Výzkum výslovnosti v České televizi: slovanská antroponyma *

Transkript

1 SLAVIA časopis pro slovanskou filologii ročník 85, 2016, sešit 2 Výzkum výslovnosti v České televizi: slovanská antroponyma * Lucie Jílková (Praha) Research of Pronunciation in Czech Television: Slavic Anthroponyms This article analyzes semi-structured interviews conducted during field research in Czech Television. The focus was on pronunciation of loanwords and foreign proper names, particularly on words of Slavic origin (Russian, Polish, Serbian, Belarusian, and Czech). The analyzed data were classified into eight principles of phonological adaptation of loanwords. The results showed that respondents (employees of Czech Television) most frequently turn to the principle of phonological approximation, which means that they pronounce proper foreign names based on the pronunciation in the language of origin, but they draw on the repertoire of target language consonants and vowels, e.g. Zimonjić [zɪmoɲɪʧ]. Another significant principle of pronunciation is orthographic pronunciation based primarily on the written form of the word, e.g. Jeremenko [jɛrɛmɛŋko]. The respondents also mentioned that their pronunciation decisions are strongly influenced by how individuals pronounce their own names, e.g. Stanjura [stanjura] instead of [staɲura]. Keywords: pronunciation, Slavic proper names, principles of phonological adaptation of loanwords, semi-structured interview, Czech Television 1. Úvod Příspěvek představuje dílčí výsledky výzkumu v České televizi, který byl zaměřen na výslovnostní problematiku v tomto veřejnoprávním médiu. Data byla získávána prostřednictvím polostrukturovaných interview. 1) Článek nemá preskriptivní charakter, výslovnosti, jež jsou u zaznamenaných příkladů uváděny, zazněly v průběhu terénního výzkumu; neznamená to tedy například, že jde o výslovnosti, které ve vysílání České televize skutečně zazněly, ani že jsou to výslovnosti nutně spisovné. 2. Získávání dat Tři pracovníci Ústavu pro jazyk český AV ČR pořídili v období od října 2013 do ledna 2014 celkem 11 polostrukturovaných interview se 13 respondenty (tj. ve dvou případech se interview účastnili dva respondenti najednou). Respondenty byli moderátoři publicistických a zpravodajských pořadů, editoři a jazykoví korektoři. 2) Všichni respondenti vyjádřili s na hráváním souhlas. Interview trvala minut. Respondentům byly kladeny otázky obecně zaměřené na výslovnost. 3) Pokud respondenti uváděli nějaké problémy s výslovností, pak téměř výhradně v souvislosti s cizími antroponymy, jen zcela výjimečně byla uváděna * Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu GA ČR č S Výslovnost neintegrovaného lexika v češtině a s podporou RVO: ; zpracovává jedno z dílčích témat tohoto projektu, podrobněji viz případně jeho internetové stránky: < [cit ]. 1/ K polostrukturovaným interview viz např. Luo Wildemuth (2009). 2/ Samotným interview předcházela domluva prostřednictvím u. Interview byla nahrávána na diktafon Sony ICD-UX523F. Nahrávání probíhalo v prostorách budovy zpravodajství České televize na pražských Kavčích horách, v kancelářích respondentů nebo tamějším bufetu. 3/ Seznam kladených otázek je uveden v příloze. Terénnímu výzkumu v České televizi předcházel totožně zaměřený výzkum v Českém rozhlase (ČRo). Otázky, které jsou zde uvedeny, byly tedy tazateli používány již při výzkumu v ČRo. O tomto výzkumu pojednává článek M. Havlíka, L. Jílkové a V. Štěpánové (2015) a článek L. Jílkové (2014).

2 218 Lucie Jílková apelativa nebo cizí zkratky. V interview respondenti postupně uvedli více než sto cizích vlastních jmen, jejichž výslovností se v poslední době při své práci zabývali. 4) Mezi nimi se objevovala pochopitelně i jména slovanská, jejichž analýza je předmětem tohoto článku. 3. Adaptační principy uplatňované při výslovnosti slovanských jmen V článku nazvaném Loanwords and Foreign Proper Names in Czech: a Phonologist s View (Duběda et al. 2014) autoři mimo jiné stanovili osm adaptačních principů, které čeští mluvčí uplatňují při výslovnosti přejatých slov a cizích vlastních jmen. Tyto principy budou nyní postupně představeny právě na příkladech slovanských jmen získaných při interview. 5) 3.1 Princip fonologické aproximace Princip fonologické aproximace je výslovnost vycházející z výslovnosti v původním jazyce, zároveň však respektující domácí hláskový repertoár. Jinými slovy, pokud se v přejatém slově nebo cizím vlastním jméně objeví hláska, kterou čeština nedisponuje, pak je tato hláska, podle jistých pravidel, nahrazena nejbližší hláskou domácí. Princip fonologické aproximace, ač není takto nazýván, je pro výslovnost přejatých slov a cizích vlastních jmen doporučován, společně s doporučením umísťovat přízvuk vždy na první slabiku, v dávno široce užívaných příručkách (Hůrková 1995; Palková 1994; Romportl et al. 1978; Strahl ) ; Zeman ) ). Respondenti z České televize si jsou tohoto doporučení dobře vědomi a podle tohoto principu vyslovují cizí vlastní jména nejčastěji, viz k tomu citace z interview: Snažíme se to říkat tak, jak se to říká v té konkrétní zemi, Najdu na Youtube nějaký přenos, tam si poslechnu, jak to vyslovují, Víme, že přízvuk je na první slabice. Příkladem takto vysloveného jména je výslovnost příjmení polské básnířky a spisovatelky Wisławy Szymborské [šɪmborskaː]. 8) Příjmení srbského tenisty Nenada Zimonjiće jiný respondent vyslovil [zɪmoňɪč] s komentářem, že je třeba zjišťovat, jak se která ta nabodeníčka čtou. V souvislosti s diakritiky stejný respondent ještě poznamenal, že někdy je zajímavé, jak vypadá přepis ruských jmen do angličtiny, v níž se diakritika nevyskytují. Uvedl k tomu jméno bývalé běloruské tenistky, jejíž jméno má v anglickém přepise podobu Olga Barabanschikova, v ruštině Ольга Барабанщикова, v běloruštině Вольга Барабаншчыкава, pro úplnost ještě dodejme přepis v češtině Olga Barabanščikovová. 9) Respondent uvedl, že on je schopen při pochybnostech, jak naložit s anglickým přepisem ruských, ukrajinských, běloruských aj. jmen, dohledat si zápis v ruštině, oba zápisy porovnat a případně vytvořit takovou výslovnost v češtině, která více odpovídá původní výslovnosti ruské. Jsou ovšem někteří, zvláště mladší kolegové, kterým zápis v ruštině nepomůže, tj. mohou se pak při výslovnosti výrazněji řídit anglickou transliterací těchto jmen, viz k tomu citaci jiného respondenta: Mě ruština minula, azbuku nepřečtu. 4/ Přehled všech jmen viz v článku L. Jílkové (2016). 5/ Z důvodu zachování co největší anonymity respondentů u nich nejsou uváděna ani jména, ani jejich pracovní zařazení, navíc je jednotně užíváno maskulina, ačkoli se výzkumu účastnili muži i ženy. 6/ K příručce Vlastimila Strahla, bývalého dlouholetého pracovníka Československého, resp. Českého rozhlasu je užitečné poznamenat, že jak pracovníci Českého rozhlasu, tak České televize s ní hojně pracují, mnoho z nich má tuto publikaci neustále po ruce. 7/ O výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině pojednávají i další práce J. Zemana (Zeman Kučera 1998, Zeman 2000, 2002, 2003, 2005). 8/ V přepisech výslovnosti je užívána česká fonetická transkripce, její zásady jsou vyloženy na stránkách Fonetického ústavu FF UK v Praze: < [cit ]. 9/ Protože respondent vyslovil příjmení dotčené sportovkyně [barabanščikovova:], je na místě upozornění jednoho z anonymních posuzovatelů tohoto textu, že v případě výslovnosti ruského щ jako [šč], a nikoli [š], což je výslovnost spisovná, lze v případě respondentovy výslovnosti mluvit o výslovnosti grafické.

3 Výzkum výslovnosti v České televizi: slovanská antroponyma Princip výslovnosti pravopisné/grafické Výslovnost grafická či pravopisná vychází primárně z pravopisu, z grafické podoby. Tento princip respondenti hojně uplatňují u výslovnosti jmen ruských, resp. obecně takových slovanských jmen, která pocházejí z jazyků používajících jiné písmo, tedy při adaptaci do češtiny procházejí transliterací. Při výslovnosti ruských slov se východiskem stává podoba transliterovaná, nikoli původní výslovnost v ruštině. V češtině se tak ve výslovnosti ruských jmen např. neprojeví předpřízvukové akání, tj. změna o a v slabikách předcházejících slabice přízvučné, či délka doprovázející v ruštině přízvučnou slabiku aj. 10) Jeden z respondentů k tomu uvedl příklad Sojuz, k němuž poznamenal, že si je vědom existující výslovnosti v ruštině [sajuːs], ale že v češtině je tradičně zavedena výslovnost [sojus]. Jiný respondent zmínil příjmení sovětského vojevůdce, Jeremenko, které tematizoval v souvislosti s pražskou Jeremenkovou ulicí. Uvedl, že pokud bychom měli kopírovat výslovnost v ruštině, mohli bychom tuto ulici vyslovovat [jerjomeŋkova], což by se odrazilo i v pravopisné podobě Jerjomenkova. U tohoto jména si lze ještě povšimnout zadopatrového n [ŋ], které respondent vyslovil přirozeně, zcela podle zásad výslovnosti variant fonému n v češtině; v níž je pravidelně vyslovováno zadopatrové n [ŋ] právě před k a g. V ruštině je ovšem i v těchto pozicích realizováno n [n] alveolární. Transliterace, resp. užití domácího pravopisu, také může vést respondenty k pochybnostem, zda rodné jméno současného ruského prezidenta V. Putina vyslovovat s krátkou, či dlouhou samohláskou ve třetí slabice: [vlaďɪmɪr] vs. [vlaďɪmiːr], obdobně v případě příjmení současného ruského premiéra D. Medvěděva lze, pokud se např. v nějakém anglickém textu objeví pravopisná podoba tohoto příjmení bez diakritik, uvažovat o výslovnostních podobách [medvjeďef] a [medveďef]. V případě rodného jména ruské básnířky a disidentky N. Gorbaněvské se jeden z respondentů zamýšlel nad možnými variantami výslovnosti jejího rodného jména [natalija] vs. [natalja], tedy variantami lišícími se počtem slabik. 11) Jeden respondent dále popisoval problém s výslovností příjmení běloruského atleta, v ruštině psaného: Андрей Сергеевич Кравченко a v běloruštině: Андрэй Сяргеевiч Краўчанка. Respondent uvedl, že si nebyl jist, zda tedy má příjmení vyslovovat [krafčeŋko] nebo [kraučaŋka]. Sledováním médií zjistil, že častější výslovnost příjmení tohoto sportovce je [krafčeŋko]. Podobně jako u dříve uvedeného jména Jeremenko i v tomto případě respondent zcela přirozeně vyslovil zadopatrové n [ŋ], nikoli n alveolární, které je v této pozici v ruštině realizováno. Jiným případem byla výslovnost příjmení českého politika Zbyňka Stanjury. Jak uvedl jiný z respondentů, ve vysílání České televize se objevovala výslovnost [staňura], tedy výslovnost, v níž u souhláskové skupiny nj došlo ke splynutí dvou hlásek, k palatalizační změně n ň a elizi j. Sám nositel tohoto příjmení však kontaktoval Českou televizi s prosbou, aby jeho příjmení bylo vyslovováno [stanjura], tedy v souladu s principem výslovnosti pravopisné. 3.3 Princip původní/citátové výslovnosti Princip výslovnosti původní, citátové spočívá ve výslovnosti totožné, nebo blízké vý slovnosti v původním jazyce, včetně hlásek, kterými čeština nedisponuje. K citátové výslovnosti respondenti opakovaně uváděli, že vědí, že tato výslovnost je např. ve zpravodajství nevhodná. Její případné užívání hodnotili např. takto: i když jazyk umíte, musíte se krotit, jinak vypa- 10/ Viz k tomu i výklad výslovnosti ruských jmen v knize Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník (Romportl et al. 1978, 95). 11/ O nejednotnosti transliterovaných podob ruských jmen svědčí také následující úryvek z rubriky Salon v Lidových novinách ze dne , ve které se na malém prostoru objevují dva různé přepisy ruského jména Пётр do češtiny: T. Glanc, rusista, editor a kurátor: ikona celého případu, Naďa Tolonnikovová, je krásná a fotogenická, její manžel Petr Verzilov zase mluví dokonale anglicky N. Straková, nezávislá publicistka: Manžela Nadi Tolonnikovové Pjotra Verzilova se před soudní síní zcela vážně novináři ptali, jestli je Naďa dobrá matka, když je ta feministka.

4 220 Lucie Jílková dáte jako blázen; přízvuk (míněno na jiné než první slabice) škrtáme; většinová společnost cizácký vliv nemá ráda; diváky to dráždí. Pro některé respondenty je někdy obtížné neuchylovat se k citátové výslovnosti, zvláště tehdy, když se delší dobu pohybovali v zahraničí, případně právě v zahraničí působí a připravují tam reportáže určené pro české diváky. Nahrazování hlásek, kterými čeština nedisponuje, českými hláskami, pak může být pro tyto respondenty nesnadnou záležitostí, viz k tomu citace z interview: umíme jazyky a největší umění je ty jazyky nepoužívat. 3.4 Princip analogie s cílovým jazykem Princip analogie s cílovým jazykem byl ve zmiňovaném článku (Duběda et al. 2014) ukázán na příkladu výslovnosti slovesa protežovat jako [proťežovat], tedy na základě připodobnění výslovnosti českého adjektiva těžký, a nikoli [protežovat]. Z příkladů získaných v interview by k tomuto principu zřejmě bylo možné přiřadit výslovnost [lhota] v případě příjmení někdejšího kandidáta na starostu New Yorku, který se celým jménem jmenuje Joe Lhota. Jeden respondent uvedl, že mluvčím češtiny je samozřejmě nejbližší výslovnost [lhota], ovšem protože dotyčný muž je Američan s českými předky a jeho mateřským jazykem je angličtina, je třeba respektovat anglickou výslovnost tohoto jména, tedy dát přednost výslovnosti [lota] či [louta]. K podobné nejistotě může docházet v případě příjmení amerického krasobruslaře jménem Evan Frank Lysacek. 12) Jeden z respondentů uvedl, že při osobním setkání s tímto krasobruslařem se jej přímo zeptal, jak se má jeho příjmení vyslovovat. Dotyčný sportovec se vyjádřil ve smyslu, že má českého kořena, proto chápe tendenci českých mluvčích vyslovovat jeho příjmení [lɪsaːček], ovšem běžnější je pro něj výslovnost [lajsaček]. Domnívám se, že za pozornost stojí také fakt, že zatímco výslovnost první slabiky původního českého příjmení je výrazně angličtinou zasažena: li laj, afrikáta č je ve výslovnosti stále zachovávána, třebaže se v anglickém záznamu již diakritikon neobjevuje. 3.5 Princip výslovnosti ovlivněné třetím jazykem Princip výslovnosti ovlivněné třetím jazykem je v zmiňovaném textu Dubědy et al. (2014) prezentován na výslovnosti slova puzzle v češtině jako [pucle], ačkoli původní výslovnosti v angličtině by lépe odpovídala výslovnost [pazl]. Ve výslovnosti [pucle] se zřejmě projevuje vliv němčiny, která je v tomto případě v roli třetího jazyka. V interview případ výslovnosti slovanského jména ovlivněné třetím jazykem zaznamenán nebyl. Lze snad ale k tomu uvést výslovnost příjmení srbského tenisty Novaka Djokoviće. Jeden respondent uvedl, že dříve byla rozšířena výslovnost [djokovɪč], později [džokovɪč]. V druhé variantě respondent předpokládal vliv angličtiny. V souladu s uváděnými principy je však výslovnost [djokovɪč] výslovností grafickou/pravopisnou a výslovnost [džokovɪč] výslovností vycházející z původní výslovnosti srbské, tedy výslovností podle principu fonologické aproximace. 3.6 Výslovnost nejasně motivovaná Jako poslední princip je vymezena výslovnost nejasně motivovaná. Do této skupiny patří všechny příklady výslovnosti, které nelze popsat některým z výše uvedených principů. Opět v textu T. Dubědy et al. (2014) je jako příklad uvedena výslovnost anglického slova country v češtině: [kaːntrɪ]. Výslovnost dlouhé samohlásky v první slabice lze označit za výslovnost nejasně motivovanou, neboť původní anglické výslovnosti by odpovídala výslovnost s krátkou samohláskou v první slabice: [kantrɪ]. Při výzkumu v České televizi uváděli respondenti jména, jejichž výslovnost by bylo s ohledem na právě uvedené výslovnostní principy možné zařadit k příkladům výslovnosti nejasně motivované. Respondenti však naopak k těmto příkladům uváděli zcela jasný motiv, proč dané jméno takto vyslovují. 12/ Jak se lze dočíst na Wikipedii, pradědečkem E. F. Lysaceka byl František Lysáček, který v roce 1925 emigroval z Československa do USA, < [cit ].

5 Výzkum výslovnosti v České televizi: slovanská antroponyma 221 Výslovnost založená na principu fonologické aproximace by totiž mohla v češtině vést k ironickému, vulgárnímu či jinak nevhodnému vyznění daného jména. Příkladem bylo jméno ruské tenistky s příjmením Дементьева. Jeden respondent uvedl, že se při redakční poradě rozhodovali mezi výslovností [demenťevovaː] a [ďemenťevovaː]. Výsledkem bylo rozhodnutí používat výslovnost [ďemenťevová], aby se zabránilo ironickému vyznění. Dokonce bylo potřeba přetočit již hotovou reportáž, ve které redaktor, o výsledku jednání nepoučený, vyslovoval odmítnutou variantu [demenťevovaː]. Pochybnost o výslovnosti první slabiky tohoto příjmení [de] vs. [ďe] zřejmě vznikla proto, že např. v anglojazyčných textech se běžně objevuje podoba tohoto příjmení bez diakritik. Psaní de- pak samozřejmě může vést i české mluvčí k výslovnosti [de], ačkoli obecně platnou zásadou je transliterace ruské slabiky дe do češtiny dě [ďe]. K výslovnosti tohoto příjmení lze ještě poznamenat, že ruská slabika тье je v ruštině realizována jako [ťje], ovšem u českých mluvčích, zvláště při rychlejším řečovém tempu, lze realizaci s j, tedy výslovnost [ďemenťjevovaː], jen těžko očekávat. 13) 3.7 K výslovnosti českých jmen v cizojazyčných médiích Respondenti se v interview opakovaně vyjadřovali k výslovnosti českých jmen zahraničními médii. Například rodné jméno českého vodního slalomáře Vavřince Hradilka bylo podle slov našich respondentů v anglojazyčných médiích vyslovováno [vavrɪnek]. Ve jméně Vavřinec je c vyslovováno jako k, což odpovídá výslovnosti anglických slov (viz např. cat, camp aj.). Hláska ř, která se v repertoáru angličtiny nenachází, pak byla v tomto jméně nahrazena hláskou r, zde došlo k nahrazení cizí hlásky hláskou domácí. Podobně příjmení českého tenisty Tomáše Berdycha se podle jednoho respondenta v cizích médiích někdy vyslovuje [berdɪč], tedy ch je vysloveno jako č, což je v angličtině opět velmi běžné (viz např. výslovnost anglických slov Charles, rich aj.). Nesnáze s výslovností českého č prezentoval respondent na výslovnosti příjmení českých plavkyň, Ilony Hlaváčkové a Yvetty Hlaváčové. Příjmení Hlaváčková a Hlaváčová byla podle jednoho respondenta v anglickém vysílání ve výslovnosti nerozlišena, obě byla vyslovena [hlavakova], jistý anglický sportovní redaktor dokonce považoval obě sportovkyně za sestry. Hláska č tedy byla nahrazena hláskou k, navíc došlo k posunu samohláskové délky v poslední slabice. Konečně lze k těmto případům přiřadit i příjmení české akvabely Barbory Koudelkové, které bylo podle jednoho respondenta v cizojazyčném prostředí vyslovováno [kudelkova], tedy došlo k posunu ve výslovnosti ou u. Tato výslovnost snad může mít oporu třeba ve výslovnosti slov francouzských, v nichž je ou vyslovováno právě jako u [u], např. Toulouse, boulevard aj. V tomto příjmení došlo, stejně jako v předchozím případě, také ke krácení samohláskové délky v poslední slabice. Pro ilustraci lze ještě uvést obecnější citaci z jednoho interview: Poslouchám BBC, CNN a když je tam něco, co souvisí s naším regionem, slyším, že to není ok, české politiky ani tyhle stanice nevyslovují ideálně. 4. Závěr Analýza slovanských jmen, která respondenti uváděli během interview, ukázala, že při jejich výslovnosti je uplatňováno šest z osmi principů dle prezentované klasifikace; klasifikace adaptačních principů se tak jeví pro analýzu tohoto typu užitečná. Princip fonologické aproximace, tedy opora o výslovnost v původním jazyce se souběžným respektováním repertoáru domácích hlásek, je zásadou, se kterou jsou respondenti dobře obeznámeni a kterou při své práci běžně dodržují, např. Szymborska [šɪmborskaː]. V případě ruských jmen, respektive obecně slovanských jmen užívajících jiné písmo, se ukazuje zásadní vliv transliterace, který často vede k uplatňování principu výslovnosti grafické/pravopisné na úkor principu 13/ Jak bylo uvedeno, adaptačních principů je osm, ovšem dva z těchto principů nebyly respondenty v interview uplatněny, a to princip analogie se zdrojovým jazykem, ten je ve zmíněném článku Dubědy et al. (2014) prezentován na výslovnosti anglického jména Robert [roubrt] a princip výslovnosti pod vlivem univerzálií, který lze ilustrovat např. na výslovnosti slova inženýr jako [ɪndžɪnːr].

6 222 Lucie Jílková fonologické aproximace, např. Jeremenko [jeremeŋko]. Principem, který přísně vzato stojí mimo uvedenou klasifikaci, ale který je respondenty běžně uplatňován, je úprava výslovnosti z důvodu možného nevhodného vyznění ([demenťevovaː] vs [ďemenťevovaː]). Významnou skutečností, kterou respondenti rovněž opakovaně zmiňovali, je úprava výslovnosti na základě přání samotného nositele daného jména či příjmení, např. Stanjura [staňura] [stanjura]. Literatura: Duběda et al. 2014: DUBĚDA, T. HAVLÍK, M. JÍLKOVÁ, L. ŠTĚPÁNOVÁ, V.: Loanwords and foreign proper names in Czech: a phonologist s view. In: Emonds, J. Janebová, M. [edd.]: Language Use and Linguistic Structure. Proceedings of the Olomouc Linguistic Colloquium Univerzita Palackého, Olomouc Havlík et al. 2015: HAVLÍK, M. JÍLKOVÁ, L. ŠTĚPÁNOVÁ, V.: Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika. Slovo a slovesnost 76, 2015, Hůrková 1995: HŮRKOVÁ, J.: Česká výslovnostní norma. Scientia, Praha Jílková 2014: JÍLKOVÁ, L.: Výslovnostně problematická či zajímavá cizí jména (z pohledu pracovníků Českého rozhlasu). Přednášky z 57. běhu LŠSS. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2014, Jílková 2016: JÍLKOVÁ, L.: Výslovnostně problematická nebo zajímavá cizí jména a přejatá slova (z pohledu pracovníků České televize). Přednášky z 59. běhu LŠSS. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2016, Luo Wildemuth 2009: LUO, L. WILDEMUTH, B. M.: Semistructured interviews. In: Wildemuth, B. M. [ed.]: Applications of Social Research Methods to Questions in Information and Library Science. Libraries Unlimited, Westport, London 2009, Palková 1994: PALKOVÁ, Z.: Fonetika a fonologie češtiny. Karolinum, Praha Romportl et al. 1978: ROMPORTL, M. et al.: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Academia, Praha Strahl 1999: STRAHL, V.: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Karolinum, Praha Zeman 2008: ZEMAN, J.: Základy české ortoepie. Gaudeamus, Hradec Králové Zeman Kučera 1998: ZEMAN. J. KUČERA, J.: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině: Anglická osobní jména. Gaudeamus, Hradec Králové Zeman 2000: ZEMAN, J.: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (2.): Severská osobní jména. Gaudeamus, Hradec Králové Zeman 2002: ZEMAN, J.: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (3.): Románská osobní jména. Gaudeamus, Hradec Králové Zeman 2003: ZEMAN, J.: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (4.): Francouzská osobní jména. Gaudeamus, Hradec Králové Zeman 2005: ZEMAN, J.: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (5.): Italská, holandská a albánská osobní jména. Gaudeamus, Hradec Králové Příloha okruhy otázek kladených respondentům: 1. Uvažujete jakožto profesionální mluvčí někdy o výslovnosti některých slov a zjišťujete si ji? Vzpomínáte si např. na nějaké výslovnostní problémy, které jste při své práci zaznamenal, nebo na zajímavé jevy, kterých jste si všiml? 2. Pokud dotazovaný uvede konkrétní příklad: Kdy a kde jste si tohoto jevu povšiml? 3. Proč jste si tohoto jevu povšiml?

7 Výzkum výslovnosti v České televizi: slovanská antroponyma Jak jste daný výslovnostní problém vyřešil? Potřeboval jste ho vůbec řešit? Měl jste čas ho řešit? 5. Jakým způsobem se obvykle doberete řešení výslovnostního problému? 6. Pokud jste někde našel řešení, respektoval jste je? 7. Pokud bylo řešení překvapivé, přemýšlel jste o něm dále, hledal jste jiné řešení? 8. Jak a kam (zda vůbec) jste si řešení poznamenal, pamatujete si ho dosud? Vedete si případně nějaký záznamník, kam byste si podobné jevy zapisoval? 9. Pokud jste neměl čas problém řešit, jak jste postupoval? 10. Jste jakožto profesionální mluvčí informován ze strany zaměstnavatele, jak podobné situace řešit? 11. Domníváte se, že by bylo dobré, aby všichni vaši kolegové dané slovo vyslovovali stejně? 12. Dělá se v rozhlase něco pro to, aby byla výslovnost jednotná? Pokud ano, co to je, jak se to podle vás daří? 13. Probíráte s kolegy někdy otázku české výslovnosti? 14. Zaznamenal jste nějaké podněty např. od posluchačů, které by se týkaly výslovnosti? Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Praha Lucie Jílková jilkova@ujc.cas.cz