pak rozhodne nadřízený soud. V některých případech je pak ještě moţné dovolání k Nejvyššímu soudu. V případě vyuţití soudu při řešení sporu můţe ţalobce aţ do pravomocného skončení sporu svůj návrh kdykoliv vzít zpět buď z části, nebo zcela, jestliţe však jiţ u soudu bylo zahájeno ústní jednání, potom k tomu, aby mohlo být řízení z tohoto důvodu zastaveno, vyţaduje soud také souhlas ţalovaného. Občanský soudní řád stanoví pro soud moţnost vydat platební rozkaz i bez výslovné ţádosti ţalobce a bez slyšení ţalovaného, a to v případě, ţe je v ţalobě uplatněno právo na zaplacení peněţité částky a vyplývá-ti toto právo ze skutečností, které jsou uvedeny ţalobcem. Tento platební rozkaz musí být doručen přímo do vlastních rukou ţalovaného, který má následně moţnost podat do 15 dní odpor. Pokud tak učiní, platební rozkaz se ze zákona ruší a soud následně nařídí jednání. Pokud se jedinec rozhodne obrátit na soud, musí počítat s tím, ţe zaplatí soudní poplatek, jehoţ výše je stanovena v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V tomto zákoně jsou uvedeny subjekty a druhy řízení, které jsou od soudního poplatku osvobozeny. Mezi takové subjekty patří např. navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublíţením na zdraví a náhrady nákladů léčení nebo navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání. Dále je třeba počítat se skutečností, ţe v případě neúspěchu s uplatněnou ţalobou uhradí ţalobce či navrhovatel druhé straně sporu náklady řízení, které byly potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění jeho práva. V tomto případě se zpravidla jedná o náklady vynaloţené na právního zástupce, jejichţ výše je stanovena ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních sluţeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. 11

12 Vezmeme-li v úvahu modelový případ, kdy se ţalobce domáhá zaplacení částky ve výši ,- Kč, zaplatí ţalobce soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Neúspěšný účastník sporu, jehoţ protivník je zastoupen např. advokátem, zaplatí také náklady za toto právní zastoupení spočívající v odměně advokáta ve výši 7.500,- Kč a reţijních paušálech po 300,- Kč podle počtu úkonů, které advokát v řízení učinil Alternativní řešení sporů Pokud jedinec nechce vyuţít k řešení sporu soud, nabízí se mu hned několik alternativních moţností. Mezi nevýznamnější asi patří sluţby rozhodce, mediátora, případně arbitra. Všechny tři z těchto jmenovaných moţností jsou v současné době upraveny i v našem právním řádu. A. Rozhodčí řízení Jedním ze způsobů alternativního řešení sporů je rozhodčí řízení. V našem prvním řádu je upraveno zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále také zákon o rozhodčím řízení ), kdy tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a také výkon rozhodčích nálezů. Strany právního vztahu se mohou dohodnout, ţe o případných majetkových sporech mezi nimi má rozhodnout jeden či více rozhodců, příp. stálý rozhodčí soud. Tato dohoda se nazývá rozhodčí smlouva, lze ji podle zákona o rozhodčím řízení platně uzavřít pouze v případě, ţe strany sporu by mohly o předmětu sporu uzavřít smír podle občanského soudního řádu 5. Rozhodčí smlouva se můţe týkat jiţ vzniklého sporu. V takovém případě se jedná o smlouvu o rozhodci. Další moţností je, ţe rozhodčí smlouva se bude týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo vymezeného okruhu právních vztahů. Pro tento případ se bude jednat o rozhodčí doloţku. K tomu, aby byla rozhodčí smlouva platná, je nezbytné ji uzavřít v písemné formě. Spor můţe tedy řešit buď rozhodce jmenovaný ad hoc, nebo stálý rozhodčí soud, který můţe být zřízený pouze zákonem nebo jestliţe to zákon výslovně připouští. V České republice 5 99 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád 12

13 v současné době působí Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. K platnosti rozhodčích doloţek se v mnoha rozhodnutích vyjadřoval i Nejvyšší soud, který např. judikoval, ţe neplatná (podle ustanovení 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) 6 je taková rozhodčí doloţka, která obchází zákon tím, ţe neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, za něţ nelze povaţovat umoţnění určení rozhodce třetí osobou, která není stálým rozhodčím soudem, a to v jejím rozhodčím řádu. Pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu. Není moţno pomocí zásady smluvní autonomie negovat zákon odporující ujednání rozhodčí doloţky, u níţ lze dovozovat v zásadě zřetelnou snahu poškodit slabšího účastníka závazkového vztahu. Rozhodčí doloţka je také neplatná, jestliţe určení počtu i osob rozhodců ponechává na vůli třetí osoby 7. Na rozdíl od rozhodců ustanovených ad hoc mohou stálé rozhodčí soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a téţ náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemţ nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto pravidel 8. Zákon o rozhodčím řízení v současné době klade větší důraz na ochranu spotřebitele. Nově je zavedena podmínka pro platnost rozhodčí smlouvy spočívající v uzavření rozhodčí smlouvy jako smlouvy samostatné, nikoliv jako součásti podmínek, jimiţ se řídí smlouva zakládající konkrétní právní vztah. Taková rozhodčí doloţka musí obsahovat také další zákonem stanovené náleţitosti jako např. informace o rozhodci, odměně rozhodce a předpokládaných 6 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům 7 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 23 Cdo 2021/2011. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Cdo 578/2012. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 23 Cdo 1996/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 23 Cdo 574/

14 druzích nákladů, které mohou spotřebiteli vzniknout a o pravidlech jejich přiznávání nebo o místu konání rozhodčího řízení. Jestliţe je rozhodčí smlouva dohodnuta v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdyby se spotřebitel k takovémuto postupu nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překáţek v uplatnění spotřebitelova práva). Nepřípustné jsou rozhodčí doloţky, má-li rozhodce, jenţ není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat ţalobu k civilnímu soudu. Taková ujednání znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jakkoliv totiţ můţe existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliţe se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doloţce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, ţe se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím, a tudíţ se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon, a to při zachování základních práv a svobod. Ujednání o rozhodčí doloţce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, ţe podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, coţ ve vztahu spotřebitel - podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a ţe dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně moţnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umoţňuje platný zákon o rozhodčím řízení 9. Ministerstvo spravedlnosti na svých internetových stránkách 10 vede seznam rozhodců, kteří mohou být určeni rozhodčí doloţkou pro rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv. Ke dni bylo v tomto seznamu zapsáno celkem 472 rozhodců. Rozhodčí řízení se zahajuje ţalobou a je zahájeno dnem, kdy došla stálému rozhodčímu soudu, příp. určenému rozhodci. Výstupem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který je pro strany sporu závazný. Je moţné domáhat se zrušení rozhodčího nálezu u soudu, který ho zruší pouze z důvodů uvedených v zákoně o rozhodčím řízení. Mezi takového důvody patří např. 9 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 23 Cdo 574/

15 vydání rozhodčího nálezu ve věci, o níţ nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, straně sporu nebyla poskytnuta moţnost věc před rozhodci projednat či rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje zákonem stanovené informace. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu je moţné podat pouze do tří měsíců od jeho doručení. Jestliţe soud rozhodčí nález zruší, nelze jiţ spor projednat v rozhodčím řízení. Jestliţe nedojde ke zrušení rozhodčího nálezu ze strany soudu, je rozhodčí nález exekučním titulem, lze tedy na jeho základě provést exekuci. Rozhodčí řízení má oproti klasickému soudnímu řízení celou řadu nesporných výhod. Mezi nejvýznamnější patří zejména: rychlost rozhodčí řízení zpravidla trvá cca 60 dní od podání ţaloby nízké náklady poplatek zpravidla činí 3 % z předmětu sporu neveřejnost rozhodčí řízení zajišťuje např. ochranu citlivých informací a obchodního tajemství neformálnost rozhodčí řízení není svázáno formálními postupy, snadněji se dosahuje případného smíru mezi stranami sporu výběr rozhodce strany sporu si mohou vybrat rozhodce, který bude jejich spor projednávat komfort rozhodčí řízení je moţné vést elektronicky jednoinstančnost aţ na výjimku, kdy si strany sporu domluví moţnost odvolání, je spor vyřízen v prvním stupni V České republice působí v oblasti rozhodčího řízení zejména následující subjekty: 1) Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále také Rozhodčí soud ) je stálým rozhodčím soudem, který má nejširší moţnou působnost v České republice a je uznávaný nejen v České republice, ale také v zahraničí, a to díky svému inovativnímu přístupu, kvalitním rozhodčím nálezům a vysoké kvalifikovanosti 15

16 rozhodců. Více bude o Rozhodčím soudu uvedeno v podkapitole Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2) Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno byl zaloţen v roce 1996 Českomoravskou komoditní burzou Kladno. Řešení sporů se řídí Řádem Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno a pravidly o nákladech rozhodčího a nalézacího řízení, jenţ mj. stanoví, ţe je stálým nezávislým rozhodčím soudem, který je oprávněn projednávat a rozhodovat spory z obchodů uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno, na Obchodní burze Hradec Králové a na Plodinové Burze Brno, jakoţ i spory z mimoburzovních obchodů, jejichţ předmětem jsou komodity, nimiţ se na těchto burzách obchoduje. 11 3) Unie pro rozhodčí a mediační řízení, a. s. Unie pro rozhodčí a mediační řízení, a. s. byla zaloţena v roce 2004 a v současné době sídlí v Brně. Na svých internetových stránkách 12 uvádí, ţe jejím posláním je vytváření spravedlivého obchodního prostředí, v němţ kaţdý získá to, co mu právem náleţí. Více o této obchodní společnosti bude uvedeno v podkapitole Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR. 4) Společnost pro rozhodčí řízení, a. s. Společnost pro rozhodčí řízení, a. s. byla zaloţena v roce Zaměřila se především na provádění rozhodčích řízení pro okruh subjektů, pro něţ je zapotřebí rozhodovat velké mnoţství sporů, které souvisejí s jejich činností. S těmito subjekty má Společnost pro rozhodčí řízení, a. s. uzavřenou smlouvu o zajištění sluţeb rozhodců, kdyţ tyto subjekty následně mají ve svých smlouvách sjednanou rozhodní doloţku, příp. u spotřebitelských smluv uzavírají rozhodčí smlouvy. Mezi takové subjekty patří např. Home Credit, a. s., Česká pošta, s. p. či v rámci prodeje pohledávek Komerční banka, a. s. a Raiffeisenbank, a. s.. Rozhodci působící při této společnosti vydali v letech 2010 aţ 2012 celkem rozhodnutí, z nichţ se téměř všechna týkala finančních částek (pouze jeden spor se

17 týkal vyklizení bytu). Konkrétně se jednalo v roce 2010 o rozhodnutí, v roce 2011 o rozhodnutí a v roce 2012 celkem o rozhodnutí. Rozhodci vydávají ve většině případů rozhodnutí do 3 měsíců od podání ţaloby. Ţalobci mají moţnost poţádat o expresní řízení, které trvá 1 měsíc. V tomto případě se poplatek zvyšuje o 50 %. K dni při společnosti působilo celkem 26 rozhodců. 5) Rozhodčí soud při IAL SE Rozhodčí soud při IAL SE byl zřízen na základě zákona Mezinárodní komise pro obchodní právo (UNCITRAL) a na to navazující slovenské právní úpravy. V současné době má pobočku v Praze a v Bratislavě. Je členem LCIA (instituce, která se zabývá obchodními arbitráţemi), stálým rozhodčím soudem a má 30 rozhodců. 6) Asociace pro rozhodčí řízení Asociace pro rozhodčí řízení je sdruţením občanů, jeţ sdruţuje nezávislé rozhodce pro řešení majetkových sporů. Posláním a cílem asociace je rozvoj a uplatňování rozhodčího řízení ve smyslu zákona o rozhodcích, dále podpora a prezentace rozhodování majetkových sporů formou rozhodčího řízení a také zajišťování organizační, ekonomické, administrativní a technické činnosti rozhodců, kteří jsou členy asociace. 7) Arbitráţní a rozhodčí společnost, s. r. o. Hlavní náplní činnosti Arbitráţní a rozhodčí společnosti, s. r. o. je organizační, ekonomické a technické zabezpečování činnosti rozhodců. Její povinností je zajistit pro strany sporu komplexní sluţby nestranného a nezávislého rozhodce. Poslání společnosti tedy spočívá v zajištění spravedlivé, rychlé a efektivní ochrany práv. Její vize je stát se přední společností v oblasti rozhodčího řízení. Ke dni zaspala Arbitráţní a rozhodčí společnost, s. r. o. do svého seznamu celkem devět rozhodců, všichni nich jsou současně advokáti specializující se na různá odvětví práva. Arbitráţní a rozhodčí společnost, s. r. o. má svůj vlastní sazebník nákladů rozhodčího řízení, který je závazný pro všechny rozhodce zapsané v seznamu rozhodců vedeném touto 17

18 společností. Výše poplatku činí 3 % z výše plnění, které je předmětem rozhodčího řízení, nejméně však částku ve výši 5.000,- Kč. Dále je stanoven poplatek za případné urychlené vyřízení sporu, a to ve výši 1,5 % uplatněné výše plnění, nejméně však 2.500,- Kč. Kaţdá ze stran sporu si své vlastní náklady - včetně odměny právního zástupce - hradí sama. 8) Sdruţení rozhodců, a. s. Sdruţení rozhodců, a. s. bylo zaloţeno jako úplně první soukromoprávní subjekt v oblasti rozhodčího řízní v roce Jeho původní cíl spočívající v razantním urychlení řešení majetkových sporů mezi věřitelem a dluţníkem se nikterak nezměnil. Rozhodci této společnosti mají zkušenosti s majetkovými spory všeho druhu. Společnost uspěla uţ v desítkách výběrových řízení a spolupracuje s řadou domácích i zahraničních subjektů. Její sluţby vyuţívají peněţní ústavy, nebankovní poskytovatelé půjček, dopravci, výrobci i drobní podnikatelé a nepodnikající osoby. Od roku 2005 společnost rozšířila aktivity i na území Slovenské republiky. Sdruţení rozhodců, a. s. spolupracuje s celkem 11 rozhodci. 9) Česká asociace pro arbitráţ, s. r. o. Česká asociace pro arbitráţ, s. r. o. byla zaloţena v roce 2006 a sídlí v Brně. Asociace zajišťuje servis pro rozhodce, a to v písemném, příp. ústním rozhodčím řízení, nebo v online rozhodčím řízení prostřednictvím elektronického sudiště, které asociace zřizuje pro kaţdý konkrétní spor. Jedná se o unikátní adresu, kam má přístup pouze rozhodce a strany sporu. Všechny dokumenty jsou doručovány v zásadě pouze elektronickou cestou. Pro tato online rozhodčí řízení je stanoven niţší poplatek, a to 2,5 % z ceny předmětu řízení, minimálně však částku ve výši 3.500,- Kč. 10) 1. Moravská rozhodcovská společnost, s.r.o. 1. Moravská rozhodcovská společnost, s. r. o. se sídlem v Brně byla zaloţena v roce Jedná se o společnost, která zajišťuje technické, ekonomické a administrativní činnosti pro rozhodce, kteří s ní spolupracují. Základním cílem řízení před rozhodci této společnosti je rychlé a efektivní vyřešení majetkového sporu. Výše poplatku u rozhodčích řízení zajišťovaných touto společností činí 3,5 % předmětu sporu, nejméně však 2.000,- Kč. S 1. Moravskou rozhodcovskou společnost, s. r. o. spolupracují ke dni celkem čtyři rozhodci. 18

19 11) Rozhodčí soud ve věcech majetkových Rozhodčí soud ve věcech majetkových je občanské sdruţení sídlící v Kladně, které vede seznam rozhodců a administrativně zajišťuje jejich činnost. Tento rozhodčí soud má svůj vlastní sazebník poplatků. Za návrh na zahájení řízení, jehoţ předmětem je peněţité plnění do částky ,- Kč, je stanoven poplatek ve výši 3.000,- Kč. Příplatek za rozhodčí řízení konané formou expresního řízení činí 50 % z poplatku, který byl vyměřen. 12) Komise pro rozhodčí řízení, a. s. Komise pro rozhodčí řízení, a. s. je obchodní společnost, jeţ byla zaloţena, aby reflektovala stoupající poptávku po rozhodčím řízení, které bude vedeno profesionálně a co moţná nejrychleji. Společnost za tímto účelem vede seznam rozhodců, pro něţ zabezpečuje organizační, ekonomickou a technickou podporu při rozhodování majetkových sporů. Komise pro rozhodčí řízení, a. s. má svůj vlastní sazebník poplatků, kdy poplatek za podání ţaloby činí 3 % z předmětu řízení, nejméně však 5.000,- Kč. Příplatek za zrychlené řízení je stanoveni ve výši 5 % předmětu řízení, nejméně však 7.000,- Kč. Společnost eviduje ke dni ve svém seznamu celkem šest rozhodců. B. Mediace Mediace je alternativním způsobem řešení sporů, kdy dvě strany jednají o otázkách, které jsou mezi nimi sporné, a to za pomoci třetí strany mediátora či více mediátorů. Účelem mediace je dosaţení dohody. Mediace se odehrává v daném okamţiku, jedná se tedy vţdy o záleţitost ad hoc. Vzhledem k tomu, ţe byl v nedávné době přijat zcela nový zákon - zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a změně některých zákonů (zákon o mediaci), (dále také zákon o mediaci ), který se zabývá mediací v soukromoprávních vztazích, lze na mediaci nahlíţet jako na velice aktuální způsob řešení sporu jinou neţ soudní cestou. Protoţe tématem této diplomové práce je právě mediace jako alternativa k soudnímu řízení, budou podrobnější informace o této problematice uvedeny v dalších kapitolách a bodech této diplomové práce. 19

20 C. Finanční arbitr Zcela zvláštním institutem, který povaţuji za nezbytné uvést odděleně od institutů mediace a rozhodčího řízení, je finanční arbitr. Jedná se o institut, který byl zřízen v roce 2003 v rámci harmonizace právního řádu České republiky se zeměmi Evropské unie, konkrétně zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále také zákon o finančním arbitrovi ). Finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení sporů mezi finančními institucemi a jejich zákazníky, který usiluje o smírné řešení sporů. Více o tomto institutu mimosoudního řešení sporů bude uvedeno v podkapitole Finanční arbitr. D. Konciliace Pro úplnost zmiňuji ještě další způsob alternativního řešení sporů v podobě konciliace, kdy konciliátor zprostředkovává komunikaci mezi stranami sporu. K aktivnímu zasahování do sporu z jeho strany dochází zcela výjimečně, právě v tomto je základní rozdíl mezi konciliací a mediací. Cílem konciliace je vyřešení sporu tak, aby s výsledkem byly spokojeny všechny strany. 1.2 MEDIACE JAKO ALTERNATIVNÍ ZPŮSOB ŘEŠENÍ SPORŮ Mediace je metodou, která se snaţí být nápomocna při nalezení dohody mezi stranami konfliktu, k základním znakům mediace patří právě uplatnění efektu vítěz vítěz, neboť je-li mediace úspěšná, obě strany odcházejí s pocitem, ţe dohoda respektuje jejich zájmy a potřeby. Důsledkem toho je pak následně zachování dobrých mezilidských či obchodních vztahů, coţ je nesporným pozitivem. Úkolem mediátora není rozsuzovat nebo rozhodovat, ale zprostředkovat komunikaci mezi stranami sporu a pomoci jim správně formulovat své zájmy a potřeby, a to především s vyuţitím odborných znalostí a dovedností mediátora. Smyslem mediace je dovést klienty, kteří jsou ve sporu či konfliktu, k dohodě, která bude přijatelná pro řešení jejich společného problému. Předpokladem pro roli mediátora je jeho odbornost a nestrannost, která je zřetelná zejména v dovednosti zprostředkovat mezi stranami vzájemnou výměnu informací, sdělit odborný názor či stanovisko, dát prostor stranám 20

21 k vyjádření pocitů o vnímání situace kolem diskutovaného sporu a pomoc při hledání oboustranně či vícestranně přijatelných východisek, a to v současnosti i do budoucna. 13 Mediace můţe mít několik moţných způsobů ukončení. Ne vţdy se musí podařit uzavřít kýţenou dohodu. Právě namísto uzavření dohody můţe mediace skončit dohodou, ţe prozatím bude mediace ukončena, ale je stanoveno, ţe v budoucnu se v ní bude pokračovat. Zda k tomu opravdu dojde, není samozřejmě jisté. Strany sporu mohou dojít také k poznání, ţe vzájemná dohoda není moţná a mediaci se tak rozhodnou ukončit bez uzavření dohody. Za nejradikálnější řešení lze povaţovat ukončení mediace ještě v jejím průběhu, a to v důsledku rezignace jedné nebo obou ze stran. Řešení sporu vyuţitím mediace namísto klasického soudního řízení má řadu předností, mezi něţ patří např. lepší porozumění situaci, dobrovolnost, rovnoprávnost, důvěrnost, vstřícnost, rychlost a niţší finanční náklady, kdy právě tyto niţší náklady jsou v dnešní finančně exponované době významným faktorem hovořícím právě ve prospěch mediace. Velice významným atributem mediace je i zmíněná důvodnost. Pokud se totiţ účastníci mediace s mediátorem nedohodnou na něčem jiném, probíhá mediace pouze za tzv. zavřeným dveřmi. Mediace tak probíhá naprosto diskrétně, mediátor je vázán mlčenlivostí, které ho mohou zbavit pouze strany sporu, příp. můţe být mlčenlivost prolomena v případech stanovených zákonem. Nelze opominout ani to, ţe mediace představuje rychlé řešení sporů. Mediace není vázána ţádnou striktně stanovenou procedurou jako klasický soudní proces, tudíţ mediátor bezprostředně reaguje na potřeby stran sporu, coţ vede k efektivnímu a konstruktivnímu řešení. Velký význam pro účastníky mediace má bezesporu taktéţ rovnoprávnost, kdy právě pocit rovnocenného postavení obou zúčastněných stran hraje významnou roli při nalézání společné řeči znesvářených subjektů a vede ke snadnější tvorbě dohody, která je pak odrazem jejich vzájemného kompromisu. Mediace je v západních demokraciích všeobecně uznávanou metodou řešení, zmírňování a předcházení konfliktů, která má statisticky prokazatelný vliv na snížení zatížení soudních systémů. Značný význam má i pro účastníky. Oproti soudnímu nebo rozhodčímu řízení jim nabízí aktivnější zapojení do procesu vyjednávání dohody. Poskytuje jim prostor pro řešení všech aspektů jejich věci podle potřeby, včetně těch, které by nebyly pro soud 13 NOVOTNÁ, Věra. Řešení konfliktů a sporů mediací, Právní rádce 11/2003, s

22 relevantní. Pokud existuje shodná vůle stran k vyřešení sporu, nebrání tomu procesní překážky, které u soudu ohrožují meritorní řešení. A konečně řešení samotné nabízí téměř neomezenou paletu kompromisu s mnohem jemněji laděnými tóny mezi úspěchem a neúspěchem stran, než může poskytnout enunciát orgánu státu. To, že mediace bude ve většině případů rychlejší a levnější než soud, netřeba zdůrazňovat. Krom toho prvek nalezení dohody přispívá vyšší míře shody ve společnosti než autoritativní rozhodování sporů. 14 Mediace je vyuţitelná v různých odvětvích soukromého práva. Nejširší vyuţití lze předpokládat především v právu rodinném, občanském, pracovním a obchodním Zásady, principy a výhody mediace dobrovolnost mediace je dobrovolná a tudíţ nikdo nemůţe být nucen k účasti na ní. Bez spolupráce stran konfliktu není moţné přistoupit k realizaci mediace. Kaţdá ze stan sporu a i mediátor mají moţnost mediaci kdykoliv ukončit. důvěrnost vše, co je v průběhu mediace řečeno, zůstává zcela mezi stranami sporu a mediátorem. Takto získané informace není moţné pouţít ani u případného následného soudního nebo rozhodčího řízení. povinnost mlčenlivosti mediátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se v průběhu řízení dozvěděl. Mlčenlivosti ho mohou zprostit pouze strany sporu. neformálnost mediace nemá pevně stanovený proces. Její průběh závisí zcela na stranách sporu a jejich domluvě s mediátorem. nestrannost a nezávislost mediátora jedná se o jeden z nejdůleţitějších principů mediace, jehoţ cílem je vést proces mediace nestranně. Nestrannost je testem mediátorových schopností pomoci partnerům nalézt vlastní východisko, aniž by vnucoval své vlastní názory na žádoucnost řešení jejich konfliktu. Mediátorovy vlastní 14 KORBEL, František. Mediace v netrestních věcech, Právní rozhledy 24/2009, s. II 22

23 životní zkušenosti budou v jeho myšlení zaujímat ústřední polohu a jeho je úkolem zajistit, aby do jeho práce nepřípustným způsobem nezasahovaly. 15 orientace na budoucnost minulost slouţí pouze k tomu, aby se z ní strany sporu poučily, dále se orientují jen na budoucnost. neutralita mediátorův úkol je řešit konflikt účastníků sporu a zůstat přitom neutrální a nedat najevo své pocity a názory, coţ není zrovna jednoduché. Obtížné je zůstat neutrální zejména v situacích, kdy morální úsudek mediátora přisuzuje vinu jednoznačně některému z účastníků, nebo jeden z účastníků konfliktu přijde s řešením, jež mediátor považuje za dobré. Neutralita je rovněž vystavena velkému tlaku, pokud se některý z účastníků konfliktu chová neadekvátně nebo mediátor cítí k některému z klientů osobní sympatie. 16 svoboda rozhodování rozhodnutí je zcela plně v rukou účastníků konfliktu převzetí zodpovědnosti sami účastníci sporu jsou zodpovědni za věcnou stránku způsobu řešení sporu. Mediátor vše jen z povzdálí sleduje Formy mediace zákonná - přímo zákon vymezuje, ţe některé typy sporů budou povinně řešeny prostřednictvím mediace. V současné době se tato forma mediace v České republice nevyskytuje. Povinnost mediace před podáním ţaloby u soudu není v našem právním řádu zakotvena. Ovšem vzhledem k narůstajícímu počtu sporů, jejichţ předmětem je částka v řádu pouhých několika set korun, mohlo by povinné vyuţívání mediace jako prvotní formy jednání být moţným řešením, jak odbřemenit zatíţené soudy. soudní mediaci navrhne, příp. nařídí soudce v průběhu probíhající soudního řízení. V současné době je tato moţnost jiţ v našem právním řádu zakotvena, a to konkrétně v občanském soudním řádu. 15 HOLÁ, Lenka. Mediace v teorii a praxi, Praha 2011, str HOLÁ, Lenka. Mediace v teorii a praxi, Praha 2011, str

24 z vůle stran samy strany sporu se dohodnou, ať jiţ ústně, nebo písemně, ţe se spor pokusí řešit pomocí mediace. Jedná se o řešení sporu přátelskou cestou, jehoţ výsledkem je dohoda, která je akceptována a dodrţována všemi stranami Účastníci mediace klienti účastníci mediace řešící svůj konflikt mediátor osoba, která zprostředkovává komunikaci mezi klienty a napomáhá k řešení sporu. Základní poţadavek kladený na mediátora je jeho neutralita spočívající např. v akceptaci rozhodnutí klientů. zástupci klientů zpravidla se jedná o právní zástupce klientů. Právní zástupci klienta mohou pomoci při výběru mediátora. Je na posouzení, zda a příp. jak bude v samotném průběhu mediace právní zástupc klienta do probíhající mediace zasahovat. Velice významnou roli můţe hrát právní zástupce klienta při obchodní mediaci, protoţe se také účastní jednání, která v rámci mediace probíhají. Můţe být tedy nápomocen zejména v otázkách zákonnosti a vykonatelnosti zamýšlených řešení. Je nezbytné zmínit, ţe namísto právního zástupce klienta nebo vedle něj se v mediaci můţe objevit zástupce klienta, jehoţ si klient sám zvolil, a to v případě, ţe se klient z jakéhokoliv důvodu nemůţe mediace osobně zúčastnit. Zástupcem klienta v tomto případě můţe být jakákoliv osoba, k níţ má klient důvěru a která je seznámena s předmětem sporu. konzultanti osoby, které poskytují klientům či mediátorovi odborné informace nezbytné pro rozhodnutí. Jedná se tedy o odborníky v určitém oboru, jsou to např. právníci, finanční poradci, ekonomové, technici a další. Je třeba zdůraznit, ţe právník můţe v mediaci vystupovat buď v roli právního zástupce klienta, nebo jako konzultant. O tom, jakou roli zastává, rozhoduje charakter jím poskytované sluţby. Konzultantem je v případě, ţe poskytuje pouze odborné informace, aniţ by byl blíţe zainteresován na jedné či druhé straně konfliktu. jiní odborníci či instituce v mediaci vystupují v případě, ţe sám mediátor nemůţe určitou formu pomoci klientům poskytnout. Takovýmto jiným odborníkem můţe být např. lékař. 24

25 osoby konfliktem a jeho řešením dotčené nepřímo těmito osobami jsou např. příbuzní Fáze mediace Mediace je strukturovaný proces. V České republice vychází způsob jejího fázování z amerického modelu. Mediace má tedy šest základních fází: 1) Zahájení mediace K tomu, aby mohla být mediace vůbec realizována, je nezbytné splnění dvou základních podmínek spočívajících ve vůli stran sporu řešit konflikt mediací a v souhlasu mediátora s poskytnutím mediace. Potom můţeme mediaci povaţovat za zahájenou. 2) Získávání informací Získávání informací lze povaţovat za fázi, jejímţ úkolem je získání informací relevantních pro další průběh mediace. Strany sporu mají moţnost sdělit svůj pohled na konflikt, také mediátor tímto směrem zaciluje své dotazy a snaţí se získat maximum moţných informací. V této fázi mediátor zpravidla komunikuje s kaţdou stranou sporu zvlášť, aby bylo zajištěno nerušené sdělení informací. Teprve aţ následně jsou strany sporu připuštěny ke vzájemné konfrontaci. 3) Porozumění zájmům Ve fázi, jiţ označujeme jako porozumění zájmům, je umoţněna stranám konfliktu vzájemná komunikace. Cílem je, aby strany opustily soupeřivý postoj a přešly ke vzájemnému porozumění společně s tím, ţe odhalí své vlastní zájmy, motivy, potřeby či hodnoty. Dále následuje fáze hledání řešení, kdy je úkolem mediátora přispět k nalezení řešení, které uspokojí v co největší míře zájmy všech stran sporu a zároveň bude přijatelné pro všechny zúčastněné. 4) Hledání řešení Cílem této fáze je hledat vhodná řešení, která by uspokojila obě strany sporu. Proces hledání řešení se odehrává od toho jednoduššího ke sloţitějšímu. Účastníci sporu sami vymýšlejí 25

26 moţné způsoby řešení sporu. Následně jsou stanovena kritéria pro hodnocení, která jsou zaloţena na uspokojení zájmů obou stran sporu, a podle těchto kritérií jsou hodnocena předtím navrţená řešení. 5) Vytváření a sepsání dohody Výsledkem fáze hledání řešení je vytváření a sepisování dohody, která je odrazem nalezeného řešení. Mediátor by měl dbát na to, aby tato dohoda byla vyváţená, realistická, konkrétní a dosaţitelná. 6) Závěrečné slovo Nakonec mediátor shrne průběh mediace. Součástí mediace můţe být také následná kontrola plnění uzavřené dohody. 1.3 HISTORIE MEDIACE Historie mediace je dosud velice málo zmapovaná. S myšlenkou řešení sporů pomocí třetí strany se setkáváme jiţ po staletí. Počátky mediace spadají aţ do starověku, kdy byla pouţívána k řešení konfliktů v tradičních společnostech. Konfuciův soudní systém je vyuţíván v Číně dodnes. V obchodních sporech se mediace vyuţívala jiţ u Féničanů nebo v babylonské říši. Mediace byla známa také v antickém Řecku a následně i v římské kultuře. Římské právo vyuţívalo sluţeb mediátora od dob Justiniána. Mediace měla ve středověku nezastupitelné místo při řešení trestných činů, s tímto institutem jsou spojeny i tzv. smírčí kříţe, které mají v Evropě velmi starou tradici. 17 Mediace jako metoda řešení konfliktů se začala využívat přibližně před 40 lety. Mediace se vyvíjela v různých historických obdobích, v různých geografických oblastech, v různých oborech společenské praxe odlišně. Používala se v mnohých formách, které se více nebo méně dnešnímu pojetí mediace přibližovaly. 18 Za kolébku mediace v pojetí naší západní civilizace lze povaţovat Spojené státy americké a Kanadu, kam se mediace dostala v první polovině 20. stolení spolu s ţidovskými a čínskými 17 HOLÁ, Lenka. Mediace v teorii a praxi, Praha 2011, str. 13 a násl. 18 HOLÁ, Lenka. Mediace v teorii a praxi, Praha 2011, str

27 přistěhovalci. Průkopníkem mediace se stal časopis Journal of Conflict Resolution, který byl na Michiganské univerzitě poprvé vydán v roce V současnosti se ve Spojených státech amerických mediace vyuţívá u zhruba 65 % konfliktů, kdy asi dvě třetiny končí uzavřením dohody. Pokud jde o evropský kontinent je mediace nejvíce rozšířena ve Francii, Německu a Velké Británii. Konec minulého století lze v Evropě označit za období hledání nových forem řešení sporů, které by nahradily, příp. doplnily tradiční formu řešení sporů. Tedy soudní cestu. Jak jiţ bylo zmíněno, mediace má své kořeny v anglosaské právní kultuře, kde je soudní proces jednotný pro trestní i civilní řízení. V České republice se mediace začala vyuţívat teprve počátkem 90. let minulého století. 1.4 MEDIACE VE STÁTECH EVROPSKÉ UNIE Zkušenosti a praxe v oblasti mediace jsou v jednotlivých evropských zemích rozdílné. Ve státech jako Portugalsko, Finsko či Dánsko mediace dodnes podstatněji nezakořenila. Naproti tomu např. v Německu, Francii, Belgii či Rakousku je mediace jako alternativní způsob řešení sporů zcela běţným a rozšířeným institutem. Základ vzniku orgánu pro mimosoudní vypořádání sporů byl položen již při vzniku Evropské unie. Článek 153/ex čl. 129a - Ochrana spotřebitele, odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví, že za účelem podpory ochrany zájmů a zvýšení ochrany spotřebitele bude Společenství přispívat ochraně zdraví, bezpečnosti a ekonomických zájmů spotřebitelů a bude rovněž podporovat jejich právo na informace, vzdělání a jejich organizování za účelem ochrany jejich zájmů. 19 V roce 1998 přijala Rada Evropy doporučení o rodinné mediaci a v roce 2002 doporučení o mediaci v civilních věcech. Mediaci v členských státech Evropské unie ovlivnila tzv. Zelená kniha o alternativním řešení sporů v občanskoprávních a obchodních věcech, kterou vydala Evropská komice v roce Zelená kniha obsahuje informace o mnoha otázkách vztahujících se mimosoudnímu řešení sporů za účelem harmonizace práva. Informace byly 19 SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi, Praha 2009, předmluva VI 27

28 získány z více neţ 160 pramenů od vlád, právnických profesí, poskytovatelů mimosoudního řešení sporů, podnikatelů, profesních sdruţení atd. V květnu 2003 přijal Evropský parlament návrh rezoluce, která uvedla, ţe mimosoudní řešení sporů proţívá období expanze v celé Evropě. Rozvoj by neměl být brţděn rigidní právní úpravou, avšak je potřebné zavedení určitého souladu, a to podporou směrnic a etických kodexů a podporou nejlepší praxe namísto prostřednictvím legislativních iniciativ. Následně vydala Komise etický kodex pro mediátory a připravila předběţný návrh směrnice o mediaci v občanskoprávních a obchodních sporech. Dne byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. O této směrnici bude více uvedeno v podkapitole Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES. V následujících podkapitolách stručně nastíním vyuţití mediace ve vybraných státech Evropské unie Slovenská republika Na Slovensku je mediace upravena zákonem č. 420/2004 Z. z., o mediácii a o doplnení niektorých zákonov, který upravuje výkon mediace, její základní principy, organizaci a účinky mediace. Zákon se vztahuje na spory, které vznikají z občanskoprávních, rodinných, obchodních závazkových a pracovních vztahů. Taktéţ se zákon v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES vztahuje na přeshraniční spory. Výkon mediace je podnikáním. Mediátor je povinen vykonávat svoji činnost nezávisle, nestranně, důsledně, s náleţitou odbornou péčí a poučit osoby zúčastněné na mediaci o jejich právech. Mediátor má nárok na odměnu za výkon mediace. Odměna je určena dohodou mezi mediátorem a účastníky mediace. Mediátor odpovídá za škodu, kterou způsobil účastníkům mediace. Slovenský právní řád umoţňuje uzavřít dohodu o řešení sporu mediací. Jedná se o písemnou dohodu mezi účastníky mediace o tom, ţe všechny, příp. některé spory, které mezi nimi vznikly, případně vzniknou, se pokusí vyřešit mediací. Strany dohody mohou stanovit, ţe tato dohoda o řešení sporu mediací zavazuje i jejich právní nástupce. 28

29 Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky vede seznam mediátorů, mediačních center a mediačních vzdělávacích institucí Rakousko V Rakousku jiţ v roce 2004 vstoupil v účinnost nový zákon Zivilrechts-Mediations-Gesetz, který zavedl mediaci pro občanskoprávní spory napojenou na soudní systém. Tento zákon ustanovil moţnost soudů odkázat spor se souhlasem stran na mediaci. Současně zákon upravil vzdělávání a akreditaci mediátorů, závazky a povinnosti úřadujících mediátorů. Tento zákon byl prvním krokem v regulaci této oblasti a byl záměrně konstruován tak, aby umoţnil další a podrobnější úpravu mediace. V Rakousku neexistuje ţádný ústřední orgán s pravomocí pro mediační sluţby. Pouze zde fungují sdruţení poskytující komerční či nekomerční sluţby a některé nevládní organizace poskytující mediátorům podporu. Mediaci lze vyuţít v jakékoliv právní záleţitosti. Neexistuje ţádný zvláštní kodex chování pro mediátory. Mediátoři nejsou registrováni jako specialisté a kaţdý kdo má dostatečnou úroveň znalostí, můţe být zařazen do seznamu mediátorů. Mediace se poskytuje za úplatu, jejíţ výše je stanovena dohodou mezi mediátorem a stranami sporu Německo Německo se nepotýká s přetíţeným a nákladným soudnictvím. I přesto si mediace postupně nacházela své místo ve zdejším právním řádu. Hlavním důvodem zavedení mediace v Německu byla snaha poskytnout účastníkům sporu jeho alternativní způsob řešení, který se spíše zaměřuje na jejich zájmy, neţ na jejich práva a právní status. V Německu poskytuje mediační sluţby celá řada organizací, jeţ pomáhají stranám sporu, které se rozhodnou vyuţít právě mediaci. Mezi nejvýznamnější patří Spolková asociace rodinné mediace, Spolková asociace mediace, Spolková asociace pro mediaci v ekonomickém a pracovním prostředí a Centrum pro mediaci. V Německu je mediace přípustná v případech, kdy není nutná na základě zákonné úpravy soudní cesta. Nejčastěji najde mediace uplatnění v právu rodinném, dědickém a obchodním. Vyuţití mediace je zcela dobrovolné. Pro