MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2010 FRANTIŠEK VYTISKA

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Organické hnojení při hospodaření bez živočišné výroby Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Blanka Procházková, CSc. Vypracoval: František Vytiska Brno 2010

3 Mendelova univerzita v Brně Ústav agrosystémů a bioklimatologie Agronomická fakulta 2008/2009 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: František Vytiska Fytotechnika Fytotechnika Název tématu: Organické hnojení při hospodaření bez živočišné výroby Rozsah práce: 30 s. Zásady pro vypracování: 1. Význam a úkoly organického hnojení. 2. Bilance půdní organické hmoty. 3. Rozbor problematiky hnojení slámou obilnin. 4. Rozbor problematiky pěstování meziplodin a zeleného hnojení. 5. Zpracování bakalářské práce. Seznam odborné literatury: 1. Elektronické informační zdroje - databáze z oblasti zemědělství. 2. Kostelanský F. a kol. (1997): Obecná produkce rostlinná. Skripta AF MZLU Brno, 212 s. 3. Kubát, J. (1999): Podmínky udržování vyrovnané bilance půdní organické hmoty v půdě. Metodika pro zemědělskou praxi, ÚZPI, Praha, 27 s. 4. Procházková, B. a kol. (2001): Organické hnojení při hospodaření bez živočišné výroby, Zemědělské informace, R., č. 14, ÚZPI, Praha, 29 s. 5. Procházková, B., Dovrtěl, J. (2001) Hnojení slámou při mělkém zpracování půdy k jarnímu ječmeni. Ječmenářská ročenka 2001, VÚPS, Brno, s Procházková, B., Dovrtěl, J., Badalíková, B. (2000): Vliv různých způsobů

4 hospodaření se slámou na výnosy ozimé pšenice. Farmář, 6, Procházková, B., Hrubý, J., Dovrtěl, J., Dostál, O. (2003): Effects of different 7. organic amendment on winter wheat yields under long-term continuous cropping. Plant, Soil and Environment, 10, s Vach, M. a kol. (2005): Hospodaření na půdě bez živočišné výroby. Metodika pro 8. zemědělskou praxi. VÚRV Praha, 51 s. Vach, M. a kol. (2005): Pěstování meziplodin v různých půdně-klimatických 9. podmínkách České republiky. Zemědělské informace, ÚZPI, Praha, 36 s. Vědecké a odborné časopisy - Plant, Soil and Environment, Úroda, Farmář, 10. Zemědělec a další. Datum zadání bakalářské práce: říjen 2007 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2010 František Vytiska řešitel Ing. Blanka Procházková, CSc. vedoucí práce prof. Ing. Jan Křen, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MENDELU

5 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Organické hnojení při hospodaření bez živočišné výroby vypracoval samostatně a použil jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Podpis bakaláře..

6 Poděkování Děkuji Ing. Blance Procházkové, CSc., za odborné vedení při zpracovávání této bakalářské práce a za mnoho cenných rad a připomínek. Moje poděkování patří také mé rodině a přítelkyni Lence Dvořáčkové za podporu při studiu. Bakalářská práce vznikla s využitím výsledků Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a výzkumného projektu Národního programu výzkumu II MŠMT č. 2B06101 Optimalizace zemědělské a říční krajiny v ČR s důrazem na rozvoj biodiverzity.

7 ABSTRAKT Bakalářská práce rozebírá problematiku organického hnojení při hospodaření bez živočišné výroby. Popsán je význam organického hnojení a metody bilance půdní organické hmoty. Dále je proveden rozbor problematiky hnojení slámou, pěstování a využití meziplodin na zelené hnojení. Z uvedených poznatků vyplývá, že při správném použití slámy a meziplodin jsme schopni nahradit deficit organického hnojení způsobený změnami ve struktuře výroby v řadě zemědělských podniků. Významným zdrojem organické hmoty je sláma obilnin, ozimé řepky a luskovin. Při jejím používání však musíme dodržet určité specifické postupy. Jedná se hlavně o dodání vyrovnávací dávky dusíku, aby se upravil poměr dusíku k uhlíku, a o co nejrychlejší zapravení slámy do půdy podmítkou. Výrazně se může uplatnit i zelené hnojení, a to především použití strniskových meziplodin. Ty nejenže dodávají do půdy organickou hmotu, ale také podporují biologickou aktivitu půdy, zlepšují půdní zralost a strukturu a zmírňují negativní dopady, způsobené změnami v zemědělství, neboť zpestřují druhovou skladbu plodin a působí jako přerušovače obilních sledů. Klíčová slova: půdní organická hmota, organické hnojení, sláma, zelené hnojení, meziplodiny

8 ABSTRACT This B.A. thesis focuses on organic fertilisation in farming operation without livestock production. The importance of organic fertilisation is described, as well as bilance methods relating to soil organic matter. Furthermore an analysis of straw fertilisation and growing and using intercrops for green fertilisation has been carried out. The facts ascertained show that we are able to replace the deficit of organic fertilisation caused by the changes in the production structure in a number of agricultural companies while using straw and intercrops. Significant source of the organic matter is cereal straw, winter rape straw and legume straw. However specific procedures must be followed during its usage. Particularly, supplies of balancing amount of nitrogen in order to regulate the broad relation between nitrogen to carbon, and subsequently the fastest way of incorporation of the straw into the soil by means of stubble ploughing have been considered. Also green fertilisation may apply significantly particularly by usage of stubble intercrops. These intercrops not only supply organic matter into the soil, but also support biological activity of the soil, improve the soil maturity and structure and mitigate negative impacts caused by changes in the agriculture because they improve species diversity of crops and function as breakers of cereal sequences. Key words: soil organic matter, organic fertilisation, straw, green fertilisation, intercrops

9 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE Literární přehled Význam a úkoly organického hnojení Organická hmota Organická hnojiva Změny v organickém hnojení při hospodaření bez živočišné výroby Absence krmných plodin Absence statkových hnojiv Bilance organické hmoty v půdě Bilanční metody hodnocení půdní organické hmoty Nebilanční možnosti stanovení potřeby organické hmoty v půdě Význam popsaných metod Hnojení slámou Obsah živin ve slámě Vyrovnávací dávka živin k zaorané slámě Způsoby hnojení slámou Negativní dopady hnojení slámou Hnojení slámou v kombinaci s kejdou Hlavní zásady při hnojení slámou Zelené hnojení Způsoby výroby, aplikace a možnosti využití zeleného hnojení Hlavní plodina Meziplodina Podplodina ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM TABULEK.40

10 1 ÚVOD V současné době stále probíhají změny ve struktuře rostlinné a živočišné výroby, jejichž důsledky se projevují i v systémech organického hnojení. Jde především o změny ve struktuře živočišné výroby. Od roku 1989 došlo k výraznému poklesu stavu skotu. Celá řada zemědělských podniků omezuje, nebo dokonce ruší živočišnou výrobu. Tato situace vede ke snížení produkce kvalitních stájových hnojiv. Pokles stavu skotu má vliv i na rostlinnou výrobu tím, že mění strukturu pěstovaných plodin na orné půdě. V podnicích bez živočišné výroby není potřeba pěstovat pícniny. Absence víceletých pícnin vede ke snížení množství organických látek dodaných do půdy posklizňovými zbytky. Dalším důsledkem je negativní ovlivnění skladby plodin a osevních postupů, protože dojde k zúžení sortimentu pěstovaných plodin a omezí se možnosti jejich vhodného střídání. Víceleté pícniny jsou nahrazovány především obilninami nebo olejninami, které jsou v současné době také ekonomicky výhodnější. V extrémních případech to může vést až ke krátkodobé monokultuře obilnin se všemi negativními důsledky. Abychom se vyrovnali s dopadem těchto změn v rostlinné a živočišné výrobě musíme uplatnit vhodná pěstitelská opatření. Jde především o pravidelný přísun dostatečného množství organických látek do půdy, který má nenahraditelný význam pro udržení půdní úrodnosti. Musíme zajistit vyrovnanou bilanci půdní organické hmoty, aby v důsledku hospodaření na půdě neklesal obsah organických látek v ornici. V této situaci se jako vhodné organické hnojivo uplatňuje sláma obilnin a významný přínos má také použití meziplodin na zelené hnojení. 10

11 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je rozbor problematiky organického hnojení při hospodaření bez živočišné výroby. Pozornost je věnována významu organického hnojení a úkolům, které by mělo plnit. V návaznosti na to jsou popsány metody bilance půdní organické hmoty a způsoby hnojení vedoucí k udržení vyrovnané bilance organické hmoty v půdě. Tyto způsoby hnojení zahrnují především rozbor problematiky hnojení slámou a problematiky pěstování a využití meziplodin k zelenému hnojení. 11

12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Význam a úkoly organického hnojení Organická hmota Přestože organické látky představují v průměru 2-5 % z tuhé fáze půdy, jejich význam pro zajištění úrodnosti půdy několikanásobně převyšuje jejich procentické vyjádření. Organické látky v půdě je třeba pravidelně doplňovat, aby nedošlo ke zhoršení fyzikálně chemických vlastností půdy (Richter a Římovský, 1996). Organická hmota v půdě slouží jako bioenergetický materiál pro činnost mikroflóry. Je prekursorem humusu a její významná část se mineralizuje. Tím je regulován živinný režim nejenom doplňováním zásoby živin v půdě, ale i převáděním živin do jiných forem (Kostelanský a kol., 1997). Složení a třídění humusu Humus v širším slova smyslu je tvořen zbytky rostlinných a živočišných organismů obsažených v půdě, které jsou v různém stupni rozkladu. Humus je organická půdní hmota procházející neustálými změnami, jak po stránce chemického složení, tak i po stránce vlastností a funkcí v půdě. Z chemického hlediska se jedná o soubor tmavě zbarvených organických dusíkatých polyfunkčních látek kyselinové povahy, převážně koloidního charakteru, vysoké molekulové hmotnosti, relativně odolných vůči mikrobiálnímu rozkladu (Jandák a kol., 2001). Humus rozlišujeme podle různých kritérií, jako mohou být stupeň disperze, místo vzniku, mikroskopické znaky, botanický původ atd. Podle chemického složení rozdělujeme humus na primární organické látky a sekundární humusové látky. a) Primární organické látky (nespecifické humusové látky) K primárním organickým látkám patří lehce rozložitelné organické látky, které jsou snadno odbouratelné bakteriemi. Jsou to kromě organických kyselin glycidy, pektiny, 12

13 bílkoviny, třísloviny, tuky, vosky, aj. Tyto látky nejsou na rozdíl od sekundárních humusových látek tmavě zbarveny a tvoří energetickou a živinou zásobu půdy. Přítomnost primárních organických látek je tedy podmínkou biologické aktivity půdy. b) Sekundární humusové látky (specifické humusové látky) Jsou charakterizovány vysokou odolností vůči rozkladným vlivům a většinou tmavým zbarvením. Někdy jsou nazývány pravým humusem. Sekundární humusové látky nejsou chemickými individui (jejich přesná chemická skladba není dostatečně známa). Jsou tvořeny vysokomolekulárními organickými sloučeninami, které jsou složeny z různých skupin látek. Můžeme je třídit do těchto skupin: Humusové kyseliny - huminové kyseliny, fulvokyseliny Soli humusových kyselin - humáty, fulváty Lignin Huminy Humusové uhlí Organická hnojiva Organické hnojiva rozdělují Richter a Římovský (1996) takto: 13

14 Průměrné obsahy organických látek v organických hnojivech uvádí tab. 1. Tab. 1 Obsah organických látek v organických hnojivech (Richter a Římovský, 1996) Druh hnojiva Organické látky v t.ha t hnoje 1,7-2,3 10 m 3 kejdy 0,5 Zelené hnojení 1,0-3,0 Sláma 4,0 10 t kompostu 2,0 nutno vycházet z % sušiny (u kejdy 5 %) Organická hnojiva vedle toho, že zabezpečují přísun organických látek, plní i další funkce: jsou zdrojem energie a uhlíku pro půdní mikroorganismy, čímž pozitivně ovlivňují biologickou činnost půdy; dodáním živného humusu chrání trvalý humus před rozkladem (degradací); příznivě působí na řadu fyzikálně chemických vlastností půdy (tvorbu drobtovité struktury, poměr vody a vzduchu v půdě, poutání živin, zlepšují ústojčivou schopnost půdy); organická hnojiva jsou hnojivy univerzálními, obsahují všechny rostlinné živiny; v půdě zlepšují hospodaření s vodou (zvyšují vsak dešťové vody, vododržnost vody v půdě, umožňují gravitační a kapilární pohyb vody); omezují vodní a větrnou erozi půdy; příznivě ovlivňují obsah přístupného fosforu v půdě a mohou působit na vyvázání (imobilizaci) cizorodých prvků (Richter a Římovský, 1996). Účinnost živin v organických hnojivech je ovlivněna mnoha faktory. Jsou to hlavně klimatické podmínky a termíny aplikace, které u NPK živin zvyšují nebo snižují účinnost dusíku a draslíku. Účinnost fosforu je ve všech termínech aplikace a na všech druzích půd ve srovnání s průmyslovými hnojivy stejná nebo vyšší. O účinnosti NPK živin v organických a průmyslových hnojivech rozhoduje objem hrubé rostlinné produkce, případně její kvalita. Podle účinnosti živin v organických a minerálních hnojivech lze stanovit koeficienty účinnosti živin (minerální ekvivalenty), které jsou výsledkem mnohaleté výzkumné práce (Mikula, 1997). 14

15 3.1.3 Změny v organickém hnojení při hospodaření bez živočišné výroby Absence krmných plodin V zemědělských podnicích s rostlinnou a živočišnou výrobou se ve struktuře plodin na orné půdě běžně pohybuje zastoupení jetelovin od 12 do 18 % a jednoletých pícnin (hlavně kukuřice na siláž) kolem 8 %, tj. celkem %. Při hospodaření bez živočišné výroby dochází k výrazné změně ve struktuře plodin tím, že pro tyto krmné plodiny není využití a na jejich plochy se většinou vysévají obilniny a olejniny. Tím klesá podíl zlepšujících plodin v soustavě hospodaření na půdě. Prakticky to znamená, že přicházíme asi o 80 kg.ha -1 dusíku fixací vzdušného N leguminózami, o přísun organické hmoty kořenovým systémem, jehož rozdíl oproti obilninám činí v průměru u dvouleté vojtěšky asi 5 t.ha -1, u jetele lučního 4 t.ha -1, ale také se zhoršují fyzikální vlastnosti půdy (biologické zpracování půdy) i v podorničních vrstvách (Vach a kol., 2005) Absence statkových hnojiv V zemědělských podnicích s chovem skotu činí střední produkce hnoje na 1 DJ zhruba 10 t ročně, tj. asi 1,4 t sušiny organických látek při střední jakosti hnoje s obsahem 39 kg N, 9 kg P a 41 kg K. Absenci hnoje je nutno nahradit uplatněním posklizňových zbytků, tj. zejména slámou obilnin, luskovin a řepky ozimé a pěstováním meziplodin využívaných na zelené hnojení, případně jako mulč. V podnicích s výkrmem prasat lze využít produkci kejdy jak pro přímé hnojení, tak i při zaorávce slámy. Tímto způsobem lze podle Vacha a kol. (2005) při kvalifikovaném použití uvedených zdrojů statkových hnojiv kompenzovat chybějící hnůj skotu. 15

16 3.2 Bilance organické hmoty v půdě Půda je vyčerpatelným, nezastupitelným a v časovém období několika generací neobnovitelným přírodním zdrojem. Je nezbytným zdrojem uspokojování životních potřeb terrestriální biosféry (Kubát, 1999). Ze zemědělského hlediska převažuje význam produkční funkce půdy a zájem o její zachování, a to v dlouhodobé perspektivě. Zájem je orientován převážně na ornou půdu. Základním faktorem produkční funkce půdy je půdní organická hmota, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje fyzikální, chemické a zejména biologické vlastnosti půdy. Z tohoto důvodu je péče o půdní organickou hmotu dlouhodobě předmětem zájmu půdoznalců i agronomů. Jde mimo jiné o to udržet vyrovnanou bilanci půdní organické hmoty a dosáhnout toho, aby v důsledku hospodaření na půdě neklesal obsah organických látek v humusovém horizontu. Jinými slovy snažíme se o to, aby ztráty půdní organické hmoty, k nimž dochází v procesech rozkladu, mineralizace a humifikace organických látek v půdě, případně při erozi, byly plně nahrazovány vstupy čerstvé (primární) organické hmoty do půdy. Na tomto bilančním principu je založena většina dosavadních metod hodnocení dynamiky organické hmoty v půdě (Kubát, 1999). Přesná bilance a bezchybné usměrňování obsahu organické hmoty v půdě je stále velký problém. Složitý a rozmanitý charakter sloučenin půdní organické hmoty, různorodé půdní a klimatické podmínky, rozdílná kvantita a kvalita rostlinných zbytků jsou tři základní faktory, které mají podstatný vliv na bilanci půdní organické hmoty. Každý z těchto faktorů sám o sobě představuje široký okruh problémů, které zatím nebyly dořešeny do takové míry, aby mohly být zevšeobecňované a prakticky aplikovatelné v různých stanovištních podmínkách. Z uvedeného důvodu jsou přístupy k bilancování půdní organické hmoty rozdílné a zatím žádný z nich není uznaný jako jediný široce akceptovatelný (Jurčová, Bielek 1997). Odhaduje se, že v našich podmínkách se v závislosti na půdních a povětrnostních faktorech ročně rozloží cca 3,5-4,5 t.ha -1 organických látek v sušině. Dodávání organických látek do půdy je zajišťováno dvěma zdroji, a sice množstvím zanechaných posklizňových zbytků v půdě a na jejím povrchu (tab. 2) a organickými hnojivy (Kostelanský a kol., 1997). Přibližně polovinu (57 %) z toho uhrazují posklizňové zbytky rostlin a zbytek 1,5-2,5 t je nutno dodávat organickými hnojivy - viz tab. 2 (Richter a Římovský, 1996). 16

17 Tab. 2 Obsah organických látek v posklizňových zbytcích (Richter a Římovský, 1996) Pěstovaná plodina Organické látky v t.ha -1 Posklizňové zbytky obilniny 1,5-2,0 luskoviny 1,0-1,5 kukuřice 2,0-3,0 řepka ozimá 1,0-1,5 brambory 0,5-1,0 řepa bez skrojků 0,5-1,0 řepa se skrojky 3,0-4,0 jeteloviny 6,0-8,0 jetelotrávy 8,0-10,0 Sláma obilniny 4,0 kukuřice 5,0 řepka ozimá 4,0 bob 3, Bilanční metody hodnocení půdní organické hmoty Bilanční metody jsou založeny na porovnání vstupů do systému a výstupů z něj. U nás se dosud používá metoda, kterou vypracoval Škarda a nazval ji Normativy potřeby organických látek na orné půdě (Škarda, 1979 cit. podle Kubáta, 1999). Na základě dlouhodobých polních pokusů (20 let) určil, že každoroční přísun organických látek do půdy ve formě organických hnojiv by měl činit 0-2,85 t/ha v závislosti na osevním postupu a zrnitostním složení půdy. Za základní zdroj půdní organické hmoty považuje tedy rostlinné zbytky a organická hnojiva jsou zdrojem doplňujícím. Z hlediska množství a kvantity rostlinných zbytků rozdělil pěstované plodiny do tří skupin: a) zrniny b) jednoleté pícniny a okopaniny c) víceleté pícniny. Podle podílu těchto tří skupin v osevním postupu a podle druhu půdy (používají se dvě kategorie) jsou stanoveny tabulkové hodnoty (normativy) potřeby organických látek, které mají být do půdy dodány ve formě organických hnojiv (včetně slámy a 17

18 zeleného hnojení). Tento postup byl nesporným přínosem pro odhad potřeby organického hnojení na orné půdě. Je stále součástí Komplexní metodiky výživy rostlin, kterou zpracovali Neuberg a kol. (1990). O další zpřesnění bilanční metody se na Slovensku pokusili Jurčová a Bielek (1997) tím, že odděleně kvantifikovali obě strany bilanční rovnice, tedy ztráty organických látek z půdy a vstup organických látek do půdy. Tento bilanční přístup není jediný možný. Současná úroveň poznání dynamiky půdní organické hmoty a mechanismů regulace transformačních procesů v půdě nabízí další možné postupy, které mohou být použity pro doplnění a zpřesnění odhadů zjištěných na základě bilančních metod (Kubát, 1999) Nebilanční možnosti stanovení potřeby organické hmoty v půdě Bilanční metody vycházejí z představy, že je třeba zachovat nebo zlepšit existující obsah organické hmoty v půdě. Existující (výchozí) stav je výsledkem dlouhodobého půdotvorného procesu a způsobu využívání půdy. Může být dobrý, luxusní nebo nedostatečný. Vzniká tak otázka, jaký je optimální obsah půdní organické hmoty v dané půdě (Kubát, 1999). Nejen nedostatek, ale také nadbytek organické hmoty v půdě při vyšším zastoupení plodin zanechávajících slámu na poli může být škodlivý. Přísun nadbytečného množství méně kvalitní organické hmoty do půdy vyvolává nejen problémy s poklesem výnosu u následných plodin, ale také zhoršuje půdní prostředí. To se projevuje především hromaděním nerozložené slámy, útlumem biologické aktivity půdy a celkovým narušením mikrobiální činnosti (Vach a kol., 2005). Pro stanovení optimálního obsahu půdní organické hmoty lze použít několik různých postupů, které korespondují se současnými znalostmi dynamiky půdní organické hmoty. Většina z nich vychází z dlouhodobých pozorování, tedy z databází dlouhodobých polních pokusů. Z nich je zřejmé, že změna způsobu obhospodařování (organického a minerálního hnojení, osevního postupu, agrotechniky) nastartuje změny v obsahu půdní organické hmoty, které probíhají několik desetiletí. Pokud tento systém hospodaření trvá beze změny dostatečně dlouhou dobu, vytvoří se nová dynamická rovnováha, při níž jsou vstup organické hmoty do půdy a její rozklad a mineralizace vyrovnané (Kubát, 1999). 18

19 Optimální hladinu půdní organické hmoty lze podle Kubáta (1999) posoudit trojím způsobem: a) Srovnáním obsahu organické hmoty ve hnojených a nulových parcelách Na základě výsledků dlouhodobých polních pokusů byla sestavena tabulka charakterizující optimální hladinu půdní organické hmoty (tj. organického uhlíku) pro základní typy a druhy (týká se orných půd). Tab. 3 Optimální hladina půdní organické hmoty (organického uhlíku) v základních typech a druzích půd v ČR - odhad podle empirických dat z dlouhodobých polních pokusů (Kubát, 1999) Půdní typ Půdní druh "Inertní" uhlík (%) "Rozložitelný" uhlík (%) Celkem org. uhlík (%) CM h 1,2-1,4 0,2-0,5 1,4-1,9 j-h 0,8-1,0 0,1-0,4 0,9-1,4 HM p-h 0,9-1,0 0,1-0,3 1,0-1,3 h 1,0-1,2 0,1-0,2 1,1-1,4 j-h 1,0-1,2 0,1-0,3 1,1-1,5 KM h-p 0,8-1,2 0,2-0,4 1,0-1,6 p-h 1,0-1,4 0,2-0,3 1,2-1,7 b) Odhadem inertní a rozložitelné části půdní organické hmoty podle vztahu mezi obsahem celkového organického uhlíku a podílem jemných částic c) Stanovením aktivního organického uhlíku Podrobněji je daná problematika vysvětlena v metodice pro zemědělskou praxi Udržování vyrovnané bilance organické hmoty v půdě (Kubát, 1999). 19

20 3.2.3 Význam popsaných metod Bilanční metody obsahují ve zjednodušené formě tři nejdůležitější faktory působící na dynamiku organické hmoty v půdě, tj. osevní postup (rostlinné zbytky), organické hnojení a druh půdy. Dva z těchto faktorů (osevní postup a organické hnojení) jsou regulovatelné. Z toho vyplývá, že zůstávají základem pro sestavování dlouhodobě setrvalých systémů hospodaření na orné půdě. Chybí v nich zatím faktor zpracování půdy, který se zejména v poslední době značně diverzifikuje a inovuje. Zhruba lze říci, že většina nových způsobů zpracování půdy je z hlediska zachování půdní organické hmoty šetrnější, takže použijeme-li normativy podle Škardy nebo postup podle Jurčové a Bieleka, vytváříme si určitou rezervu půdní organické hmoty při použití těchto nových způsobů zpracování půdy. Jak uvádí Kubát (1999), význam nebilančních metod spočívá v tom, že rozšiřují možnosti hodnocení půdní organické hmoty a kontrolu odhadů získaných metodami bilančními, které, silně zjednodušují a jsou založeny na ne zcela jednoznačně prokazatelných vztazích. Konfrontací několika odhadů získaných principiálně jinými postupy můžeme získat větší jistotu o jejich správnosti nebo být upozorněni na případné rozpory. Hlavní význam těchto metod spočívá ve dvou oblastech: a) Hodnocení aktuálního stavu půdní organické hmoty, posouzení zda je obsah půdní organické hmoty optimální, luxusní nebo nedostatečný, tedy posouzení existujícího stavu. b) Odhad rizika a kontrola stavu půdní organické hmoty v situaci, kdy nejsme schopni z důvodů ekonomických, pěstitelských či jiných dodržet systém hospodaření, který by vyhovoval zásadám bilančních metodik. To se stává v tržní ekonomice často. Pak je potřebné mít podklady pro odhad rizika a prostředky kontroly. Obojího lze dosáhnout použitím nebilančních metod. 20

21 3.3 Hnojení slámou Použití slámy jako organického hnojiva se stává v současné zemědělské praxi stále aktuálnější, a to v souvislosti se zvyšováním ploch obilnin a ozimé řepky, se zaváděním bezstelivových provozů, s poklesem stavů hospodářských zvířat a s hospodařením zemědělských podniků bez živočišné výroby (Procházková a kol., 2001) Obsah živin ve slámě Obsah živin ve slámě je závislý především na druhu plodiny a úrovni hnojení, resp. obsahu přístupných živin v půdě. Průměrné hodnoty živin a organické hmoty ve slámě uvádí tab. 4. Tab. 4 Průměrné hodnoty obsahu živin v % sušiny slámy některých plodin (Škarda, 1979 cit. podle Vacha a kol., 2005) Druh slámy N P K Ca Mg Poměr C:N (N=1) pšeničná 0,41 0,07 0,71 0,19 0, žitná 0,42 0,10 0,71 0,22 0, ječná 0,48 0,08 1,00 0,23 0, ovesná 0,52 0,11 1,41 0,23 0, kukuřičná 0,48 0,17 0,73 0,35 0, řepková 0,56 0,11 0,94 0,83 0, luskovinná 1,33 0,15 1,66 0,92 0, Sláma obsahuje poměrně malé množství živin. Z hlavních živin je nejbohatší na draslík, obsah fosforu a dusíku je nízký, ale je velmi bohatá na organické látky, jejichž obsah dosahuje %. To umožňuje poměrně malým množstvím slámy pokrýt potřebu organických látek v půdě (Procházková a kol., 2001). Kvalita slámy je dána hlavně poměrem uhlíku a dusíku. U slámy obilnin je poměr velmi široký (až 80-90:1), kvalitnější je sláma řepky a kukuřice (60-80:1), nejkvalitnější 21

22 je sláma luskovin (20-30:1). Za optimální organické hnojení je považován poměr 20-30:1 (Vach a kol., 2005). Zaoraná sláma dodává do půdy poměrně malé množství živin, ale v porovnání s hnojem výrazně zvyšuje odběr živin rostlinou tím, že zintenzivněním mikrobiální činnosti přispívá k uvolnění a zvýšené využitelnosti živin z půdy. Rychlost úbytku minerálního dusíku v půdě během roku je nižší při hnojení slámou než hnojem (Škarda a Apltauer, 1972) Vyrovnávací dávka živin k zaorané slámě Látkové složení zaorané slámy je charakterizováno vysokým obsahem celulózy, hemicelulózy, ligninu a velmi nízkým obsahem bílkovin a popelovin. Z toho vztahu vyplývá relativně velmi široký poměr C:N, který má kromě stanovištních podmínek různých půdně klimatických oblastí zásadní vliv na mikrobiální rozklad slámy (Škarda a Apltauer, 1972). Mikroorganismy odebírají z půdy chybějící dusík a při jeho nedostatku se zpomaluje rozklad slámy. Proto je nutné k zúžení širokého poměru C:N dodat potřebný dusík v minerálních nebo organických hnojivech (Vach a kol., 2005). Podle Procházkové a kol. (2001) činí vyrovnávací dávka dusíku 8 kg na 1 t slámy obilnin a 6 kg na 1 t slámy řepky. Přidáním uvedené dávky dusíku na slámu obilnin se zužuje široký poměr C:N (80:1) ve slámě na 20-30:1, čímž je zajištěn nerušený průběh rozkladu slámy v půdě. Richter a Římovský (1996) doporučují vypustit vyrovnávací dávku dusíku, - jde-li o osevní postup s víceletými pícninami a dávka v minerálních hnojivech dosahuje 80 kg a více na ha; - zaoráváme-li slámu společně se zeleným hnojením ve formě podsevu bobovitých rostlin (sled: obilnina, podsev zeleného hnojení, rozdrcení slámy, pozdní zapravení zeleného hnojení); - použijeme-li současně hnojení slámou a močůvkou (v dávce nejméně t.ha -1 ) nebo společně slámu s kejdou (v dávce nejméně 40 t.ha -1 ). Sláma obsahuje poměrně malé množství fosforu, které může být tím nižší, čím méně fosforu obsahují půdy, na kterých jsou obilniny pěstovány. V průměru dosahuje 22

23 poměr C:P 2 O 5 ve slámě obilnin 190:1. Pro zúžení tohoto širokého poměru a zintenzivnění mikrobiální činnosti v půdě bude účelné na půdách středně až málo zásobených fosforem hnojit k zaorané slámě vyrovnávací dávku P 2 O 5. Tato dávka v rozmezí 0,5 kg (střední zásoba) 1,0 kg (malá zásoba) na 100 kg slámy se stanoví podle zásoby P 2 O 5 v půdě, zjištěné pravidelným agrochemickým rozborem půd (Škarda a Apltauer,1972). Půdní mikroflóra při rozkladu využívá dusík především v amonné formě, a je proto vhodné aplikovat vyrovnávací dávku dusíku v minerálních hnojivech s amonnou formou, v kejdě nebo močůvce. Z důvodu ovlhčení slámy a zajištění lepšího kontaktu hnojiva se slámou je vhodnější použít kapalných minerálních hnojiv než pevných. V podnicích s chovem prasat je výhodné použít kejdy. Dnes jsou také k dispozici přídavky pro urychlení a zkvalitnění rozkladu slámy, jako např. kapalné organominerální hnojivo UNIFERT-S, BETA-LIQ (upravené výpalky řepné melasy). Možné je aplikovat i neupravené melasové výpalky (Vach a kol., 2005). Na rozdíl od minerálních hnojiv jsou stájová organická hnojiva zdrojem nejen potřebného dusíku, ale zároveň i dalších makro- i mikroprvků, lehce metabolizovatelného uhlíku a dalších organických látek, které působí příznivě na biologickou aktivitu půdy a na růst rostlin. V pokusech bylo zjištěno, že po aplikaci kejdy prasat a melasových výpalků na slámu nastává její intenzivnější rozklad s nižší následnou tvorbou nitrátů než po hnojení močovinou a síranem amonným (Růžek a Kusá, 1998) Způsoby hnojení slámou Při hospodaření bez živočišné výroby se hnojí veškerou slámou obilnin (včetně kukuřice na zrno), ozimé řepky a hrachu a na poli zůstává rovněž chrást cukrovky. Návrhy hnojení slámou a bilance půdní organické hmoty u vybraných osevních postupů uvádí Procházková a kol. (2001) viz příloha 1 a 2. Z porovnání potřeby a dodání organických látek do půdy je u všech modelových osevních postupů ve všech výrobních oblastech patrný nadnormativní přísun. To ukazuje na skutečnost, že při hospodaření bez živočišné výroby a s tím souvisejícím 23

24 větším zastoupením plodin zanechávajících slámu na poli může docházet k nadměrnému přísunu organických látek do půdy Negativní dopady hnojení slámou Jak uvádí Kubát (1999), nejen nedostatek, ale také nadbytek organické hmoty v půdě může být škodlivý, protože udržování vyšší než optimální zásoby organické hmoty v půdě nepříznivě mění bilanci uhlíku a zvyšuje ztráty dusíku. V současné době se zemědělská praxe zajímá o vhodné techniky hnojení slámou, a to jak u konvenčních, tak zejména u zjednodušených (minimalizačních) technologií zpracování půdy. Problémy se projevují zvláště u ozimých plodin, kde je krátká doba mezi zapravením slámy do půdy a jejich výsevem, především v sušších agroekologických podmínkách. Podle Procházkové a kol. (2000) výsledky celé řady prací zabývajících se vlivem různých způsobů hospodaření se slámou obecně ukazují, že hnojení slámou v kombinaci se zjednodušenými technologiemi zpracování půdy, jako je mělké zapravení slámy či přímé setí bezorebnými secími stroji do nezpracované půdy pokryté rozřezanou slámou, je často provázeno problémy s kvalitním založením porostů, kdy vlivem slámy nacházející se ve vrchní vrstvě nebo na povrchu půdy není zajištěna požadovaná hloubka a rovnoměrnost uložení semen do půdy. Dále se často projevuje inhibiční vliv slámy na klíčení, vzcházení a počáteční růst pěstovaných plodin. Inhibiční působení má většinou základ současně fyzikální i biochemický. Sláma při vyšší koncentraci v půdě snižuje kontakt semen s půdou, a tak fyzikálně omezuje přívod vody z prostředí k semenům. Přitom látky uvolňované ze slámy nebo vznikající při jejím rozkladu mohou brzdit biochemické procesy klíčení a růstu klíčence. Uvolňované, resp. tvořící se fytotoxické látky, jsou však rozrušovány půdní mikroflórou, takže za podmínek příznivých pro rozvoj mikroorganismů je fytotoxické působení slámy menší a rychleji odeznívá (Procházková a kol., 2001). 24

25 Hnojení slámou v kombinaci s kejdou Hnojení slámou v kombinaci s kejdou přichází nejčastěji v úvahu v zemědělských podnicích hospodařících s živočišnou výrobou bez potřeby slámy nebo s nižší potřebou slámy, ale i u podniků, které hospodaří bez živočišné výroby a využívají kejdu vyrobenou jinými subjekty. Návrh hnojení slámou v kombinaci s kejdou v rámci modelových osevních postupů uvádí Procházková a kol. (2001) v příloze 3 a 4. V modelových osevních postupech se hnojí slámou obilnin, řepky, hrachu a řepným chrástem, dále slámou obilnin v kombinaci s kejdou. Richter a Římovský (1996) definují kejdu jako částečně zkvašenou směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a zbytků krmiv s různým podílem technologické vody. Kvalitní kejda (skotu, prasat, drůbeže) je vysoce hodnotné organicko-minerální hnojivo, spojující vlastnosti hnoje a živin z minerálních hnojiv a obohacující půdu o organické látky a živiny, vyprodukované z vlastních zdrojů (v rámci farmy, družstva). Složení kejdy je velmi rozdílné. U kejdy skotu se doporučuje používat k hnojení kejdu o průměrném obsahu sušiny 7,5 % (v praxi se vyskytuje od 3 %), u prasat 7,2 % (v praxi kolem 1 %). Průměrný obsah organických látek a živin v kejdě je uveden v tab. 5. Tab. 5 Průměrný obsah živin v kejdě v % čerstvé hmoty (Richter a Římovský, 1996) Druh kejdy Sušina Org. látky N P K Ca Mg Skot 7,5 5,5 0,4 0,10 0,40 0,1 0,04 Prasata 7,2 6,0 0,6 0,13 0,27 0,2 0,05 Drůbež 15,0 10,5 1,0 0,30 0,40 1,0 0,10 Chlév. hnůj 22,0 17,0 0,5 0,11 0,51 0,4 0,05 Kejda má úzký poměr C:N, který se pohybuje v rozmezí 5-10:1. Po hnojení kejdou se vlivem dostatku dusíku a celkově příznivého působení kejdy několikanásobně zvyšuje aktivita mikroorganismů v půdě. Následně však při nedostatku dostupného uhlíku dochází i k částečné mineralizaci humusu v půdě, což je nežádoucí. Proto se doporučuje hnojení kejdou společně se slámou (Klír a Růžek, 1996). Kombinace kejdy a slámy tvoří výhodnou hnojivovou kombinaci, kdy široký poměr C:N u slámy obilnin (80-90:1) a řepky je upraven úzkým poměrem C:N u kejdy. 25

26 Dalším způsobem hnojení je zaorávka slámy obohacené kejdou prasat nebo skotu s následným zasetím strniskových meziplodin na zelené hnojení. Výhodou této trojkombinace je skutečnost, že strniskové plodiny svými kořeny a vytvořením stínového garé spolu s kejdou urychlují rozklad slámy, a naopak kejda dodáním živin podporuje růst strniskových plodin (Mikula, 1997). Uvádí se, že v zemědělské praxi jsou s jejím využíváním velmi dobré zkušenosti Hlavní zásady při hnojení slámou Nízké strniště obilnin a řepky. Rozdrcení a rovnoměrné rozptýlení slámy po povrchu. Aplikace vyrovnávací dávky dusíku. Zapravení slámy do půdy. Účinná regulace výdrolu kvalitní sklizní plodin a vhodnou aplikací herbicidních přípravků. Rozdrcení a rovnoměrné rozptýlení slámy po povrchu. V současnosti vyráběné sklizňové mlátičky jsou vybaveny výkonnými drtiči slámy, které zajišťují její kvalitní rozdrcení. Důležitým požadavkem je rovnoměrné rozptýlení podrcené slámy v celé šířce pracovního záběru sklizňové mlátičky. Je proto třeba věnovat pozornost správnému seřízení drtiče slámy, nastavení usměrňovačů podrcené slámy a rozmetadla plev. Zhoršenou kvalitu rozhozu slámy ovlivňuje též boční vítr. Po sklizni kukuřice na zrno je nutno k drcení slámy použít mulčovače (Vach a kol., 2005). Aplikace vyrovnávací dávky dusíku Zúžení širokého poměru C:N dodáním potřebného dusíku v minerálních nebo organických hnojivech. 26

27 Zapravení slámy do půdy Co nejrychlejším zapravením slámy po sklizni do půdy podmítkou se výrazně omezuje neproduktivní výpar vody z půdy a tím se vytvářejí vhodné vlhkostní podmínky pro její rozklad. Dokonalé zapravení krátce řezané a rovnoměrně po strništi rozptýlené slámy je zásadní podmínkou úspěšného hnojení slámou. Nedodržení tohoto opatření nelze kompenzovat ani zvýšenými dávkami průmyslových nebo statkových hnojiv (Škarda a Aplteuer, 1972). U tradičních způsobů zpracování půdy je sláma zapravována po podmítce orbou. U minimalizačních technologií je nutné provést opakovaně mělké zpracování půdy (opakovanou podmítku). Při mělkém zapravování slámy do půdy je vhodné pro založení porostů následných plodin použít bezorebných secích strojů, které zajistí kvalitní uložení osiva do půdy i při vyšší koncentraci slámy v její vrchní vrstvě. Vhodné jsou secí stroje, u kterých po zasetí zůstává větší množství slámy na povrchu půdy na mulč a méně slámy se vyskytuje v oblasti seťového lůžka (Procházková a kol., 2001). 27

28 3.4 ZELENÉ HNOJENÍ Zeleným hnojením rozumíme zaorávání zelených rostlin, které byly na pozemku vypěstovány s cílem zvýšit obsah organických látek a živin v půdě. Význam zeleného hnojení spočívá v tom, že je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit chlévský hnůj až z 50 % a dodat do půdy značné množství snadno rozložitelných organických látek (Richter a Římovský, 1996). V současné době dochází vlivem ekonomických podmínek ke značnému zjednodušování struktury plodin zaměřené především na tržní plodiny (obilniny, olejniny), k poklesu stavů skotu s následkem omezené produkce chlévského hnoje a ke snižování ploch jetelovin a jetelotravních směsí. V zemědělských podnicích, zejména hospodařících na středně až méně úrodných půdách bez živočišné výroby, citelně chybí zúrodňující účinek jetelovin a hnojení stájovými hnojivy. Zařazení vhodných meziplodin na zelené hnojení je jedním z opatření vedoucích ke zlepšení tohoto stavu (Procházková a kol., 2001) Způsoby výroby, aplikace a možnosti využití zeleného hnojení Hlavní plodina Pěstováním zeleného hnojení jako hlavní plodiny dochází v roce hnojení ke ztrátě výnosu. Proto tento postup volíme jen ve zcela výjimečných případech, např. při rekultivaci, odvodnění aj., pokud pozemky jsou daleko od zdrojů organických hnojiv nebo při jejich absolutním nedostatku (Richter a Římovský, 1996). K těmto účelům se používají luskovino-obilní směsky (oves-vikev, oves-peluška), lupina s brukvovitými (hořčice bílá). Podle počasí lze směsky pěstovat i několikrát do roka (Humpálová-Blechtová, 1998). 28

29 Meziplodina Meziplodiny se pěstují v meziporostním období hlavní plodiny. Jejich pícninářský význam jako rezervy krmivové základny však v poledních letech ustoupil do pozadí vlivem razantního úbytku stavu skotu v ČR i v důsledku změny systému krmení. Jejich význam naopak stoupá v systému rostlinné produkce, kde se postupným rozšiřováním pěstování meziplodin stále zřetelněji potvrzuje jejich mnohostranný příznivý vliv (Vach a kol., 2005). Systematicky využívané meziplodiny jsou důležitým biologickým intenzifikačním faktorem, neboť mají mnohostranný příznivý vliv na půdu, a mohou tak ovlivnit výši a kvalitu produkce rostlinné výroby. Hlavní přínosy meziplodin Přísunem organické hmoty do půdy, ať zapravením biomasy do půdy nebo jen využitím kořenových a strništních zbytků, dochází k významnému obohacení půdy o organickou hmotu. Významným způsobem se také meziplodiny uplatňují při zvyšování mikrobiální aktivity v ornici a přispívají ke zvýšení obsahu humusu a jeho kvality v půdě. Mechanickým a biochemickým vlivem kořenů zvyšují meziplodiny pórovitost a tím i vzdušnou kapacitu půdy, podílejí se na zlepšování struktury ornice, prokypřují i spodní vrstvy půdy a snižují tak stupeň zhutnění našich půd (Vach a kol., 2005). Význam meziplodin spočívá také v zachycení a využití dešťových srážek pro produkci biomasy v meziporostním období, v ochraně proti ztrátovému odtoku vody a ochraně půdy proti vodní a větrné erozi. Meziplodiny se rovněž podílejí svým zeleným pokryvem na vytváření stínového garé a šetří půdní strukturu (Kostelanský a kol., 1997). Přínos meziplodin je i ve fytosanitárním působení proti chorobám a škůdcům. Zaoraná biomasa meziplodin podporuje rozvoj aktinomycet, které jsou antagonistické proti chorobám pat stébel, a vykazuje fytosanitární účinek tím, že potlačuje patogenní mikroorganismy v půdě. Bylo zjištěno, že např. odrůda ředkve olejné Siletta Nova má vliv na snížení výskytu virové mozaiky na listech brambor (Vach a kol., 2005). 29

30 Významnou úlohu mají meziplodiny také z hlediska omezování ztrát živin jejich vyplavováním z půdy, především v podmínkách vyšších srážek a propustnějších půd. Jak uvádí Vach a kol. (2005), v posledních letech je pěstování strniskových meziplodin jedním z opatření napomáhajících omezovat znečištění podzemních vod dusičnany. Nespotřebovaný volný dusík v půdě po sklizni obilnin, zejména při použití vyšších dávek dusíkatých hnojiv, je imobilizován produkcí biomasy strniskových meziplodin. Výše imobilizace je závislá na průběhu počasí, především dešťových srážek v období července až října, což ovlivňuje jak intenzitu vyplavování N z půdy, tak i výši výnosu biomasy strniskových meziplodin. Omezování šíření plevelů - meziplodiny jsou rovněž nezbytnou součástí systému racionální ochrany rostlin proti plevelům a jsou významnými přerušovači obilných sledů nebo krátkodobých monokultur. Omezují zaplevelení zejména v meziporostním období a zesilují účinek herbicidů tím, že nedávají takto oslabeným plevelům možnost dalšího rozvoje (Vach a kol., 2005). Meziplodiny působí i na produkci hlavních plodin. Sledováním tohoto efektu v polních pokusech se dospělo k následujícím závěrům: o mezi plodinami existují rozdíly v reakci na použitý druh meziplodiny; o některé druhy meziplodin vykazují následné působení na druhou, popř. až třetí následnou plodinu; o existuje kumulace vlivu meziplodiny a dalších faktorů, jako kvalita půdy, způsob zpracování půdy, hnojení atd., na výši produkce následné plodiny (Vach a kol., 2005). Tohoto mnohostranného užitku meziplodin je třeba využít především při hospodaření bez živočišné výroby, kde může kompenzovat a eliminovat nastalé změny v rostlinné výrobě. Jako příklad lze uvést vliv hořčice bílé na zelené hnojení jako přerušovače v obilních sledech (tab. 6). 30

31 Tab. 6 Vliv zeleného hnojení hořčicí bílou na výnosy zrna jarního ječmene (t.ha -1 ) pěstovaného v monokultuře (Strnad, 1980 cit. podle Vacha a kol., 2005) Varianta Pokusný rok Průměr let Výnosy zrna ječmene jarního - bez zeleného hnojení 5,75 4,88 4,57 4,61 4,95 - zelené hnojení 6,20 5,38 4,21 5,24 5,25 Zvýšení výnosu zrna ječmene jarního zeleným hnojením (%) 107,8 110,2 91,1 ) 113,7 106,1 ) velmi suchý podzim, zaoráno jen nepatrné množství biomasy hořčice bílé Aby meziplodiny mohly plnit výše uvedenou funkci, musí poskytovat dostatečnou jistotu při pěstování a vytvářet požadovanou produkci biomasy, tj. výnosy sušiny biomasy by měly být minimálně 1,5 t.ha -1. Pro realizaci výnosového potenciálu je zapotřebí vytvořit potřebné podmínky a zajistit vhodnou pěstební technologii (Vach a kol., 2005). Podle doby výsevu, způsobu pěstování a zařazení v osevním postupu se dělí meziplodiny na rané letní, strniskové, podsevové a ozimé. Rané letní meziplodiny Rané letní meziplodiny jsou vysévány po brzy sklizených hlavních plodinách, např. raných bramborách, jarních směskách, rané zelenině apod. (Kostelanský a kol., 1997). Lze je využít jak na píci, tak i na zelené hnojení, potřebná délka vegetační doby je 8-10 týdnů. Jde především o hrách setý, bob obecný, vikev setou, pelušku jarní, proso seté, příp. kukuřici nebo slunečnici na zeleno. Avšak zájem o využití tohoto typu meziplodin (poměrně drahé osivo luskovin) v posledních letech klesá, širší uplatnění by mohly nalézt pouze v systémech ekologického hospodaření. Mohou poskytovat výnos čerstvé hmoty okolo 8 t.ha -1, následnou plodinou bývá nejčastěji ozimá pšenice, ozimé žito, ale také kukuřice či brambory (Vach a kol., 2005). 31

32 Strniskové meziplodiny Strniskové meziplodiny mají rozhodující význam po časně sklizených obilninách. Využívány jsou plodiny s krátkou dobou růstu (kolem 7 týdnů), především hořčice bílá, řepka ozimá, pohanka jedlá, svazenka vratičolistá, sléz krmný a různé křížence brukvovitých plodin. Příliš časný výsev hořčice bílé (do poloviny července) však vede k brzkému kvetení a tím i zastavení dalšího nárůstu biomasy (Kostelanský a kol., 1997). Rozhodující podmínkou správného založení porostu a dobrého výnosu nadzemní i podzemní biomasy strniskových meziplodin a jejich příznivého působení na půdu je včasný úklid slámy nebo kvalitní rozdrcení a rozprostření slámy po pozemku po předchozí obilnině a následná podmítka (Vach a kol., 2005). Podsevové meziplodiny Osivo vhodné meziplodiny se vysévá do krycí plodiny, kterou mohou být ozimy i jařiny v průběhu své vegetace nebo těsně před sklizní. Tento způsob výroby zeleného hnojení poskytuje většinou jistější výnosy, je méně závislý na délce vegetační doby po sklizni hlavní plodiny, zvláště s ohledem na množství srážek a jejich rozdělení. Nevýhodou tohoto způsobu je možné zaplevelení půdy, krycí plodinou bývá omezován růst a vývoj podsevu (je nutno snížit výsevek krycí plodiny o 10 %) a může být snížen i výnos krycí plodiny (Richter a Římovský, 1996). Jak uvádí Kostelanský a kol. (1997), hlavní výhody podsevových meziplodin spočívají: v celkovém zjednodušení přípravy půdy a agrotechniky, které jsou společné s krycí plodinou; v nižším vláhovém riziku v průběhu letního období; v příznivém účinku na zdravotní stav půdy; v prodlužování doby stínového garé a tím prodlužování půdní dospělosti. V našich podmínkách se nejvíce osvědčuje jetel plazivý (bílý), jílek mnohokvětý (italský), popř. tolice dětelová nebo komonice bílá, nově se zkouší i štírovník jednoletý nebo sléz krmný (Vach a kol., 2005). 32

33 Ozimé meziplodiny Pěstování ozimých meziplodin bylo v zemědělské praxi rozšířeno především v minulém období, kdy měly rozhodující význam pro zajištění první zelené píce na krmení po zimním období (Vach a kol., 2005). Jejich hlavní výhodou je, že využívají dobře zimní vláhu, a proto jejich pěstování zabezpečuje poměrně jisté výnosy. Příznivý je také jejich účinek v omezování rozvoje plevelů (Kostelanský a kol., 1997). Podle podmínek stanoviště se v osevním postupu zařazují před kukuřici na zelenou hmotu, cukrovku, brambory a některé druhy zeleniny, které mají značné nároky na organické hnojení. Využívá se ozimé žito, vikev setá (huňatá nebo panonská), řepice ozimá nebo tzv. landberská směska. Tyto plodiny mohou poskytnout výnos čerstvé hmoty až 10 tun z 1 ha. Pěstování krmných ozimých meziplodin je však z hlediska nákladů na zpracování půdy, osivo apod. poměrně finančně náročné, proto se od něho v současné době ustupuje. Významnější variantou je využití ozimých meziplodin v půdoochranných technologiích zakládání porostů plodin, kde je lze použít jako zdroj biomasy pro mulč při přímém setí širokořádkových kultur jako slunečnice, kukuřice, cukrovka apod. (Vach a kol., 2005). Půdně povětrnostní podmínky a výběr vhodných druhů meziplodin Pěstování meziplodin není půdními podmínkami nijak výrazně omezeno. Pouze v oblastech s těžkými nebo naopak lehkými půdami se může tato okolnost promítnout do celkového rozsahu jejich pěstování. Klimatické podmínky, ale zejména průběh počasí, mají při pěstování především strniskových meziplodin významný vliv na jejich růst a vývoj i na konečnou produkci. Dostatečné délka vegetační doby (minimálně 6-8 týdnů) je prvořadou podmínkou výnosové jistoty. Potřeba dešťových srážek pro uspokojivé výnosy strniskových meziplodin se ve středoevropských poměrech pohybuje mezi mm a suma průměrných denních teplot by měla činit kolem 1200ºC (Vach a kol., 2005). 33

34 Při výběru vhodných druhů meziplodin přihlížíme jak k požadavkům na stanovištní podmínky, tak i k dosahované produkční schopnosti. Běžné druhy plodin, používané jako letní a strniskové meziplodiny včetně termínu výsevu, uvádí tab. 7. Vhodné směsi meziplodin shrnují tab. 8 a 9. Tab. 7 Termíny výsevu a výsevky jednotlivých druhů letních a strniskových meziplodin (Vach a kol., 2005) Termíny výsevů letních a strniskových meziplodin (výsevek v kg.ha -1 ) Druhá polovina července První polovina srpna Druhá polovina srpna Hrách setý Vikev setá Hořčice bílá ( ) Bob obecný ( ) Směsky luskovin i se slunečnicí ) ) volit odrůdy pícninářského charakteru ( ) Peluška ( ) Řepka ozimá (10-12) Směsky slunečnice ) s luskovinami a dalšími plodinami (brukvovité) (15-20) Svazenka vratičolistá (12-15) * Ředkev olejná (18-25) Pohanka (50-80) Různé směsky těchto plodin Tab. 8 Vhodné směsky letních a strniskových meziplodin (Vach a kol., 2005) Plodina Typ směsky (výsevek v kg/ha ) a b c d e f g h ch i j k l Bob obecný Hrách setý Peluška Vikev setá Slunečnice roční Řepka ozimá Hořčice bílá Svazenka vratičolistá Pohanka obecná ) nižší výsevky používáme na úrodnějších půdách, vyšší výsevky na chudších půdách 34

35 Tab. 9 Příklady vhodných směsek ozimých meziplodin (Vach a kol., 2005) Plodina Typ směsky (výsevek v kg.ha -1 ) a b c d e Vikev panonská Vikev huňatá Řepka ozimá Řepice ozimá Žito ozimé ) nižší výsevky použít na úrodnějších půdách, vyšší výsevky na chudších půdách Technologie pěstování meziplodin Základem úspěchu pěstování, hlavně u strniskových meziplodin, je založení porostu v co nejkratší době po sklizni obilnin při kvalitní přípravě půdy a setí (Vach a kol., 2005). U meziplodin, zejména strniskových, je třeba dbát především na šetření půdní vláhou. Jsou vysévány v letním období s vyššími teplotami, většinou po obilnině. Vzhledem k tomu, že sláma a posklizňové zbytky jim konkurují v potřebě vody, je třeba mít strniště co nejnižší. Velké množství posklizňových zbytků může rovněž působit negativně na vzcházení podsevu svým alelopatickým působením a nedostatečným kontaktem půdy s osivem. Pro zvýšení úspěšnosti zeleného hnojení je možné doporučit minimalizační technologie setí (s omezeným počtem operací, příprava půdy a setí v jedné operaci), po zasetí je vhodné válení (Procházková a kol., 2001). Zelené hnojení zaoráváme co nejpozději, až průměrná denní teplota klesne pod 10 C. Vzrostlé porosty je nutno před zaoráním uválet nebo rozřezat talířovými bránami, aby zelená hmota byla dokonale zapravena do půdy. Hloubka zaorání se řídí zrnitostním složením půdy. Výhodné je uválené nebo pořezané zelené hnojení nechat přemrznout. Po přemrznutí se snadněji zaorává a na jaře se rychleji rozkládá. Na půdách lehkých zaoráváme hlouběji (20-25 cm) než na těžkých (10-15 cm). Podzimním zaoráním se šetří půdní vláha, poněvadž pro rozklad zeleného hnojení je třeba hodně vody (Richter a Římovský, 1996). 35