MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2010 IRENA REZNIČENKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie PRODUKČNÍ SCHOPNOST ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY V KRAJI VYSOČINA MOŽNOSTI DOTACÍ Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Jan Křen, CSc. Vypracovala: Irena Rezničenková Brno 2010

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Produkční schopnost zemědělské půdy v kraji Vysočina možnosti dotací vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně, dne: Podpis diplomanta:

5 PODĚKOVÁNÍ Děkuji touto cestou vedoucímu mé diplomové práce panu prof. Ing. Janu Křenovi, CSc. a RNDr. Janu Dovrtělovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce. Velice děkuji své rodině, hlavně manželu Luďkovi a synu Luďkovi za velkou podporu při studiu. Též velmi děkuji za umožnění studia zástupcům zaměstnavatele panu řediteli Ing. Bc. Zdeňku Kadlecovi, sekční ředitelce Ing. Evě Janouškové a vedoucí odboru Ing. Anně Krištofové. Za odbornou pomoc a poskytnutí vyčerpávajících informací děkuji zaměstnanci Odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství Ing. Jitce Merunkové a moji kamarádce, pedagogické pracovnici Mgr. Haně Hyksové. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

6 ABSTRAKT Diplomová práce vychází z teze, že zemědělství má v životě státu nezastupitelné postavení, které vyplývá z celého souboru základních funkcí, a to nejen produkční, ekonomické, krajinotvorné, ekologické, ale i pro osídlení regionů. Z hlediska historického vývoje je zpracována problematika evidence a hodnocení půdy na území České republiky. V návaznosti na to je provedena analýza využití produkční schopnosti zemědělské půdy v kraji Vysočina podle zastoupení výrobních oblastí v jednotlivých okresech. Na úrovni jednotlivých okresů je dále provedeno porovnání strukturální skladby pěstovaných plodin, rozsahu a významu jejich produkce za období Za období je podle jednotlivých okresů vyhodnoceno čerpání dotačních titulů Evropské unie, včetně Opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců a Opatření I.3.3 Předčasné ukončení zemědělské činnosti v rámci kraje Vysočina. Klíčová slova: evidence a hodnocení zemědělské půdy; produkční schopnost půdy; půdně-klimatické podmínky v kraji Vysočina; strukturální skladba plodin; možnosti využití dotací

7 ABSTRACT The thesis is based on the fact that agriculture has an unsubstitutable position in a functioning country predominantly for settlement of regions, which follows from a whole set of basic functions including productional, economic, countryside forming, and ecological. From the viewpoint of historical development, the issues of registration and soil assessment in the Czech Republic have been processed. Consequently, the analysis of production capacity of agricultural soil in the Highland region according to the proportion of production regions in individual districts has been carried out. Further, comparison of structural composition of the plants grown, including their extents and signification of their production over the period , has been done at individual district level. The utilization of subsidies from the European Union, including the provision I.3.2. has been assessed among individual districts over the period Initiation of the activities of young agricultural workers and the provision I.3.3. Premature termination of agricultural activities within the Highland region. Keywords: registration and assessment of agricultural soil; production capacity; soil climatic conditions; Highland region; plant structure; subsidy

8 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Tereziánský katastr v Čechách a na Moravě Katastrální výtěžek a počátky bonitace Stabilní katastr a bonitní třídy Geonomický průzkum a rajonizace Geonomický průzkum katastru obcí Komplexní průzkum zemědělských půd Nová bonitace půdy Využití map BPEJ Zemědělský půdní fond České republiky Porovnání zemědělského půdního fondu kraje Vysočina s ČR Specifikace výrobních oblastí Členění výrobního území obecně MATERIÁL A METODY Postup práce Základní informace o kraji Vysočina VÝSLEDKY A DISKUZE Charakteristika kraje Vysočina Výměra zemědělské půdy Pronájem zemědělské půdy Tržby z přímého prodeje zemědělské výroby Osevní plochy Rostlinná produkce v kraji Vysočina Zemědělské výrobní oblasti v kraji Vysočina Strukturální skladba pěstovaných plodin Hospodářský význam polních plodin pěstovaných na Vysočině Hodnocení hektarových výnosů obilnin a brambor v kraji Vysočina Využití orné půdy v kraji Vysočina v období Dotační tituly v kraji Vysočina Dotace Program rozvoje venkova Financování Programu rozvoje venkova ČR Opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců Hodnocení Programu rozvoje venkova ČR Opatření I.3.3 Předčasné ukončení zemědělské činnosti Hodnocení Horizontálního plánu rozvoje venkova ČR Hodnocení Programu rozvoje venkova ČR Monitoring a hodnocení ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ... 75

9 9 SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM ZKRATEK PŘÍLOHY... 81

10 1 ÚVOD Půda je nenahraditelným výrobním prostředkem v zemědělství a lesnictví, nositelem života a regulátorem procesů v různých částech (sférách) agroekosystémů. Půda je rovněž zdrojem informací o historii krajiny a jejího využívání. Ještě v nedávné minulosti byl vztah člověka k půdě velmi silný. Lidé, zvláště ti, kteří na ní přímo hospodařili, si uvědomovali, že půda je jejich živitelka a bez náležité péče o ni nemohou přežít. Připomíná to již Novák (1926) Musíme počítati s tím, že rostoucí populace, rostoucí konkurenční zápas v zemědělství, vzrůst životních potřeb širokých vrstev obyvatelstva bude klásti v budoucnosti mnohem větší požadavky na půdu, než-li nyní, že cena půdy musí stoupati a bude vyžadovati mnohem jemnějších metod ke svému spravedlivému ocenění, než-li tomu tak bylo doposud. V posledních letech, především v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, je na půdu nahlíženo nejen z hlediska její produkční schopnosti, ale také jako na důležitou součást krajiny a životního prostředí obecně. Při posuzování vztahu půdy a krajiny je třeba brát v úvahu dvě vzájemně se ovlivňující složky. Vlastní půdní kryt tvořený vertikálně uspořádaným systémem horizontů, půdní struktury, živin, vody a vzduchu. Jejich horizontální prostorové uspořádání je součástí krajiny uvnitř propojené vzájemnými vazbami energetických a materiálových toků. Půdní kryt je uspořádán podle reliéfu a vegetace v klimatickém kontextu s vazbou na aktivity člověka v krajině, především na zemědělství. Při hospodaření na půdě stále více nabývá na významu sladění intenzivního produkčního využívání zemědělské půdy v konkurenčním prostředí s potřebou zachovat mimoprodukční funkce půdy a půdu chránit před vedlejšími negativními účinky intenzivního využívání. S tím souvisí i ochrana vody před znečišťováním. Širší pohled, zahrnující nejen efektivnost produkčního využívání půdy a krajiny, ale také jejich ochranu, je podporován modifikací dotačních titulů pro rozvoj zemědělství a venkova. Práce je zaměřena na zhodnocení současného stavu a možností uplatnění této koncepce ve specifických půdně-klimatických podmínkách kraje Vysočina. 10

11 2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je: kvalitativní a kvantitativní charakteristika zemědělské půdy a zemědělských výrobních oblastí České republiky a kraje Vysočina, porovnání a vyhodnocení hospodaření na půdě v kraji Vysočina s možnostmi využití dotací. Práce je zaměřena především na hodnocení Horizontálního plánu rozvoje venkova ČR a Programu rozvoje venkova ČR Dále na Osu I Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, Opatření I.3.2 Zahájení činnosti mladých zemědělců (kód 112) a Opatření I.3.3 Předčasné ukončení zemědělské činnosti (kód 113). Výchozími materiály pro zpracování diplomové práce byla doporučená odborná literatura a poskytnuté podkladové materiály a publikace o problematice zemědělské půdy v kraji Vysočina. Dalšími prameny byly informace čerpané z Ministerstva zemědělství České republiky Praha, Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Praha, Českého statistického úřadu Praha, Katastrálního úřadu Jihlava, Statistického úřadu Jihlava, Wikipedia a odborných publikací. 11

12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Tereziánský katastr v Čechách a na Moravě Počátky bonitace půdy jsou spojovány vždy s výběrem daně a s tvorbou pozemkového katastru (NĚMEC, 2001). Zemědělská půda již v minulosti byla vyjadřována převážně její měrou spíše než skutečnou vlastností půd. Již v roce 1022 byla vybírána daň z lánů a záznamy z roku 1250 svědčí o vybírání daně z honů a lánů. V roce 1268 byl stanoven lán královský, kněžský, panský, zemanský, svobodný a selský. Rozlišovaly se pozemky na půdy orné, luční, lesní křoviny a chrastiny. Půda dle jakosti se rozlišovala na dobrou, prostřední a špatnou, nebo na dobrou, tučnou, mdlou, suchou, písčitou a hubenou. Berní rolly Třicetiletá válka ( ) selský stav zničila. Hlavní daní byly berně z půdy poddanské rustikální. V roce 1654 byl ukončen soupis půdy poddanské, rustikální a nazýval se katastrem rustikálním - berní rolla. V letech byla provedena revizitace držby soupis poddanské půdy. Na návrh nejvyššího kancléře Františka Oldřicha, hraběte Kinského, byl stanoven maximální divisor (počet korců jednotlivé usedlosti). Tento upravený rustikální katastr byl nazýván druhá berní rolla. Usnesení sněmu Království českého v roce 1706 vedlo k soupisu půdy rustikální (poddaných), tak i dominikální (panské). Třetí elaborát byl dokončen v roce 1748 a nazývá se třetí berní rolla. Nespokojenost a stížnosti na rollu vedly Marii Terezii ke generální revizitaci všech pozemků. Katastr byl vypočítán dle čistého výnosu pro usedlost. Čtvrtá berní rolla je datována do roku 1757 a exaequatorium dominicale vedly k vytvoření prvního katastru dominikálního. Oba elaboráty byly nazývány katastrem tereziánským. Na Moravě byl zpočátku jiný soupis daňové povinnosti než v Čechách. Na počátku 17. století byla daň vybírána dle počtu poddaných a zbrojních koní. Zemský sněm v roce 1655 vydal usnesení o tzv. lánové vizitaci držby v Čechách. Na Moravě byla základní daňová jednotka berní lán. Lánová vizitace se nazývala starým katastrem. Zemský sněm v roce 1667 měl provést novou generální vizitaci země. Výsledky z let se nazývají lánské rejstříky 12

13 neboli nový katastr. Tato daň dle nového katastru se vybírala až do roku 1748, než císařovna Marie Terezie sjednotila v Čechách a na Moravě daňový systém. Byl zřízen katastr rustikálu v roce 1749 a dominikálu v roce Katastrální výtěžek a počátky bonitace V roce 1785 patentem císaře Josefa II. byla zřízena jednotka pro odhad výtěžku za pozemek místo používané usedlosti. Tak byl zaveden katastr pozemkový (josefský). Bylo provedeno zaměření každého pozemku a stanovení hrubého výnosu pozemku dle úrodnosti půdy. Tento katastr vstoupil v platnost 1. listopadu 1789 a pozemky jsou zde tříděny podle výměry, kultury a výnosu. Vědeckým přístupem k bonitaci půdy byl vydán patent 23. prosince 1817, kde byla stanovena pravidla pro tzv. stabilní katastr. Podle tohoto patentu bylo nařízeno, aby veškeré pozemky byly hospodářsky využívány. Ve stabilním katastru byly rozděleny pozemky na zdaňované (rola) a nezdaňované (pozemky neplodné). Stanovení čistého výnosu se nazývá katastrálním výtěžkem. Z něho se stanovila daň pozemková (16 %). Od roku 1824 až do roku 1843 byly zaměřeny a sepsány pozemky ve všech zemích Rakouska, s výjimkou Maďarska a Slovenka. Pro každou obec byly zaměřeny a zobrazeny pozemky v jejich poloze a tvaru. Výsledkem stabilního katastru jsou originální mapy. Slouží jako mapy evidenční, v současné době katastrální. Počátkem 60. let 19. století byly učiněny pokusy s půdou, jakým způsobem ji klasifikovat roztřídit (SPIRHANZL, 1948). Petrografická klasifikace rozlišuje půdy např. na žulové, rulové. Chemická klasifikace roztřiďuje půdy, např. silikátové, železitosilikátové. Fyzikálně-technická klasifikace třídí půdy dle zrnitosti z hlediska agrotechnického. Hospodářská, výnosová klasifikace roztřiďuje půdy se zřetelem na jejich zemědělskou produkční schopnost podle pěstování zemědělských plodin (NĚMEC, 2001). Výše uvedené klasifikace byly nedokonalé, jelikož přihlížely jen k některým ojedinělým vlastnostem půdy, nikoli k souboru důležitých vlastností tak, aby půdy odborně posoudily a následně kvalifikovaně zatřídily. 3.3 Stabilní katastr a bonitní třídy K vědeckému přístupu k bonitaci, zejména využitím v té době rozvíjejícího se půdoznalství, dochází po roce 1869, podle zákona č. 88 ř. z., o úpravě daně 13

14 pozemkové, k reambulanci katastru, při kterém se ocenění pozemků 6 až 8 třídami provádělo podle jiných zásad, než bylo prováděno v katastru josefském a stabilním (NĚMEC, 2001). Vycházelo se z větších územních celků směrem k obcím a jednotlivým pozemkům. Odhad a oceňování půdy se provádělo v odhadním distriktu (vtřiďovací okrsek). To znamená, že každý okres obsahoval jeden, nejvýše tři vtřiďovací okrsky. V nich byly zvoleny vzorové pozemky pro každou kulturu a pro každou bonitní třídu. Tyto vzorové pozemky byly podrobně popsány podle půdních a klimatických charakteristik, agronomických charakteristik a ekonomických charakteristik. Ostatní pozemky byly vtříděny do určitých kultur, bonitní třídy a dle sazby čistého výnosu byl vypočten katastrální výtěžek, který je zachycen v tab. 1. Tab. 1 Průměry katastrálního výtěžku pro okresy kraje Vysočina k roku 1946 Výrobní Průměrný katastrální výtěžek v Kč/ha Soudní okres zemědělská Zemědělské Vodní Veškeré půdy oblast/podoblast Lesní plochy půdy plochy okresu Chotěboř B a 19,9 10,1 11,4 16,4 Žďár nad Sázavou B b 12,5 6,7 14,8 10,2 Třebíč B b 13,6 8,0 12,5 11,8 Jihlava B b 11,7 10,3 13,3 10,8 Pelhřimov B b 12,6 6,1 8,1 10,5 Pramen: Němec, 2001 Zákonem č. 121 ř. z., ze dne 12. července 1896, se začala provádět revize pozemkového katastru, kterou se měly odstraňovat hrubé nesrovnalosti v zatřídění pozemků do kultur a užívání, v sazbách čistého katastrálního výnosu, ve změnách bonitních (jakostních) tříd (NĚMEC, 2001). Výsledky z této revize byly uveřejněny v Klasifikačních tarifech z roku Další revize již provedeny nebyly. Po vzniku první Československé republiky byl v roce 1920 uzákoněn katastrální výtěžek jako základ pro stanovení daně z pozemku zákonem č. 309/1920 Sb., s navazujícím vládním nařízením č. 463/1920 Sb. Poté následovala poslední revize katastru v rámci celé Československé republiky, která proběhla v roce 1929 (Vyhláška č. 31/1929 Sb.). Do počátku 50. let minulého století byl katastrální výtěžek hlavním daňovým instrumentem a sloužil především pro potřeby veřejné správy. Vládním nařízením č. 53/1921 Sb. byly stanoveny náhrady za státem zabraný pozemkový majetek. Zákon č. 76/1927 Sb. stanovil za základ daně z pozemků 14

15 dvacetinásobek výtěžků u lesů a sedmnáctinásobek u ostatních kultur. Vládním nařízením č. 250/1935 Sb., o zemědělském vyrovnání, se stanovuje hodnota zemědělské půdy (jedná se o úřední cenu zemědělské půdy) jako stopadesátinásobek katastrálního výtěžku. Na počátku 40. let 20. století katastrální výtěžek, dle vládního nařízení č. 411/1942 Sb. a vyhlášky Ministerstva financí č /1943 III/4, sloužil pro stanovení dávky z majetku a hospodářského výnosu. Průměrná cena zemědělské půdy pro okresy kraje Vysočina je uvedena v tab. 2. Tab. 2 Průměrná úřední cena zemědělské půdy pro okresy kraje Vysočina Úřední cena zemědělské půdy v Kč/ha Okres Rok 1990 vyhl. č. 316/1990 Sb. Rok 1991 vyhl. č. 393/1991 Sb. Rok 1994 vyhl. č. 178/1994 Sb. Havlíčkův Brod Žďár nad Sázavou Třebíč Jihlava Pelhřimov Pramen: Němec, 2001 Po druhé světové válce byl tento výtěžek používán ke stanovení: průměrné ceny pozemků (Úřední list č. 159/1946), sazeb paušálu pro zdanění zemědělců do 50 ha (Úřední list 114/1944 a č. 197/1946), pachtovného (Pachtovní zákon č. 126/1946 Sb.), spravedlnostního faktoru při přidělování řízení a vyhotovení přídělových plánů, úhrady zemědělského majetku konfiskovaného (presidentský dekret č. 12/1945 Sb.) a osidlovaného (presidentský dekret č. 28/1945 Sb.). V roce 1948 byl zákonem č. 49/1948 Sb. naposledy použit katastrální výtěžek jako základ pro stanovení zemědělské daně, který platil do roku Začátkem 20. a 30. let minulého století byly doporučovány metody pro charakterizování příslušných oblastí (krajů, okresů), např. nadmořskou výškou, tvarem terénu, klimatickými daty, svažitostí, polohou ke světovým stranám, vodním tokům, melioracím, zaplevelenosti pro uvedení charakteristiky půdních podmínek jednotlivých pozemků (NĚMEC, 2001). Z důvodu velké finanční náročnosti nebylo možné novou bonitaci a terénní mapování provádět ve větším měřítku. Teprve počátkem 60. let 20. století byly některé metody 15

16 využity při komplexním průzkumu půd a později při nové bonitaci zemědělského půdního fondu. 3.4 Geonomický průzkum a rajonizace Geonomický průzkum katastrálního území zahájil v roce 1948 z pověření Ministerstva zemědělství Československé republiky Svaz výzkumných ústavů zemědělských. Podrobný průzkum měl sloužit pro vypracování rajonizace zemědělské výroby na celém území Československého státu (NĚMEC, 2001). Práce probíhaly ve třech etapách: byly prozkoumány půdně-klimatické podmínky ve všech obcích, podle těchto zjištěných podmínek a podmínek ekonomických bylo navrženo nové rozmístění zemědělské výroby, byla vypracována metodika rozmístění okresních rajonizačních globálů do jednotlivých obcí. V roce 1959 byly ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 213/1959 Úř. l. uveřejněny zemědělské výrobní oblasti, které se staly podkladem pro rozvržení sazeb zemědělské daně. Tyto sazby daně platily do konce roku Geonomický průzkum katastru obcí Vyškolení geonomičtí komisaři, jak teoreticky tak prakticky, provedli v terénu průzkum katastrálního území v přidělených obcích. Každá obec byla přehlédnuta a potvrzena podpisy okrskového komisaře a představitelů místních národních výborů (obecních úřadů) za přítomnosti členů místní zemědělské plánovací komise. Ze získaných výsledků, např. podrobným průzkumem katastru obcí, výsledků laboratorních rozborů půdních vzorků, z průzkumu půdoznaleckých, ale i z průzkumu geologických, byly vypracovány mapy půdních druhů v měřítku 1 : Od roku 1948 do roku 1951 byly vykonány terénní práce na celém území Československé republiky, tj. na 7,5 mil. hektarech zemědělské půdy v 15 tis. obcích. Mapové materiály tvořily podklad pro výzkum přírodních podmínek celé republiky. 16

17 Výrobní typy a rajonizace Praxí ověřené půdní druhy byly základem pro sestavení výrobních typů a podtypů. Obvody jednotlivých výrobních typů a podtypů jsou určeny základními ukazateli, např. konfigurací terénu, půdními a klimatickými poměry, genetickým půdním typem, půdním druhem, průměrnou roční teplotou, dlouhodobým průměrem ročního úhrnu srážek, polohy reliéfu terénu, nadmořské výšky. Výrobní typy byly charakterizovány převládajícími hlavními okopaninami (kukuřicí, cukrovkou, bramborami), odpovídajícími daným klimatickým poměrům. V horských oblastech byl vyčleněn výrobní typ horských hospodářství (NĚMEC, 2001). Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 213/1959 Úř. 1., kde byly použity výrobní typy a podtypy, slouží k zařazení obcí do zemědělských výrobních oblastí pro účely stanovení zemědělské daně. Tomuto zařazení předcházela kategorizace zemědělského území z počátku 20. let minulého století. Tyto výrobní oblasti jsou z velké části totožné s přírodními podmínkami současné České republiky. Na základě charakteristiky výrobních typů a podtypů byla vypracována rajonizace rostlinné a následně živočišné výroby. Postupovalo se tak, že nejprve byla při rajonizaci stanovena předpokládaná poptávka po potravinách rostlinného původu a ze zjištěné potřeby byla přibližně vyčíslena výměra osevních ploch. Vypracováno bylo 130 osevních postupů s různým počtem honů a s různým zastoupením ploch osevů pro rozličné výrobní typy a podtypy krajů Komplexní průzkum zemědělských půd Usnesením č. 11 ze dne 4. ledna 1961 uložila vláda Československé socialistické republiky zemědělskému výzkumu provést Komplexní průzkum půd (dále jen KPP ) v celé Československé republice, který zahrnoval: 1. půdoznalecký průzkum půd (plánovaný na 10 let) měl přinést poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech půd, 2. soustavné agronomické šetření ornice, uskutečňované v pětiletých cyklech kontrola stavu živin, půdní reakce a vápnění (toto šetření do značné míry ještě probíhá v současné době). Ústav půdoznalecký při Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni koordinoval a řídil půdoznalecký průzkum a hlavním koordinátorem byl Dr. Jan Němeček (později profesor na České zemědělské univerzitě v Praze-Suchdole). 17

18 Geneticko-agronomická klasifikace byla základem mapování půd, klasifikace spočívá na genetickém (půdotvorném) základu a zdůrazňuje agronomicky důležité znaky a vlastnosti půd (NĚMEC, 2001). Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen ÚKZÚZ ) zajišťoval podle jednotné metodiky laboratorní zpracování půdních vzorků z půdoznaleckého průzkumu (NĚMEC, 2001). V roce 1966 byla na základě tohoto komplexního průzkumu půd zpracována soustava přírodních stanovišť. Zpracovatelem byl Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (dále jen VÚZE ) v Praze, vedoucím týmu byl Ing. Josef Dušek, CSc. Soustava byla využita pro sazby pozemkové daně na jeden hektar zemědělské půdy a poprvé ke stanovení diferenciálních příplatků (dotací) na 100 Kčs tržeb. Přírodní stanoviště byla zatříděna do 7 skupin (oblastí) dle klimatických podmínek území a půdních typů: 1. skupina černozemní velmi teplá označení ČMt - nejteplejší a nejsušší území republiky, 2. skupina černozemní označení ČM - zahrnuje nejteplejší území Čech a velmi teplou část Moravy, 3. skupiny hnědozemní teplá označení HMt - vyskytovala se pouze na Slovensku, 4. skupina hnědozemní označení HM - zahrnuje v českých krajích mírně teplou, mírně vlhkou část nížin a sušší nižní část pahorkatin, 5. skupina hnědých půd pahorkatin označení P - území mírně teplé až mírně chladné, srážkově vlhčí, 6. skupina hnědých půd vrchovin označení V - v českých krajích zahrnuje území vrchovin a nižší polohy hor, 7. skupina hnědých a podzolových půd hor označení H - zahrnuje nejchladnější a nejvlhčí území republiky. Jelikož soustava přírodních stanovišť již neplnila svoji funkci, byl vyvíjen tlak na zpracování nové bonitace půdního fondu a ocenění zemědělské půdy (NĚMEC, 2001). 18

19 3.4.3 Nová bonitace půdy Usnesením vlád České socialistické republiky a vlády Slovenské socialistické republiky z roku 1971 a 1972 bylo uloženo resortu zemědělství řešení nové bonitace zemědělského půdního fondu, praktické zhodnocení prací, které byly započaty komplexním průzkumem půd v roce 1961 (NĚMEC, 2001). Podrobný pedologický průzkum byl vždy základem bonitace zemědělských půd. Cílem bylo hodnocení a hospodářské ocenění agronomicky a ekonomicky rozhodujících vlastností zemědělského území. Bonitace zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF ) musí především respektovat rozdílnou produkční schopnost a nákladové předpoklady zemědělské půdy. Složky bonitace tvoří bonitační klasifikační soustava a ekonomická charakteristika všech jejích jednotek, umožňující propojení bonitovaných půdně-ekologických jednotek (dále jen BPEJ ) se soustavou ekonomických ukazatelů v jednotném bonitačním informačním systému (NĚMEC, 2001). Bonitace byla uskutečněna souběžně ve 2 liniích jako bonitační průzkum: a) terénní - výsledky byly ověřovány, upřesňovány a zároveň transformovány do základních bonitačních klasifikačních a mapových jednotek (BPEJ s měřítkem 1 : 5 000), záznamy byly přenášeny do datové báze, b) ekonomické - na vzorových pozemcích (celkem 7 tis.) byly získávány dlouhodobé časové řady o výnosech a přímých nákladech zemědělských plodin. Podklady byly podrobně analyzovány a vyhodnoceny. K BPEJ byly přiřazeny normativy výnosů hlavních polních plodin a k nim zařazeny příslušné náklady za časové období. Byl vytvořen půdně-kartografický informační systém (soubor dat s prostorovým vymezením BPEJ) a bonitační numerická datová báze (jednotná flexibilní soustava informací, umožňující aktualizaci, doplňování, rozšiřování). Agroekologický blok datové báze představoval agroekologickou charakteristiku ZPF založenou na výsledcích terénního průzkumu půd (evidence na kartách Záznamy BPEJ). Ekonomický blok datové báze představoval ekonomickou charakteristiku mapových BPEJ (soustava produkčních parametrů výnosů, např. pšenice, žita, ovsa). V souvislosti s přechodem na tržní ekonomiku od roku 1990 byla bonitační datová báze v několika směrech inovována, doplňována (např. o úřední ceny zemědělské půdy 19

20 u jednotlivých BPEJ a o tržní ceny zemědělských pozemků). Správcem ekonomického bloku je VÚZE. Agroekologický blok je zaměřený na bonitaci ZPF s využitím soustavy bonitovaných půdně-ekologických jednotek České republiky. Vlastnosti BPEJ jsou v bonitačních mapách i datové bázi vyjádřeny pětimístným číselným kódem: 1. číslice značí příslušnost ke klimatickému regionu, 2. a 3. číslice určuje příslušnost k hlavní půdní jednotce, 4. číslice vyjadřuje kombinaci údajů svažitosti a expozice ke světovým stranám, 5. číslice je kombinací údajů o skeletovitosti a hloubce půdního profilu. Klimatické regiony (dále jen KR ) - byly stanoveny na základě sum průměrných denních teplot vzduchu nad 10 o C, průměrných ročních teplot vzduchu, průměrných ročních úhrnů srážek. V České republice bylo vymezeno celkem 10 klimatických regionů, označovaných kódy 0 9. Hlavní půdní jednotka (dále jen HPJ ) - je účelové seskupení půdních forem, příbuzných ekologickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány morfogenetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí a u některých HPJ výraznou svažitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu. Při hodnocení zrnitosti půdy, která je v soustavě BPEJ České republiky zahrnuta do popisu HPJ, vycházela klasifikace z půdního profilu do 0,6 m. Podrobný popis je uveden v tab. 3. Tab. 3 Klasifikace zrnitosti půdy Pořadové číslo Označení Charakteristika zrnitosti Druh půdy I. p.hp písčitá, hlinitopísčitá lehká II. ph písčito-hlinitá středně lehčí III. h hlinitá středně typická IV. jh jílovitohlinitá těžká V. jv.j jílovitá, jíl velmi těžká Pramen: Němec, 2001 Vyšší taxonomická jednotka soustavy BPEJ je tzv. hlavní půdně-klimatická jednotka (dále jen HPKJ ), která vzniká přiřazením údaje o klimatickém regionu k HPJ. 20

21 Údaje o svažitosti (čtvrtá číslice kódu BPEJ) vyjadřuje kombinovaný údaj o svažitosti a expozici ke světovým stranám. Údaje o skeletovitosti (pátá číslice kódu BPEJ) vyjadřuje kombinovaný údaj o skeletovitosti a hloubce půdního profilu Využití map BPEJ Důležitou pomůckou jsou mapy BPEJ při oceňování zemědělské půdy a zemědělských pozemků. Slouží při řešení otázek racionálního uspořádání, zúrodňování, ochrany a využívání ZPF v souladu s jeho produkčním potenciálem a pro ekonomickou efektivnost při řešení pozemkových úprav. Jsou však i důležitým zdrojem pro získávání základních kvantitativních i kvalitativních informací o morfogenetických vlastnostech půd, reliéfu terénu a klimatu (NĚMEC, 2001). Hodnocení půdně-klimatických podmínek Ocenění půdních vlastností bodovou metodou bylo metodicky zpracováno ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půd Praha-Zbraslav počátkem 80. let (NĚMEC, 2001). Vychází z relativního ocenění HPJ, svažitosti a expozice (S+E), kamenitosti a hloubky půdy (K+H) v bodech. Nejlepší BPEJ je oceněn 100 body a toto celkové ocenění je korigováno vlivem klimatických podmínek (KR). 3.5 Zemědělský půdní fond České republiky Území České republiky je relativně malé, avšak půdní a klimatické podmínky jsou zde velice rozmanité. Ve velké míře se zde uplatňuje členitost terénu a výškové poměry území. Ochrana zemědělského půdního fondu je zajištěna zákonem ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů. Změny výměry zemědělské půdy za období v České republice znázorňuje graf 1 a v kraji Vysočina graf 2. Z obou grafů je zřejmá klesající tendence. V České republice pokles využití zemědělské půdy započal v roce 2004, na Vysočině tomu bylo až o rok později. 21

22 tis. ha rok Zemědělská půda Graf 1 Vývoj plochy zemědělské půdy (tis. ha) v České republice Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, tis. ha rok Zemědělská půda Graf 2 Vývoj plochy zemědělské půdy (tis. ha) v kraji Vysočina Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, Porovnání zemědělského půdního fondu kraje Vysočina s ČR Porovnání struktury půdního fondu kraje Vysočina a České republiky zachycuje tab. 4. Tab. 4 Porovnání struktury půdního fondu České republiky a kraje Vysočina k Česká republika Kraj Vysočina Položka Počet ha (v tis.) % Počet ha % Půda celkem , ,0 Zemědělská půda , ,5 Nezemědělská půda , ,5 Pramen: Statistická ročenka kraje Vysočina,

23 Procentické zastoupení jednotlivých kategorií půdy je uvedeno v grafu 3 pro Českou republiku a v grafu 4 pro kraj Vysočina. % ,36 33, ,14 0,24 2,06 0,59 orná půda chmelnice vinice zahrady ovocné sady 12,43 trvalé travní porosty rozdělení půdního fondu lesní pozemky 2,06 1,66 vodní plochy zalesněné plochy a nádvoří Graf 3 Struktura půdního fondu v České republice k (v %) Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, ,82 ostatní plochy % ,85 0,00 0,00 1,49 0,09 orná půda chmelnice vinice zahrady ovocné sady 12,09 trvalé travní porosty rozdělení půdního fondu 30,38 lesní pozemky 1,72 1,26 vodní plochy zastavěné plochy a nádvoří Graf 4 Struktura půdního fondu v kraji Vysočina k (v %) Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, ,12 ostatní plochy Zemědělství je pro Vysočinu tradičním odvětvím. Přestože počet obyvatel zaměstnaných v zemědělství v České republice stále ubývá, je tento pokles na Vysočině dlouhodobě pomalejší než v jiných krajích. Úspěch hospodaření je determinován dalšími přírodními faktory, jako jsou např. nadmořská výška, svažitost terénu, kvalita půdy. Téměř všechny zemědělské podniky v kraji hospodaří v klasickém vrchovinném terénu spadajícím do bramborářské nebo do horské výrobní oblasti. Zemědělství patří k odvětvím, které je silně závislé na charakteru klimatu a na průběhu počasí v jednotlivých letech. Průměrná nadmořská výška kraje je 512 m. Převážná část kraje leží v mírně klimatické oblasti s průměrnou roční teplotou 6 o C 8 o C s ročním úhrnem srážek kolem 600 mm. V rámci republiky se region Vysočiny řadí k chladnějším oblastem s krátkým létem. 23

24 3.7 Specifikace výrobních oblastí Charakterizace zemědělského výrobního území má dlouholetou tradici. Kvalita půd byla hodnocena již v historii. Postupem času toto hodnocení přerůstalo v hodnocení celého složitého komplexu faktorů produkční schopnosti půd. Kategorizace zemědělského území České republiky se provádí pro daňové účely, zemědělskou statistiku a pro její produkční a ekonomickou analýzu zjištěných výsledků, pro řešení základních opatření regionální politiky státu, ale i za účelem poskytování dotací a podpor. Při kategorizaci zemědělského území s ohledem na plánování výroby, správní úkony a podrobné statistické hodnocení obcí dle samosprávných jednotek byla každé obci přiřazena konkrétní kategorie výrobního území. Rajonizace je soubor způsobů územního rozmístění zemědělské výroby tak, aby byly co nejlépe využity výrobní síly v zemědělství na celém území státu v souladu s přírodními a ekonomickými podmínkami jednotlivých oblastí. 3.8 Členění výrobního území obecně V roce 1959 byly z výsledků geonomického a rajonizačního výzkumu pro účely zemědělské daně vypracovány a vyhlášeny výrobní oblasti a podoblasti, do kterých byly obce zařazeny (Vyhláška MZe č. 213/1959 Úř. l.). Zařazení přihlíželo k některým dalším důležitým údajům, ke kterým nebylo při dřívějším vymezování výrobních typů a podtypů přihlíženo pro nedostatek potřebných podkladů (např. mechanizační přístupnost). Stanoveno bylo 5 výrobních oblastí členěných do 11 výrobních podoblastí. V roce 1960 byla vypracována rajonizace rostlinné výroby. Po průzkumu přírodních podmínek a zohlednění podmínek ekonomických dle značné rozmanitosti stanovištních podmínek České republiky (např. topografických, geologických, klimatických, pedologických, hydrologických, fenologických a ekologických) byla snaha vymezit optimální prostředí pro jednotlivé plodiny. V roce 1989 byla rajonizace v České republice přepracována na 5 zemědělských výrobních oblastí: 24

25 1. Kukuřično-řepařsko-obilnářská, 2. Řepařsko-obilnářská, 3. Obilnářsko-krmivářská, 4. Bramborářsko-obilnářská, 5. Pícninářská s nižším stupněm zornění. V novém rozdělení dle základního výrobního zaměření a produkční schopnosti půd, kde byly též využity BPEJ, které poskytují informace o klimatických, půdních a reliéfových podmínkách území (NĚMEC, 2001). BPEJ se označuje pětimístným číselným kódem a používají se při oceňování a zdaňování půdy. Podkladem pro zařazení jsou HPJ. Takto vymezené výrobní oblasti a podoblasti sloužily do konce roku 1966 nejen pro účely daňové, ale i pro statistické třídění a vyhodnocování zemědělských podniků. Od byly zřízeny čtyři zemědělské výrobní oblasti (kukuřičná, řepařská, bramborářská a horská), méně příznivé oblasti (LFA - Less Favoured Areas) a zranitelné oblasti. LFA byly stanoveny nařízením vlády č. 505/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podprůměrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomocí k podpoře méně příznivých oblastí. Český úřad zeměměřičský a katastrální (dále jen ČÚZK ) tyto výrobní oblasti i v současné době využívá pro statistické hodnocení území České republiky. 25

26 4 MATERIÁL A METODY 4.1 Postup práce Diplomová práce byla zpracována podle následujícího postupu: charakteristika půdně-klimatických podmínek kraje Vysočina, kvantifikace zastoupení jednotlivých výrobních oblastí a jejich produkční schopnosti, vyhodnocení strukturální skladby pěstovaných plodin v jednotlivých výrobních oblastech v rámci kraje, porovnání možnosti čerpání dotací poskytovaných na zemědělské aktivity v jednotlivých výrobních oblastech kraje Vysočina, porovnání strukturální skladby pěstovaných plodin a posouzení možnosti čerpání dotací na zemědělské aktivity v jednotlivých výrobních oblastech kraje Vysočina, návrh možnosti čerpání dotací a tržního uplatnění zemědělské produkce pro konkrétní výrobní oblasti v kraji Vysočina. Práce byla zpracována na základě podkladů a informací vyplývajících ze zákonů a vyhlášek týkajících se produkční schopnosti zemědělské půdy a rovněž na základě konzultací řešené problematiky s pracovníky: Ministerstva zemědělství Praha, Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Praha, Českého statistického úřadu Praha, Statistického úřadu Jihlava, Katastrálního úřadu Jihlava, Českého statistického úřadu Jihlava pracovníky z Odboru zemědělství Krajského úřadu kraje Vysočina. Dále jsem využila informace získané z internetu (Wikipedia) a z odborných publikací. 4.2 Základní informace o kraji Vysočina Kraj Vysočina (obr. 1) se nachází prakticky ve středu České republiky na území Čech a Moravy. 1. Rozloha km 2, 5. místo mezi 14 českými kraji, asi 9 % z celkové výměry České republiky, 26

27 2. počet obyvatel (k ), 3. počet obcí 704, 2. nejvyšší počet mezi kraji, 4. hustota zalidnění - 75 obyvatel na km 2, 5. nejvyšší vrchol kraje Vysočina - Javořice (837 m n. m.), 6. nejnižší bod kraje Vysočina - hladina řeky Jihlavy (239 m n. m. - okres Třebíč), 7. kraj Vysočina tvoří spolu s Jihomoravským krajem územní jednotku NUTS II. Obr. 1 Kraj Vysočina Území České republiky v přehledu správního rozdělení podle krajů a okresů je rozčleněno dle číselných kódů NUTS a ČKO. NUTS klasifikace územních statistických jednotek CZ-NUTS (platí od ) ČKO číselník krajů a okresů ( ) Členění Vysočiny dle krajů a okresů Kraj Vysočina tvoří spolu s Jihomoravským krajem územní jednotku NUTS II (region soudržnosti). Tato klasifikace územních statistických jednotek slouží ke specifikaci většího územního celku než jsou jednotlivé kraje České republiky. NUTS Vysočiny CZ061 CZ Havlíčkův Brod CZ Jihlava CZ Pelhřimov CZ Třebíč CZ Žďár nad Sázavou 27

28 5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Charakteristika kraje Vysočina Kraj Vysočina se rozkládá na podstatné části Českomoravské vrchoviny, vyvýšené zvlněné krajiny, která dosahuje nadmořské výšky až osm set metrů. Vysočina je svojí rozlohou pátým největším krajem. Její území zaujímá devět procent z celkové rozlohy České republiky. Krajským městem Vysočiny je Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, které patřilo ve středověku k nejbohatším městům Českého království, a to především díky těžbě stříbra. Kraj Vysočina je jeden z největších krajů České republiky bez těžkého průmyslu a s nízkou hustotou osídlení. Právě vzhledem k menšímu výskytu průmyslu se stává krajem s nízkým znečištěním ovzduší, rozsáhlými lesy a zdravou čistou vodou. Vysočina se vyznačuje rozdrobeností sídel a značným počtem malých obcí. V roce 2005 se vlivem územní změny snížil počet obyvatel i výměra kraje (o ha). Administrativně se kraj Vysočina dělí na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). V kraji je 704 obcí, což je v rámci všech 14 krajů České republiky druhý nejvyšší počet. V kraji Vysočina v roce 2007 činil podíl primárního sektoru na hrubé přidané hodnotě 7,1 %, průměr České republiky dosahoval pouze 2,4 % Výměra zemědělské půdy Šetření z roku 2007 ukazuje, že zde má sídlo 9,8 % všech zemědělských podniků České republiky. Nejvíce se podílejí podniky z okresu Žďár nad Sázavou a nejméně z okresu Pelhřimov. Ještě vyšší byl podíl podniků z kraje Vysočina na celorepublikové výměře obhospodařované zemědělské půdy (10,6 %), zejména orné půdy (11,4 %). Ve srovnání s rokem 2006 se výměra obhospodařované zemědělské půdy v kraji Vysočina snížila o 4,8 % a výměra orné půdy o 5,6 %. V rámci České republiky v období let 2001 až 2007 výměra zemědělské půdy poklesla o 3,4 % a orné půdy o 6,9 %. Stupeň zornění se v kraji Vysočina snížil ze 78,8 % (rok 2000) na 78,1 % (rok 2007). Z šetření vyplynulo, že zemědělské podniky se převážně zaměřují na kombinaci rostlinné a živočišné výroby. Velkou výměru zemědělské půdy v kraji obhospodařují subjekty se sídlem v okrese Třebíč, což je 22,6 %. Podíl okresu Pelhřimov však nedosahuje ani 18 % krajského 28

29 úhrnu obhospodařované půdy. Největší výměra zemědělské půdy v okresech Třebíč a Pelhřimov je obhospodařována družstvy. Zde se podíl družstev na zemědělské půdě blíží 50 %. V okrese Žďár nad Sázavou nejvíce zemědělské půdy obhospodařují akciové společnosti. Průměrná velikost podniků fyzických osob je téměř o 5 ha menší než na celorepublikové úrovni. Průměrná velikost podniků právnických osob je o 16 % větší než v celé České republice Pronájem zemědělské půdy V roce 2007 byl mírně nadprůměrný podíl zemědělské půdy pronajaté podniky od jiných vlastníků. Z celkové výměry zemědělské půdy, kterou obhospodařují fyzické osoby, měli zemědělci od jiných vlastníků pronajato 54,5 % (průměr ČR byl 59,2 %), u právnických osob byl průměr dokonce 94,8 % (průměr ČR byl 93,4 %). Za všechny šetřené zemědělské subjekty v kraji Vysočina byl zjištěn podíl pronajaté zemědělské půdy 85,7 %, podíl pronajaté orné půdy byl o málo vyšší. Hospodaření na pronajaté zemědělské půdě bylo v největším rozsahu v okrese Pelhřimov, nejméně u zemědělské i orné půdy v okrese Žďár nad Sázavou. Z hlediska průměrné výměry obhospodařované zemědělské půdy jsou největšími podniky družstva. V okresech Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou jsou nejvyšší průměrné výměry u akciových společností. Zemědělské podniky zaměstnávaly ke konci roku 2007 celkem pracovníků. Věková struktura se moc neliší od úrovně České republiky. Ve všech okresech kraje Vysočina, s výjimkou okresu Třebíč, kde necelou polovinu pracovníků tvoří osoby ve věku 65 let a více, jsou nejpočetnější kategorií pracovníci ve věku 45 až 64 let. V okrese Pelhřimov převažuje počet pracovníků ve věku 65 a více let nad mladými pracovníky do 24 let. Největší pokles pracovníků v zemědělství zaznamenáváme v okresech Jihlava. Jen o něco mírnější byl pokles v okresech Třebíč a Pelhřimov. V okrese Žďár nad Sázavou se počet těchto pracovníků, v přepočtu na plně zaměstnané, nezměnil Tržby z přímého prodeje zemědělské výroby V kraji Vysočina více než polovina celkových tržeb pocházejících z přímého prodeje zemědělské výroby byla od 17 % fyzických osob a od 13 % právnických osob. Můžeme říci, že častěji se na přímý prodej orientují podniky fyzických osob v Plzeňském kraji 29

30 a v hlavním městě Praze; podniky právnických osob v Praze, ve Středočeském, v Libereckém a v Královéhradeckém kraji Osevní plochy Územní rozdíly v rostlinné výrobě v kraji Vysočina souvisejí s rozdílnou strukturou osevních ploch. Obilniny jsou dominantní komoditou ve všech krajích České republiky. Jejich podíl v roce 2007 se pohyboval od 54 % (Pardubický kraj) až po 69 % v Jihomoravském kraji (včetně Vysočiny). Průměr České republiky byl 60,2 %. Podíl osevních ploch se postupně zvyšoval u olejnin až na 17 % v celé republice. Nejnižší podíl olejnin na obhospodařované orné půdě byl v Jihomoravském kraji 15 %, nejvyšší podíl byl zjištěn v Moravskoslezském kraji 21 %. Ovšem větší územní rozdíly jsou v zastoupení pícnin na orné půdě. V kraji Vysočina se jedná o 23 %, v Ústeckém kraji o 9 %. Celostátní průměr činí 16 %. Z hlediska podílu na celostátní výměře orné půdy lze za hlavní producenty obilovin a olejnin považovat podniky ve Středočeském, Olomouckém a Královéhradeckém kraji. Podíl půdy ležící ladem na Vysočině byl v roce 2007, ve srovnání s celostátním průměrem, třetinový. V rámci kraje měly největší podíl na výměře orné půdy podniky v okrese Třebíč (25,9 %) a nejmenší v okrese Pelhřimov (17,5 %). Podniky se sídlem v kraji Vysočina v roce 2007 hospodařily na 11,4 % celostátní výměry orné půdy. Využitá plocha orné půdy v letech v kraji Vysočina je přehledně znázorněna v grafu Rostlinná produkce v kraji Vysočina Ve struktuře osevních ploch pozorujeme v kraji, ve srovnání s celorepublikovou úrovní, výrazně nižší podíl obilnin. Za průměrem České republiky zůstává i podíl olejnin. Naopak velmi vysoký podíl v kraji Vysočina tvoří pícniny, nejvíce ze všech krajů. Nadprůměrné je i zastoupení okopanin, zejména brambor. V rámci celorepublikové výměry brambor se Vysočina podílí 36,1 %. Dominantní postavení má Vysočina v pěstování brambor, která se dlouhodobě drží okolo 30 %. Obiloviny představují necelých 9 % z celostátní produkce. Významnou úlohu zaujímá pšenice, ječmen a kukuřice na zrno. V posledních letech se do popředí dostávají olejniny (asi 10 %), a to především řepka a mák. 30

31 Půda je základní výrobní prostředek, jejíž kvalita se při vědecky podloženém hospodaření může zlepšovat. tis. ha rok Orná půda Zahrady Trvalé travní porosty Chmelnice Vinice Ovocné sady Celková výměra Celková výměra nezemědělské půdy Graf 5 Změny způsobu využívání půdy v kraji Vysočina v letech ( tis. ha) Pramen: ČSÚ, Zemědělské výrobní oblasti v kraji Vysočina Zemědělská půda v kraji Vysočina je dle přírodních a ekonomických podmínek zařazena do čtyř výrobních oblastí a osmi podoblastí: 1. zemědělská výrobní oblast řepařská se třemi podoblastmi R1, R2, R3, 2. zemědělská výrobní oblast bramborářská se dvěma podoblastmi B1, B2, 3. zemědělská výrobní oblast bramborářsko-ovesná s jednou podoblastí B3, 4. zemědělská výrobní oblast horská se dvěma podoblastmi H1, H2. Alokace výrobních oblastí (viz bod 1 4) v jednotlivých okresech kraje Vysočina v roce 2008 je uvedena v tab. 5. Porovnání s Českou republikou znázorňuje graf 6. Podrobnější členění výrobních oblastí na podoblasti uvádí tab

32 Tab. 5 Rozdělení zemědělské půdy v okresech kraje Vysočina do výrobních oblastí rok 2008 Výrobní oblast Okres Řepařská Bramborářská Horská ha % ha % ha % Havlíčkův Brod , , ,2 Žďár nad Sázavou 0 0, , ,9 Třebíč , , ,1 Jihlava 0 0, , ,3 Pelhřimov 0 0, , ,6 Kraj Vysočina , , ,1 ČR , , ,3 Pramen: Statistická ročenka půdního fondu ČR, 2009 % ,4 17,5 21,5 15,9 18,7 0,8 3,9 0,2 0,0 1,1 0,1 0,0 1,3 0,0 0,6 1,9 Havlíčkův Brod Ždár nad Sázavou 92,0 34,3 52,5 6,1 8,3 Třebíč Jihlava Pelhřimov kraj Vysočina ČR okresy řepařská bramborářská horská Graf 6 Podíl výrobních zemědělských oblastí okresů kraje k České republice rok 2008 (v %) Pramen: Statistická ročenka půdního fondu ČR, 2009 Tab. 6 Kvantifikace zemědělských výrobních oblastí v kraji Vysočina 2008 (v ha) Okres R1 R2 R3 B1 B2 B3 H1 H2 Celkem Havlíčkův Brod Žďár na Sázavou Třebíč Jihlava Pelhřimov Celkem Součet x Pramen: Statistická ročenka půdního fondu ČR, Strukturální skladba pěstovaných plodin Plocha zemědělské půdy na Vysočině ve sledovaném období zaznamenala snižující se tendenci. Největším snížením je poznamenán rok 2005, kdy se plocha zemědělské půdy oproti roku 2004 snížila o ha. 32

33 Vývoj orné půdy v kraji období Současná výměra orné půdy je ha, což představuje 77,4 % z celkové plochy zemědělské půdy v kraji. V průběhu osmi let klesla výměra orné půdy o ha, což je o 2,6 % k vykazované výměře orné půdy v kraji za rok Klesající tendence je nejvíce patrná od roku 2005 (viz graf 7), od roku 2004 do roku 2005 se snížila výměra orné půdy o ha. tis. ha rok Zemědělská půda Orná půda Graf 7 Vývoj plochy (v tis. ha) zemědělské a orné půdy v kraji Vysočina v letech Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, Vývoj trvalých travních porostů v kraji v období Výměra trvalých travních porostů na Vysočině je v současnosti ha, což je 19,9 % zemědělské půdy. Jedná se o druhý největší podíl z celkové plochy zemědělské půdy v České republice. I když se plochy trvalých travních porostů v průběhu hodnoceného období dynamicky měnily (viz graf 8), celkově došlo k nepatrnému poklesu ve výši 689 ha (0,8 %) z jejich vykazované počáteční výměry. 33

34 85 84 tis. ha rok TTP Graf 8 Vývoj plochy (v tis. ha) trvalých travních porostů (TTP) v kraji Vysočina Pramen: Statistská ročenka kraje Vysočina, Vývoj zahrad v kraji v období Současný stav výměry zahrad je ha, což je 2,5 % z celkové výměry zemědělské půdy v kraji. Ve sledovaném období byl zaznamenán nepatrný pokles výměr zahrad, a to o 171 ha z vykazované počáteční výměry. Vývoj ovocných sadů a vinic v kraji v období Výměra těchto druhů pozemků v současnosti činí 0,2 % ze zemědělské půdy kraje (ovocné sady 627 ha a vinice 3 ha). Ve sledovaném období byl zaznamenám opět nepatrný pokles u ovocných sadů (o 199 ha) a u vinic, pokles ze 4 ha na 3 ha z vykazované počáteční výměry. 5.5 Hospodářský význam polních plodin pěstovaných na Vysočině Vývoj osevních ploch zemědělských plodin v kraji Vysočina za období je znázorněn v grafu 9. 34

35 340 tis. ha Ostatní Ostatní víceleté pícniny Vojtěška Jetel červený Ostatní jednoleté pícniny Kukuřice na zeleno/siláž Ostatní technické plodiny Len setý přadný Ostatní olejniny Hořčice na semeno Mák Řepka Ostatní okopaniny Cukrovka technická Brambory celkem Ostatní luskoviny Hrach setý Ostatní obiloviny Kukuřice na zrno Triticale Oves Žito Ječmen Pšenice rok Graf 9 Osevní plochy zemědělských plodin v kraji Vysočina v letech (v tis. ha) Pramen: ČSÚ Praha, Z grafu 10, tab. 7 a 8 je zřejmé, že nejvýznamnějšími polními plodinami jsou v kraji Vysočina obilniny a brambory. tis. t Pšenice Ječmen Triticale Žito Oves Kukuřice na zrno Luskoviny celkem Brambory celkem Cukrovka technická Řepka Graf 10 Sklizeň zemědělských plodin (v tis. t) v kraji Vysočina Pramen: ČSÚ Praha, rok 35