ATELIER FONTES, s.r.o

Transkript

1 OBSAH: 5. OSTATNÍ EKOSYSTÉMY EKOSYSTÉMY PŘIROZENÝCH (PŘÍRODNÍCH, PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH) STANOVIŠŤ - SVAHY, SKÁLY, Přístupy a východiska Řešení Podklady, literatura, legislativa Závěry EKOSYSTÉMYANTROPOGENNĚ PODMÍNĚNÝCHSTANOVIŠŤ, Přístupy a východiska Řešení Podklady, literatura, legislativa Závěry... 7 Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.1

2 5. OSTATNÍ EKOSYSTÉMY Zodpovědný řešitel tématu: Ing. Draga Kolářová, AGERIS, s.r.o. V rámci analytické části zpracování koncepce ochrany přírody byla provedena diferenciace a popis jednotlivých ekosystémů nacházejících se na různých typech antropogenně podmíněných stanovišť i přírodě blízkých až přirozených stanovišť evidovaných jako ostatní plochy EKOSYSTÉMY PŘIROZENÝCH (PŘÍRODNÍCH, PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH) STANOVIŠŤ - SVAHY, SKÁLY, PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Řada významných společenstev se nachází na stanovištích chápaných poněkud okrajově jako tzv. ostatní plochy, mimo zemědělský půdní fond, PUPFL a vodní plochy. Jsou to území vzniklá bez významnějšího zásahu člověka ekosystémy přirozených (přírodních, přírodě blízkých) stanovišť - svahy, skály, ŘEŠENÍ Území Jihomoravského kraje je pokryto s ohledem na svůj zemědělský charakter, poměrně řídkou sítí těchto stanovišť. Jejich význam zejména pro zachování biodiverzity je nesmírný. Většina maloplošných chráněných území a jiných ekologicky významných lokalit se nachází právě na tak zvaných ostatních plochách, jsou téměř vždy zahrnuty do systému ÚSES. Patří sem biotopy charakterizované v Katalogu biotopů České republiky v prvé řadě jako S1 skály a droliny o S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin - Pálava, Moravský kras, Brno - Maloměřice (Stránská skála), Čebín (Čebínka), Malhostovice (Pecka), Tišnov (Květnice) o S1.2. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin - Hluboce zaříznutá údolí Dyje, Rokytné, Jihlavy, Oslavy, Svitavy, o S1.3. Vysokostébelné trávníky skalních terásek údolí Dyje, Jihlavy, Oslavy, Moravský kras) S2 pohyblivé sutě karbonátových a silikátových hornin (Pálava, údolí Dyje, Horní Dunajovice (Dunajovické kopce), Tišnov, Čebín, Moravský kras), Dokumenatce těchto biotopů je v současné době upřesňována mapováním NATURA a měla by se stát součástí tohoto informačního systému PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Chytrý M. a kol.: Katalog biotopů České republiky Agentura OPAK ČR, Praha 2001, Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.2

3 ZÁVĚRY Subkapitola pouze metodicky doplňuje rozdělení ekosystémů vodní, lesní, zemědělské o nepominutelnou skupinu ekosystémů vysoké ekologické hodnoty, velmi často zahrnutou do systému ÚSES. Území jsou mapována v rámci mapování biotopů ČR a uložena na veřejném mapovém serveru Agentury OPAK pro potřeby ochrany přírody. Jejich evidence a ochrana je záležitostí orgánů ochrany přírody. Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.3

4 5.2. EKOSYSTÉMYANTROPOGENNĚ PODMÍNĚNÝCHSTANOVIŠŤ PŘÍSTUPY A VÝCHODISKA Jedná se o území vzniklá následkem antropogenní činnosti jako jsou agrární meze, náspy, zářezy, těžební prostory, odvaly hlušiny, haldy, výsypky, odkaliště, skládky, deponie skryté zeminy, zbořeniště, ale také parky, zahrady a hřbitovy. Přistupovat je k nim možno dvojím způsobem. Z pohledu stavu stanovišť a z pohledu jejich vzniku. Pro ekologické posouzení těchto stanovišť bylo využito Katalogu biotopů České republiky, jako nejvhodnějšího systému sjednocujícího tyto biotopy s biotopy tradičně přírodovědecky hodnocenými. Ekosystémy antropogenně podmíněných stanovišť lze v tomto smyslu dělit následovně: X6 antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla. Sporadická vegetace s pokryvností do 10 %, případně bez vegetace. Mohou se sem řadit těžební prostory, odvaly hlušiny, haldy, výsypky, odkaliště, skládky, deponie skryté zeminy, zbořeniště. Jejich ekologická hodnota je většinou velmi malá, vegetace s porosty ruderálních, synantropních a invazních druhů. Do popředí zájmu ochrany přírody se dostávají v případě jejich dalšího využití (rekultivace) X7 ruderální bylinná vegetace mimo sídla navazují obvykle jako další stupeň druhotné sukcese výše uvedených stanovišť X8 křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy vyskytují se tu porosty bezu černého, kustovnice cizí, netvařce křovitého, ostružiníků, často doplněné o pámelník bílý, šeřík obecný a pod. Nachází se často na zářezech komunikací, na agrárních terasách, opuštěných skládkách X12 nálety pionýrských dřevin s břízou, borovicí, osikou, jívou, v jižních částech kraje pak výrazným zastoupením akátu řadí se sem delší dobu nevyužívané těžební prostory, odvaly, hlušiny, haldy, výsypky, odkaliště, skládky. X13 nelesní stromové výsadby mimo sídla sem se řadí úmyslně člověkem budované a často i výraznými energetickými vnosy udržované výsadby parků, zahrad, hřbitovů a jiných obdobně využívaných ploch jako jsou upravované a udržované náspy a zářezy pozemních komunikací. Jejich ekologická hodnota bývá značná, mnohdy může odpovídat i biotopům přírodním T sekundární trávníky a vřesoviště, K křoviny a L lesy. Postupující sukcese probíhající na nevyužívaných těžebních prostorech, zejména menších rozměrů, odvalech hlušiny, haldách, výsypkách, případně i odkalištích vytvořila na řadě lokalit velmi zajímavá společenstva, pro jejichž existenci v kulturní krajině již není dostatek prostoru. Vzniká tu druhotně skalní vegetace (štěrbinová vegetace, vysokostébelné trávníky skalních terásek a pohyblivé sutě), vegetace písčin, vegetace efemér a sukulentů, mohou tu vznikat sekundární trávníky včetně slanisek, křoviny ŘEŠENÍ Na území Jihomoravského kraje, který má výrazně zemědělsko lesní charakter krajiny nejsou jednotlivé druhy těchto stanovišť zastoupeny rovnoměrně, a plošně nepříliš výrazně. Podíl ekosystémů na těchto stanovištích je však nezanedbatelný a pro koncepci péče o krajinu nepostradatelný. Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.4

5 Velká část takto antropogenně podmíněných lokalit skýtá specifické životní podmínky pro některé organizmy, které se v běžné, hospodářsky využívané krajině nacházejí již velmi těžce. Řada významných ornitologických lokalit je součástí zámeckých parků, pískoven, hliníků, opuštěných lomů, odvalů, hald, výsypek, odkališť a podobně. Pískovny a hliníky jsou biotopem vlhy pestré, břehule říční, bělořita obecného, skalní stěny umožňují hnízdění sokola stěhovavého, výra velkého a bývají refugiem ještěrky zelené. Plochy opuštěných pískoven a štěrkovišť, odvalů, hald a výsypek bez porostu jsou biotopem dytíka úhorního, lindušky úhorní, bělořita šedého a dalších. Trvalejší mělké louže na dně vytěžených lomů a odkališť jsou místem rozmnožování řady obojživelníků, z ptáků se tu vyskytují mimo jiné čejka chocholatá, vodouš rudonohý. Všechna tato člověkem uměle vytvořená prostředí vykazují také různé, často specifické druhy bezobratlých, na příklad psamofilního hmyzu. Kromě tradičních rekultivačních postupů vytěžených prostor, jimiž jsou zemědělské či lesnické rekultivace, je vhodné použít metodu řízené sukcese, to jest podporu spontánně vznikající vegetace. Kolonizace vytěžených prostorů sukcesí je často unikátní z pohledu v krajině již zanikajících společenstev. Dokladem toho je řada chráněných území vzniklých na plochách v minulosti těžených. Opuštěné staré drobné lomy v krajině jsou často zajímavé i esteticky. Problémem je začleňování rozsáhlých lomů do krajiny. Zde působí v prvé řadě hledisko estetické ( výrazná změna reliéfu), vedle toho i problematičtější kolonizace rozsáhlé odpřírodnělé plochy po těžbě. I zde je řada možností úspěšné podpory regulace sukcesních stádií. Specifickou formu rekultivace skýtá těžba štěrkopísků z vody, kde po opuštění prostoru vznikají vodní plochy s možností obnovy mokřadních biotopů. Právě tyto lokality v nivách větších až velkých řek, v současné době většinou regulovaných, mohou při určitém způsobu rekultivace obnovit biotopy zde již zaniklé. Pro obnovu života ve vytěžených prostorech je nezbytné vybudovat ostrůvky, mělčiny a laguny, realizovat specifickým způsobem výsadby. Zároveň je však třeba počítat s tím, že úprava těžebních prostorů tímto způsobem může mít za následek snížení využitelných zásob suroviny. Začleňování vytěžených dobývacích prostor do krajiny proto vždy závisí na konkrétních podmínkách jednotlivých lokalit, na vazbách s okolní krajinou a také na spolupráci a pochopení těžební firmy, obce, případně původních vlastníků pozemků. Vytěžené prostory lze při vhodně aplikovaném způsobu rekultivace změnit v pozitivního krajinotvorného činitele. Již při otvírce dobývacího prostoru je třeba stanovit způsob rekultivace po těžbě a následné zapojení vytěženého prostoru do přírodních a přírodě blízkých systémů a tomu přizpůsobit i provádění a postup těžby. Důležité je, aby vytěžená plocha nebyla navracena (alespoň z části) do zemědělského či lesního fondu, ale byla ponechána přirozené nebo řízené sukcesi. V praxi komplikuje situaci problém odvodů za trvalé vynětí pozemků ze ZPF či PUPFL. Těžební organizace je zpoplatněna v případě trvalého vynětí pozemků pro účely těžby. Při dočasném vynětí a následné rekultivaci na ZPF či zalesnění platí pouze alikvotní část po dobu vynětí. Řada zámeckých i městských parků si dochovala charakter původních stanovišť s odpovídající, často nepříliš pozměněnou biotou. Staré porosty zámeckých parků skýtají životní prostředí řadě živočichů (zejména ptáků a bezobratlých), kteří neobstojí v mladších porostech hospodářsky využívaného lesa. Zejména parky založené v lužních polohách jsou proto zařazovány do územního systému ekologické stability jako lokální biocentra (např. část zámeckého parku ve Strážnici, Lednici, Veselí nad Moravou, park Anropos v Brně a další). Liniová společenstva tvoří agrární terasy, náspy a zářezy silnic a železnic. Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.5

6 Agrární terasy, obvykle nazývané meze se svým významem pohybují v široké amplitudě od ruderálních pásů s dominancí kopřivy dvoudomé a bezu černého, přes pestrá travinobylinná společenstva až po křovinaté pásy se stromy. Podle stupně vyzrálosti společenstev hrají větší či menší roli v ekologické stabilitě krajiny. Křovinaté meze se stromy jsou biotopem řady druhů ptáků, drobných savců a obojživelníků, travnaté meze skýtají životní podmínky v prvé řadě hmyzu, drobným savcům a některým druhům ptáků hnízdícím na zemi. Na vysokých agrárních terasách, budovaných v 60. a 70 létech minulého století převážně v okresech Břeclav a Hodonín pro pěstování ovocných dřevin a vinné révy, často převládá třtina křovištní a jiná travinná společenstva, mnohde ruderalizovaná a nalétlá introdukovanými druhy křovin (kustovnice cizí, trnovník akát), v lepších případech postupně zarůstající různými druhy růží, brslenem bradavičnatým, trnkou pichlavou a xerotermofytními druhy bylin. Kvalitní společenstva jsou spíše výjimkou. Vegetace náspů a zářezů silnic a železnic je značně různorodá. Zatímco u železnic převládají porosty vzniklé náletem, často i introdukovaných druhů, vegetace u silnic se liší podle významu silnice a doby budování. Podél silnic první, druhé a třetí třídy převládají travinobylinné pásy většinou nepříliš velké šíře, různého stupně ruderalizace, s porosty ovocných i neovocných stromů. Podél dálnic a rychlostních komunikací jsou doprovodné vegetační pásy většinou širší a porosty výraznější. Druhová skladba výsadeb realizovaných do konce 20. století zahrnovala řadu introdukovaných, často i invazivních rostlin jako je kustovnice cizí, netvařec křovištní, hlošina úzkolistá, škumpa octová, jasanojavor peřenolistý, svída bílá, pámelník bílý, šeřík obecný, borovice černá, smrk pichlavý, případně zahradických kultivarů jako je pyramidální topol černý, červenolisté formy buku a další, nebo domácích, avšak stanovištně neodpovídajících dřevin, jakými jsou na příklad smrk ztepilý v nižších vegetačních stupních. V posledních létech se díky snaze orgánů ochrany přírody daří realizovat v těchto pásech domácí, stanovištně odpovídající dřeviny. Extremnější stanoviště silničních zářezů s vystupujícím skalním podložím postupně osidlují domácí druhy odpovídající stanovištím skal a drolin. Fauna náspů a zářezů silnic a železnic je ohrožena provozem po těchto komunikacích případně kontaminací prostředí. Informace významných antropogenně ovlivněných stanovištích jsou znázorněny v kartogramu č. 2.4., kde byly zhodnoceny výsledky dotazníkové akce, doplněné o významné parky a zahrady PODKLADY, LITERATURA, LEGISLATIVA Chytrý M. a kol.: Katalog biotopů České republiky Agentura OPAK ČR, Praha2001, Chráněná území Jihomoravského kraje, Ortofotomapa Jihomoravského kraje, Geodis Brno 2003 (poskytnuto krajským úřadem Jihomoravského kraje), Sádlo J., Štorch M.: Biologie krajiny biotopy České republiky, Praha2000 Územní plány obcí a měst Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.6

7 ZÁVĚRY Dokumentace biotopů antropogenně podmíněných na neplodných, tak zvaně ostatních plochách se doposud prováděna nesystematicky, obvykle na společenskou objednávku související s hospodářským využíváním území, nebo z jiných rezortních zájmů (evidence zámeckých parků pro potřeby památkové péče apod.). Výsledky dotazníkové akce směřované na pracovníky ochrany přírody pověřených obcí ukázaly, že profesionální pracovníci OP považují mnohé tyto biotopy za předmět svého zájmu často pouze velmi okrajově. Přesto byly výsledky dotazníků využity a doplněny o údaje evidence zámeckých a jiných parků a zahrad. Systematicky je v současné době tato dokumentace prováděna v rámci mapování NATURA 2000 a měla by se stát součástí informačního systému vedeného na mapovém severu Agentury OPAK. Biotopy podmíněné činností člověka jsou často refugiem druhů, pro které již v hospodářsky využívané krajině nezbyl prostor. Proto je třeba tato území, vzniklá zejména jako následek těžební, stavební a jiné, původně mnohdy devastační činnosti, pečlivě evidovat a jejich další vývoj (sukcesi) usměrňovat s ohledem na zájmy ochrany přírody. Podporovat přednostně biodivezitu krajiny a nikoliv hospodářské zájmy, jakými je např. rekultivace těžebních prostorů na zemědělský, nebo lesní půdní fond, využívání opuštěných lomů, pískoven a hliníků pro skládkování, lokalizaci stavebních objektů, sportovišť či jiných urbanizovaných ploch. Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje: 5.OSTATNÍ EKOSYSTÉMY str. 5.7