ÚVOD: ZÁMĚRY PRÁCE... 1 SLOVO NA ÚVOD... 4 ZÁKLADNÍ PRINCIPY BUDDHISMU... 6

Transkript

1 OBSAH: ÚVOD: ZÁMĚRY PRÁCE... 1 PRVNÍ ČÁST PRÁCE: ZÁKLADNÍ PRINCIPY BUDDHISMU, BUDDHISTICKÁ THANATOLOGIE... 1 DRUHÁ ČÁST PRÁCE: POJETÍ EUTANÁZIE V BUDDHISMU... 2 POZNÁMKA: TERMÍN BUDDHISMUS... 3 SLOVO NA ÚVOD... 4 SMRT V KONTEXTU OTÁZEK PO SMYSLU LIDSKÉ EXISTENCE... 4 VÝCHOD VERSUS ZÁPAD: ODLIŠNÉ VNÍMÁNÍ SMRTI... 5 ZÁKLADNÍ PRINCIPY BUDDHISMU... 6 KOLOBĚH ZNOVUZROZOVÁNÍ... 6 PRAVÁ POVAHA SKUTEČNOSTI... 7 čtyři vznešené pravdy... 7 ne-já: buddhistická nauka o osobnosti... 8 povaha znovuzrozování... 8 struktura světa ustání koloběhu znovuzrozování (nirvána) MOŽNOSTI, JAK OVLIVNIT KARMU BUDDHISTICKÁ THANATOLOGIE UMÍRÁNÍ školy čisté země tibetský tantrický buddhismus příprava na smrt: různé praktiky umírání z hlediska tantrického buddhismu SMRT různě duchovně pokročilí jedinci umírají jinak MEZISTAV tibetský tantrický buddhismus další představy ZNOVUZROZENÍ OBŘADY SPOJENÉ SE SMRTÍ A ZEMŘELÝMI způsoby pohřbívání další praktiky spojené s mrtvými Japonsko POJETÍ EUTANÁZIE V BUDDHISMU EUTANÁZIE OBECNĚ BUDDHISTICKÉ POJETÍ EUTANÁZIE LÉKAŘ: TEN, KDO ZABÍJÍ nenásilí (ahimsá) třetí párájika otázka motivace jednání a problematika soucitu PACIENT: TEN, KDO ZKRACUJE SVŮJ ŽIVOT otázka autonomie důraz na stav mysli v době smrti představuje smrt v případě nevyléčitelně nemocného člověka konec utrpení? kvalita života OSOBA V BEZVĚDOMÍ SHRNUTÍ PROBLEMATIKY ZÁVĚRY POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE: LITERATURA: DALŠÍ ZDROJE: RESUMÉ... 44

2 Úvod: záměry práce Hlavním tématem této práce je pojetí eutanázie v buddhismu. Tuto otázku nemůžeme vytrhnout z kontextu buddhistické nauky o umírání a smrti. Je nutné na ni pohlížet na základě analýzy věroučných principů, s nimiž se lze v buddhismu setkat. K tomuto účelu zde slouží první části práce, které se podrobně věnují principům buddhistické nauky a popisu umírání a smrti. První část práce: základní principy buddhismu, buddhistická thanatologie V samotném úvodu práce se pokusím nastínit závažnost otázky smrti, v širším kontextu otázek po smyslu lidské existence, jak pro člověka, zmítaného nejistotami tohoto světa, tak pro religionistiku a její způsob uvažování o náboženství a jeho funkci. Další část práce (kapitoly Východ versus Západ: odlišné vnímání smrti a Základní principy buddhismu) si klade za cíl vysvětlit, z čeho pramení specifika buddhistického nazírání na smrt. V této souvislosti bude nezbytné představit některé základní principy buddhistické nauky: nauku o pomíjivosti a o prázdnotě všech jevů. Pokusím se vysvětlit, co se vlastně - podle buddhistického pojetí osobnosti - znovuzrozuje, nastínit principy karmického zákona a podrobněji popsat kategorie bytí, do nichž je možno se zrodit. Poté, co budou tyto principy vysvětleny, se chci detailněji věnovat popisu umírání, smrti a mezistavu až k okamžiku znovuzrození. V této části práce se budu opírat téměř výhradně o Tibetskou knihu mrtvých, respektive o Tibetskou knihu o životě a smrti a o dílo Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu. Z těchto zdrojů získáme barvitý popis rozplývání tělesných složek v průběhu umírání, vizí, které člověk spatřuje v mezistavu, i povahy existence v tomto období mezi smrtí a zrozením. Je důležité si uvědomit, že smrt (zejména v kontextu tibetského buddhismu) představuje jedinečnou příležitost k dosažení probuzení. Aby tato příležitost mohla být využita, musí se jedinec na smrt důkladně připravovat a dále musí být provedeny náležité praktiky i po jeho smrti. Je mnoho způsobů, jak se na smrt připravit, pokusím se zde zmínit alespoň některé. Kapitola Obřady spojené se smrtí a zemřelými zakončí celou první část práce stručným popisem pohřebních praktik a dalších služeb, jejichž prostřednictvím mohou být pozůstalí zemřelým nápomocni. Zdůrazněna budou některá specifika v různých částech buddhistického světa. 1

3 Druhá část práce: pojetí eutanázie v buddhismu Nemám v úmyslu se zde zabývat otázkou, zda by měla být eutanázie povolena či nikoliv. Mým cílem není předložit seznam důvodů pro a proti eutanázii obecně. Budu se na celou problematiku snažit pohlížet pouze z hlediska buddhistické etiky čili s ohledem na to, jaké lze použít argumenty, abychom mohli provedení eutanázie označit v buddhismu za morální, nebo naopak. Zaměřím se na to, jaké následky by mělo případné provedení eutanázie v kontextu buddhistické nauky o znovuzrozování. K problematice eutanázie je nutné přistoupit ze dvou stran. Zaprvé z pohledu smrtelně nemocného člověka, který má podstoupit eutanázii, aby se neprodlužovalo zbytečně jeho utrpení. Na druhé straně je zde otázka toho, jaké následky bude mít provedení eutanázie na karmu lékaře nebo obecně nějakého člověka, který má usmrtit další žijící bytost. Střetává se tu několik principů, např. princip neubližování (nezabíjení žijících bytostí) a princip, který zdůrazňuje, že stav mysli v okamžiku smrti je z velké části určujícím faktorem pro kvalitu příštího zrození. Důležitou úlohu hraje také buddhistické pojetí soucitu. Buddha sám samozřejmě o eutanázii nehovořil a ani v pozdějším vývoji nedošlo k explicitní formulaci jednotného stanoviska buddhismu k eutanázii. Jako východisko pro studium buddhistického pojímání eutanázie jsem zvolila soudobé studie o tomto tématu. Jednotliví autoři se opírají o případy z buddhistických pramenných textů, které je možné k tomuto tématu vztáhnout. Pokouším se zde porovnat závěry, ke kterým ve svých studiích dospěli, poukázat na to, v čem se shodují a odlišují, ale také proč tomu tak je. Druhým zdrojem pro zkoumání postoje k eutanázii je provedená případová studie. Provedla jsem rozhovor s praktikujícím z meditační skupiny buddhismu Diamantové cesty v Pardubicích. V rozhovoru jsem se zaměřila na určité otázky, které se mi zdály po prostudování všemožných materiálů problematické. Většina studií, které jsem četla, také vycházela z analýzy pálijského kánonu, zde jsem tedy měla možnost podívat se na danou problematiku ze strany jiné buddhistické tradice. 2

4 Poznámka: termín buddhismus Ve své práci se tedy budu věnovat buddhistickému pojímání smrti a eutanázie. Nejprve bych ale ráda upozornila na problematiku použití termínu buddhismus. Když něco popisujeme jako buddhistické, vytváříme tím dojem, že je tu nějaká jednotná buddhistická tradice, nějaký jeden buddhismus, o kterém hovoříme. Buddhismus se ale vyvíjel po dobu delší než dva tisíce let v mnoha zemích. V různých oblastech se učení buddhismu muselo adaptovat na původní podmínky, muselo přijmout nové prvky nauky nebo uzpůsobit prvky staré. Přitom ale neexistovala nějaká jedna tradice, která by se vyvyšovala nad ostatní, nebo která by byla ostatními uznávána jako autoritativní. Odchylky od původního Buddhova učení tedy nebyly výraznějším způsobem potírány a buddhismus v průběhu dějin dosáhl mnoha podob reprezentovaných množstvím buddhistických škol; dalo by se tedy hovořit o buddhismech v množném čísle nejen o buddhismu v čísle jednotném. Při studiu buddhismu tedy můžeme postupovat tak, že se zaměříme na jednu konkrétní školu a podrobně rozebereme její pohled na zkoumanou problematiku. Tématem mé práce je nicméně buddhistické pojetí smrti a eutanázie, nejenom jejich pojímání v rámci určité buddhistické tradice. Nesnažím se zde ale ani podat vyčerpávající výčet veškerých možných postojů. To není možné, jak z hlediska rozsahu této práce, tak z hlediska obtížné dostupnosti některé literatury. Snažím se tedy vycházet ze základních principů buddhistické nauky, které se v jednotlivých školách v zásadě neliší, případně upozornit na některé odchylky nebo zvláštnosti od těchto principů, které se v průběhu dějin vyskytly. 3

5 SLOVO NA ÚVOD Smrt v kontextu otázek po smyslu lidské existence Jaký je smysl lidské existence? Proč během života zažíváme bolest a utrpení? Co předcházelo našemu životu zde na zemi? Co bude následovat až zemřeme? Máme se smrti obávat? Tyto a podobné otázky trápí lidstvo odnepaměti. Proč jsou tyto otázky tak palčivé? Zaprvé si musíme uvědomit, že zde nejde o běžný způsob rozumového dotazování se. Nalézt odpovědi v tomto případě je totiž pro člověka hlubokou emocionální potřebou. Jak je důležité dokázat si nějak odpovědět na to, co následuje po smrti a jaký má smrt význam, lépe pochopíme, když si přečtěme, jak Wolf Dietrich Tens popisuje strach ze smrti:...existuje strach, od nějž se člověk nemůže osvobodit, a který na mě doléhá tím silněji, čím víc se jej snažím odehnat jako něco nepřátelského. 1 Tens také hovoří v tom smyslu, že se člověk musí naučit porozumět své konečnosti, aby se strachem ze smrti správně zacházel. Za druhé, stejně jako se na tyto otázky nedotazujeme rozumově, nemůžeme na ně ani nalézt racionální, pomocí empirických prostředků ověřitelnou (nebo, chceme-li to tak nazvat, vědeckou) odpověď. Určité odpovědi přesto ale existují, můžeme se s nimi setkat v naukách všech známých světových náboženských a filosofických systémů. V rámci vědeckého studia náboženství je otázkám o smrti, a v širším kontextu otázkám po smyslu lidské existence vůbec, přikládán také velký význam. Respektive, význam není přikládán ani tak otázkám samotným, jako schopnosti náboženství na tyto otázky odpovídat a důležitosti těchto odpovědí pro věřící. Schopnost náboženství nalézat odpovědi na nezodpověditelné otázky, činí z náboženství určitý pevný bod pro člověka; náboženství poskytuje člověku jistotu ve světě, který by jinak nedával smysl. Mnozí badatelé vymezují náboženství, s ohledem na jeho funkci, právě na základě jeho schopnosti odpovídat na tyto otázky. Takovýmto způsobem definuje náboženství např. M. J. Yinger, když říká, že náboženství může být definováno jako systém věr a praktik, jejichž prostřednictvím skupina lidí bojuje s konečnými problémy lidského života, což vyjadřuje jejich odmítnutí kapitulovat před smrtí, poddat se frustraci. 2 1 Tens, Wolf-Dietrich, Über die Thanatologie: Überlegungen, Gedanken und Reflexionen über das Sterben und den Tod des Menschen aus philosophischer, medizinethischer, medizinischer und theologischer Sicht. Bochum: [s.n.], 1995, str. 15. Text v originále zní:...gibt es eine Angst, von der man sich nicht befreien kann und die mich um so stärker bedrängt, je mehr ich sie als etwas Feindliches abzuwehren suche. 2 Yinger, Milton J., The scientific study of religion, 1 st publ., London: Macmillan Company, 1970, str. 7. 4

6 Existuje i hypotéza podle níž veškerá náboženství vznikla a dosud vznikají právě na základě potřeby člověka nalézt odpovědi na tyto základní otázky. Tato hypotéza se nazývá responzivní a jejím autorem je Jan Heller. Podle Hellera je člověku, jakožto jedinému tvoru uvědomujícímu si vlastní konečnost, vnucena otázka po smyslu jeho existence. Sám však odpověď na otázku po tzv. poslední pravdě nenachází, proto si vytváří bohy, jimž může odpověď vložit do úst. 3 Východ versus Západ: odlišné vnímání smrti Jak již bylo řečeno, každé náboženství se snaží odpovídat na otázku smrti a toho, co po ní následuje. Obecně lze říci, že se dnes výrazně liší vnímání smrti na Západě ovlivněném dlouhodobou křesťanskou tradicí (dnes ovšem spíše sekularizmem) a na Východě, kde převládá víra v tzv. karmanová náboženství. Upozorňuje na to například Maja Milčinski, když říká, že v evropském myšlení fakt smrti a pomíjivosti zůstává frustrujícím a traumatickým, což člověku nepomáhá postavit se nevyhnutelnému, ale prodlužuje to odpor a nevoli... 4, nebo Sogjal-rinpočhe, podle něhož přes všechny technické výdobytky chybí západní společnosti opravdové chápání smrti nebo toho, co se při smrti a po smrti děje. 5 Smrt na Západě je zkrátka něco, o čem se raději příliš nemluví. To je samozřejmě také možný způsob, jak se se smrtí vyrovnat - ignorovat ji. Z buddhistického pohledu je to ale víceméně nepochopitelné. Buddhisté se místo toho, aby ji ignorovali, na smrt připravují v průběhu celého života. 6 Rozdíl ve vnímání smrti na Východě a na Západě si můžeme ilustrovat i na příkladu výtvarných vyobrazení spojených se smrtí. Na Západě smrt většinou reprezentuje kostlivec nebo stařena s kosou, což je vyjádření skutečně velmi symbolické. Oproti tomu na Východě se setkáváme s naturalistickými obrazy rozkladu mrtvého lidského těla s hnijícím masem prolezlým červy a podobně. 3 Heller, Jan - Mrázek, Milan, Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích, Praha: Kalich, 2004, str Milčinski, Maja, Zen and the Art of Death, Journal of the History of Ideas, 1999 (Jul.), Vol. 60 (No. 3), str Text v originále zní: In European thought the fact of mortality and impermanence remains frustrating and traumatic, which does not help a person to face the inevitable but prolongs resistance and repulsion... 5 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti: The tibetan book of living and dying (Orig.), Patrick Gaffney - Andrew Harvey (ed.), Vyd. 1., Praha: Pragma, 1996, str Možné způsoby přípravy na smrt budou zmíněny níže. 5

7 Otevřený přístup buddhismu ke smrti pramení ze základních prvků buddhistické nauky: z víry v prázdnotu jevů, v pomíjivost, v podmíněnost veškerého bytí a v neustálý koloběh znovuzrozování na základě karmického zákona. Slovy 14. dalajlamy Tändzina Gjamccha: Když se pustíte do duchovní praxe, která se měří na lidské životy a na celé věky, dá vám to poněkud odlišný pohled na smrt. V souvislosti mnoha po sobě jdoucích životů je smrt něco jako když si převléknete své šaty. Když jsou šaty příliš staré a obnošené, vyměníte je za nové. To působí na váš postoj ke smrti. Vzniká tím jasnější uvědomění, že smrt je součástí života. 7 ZÁKLADNÍ PRINCIPY BUDDHISMU Z předchozího textu vyplývá, že abychom vůbec mohli pochopit buddhistický náhled na smrt, musíme si nejprve vysvětlit některé základní principy, s kterými se v buddhistické nauce setkáváme. koloběh znovuzrozování Předně, chceme-li v buddhismu hovořit o smrti, musíme se nutně zabývat také znovuzrozením, neboť základním kamenem buddhismu je víra v neustálý koloběh, ve kterém jde smrt a znovuzrození ruku v ruce. Smrt zde neznamená konec, bezprostředně po ní následuje další zrození; to vše se děje na základě karmického zákona. Karmický zákon je založen na tom, že každý čin má svůj následek. 8 Dobré činy vedou k tomu, že v budoucnu bude bytost, která je vykonala, zažívat blaho, a naopak špatné činy přinesou jedině bolest. Následky určitého činu se ale neomezují pouze na příští znovuzrození. To, jak jednáme v tomto životě, nás může ovlivnit na mnoho životů dopředu, stejně tak naše současná situace může být výsledkem činu, který jsme vykonali před tisíci zrozeními. Všechny bytosti jsou nuceny se znovuzrozovat stále dokola. Problém je v tom, že si nejsou vědomy tohoto koloběhu ani toho, že taková existence nemůže být uspokojivá a šťastná. Předtím, než Siddhártha Gautama dosáhl probuzení, ani nebylo, kdo by je o této skutečnosti informoval. 9 Siddhártha sám s velkým úsilím odhalil pravdu o podstatě 7 Gjamccho, Tändzin, 14. dalajlama, Rady jak umírat a žít lepší život: Advice on dying and living a better life (Orig.), Moravcová, Martina (překl.), Vyd. 1., Praha: Argo, 2006, str Stejně tak, jako naše činy, působí na karmu i naše myšlenky a pocity. 9 Buddha Gautama (historický Buddha) samozřejmě nebyl prvním ani posledním buddhou, ale v době jeho probuzení bylo učení předchozích buddhů na světě zapomenuto. 6

8 koloběhu znovuzrozování (sansáry) a rozhodl se, teď už jako Buddha neboli probuzený, toto poznání šířit. pravá povaha skutečnosti čtyři vznešené pravdy V Rozpravě o roztočení kola zákona (Dharmačakrapravartanasútře) 10 jsou uvedeny čtyři vznešené pravdy, jež představují základní pohled buddhismu na povahu lidské existence. První vznešená pravda hovoří o existenci utrpení (duhkha):...zrození je strastné, stáří je strastné, nemoc je strastná, smrt je strastná, spojení s nemilými věcmi je strastné, odloučení od věcí milých je taky strastné Druhá vznešená pravda vypovídá o vzniku utrpení, jehož příčinou je žádostivost neboli žízeň (tršna). Je to tato žízeň, jež vede k opětovné existenci, je spojena s potěšením a vášní a nachází radost zde či tam Utrpení zde pochází hlavně z pomíjivosti. Všechny věci a pocity jsou pomíjivé, celý vesmír je neustálou změnou, činností a procesem. Proto i radost z naplnění touhy přetrvává jen krátký okamžik, jakmile je pryč, začneme znovu touze podléhat. Bytost v zajetí sansáry tedy neustále prožívá žádostivost. Chtivost (lóbha) ji vede k tomu, aby neustále hromadila příjemné věci a prožitky. Často se jí přitom ale postaví něco do cesty, to vede k prožívání nenávisti (dósa) vůči překážce bránící uspokojení touhy. Mysl, která tímto způsobem podléhá žádostivosti, je ve stavu zmatenosti (móha). Proto nedokáže pochopit jaká je skutečná povaha skutečnosti. Třetí vznešená pravda říká, že existuje řešení, že je tu způsob, jakým se lze zbavit utrpení, a sice naprostým zničením oné žízně. To souvisí s oproštěním se od chtivosti, nenávisti a zmatenosti (nevědomosti), které buddhismus souhrnně označuje jako tři kořeny zla v lidském životě. Čtvrtá vznešená pravda předkládá cestu k zániku strasti, jíž je následování ušlechtilé osmidílné stezky. Náplní osmidílné stezky jsou: pravé pochopení, pravé rozhodnutí, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé snažení, pravá bdělost a pravé soustředění. 10 Rozprava o roztočení kola zákona je záznamem první promluvy, kterou Buddha pronesl po svém probuzení. 11 Rozehnal, Miroslav (překl.), Buddhovy rozpravy, sv. I., Praha: Dharma Gaia, 1994, str Ibid., str

9 Veškerá sansárová existence má trojí charakteristiku: bezpodstatnost/ne-já, pomíjivost a strastiplnost. O pomíjivosti a z ní pramenící strastiplnosti, jsem se již zmínila, pojďme se podívat blíže na třetí znak - bezpodstatnost. ne-já: buddhistická nauka o osobnosti Buddha svou naukou o ne-já 13 varuje před lpěním na sobě samém i na okolním světě. Právě mylná víra v existenci Já je příčinou všeho utrpení, neboť Já nás vede k ulpívání, vyvolává v nás touhu a nenávist. Buddhismus popisuje osobnost jako složenou z pěti složek, ty jsou vnímány jako složky lpění (upadána skandha). Jsou to: tělo/tvar (rúpa), pociťování (védaná), vnímání (sandžňá), mentální formace (sanskára) 14 a vědomí (vidžňána). Tělo sestává z dvaatřiceti částí, které se dělí podle své povahy do čtyř elementů (pevnost/země, tekutost/voda, oheň a vzduch). V pociťování rozeznáváme pocity příjemné, nepříjemné a neutrální. Složka vnímání zajišťuje vnímání světa pěti smysly a na něm založený proces rozumového pochopení. Mentální formace zahrnují různé pudy, zvyky, sklony a touhy. Vědomí zajišťuje konkrétní uvědomovací proces. Jednotlivé složky osobnosti jsou opět vzájemně podmíněné. Mentální formace jsou jakousi tendencí k uchopování, ta vede ke zformování vědomí, které si zvolí za své sídlo určité tělo, smysly zprostředkovávají vnímání, které vede k pociťování. V Rozpravě o znaku ne-já Buddha mnichům zdůrazňuje, že žádná z těchto složek není Já. Tvar (tělesnost), pociťování, vnímání, mentální formace i vědomí jsou pomíjivé. Vše, co je pomíjivé je strastné, podrobené změně, proto bychom o tom neměli uvažovat jako o svém Já. 15 povaha znovuzrozování Paradoxně by se mohlo zdát, že dva ze základních principů buddhismu se navzájem vylučují. Mám na mysli důraz buddhismu na popírání existence Já a víru ve znovuzrozování. Neexistuje-li žádné Já, co se potom znovuzrozuje? Samozřejmě na to existuje odpověď, která tedy tento zdánlivý paradox popírá. Jednotlivé složky lidské 13 Stejně tak jako neexistuje žádné Já v člověku, žádná podstata osobnosti, neexistuje žádné Já ani ve všech jevech ve vesmíru, všechny tyto jevy jsou prázdné. Nic nemá inherentní vlastní existenci. (Nauku o prázdnotě všech jevů rozpracovává a zdůrazňuje škola madhjamaka.) 14 Lopez tuto složku popisuje jako představivost. (Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu: Průvodce dějinami buddhismu a jeho učením, Brno: Barrister & Principal, 2003, str. 28.) Werner ji zase nazývá složkou konativní (Werner, Karel, Náboženské tradice Asie: Od Indie po Japonsko, Brno: Masarykova univerzita 2002, str. 127.) 15 Rozehnal, Miroslav (překl.), Buddhovy rozpravy..., str

10 osobnosti, jak byly popsány výše, přechází z jednoho těla do druhého, aniž by je přitom spojovala připevněnost k nějaké neměnné duši či nějakému Já. To, co nazýváme osobností, je zkrátka proces, řetězec příčin a následků poháněný motorem karmy. 16 Tradiční příměr, který se v této souvislosti používá je zapálení jedné svíčky od druhé. Ačkoliv se plamen přemístí z jedné svíčky na druhou, neznamená to, že se mezi nimi pohybuje týž plamen. 17 Znovuzrozování se vysvětluje také na základě kontinuity vědomí. Existují různé úrovně vědomí, přičemž právě ta nejniternější, nejjemnější úroveň vědomí je tu stále, je tím, co zajišťuje kontinuitu mezi všemi zrozeními. Oproti tomu hrubé úrovně mysli/vědomí jsou spjaty s fyziologickými stavy těla a proto se při zániku těla rozplývají. 18 V dějinách buddhismu se setkáme i s jiným pohledem. Škola Vátsíputra pracovala s pojmem osobnosti (pudgala) 19. Právě tato osobnost byla podle nich nositelem karmy čili tím, co se přelévá z jednoho zrození do druhého. znovuzrození duchovně pokročilých bytostí Mezi procesy znovuzrozování velkých mistrů nebo duchovně pokročilých bytostí a obyčejných lidí jsou podstatné rozdíly. V Tibetu od 13. století existuje tradice vyhledávání dalších vtělení velkých lamů. Pro tato vtělení se užívá výraz tulku 20. Tulkuové se znovuzrozují dobrovolně, vedeni soucitem s ostatními. Mohou si zvolit okolnosti příštího zrození (rodiče, místo, podobu). Zážitek smrti, mezistavu a zrození pro ně není traumatizující. Bytosti na duchovní úrovni, o které hovoříme, nejsou ani vázáni obvykle uváděnou lhůtou 49 dnů, jež je vyměřena na znovuzrození pro obyčejná stvoření. Někdy se také mohou rozpomínat na své minulé životy. Ale ani tulku po znovuzrození není táž osoba, jakou byl v minulém životě. Při znovuzrození, když vniká nový stav, ten předchozí současně ustává. Neexistuje mezi 16 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str Ibid., str Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Odtud druhé označení školy: Pudgalaváda. 20 Tulku (sprul sku) je tibetský překlad slova nirmánakája. Mahájánový buddhismus vyvinul nauku o Buddhových třech tělech (trikája), jsou to: dharmakája, sambhógakája a nirmánakája. Úroveň dharmakája představuje buddhovství jako nadkosmickou realitu. Sambhógakája je úrovní, která je lidem přístupná v meditaci (dhjána) - jejím výrazem jsou nesčetní dhjánibuddhové neboli buddhové buddhovských polí (buddhakšétra). Je-li třeba, aby byla dharma hlásána v lidském světě, promítne se některý z dhjánibuddhů na úroveň nirmánakája. Tak např. dalajlama je projekcí bódhisattvy Avalókitéšvary. 9

11 nimi shoda nebo odlišnost, ale podmíněnost. 21 To, co v tulkuovi pokračuje je jeho motivace a oddanost pomáhat druhým. 22 Nejenom tulkuové mají odlišné podmínky při znovuzrozování. Buddha Gautama, než sestoupil na Zemi, aby dokončil cestu k buddhovství, dlel jako bódhisattva v oblasti Tušita. Zrození jako syna krále Suddhódany a královny Májy bylo z jeho strany zcela dobrovolným a promyšleným aktem. struktura světa Obyčejné bytosti uvězněné v koloběhu znovuzrozování mají při svém zrození na výběr z následujících oblastí světa. Svět je složen z oblasti žádosti (kámadhátu), oblasti tvarů (rúpadhátu) a oblasti beztvarého bytí (arúpadhátu). Zrození v oblasti tvarů a oblasti beztvarého bytí je dosažitelné pouze na základě velmi pokročilé meditační praxe. Bytosti jsou schopny trávit v těchto oblastech dlouhé věky bez nutnosti znovuzrození. Obě tyto sféry jsou však stále součástí sansáry. Lidský svět se nachází v oblasti žádosti a spolu s ním ještě dalších pět říší, do nichž se znovuzrozují bytosti na základě své karmy. Říše v oblasti žádosti se dělí na šťastná a nešťastná místa zrození. Šťastné oblasti tedy jsou: božská říše, říše polobohů 23 a svět lidí. Za nešťastná zrození se považují zrození v říši zvířat, v říši hladových duchů (prétů) a v pekelných oblastech. Každá z těchto šesti oblastí je výsledkem jedné ze šesti hlavních záporných emocí: pýchy, závisti, touhy, nevědomosti, chtivosti a hněvu. 24 svět bohů Svět bohů je oblastí radosti a blaženosti. Nicméně není nejvhodnějším světem pro znovuzrození, protože bohové ve svém blahobytu zapomínají na fakt, že jakákoliv forma existence v sansáře je ve své podstatě strastná. Bytosti, které zde sídlí jsou podle stupně duševní blaženosti rozdělené do jednotlivých nebí, ve kterých pobývají. Nejnižším nebem je Nebe králů čtyř světových 21 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Ibid., str Říše polobohů se někdy při tomto výčtu vynechává, respektive je začleněna do sféry bohů. Proto se tedy v některých pojednáních můžeme setkat s tím, že říší v oblasti žádosti se udává pouze pět. 24 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str

12 stran, další je Nebe třiceti tří 25. Existují ještě další, vyšší nebeské oblasti, mezi něž patří i oblast blaha Tušita. svět polobohů/asurů Asurové jsou nadpřirozené bytosti, které neustále soupeří s nižšími bohy. Jsou neustále sžíraní žárlivostí, protože na rozdíl od lidí mohou jasně vidět lepší situaci bohů v nebích nad nimi. svět lidí Svět lidí je nejvhodnějším místem pro znovuzrození. Jedině z této oblasti jsou bytosti schopné dosáhnout osvobození z koloběhu znovuzrozování, neboť zde mohou v obdobné míře zakoušet jak dobro tak zlo. svět zvířat Svět zvířat je kromě světa lidí pro člověka jediným viditelným světem. Utrpení říše zvířat spočívá v každodenním shánění potravy za neustálého strachu, aby se sama nestala potravou. svět hladových duchů Tito duchové neobývají svoji vlastní oblast bytí, ale pobývají v lidském světě, jsou však okem neviditelní, rozpoznat je mohou pouze bytosti na vyšší úrovni duchovní cesty. Říká se jim hladoví duchové, protože trpí neustálou žízní a hladem, které nemohou ukojit. Pokaždé, když se chtějí najíst či napít, promění se potrava a voda, kterou už měli nadosah, např. v rozžhavené olovo. Werner tuto kategorii nazývá světem zemřelých a kromě hladových duchů, kteří trpí, sem řadí ještě obyvatele paláců 26, nižší božstva, přírodní božstva živlů a vegetace a také nágy (hadí bytosti). svět pekelných bytostí Pekelné oblasti vládne Jama, soudce zemřelých. Lopez uvádí, že existuje osm horkých a osm studených pekel, čtyři pekla sousedící a množství dalších méně 25 V Nebi třicetitří pobývají bohové starověké Indie v čele s Indrou. Mohou se sem ale zrodit i ctnostní lidé. Po své smrti (týden po porodu) se sem znovuzrodila i Buddhova matka. 26 Blíže viz. Werner, Karel, Náboženské tradice Asie..., str

13 významných pekel. 27 Přidává i barvitý popis pekelných muk, uvedu jeden příklad za všechny: V pekle určeném nevěrným manželům vidí muži krásnou ženu, která je z vrcholu stromu vábí, aby za ní vylezli. Jak lezou nahoru, listy stromů se mění v břitvy a nože, které jim drásají tělo. Když vylezou na vrchol, zjistí, že žena je pryč. Podívají se dolů a vidí ji pod stromem, jak na ně volá. Slezou dolů, přičemž je listy stromu zraňují stejným způsobem, jen aby zjistili, že žena je zase v koruně stromu. A tak šplhají nahoru a dolů snažíce se dosáhnout předmětu své touhy po deset bilionů let. 28 Podobně jako v tomto případě jsou dalším zcela určitým proviněním přisouzeny zcela určité tresty. Provinilci si je musí odpykávat dokud se špatná karma, která způsobila jejich zrození v pekelné oblasti, nevyčerpá. ustání koloběhu znovuzrozování (nirvána) Pokud člověk bude následovat Buddhovo učení, má naději se ze sansáry vysvobodit. Tento konečný cíl se označuje jako nirvána. Pojem nirvána označuje mimosvětskou oblast metafyzického bytí, na kterou se nevztahují běžné pojmy času, vznikání, trvání, zániku, prostorové existence a podmíněnosti jinými elementy a která není výsledkem konání, tj. která není přivozena karmickým procesem. 29 Můžeme rozeznat dva druhy nirvány: nirvánu, kterou člověk zakouší ještě za svého současného života 30 a potom konečnou nirvánu, do které člověk vstupuje po smrti. Jednotlivé buddhistické školy se velmi liší v pohledu na to, jak lze probuzení dosáhnout. K probuzení lze dospět náhle, během jednoho života nebo je probuzení výsledkem obrovského úsilí, které člověk vynakládal po mnoho životů. Někteří lidé dokonce věří, že probuzení uděluje Buddha jako projev laskavosti. 31 Podle jiných je v každém člověku zárodek buddhovství (tathágatagarbha), všichni mají buddhovskou přirozenost, ta je zakryta nánosem špatné karmy. Buddhovskou přirozenost stačí v sobě jenom objevit a očistit. 27 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str Ibid., str Werner, Karel, Náboženské tradice Asie..., str Člověk, který za života dosáhne probuzení setrvává ve světě až do své smrti, jeho činy už ale nevytvářejí žádnou karmu, nesměřují k dalšímu zrození. 31 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str

14 Ať už mají představu o způsobech, kterými lze dosáhnout probuzení, jakoukoliv, faktem zůstává, že většina obyčejných věřících o nirvánu vlastně ani neusiluje. Tento cíl se jim jeví jako příliš vzdálený. Nemají čas věnovat se meditačním cvičením a četbě súter. Snaží se hlavně o to, aby získali zásluhy za dobré skutky pro sebe i své zesnulé příbuzné, doufají například, že se díky těmto zásluhám jednou zrodí jako mniši a budou mít příležitost dosáhnout probuzení. Někteří se snaží zajistit sobě i svým blízkým zrození v nebi, jiní se upínají k tomu, že se jim podaří zrodit se v době, kdy na Zemi bude působit budoucí buddha Maitréja, pod jehož vedením bude snadné k probuzení dojít. Další jsou přesvědčeni, že v dnešní době 32 už není ani možné nirvány dosáhnout. Jako náhradní řešení se tedy objevuje například naděje na znovuzrození v čisté zemi Sukhávatí, ráji buddhy Amitábhy. V lidových představách je zrození v tomto ráji považováno za konečný cíl a čistá země je chápána jako zeměpisně lokalizovatelné místo blaženosti, ale jinak je zrození v čisté zemi považováno za dobré z toho důvodu, že je zde jednodušší (pod vedením Amitábhy) pochopit dharmu a dosáhnout nirvány. možnosti, jak ovlivnit karmu Karmický zákon se zdá být neúprosný, koná-li člověk v průběhu života špatné činy, bude nutně potrestán neblahým znovuzrozením. Nicméně existují různé způsoby, jak svou karmu obejít. Karmický zákon mohou ovlivňovat například některé mocné mantry 33. Lidé také věří, že když se z provinění vyznají buddhům a bódhisattvům a slíbí, že už se ho nikdy nedopustí, mohou jim být nepříznivé karmické následky odpuštěny. 34 Silná je také víra v moc některých súter. Kdo například někdy četl Lotosovou sútru nebo jen vyslovil její jméno, se nemůže zrodit v pekle. Stejně tak každý, kdo uvidí Buddhovu podobiznu a zbožně se uchýlí k Buddhově stúpě nebo jeho relikviím, se po sto eonů nemůže znovuzrodit jako pekelná bytost, duch ani zvíře. 35 Usiluje-li člověk o zrození v čisté zemi Sukhávatí, stačí prý, podle některých interpretací, aby jedinkrát za život vyslovil s plnou vírou a důvěrou v Amitábhu formuli Namu Amida bucu (vzývám buddhu Amidu 36 ). 32 Buddhismus věří, že se nový buddha objeví ve světě tehdy, až z něj vymizí učení buddhy předchozího. Náš svět se nyní nachází ve stádiu úpadku, kdy postupně mizí učení Buddhy Šákjamuniho. 33 Tj. magické formule, průpovědi užívané např. při meditaci. Mohou být ve formě slov nebo jen slabik. 34 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str Ibid., str Amida je japonská verze Amitábhova jména. 13

15 Nepříznivé zrození, které by nás jistě za naše skutky čekalo, můžeme také zvrátit tím, jaké budou naše myšlenky v okamžiku smrti. Kterýkoliv čin, který jsme vykonali, se může stát příčinou našeho příštího zrození. Stav mysli v okamžiku smrti má jednoznačný vliv na to, podle kterých skutků se bude znovuzrození určovat. Umírání a smrt jsou tedy velice důležitými momenty. BUDDHISTICKÁ THANATOLOGIE Umírání Jednotlivé buddhistické školy mají propracovanou nauku ohledně umírání a smrti. Snaží se prostřednictvím zavedených praktik vést umírajícího k tomu, aby jeho mysl byla klidná a aby nepodléhal negativním emocím. Jelikož ale různé školy mají různé pohledy na skutečnost ohledně možností osvobození ze sansáry a na povahu bytí, liší se také v tom, k čemu jejich praktiky ve chvílích umírání směřují. školy čisté země Například japonský mnich Genšin ze školy Tendai napsal spis Podstata znovuzrození v čisté zemi, v němž popisuje obřad, který má umírajícímu zajistit znovuzrození v ráji buddhy Amitábhy. Člověk musí mít během umírání neustále na paměti Amitábhovo jméno. Genšin si byl vědom toho, jak je pro mysl v okamžicích smrti těžké se koncentrovat, rozpracoval tedy systém deseti zamyšlení, která měla umírajícímu pomoci se na svůj cíl soustředit. Člověk se má postupně zamýšlet např. nad nedualitou nirvány a sansáry, nad Amitábhou jakožto silou schopnou zničit karmu jedince, nad tím, že právě teď má jedinečnou příležitost zrodit se v čisté zemi. Při každém zamyšlení má umírající recitovat Namu Amida bucu. 37 tibetský tantrický buddhismus Na rozdíl od předchozí školy, která vlastně ani neusiluje o dosažení nirvány, 38 pracuje tibetský tantrický buddhismus s konceptem buddhovské přirozenosti. Na základě přesvědčení, že je tato přirozenost přítomna v každém jedinci, rozpracovává tantra teorii o tom, že v okamžiku smrti lze dosáhnout úniku ze sansáry prostřednictvím poznání této přirozenosti. Nauka je zde rozpracována v termínech obyčejné mysli a 37 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str Nirvána, tedy konečný cíl buddhistické nauky, není zapomenuta, ale pouze odsunuta na dobu, kdy pro ni bude jedinec zralý. 14

16 přirozenosti mysli. Jelikož se budu i v dalších částech práce podrobněji zabývat popisem umírání a smrti na základě tibetské buddhistické tradice, musíme si tuto nauku o přirozenosti mysli vysvětlit blíže. obyčejná mysl versus přirozenost mysli Mysl má z hlediska tibetského buddhismu mnoho aspektů, od nejhrubších po nejjemnější. Existuje obyčejná mysl, což je hrubá úroveň mysli, která se projevuje v běžném životě. Je to mysl, která myslí, spřádá, touží, ovládá, která se rozněcuje hněvem..., která se musí neustále přesvědčovat o své existenci Je to tedy neprobuzená mysl, která si neuvědomuje skutečnou povahu sansárového bytí. Kromě obyčejné mysli je tu ale ještě samotná přirozenost mysli. Přirozenost mysli je narozdíl od hrubých úrovní mysli nedotčena smrtí. Není ani výlučně omezena na mysl jednotlivce, je to přirozenost všeho. V tibetštině se tato přirozenost nazývá rigpa, je to prvotní, čisté, ryzí vědomí, jež je současně inteligentní, znalé zářivé a vždy bdělé. 40 Dojde-li bytost poznání této přirozenosti a dokáže-li ve stavu přirozenosti mysli setrvat, je osvobozena z koloběhu znovuzrozování. Naše běžná mysl ale nemůže tuto podstatu poznat, může jen v některých vzácných okamžicích letmo nahlédnout její zářnost. barda O poznání přirozenosti mysli usilují praktikující prostřednictvím meditačních cvičení. Kromě úsilí v meditaci existují i jiné příležitosti k nahlédnutí rigpy. Některé okamžiky v životě jsou totiž mocnější a mají daleko větší karmické důsledky než jiné. V průběhu celého života i smrti se vyskytují významné chvíle, které jsou obzvláště vhodnými příležitostmi pro dosažení osvobození ze sansáry. Nejsilnějším z těchto momentů je jednoznačně okamžik smrti. 41 Takové významné přechodové skutečnosti se označují pojmem bardo 42. Tibetský buddhismus pohlíží na lidskou existenci jako na složenou ze čtyř navzájem podmíněných částí: život, umírání a smrt, posmrtný stav a znovuzrození. Tyto části jsou známy jako čtyři barda: 1) přirozené bardo tohoto života, které představuje 39 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Ibid., str Ibid., str Pojem bardo často bývá užíván v užším významu, pouze pro označení přechodového stavu mezi smrtí a znovuzrozením, tento stav se jinak nazývá karmické bardo vznikání. V textu budu bardo vznikání označovat termínem mezistav. 15

17 dobu mezi narozením a smrtí, tedy jedinou dobu, kterou máme k přípravě na smrt, 2) bolestné bardo umírání, které trvá od začátku procesu umírání až do okamžiku smrti, 3) zářivé bardo dharmaty, které zahrnuje posmrtnou zkušenost přirozenosti mysli a 4) karmické bardo vznikání, které je ukončeno novým zrozením. 43 V životě je naše jednání řízeno hrubými úrovněmi mysli, jejich činnost však ustává v okamžiku smrti, ve chvíli, kdy mozek přestane pracovat. Jemná úroveň mysli existuje bez počátku a samozřejmě tedy i po smrti. Jakmile zemřeme, je pro nás obtížné vědomě si připomínat ctnostné myšlenky. Jsme ve stavu jemného vědomí, kde nám může pomoci jen síla našich předchozích náchylností. 44 Proto je důležité se na smrt důkladně připravit. Člověk, který nemá tušení, jaké zážitky ho po smrti čekají, bude pravděpodobně v tomto stavu traumatizován a vystrašený, což povede jedině k neblahým následkům. příprava na smrt: různé praktiky Součástí buddhistické praxe všech škol je připomínat si neustále smrt a připravovat se na ni. Lze to dělat různými způsoby. Jedním způsobem je meditovat o smrti za účelem uvědomění si pomíjivosti. Cílem je odstranit lpění na tomto životě. Příkladem této praxe může být tzv. kontemplace o nečistém 45. Člověk se díky tomu může zbavit některých nevhodných návyků. Jinou praktikou je nacvičování průběhu smrti, během něhož se praktikující obeznamuje se vším, co bude zakoušet při umírání. Představuje si i bolest a bezmocnost nebo i zármutek příbuzných. V Tibetském buddhismu byly rozvinuty i další, složitější praktiky. Jednou z těchto praktik je přenos vědomí (phowa), která spočívá v tom, že v okamžiku smrti dokáže praktikující přenést své vědomí a nechá jej splynout s moudrou myslí Buddhy. 46 Součástí přípravy na smrt v rámci tantrického buddhismu je i znalost procesů rozplývání složek těla a mysli při umírání. 43 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti, str Gjamccho, Tändzin, 14. dalajlama, Rady jak umírat a žít lepší život..., str O této meditační technice bude podrobněji pojednáno níže v souvislosti s vyhlášením mnišského zákazu zabíjení (tzv. třetí párájika). 46 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti, str

18 umírání z hlediska tantrického buddhismu lidské tělo 47 Lidské tělo je tvořeno z prvků země, vody, ohně a vzduchu. Dále je celé tělo vnímáno jako propracovaná soustava kanálků, jimiž proudí větry nesoucí vědomí. Tyto větry podporují jednotlivé živly a mají na starosti jednotlivé funkce a smysly lidského těla. Od temene hlavy podél páteře do pohlavního orgánu vede ústřední kanálek. Na tomto kanálku je umístěno několik tzv. kanálových kol (čaker). V místech těchto kol obepínají postranní kanálky ústřední kanálek, takže větry nemohou volně proudit. V okamžiku smrti jsou uzly uvolněny a větry proudí do centrálního kanálku, což způsobí to, že se může projevit jemná mysl. Tantra rozeznává několik druhů hrubých a jemných větrů, ty se ve smrti všechny rozplynou ve velmi jemný tzv. život-nesoucí vítr, jehož sídlem je srdce. V srdci se nachází nezničitelná kapka. Tato kapka je bílo-červená a pocházejí z ní další kapky bílé a červené, které jsou umístěny v těle, v čakrách. V okamžiku smrti zaniká i nezničitelná kapka. rozpouštění složek při umírání Během procesu umírání dochází k postupnému vnějšímu a vnitřnímu rozplývání. V kapitole o ne-já a buddhistické nauce o osobnosti jsme si popsali pět složek osobnosti. Všechny tyto složky se ve smrti rozplynou. V první fázi rozplývání postupně přestávají fungovat smysly. Přestaneme slyšet a vidět, ani hmat, chuť a čich už nám neslouží. Živly, které tvoří naše tělo, se rozplývají, jeden živel se stahuje do druhého a předávají si schopnost udržovat vědomí. Nejprve se rozkládá prvek země. Současně s ním se rozpadá složka tvaru. Tělo ztrácí sílu, jsme stále slabší a křehčí. Dále se začne rozpadat prvek vody, což se projevuje ztrátou kontroly nad tělesnými tekutinami. Je to spojeno s rozkladem složky cítění, takže dochází k rychlému střídání pocitů bolesti a radosti nebo horka a zimy. Následuje rozklad elementu ohně, který způsobuje únik tělesného tepla. U lidí, kteří byli v průběhu života ctnostní, odchází teplo nejprve z nohou a až potom z ostatních částí těla. U těch, kdo se naopak ctnostně nechovali, 47 Podrobný popis lidského těla struktury větrů a kanálků nabízí např.: Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu: Death, rebirth and intermediate state in Tibetan Buddhism (Orig.), Kasanická, Nora (překl.),vyd. 1., Brno: Barrister & Principal, Nebo: Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str

19 opouští teplo nejdříve horní část těla. 48 Rozplývá se i složka vnímání. Nakonec dochází k rozkladu prvku vzduchu; stále hůře se nám dýchá. S tím je spojen rozklad složky mentálních formací. 49 Vnější dech nakonec ustává, ale vnitřní dech stále ještě pokračuje. V těle je stále přítomno vědomí. Po vnějším rozkladu následuje vnitřní rozklad, čili rozklad mysli nebo vědomí. Postupně přestávají existovat hrubší úrovně mysli, od nejhrubší ke stále jemnější. Jak se jednotlivé hrubé úrovně rozplývají, projevuje se stále více nejjemnější úroveň mysli. Nakonec už zůstává pouze mysl jasného světla, samotná přirozenost mysli. Člověk už nevnímá nic než naprostou, nedualistickou prázdnotu. 50 Nastává smrt. Z hlediska nauky o bardech bytost vstupuje do zářivého barda dharmaty. Smrt Moment smrti je tedy velice silnou příležitostí k dosažení probuzení. V tomto okamžiku necháváme za sebou své tělo a je nám nabídnuta největší možná příležitost k osvobození. 51 Opouštíme své tělo, což nám dává příležitost se plně oprostit od lpění na svém Já. Máme možnost uskutečnit vše, o co jsme usilovali v duchovních cvičeních během života. Zajímavě to vyjádřil učitel buddhismu Diamantové cesty Karel Kindl: Celý život chodíme do meditačního supermarketu, když umíráme, tak je tam napsáno: Plus bonus zdarma. Nemusíme na to nic vynakládat, objevuje se to samo, naprosto spontánně. 52 Mysl ve stavu jasného světla zůstává určitou dobu, zpravidla se udává, že po několik dní. Dokáže-li člověk v tuto chvíli rozpoznat pravou skutečnost přirozenosti mysli, dosáhne okamžitého osvobození ze sansáry. Nedoporučuje se, je-li to možné, během této doby s tělem jakkoliv manipulovat, neboť by to mohlo vyrušit vědomí, které v něm stále setrvává. Nakonec vědomí uniká z těla některým z tělesných otvorů, což může být doprovázeno navenek výronem tělesných tekutin z tohoto otvoru. 53 Věří se, že to, kterým otvorem vědomí z těla unikne, napovídá, v jaké oblasti se člověk v příštím životě zrodí. 48 Z předmluvy jeho Svatosti dalajlamy. Viz Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str Podrobnější popis rozkladu viz Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Tato slova pronesl 28. dubna 2008 na veřejné přednášce s tématem Smrt a znovuzrození v Centru buddhismu Diamantové cesty v Brně. 53 Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str

20 různě duchovně pokročilí jedinci umírají jinak Pokud se člověk v průběhu života věnoval meditační praxi a žil ctnostný život, není pro něj smrt děsivým zážitkem. Naopak smrt může znamenat konečné vysvobození z koloběhu znovuzrozování (v kontextu tantrického buddhismu mysl v okamžiku smrti spočine v přirozenosti mysli), hladký přechod do některého blaženého zrození v oblasti žádosti nebo zrození v oblasti tvarů a beztvarého bytí. Lidé, kteří v průběhu života nevěnovali tolik úsilí přípravám na smrt, se mohou v okamžiku smrti spoléhat na sílu modliteb a na pomoc osvícených bytostí. Například v kontextu víry v moc buddhy Amitábhy stačí, aby měl v okamžiku smrti umírající na mysli Amitábhovo jméno a Amitábha ho dovede do své čisté země. Většina bytostí nicméně po smrti směřuje vstříc zážitkům v mezistavu. Mezistav Různé buddhistické tradice přinášejí různé popisy toho, co se děje v okamžicích mezi smrtí a následujícím zrozením. Setkáváme se s představami bytosti bloudící v bardu vznikání a zažívající různé děsivé vize (tyto zážitky přitom nejsou ničím jiným než projekcemi mysli) nebo s obrazy posmrtného soudu, kde jsou skutky zemřelého v podobě bílých a černých kuliček váženy na vahách. Tyto představy se v mnoha ohledech liší, nacházíme v nich ale i určité podobnosti. tibetský tantrický buddhismus povaha bytí v mezistavu Pokud bytost nerozeznala přirozenost mysli a nespočinula v ní, přechází do karmického barda vznikání, zde dojde k rozhodnutí o jejím příštím zrození buď v oblasti žádosti nebo v oblasti tvarů. Mezistavem nemusí projít ti, kdo se mají zrodit do oblasti beztvarého bytí, pro ně začíná nový život hned po smrti. 54 Lpění na našem fyzickém těle způsobí, že si i po smrti, kdy jsme se od něho oddělili, udržujeme zdání tohoto těla. To vede k vytvoření mentálního těla. Toto tělo podle některých pojetí ihned předjímá podobu příštího zrození bytosti. 55 Vědomí opouští svůj nejjemnější stav a prochází procesem opačným k rozpouštění. Znovu jsou probuzena semena všech našich návykových sklonů Z předmluvy jeho Svatosti dalajlamy. Viz Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str

21 V mezistavu má bytost všech pět smyslů, ty jsou teď ještě pronikavější a silnější než za života. Navíc bytost disponuje jasnozřivostí, může procházet pevnými objekty a dokáže se přemisťovat v okamžení pouze silou své myšlenky. Je neustále v pohybu, neboť je poháněna větrem karmy. zážitky a vize Bytost v mezistavu se setkává s množstvím vizuálních i zvukových podnětů. Může vidět ostatní bytosti v mezistavu, je vystavována vizím hněvivých a dobrotivých božstev, mohou ji pronásledovat představy spojené s neblahými skutky, které za života vykonala. Pro představu ocituji následující pasáž: Útočí na nás mrazivé lijáky, krupobití hnisu a krve, štvou nás zvuky beztělého, hrozivého křiku; pronásledují nás masožraví démoni a lidožroutské bestie. 57 Ti, kdo žili ctnostně, samozřejmě zažívají v mezistavu i příjemné pocity. Obvykle se udává, že bytost stráví ve stavu mezi smrtí a dalším zrozením 49 dní, tedy sedm týdnů. To ale neplatí všeobecně pro všechny stejně. Dochází totiž také k případům, kdy jsou nashromážděny všechny příčiny zrození, a bytost tedy vstoupí do dalšího zrození okamžitě po dosažení mezistavu. 58 Děje se tak v případě osob, které za života nashromáždily krajně pozitivní nebo krajně negativní karmu. Může se ale naopak i stát, že někdo v mezistavu uvízne a stane se duchem či strašidlem. 59 To, co zde nazýváme mezistavem, není jednolitým sedmitýdenním obdobím. Ve skutečnosti bychom měli hovořit spíše o několika po sobě následujících mezistavech, do nichž se bytost postupně zrozuje. V mezistavu totiž vždy po sedmi dnech dochází k tzv. malé smrti. Pokud bytost během prvních sedmi dnů po smrti nesoustředí všechny příčiny k zrození, musí znovu projít procesem analogickým k procesu smrti a tak několikrát dokola, dokud ji konečně karma nezavane k jejímu novému zrození. Obvykle však bytost setrvá v mezistavu nejdéle zmíněných sedm týdnů. další představy Podle čínských představ byl zesnulý po smrti postaven před soud a to hned několikrát: na konci každého z prvních sedmi týdnů, 60 sto dnů po smrti, rok po smrti a tři roky po smrti. Pomocníci Jamy (vládce pekelné oblasti a soudce zemřelých) přitom 57 Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Rinpočhe, Lati - Hopkins, Jeffrey, Smrt, mezistav a znovuzrození v tibetském buddhismu..., str Rinpočhe, Sogjal, Tibetská kniha o životě a smrti..., str Zde můžeme vidět podobnost s tzv. "malou smrtí" v tibetském pojetí mezistavu. 20

22 mají k dispozici úřední spisy o skutcích zemřelého. 61 Nauka o tom, že kvalitu příštího zrození může zcela nevyzpytatelně ovlivnit třeba i jeden jediný čin z mnoha, tu uniká do pozadí, místo toho se objevuje přísné karmické účetnictví, kdy se konkrétním činům připisuje určitý počet bodů, kladných nebo záporných, člověk si tedy i během života neustále může kontrolovat svou karmickou bilanci. 62 Japonci například nerozvinuli žádné složité představy o tom, čím bytost po smrti prochází, věří prostě, že duše zemřelého prodlévá 49 dnů po smrti v blízkosti svého domu. 63 Znovuzrození Příčinou znovuzrození v některé ze šesti oblastí existence jsou žádost, nenávist a nevědomost. V pojetí tibetského buddhismu je bytost na místo svého zrození hnána neúprosným větrem karmy. Spatřuje rozličné představy, k nimž je přitahována. Může to vypadat například tak, že se před ní objeví určitá vize, bytost se za ní v touze žene, když však dorazí na místo, obraz se rozplyne. To vyvolá v mysli bytosti hněv, který se stane příčinou jejího zrození. Bezprostřední příčinou dalšího zrození je tedy hněv, který je vyvolán nenaplněním touhy. Vše ale pramení z nevědomosti, z toho, že bytost nerozpoznává pravou povahu vizí, s nimž se setkává. Neuvědomuje si, že všechny tyto obrazy existují pouze jako projekce její vlastní mysli. V představách spojených s obrazy posmrtného soudu je nad jedinci na základě zvážení všech jejich skutků prostě vynesen verdikt a ti potom putují na místo určeného zrození. 61 Popisy podobných soudních scén se objevují i v některých výkladech v rámci tantrických tibetských nauk. 62 Lopez, Donald S., Jr., Příběh buddhismu..., str V Japonsku je ale situace kolem smrti složitější. Silná víra v kult předků zde totiž převážila nad principy karmického zákona a koloběhu znovuzrozování. Zmíním se o tom podrobněji v kapitole o pohřebních obřadech. 21