Purchased for the. LIBRARY of the OF TORONTO UNIVERSITY' the. frovi KATHLEEN MADILL BEQUEST

Transkript

1 /Cany/ma carétld

2 Purchased for the LIBRARY of the UNIVERSITY' frovi OF TORONTO the KATHLEEN MADILL BEQUEST

3

4

5

6 SEBRANÉ SPISY Karoliny Svtlé wi. N O V E L L Y. rozcestí. DEDORA. TONOUCÍ RU2E. ZASNOUBENI. V PRAZE. NÁKLiADEM J OTTY

7 NOVELLY OD Karoliny Svtlé. v PRAZE. N Á K Li A D K M J. O T T Y

8 / VEŠKERA PRÁVA VYHRAZENA. Tiskem eské grafické spolenosti >UNÍE«v Praze.

9 K. SVÉTU: XotcIIy. ROZCESTÍ.

10

11 Otarý hrab Hoín, bývalý generál a kavalerie, kulhal, opíraje se o berli, v rozilení po salon. Nejevil pi tom ani dost málo šetrnosti ku stkvostným kobercm podlahu pokrývajícím. Každý jeho pádný krok, pi nmž zabodával hl vždy zlostn do zem, zanechával na nich stopy uevyhladiteln. Tvá jeho bjla temn zardlá, bílé oboí stažené a oi jeho, a nemocí sesláblé a zapálené, metaly pec ostré stely na mladého muže ped mramorovým krbem sedícího, na jehožto ušlechtilém oblieji spoívala v této chvíli chmura záduraivá. Netrpliv šíáral v eavém na roští uhlí bronzovým pohrabátkem, malým to mistrovským kusem, jakýmž b}l i každý jiný sebe nepatrnjší pedmt bohatého, v salon rozestaveného nábytku. Vylákal každým tímto posukem purpurový z nho žár, kterýžto pelétal vždy plamenem ržovým tvá dámy naproti nmu v kesle piln vyšívající. Roztržitá mladého muže hra s ohnm byla jeho sousedce velmi píznivá. Vykouzliv rže na její lících a žár v její pohled dodával kráse její, eho se jí nedostávalo. Honosila se totiž podivuhodnou pravidelností a istotou rys, ale pi tom byl ten bílý, dokonalý obliej její zcela

12 4 chladný a bez výrazu. Zajisté velká to škoda; neb kdyby jej byl vždy ozaoval takový paprslek ohn vnitního jako ted ten žhoucí pablesk z krbu, tu by byla bývala vyšívající slena více než krásnou, byla by bývala uchvacující. Ale takto mela vzácná spanilost její po prvním pekvapení málo dojíraavého do sebe. elo úblovou hladkostí vyzrazovalo na první pohled, že za ním nikdy nezápasí vážnjší a hlubší myšlénky; nachová, pevn sevená ústa že nepropouštjí snadno žertu neb slova tveraivého, a tato pleí tak jemná a prsvitná dokazovala pelem svým neporušeným, že bývá krev znamenité krásky té málokdy rozechvna ctem opravdivým. Odv slenin byl tak písný jako její rysy. Vzrst vynikající více štíhlostí než pružností obepínaly šaty z temnohndého aksamitu, u krku a rukáv olemované stkvostnými brabantskámi krajkami. (Jerné její vlasy, trochu pedanticky podél tváe zesané skrývaly se na šíji v sííce temné, s odvem souhlasící a dodávaly fysiognomii mladé dámy zvláštního rázu svéhlavé skoro uritosti. Náležela podle všech tchto znakv asi k onm šastným tvorm, kteí vždy vdí, co chtí, a to, co chtí, také vždy provedou a dosáhnou, ponvadž jejich pání, touhy a vzdechy nezabíhají nikdy do mlhavých sfér nedostižných ideál, nýbrž obyejn zakotvují se rozumn a pohodln v pd zcela povdomé a solidní. Poklid její lišil se znan od rozilenosti obou muž. Sedla rovn v lenošce z modrého aksamitu se zlatými tísnmi, pozorn poítajíc nit na bílém hedvábném stramínu, na nmž vyšívala pestrý a bohatý vnec z kvtin. Dnes ti pravím naposledy, Erichu, že tak to déle nepjde, nechceš-li mi ješt ukrátiti tch nkolik nedl

13 skrovn vymeného mi života," vzkikl starý hrab hlasem zlostným, jemuž nebyla churavost odala onoho pánovilého a ostrého pízvaku, jímž komandoval jindy svoje pluky. Pi tchto slovech zamíil k mladému muži u krbu, ždímaje v rukou hnvivé njaký dopis, jenž dle zpsobu, jak s nim zacházel, nejspíše zavdal podnt k tomuto výbuchu. Tvoje neteqost vrhá již stín velmi temný na nás celý rod," pokraoval s vášnivosti vzrstající, zastaviv se ped ním, až dosud ráéil si brabé Erich zajisté mysliti, ponoukal-li ho otec k innosti, že tak iní z chorobného jen rozmaru k nespravedlnosti jej pudícího ; ale tu to máš konen erné na bílém, jak o tob soudí jiní lidé, co bude o tob za krátko íkat celý svt!" A starý pán rozhrnul smakaný dopis drže jej synovi pod oi a tesa se pi tom hnvem a chorobou. Syn vrhl na osudný papír pohled roztržitý, spíše smutný než rozpaitý. Je ti ptadvacet let," horlil starý šlechtic dále, jsi synem mým jediným, posledním potomkem Hoínv, tohoto staroslavného plemene, kteréžto vždy zaujímalo nejestnjšího místa na stupních trnu Jeho Velienstva; jsi ženichem sleny povahy vznešené, ddiky jména stkvlého, pravé šlechtiny v každém ohledu," hrab se poklonil dám u krbu tak hluboce, jak tomu pipustilo loupání v jebo údech, ona pak uinila totéž povstávajíc a sedajíc více d- stojné než gracíosn a dosud váháš nastoupiti dráhu, rodinou tvou ti urenou, po které bys se zajisté dostal až na keslo ministerské neb do paláce nkterého vyslanectví, kdybys chtl užívati svých vloh a našich dležitých konnexí."

14 A otec pi vypoítávání všech téchto výhod jsa uchvácen novou zlostí nad synem poal opt boulivou a ob tížnou procházku svou po nádherném salon, kde svdilo vše nejen o velkém jmní, ale také o vysokém s:avu a hrdosti vkstqíkv. Všade nad lenochy kesel a pohovek stkvla se pozlacená koruna hrabci a ti jetelové lístky, znak to IIoínv, tvoily základní myšlénku v zlaté bohaté ornamentice na temoomodr)'ch aksamitových alounech, záslonách u dveí a oken, jakož i povlaku na nábytku. Na krbu, v jehožto blostkvoucích plochách byl také rodinný erb s korunou na zpsob ozdoby symetricky vydlabán, stálo množství sošek a nádobek, z nichž ovšem byla mnohá tak barokní, že urážela skoro oko hledající zde jen krásu a lahodný s jumr. Však znatel shledal se ta okamžit s výrobky skuten ínskými a japanskými a pohlížel zajisté s velkým intcrescm na tyto ošklivé bžky a podivné nádoby. Obdivoval se jim rovnž tak nadšen jako kobercm na stolech a na podlaze barev ku podiva ohnivých a vzor velevkusných, jejichžto rodištm nebyla žádná francouzská neb anglická továina, nýbrž dílny perské. Nic nebylo padláno neb napodobeno v sídle Hoínv, vše bylo ryzí jako šlechtictví jejich, vše bylo tím, ím se býti zdálo; nejmenší i nejvtší pedmt ml na sob peet ist aristokratickou. Každý, kdo vstoupil do tohoto salonu, byl jist, že je u šlechtice a nikoli u njakého zbohatlého baakéra neb továrníka. Na pilíích mezi okny tpytilo se na pihrádkách v dlouhých adách rozliné náiní, zlaté a stíbrné poháry, stolní podstavce, slánky, koše na ovoce a chléb atd., samé

15 to vci drahocenné, nejen co do kovu, ale i co do formy, provedení a stáí. Byl to pravý rodinný poklad a pýcha starého Hoína. Prohlížel si tuto sbírku se zvláštním uspokojením nkolikrát denn a byl by snad radji statk svých se odekl než nárok svých na ni. Byly to samé dary, které lenové panující rodiny i jiných vznešených rod vnovali Hoínai na památku rozliných dležitých služeb jim prokázaných neb návštv svých na tom neb ouom z jejich panství. Nkteré mezi tmito pedmty pocházely z dob velmi vzdálených, skoro bájených, jiné byly novjší, vkusu modernjšího, jen poslední desítiletí nebylo niím zastoupeno. Tak dlouho byl totiž generál Hoín na odpoinku a velmi povážliv cliurav následkem starých ran. Syn jeho nebyl dosud nastoupil estnou dráhu svou, zásluhou jeho nebyla se tedy ješt významná tato sbírka rozmnožila. Kd)bys se cítil slabým k poiniknutí úlohy své, kdybys ml vdomostí nedostatených, schopností jen prostedních, tu bych se vru nedivil liknavosti tvé," vadil se starý pán opt, zastaviv se znovu vedle syna, ale tys odbyl právnická studia svá stkvlc, uilb se více než jsi se uiti ml a musil, každý kdo t poznal, zvstoval li v oboru diplomacie stkvlou budoucnost a pál mi soukrom k tob štstí. Ale najednou poals ochabovati a ježto jsi se ml postaviti na první stupe schod vedoucích na vrchol státnické moci a dležitosti, vyprosils si lhtu k dklaiujší píprav. A hle, více než dva roky minuly od té doby, a ty neainils ani jediného kroku, abys se piblížil k své.nu cíli." Starý hrab byl tak dojat, že si musel usednout ; ale pece neustal v kázání.

16 8 Nemohu ti sice vyítati pohodlnost," pobrasoval, když se byl navlažil a posilnil notným douškem vína, jež ped nim v krystalové láhvi stálo;, vidím t ustavin ležeti v knihách a slyším, že až pozd do noci studuješ, ale tuším, že ti isou nynjší tvá studia více na škodu než ku prospchu. Hovoíváš mnohdy tak spleten a roztržit, že t poslouchám neve svým uším. Vru, kdo by t tak dobe neznal jako já a nevdl, kdo jsi, snadno by se mohl domnívat, že bys na statcích sv3'ch mnohem radji sedlail než jméno rodiny své oslavil. Odpusí mi, Erichu, uráží-li t tato domnnka; ale chování tvoje odvoduje skuten obvinní tak bezohledné. Navykl jsi z novin, z básní a román, krátce z toho, co se nazývá moderním písemnictvím, což ale v oích rozumných osob niím není leda více mén nechutný nesmysl, tak podivné fraseologii, že lovk voru asto neví, jak s tebou jest. Pipouštím milerád, že musíš takováto díla také znáti ; vždyf musí lékárník znáti i byliny jedovaté a léka choroby duševní, aby mohli umní svoje s prospchem provozovati; ale proto pece nestane se ten traviem, onen bláznem. Zamrzelo mne, jak jsi mohl snadno sám pozorovat, více než jednou, že se tmito vcmi tak opravdiv obíráš, jako by bylo jich studium vlastním úkolem tvého života a že zstavují v tob stopy tak hluboké a znané. Vzpamatuj se pec a uznej konen, že má býti pedevším snahou tvou nikoli vdní, nýbrž abys se dopídil innosti, kterážto t nauí vládnouti lidem, panovati jim a povznésti se nad n. Tof úloha šlechtice ve spolenosti lidské a pedevším úloha tvoje. Pipomínám ti ješt jednou, že jsem byl v stáí tvém již plukovníkem, ddeek tvj první attacjié pi vyslanectví v Petrohrad a tvj strýc kanovníkem."

17 Otec umlkl oekávaje odpovdi, vysvtlení a zajisté i omluvy; ale syn trval i nadál nmé na míst svém. Neospravedloval se, nesliboval polepšení, nedlal otci nadjí do budoucnosti, ale tvá jeho se poád bolestnji zatemovala. Starému hrabti nezbývalo jiné úlevy než opt nová poní prostranným salonem, jejž byl dnešalho veera tolikrát v rozhorlení pemil zapomínaje zcela na svoji neuprositelnou mnitelliu, na dnu. Dovolovala starému vojínovi v poslední dobé málo kdy tak dlouhé a namáhavé procházky jako dnes. Tvoje mlení je vru více pohodlné než zdvoilé,' vyjel konen trpce nemoha se dokati synovy odpovdi, v tomto ohledu vrhneš se zcela po nebožce matce své. 1 ona byla proti obyeji svého pohlaví v této ne?:ativní ctnosti, v mlení totiž, mistryní. Nedocházelo-li, co jsem chtél, neb pravil, její obliby, tu nilóivala tak zaryté jako v této chvíli její pan syn. Nejvtší výbuch vášn nebyl by mne tak dopaloval. Vidím vbec v mnohých vlastnostech tvých nešastné následky vychování jejího. Býval jsem celé msíce vzdálen domova, zdržuje se u cizích dvor; byl jsi tedy zcela mkkým rukám matiným ponechán a ty jedináka tak dlouho hejkaly a hladily, až z nho všecku rázuobt a podnikavost setely. Žijíc s tebou ustaviné na venkov sdlila i tob sentimentální sympatii svou pro zapadající slunce, brící vodu, violky pod mechem, a co je nejhoršího, pro tento lid v devénkách, v jehožto stedu si libovala. Nemžeš tak jako ona vidt krev a pochybuji velmi, zdali bys dovedl zastelit zajíce. Ze jsi nejslabším šermíem mezi všemi mladými kavalíry, to vlm, bohužel, velmi dobe. Kdybys nebyl o poslední povodni na statku

18 10 nasern starého ováka s nebezpeím života zachránil a kdysi pozdji ped mýma oima z hoícího baráku spící dít vynesl, tu bych t považoval za bázlivce. Tím sice bohudíky nejsi, sám bych se s tím potýkal, kdo by t takto nazval, a'e pec nemáš v sob pravé rytíské žíly. Není v tob kavalírské rekoviiosti, nýbrž jen povinné odvahy etnické!" Tato slova psobila pec konen na mlícího syna. Uhodil s takovou prudkostí do uhlí, že pebhlo temné aksamitové šaty jeho sousedky náhle sto svtélek, z nichž zabloudila dv do jejích oi trochu škodolib se zasvítivších. Ale víka zstala pec písn sklopena. Chladnokrevn vyšívala dále. I mladý hrab nejevil dále vnitního pohnutí, ale patrn se nutil k poklidu. Pes jeho mlení bylo na nm znáti, že nemá filosofické rovnováhy svého krásného visá-vis, kteréžto poslouchalo rozepi mezi otcem a synem, to jest obvinní svého ženicha, nezmýlivši se ani jednou v potu steh. Podle pohled, které ženich nkdy plaše a jemn na ni upíral, bylo by se mohlo soudit, že by on byl sotva vyslechl tak pokojn jak ona výitky jí tímto zpsobem inné, by byly sebe zaslouženjší. Starý Hom nemohl dnes nalézti konce. A plísnil syna již po celý veer, pece se mu zdálo, že mu vse ješt dost dtkliv nevyetl. Pipojil tedy k své mravokárné pednášce ješt tento závrek: Zasloužený mne to stihá trest za to, že jsem ti hovl tak dlouho. Odmnil jsi se mn špatn za shovívavost mou. Nedoléhal jsem na tebe, abys vstoupil do služby státní vida, jakou ti zasadila ránu smrt matina. Pozdji však považoval jsem nerozhodnost tvou za zamilovanou unylost.

19 IJ Ušlechtilá poruenkyu moje pijala vystoupivši z kláštera laskavé návrh mj, aby bydlela až do vašeho satku pod stechou mou, by poznala díve svt a lidi než se na vždy upoutá. Mél jsem za to, že si ona peje, abys ješt u jojích nohou njaký msíc slastn provzdychal, než se zavážeš sloužiti vedle ní i Jeho Velienstvu. Ale shledávám každým dnem více, že má hrabnka Korona nejvznešenjší a nejpísnjší pojmy o úkolu kavalíra" nová úklona mezi galantním poruníkem a jeho spanilou porunicí, pochopila úpln acké heslo naše noblesse oblige". Nejen že ti nebrání, abys vykonával povinnosti svoje šlechtické, ona ti je i pipomíná a objasuje. Kdyby byla ona synem mým, tu bych zajisté nedržel takovýto dopis v rukách. Jen si ho pec konen od slova k slovu peti. Jak dtkliv mn píše ministr, že je nejvyšší as, abys se konen rozhodl, chceš-ii státu síly svoje vnovati, ili nepoznán zakrnti nehoden otc slavných. Nám Hoínm takovéto napomenuti! Ale bude bohdá poslední I Ministr koní svj ostrý dopis vlídným pozváním na jeho eské panství, kamž za tri msíce k dostihm zavítá. Jest to zárove velmi laskavé pokynutí, abychom tam tvoje záležitosti konen vyjednali. Mn je sice velmi zle, ale pojedu, kdyby mn bylo sebe he. Moje est požaduje této obti nevyhnuteln. Oekávám, že mou snahu o budoucnost tvou vdn uznáš a že se do této návštvy tak dalece ustálíš, abychom pišli u jeho excelence konen k žádoucímu estnému výsledku. Nežádám již na tob, abys mi dlal est. Erichu, ale prosím té, nedlej starému otci aspo hanbu!" Erich trhl sebou opt pi tomto vážném napomenuti, ale opt zstaly rty jeho nmé. Jen tvá jeho mluvila o zápasu duševním, prudkém a traplivéra. Ale nevykl

20 12 žádného slibu o budoucnosti, neuííhlácholil otce žádnou nadjí, že by vyplnil, eho si od ného žádá. Starý pán byl se svou trplivostí u konce. Uhodil hlun na stíbrný zvonek, který stál mezi mnohými drahocennými tretkami na ozdobném stolku, jenž jakoby marniv se shlížel ve velkém od podlahy až do stropu dosahujícím zrcadle. Oznámili starý generál takto služebnictvu v pedpokojích, že se hodlá ubírati do své ložnice. Ješt nebyl jasný hlahol zvonku dozvuel a již rozhrnul asnaté záslony u dveí lokaj, drže v ruce dvouramenný stíbrný svícen s rozžehnutými svíkami. Šedý šlechtic poruenkyni, opt v kesle se zvedající, pokynul pívtiv rukou na dobrou noc a zmizel za lokajem. Synu, jenž také uctiv povstal, dostalo se za jeho úklonu jen pozdravu velmi chladného a krátkého. Mladá dáma, již byl odcházející hrabnkou Koronou nazval, nezaujala více svého místa, jala se skládati práci svou do skínky z vyezávané slonové kosti a podšité šarlatovou dykytou. Na toto nmé v} zváni pohnul se kdosi v protjším rohu a pistárlá paní, kteráž tam byla u zastínné lampy skromn a mleliv pletla, dala tímto hnutím za celý veer první známku samostatného života. Byla za svým stínítkem tiše a odmen pracovala jako stroj, a ostatní spolenost nevnovala jí také více pozornosti než ostatnímu nábytku. Byla to spolenice hrabnina, paní z Merkendorfu, vdova po njakém dstojníku, ježto ted zastávala u mladé šlechtiny estný, a ne píliš zábavný úad gardedámy od té doby, co bydlela u poruníka a budoucího tchána.

21 ; 1^ Povstala podle píkladu sveukyn své skládajíc jako ona práci svou. Erich vyjel z myšlének, do nichž se byl po odchodu otcov zasmušile zabral. Vy již odcházíte, Korono?" tázal se hrabnky s nžnou výitkou a oním plným jasným pízvukem, který bývá odznakem jadrné povahy, neodsuzujte mne již k samot, vždy je sotva devt hodin," Korona si sedla na tato slova tak voln, jak byla vstala, a rozbalivši znova svoje vyšívání poala chladnokrevn poítati stramínové nit, jako byla ped tím inila. Spolenice její jednala dle píkladu mladé velitelky. I ona si znova sedla ve svoje zákoutí u zakryté lampy, odkud vidla sice na skupení u krbu, jak toho slušnost požadovala, nemohouc ale niklerakž rozumti, o em rozmlouvají snoubenci. Krich si pejel rychle dlaní elo a pohledl na nevstu svou ted nikoli ostýchav jako u pítomnosti otce, nýbrž s horoucí touhou. Chtél se patrn jen jí obírati a vše, co ho tížilo, zapomenouti. Ale nebylo mu to nic plátno. Chmura se mu usadila znova mezi oboím. Oekával patrn neli oslovení, tedy aspuú pohledu, a to pohledu velého a soucitného, jenž by ho byl pojednou vymanil z trudného rozpoloženi mysli ale ekal marn. Korona musela poítat, hedvábí vybírat a pestré nit do jehly navlékat. Kdybych byl mohl tušiti, že mne takto pochopíte," pravil konen z ticha, aby nevyzradil. rauoholi zkormoucené lásky se mu chvje v hlase, nebyl bych vás zajisté obtžoval prosbou, abyste ješt neodcházela. Což jste zde

22 14. zstala jea k vli tmto mrtvým kvtm, s uimiž dnes více žárlím než kdy jindy, a ani dost málo mn k vli? Odpovzte mi aspo na tato otázku, Korono!" Korona odložila práci na stolek vedle sebe a upela na Ericha dv velkých prhledných oí. Nebylo v nich ni stínu, ni hloubky, ni tepla. To byla celá tak vroucn žádaná odpovd její. Zdálo se, že hrabnka vbec nikdy neplýtvala dkazy pízn své, neb Erich byl tím, že odložila práci vnujíc mu ponkud více pozornosti, oividn pekvapen a potšen. Otec nakládal dnes veer velmi krut se mnou," pokraoval mkce a dvrn, a pi tom utkvlo oko jeho s blouznivým skoro obdivem na té krásné díví tvái proti nmu, v níž byla každá ára tak istá, jemná, že tvoila sama sebou již pkný celek. Nemáte pro mne slova útchy, Korono moje?"* Není vám útchy mé nikterakž potebí," odvtila Korona, rovnajíc si peliv manšetu, která se jí byla ponkud pebrnula. Lakotná!" zašeptal vášniv. Neporozuml jste mi," pravila beze chvní v hlase, beze zmatku, nýbrž ustavin oním chladným, odmeným zpsobem, jímž poítala stehy. Domnívám se, že útchy mé nepotebujete, ponvadž vám dle mého vdomí nikdo nekivdí..." Korono!" zvolal mladý hrab polekan,, rozumím vám ted dobe, vy stojíte tedy pec na stran otce mého?" Úpln," odvtila urit, kižujíc ruce v klín jako osoba, která jsouc ve svých náhledech o jisté vci zcela ustálená, jich mniti nehodlá.

23 : 15 Erich vyskoil, procházeje se te sám tak bouliv po pokoji, jako ped tvrt hodinkou otec jeho. Tvá jeho jevila onu úzkostlivou napjatost, jíž hledíváme vstíc jakémusi rozhodnému okamžiku, jíž oekáváme njakou ránu osudu, kteréžto nelze déle se vyhnouti. Opt musela vidti vnitrní jeho nepokoj, ale zstala ped ním sedti rovn a nepohnut jako neuprositelná sudice, a nikoli jako dívka milující Dkuji vám za pímost vaši, Korono!" pravil konen vida, že již není jiné pomoci, než aby si po tomto úvodu mínní svoje zcela upímn povdli. Dlouho, pedlouho klamu se úmysln. Zdálo se mi v poslední dob nejednou, že se mnou nesouhlasíte, cítil jsem, že jste s chováním mým nespokojena, což jste mi ostatn dost asto projevila narážkami, jež jsem vždy naschvál peslýchal. Ale ted nesmím sám sebe déle podvádt, netoliko otec mj, i vy tedy, Korono, máte mne za syna vzdorného? Což jste ale nikdy o mn nepemýšlela, nikdy jste neuvážila, zdali mohu také tím býti, ím mne míti chcete? Ne, neuinila jste toho nikdy I Jak byste mohla jinak otci pizvukovat, žádajíc si jako on, abych podnikl, co se mi v hloubi duše protivuje? innost, kteráž k tomu elí, abych vládl lidmi a opanovav jich nad nimi se povznesl, ta innost není pro mne!" Erich z hluboká si oddychl než pokraoval Netoužím po stkvlém postavení, nevážím si titul a nepeji si ani za mák, aby jméno moje bylo ozaováno tím, co jmenuje svt savou. Miluji volnost, poklid, samostatnost, pírodu. Nejradji bych žil tiše a skryt na statku po matce zddném. Chci, ano chci skuten, jak to otec mj jmenuje, sedlait. Stal bych se zajisté dobrým

24 16 rádcem svých poddaných, a to jest úloha aspo tak d- ležitá, jako vyplnní kteréhokoli místa v státní služb. Tím nechci nikterakž snížiti význam diplomacie, nahlížím úpln dležitost i dosah její; ale pro mne se nehodí dráha ta. Zhynul bych zajisté duševn i tlesn v mechanismu úedního života." Korona vrtla velmi urit hlavou. Byla ho vyslechla se všemi znaky stží utajené netrplivosti a dala mu domluvit patrn jen ze šetrnosti. Ale já jsem pevn pesvdena, že byste nezhynul," odpovdla mu z vysoká,, sdílím i v tom mínní poruníkovo, že by vám pravidelná a uritá innost velmi svdila. Nemohl byste pak maiti zdraví i asu svého, zamstnávaje se nepimen a dumaje nad vcmi zcela zbytenými..." Ale neodbytnými," vzdychl si Erich zasmušile..... zotavil byste se za krátko duševn a tlesn, zamstnávaje se, jak sluší na muže rodu i stavu vašeho. Ano vy churavíte, neb úmysl váš, že se zahrabete na venkov mezi polodivochy, kterýžto zámr ostatn d- stojn se druží k jiným stejn výstedním pomyslm, jichž schváln peslýchávám jako vy prý jisté nájezdy moje, - není niím jiným než spleenem. Tento spleen ale jste ssál z onch dl, o nichž se otec váš zmínil podotýkaje, že se v nich skrývá jed, jehožto na vás úinku jste si dosud nepovšiml. Neposlouchejte hlasu choutek osobních, konejte povinnost svou bezohledn, uite, eho žádá est rodiny vaší, a za krátko bude mír ve vás i kolem vás. Byronská rozervanost již beztoho není v raod, jak vám zajisté mnohem lépe povdomo než mn, neboí vás zajímají pokroky literatury a já lituji jejích ctitel."

25 ; 17 Povianost!" pousmál se Erich trpce, klesaje opt na svoje místo u kibu, a a posledaí narážku její uikterakž nepeslechl, pomíjel ji pece mlením, povinnost, pravíte? Pemýšlím od njakého asu astji než kdo jiný o tomto slovu; ale ím dále o ném pemýšlím, tím více nahlížím, že s ním spojujeme mnohdy význam velmi neuritý a libovolný." Mnohý snad, ale já nikay," hodila Korona pyšn hlavou, pro mne i pro každého jiného lovka pevné povahy není a nesmí býti pojmu uritjšího." Zvuk jejího hlasu byl pi tchto slovech tak ledový, pronášela je tak vypínav a drazem tak zvláštaím, že cítil Erich raimovoln, jak ho chce jimi ranit. Mla-li tento úkol skuten, tož ho dosáhla úpln. ^Rate mi laskav dovoliti, abych namítl, že se mi nezdá ten pojem vás tak vytíbený, jako snad se domníváte, aspo co se týe povinností vašich ke ran," odvtil jí jsa hluboce uražen, dokáži vám to jediným píkladem. Jsemf snoubencem vaším a mámí tedy posvátné právo na vaši laskavost a shovívavost. Bloudím-li, jak tvrdíte, nože povinností vaší, abyste mi ukázala jemn cestu k pravd, jsem-li slab, abyste mne podporovala silou citu svého, churavím-li, abyste mne obtav ošetovala ale vy, hrabnko, neiníte to ani ono, a místo vykýžen útchy mi na každý stesk srdce mého hrd odpovídáte citátem z modlitební knihy své..." Tak nebyl Erich zajisté ješt nikdy k nevst své mluvil. Její bílá tvá zahoela pi jeho slovech temnorud a její svtlé modré oi zernaly. Dloulio nenalézala vlády nad ohromeným jeho smlostí iarykem. K. SVTLÁ NoTelly. 2

26 18 Aj, hrab," poosraála se konea, ale tento úsmv, první to za celý veer, jí pranic neslušel, co to slyším? Nevdla jsem dosud, že chodí muž k dívce pro pevnost a sílu. Nejspíše chce tomu asi jinak osvícený náš vk, jehožto jste pívržencem tak nadšeným. Domnívala jsem se tudy bludn ale jaký div! Vždyt erpám svoje náhledy jen z modlitebních knih, nikoli ale z krystalového proudu moderní žurnalistiiiy, nemohu tedy nikterakž míti vytíbených pojmuv a patiného rozhledu tedy domnívala jsem se, jak pravím, zcela kiv, že je pravý muž sám pravzorem síly, podobaje se ve svém pomru k žen mohutnému kmenu, k nmuž se povznáší oaa co vlákno beinové, žijíc jen z mízy jeho, jen ochranou jeho. Zrušil jste výkladem svým o povinnostech mých velmi nelib moje sny, ueboí i já, hrab Erichu, mívám svoje neodbytné sny, práv jako vy...* Erich zsina\ její posmch ostejši byl dýky. Ted mán již zcela jasný o tom pojem, co jest, aspo v této chvíli, povinností mou," pravil skoro bez hlasu vstávaje, velí mi, abych p.tomností svou déle nerušil sn vašich o mužské síle a mohutnosti!" Korona neodpovdla. Její rty se ješt pevnji sevely než ped tím, a její tvá pijala náhle obyejnou snhovou blost svou. Nezdržela ni jedinkým posuukem ke dveím se ubírajícího. Ponejprv dnes rozcházeli se snoubenci ve zjevném hnvu. Korona nechtla vidt, jak Ericha vdomí to tíží, jak lituje své trpkosti, jak váhá ji opustiti, jak eká na

27 19 jediné hleinati, aby jí klesl k nohám vyznávaje se, že zhešil. Pímo u prahu se ješt jednou zastavil, než uinil poslední krok... Ona k nmu nevzhledla, on zmizel... Slou>ící v pedpokoji podal mladému hrab.mi úsložn klobouk a svrchník. Domníval se, že Erich, opouštje tak záhy nevstu svou, hodlá ješt uiniti malou procházku, jakž to bývalo nkdy jeho obyejem. Erich mechanicky nechal se ustrojiti a rovnž tak mechanicky sešel dol po širokých osvtlených schodech otcovského paláce, aniž si byl toho vdom, ocílil se na ulici. Jeho stísnná prsa mla potebí vzduchu; vyhovl jim mimovoln. Hlava mu vela, nitro mu rozrývala hlodavá nespokojenost. Horšil se sám na sebe, že se dal citlivosti u.-hvátiti. Dlouho, celé msíce byl se bránil, aby nepišlo k podobné rozmluv, jejížto zakonení skoro tušil; poád se pemlouval, že není neshody mezi ním a nevstou, tvrdil sám sob ustavin, že jsou jedné duše, jednoho srdce. Ale od této chvíle, nebyl tento sebeklam více možným, musel zvyknouti myšlénce, že se rzní náhledy jejich v nejdležitjší otázce, týkající se jejich obapolné budoucnosti. První hádka! Májový to mráz; za jedinou noc spálí na sta kví. Do E-ichova srdce jakoby byla chtla náhle zavítati zima, zapudivši z nho jaro první laiky. 2*

28 20 Jsa koisti nejtraplivjších pocit, bloudil bezúelo po ulicích. Miloval nevstu svou, s níž byl od dtinství zasnouben, s horoucností a zaslepeností první lásky, miloval v ní zárove první ženu. Vždyt mu ji byla zasnoubila nebožka matka, kterážto byla nejlepší pítelkyní matky Koroniny. Za touto píinou byla mu také pravzorem vší ctnosti a ženskosti, a pochybovat o její cen bylo by pro tolik bývalo, jako pochybovat o matin pro nho pelivosti a o bystrozraku jejím. Erich si s'ce nezapíral, že bývá Korona nkdy chladná, ale tato chladnost byla pro nho jen panenskou zdrželivostí; cítíval nkdy dosti bolestn její odmenost, ale velebil ji jako díví ostýchavost; setkával se asto s její vypínavostí a neústupností, ale v jeho oích bylo vše to nejkrásnjší ženskou pýchou. Klanl se tedy všem tmto vlastnostem velmi zbožné pes to, že býval jimi rann. Ale dnes ponejprv cítil, jak nejen v srdci rann, ale hluboce v mužské hrdosti své jest uražen, tak hluboce uražen, že si umínil nepožádati nevsty své za odpuštní, dckud mu nedá i ona na jevo, že lituje svého ponkud otepaného píkladu o stromu a betanu. Ale úmysl ten, jejž ml Erich v této chvíli za nezvratný, položil se mu jako mra na prsa. Bylo mu asi jako matce, když nahlíží, že musí u miláka svého vážnji zakroiti, neraá-li se státi na vždy jejím despotou. Rozum jí arci mluví o nezbytné nutnosti, ale srdce jí krvácí pi vzpomínce na písnou tvá, do které se bude muset vnutit, pi které bude muset snad dosti dlouho setrvat, než zpupnost dítka pemže. Erichova noní procházka pestala za nedlouho býti klidnou a pokojnou.

29 v divadle byla opera dozpívána a dav lidu vyhruul se z chrámu Mui a vlnil se hlavními tídami. Dlouhá ada ekvipáží drnela mezi obma proudy, jež po chodnících se valily. Všude bylo najednou plno a hluno. Každý spchal z divadla bud dom bud do spolenosti, rozmlouvaje s druhy svými o dojmech dnešního veera, o arovném hlase a stkvlém talentu nov engažované primadonny. Erich, potáceje se jako samohyb mezi množstvím, utržil od okolojdoucích mnoho štilc a nepíliš pochlebných pídavných jmen. Nejen že se nevyhýbal lidem, nýbrž vplítal se každému jednotlivci se zvláštní virtuosností do cesty. Každý pres nho klopýtal. Nebohý Erich necítil ovšem ani štilc ani neslyšel pídavných jmen, jako ponoen v spánek námsíní, kráeje cestou svou bez cíle. Tu stril kdosi prudce do nho, odšoupl si ho z cesty, než se mohl sám uhnout, a pimákl ho beze všech okolk k blízkému kaudelábru. Pardon," zaznlo to ponkud posmívav vedle nho. Mladý muž, cht si mezi ním a skupením dam spšn cestu proraziti, omlouval takto u nho násilný svj skutek. Erich napolo smáknutý ohlédl se zlobiv, kdo to tak nešetrn s ním nakládal, a v tom ho zachytil bezdný jeho vrah za ruku, poznávaje ho pi zái plamene plynového. Bylí jen o málo starší než Erich, a nepochleboval-li mu plyn, nejvýš elegantního vzezení. Vjí jste to, ubohý Erichu?" zvolal se srdeným smíchem. Ješt jednou a tisíckráte pardon, drahý hrab! Byl bych vás, tuším, málem o život pipravil! eho bych se to byl dopustil?! Co by mn byla asi ekla Juno Koroua? Však bych se vám neml ani omlouvati. K emu se

30 22 u všech všudy tak podivn po ulicích plahoíte, že vás má lovk ze zadu za starého šosáka? Je vám nco, Erichu, že tak smutn bloudíte sám a sám? Jste churav? A jste-li churav, co dláte v tom chladném noním vzduchu na ulici?" Dkuji vám, milý barone, za úastenství," odvtil Erich chladn, nejsem ani dost málo churav." To zní navlas: Dejte mi svatý pokoj, žvastale, a jdte s Pánembohem svou cestou," zasmál se baron opt tak srden, jako když hrabte oslovil. I Erich se bezdn zasmál. Vida, že jsem pustil polled pravdivý a hluboký do nitra vašeho!" chlubil se baron a položiv si Erichovu ruku na své rám táhl zdráhajícího se hrabte bez okolk za sebou. Baron Hugon Kolínský nesluje nadarmo mezi páteli a nepáteli psychologickým dmyslem! Njjste-li ale na tle churav, mj zlatý hrab, tož jste bez odporu churav na mysli, a takový lovk má pítele a rádce více potebí, než kdokoli. Tímto pítelem a rádcem chci vám býti já s vaším dovolením i bez nho. Hodlám dnešní den skoniti skutkem kesanským, bych si mohl aspc jednou v život svém íci, že není ztracen jako na sta jiných. Nebudu si pranic všímati mrzutých zraku vašich, pokoušeje se o to, abych vás vyléil." Než Erichv obliej nebyl už mrzutý. Hugonovým lehkým tonem pronikalo tolik skutené pívtivosti, že jí Erich déle neodolal. Nedul se více baronem Kolínským ped se vléci, nýbrž opíral se ted dvrn o jeho rameno, bez odporu kráeje s ním dále, nctázaje se ani kudy, ani kam.

31 23,Mýlím-li se, i poíná se skuten nakloovati mysl drahého nenoocného uenému Hypokratovi, jenž o uzdravení jeho tak obtav se zasazuje?" zaštbetal baron, vida Erichv úsmv a cít velejší stisknutí jeho ruky na rameni svém.,to by byl velký pokrok k lepšímu; nenif, jak známo, kouzelnjšího léku nad víru a náklonnost... Ale ted beze žertu, co je vám, Erichu? Vy se mi nejevíte jako jindy? Mohu vám v nem posloužiti? Mámí právo, bych takto k vám mluvil; vžd}f jsem bratrancem V ŠÍ nevsty, za krátko budeme tvoiti jednu rodinu; považuji se již ted za píbuzného vašeho. Ml jste kdesi jakousi ptku a hledáte sekundanta? Hrál jste snad a potebujete okamžitého rukojemství? Vyvrtíte pyšné hlavou, jako by tyto p pády náležely u vás k nemožnostem. Rcete tedy sám, co vám je, neuhodnu to, jak vidím, do smrti. Ale pokejte, již to mám, pec uhodl jsem! Nkterá z milenek vašich má kapice a dopaluje vás. Tuí velmi snadná pomoc, píteli! Dejte mi plnomocenství a já vás stkvéle na ní pomstím. Za dv nedle což dím? za týden bude do mne k smrd zamilována a já jí poctiv splatím všecky rozmary a nezpsoby, jimiž vás ted nudí." Opt vám jen dkuji za pátelské snahy vaše, milý Ilugone," pousmál se Erich trochu sarkasticky úslužnému baronovi, ale musím je do jednoho zamítnouti. Nepotebují sekundanta, neb nenávidím dosud souboj co pozstatek stedovké surovosti, a nikdo mne nepesvdí, že by se dala pokálená est smýti krví hanobitelovou. Nebývám nikdy vyzván, neb neurazím nikoho úmysln, a stane-li se mi to mimovoln, tu se omluvím bez okolk a falešného studu. Bývám-li ale sám úmysln uražen, tu si toho nevšímám. Jen lovk sprostý, lovk bez vychování uráží lidi bez

32 . 24 píiny, a sprosákv já ne\idíin a nesluším. Nejsou pro mne na svt. Co se týe karet, ty se mi ješt tak strašné hnasí jako kdy jindy. Divím se nelíené mužm vážným, hrajícím si s tváí opravdovou s tmito malovanými lístky. Jsou mi dkazem, že zstane i lovk dosplý a vzdlaný v mnolié vci do smrti díttem. Ostatn považuji karban za smutný následek onch dob duševního útlaku, kde nebylo mužm scházejícím se volno, aby myslili, mluvili, jednali ; nezbývala jim než hra. Abych se konen i zmínil o milenkách svých, na nichž mne chcete tak stkvle mstíti.. zasmjte se, Hugone, nebudu posmchem vaším ani dost málo uražen... nemám žádných! Kavalír bez milenek, co tomu íkáte? Nedlám li vám pak hanbu? Ano, nemám žádných. Jsem ženichem a miluji nevstu svou milkovat nedovedu." Jak jsem mohl zapomenouti, že mluvím se záícím sluncem mladé eské šlechty s Erichem Hoíneml" omlouval se mu Hugon skuten z plna hrdla pi tom se smje. Odpuste mi nejapuost mou!" Mluvím-li o vás, tu vždy pravím, že jste se ml vlastn naroditi o nkolik století díve, než v tomto nevdném vku, kde si lidé o vašich ctnostech nemohu vám nikterakž zatajiti nepíjemnou pravdu jen zavtipkují. Vy jste ml spatiti svtla božího pod blankytným nohem Francie za oné romantické doby, když tam držela sliná Izabela Bavorská svoje povstné ^cours amour*, kde zasedajíc na stolec soudní rozhodovala mezi milenci, odmujíc nžným kvítím rytíe nejzamilovanjšího, nejoddanjšího a dámy své nejposlušnjšího. Jaké pocty, jakého obdivu a vyznamenání by se vám bylo tehdáž dostalo! Všickni minstrelové, bardové a trubadurové byli by k vám chodili do školy a jméno vaše

33 25 by se dosud ozývalo s jmen} Wolftaraa z Ešenbacl u, Gottfrjeda ze Strassburgu atd. Kéž by se aspo jtšt obsazovalo místo rytíského strážce svatého Graala, pro teuto úkol jste vru jako stvoen. Ba mám-li zcela upímn, bea pochlebenství s vámi mluviti, tedy vzte, že jste v otch mých mnohem vtší uež všichni paladinové stedovku, kteíž zápasili o svoje princezky s draky ohnivými; neb vy..." Neb vy?" opakoval Erich vesele. Neb vy... vy," zajíkal se Hugon, podivná vc, tid najednou nevím, jak jsem chtl ukoniti chvaloe", jež vás tak dojímá... Osudná slabost pamti! A propos, povzte mi zatím, než si opt na finále vzpomenu, kdy asi bude svatba vaše? ekám na pozvání, ale poád marn." Mj satek s vaší sestenicí budu slaviti na podzim," odvtil Erich, ale touto otázkou mi neuklouznete." Na podzim, teprv na podzim!" zvolal Hugon, pro ne ted na jae, pro ne v máji? Lidé tak sentimentální jako vy nemli by se jindy ženit než v této poetické dob, kterou si píroda sama zvolila k libánkám se zlatým svým ženichem, se sluncem. Ale pro6 nebyla svatba vaše vlastn již v loni, pro ne pedloním? Nemýllm-li se, již na tetí rok jste s mojí sestenicí veejn zasnouben." Ale, Hugone, což Jste vskutku tak krátké pamti, jak se dláte? nevíte-li již, že nám pekážel v prvních letech smutek? Vždyt Korona, vystoupivši z kláštera, za málo nedl ztratila matku i otce po sob a vrátila se tedy opt do útulku sotva opuštného. Odloživši pak smutek pijala k domluvám velebné matky návrh otce mého, aby se k nám pisthovala, by rodinu naši lépe poznala, než se s ni spojí uerozlniteln. Nechtl, aby mu byla inna výitka, že ji

34 26 snad proti \li vlastní k satku se mnou pemluvil. I já jsem se lekal myšlenky, že mám Koronu dkovati jen vli rodi našich a nikoli jejímu srdci; protož jsem také vyhovl pání jejímu, aby byl satek náš pozdji slaven než ustanoveno, Korona chce mn totiž podati ruky, až dosáhne vku, v nmž se matka její provdala. Na podzim jí bude 20 let a na den jejího narození vyprší lhta, jíž si vymínila. Za touto tudíž pohnutlivou píinou, jež svdí o nžném citu nevsty mé, jsem tak dlouho ženichem." Ilogon poal hvízdat úryvek njaké moderní árie. Ví-li pak sestenice moje, jaký to má ve vás poklad?" po malé pestávce zkoumav se tázal hrabte. Jiný muž zajisté by nebyl tmto pohnutlivým pekážkám tak pohnutliv vyhovl. Musím se jí na to pec jednou optat. Zanedbávám ted krásnou Koronu vaši, nejen ze staré mezi námi nesrovnalosti, neb my dva se od dtinství jaksi nenávidíme a hádáme se vždy na potkání, ale já ji považuji za píinu všech tch koš, které si od vás odnáším, kdykoli vás pozvu k njaké panické zábav. Nejspíše je na vás žárlivá jako Othello v ženském rozmnoženém vydání?" Ale co to mluvíte, Hugone," žasl Erich, a pi tomto útoku na nevsta jeho dobré srdce aspo na okamžik zapomnlo hnvu svého. Nevsta moje má sice své zvláštnosti jako každý z nás, ale žárlivosti, této nejsobetjší všech vášní, není její hrdá duše schopna. Neposkvrujte ji nikdy touto dminkou! Nikdy by se nesnížila chtíc mne u sebe pozdržet, kdyby shledala, že mne táhne srdce jinam. Jsemt jist, že by zpozorovala každý obrat v citech mých mnohem díve neí já sám, a že by uvolnila tak jemné naši pásku, že bych byl prost všech závazk nevda ani, jak

35 27 se vše udalo. Taktéž bych uinil já. Opakuji vám ješt jednou, že se mýlíte." Hugon mlel, ale vrhl na Ericha opt zkoumavý pohled. Ne, není to Korona, jež mi brání, abych se nevplítal ve veselý váš kruh," pokraoval hrab s rostoucím ohnm, ve ran, ve mn jediném hledejte toho vinu a pekážku. Jsem vám povinen íci úp'noa pravdu, abyste pestal podezívat sestenici svou. Ne jí, ale mn se protivují tyto mužské schze, kde lovk po pl noci neví, co mluví a co dlá, a po nichž se probouzí ráno se zkaženým žaludkem, s prázdnou tobolkou, s nechutí k životu a s nenávistí proti vlastní kehké osobnosti. Mn, milý Hugone, svdí jen vzduch istý, soulad, svtlo; proto jsem vás vždy dail koši, kdykoli jste ke mn pišel s pozváním. Nedivte se mi, píteli; jsemt vycliován matkou, kterážto byla ideálem žen. Byl jsem jedinou její radostí, dokud žila, nepustila mne nikdy z oí, nikdy mne neponechala vychovateli, nikdy bujným soudruhm. Jak jsem pišel do vku, kde se probouzí srdce u nás, tu mn ukázala dívku, kterážto kvetla mezi ržemi v zamížované zahrádce klášterní, sama jako rže, a pravila mi: Tento andl bude jednou tvým, snaž se, abys vždy zstal hodným isté jeho duše." A lím vytkla všem tkavým touhám cíl a postavila hráz pehmatm fantasie. Byla pro mne vtlenou prozetelnosti a zbožovala mne jako já ji. Ctím doposud v sob syna jejího a ve všech ženštinách spolusestry její. Jednak v této píin hledejte také mou nechut k pletichám zamilovaným; jednak nikdy jsem nepochopil, jaký by v tom spoíval pro muže triunf, zvltézí-li nad vypoítanou zpupností njaké proslulé koketky, která si obyejn nieho vroucnji nepeje než po-

36 28 rážky a zkrotí-li vzdory Demající jiného úelo, než aby dráždily a k podmanní podncovaly. Zaslechnu-li nkdy, jak se vychloubají moji známí svou bonne fortun", musím se obyejn sám u sebe pousmát. Jsouí mnohem více loutkami tchto sirén, které poctívají jménem milenek svých, než tyto híkami jejich. Yždyf dosáhly vlastn tyto dámy, eho chtly, jim písluší, aby se posmívaly vítzm podléhajícím, což se zajisté dost asto stává. Xetrhejte sebou, Hagone, nemíím tím nikterakž na vás, vy máte píliš dobrý ton, abyste se ímkoli vychloubal, aniž toho máte zapotebí; každý, kdo vás zná, ví, jaký jste lovk nebezpený ženským srdcím... ale necht ane domluviti, abychom si úpln porozumli. Ze všech spoleenských pedsudkv, jimž se bezohledn podrobajeme, zdá se mi býti nejnejapnjším ten, že jaksi za povinnost pokládáme nechati pel svých cit, ba nkdy své cti, v rukou privilígovaných licomrnic, vymnivše si za to povst muž zajímavých." Jste konen hotov?" kikl Hugon mrzuté. Bh nám budiž všem milostiv, až se stanete jednou njakým ministrem nebo ním podobným, jakž si toho otec váš peje. To budou krásné zákony, jimiž obdaíte naši nebohou zemi. Vysthuji se, na mou est, okamžit z Rakouska, jakmile mne dojde zpráva, že zaujímáte njaké dležité místo ve správ zemské. Vy budete chtít z nás všech nadlat mn chv neb aspo quakerv. Dokám se toho zajisté, že zaídíte na statcích svých, jako druhý hrab Zinseudorf, njaký eský Ochranov." Nezlobte se tak hlasit, milý barone, sice nás sebere hlídka co noní buie. Není-li vám filosofie moje po chuti, nuže neobírejte se jí déle; vždjt nemám nikterakž v úmyslu,

37 2» abj-ch si získal proselyty. Vzpomete si již radji na ona vtu, která ped chvilkou vám uvízla v krku tak v neas. Nemohu vám ji nikterakž darovat, zaínala pro mne píliš pochlebn. Stavl jste mne nad všecky rytíe šedého stedovku.",. Ted, když jste pede mnou vyvinul svoje mravní zásady, potvrdil jste mne dokonale v tomto úsudku. Spolkl jsem prve svou vtu naschvál, abych vás neuinil píliš marnivým ; ale konen musím vám pec jen vzdáti est, ježto nepopirateln v m náleží. Ano, hrab Erichu, vy jste stkvoucím sluncem nejen mezi námi, ale vbec mezi všemi mladými muži na této zemkouli. Stav vás nad paladiny stedovké, chtl jsem tím naznaiti, že se podrobujete mnohem tužší zkoušce, než se kdy podrobil kterýkoli z nich, zápase o svou Dulcineu s ohnivými draky a povtrnými mlýny; neb vy, pravzor všech milencv, bydlíte s nevstou Bh ví jak již dlouho pod jednou stechou a doposud vás nenudí. Milujete ji naopak ješt tak blouzniv, že byste sáhl každému na hrdlo, kdo o ní nepje nadšených chvalozpvv. Ale ostatn vám pec jen pochlebuji, pipisuji-li tento zázrak zcela vám. Zásluha bájené vaší vytrvalosti náleží aspo ponkud také Koron, této z ledové kry vytesané bohyni, kteráž se nikdy nepodává vlnobití cit svých, leda podaí-li se ji vzor na jejím vyšívání, ochuraví-li její papoušek, neb vejde li do obrazárny rodinného zámku svého mezi odlitky slavných pedk svých. Vimf nejen z nesíslných dojdad, ale bohužel i z vlastní zkušenosti, že vzbuzují práv takové chladné ženštiny bez fantasie, vzletu a hlubšího citu ty nejvtší vášn...",hugone," vyjel Erich nanejvýš uražen, kdybyste nebyl bratrancem Korouiným, a kdybych neznal satyrickoo

38 30 vaši povahu, kterážto vás pudí, abyste vše, i co je vám nejsvtjšího, ustavin rozebíral a o to vtip svj si brousil, tu bychom se dnes >ru neežeš. i jako pátelé. Opakuji vám ješt jedaou, že jste zcela na omylu, hleiíte-li na Korona jako na každou jinou ženštinu. Známf pi ní jen chybu jedinou, jíž nkdy trpívám; toí její pepjatá snaha po dokonalosti. Peje si dokonalosti všude a ve všem, což není vždy tak snadné k provedení, jak se domnívá. Méli jsme práv ted za touto píinou malou hádku. Peli j ;me se o pojem pov noosti a tím jsme obi zabedli v rozmar tak špatný, že jsem si vyšel, abych si ponkud schladil krev. Pohnvali jsme se sice, bylí jsem k nevst své trpkým, ale pes to prese všecko musím pec uznat oprávnnost jejích náhledv a ctím ji za to, že jich tak b:zohledn zastává. Ba mluví-li z ní její úcta k právu a k dobru, tu se cítím daleko pod ní..." Ale ted toho mám právo dost, abyste to vdél," rozzlobil se Hug')n zcela opravdiv. Což skuten zamilovaností blázníte? Jen pec mjte aspo za mák rozumu a ohlédnte se ponkud po svte a po tom našem svt vbec. Všecky mladé dámy jejího stavu jsou na vlas tak dokonalé jako vaše Korona. Všecky klopí stejn oi, všecky stejn vzdychají, všecky se stejn usmívají, všecky se stejn na komando zardívají. Každý krok, každý posunk, každý náhled, každý Ú5udek bývá jim již od mladosti písné pedpisován, vše pi nich je podle jisté šablony pistižené, i myšlenky i city. Všechni tito nžní tvorové nosí tutéž mravní uniformu a pod ní se skrývá obyejn diblík, s nímž se teprv obeznámí ustrnulý pan manžel. Tak se stane i vám. Blouzníte o té své dokonalé nevst, vypadáte pi tom jako duch, a k tomu se piznáváte, že vás vyhnala

39 81 z domu provozováním ctností svýcb! Jdte, Erichu, nebute pec v tomto ohledu dtinou a pohlížejte na vci nepredpojat a chladn. Nejsem žádný svatoušek, jak víte, ale ty naše velké dámy odpuzují mie nesmírn; jejich pokrytectví se mi hnusí, jejich líená dobrota a nauená pirozenost mne dopaluje, jejich vznešenost je mi smšná, vímt co za ní obyej o vzí. Jejich spolenost bývá mn tak milá jako vám naše soires se šampaským... ale Erichu, jací jsme pec lidé na tomto svt, te vám káži, velebím ryzost pi žen a pravdivost, vypovídám víem licomrnicím válku a kdo ví jak budu za krátko jednat, jak nejapn budu mluvit, abych se sám ped sebou i ped svtem omluvil..".,co znamená tento neoekávaný poiátek jeremiady?* Ten znaaiená, upíma eeno, asi toliko: že jsou moje finance v nejstrašlivjším nepoádku. Déle prý to se mnou tímto zpsobem nepjde, tak aspo tvrdí moji v- itelé, kteí si berou stav mj mnohem více k srdci než já sám. Ale nechci-li se státi náelníkem loupežnickým a lidi na veejné silnici zákenicky pepadávat, aby mn vydali svoje tobolky, jakž mohu pomry své lépe uspoádat než bohatým satkem? Toí jediný dovolený poctivý prostedek pro muže mého stavu a jména. Já, Ilugon Kolínský, a musit se oženit v kvtu vku svého a oblíbenosti své! Není li to tragické, Erichu? Ach, když si ni svoje záležitosti vzpomenu, skoro vám tu vaši snžinu závidím, vzdor tomu, že vis dokonalostí svou z domu vyhání. Má dle po:u mého zajisté njakých dvacet tisíc roních dchod, i více... Vy že to nevíte? Ach, šíastný love! Vy to vdt nemusíte, oteo váš byl lepším hospolá-era ne 5 otec mj, a vy jste byl poslušiiéjšim a solilnjším syaem než jsem byl

40 32 já. Kdybych nalezl njakou Koronu, kteráž by zaplatila dluhy moje, jak rád bych se dal trochu trýznit ctnostmi jejími! Totiž jen do svatby, po svatb bych si to již jaksi zaídil, aby ran výteaostí svou píliš nepekážela. Již jsem dal všem známým svým míženi, aby mne okamžit o tom zpravili, pijdou-li na stopu njaké bohaté ddice, kterou bych okouzlil neodolatelným svým zjevem. Hledejte i vy tro hu, za mne, Erichu, nedlám pražádných nárok, jen peníze chei, peníze a zas peníze. Nevst mže být teba padesát let. Bdžc, to velké slovo, ale neodvolám je... Hle! tu konen Ervinin dsm, jsme u cíle. Prosím, vstupte pede mnou a to zcela bez ostýchání. Koho já pedstavím domácí dám, ten je jí vždy vítaným..." Mezi tímto hovorem byli se pátelé totiž dostali až do hoejší ásti Nového msta, a Hugon zastavil se ped jednopatrovým domkem v Lipové ulici, jehožto neetná okna byla jasn osvtlena. Prjezd, jsa ozáen barevnou svítilnou se stropu visící, byl pohostinsky oteven. V pozadí bylo lze spatiti schody zeleným kobercem pokryté a ozdobnou míž zahradní. Vše v malé a nepatrné budov vypadalo vkusn, elegantn a pívtivé. Ervinin dm?" opakoval Erich. Nikdy jsem neslyšel od vás tohoto jména; jest to zajisté známost zcela nová Ale nezdržujte se déle se mnou, milý barone, opozdil jste se beztoho mou vinou. Nejsem dnes v dobré míe pro spolenost." Práv že nejste, máte se trochu vyraziti. Ruím vám za to, že tam nahoe v tch jasných oknech opt se shledáte s jasaou svou myslí. Najdete tam skutenou zábavu, a ne co zábavou pouze nazýváme.'*

41 XoT.'lj b3 Nechodím nikdy d) spoleqosti bez ncvat} své,* v}lál se Erich doléhajícímu baronovi, ale tento se nedal lak snadno odbyti, vzal-li si jednou nco do hlavy. Všude jinde by mla tato výmluva platnost, jen tam ne, kam vás zavésti hodlám. Tam j<% abych ekl, pda neutráln-'.' tento Jakáž to rodina, jíí níleží dáma, po níž jste poktil dm?" Rodina její je zcela prostinká: otec byl tiuhlá-^em, n"'mvlím-li se, ale dá/na ta je kn'žnon." Erich se netrpliv odvrátil. Žjrty jeho budoucího píbuzného poaly ho již nudit. Podal mu mlky ruliu na rozlouenou a chtl se spšu vzdálit; ale Hugon se nespustil podané mu ruky. Jen ne tak zprudka," zvolal, vždyf jsem mluvil istou pravdu. Erviua je skutené knžnou v íši um.-ní. Z ijisté sám jíte piknul naší nové prlmadonn tento predikát slyše ji zpívat." Toho jsem ovšem nikdy neuinil, neb neslyšel jsem naši novou primadonnu nikdy zpívat," bránil se Erich út;km baronovým snaže se nadarmo vymknouti mu svju ruku. Pravda! vždyí ne.hodite do divadla, co je Korona u vás v dom, ponvadž tato znamenitá dáma divadlo nená ijí, považujíc je nejspíše doposud dle klášterního podání za osidlo zlýeh duch. Pisám, Ilugon! tato tyranie musí vzít konec; ted teprv to považuji z i povinnost svou zivéiti vás k Ervin, abyste ponkud pookál.,. Vy že žádným zpsobem nepjdete? Nu dobe, nejdte si tedy, ale za to pjdu zejtra já ke Koron a vytu jí všecky bichy na K. SVÉTI.Á : O

42 . pathos vás páchané. Povím jí, že vás nezasluhuje, ponvadž vás terorisuje, rmoutí, zlobí a líapucinadami z domu vyhání." Ted se ml Hugon k odchodu, Ericli se ho však zachytil. ^Vy jste vru s to, abyste provedl podobný kousek," zalekl se mladý hrab opravdiv, ale doufám, že nepopustíte uzdy dovádivosti své, upozoruím-li vás, že byste mne u sestenice uvrhl v nedstojné a nepravdivé podezení, že bych si vám byl na ni stžoval." Pro bych vás šetil, když vy mi nechcete nic, pranic k vli udlat?" Šel bych zajisté vám k vli kamkoli jinam, ale nepeji dámám od divadla a nelibuji si v jejich spolenosti." Je to více než výmluva, je to pedsudek?" Nikoli pedsudek, netr Im si žádných. Vážím si velmi skutených umlcv a nahlížím, jaké mají psobeni u vzdlání obecném, ale shledal jsem doposud, že bývají zvlášt umlkyn pouze na divadle roztomilé. Kdykoli jsem se s takovou dámou v spolenosti setkal, vždy jsem pi ni shledal jen manýru, nikoli skutenou vzdlanost, jen emfase, nikoli skutené nadšení. Nikdy nemla do sebe pirozenosti, vždy jen jsem pozoroval aifektaci, nikdy cit, vždy jen... Ejhle, jaký se to z vás stal najednou písný a bystrozraký kritik! Ale ješt více než vám, divím se podivné shod antípathií. Co pravíte vy o umlkyních, tvrdí Ervina skoro doslovn o nás šlechticích. Nemiluje nás aristokratv, my býváme v jejích veerních schzích jen jaksi trpni, a proto se k ní hrneme. Stojí na svém, že máme jen škrabošku vzdlání, málo kdy sk'itenou vzdlanost, že je ním

43 35 véda a osvta jea prostedkem, nikdy cílem, že jsme pyšní bez hrdosti, marnotratní bež velkomyslnosti, ctižádostiví bez vznešenosti...* Skuten to její náhled?" zvolal Erich živ. Nemluví z této Erviny nkdo jiný, snad referent náležející k erveným, který se stal jejím oraklem, ponvadž píše o ní pochvalné kritiky do novin? Nebo chce práv ty, které tak písn posuzuje, tím k sob lákat?" Ted zas já vás prosím, abyste byl ponkud spravedlivjší a nestrannjší. Pes to, že si prý netrpíte pedsudkv, máte jich pec, milý mravokáre, a pomlouváte lidi, jichž neznáte, bez nejmenších rozpakv. Ervina Bélinská je nejpirozenjší ženštinou, kterou znám, pi tom duchaplná, dobrosrdena; nehledte na mne tak podezriv, nenáleží k mým milenkám, což bych ji jinak tak chválil? Dosud nemá vbec žádnélio milence, ani takového erveného" referenta, který píše o ní pochvalné kritiky. Nemá toho potebí, neb kdykoli vystoupí, strhne se taková boue, že bych rád toho vidl, kdo by si troufal jinak o ní psát než pochvaln. Až doposud má Ervina povst nedobytelnosti a každého veera po divadle pijímá ve svých tech malých pokojích, jimž íkáme zdvoile salonky, nejen pány ale i dámy a to dámy z dom velmi vážených. Ale samo sebou se rozumí, že nikterakž za to neruím, že by to snad vn tak trvalo..." Uvidíme tedy, kdo byl nespravedlivjší, zdali aristokrat k pvkyni, nebo ona k nmu," pravil Erich, nikoli bez pídechu sebevdomí, a následoval Ilugona potuteln se usmívajícího konen do domu oblíbené primadonny.