OBSAH Chyba! Záložka není definována.

Transkript

1 OBSAH OBSAH ÚVOD CÍL LITERÁRNÍ PŘEHLED Výživa a krmení odchovu telat Mlezivové období Období mléčné výživy Plnotučné mléko v odchovu telat MKS Okyselování mléka Zkrmování zbytkového mléka telatům Krmiva rostlinného původu Systémy výživy telat ve skupině Použití napájecích automatů u telat Odchov telat u kojných krav a pod matkou Napájení telat vodou Ustájení telat Vzdušný odchov telat ve VIB Venkovní skupinové boxy (VSB) telat v období mléčné výživy Ustájení v období rostlinné výživy Způsoby ustájení Volné boxové stáje Vazné ustájení Působení faktorů chovného prostředí na telata Větrání Teplota Porod Průběh porodu Ošetření telete po narození Zdravotní stav a nemoci telat Rozdělení nemocí telat Stres v odchovu telat Průjem telat MATERIÁL A METODIKA Charakteristika podniku Materiál Charakteristika výživy v odchovu telat Ustájení Popis vlastní metodiky Metodika pozorování zdravotního stavu telat v terénu VÝSLEDKY A DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ PŘÍLOHY... Chyba! Záložka není definována.

2 1 ÚVOD Živočišná výroba je specifickým odvětvím zemědělství, je jeho důležitou a neodtržitelnou součástí. Produkcí této živočišné výroby není jen mléko a maso a další suroviny, chov skotu hraje svoji nezastupitelnou roli i v údržbě krajiny, uchování půdní úrodnosti a v neposlední části i zaměstnanosti obyvatel ČR. V dnešní době, kdy je cena mléka nízká, mnohdy na hranici rentability a pro mnohé podniky až likvidační, se od chovu dojeného skotu upouští ještě ve větší míře, než tomu bylo v posledních letech běžné. Dochází tak k rušení menších, nestabilních chovů s nedokonalým systémem odchovu a s menší mléčnou užitkovostí, a naopak vzrůstá počet chovaných kusů na farmách, kde se rozhodli i nadále chovat mléčný skot a investovat do modernizací. Stejně tak, jako chce rodič vidět dosahovat své dítě životních úspěchů, musí se tak pohlížet i na telata. Pokud se zaměření nebude týkat zdárného odchovu, nikdy se nedosáhne pohledu na zdravé a silné dojnice s vysokou produkcí. Co se zanedbá na začátku života, to se už nikdy nedožene. První hodiny a dny mají vliv na celé produkční období života skotu. Průjmovité a apatické tele, které jen s obtížemi přijímá krmivo a jeví jen malé známky vitality, nebude ani při nejlepší dostupné navazující péči průměrným kusem stáda. Proto musí být kladeny vysoké požadavky nejen na dílčí prvky, jako je snadný průběh porodu, krmivo, pitná voda, zoohygiena a péče, ale hlavně na komplexnost managementu odchovu a jeho návaznost na produkční období. Již na počátku života může personál svým zodpovědným chováním předejít možným následným komplikacím a finančním ztrátám, už jen tím, že nepodcení porod a pečlivě napojí mládě mlezivem, osuší jej, řádně vydezinfikuje pupeční pahýl a uloží jej do venkovního individuálního boxu. Odchov telat je sice částí živočišné výroby, která s sebou nese vyšší nároky nejen na investice a spolehlivost personálu, ale i na vlastnosti prostředí, kde tento proces probíhá. V každém případě se do něj vyplatí investovat, když už se chovatel rozhodne pro tento způsob podnikání.

3 2 CÍL Byla analyzována vhodnost venkovního a vnitřního prostředí odchovu telata plemene skotu Českého strakatého skotu s hlavním ohledem na zdravotní stav. Obsahem práce je zdůvodnit rozdílnost odchovu uvnitř stáje - v teletníku - a mimo ni, tj. ve VIB a ve venkovním kotci s výběhem. V podniku je část telat umístěna ve stáji v mlezivovém období na vazném ustájení a po odstavu přemístěna do skupinového ustájení v kotcích. Druhá část byla odchovávána ve venkovní individuální ubikaci a pak přesunuta do kotců s venkovními výběhy. Zaměření výzkumu se týkalo posuzování zdravotního stavu, protože tento ukazatel je hlavním znakem kvality a úspěšnosti odchovu. Projevuje se mortalitou úhynem a počtem odchovaných telat z původního narozeného počtu telat. Byly sledovány přírůstky, výskyt a intenzita průjmových onemocnění, kvalita srsti, ochota příjmu a množství přijatého krmiva (mleziva, mléka, MKS, sena, siláže, startéru) vody, kálení dále pohybová aktivita, zjevná vitalita a zájem o okolí, odpočinek. Telata byla rozčleněna do skupin podle pohlaví a podle systému ustájení. Další posuzování zdravotního stavu se týkalo vlivu měsíce. Klimatické podmínky byly posuzovány z hlediska projevů na zdravotní stav a úmrtnost. Účelem je porovnání vhodnosti obou ustájení i z hlediska zamoření patogeny a množstvím a druhem poporodních komplikací. Ze zjištěných dat bylo vybráno ustájení, které lépe odpovídá fyziologickým a etiologickým potřebám zvířat. Tento druh ustájení má splňovat podmínku snadnějšího odchovu z hlediska méně častějších viróz spojených s průjmovitými onemocněními a odmítáním příjmu krmiva, a tím lepšího zdravotního stavu, vyšším počtem odchovaných telat. Důležité je zlepšení následné užitkovosti projevující se vyššími přírůstky. Nesmíme také zapomenout na zjištění a posouzení systémů z hlediska finanční a časové náročnosti a efektivity práce. Cílem je zaměření se na systém: zdravé tele => silná a odolná jalovice => vysokoužitková kráva. 9

4 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Výživa a krmení odchovu telat Odchov telat se z hlediska výživy a krmení dělí na období mlezivové, mléčné a rostlinné výživy. Období mlezivové a mléčné výživy je poměrně krátké, ale z pohledu další úspěšnosti dalšího chovu zvířat velice významné. Do tohoto období se totiž koncentruje nejvíce zdravotních, dietetických a technologických problémů (URBAN et al. 1997). Přirozenou výživou pro tele je kolostrum a mléko, proto také fyziologie trávení a anatomické poměry jsou značně odlišné od trávení u dospělých přežvýkavců. U novorozených telat je kapacita slezu zpravidla 1,5-2 l, zatímco kapacita předžaludků je 0,5 1 l. V prvních dnech po narození roste z trávicího ústrojí nejintenzivněji slez, jehož hmotnost dosahuje dvojnásobku za 7 dní. Hmotnost předžaludků se zdvojnásobí za 2 3 týdny. V dalším období se růst slezu zpomaluje a podstatně rychleji, zejména v závislosti na příjmu rostlinné složky, se zvětšuje objem bachoru. U telete ve věku 8 týdnů je objemový poměr bachoru a slezu 1 : 1 a ve 12. týdnu 2 : 1. Bílkoviny mléka a mléčných směsí jsou tráveny ve slezu a střevě telete proteolytickými enzymy. Předpokladem pro optimální trávení je kvalitní bílkovina mléčných směsí a dostatečná kapacita. Hlavními enzymy odpovědnými za trávení bílkovin ve slezu telete jsou chymozin a pepsin za spolupůsobení HCl. Ke srážení mléka dochází ve slezu za 3 6 min po napojení. Chymozin sráží mléko nejrychleji při teplotě 38 ºC a při ph 6,5, zatímco pepsin při ph 5,2. Při poruchách srážení a trávení mléka, resp. kolostra je vhodné od druhého až třetího dne věku telat zkrmovat mléčné nápoje okyselené, čímž jsou do určité míry substituovány žaludeční šťávy ve slezu. Bylo prokázáno, že v důsledku sníženého ph (4,2-5,5) mléčného nápoje je významně omezen rozvoj nežádoucí mikroflóry (E. coli, salmonel) v mléku a trávicím ústrojí telete, a tím i výskyt průjmů (ZIKMUND,2009). V souvislosti s funkční nedokonalostí trávicí soustavy telete v prvních dnech po narození až do tří týdnů věku je hlavním zdrojem živin pro organismus telat mléko, které se v organismu nejmenších telat tráví z %, zatímco krmiva rostlinného původu tráví tele ve věku 10 dní jen z 16 % (MEDVECKÝ,1983). 10

5 Nejekonomičtější je telata odstavovat pokud možno co nejmladší, úměrně s dosažením nízké mortality a požadovaných hmotnostních přírůstků. Existují důkazy o tom, že časný odstav, např. ve věku 5 týdnů nebo měně, zvyšuje náchylnost k enzootické pneumonii. Toto může být pravděpodobně redukováno zvýšením úrovně a prodloužením doby zkrmování mléka. Jestliže přistoupíme na časný odstav a nízkou úroveň zkrmování mléčné směsi, např. 4 l denně, je možné telata náhle odstavit, jakmile jsou schopna přijmout kolem 1,0 kg starteru denně. Hmotnostní přírůstky se budou pohybovat v období od narození do odstavu ve věku 35 dní kolem 0,4 kg/den. Velkou část však bude představovat zvýšená náplň střev (BOUŠKA, 2006). Všechny další systémy odchovu telat než na produkci telecího masa než systémů založených na sání krávy jsou pravděpodobně variantami zmíněných metod uvedených dříve. Při dobré kvalitě MKS založené na suchém odstředěném mléku by mělo být možné bez škodlivých účinků zkrmovat krmivo v koncentraci 125 g na litr mixovaného mléka od období zkrmování mleziva (BASOVNÍK, 2008). Při zajišťování energetických potřeb zvířete dochází ke ztrátám při procesech trávení a přeměně potravy. Jestliže je tele zcela závislé na kvalitní MKS, která se nedostává do bachoru, ale prochází přímo do slezu, budou se ztráty energie výkaly pohybovat pouze kolem 5 % přijeté energie, zatím co po odstavu bude výkaly ztraceno nejméně 18 % energie a ztráty se ještě zvýší bachorovou činností (ve formě plynů a tepla produkovaného při fermentačních procesech). Ačkoliv zkrmování MKS představuje vysoké náklady, tyto mají pro telata mnohem vyšší obsah dostupné energie, než sušina dané kvality, ať již ve formě koncentrátů nebo sena. Mezi 7-10 dny věku krmné dávky je využívaná mnohem efektivněji než suchá složka potravy (BOUŠKA, 2006). Základní principy výživy telat: Kolostrum: poskytnout co nejdříve (během prvních 3 4 hodin života) a v dostatečném množství (2 l). Vysoká kvalita (> 50 mg imunoglobuliny/ml) je životně důležitá. Kolostrum obsahuje 2 x více sušiny a 2 3 x více bílkovin než normální mléko a kromě toho ještě různé hormony a růstové faktory. V případě potřeby použít zmražené kolostrum (ohřát v teplé vodě nebo mikrovlnné troubě na nízký počet wattů, šetrně!). Napájení mlezivem alespoň po dobu hodin po narození 2 3 denně v denní dávce 7 9 litrů (DOLEŽAL,1996). 11

6 Napájení: Po kolostrální fázi je třeba rozhodnout se pro plnotučné zbytkové mléko nebo zvolit vhodné mléčné krmné náhražky, jež vyhovují systému podniku. Podávání mléčné náhražky nebo plnotučného mléka v dávce 2 3 litry na 1 krmení 2 denně, nejprve 3 litry, po 4 dnech snížení dávky až na 2 litry Voda: tele ji musí mít neustále k dispozici Jadrné krmivo: od 1. týdne života Objemné krmivo: po několika týdnech může být nabídnuto seno nebo dobrá travní /kukuřičná siláž a TMR dobré kvality. Telecí startér a TMR musí být vzájemně sladěny. Předkládání startéru z obilí v omezeném množství, které umožní kontrolu příjmu a slouží k podpoře rozvoje předžaludků od počátku odchovu je také doporučováno Odstav: pokud jednotlivá zvířata přijmou cca 1 kg telecího startéru/den (MEDVECKÝ, 1983) Mlezivové období Tímto se rozumí období, kdy je tele krmeno mlezivem. Je to doba, po kterou dojnice produkuje mlezivo, tj. v prvních 4 5 dnech věku telete. Z hlediska získání pasivní imunity (placenta skotu není propustná pro imunoglobuliny a tele se rodí bez protilátek) je důležité pouze mlezivo z 1., 2., eventuálně 3. nádoje. U krav dojených plemenic produkce mleziva vysoká, a lze je tudíž využívat pro další telata. Zbytkové mlezivo ke krmným účelům lze uchovávat chlazením (1-2 dny), přirozenou fermentací nebo okyselením (2-4 dny). Směsné zbytkové mlezivo je vhodné podávat telatům od třetího dne věku. V závislosti na užitkovosti krav lze zbytkovým mlezivem zajistit teleti výživu do 7 14 dní věku (RULFFES, 1942). Prvním krmivem, které zajišťuje teleti přísun esenciálních živin a ochranných látek, je mlezivo získané z prvního výdoje mléčné žlázy zdravé matky. Napojení telete do dvou hodin po narození kvalitním mlezivem by mělo být součástí poporodního ošetření. Mlezivem jsou teleti zajišťovány jak živiny, tak především protilátky a jiné biologicky aktivní látky nutné pro jeho přežití a odolnost (KLEIN, 2008). Dosažení co nedřívějšího otelení začíná vydatnou mlezivovou výživou. Během prvních čtyř hodin po narození přijmou střeva nejvíce protilátek. Takže toto je doba, 12

7 kdy je nutné do telete dostat co nejvíce mleziva. Nucené nalití čtyř litrů mleziva pomocí sondy však není ideální. Tato metoda však funguje ideálně, a pokud se dodržují hygienické podmínky, tak nevede k průjmům. První mlezivo není získáváno ručním oddojením, ale podojením v dojírně za přísných hygienických podmínek a okamžité napájení telat tímto mlezivem. Žaludek je schopen zasýřit jen asi 2 až 2,5 litrů mleziva. Mlezivo potom vstupuje do tenkého střeva, což nemusí způsobovat problém, pokud se získání mleziva a následné napájení provádí přísně hygienicky. Výhodou je, že protilátky se velmi rychle absorbují. Dalším přínosem je úspora práce v tomto marginálním období a jistota, že tele přijalo důležité protilátky v prvních 24 hodinách bez nutnosti opakovaného ručního vydojování matky (DAVÍDEK, 2010). Snížená sekrece trávicích šťáv u novorozených telat, neutrální ph slezu a vysoká aktivita inhibitoru trypsinu v kolostru chrání zejména v prvních 24 hodinách po narození kolostrální imunoglobuliny (Ig) před trávením. Imunoglobuliny mohou být resorbovány střevní sliznicí bez předchozího rozložení trávicími enzymy jen asi 24 až 36 hodin po narození, přičemž jejich obsah v mlezivu klesá za 12 hodin po porodu na 40 %, za 24 hodin na 30 %, po 48 hodinách na 10 % a po 72 hodinách na 2 % původního množství (PYTLOUN, 1996). Kvalita mleziva Odhad množství Ig v mlezivu ještě před jeho podáním telatům umožní chovateli předejít počáteční chybě, která by vznikla napájením nekvalitním mlezivem. Kvalitní mlezivo (γ >1,050) je vhodné uchovat v mrazicím boxu pro další telata. Doporučuje se mrazit mlezivo jen z prvního nebo druhého dojení, které má vysoký obsah Ig. Ostatní mlezivo je nutné zkrmit starším telatům, a to bez konzervace nebo konzervované pouze chlazením, popř. chemicky (2 ml kyseliny mravenčí na 1 l mleziva). Důležitost mleziva v prevenci nemocí telat je známa již déle. Snížená hladina imunoglobuliny zhoršuje obranyschopnost organismu proti patogenním mikroorganismům. Telata, která následkem infekce enteropatogenních E. coli hynou, mají obvykle nižší koncentraci imunoglobulinů v séru než telata, která přežívají (DOLEŽAL, 2002). Pasivní přenos mateřských imunoglobulinů telatům závisí na tvorbě mleziva a vysoké koncentraci imunoglobulinů matky, požití odpovídajícího objemu mleziva teletem a na účinném vstřebávání mlezivových imunoglobulinů teletem. Sání může zvýšit účinnost absorpce mlezivových imunoglobulinů, avšak objem mleziva požitého 13

8 sajícími telaty často neodpovídá spotřebě. Výsledky ukazují, že při prvních krmeních je třeba zkrmit 3 až 4 litry mleziva, aby se minimalizoval rozsah výskytu selhání pasivního přenosu Ig u novorozených telat. Toto množství je značně vyšší než spotřeba, které telata dosahují při sání, a je také vyšší než dobrovolná spotřeba většiny telat krmených z láhví se strukem. Optimálním řešením je podávání mleziva sondou (DAVÍDEK,2010). Na složení mleziva má vliv mnoho faktorů včetně individuality zvířete, plemene, pořadí laktace, výživy koncem březosti a roční doby, délky období stání na sucho a expozice dojnic ve stájovém prostředí. Novorozené tele má rovněž nízké plazmatické hladiny i zásoby vitamínů A a E a bylo prokázáno, že přetrvávají i po příjmu kolostra. Proto pro dosažení optimálních hladin a zabezpečení zdraví telat je nutné podávat vitaminy A a E ihned v prvních hodinách po narození (do první dávky kolostra) a opakovaně ve 4 6 týdenních intervalech. Nejnižší plazmatické hladiny vitamínu C byly zjištěny u telat ve věku 10 dnů a pak nad 6 týdnů. Proto se doporučuje v těchto kritických obdobích a zejména při stresu (transport do teletníku), popř. při zvýšeném výskytu respiračních onemocnění, denní perorální podávání vitaminu C (DOLEŽAL, 2009). 3.2 Období mléčné výživy Od pátého dne po otelení produkují dojnice již zralé mléko, které je pro telata po mlezivu následným přirozeným zdrojem živin v optimálním složení. Jeho vysoká nutriční hodnota se projevuje vysokou stravitelností (97 98 %) a využitelností všech živin a minerálních látek. V odchovu telete tak nastává tzv. období mléčné výživy. Jako mléčné krmivo ve formě mléčného nápoje je možné telatům podávat: mlezivo, plnotučné mléko fermentované nebo okyselené mlezivo a plnotučné mléko (i nestandardní) mlékárensky upravené mléko mléčné krmné směsi (DOLEŽAL, 2002) Na rozdíl od mlezivového období, kdy je optimální napájet telata čtyři až třikrát denně při průměrném množství mleziva v dávce 1,7 l, se od pátého dne telata napájejí dvakrát denně, průměrné množství mléčného nápoje je 6 l za den. Podmínkou 14

9 při limitovaném krmení mléčných nápojů je neomezený přístup telat k vodě a objemným krmivům. Pravděpodobně jedinou nevýhodou mléka je jeho vysoká cena, která může výrazně ovlivnit ekonomiku odchovu telat. Z toho důvodu se vyvíjejí systémy odchovu, v nichž je spotřeba mléka minimalizována nebo je mléko nahrazováno, a to především mléčnými krmnými směsmi (MKS). Při nákupu MKS musí chovatel sledovat zejména obsah živin a skladbu komponentů. Důležitá jsou také doporučení výrobce, týkající se např. ředění MKS, resp. koncentrace zkrmovaného mléčného nápoje, a doporučený věk telat pro zahájení zkrmování MKS (MOTYČKA et al. 1996). Přestože jsou mléko a MKS nejvhodnějším zdrojem bílkovin pro výživu telat, jsou hledány i jiné, ekonomicky atraktivnější zdroje na bázi rostlinné, kvasničné či živočišné bílkoviny. V současné době se nejvíce používá tzv. sójové mléko, což je enzymaticky upravený a sterilovaný sójovo proteinový koncentrát zbavený antinutričních látek. Přesto, že je nutriční hodnota těchto krmiv poměrně vysoká, lze jejich zkrmování doporučit spíše ke konci období mléčné výživy (BLOEMERT, 2009). Největším problémem odchovu telat v období mléčné výživy jsou časté průjmy různého původu, obvykle však alimentárního. Tyto průjmy se dostavují někdy již druhý nebo třetí den po narození telete, obvykle však mezi pátým a sedmým dnem. Průjmová onemocnění mívají za následek zpomalení růstu postiženého jedince, oslabení organismu a usnadnění nástupu infekčních onemocnění s plným negativním dopadem na další vývoj zvířete. Jednou z možností, jak lze průjmová onemocnění omezit, je zkrmování okyselených mléčných nápojů, přičemž okyselovat lze mlezivo, mléko i mléčnou krmnou směs (DOLEŽAL, 2002). Po narození se telata převáží na odchovnou farmu. Po příjezdu dostanou injekčně dávku železa a o šest týdnů později, kdy začíná doba odstavu, dostanou další. Až % telat má nedostatek železa. Jedna pětimililitrová injekce zajistí dostatek železa, nejlepší je tuto dávku rozdělit na poloviny. Takto nejlépe stimulujeme správný rozvoj hospodaření se železem. Mléčné období však není nejintenzivnějším obdobím z hlediska růstu telat. Pro cílevědomé dosažení co největšího růstu se musí dodržet pokud možno co nejkratší doba krmení mlékem (MOTYČKA et al., 1996). Použití cucáků je vyloučeno, pokud nelze zajistit jejich čištění alespoň 2 týdně. Telata by měla být ustájena v čistých, dobře dezinfikovaných a nastlaných boxech tak, aby nedocházelo ke kontaktu s telaty v sousedství, protože se zvyšuje riziko patogenů. Telata v boudách krmíme 2 denně, v zimě je však nutno přidat jednu dávku 15

10 pro dostatečný příjem energie i u malých telat, která nesežerou dostatečné množství startéru (600g denně). Krmení 3 denně začíná obvykle na začátku prosince a končí koncem března. Také v zimě musíme podávat telatům vodu, která je nezbytná pro zdravý vývoj telete a rychlý příjem startéru (DAVÍDEK, 2010) Plnotučné mléko v odchovu telat Plnotučným mlékem jsou telata krmena zvláště na konci mléčného hospodářského roku. Bohužel ne vždy s dobrými výsledky. Jistota a rentabilita mohou být optimalizovány, jak dokazuje nová mléčná náhražka. Zbytkové mléko je vysoce kvalitní a přirozené. Při zkrmování plnotučného mléka se však vždy objevují průjmy. Jiná situace je ve stádech dojnic bez tržní produkce mléka tam tyto problémy neznají. Pod krávou telata pijí až 11 za den, což vyžaduje celkem více než jednu hodinu. Telata mléko pijí po velmi malých dávkách. Z napájecích automatů a dudlíkových věder telata oproti tomu pijí desetinásobnou rychlostí. Zvláště při napájení z věder nemůže zůstat teplota napájení konstantní (RAAB, 2006). Příliš nízká teplota napájení ve spojení s příliš vysokou rychlostí sání a velkými dávkami nakonec zapříčiňuje horší srážení mléka a způsobuje tak průjmy. Nemohou li být zcela splněny požadavky přirozeného odchovu, jsou hledána jiná řešení. Plnotučné mléko není po stránce živin dostačující. Obsah tuku je podstatně vyšší než v jakékoli mléčné krmné náhražce. Plnotučné mléko obsahuje jen malé množství stopových prvků, jako je např. železo, zinek a měď. Následkem dávkovaného množství mléka které je nutné kvůli vysokému množství energie, se zvětšuje deficit jiných složek. Nové výzkumy ukazují, že telata reagují na doplnění energie velmi pozitivně. Obsahy energie v plnotučném mléce činí sotva 0,4 mg/l. Při příjmu 0,75 l plnotučného mléka dostane tele cca 3 mg železa. Ve skutečnosti ale potřebuje 100 mg železa na den, což je 30 více. Cílem zkrmování plnotučného mléka by mělo být vyrovnat deficit a zajistit spolehlivý vývoj telete (BASOVNÍK et al., 2008) MKS Variabilita složení MKS na základě receptur uváděných domácími a zahraničními výrobci je velká. Značná část receptur obsahuje probiotika nebo je výrobci 16

11 zařazují na přání odběratelů. Jedná se o mikroorganismy, resp. jimi produkované látky, které stimulují mléčným kvašením tvorbu těkavých masných kyselin, snižují ph v trávicím traktu. Tím potlačují hnilobnou mikroflóru, růst a množení kmenů E. coli, Salmonela, Clostridia. Omezují zároveň tvorbu bakteriálních toxinů. Jsou doporučovány k rychlejší obnově střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky a chemoterapeutiky. Snížení ph přispívá k optimalizaci prostředí v trávicím ústrojí a omezování rozvoje nežádoucích kmenů mikroorganismů. Z tohoto důvodu jsou zařazovány do receptur látky snižující ph označované jako okyselovala. Používají se mravenčan vápenatý, kyselina citronová, jablečná, vinná, fumarová, fosforečná, ortofosforečná a další nebo jejich směsi. Používáno je obvykle jejich ředění 1 : 8 až 1 : 10 dle návodu pro přípravu příslušného výrobku. Při ředění 1 : 8 se dávkuje 125 g suché směsi do 10 l vody, při ředění 1 : 10 je to 100 g do stejného množství vody. Teplota nápoje je obvykle ºC (DOLEŽAL et al. 1996). MKS jsou obvykle baleny v papírových pytlích. Kvalita MKS může být narušena nevhodným skladováním. Skladování by mělo být zajištěno na suchém, vzdušném místě. Při dodržení skladových podmínek uváděných výrobci je doba použitelnosti MKS obvykle 6 měsíců, někteří výrobci uvádí 6 měsíců. Současný sortiment MKS je v ČR dosti široký. Celková roční spotřeba je odhadována na asi na 10 tisíc tun. Vzhledem ke snižujícím se stavům dojnic v minulém období došlo k podstatnému snížení spotřeby těchto krmiv. K dispozici jsou doplňková krmiva, která se míchají s vodou nebo se přidávají do nativního mléka. Sortiment je doplněn krmivy s protiprůjmovými účinky a posilujícími účinky vhodnými při použití při akutním výskytu průjmů, v případech zvýšené stresové zátěže telat s souvislosti se změnou ustájení apod. (BOUŠKA, 2006). Místo mléčné krmné směsi (MKS) založené na sušeném odtučněném mléku může být zvolena MKS založená na syrovátkách. Nízkotučné sušené mléko tuhne, což znamená že pomaleji prochází tenkým střevem. Metabolismus se zrychlí, pokud použijeme MKS založenou na sušených syrovátkách. Jalovice dokáží přijmout více jadrného i objemného krmiva. Syrovátková MKS se podává telatům pár dní po narození. Počáteční příjem je podpořen kompozičním müsli startérem a senem. Siláž se nepodává do 12. týdne věku telete. Seno je objemnější a podporuje velikost a hustotu bachoru. Na vrcholu je podáváno 6 litrů mléka denně, ale po 5. týdnu se denní dávka cíleně snižuje. Telata odstavujeme v 8. nebo 9. týdnu, ale v té době už žerou v průměru 17

12 3 kg koncentrovaného krmiva denně, což umožňuje snadnější odstav. Růst jalovic se zrychluje (URBAN et al., 1997). Po odstavu zvířata dostávají také preventivní ošetření proti kokcidióze. Jejich výkaly jsou řídké. Může to být přechodný stav, ale kokcidióza hraje roli také při stresových situacích (VELECHOVSKÁ, 2007) Okyselování mléka Při limitovaném podávání mléka dochází k časnějšímu příjmu objemných krmiv. Při adlibitním příjmu mléka jsou lépe využívány živiny mléka. Tímto systémem lze zkrmovat celou škálu mléčných nápojů, popř. je měnit podle momentální situace zemědělského závodu a hodnotit zbytkové a netržní mléko při homologiím typu zkrmování. Vedle tradičně používané kyseliny mravenčí nebo Acilaminu (80 % kyseliny mravenčí, 10 % HCl a 10 % spolarinu) jsou dnes v nabídce pro chovatele okyselovací preparáty v sypké formě (RAAB, 2006) Zkrmování zbytkového mléka telatům Nelze používat odpadové mléko z prvního, ale raději i z druhého dojení po léčení antibiotiky. Toto mléko obsahuje příliš mnoho antibiotik a z antibiotik v mléce by mohly nastat ruminální problémy. To může být velice závažným problémem, zvláště tehdy, jestliže se toto mléko zkrmuje bybybeef býčkům před odesláním na jatka. Jestliže se jím krmí jalovice na doplnění stáda, neměl by to být problém, ale musí se podávat opatrně. Riziko vytvoření rezistence je vysoké. Zkrmováním mléka s obsahem antibiotik se mění přirozená rovnováha střevní mikroflóry. Tím může dojít k posunu ve prospěch kvasinek a plísní s následnými alimentárními poruchami (RESSLER, 2009). Nelze používat mléko, které obsahuje nadměrné množství krve nebo je neobvyklého zjevu. Toto mléko pravděpodobně obsahuje aktivní patogeny, bílé krvinky bojující s nemocí a jiné látky, které by citlivý trávicí trakt telete nemusel dobře strávit. 18

13 Nelze zkrmovat odpadové mléko skupinově ustájeným telatům. Některé výzkumy naznačují, že skupinově ustájená telata se navzájem ocucávají a po napájení odpadovým mlékem se mohou navzájem infikovat patogeny z mléka. Zkrmovat odpadové mléko s vysokým obsahem somatických buněk lze pouze býčkům, s výhledem výkrmového období. Nelze používat mléko krav infikovaných E. coli nebo bakterií Pasteurella. Tyto bakterie mohou být v mléce zkrmovaném telatům obsaženy a mohou infikovat střeva telete a vyvolat onemocnění (RAAB, 2006) Krmiva rostlinného původu Nezbytnou součástí krmné dávky telat již v prvním období mléčné výživy jsou krmiva rostlinného původu, která podle obsahu živin rozdělujeme na koncentrovaná a objemná. Jako koncentrovaná krmiva se používají doplňkové jadrné směsi, tzv. startéry, ve formě vyrovnávacích tvarovaných směsí či kompletních tvarovaných krmiv. Objemná krmiva musí být vždy prvotřídní kvality (kukuřičná siláž, senáž, seno luční a vojtěškové). Konzumem objemných krmiv se zabezpečuje příjem vlákniny, která má význam pro normální funkci předžaludků. Nedostatek vlákniny se může projevovat výskytem metabolických poruch. Z dietetického hlediska má ve výživě telat velký význam seno, zejména luční, popř. vojtěškové (MEDVECKÝ, 1983). Koncentrované jadrné krmivo Nejdůležitějším krmivem rostlinného původu živin je vzhledem k nedostatečnému vývoji jednotlivých částí předžaludků, zejména při použití úsporných dávek mléčných krmiv, koncentrované jadrné krmivo. Toto krmivo obsahuje v menším objemu větší množství lépe stravitelných a naopak méně vlákniny a vody. Je hlavním prostředkem ke zvyšování úrovně výživy. Celkové množství přijatého koncentrovaného krmiva telaty rozhoduje o intenzitě jejich růstu. Ve výživě telat má toto krmivo největší význam do věku 3 5 měsíců, protože v menším objemu krmiva se takto telatům, která v tomto období mají objem předžaludků, dodává větší množství živin. Množství jadrných krmiv podávané v denní dávce telat závisí na požadovaných přírůstcích, respektive na požadovaném chovném záměru. Tyto startérové směsi se doporučují 19

14 podávat jalovičkám limitovaně, s cílem maximálně stimulovat příjem objemných krmiv, a býčkům naopak neomezeně, aby byla maximálně využita jejich růstová schopnost. Při sestavování receptur doplňkových jadrných směsí pro telata se vychází z celkové spotřeby mléčných krmiv, přičemž se tato krmiva s ohledem na normy potřeby živin navzájem doplňují. Směsi se vyrábějí granulované nebo ve formě müsli. Zkušenosti se zkrmováním startérových směsí ukazují, že granulovaná forma (velikost granulí do průměru 5 mm) je vhodnější než müsli, neboť granulování umožňuje dokonalou homogenizaci všech komponentů a zabraňuje telatům vybírat chutnější složky startéru (VELECHOVSKÁ, 2007). Vyrovnávací tvarované směsi Tyto se uplatňují hlavně ve výživě jaloviček od věku 3 4 měsíců za předpokladu, že základem krmných dávek je jeden druh objemného krmiva. Při zkrmování kukuřičné siláže tvoří základ vyrovnávací tvarované směsi vojtěškové úsušky (35 65 %) a sušené řízky (10 15 %), při krmení telat senáží pak úsušky celé rostliny kukuřice (50 70 %). Podle kvality základních objemných krmiv se směsi doplňují % bílkovin, 4 5 % specificky účinných látek a potřebným množstvím melasy jako pojiva při granulaci. Denní dávky vyrovnávacích směsí mají představovat 2 kg na kus a den (DOLEŽAL, 2009). Šťavnatá objemná krmiva Ve výživě telat se uplatňuje hlavně kukuřičná siláž nebo senáž, a to podle výrobní oblasti. Do krmných dávek telat lze kvalitní siláž zařadit už od věku 1 2 měsíce při postupném navykání. Od věku 2,5 3 měsíců se denní dávky siláže telatům neomezují, krmná dávka je doplněna vyrovnávající směsí. Objemná krmiva je nutné zakládat dvakrát denně při zachování časového sledu krmení. Nejdříve má být předkládáno seno, pak jadrná krmiva a na závěr hlavní objemná krmiva (BOUŠKA, 2006). 20

15 3.3 Systémy výživy telat ve skupině Vliv velikosti skupiny a druh napáječky má na sociální chování a množství přijatého mléka u telat zásadní vliv. Telatům přijímající mléko pomocí cucáků, trvá vypití stejného množství mléka déle v porovnání s telaty pijícími z věder. Na druhé straně je ale pozorováno negativní vzájemné vysávání telat u telat pijících přes cucák jen velmi zřídka. Při analýze bylo zjištěno, že telata ustájená ve skupinách po šesti mléko přijímala rychleji než telata ustájená v kotci pro dva. Ve větší skupině telat vzniká větší konkurence. Proti očekávání nedošlo ke snížení konkurence při příjmu mléka telaty v případě použití věder vybavenými cucáky. Bylo často sledováno, že telata obsazují napáječky jiných telat. To se stávalo i v případě, pokud byla vědra prázdná (VELECHOVSKÁ, 2007) Použití napájecích automatů u telat Čím nižší je cena mléka, tím déle musí krávy žít. Optimální odchov jaloviček a chov dojnic s rentabilní produkcí mléka představují správný začátek a konec uzavřeného chovatelského kruhu. Jeho zvládnutí musí být pro každého chovatele stálým cílem, neboť je základem konkurenceschopnosti jeho chovu. Velmi rozšířený vzdušný individuální odchov telat s napájením 2 za den je často nahrazován vzdušným skupinovým odchovem a napájením z automatů, a to probíhá na velkých farmách turnusově. Automaty umožňují přirozenou četnost sání telat s uspokojením sacího reflexu, dále lépe zajišťují správnou teplotu nápoje, hygienu, ale i přesný přehled o chování a výsledcích každého telete. Vysoký stupeň automatizace umožňuje vyšší produktivitu práce, precizní individuální management je pak dílčím nástrojem pro dosažení dlouhověkosti krav (BRŮNOVÁ, 1999). Při skupinovém ustájení je dosahováno vysoké produktivity práce a výkonnosti. Jestliže existují na farmě problémy s pracovní silou, může být skupinové ustájení relativní výhodou. Krmné automaty na MKS byly po mnoho let úspěšně používány v českých zemích (Katky), ale i v ostatních státech. Zařízení je opatřeno cucáky, které umožňují přístup ke krmnému mléku souběžně několika telatům najednou. Mléko může být buď limitováno nebo zkrmováno kontinuálně. Výhodou krmných automatů je jejich jednoduchost, nízké náklady a snadnost používání. 21

16 Krmný automat nového typu, tj. s počítačovým řízením krmených dávek má jednu velkou chovatelskou nevýhodu. Jeden cucák připadá na telat. Celkové provozní náklady na pití telete z vědra jdou sice vyšší, ale co je to platné, vědro se dá snadno vyčistit a desinfikovat. S ohledem na výši investičních nákladů je tato varianta počítačových krmných automatů podstatně dražší variantou. Skrývá nejen určité šance pro zproduktivnění odchovu, ale také rizika. Tyto automaty umožňují přirozený příjem mléčného nápoje cucáky. Avšak to hlavní riziko spočívá v hygienických podmínkách celého procesu. To, že velký počet telat (někdy i 20 kusů) používá jeden cucák, umožňuje poměrně dokonale přenos nemocí. Chovné jalovičky by měly být ustájeny ve VIB s prostorovou izolací. Čistota je prioritou, také žádné mouchy a množství vzduchu je dalšími podmínkami (ZIKMUND, 2009). Z těchto kritérií lze pro různé podmínky chovatele vyhodnotit různá pořadí vhodnosti. Je zajímavé, že např. v USA na předních mléčných farmách stále převažuje klasický odchov ve VIB s krmením MKS do věder, i když ekonomika práce je na posledním místě. Ale ostatní kritéria tuto nevýhodu převyšují. Proto až dosud, krmné automaty na MKS pro odchovávaná zvířata se zabudovanou elektronikou na řízenou výživu a krmení, nenalezly širšího uplatnění (DOLEŽAL, 2002) Odchov telat u kojných krav a pod matkou Tato metoda spolu s odchovem telat u vlastní matky nejvíce odpovídá biologickým požadavkům a fyziologickým potřebám odchovávaných telat. Většímu rozšíření však brání poměrně nepříznivá ekonomika, která je negativně ovlivněna větší pracností a potřebou většího ustájovacího prostoru pro kojné krávy s telaty. Dalším vážným problémem je skutečnost, že telata do kojné stáje je možné přesunovat až po ukončení mlezivové výživy. Pro odchov pomocí kojných krav je třeba vyčlenit 7 až 9 % dojnic z celkového počtu chovaných (dojených) krav (STEMME, 2006). Odchov telete s vlastní matkou je nejpřirozenější způsob, který plně vyhovuje biologickým požadavkům mláděte (URBAN, 1997). 22

17 3.3.3 Napájení telat vodou Fermentaci starteru a jadrného krmiva v bachoru na TMK vyvolávají bachorové bakterie. Aby mohly fermentovat substrát, musí žít ve vodním prostředí. Bez dostatečného množství vody nemohou bakterie růst a ruminální vývoj je zpomalen. Většina vody, která se dostává do bachoru, pochází z volně přijímané vody z napájení. Jestliže je voda telatům nabízena od raného věku, nebývá to obvykle problém, telata budou pít dostatečné množství vody pro bachorové bakterie a pro uhašení žízně. Bohužel, mnoho našich chovatelů neposkytuje telatům volný přístup k vodě, dokud telata nedosáhnou 4 nebo více týdnů věku (PAULÍK, 2007). Jako vhodnější se ukazuje příjem vody z napájecích žlabů, s dostatečnou zásobou a přítokem vody a s možností jejího temperování. Automatické napáječky mají podstatnou nevýhodu v tom, že v důsledku minimální plochy a hloubky napájecích mís do značné míry omezují zvířata v příjmu vody. Tento nepřirozený způsob pití může být příčinou snížení užitkovosti i změn životních projevů skotu. V poslední době se na základě doporučení výzkumu začíná uplatňovat i napájení magneticky upravenou vodou (ANONYM, 2006). 3.4 Ustájení telat Vzdušný odchov telat ve VIB Vzdušný odchov telat se stal jednou z nejrozšířenějších metod odchovu zdravých telat a prochází jím více než 60 % odchovaných telat v ČR. Tato metoda vychází z poznatků o příznivém působení nízkých teplot na mobilizaci termoregulačních mechanizmů i stimulaci fyziologických a biochemických pochodů. Základní typ venkovního individuálního boxu (VIB) je v podstatě přístřešek o min. rozměrech 120 x 120 x 120 cm, se vstupním otvorem (44 60 x 100 cm) a odnímatelnou spádovanou střechou. K přístřešku je přisazen výběh o rozměrech min. 120 x 120 cm s výškou hrazení min. 110 cm. V čele výběhu je kryté krmiště s možností zakládání krmného mléka, jádra a vody. V boku výběhové stěny mohou být umístěny 23

18 kryté jesle na seno. Manipulaci s teletem umožňuje vysunovatelná čelní stěna dvířek v postranní části hrazení výběhu či otevíratelná přední část výběhu (RESSLER, 2009). Po ukončení doby odchovu telat se boxy nadzvednou a přesunou na nově upravené stanoviště, čímž je po běžné dezinfekci zajištěno přesušení infekčního řetězce. Telata se přesunují do venkovních boxů bezprostředně po narození, po jejich důkladném osušení, ošetření a napojení mlezivem (6-12 hodin od narození). Tím dojde k mobilizaci termoregulačních mechanismů. Včasný přesun zabrání i rané infekci ve stájovém prostředí. Tele může zůstat v porodním boxu s matkou do doby, než ho olíže a osuší, což stimuluje jeho krevní oběh a pomáhá vytvoření mikroflóry. V případě zdravotních problémů ve stádě (průjmy) se tele matce odebere co nejdříve a tele musí dokonale vysušit ošetřovatel. Optimální klima pro telata je ve venkovních boxech (VIB), kde je i nejmenší infekční tlak (RESSLER, 2009). Ve stájích bývá koncentrace tři miliony mikroorganismů v m 3 vzduchu, ve VIB pouze 300 na m 3 vzduchu. Telata ustájená ve VIB sežerou více starteru, lépe rostou, nemívají dýchací problémy, ale průjmová onemocnění tu bývají stejně častá jako u telat ustájených v teletníku. Ideální by bylo, kdyby tele mohlo zůstat po celou dobu odchovu v boudách. Protože ošetřování telat ve VIB je daleko pracnější, u nás je časté, že telata se po týdnu ve VIB přesunují do skupinového ustájení. Ale je potřeba se zaměřit na kvalitu stájí. Příkladem nevhodného ustájení je využití vysokých hal, kde je příliš vysoký sloupec chladného vzduchu nad telaty, chladný vzduch, který jde do stáje, padá dolů k teleti, které rychle prochladne (HALINA, 2010) Venkovní skupinové boxy (VSB) telat v období mléčné výživy Supinové ustájení telat má celou řadu nevýhod. Pravděpodobně nejzávažnější je úzký kontakt mezi telaty. Jestliže se u jednoho telete objeví onemocnění (respiratorní, střevní, atd.), je zde daleko větší pravděpodobnost, že se choroba při úzkém kontaktu telat přenese kapénkovou infekcí, kontaktem s infikovanou podestýlkou, výkaly apod. Důsledkem tohoto ustájení je zvýšená potřeba sanitace a potřeby lidské a vysoce odborné práce chovatelů a veterinárních lékařů na eliminaci vzniklých problémů. Další nevýhodou skupinového ustájení telat je obtížnost udržet vědra, cucáky, nádoby a náčiní čisté a bez bakterií. Skupinová krmná zařízení jsou přístupná telatům převážně nepřetržitě. Čištění a sanitace se stávají o to větším problémem. VSB sestávají 24

19 z přístřešků s boxovými loži, krmných žlabů s jeslemi krytými stříškou, zábran a napájecích žlabů. Nejčastějším stavebním materiálem je dřevo. Střecha je vyrobena z lepenky, vlnitého eternitu aj. VSB se instalují na tvrdém nepropustném podloží (beton, asfalt). Plocha je spádovaná (do 3 %) do jímky. V provozních podmínkách jsou všechny pracovní operace mechanizovány (vyhrnování chlévské mrvy, krmení, stlaní) (DAVÍDEK, 2010). Tento způsob je vhodný pro skupinové ustájení telat v období mléčné výživy, obvykle po mlezivovém období do odstavu. Přístřešky jsou otevřenou čelní stěnou spojeny s výběhem a krmištěm. Minimální půdorysný rozměr je 300 x 400 cm. Na jedno tele připadá 1,5 m 2 podlahy. Střecha přístřešku je pevná. Instalují se na zpevněném podloží. Výběh může být nezpevněný, ale vždy nastýlaný. Expozice je podobná jako u VIB. Do přístřešků se přesunují telata z VIB v 5 10 dnech věku po skupinách po 5 10 kusech. Denně se nastýlá 0,7 1 kg suché slámy na kus. Určitou nevýhodou skupinového odchovu je možnost zvýšeného infekčního tlaku a vzájemného vysávání telat (PAULÍK, 2007) Ustájení v období rostlinné výživy Výživa telat v tomto období se již přibližuje výživě dospělých zvířat. Jako vhodná technologie se ukazuje odchov telat od asi 3 měsíců věku ve venkovních skupinových boxech. Tento způsob odchovu zabezpečuje adekvátní chovné podmínky pro odchovávaná telata při úměrných investičních nákladech, s využitím plné mechanizace pracovních operací (DOLEŽAL, 2010). Zatímco se obecně přijala, a to již před více než 20 lety, metoda vzdušného odchovu telat v období mléčné výživy ve venkovních individuálních boxech (VIB), kdy se již tímto způsobem odchovává více než 75 % telat, kategorie telat v období rostlinné výživy je chovateli systémově přehlížena. Stále převažuje odchov telat starších osmi týdnů v rekonstruovaných stájích K-96, zateplených odchovnách, či v lepším případě v bývalých přístřešcích pro zemědělskou mechanizaci. Do této kategorie se bohužel investuje ojediněle, a když ano, nikoliv vždy racionálně bez návaznosti na další kategorie. Záleží na směru odchovu a obsahu krmné dávky v následném období. Zásadou je, aby krmná dávka byla vyvážená v obsahu bílkovin, energie, minerálních 25

20 látek včetně stopových prvků a vitamínů. Cílem je dosažení optimálního růstu (DAVÍDEK, 2010). Při ustájení v nezateplených stájích v zimním období je potřeba krmit vysokosušinové siláže (nad 32 %). K napájení se nejlépe osvědčily žlaby s temperovanou vodou. Při nedostatku takovýchto siláží mohou být nahrazeny vyššími dávkami sena a jádra. Při adaptaci na nízké teploty je nutné počítat s úměrným zvýšením spotřeby krmiv. S poklesem krmiv o 1 ºC pod hranici teplotní neutrality se při změně intenzity růstu zvyšuje potřeba živin asi o 1 %. V tomto období se musí uplatňovat i základní požadavky na techniku krmení. Krmí se většinou 2 denně s minimálním časovým rozpětím deset hodin. Je potřeba dodržovat časový sled krmení. Ideální je již v tomto období zahájit zkrmování směsné krmné dávky (TMR) (PYTLOUN et al. 1996). Teletníky a přístřešky Jedná se obvykle o zateplené objekty, které jsou řešeny jako faremní teletníky, popř. jsou to stávající velkokapacitní teletníky. Oddělení nebo objekty mléčné výživy musí být řešeny tak, aby bylo umožněno nastájení skupiny telat přibližně stejného věku (maximálně do 21 dnů věku) do provozně a prostorově vymezené části oddělení nebo objektů mléčné výživy a jejich jednorázové vystájení při dodržování zásad turnusového provozu (DOLEŽAL, 2010). Telata jsou ustájena individuálně v boxech nebo skupinově ve stlaných kotcích. Krmení je individuální, a to pitím nebo sáním minimálně 2 denně tekutou mléčnou krmnou směsí, popř. mlékem. Krmné směsi startéry a objemná krmiva musí být volně k dispozici. Tekuté krmivo musí být všem telatům ve skupině dávkováno současně, pokud se nekrmí z automatů. Předností těchto teletníků je lepší pracovní prostředí pro ošetřovatele a ve většině případů i větší produktivita práce. Hlavním nedostatkem těchto objektů je nedostatečná měrná kubatura (m 3 /ks), která determinuje kvalitu stájového mikroklimatu. Nutnost temperování a nezbytnost nuceného větrání naznačuje nerentabilnost tohoto řešení, od kterého se postupně upouští. Funkční jistota tohoto typu teletníků je na nízké úrovni i vzhledem ke snadnosti vzniku stájové únavy, která limituje zdravotní stav telat. Zateplené teletníky je však možné účelně a investičně přijatelně přebudovat na provozuschopná odchovná zařízení, 26

21 a to i stáje bez nucené ventilace, přičemž optimalizace stájové kubatury je zcela nezbytná (DOLEŽAL, 2002). Přístřešek lze charakterizovat jako objekt, jehož minimálně jedna strana (stěna) je otevřená a tím přístupná venkovnímu klimatu. Předpoklady úspěšnosti odchovu telat v přístřeškových ustájeních jsou stejné jako kategorie krav (BRŮNOVÁ, 1999). Návaznost technologie ustájení telat Telata nesmí ze vzdušného odchovu přejít do podmínek zateplených teletníků, Telata z hluboké podestýlky nesmí být nastájena bezprostředně do bezstelivového ustájení, Telata s ustájením na hluboké podestýlce musí mít zajištěnou zpevněnou plochu krmiště, která je pravidelně odklízena vyhrnováním, Telata musí mít snadný přístup ke zcela nezávadné vodě Telata z VIB by neměla být přesunuta do kotců s tzv. vysokou podestýlkou na spádovaném loži, protože tato technologie bývá zvláště v zimním období nefunkční, pohyb vrstvy hnoje se zastavuje a neúměrně narůstá (URBAN, 1997). 3.5 Způsoby ustájení Volné boxové stáje Volné skupinové ustájení a technika chovu s použitím volného boxového ustájení, kdy zvířata odpočívají v boxových stlaných ložích, je systémem vyhovujícím potřebám a pohodě zvířat v celém životním cyklu. Rozměrové, funkční i dispoziční řešení boxových loží má zásadní vliv na úspěšnost tohoto systému. Dobře řešený box zajišťuje : - snadnou orientaci zvířat při vstupu a důvěru ve vyhrazené místo k odpočinku - pohodlí při uléhání a vstávání a prostor pro volný pohyb těla (hlavy) 27

22 - dostatek místa pro boky a břišní krajinu při současném vyloučení příčného zaléhávání v boxech - pevnost a trvanlivost podlahy a bočního hrazení. Důležitá je tato příprava zvířat na tento způsob ustájení již od mládí, kdy odchovu je možné nejlépe připravovat telata na ustájení. Šířkové rozměry hnojných chodeb jsou při dodržení základních minimálních rozměrů limitovány způsobem odklizu mrvy a nastýlání použitými mechanismy (BRŮNOVÁ, 1999). Dobře řešená volná boxová stáj představuje nejlepší chovné zařízení, protože stupeň chovatelského komfortu je na vysoké úrovni. Tato technologie umožňuje úměrně zvyšovat koncentraci zvířat, takže má i velký význam pro budoucnost. Při hodnocení ostatních kritérií lze konstatovat, že při důsledném dodržování pracovního řádu se nevyskytují žádné poruchy chování a že se plně využívá přirozené rytmicity životních projevů. Technologie umožňuje využití jak stelivového, tak bezstelivového provozu se všemi výhodami a nevýhodami. Rovněž výstavba boxových stájí v nezateplených vzdušných či dokonce přístřeškových stájích je nejen možná, ale dokonce žádoucí. Poměr počtu zvířat k počtu boxových loží 1:1 je ideální, avšak při vhodné technice krmení umožňuje poměr počtu zvířat k počtu míst u žlabu 1,5 : 1 (DOLEŽAL, 2002). Hluboká podestýlka patří v povědomí chovatelů mezi technologie s vysokou funkční jistotou a vysokým standardem pohody zvířat. Toto tvrzení je platné pouze z části. Vysoká funkční jistota je dána kvalitou podestýlky. Nedostatek podestýlky vede naopak ke katastrofálním situacím. Pohoda zvířat je dána hustotou obsazení, množstvím podestýlky a kvalitou mikroklimatu. V uzavřených objektech by měla být hluboká podestýlka úplně vyloučena, protože je to v podstatě reaktor na produkce CO 2, vodní páry, NH 3 a zápašných látek. Účinné odvětrávání těchto zplodin je možné pouze v otevřených přístřeškových stájích. Pro využití v praxi je možné doporučit víceprostorové řešení, tj. oddělení lehárny a krmiště. Nastýlat se musí v množství min. 7 kg čisté slámy na 1 VDJ a den. Ideální vyklízecí cyklus je delší než 3 měsíce. Bohužel v důsledku pravidelného nastýlání nelze uvažovat s malými kotci, což podmiňuje tvorbu velkých skupin, které mohu být mnohdy nevýhodné. Funkční nejistota této technologie vyplývá především z nestabilního množství disponibilní podestýlkové slámy, protože požadovaný roční objem slámy pro 100 zvířat lze sklidit ze 100 ha obilovin. Stavební požadavky na izolace v prostoru lehárny nejsou žádným zlevňujícím opatřením, spíše naopak (URBAN, 1997). 28

23 3.5.2 Vazné ustájení Vazné ustájení překročilo svůj zenit ve výkonnosti před dvaceti lety. Sebelepší technické zdokonalení stájových detailů nepřináší potřebný a výrazný efekt ve snížení pracnosti zvýšení chovného komfortu. Navíc vysokoužitková zvířata vyžadují pohyb jako svou nezbytnou životní potřebu, což vazné ustájení s předozadním pohybem okolo 1 m neumožňuje. Přesto v omezených případech bude nutné počítat se speciální péčí, nutností zvýšené kontroly. Nevýhody spočívají ve vyšší pracnosti při ošetřování a dojení, nižší čistotě vemene i zvířete, horším zdravotním stavu, zvláště končetin, horších výsledcích reprodukce, ale i celkového hodnocení aspektů welfare. To vše rozhoduje o pochopitelném útlumu tohoto systému ustájení a o nástupu systémů s volným ustájením (DOLEŽAL, 2002). 3.6 Působení faktorů chovného prostředí na telata Větrání Volné stáje nové generace stále více splňují základní požadavky na životní prostředí vysokoužitkových zvířat. Venkovní individuální boxy pro telata, stáje s hřebenovým větráním a v poslední době přístřeškové stáje s protiprůvanovými sítěmi a shrnovacími zástěnami jsou odrazem pochopení těchto požadavků progresivními chovateli. K tomu, aby se chovné prostředí skotu přizpůsobilo požadavkům ustájených zvířat, je nutné zabezpečit výměnu vzduchu větráním. Účelem větrání stájových prostorů je odstraňovat látky, které mohou poškodit zdravotní stav zvířat a negativně ovlivnit jejich užitkovost nebo poškodit tepelně izolační vlastnosti a životnost stavby (BOUŠKA, 2006). Cílem funkce větracího, popř. vytápěcího zařízení je zabezpečit optimální stav stájového vzduchu, nebo se mu přiblížit po většinu doby provozu zastájeného prostoru v průběhu roku. Optimální stav vzduchu ve stáji je takový, při kterém lze očekávat největší užitkovost, pokud možno s nejnižšími náklady a při únosné energetické náročnosti zařízení. 29

24 Stav vzduchu ve stáji je závislý na intenzitě větrání, tj. na poměru mísení čerstvého venkovního vzduchu se vzduchem vydechovaným zvířaty a zplodinami procesů probíhajících ve stáji. Z hlediska technických a provozních možností zajištění určitých mikroklimatických podmínek ve stájových prostorech lze stájové objekty rozdělit obecně do dvou kategorií: objekty tepelně neizolované nebo otevřené objekty s tepelně izolovanou uzavíratelnou ustajovací částí (PAULÍK, 2007). Nezanedbatelná je také otázka řešení zařízení pro výměnu vzduchu a ustájovacích prostorů. V zimním období je většinou výměna vzduchu větráním ve stájích nedostatečná a také mikroklima bývá horší. Nedostatečným větráním v zimním období dochází k nárůstu relativní vzdušné vlhkosti vzduchu. Snížení teploty stájového vzduchu vyvolává u zvířat zvýšenou produkci vodní páry dýcháním, následné zvýšení obsahu vodní páry v ovzduší. Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu, zejména při nedostatečné izolaci obvodových konstrukcí pláště, přibližuje dosažení teploty rosného bodu na stěnách, což vyvolává jejich zvlhnutí. Vysrážená vodní pára vytváří příznivé podmínky pro množení plísní a bakterií. Výsledkem zvlhnutí stěn je samozřejmě i další zhoršení tepelné bilance stáje. Pokud tento řetěz příčin a následků není přerušen, vznikají podmínky pro snížení tělesné teploty ustájených zvířat (hypotermie), které zvyšuje pravděpodobnost onemocnění ustájených zvířat. Kombinace vysoké vlhkosti vzduchu a jeho proudění zvyšuje aerogenní přenos mikroorganismů mezi ustájenými zvířaty, a tak přispívá k šíření respiračních onemocnění (HAMMOND, 1971). Vzájemné vztahy mezi kvalitou ovzduší, zdravotním stavem ustájených zvířat a úrovní produkčních ukazatelů jsou velmi komplikované, zvláště při vlivu venkovního ovzduší. Ekonomické ztráty, které vznikají, nejsou jen přímé v důsledku snížené produkce a úhynů zvířat, ale také nepřímé ve formě nákladů na prevenci a terapii. Pozornost je při tom nutné věnovat vlivu různých makroklimatických situací s využitím nových modelovacích technik, které umožňují vyhodnotit, do jaké míry je v definovaných podmínkách ekonomika chovu ovlivněna rozdíly v použitých technologických systémech chovu, úrovni výživy, ošetřovatelské i veterinární péče, které jsou předpokladem využití genetického potenciálu ustájených zvířat (MEDVECKÝ, 1983). Stáj má svou stavební konstrukcí poskytovat ochranu před nadměrnými ztrátami tepla vyprodukovaného zvířaty v chladných makroklimatických obdobích. Na měnící se teplotní podmínky reagují zvířata změnou chování i změnou fyziologických funkcí 30