Na aktuální téma. Informaci vláda podala, skutečné řešení však nenabídla

Transkript

1 Informaci vláda podala, skutečné řešení však nenabídla CEBES, Dnes v 11 hodin proběhlo na půdě Poslanecké sněmovny jednání s názvem Informace vlády ČR o migrační krizi. Relevantních informací a reálných návrhů řešení se nám však opět nedostalo. Premiér hovořil sice dlouho, ale ve svém projevu nepřinesl uspokojivá stanoviska a nevěnoval se ani zjevnému a dlouhodobému selhávání EU při řešení migrační (a jakékoliv bezpečnostní) krize, ani jak bude vláda postupovat v následujícím období. Dnes v 11 hodin proběhlo na půdě Poslanecké sněmovny jednání s názvem Informace vlády ČR o migrační krizi. Ponechme stranou, že zařazení bodu se uskutečnilo jen díky opozici, kdy dvě největší strany vládní koalice pravděpodobně neviděly prioritu informovat poslance o současném dění v oblasti migrace a s ní související bezpečnosti, ani nepovažovali za nutné posílit svůj mandát pro jednání při řešení krize v EU. Naposledy se Sněmovna věnovala migrační krizi minulý rok na podzim, avšak podle usnesení Sněmovny má vláda pravidelně informovat dolní komoru o situaci a opatřeních souvisejících s migrační krizí. Relevantních informací a reálných návrhů řešení se nám však opět nedostalo. Premiér hovořil sice dlouho, ale ve svém projevu nepřinesl uspokojivá stanoviska a nevěnoval se ani zjevnému a dlouhodobému selhávání EU při řešení migrační (a jakékoliv bezpečnostní) krize, ani jak bude vláda postupovat v následujícím období. Není divu, že se přes 1

2 zahlcení různými čísly nedostalo na odpověď na řadu otázek ani na debatu o tom, co bude dál. Vláda navíc není jednotná a s blížícími se volbami to ani lepší nebude. Za jednoho z názorových chameleónů je možné označit samotného vicepremiéra, který se v dnešním deníku Právo nechal slyšet, že si trvá na svém a v ČR uprchlíky nechce, přestože v minulosti již několikrát změnil svůj postoj či naopak moudře mlčel. Nabízí se tak otázka, kdo mluví za vládu a jaký postoj vlastně zaujímá, když mnohý ministr říká každý měsíc něco jiného. Někteří členové vlády dokonce bagatelizovali i útoky, které se odehrály v Německu a předtím i v severských státech EU. Vláda (nikoli pouze ministr vnitra) by měla být, a v oblasti bezpečnosti to platí dvojnásob, jasně čitelná, stabilní a připravená reagovat na nastalé krize. Vláda nemá úspěch ani v případě jednání se svými blízkými partnery, kdy doposud spíše názorově bořila jednotný postup států V4. Prozatím nebylo veřejnosti představeno ani jednoznačné vyhodnocení všech opatření, která EU za poslední 2 roky přijala a pro která naši zástupci hlasovali a která vůbec nebyla dodržena a realizována. Jednání s vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicou Mogherini si vláda sice pochvalovala, ale přesvědčit jí o realitě se jí zjevně nepodařilo a není jasné, jestli se o to vůbec někdo cílevědomě pokusil. Domnívat se, že platit Turecku dopředu 3 mld. za práci, kterou neodvedlo, může mít jasně viditelný pozitivní efekt, je stejně realistické, jako když EU s velkou slávou podebatovala s Afrikou, slíbila peníze a tím to celé skončilo. Zase jeden pěkný summit a to je přeci ten cíl. Pěkně si moudře popovídat, tvářit se udřeně a doufat, že tomu někdo uvěří alespoň týden. Nejen v Bruselu panuje představa, že 1500 příslušníků Frontexu 2

3 zabezpečí ochranu společné hranice Schengenu. To je další moudrá, samozřejmě nerealizovatelná, euromyšlenka. Ale naší vládou nebylo jasně deklarováno stanovisko, že kdo nebude naplňovat národní odpovědnost v ochraně vnější hranice, musí být sankcionován či vyhozen ze Schengenu, jinak je to další virtuální realita. Pouze při důsledném uplatňování národní odpovědnosti bude mít těch 1500 pohraničníků nějakou přidanou hodnotu. Jenže Řecko a Itálie tu národní odpovědnost nepřijalo nikdy, všichni to vědí, ale nic se neděje. Dnes jsme se od premiéra dozvěděli, že migrační krizi může zvládnout pouze evropská spolupráce. Zapomněl však říci, že jediných skutečně hmatatelných výsledků bylo dosaženo státy, které evropskou spolupráci a tou je pouze společná evropská rétorika bez jakýchkoliv skutečně realizovaných opatření nahradili rozumným sebevědomým národním přístupem a řešením. Když Maďaři stavěli plot, Slováci odmítali kvóty a další nerealistické populistické nesmysly, bylo to označeno za konání proti společné evropské spolupráci. Dnes to dělají mnozí a zítra budou dělat všichni. Tak po čem vlastně voláme? Premiér hovoří o absenci celoevropských řešení, ale zapomněl říct, že zkušenost mnoha posledních let říká, že zejména v oblasti bezpečnosti jsou to ta, která dlouhá léta nefungují vůbec. Zmíněná národní neodpovědnost za ochranu vnější hranice doplněná neakceschopným Frontexem či důsledná nevýměna informací bezpečnostních složek je toho nejlepším příkladem. Pak je těžko se divit, že atentátník po prvním útoku, pod dozorem kamer a jenom devadesáti tisíc francouzských policistů, odejde v klidu až nazpět do Sýrie. Až někdo přizná kvalifikovaný odhad počtu nelegálních přistěhovalců v Evropě (a opět těžko hledat řešení 3

4 něčeho, co nepřiznáme), bude možná opravdu pozdě. Už dnes je po dvanácté. Premiér řekl, že uprchlíci nejsou organizovanou skupinou. Zapomněl říci, že se takto, záměrně lživě, argumentovalo více než před rokem, že dnes už víme, že desítky tisíc převaděčů mimo jakoukoliv pochybnost jsou jenom součástí ohromného organizovaného obchodu s lidskými bytostmi. Premiér řekl, že Evropa doplácí na fakt, že ignorovala konflikt v Sýrii. Zapomněl ale říci, že tam to přeci nezačalo, že zcela nepromyšlený export demokracie do Severní Afriky, Iráku, atd. bez jakékoliv vize, co bude dál, byl na začátku. Dnes už se o Libyi nehovoří. Ani o Afghánistánu, kde zuří válka už 40 let a řešení je v nedohlednu. Dnes už si nevzpomínáme na hloupá nerealistická řešení syrské krize bez, byť dočasné, role Assada? Dnes už jsme zapomněli na k slzám dojaté politiky, tu když přišlo dvacet tisíc migrantů za den, tu, když Libye vykročila k novým světlým zítřkům bez Kaddáfího, tu, kdy odešly USA z Iráku, či snad když demokraticky zvolené Muslimské bratrstvo začalo psát novou éru Egypta? To vše není pouze ignorování konfliktu v Sýrii, to vše je evropský, sebemrskačský, naivní, nerealistický a nesmírně nebezpečný sociálně-inženýrský koncept. Pokud se někdo domníval, že by mohla být zahájena vážná a nezbytná diskuse o ve svém důsledku nerealizovatelném, archaickém a tedy nepoužitelném mezinárodním azylovém a migračním právu, byl taktéž vyveden z omylu. Tak co alespoň nahlas přiznat, že 95% loňských a letošních (těch bude více) imigrantů do Evropy prostě nikam navráceno nebude, protože to nejde, a když si to nepřiznáme, tak tedy proto, že s tím nehodláme nic dělat. A se slovy Angely Merkelové (na která po tom migračním nadšení zřejmě raději sama zapomněla), která pronesla před 4

5 pěti lety na sjezdu mladých konzervativců Multikulturalismus selhal, ale naprosto selhal, tedy ukázalo se, že vedle sebe nedokážou žít lidé z různých kultur - se těžko můžeme přenést do kýžené reality bezproblémové (či alespoň nějaké) integrace příchozích do evropské sociokulturní, svými kořeny křesťansko-židovské, společnosti. Seehofer už tehdy řekl, že Německo není žádnou přistěhovaleckou zemí, že přistěhovalectví z muslimské oblasti je třeba vystavit stop. Tak to se tedy v té německé koalici loni také tak nějak divně domluvili. Když dnes Německo, Švédsko, Rakousko a další hovoří o vracení do prvních zemí, pak zřejmě neplatí slova opět paní Merkelové o tom, že Dublin je mrtvý. My jsme to netvrdili, ale výše zmínění, v čele s kancléřkou, ano, a také se tak chovali. Tak co tedy platí? Když při dnešní debatě pan kníže chtěl slyšet od premiéra, jak budeme integrovat příchozí, mohl možná zmínit dlouhodobou a dobře tutlanou zkušenost desítek muslimských školek přímo ve Vídni integrace či integrační snaha nulová. Budiž, budeme to dělat lépe, ale výhradně pod podmínkou, že si tu dosavadní špatnou praxi popíšeme, přiznáme a poučíme se. Jinak budeme jenom stále překvapeni, šokováni a zklamáni, jako po letošním Silvestru. A samozřejmě že ten šok a zklamání nebyl z reality, ale z toho, že se už asi nebude dařit jí tak dobře přehlížet a překrucovat. Možná už i veřejnoprávní media a nejen v Německu budou nucena informovat o tom, co se skutečně stalo, nikoliv o tom, o čem z rozličných důvodů informovat chtějí. Pokud se někdo domníval, že by mohla být zahájena i vážná diskuse o mezinárodním právu, které je ve svém důsledku stejně nepoužitelné a nerealizovatelné a záleží na momentální politické náladě (např. dříve abnormálně aktivní Rakousko včera odhlasovalo žadatelů o azyl a stop, namísto loňských 90 tisíc, i kdyby mezinárodní právo říkalo cokoliv), byl dnes taktéž vyveden z omylu. Nakonec je nutné připomenout, 5

6 že skuteční, zoufalí, zbídačení, podvyživení, válkami, islámskými fanatiky či suchem vyhnaní uprchlíci s největší pravděpodobností teprve přijdou a je nutné do té doby přijít s jasným, funkčním a kvantifikovaným imigračním konceptem. Opět se bude jednat o migrační krizi v Poslanecké sněmovně příští týden v úterý a doufejme, že se veřejnost dozví jasnější stanovisko k problematice, která v současnosti nejvíce hýbe oblastí bezpečnosti v České republice i celé EU. A nejde v tento okamžik o písemný podklad, který ministerstvo vnitra i na dnešní jednání, v rámci politicky daných mantinelů, velmi zodpovědně připravilo. Sebelepší, fundovaný a dobře odpracovaný podklad, byť velmi zkušených úředníků příslušných odborů ministerstva vnitra, nemůže nahradit názor těch, kteří ve výsledku o osudu České republiky a celé Evropy rozhodují a rozhodovat budou. A to jsou příslušní politici. A od nich jsme se toho moc uchopitelného zatím nedozvěděli. JS, LV 6

7 CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / Praha 1 / Czech Republic tel.: / cebes@vsci.cz/ 7