CHARAKTERISTIKAVYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU NÁBOŢENSTVÍ (KVINTA OKTÁVA)

Transkript

1 CHARAKTERISTIKAVYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU NÁBOŢENSTVÍ (KVA OKTÁVA) 1. Název vyučovacího předmětu: Náboženství 2. Charakteristika předmětu Obor přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: rozvíjení základních existenciálních zkušeností a otevírání se jejich křesťanské interpretaci vnímání a otevírání se celistvé skutečnosti světa, který obklopuje člověka vnímání a přijímání ţivota v jeho plnosti i s jeho rozpory porozumění křesťanskému obrazu Boha a Jeţíše jako Krista odpovědnému jednání ve společnosti na základě křesťanských mravních ideálů budování pozitivních vztahů a postoje tolerance k lidem jiných náboţenských vyznání a k rozvíjení ekumenických postojů vnímání křesťanských svátků a slavností a pochopení jejich významu pro ţivot člověka ocenění přínosu křesťanství pro vývoj lidské společnosti a kulturu jak v národním, tak světovém měřítku 3. Obsahové vymezení Obor Římskokatolické náboţenství je vymezen jako povinná součást školních vzdělávacích programů církevních základních škol a odpovídajících ročníků víceletých středních škol zřizovaných institucemi římskokatolické církve. Respektuje svobodu jednotlivých ţáků ve vztahu k náboţenské víře a současně nabízí orientaci v základní nauce římskokatolického náboţenství. Vychází ze základních otázek člověka spojených s hledáním smyslu ţivota a ukazuje moţnou cestu k jeho nalezení. Poukazuje na souvislost mezi tajemstvím transcendence a posledním cílem člověka. Chce rozvíjet a podporovat v ţácích základní předpoklady křesťanského ţivotního postoje a jednání. Nabízí pomoc pro orientaci v tomto světě, umoţňuje přístup k biblickému poselství, k učení katolické církve, ostatních křesťanských církví a tradici těchto církví a otevírá moţnost ţivota s církví 4. Časové vymezení Jedna vyučovací hodina týdně v kvintě, sextě, septimě a oktávě 5. Organizační vymezení Výuka je realizována v 45minutových vyučovacích jednotkách Učivo náboţenství je svázáno s poznatky v oblasti dějepisu, zeměpisu, českého jazyka a filozofie Organizace maturitní zkoušky z volitelného předmětu náboţenství: ústní zkouška z předmětu náboţenství obhajoba samostatné písemné práce na odbornou problematiku před zkušební komisí. Pro výběr nepovinných zkoušek v rámci profilové maturitní zkoušky má student k dispozici nabídku MŠMT a ředitelství školy.

2 6. Výchovné a vzdělávací strategie a. Kompetence k učení Učitel vede ţáky: k práci s informačními zdroji (s Písmem svatým, učebnicemi, vědeckou literaturou a periodiky, s internetem) k vypracování referátů a k jejich prezentaci k účasti na soutěţích pořádaných katechetickým střediskem k hledání a třídění informací v procesu učení, k hledání souvislostí mezi získanými vědomostmi k pouţívání odborné terminologie b. Kompetence k řešení problémů Učitel vede ţáky: k chápání Bible jako svědectví lidí o zkušenostech osvobozujícího Boţího jednání vůči člověku k základním znalostem katolické nauky, ke schopnosti popsat, v čem spočívá pohled na člověka a svět ve světle křesťanské víry k porovnávání vlastní zkušenosti a zkušenosti víry církve k vyuţívání výpočetní techniky při hledání odpovědí na náboţenské a světonázorové otázky ke zhodnocení principů křesťanského jednání v duchu solidarity a lásky k řešení problémových úloh z praktického ţivota k rozpoznávání negativních projevů různých náboţenských sekt k diskusi, analýze, hodnocení a vyuţívání získaných poznatků pro svůj ţivot c. Kompetence komunikativní Učitel vede ţáky: k dialogu o struktuře a podstatě křesťanských slavností a jejich významu pro křesťanskou spiritualitu a pro ţivot společenství církve ke společnému řešení problémových úkolů k práci ve skupinách k vyuţívání metody kritického a diferencovaného přístupu k vlastní osobě, k sebepřijetí k vyuţívání zásad kritického myšlení k prezentování výsledků vlastní práce k pojmenovávání společenských a individuálních jevů k pouţívání teologické a biblické terminologie k hodnocení a sebehodnocení d. Kompetence sociální a personální Učitel vede ţáky: k poznávání základních sociálních a historických souvislostí, které podmiňují hledání a nalézání smyslu ţivota k chápání role rodiny a jejího významu pro společnost a církev k aktivnímu zapojení se do ţivota společnosti a společenství k respektování pravidel křesťanské morálky k hodnocení a sebehodnocení

3 e. Kompetence občanské Učitel vede ţáky: k posouzení důleţitých pozitivních a negativních událostí světového křesťanství, k zhodnocení jejich církevní interpretace a k utváření závěrů pro vlastní kritický postoj a občanský ţivot k zodpovědnosti za ţivot ve všech jeho formách k zodpovědnému jednání, k respektování přesvědčení druhých lidí f. Kompetence pracovní Učitel vede ţáky: k převzetí zodpovědnosti za splnění úkolů (pravidelná příprava, termíny, výstupy, forma, úroveň zpracování, prezentace) k samostatnosti v práci ke spolupráci ve skupině k osvojování základních pracovních dovedností a návyků k hodnocení a sebehodnocení Hodinová dotace předmětu v jednotlivých ročnících: Ročníky, ve kterých je předmět vyučován V VI VII VIII Časová dotace 1/1 1/1 1/1 1/1 - integrace do předmětu PRO projekt projektový den v rámci celoškolního tématu Průřezová témata Náboženství OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA Kvinta Sexta Septima Oktáva Poznávání a rozvoj vlastní osobnosti Seberegulace, organizační dovednosti, řešení problémů

4 Sociální komunikace Morálka všedního dne Morálka Spolupráce a soutěž VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH 1. Kvinta 2. Sexta 3. Septima 4. Oktáva Globalizační a rozvojové procesy Globální problémy, jejich příčiny a důsledky Humanitární pomoc a mezinárodní spolupráce Žijeme v Evropě Vzdělávání v Evropě a ve světě MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Kvinta Sexta Septima Oktáva Základní problémy sociokulturních rozdílů Psychosociální aspekty interkulturality Vztah k multijazykové situaci a ke spolupráci mezi

5 lidmi různého kulturního prostředí ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA Kvinta Sexta Septima Oktáva Problematika vztahů organismů a prostředí Člověk a životní prostředí Životní prostředí regionu a ČR MEDIÁLNÍ VÝCHOVA Kvinta Sexta Septima Oktáva Média a mediální produkce Mediální produkty a jejich významy Uživatelé Účinky mediální produkce a vliv médií Role médií v

6 moderních dějinách Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Kvinta religionistika Očekávané školní výstupy (kompetence) Ţák definuje religionistiku jako vědní obor. Ţák definuje pojem náboţenství, uvádí a porovnává různé hypotézy vzniku náboţenství. Ţák jmenuje nejdůleţitější světová náboţenství a jejich vznik zasazuje chronologicky a geograficky. Ţák dokáţe charakterizovat tento náboţenský směr. Ţák získává schopnost popsat jednotlivé etapy vzniku buddhismu. Ţák se orientuje v historii vzniku čínského náboţenství. Učivo (osnovy) Přehled náboženství Religionistika jako věda, pojem, vznik, cíl Náboţenství, definice, vznik Charakteristika jednotlivých náboţenství; zaniklá a ţivá Hinduismus Buddhismus Čínské náboţenství Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata) náboţenství náboţenství náboţenství náboţenství náboţenství náboţenství

7 Ţák je schopen vyjmenovat základní prvky japonského náboţenství. Ţák charakterizuje religionistickou a filosofickou terminologií jednotlivá světová náboţenství. Uvádí základní rysy jejich učení, parafrázuje jejich klíčové události a jejich náboţenskou interpretaci. Identifikuje jejich filosofická východiska. Objasní vztah učení světových náboţenství a kultury národů, která je přijala. Porovnává učení světových náboţenství s křesťanstvím. Ţák charakterizuje religionistickou a filosofickou terminologií jednotlivá světová náboţenství. Uvádí základní rysy jejich učení, parafrázuje jejich klíčové události a jejich náboţenskou interpretaci. Identifikuje jejich filosofická východiska. Objasní vztah učení světových náboţenství a kultury národů, která je přijala. Porovnává učení světových náboţenství s křesťanstvím. Ţák charakterizuje křesťanství terminologií a diskurzem pozitivistické religionistiky. Ţák nachází pochopení pojmu ateismus a rozpoznává základní představitele tohoto fenoménu. Ţák rozlišuje a orientuje se v problematice nových náb. směrů. Ţák rozlišuje a charakterizuje nové náb. směry s křesťanským pozadím. Ţák identifikuje duchovní zdroje nových náboţenských směrů. Společný výstup pro všechny nové náboţenské proudy. Japonské náboţenství Islám Judaismus Křesťanství; církev, sluţba, společenství a evangelizace Ateismus versus důkazy Boţí existence Nové náboţenské směry a hnutí znaky, dopady, charakteristika Nové náboţenské směry s křesťanským pozadím Náboţenská hnutí s hinduistickým pozadím náboţenství náboţenství náboţenství (sociální náboţenství náboţenství Výchova ke zdraví (III) (sociální

8 Ţák získává schopnost kriticky zhodnotit vliv jednotlivých proudů. Náboţenská hnutí vycházející ze západního esoterismu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Sexta - NZ a dogmatika Očekávané školní výstupy (kompetence) Ţák zařazuje NZ do dějinných souvislostí a míst. Ţák ovládá a pouţívá novozákonní biblickou terminologii. Ţák vyjmenovává knihy NZ a člení je podle obsahových a biblistických kritérií. Ţák získává schopnost vysvětlit pojmy, orientuje se v NZ podle knih, kapitol a veršů. Ţák charakterizuje evangelia se znalostí rozdílů jejich autorů, adresátů a literárních stylů. Odlišuje evangelia synoptická, Janovo a apokryfní. Ţák poznává zvláštnosti 4. evangelia ve srovnání se synoptickými ev. Ţák z textu Sk. vyvozuje charakteristiku a klíčové momenty dějin prvotní církve v dějinném a geografickém kontextu jejího okolí. Ţák formuluje a dokládá citacemi biblického textu podstatné myšlenky Pavlovy teologie obsaţené v těchto listech. Ţák charakterizuje zaměření, adresáty a stručný obsah jednotlivých listů. Ţák rozlišuje smysl a účel Pavlových pastorálních listů a rozdíl od ostatních Pavlových epištol. Učivo (osnovy) I. pololetí Písmo svaté NZ Úvod do Nového zákona. chronologie NZ, doba, místo vzniku Inspirace, kánon knih NZ Teorie pramenů evangelií. Literární druhy a členění NZ Synoptická evangelia Janovo evangelium Skutky apoštolů Pavlovy velké listy (Římanům, Korinťanům) Pavlovy kratší listy (Ef, Gal, Fil, Kol, Sol) Pavlovy pastorální listy (Tim, Tit, Filem.) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata), osobnostní a sociální výchova (sociální, osobnostní a sociální výchova (sociální (pohřby, uvádění do úřadu apod.) (sociální (sociální

9 Ţák pomocí myšlenek z listu Ţidům klade do vzájemného vztahu SZ a NZ. Ţák charakterizuje zaměření, autory a stručný obsah jednotlivých listů. Ţák určí literární druh Janovy Apokalypsy a na základě něho určuje význam obsahu Janova Zjevení. Ţák poznává obsah a nauku církve, poznávání víry a historické okolnosti jejich formulování. Ţák uvádí některé charakteristiky víry a rozlišuje v ní naukový a morální akcent. Ţák je jmenuje zákl. vlastnosti Stvořitele dle nauky církve. Ţák rozlišuje, vymezuje a charakterizuje jednotlivé etapy dějin spásy dle Bible. Ţák podrobně uvádí biografii a dílo Jeţíše Krista v historických souvislostech. Ţák pojmenovává a rozlišuje dobro a zlo v jednání člověka. Ţák nachází působení Ducha sv. ve staro- i novozákonních událostech. Ţák charakterizuje okolnosti vzniku církve a definuje její poslání. Ţák nazírá duchovní společenství mezi zemřelými a ţivými členy církve. Ţák poznává dobrodiní pro člověka v účincích svátostí. Ţák vyvozuje křesťanský význam naděje z události zmrtvýchvstání. List Ţidům Listy Jakuba, Petra, Jana a Judy Zjevení apoštola Jana čili Apokalypsa II. pololetí Křesťanská víra Formulování křesťanské víry (apoštolské a nicejsko-cařihradské poznávání víry) Víra v Boha, ctnost a nauka Bůh Otec Stvořitel Boţí ekonomie spásy. Jeţíš Kristus vtělený Boţí Syn. Obnovení a spása člověka Duch svatý posvětitel Církev, její vlastnosti a poslání; sluţba církve ve svátostech Společenství svatých, Panna Maria Svátosti aktualizace spásy, (křest a svátost smíření) Smrt a vzkříšení v Kristu (sociální (pohřby, uvádění do úřadu apod.) (sociální (pohřby, uvádění do úřadu apod.) (sociální (sociální (sociální (sociální (sociální (sociální Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Septima

10 Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata) Ţák zařazuje novozákonní dějiny do obecného historického a geografického kontextu. Ţák charakterizuje zadané období a s vyuţitím odpovídajících pojmů zdůvodní jeho vymezení v periodizaci dějin církve. Ţák charakterizuje zadané období a s vyuţitím odpovídajících pojmů zdůvodní jeho vymezení v periodizaci dějin církve. Ţák charakterizuje zadané období a s vyuţitím odpovídajících pojmů zdůvodní jeho vymezení v periodizaci dějin církve. Ţák charakterizuje 3. epochu a s vyuţitím odpovídajících pojmů zdůvodní její vymezení v periodizaci dějin církve. Ţák charakterizuje renesanci a její projevy v dějinách církve. Ţák formuluje podstatné myšlenky teologie obsaţené v dílech osobností. Ţák objasní dopady základních událostí novověkých a moderních dějin na ţivot a pozici církve. Ţák získává schopnost vysvětlit smysl tohoto koncilu. Ţák charakterizuje učení I. a II. vatikánského koncilu a jejich vliv na církevní praxi. Rozlišuje církevní praxi před II. vatikánským koncilem a po něm Církevní dějiny Osoba Jeţíše Krista, zaloţení církve. Prvotní církev a apoštolská doba, Řím a šíření církve aţ do 3. století. Vnitřní krize a pronásledování křesťanů Konstantinovský obrat, dogmatický zápas, Augustin a ospravedlnění askeze; vznik mnišství. Řím a východní patriarcháty Středověká církev, první epocha , druhá epocha Třetí epocha , Cluny a reformace, Gregoriánská reforma; velké schizma 1054, kříţové výpravy, vznik velkých rytířských řádů Čtvrtá epocha, Avignonu, kostnický koncil; renesanční papeţství. Pátá epocha, předpoklady reformace; Erasmus, Martin Luther, Katolická reforma Od baroka k osvícenství; od 1789 do 1918; Velká francouzská revoluce; vznik Československa První vatikánský koncil a papeţové po tomto koncilu Pontifikát Pia XI., Pia XII. a Jana XXIII.; Druhý vatikánský koncil a Pavel VI. (sociální (sociální (sociální (sociální

11 Ţák poznává zaměření církve po Pontifikáty po koncilních papeţích koncilních papeţích. Ţák uvádí souvislosti mezi účelem slovanské mise Slovanští apoštolové Cyril sv. Cyrila a Metoděje a jejím a Metoděj kulturně-historickým významem. Ţák na příkladu ţivota sv. Vojtěcha formuluje podstatné myšlenky evropanství. Ţák charakterizuje historickou roli církve v epoše reformace a katolické reformace. Ţák formuluje dnešní směřování církve. Ţák účinně vyuţívá osvojené formy verbální i neverbální komunikace. Ţák cíleně pomáhá posilovat pozitivní stránky druhých. Ţák produkuje neobvyklá a neočekávaná řešení, která mají ráz originality. Ţák aktivně přispívá k obohacování společného dění ve skupině. Ţák rozpoznává a usměrňuje své city, identifikuje se s nimi. Sv. Vojtěch - první český Evropan; česká náboţenská hnutí Reformace a katolická reformace v českých zemích; rakouské katolictví; vznik československé církve; církev v době totality Dnešní církev, společenství a charita Komunikace ve společenství církve a společnosti Pozitivní hodnocení druhých Tvořivost v prokazování sluţebné lásky Iniciativa v evangelizaci Vyjádření a komunikace citů a náboţenských postojů Výchova ke zdraví (III) Výchova ke zdraví (III) Výchova ke zdraví (III) Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník:oktáva Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Základy křesťanské etiky Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

12 Ţák zdůvodněně definuje moţné počátky lidské existence. Ţák vymezí křesťanské pojetí člověka od jiných redukcionistických pojetí. Ţák přijímá zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ţák je schopen vyrovnat se s vlastními chybami. Ţák vyjmenovává zdroje mravnosti. Člověk jako Boţí obraz Lidská důstojnost a svoboda Důstojnost člověka Sebeúcta Mravnost lidských skutků a vášní Výchova k občanství: kým je člověk (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální ( - osobnostní a sociální Výchova ke zdraví (III) ( - osobnostní a sociální Ţák získává citlivost pro zákon ve svém nitru. Ţák rozlišuje, co získal a co vytváří sám. Ţák vyvozuje důsledky nemorálního jednání. Ţák s porozuměním pojmu mravního zákona identifikuje jeho vliv na vlastní chování. Ţák rozpoznává biblický původ Desatera a jeho smysl. Ţák přijímá zákon jako nutnou normu pro ţivot. Ţák odlišuje tradiční náboţenské směry od heretického učení moderních pseudonáboţenství. Ţák oceňuje hodnotu Boţího jména. Svědomí Ctnosti lidské a boţské Hřích Mravní zákon Úvod k Desateru přikázání; církev jako nositelka učitelského úřadu 1. přikázání; etika a náboţenství 2. přikázání (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální Výchova k občanství Výchova demokratického občana Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, princip sociálního smíru a solidarity)

13 Ţák rozvrhuje svůj ţivot v liturgickém roce. Ţák docenil hodnotu rodičovského poslání. Ţák cení lidský ţivot jako hodnotu Boţího daru. Ţák jedná zodpovědně vůči prostředí, ve kterém ţije. Ţák zaujímá vlastní poučený postoj k argumentaci církve v oblasti sexuality a bere ji váţně. Ţák nachází pochopení argumentů podepřená o správná rozhodnutí v oblasti lidské sexuality a rodičovství a váţně tyto argumenty promýšlí. Ţák klade přiměřený význam hodnotě hmotného majetku a křesťanská pravidla jeho uţívání. Ţák chrání druhého člověka. Ţák respektuje manţelský ţivot. Ţák respektuje hodnotu získaného majetku. Ţák poznává a rozlišuje hodnotu hmotných a nehmotných skutečností. Ţák respektuje autoritu. Ţák poznává a rozlišuje hodnotu hmotných a nehmotných skutečností. 3. přikázání 4. přikázání 5. přikázání; etika a ţivotní prostředí 6. přikázání a partnerství 7. přikázání 8. přikázání 9. přikázání 10. přikázání; etika a ekonomika; solidarita Církevní právo Biologie, Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, princip sociálního smíru a solidarity) Výchova k občanství Výchova demokratického občana Právní vědomí

14 Ţák nalézá a vytváří si místo v lidské společnosti. Ţák empaticky vnímá jednání druhého a předvídá jeho reakce a chování. Ţák vyuţívá repertoár asertivních způsobů reagování při komunikaci s druhými. Ţák rozlišuje mezi pozitivními a negativními vzory, vyuţívá napodobování kladných příkladů ve svém ţivotě. Ţák se identifikuje se způsoby prosociálního jednání. Ţák určuje morální rozměr své činnosti a jedná podle něho. Postoje křesťana v lidské společnosti z pohledu církve Empatie a společenství Asertivita, uvolnění agresivity Reálné a zobrazené vzory Spolupráce, pomoc ve společenství pokřtěných, v ekumenismu Darování, dělení; charita jako projev sounáleţitosti církve s tímto světem Výchova k občanství Výchova demokratického občana Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, multikulturalita, princip sociálního smíru a solidarity) Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, multikulturalita, princip sociálního smíru a solidarity)