Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (otázky a odpovědi) Co jsou speciální vzdělávací potřeby?

Transkript

1 Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (otázky a odpovědi) ( text je stažen z webových stránek ČOSIV České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání ) Co jsou speciální vzdělávací potřeby? Děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami definuje školský zákon v 16. Jedná se o děti se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním: Zdravotním postižením podle školského zákona je mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení,vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismusa vývojové poruchy učení nebo chování. Poznámka: Školská legislativa za zdravotní postižení nepovažuje vnitřní postižení (nemoci) a duševní postižení (nemoci) Za zdravotní znevýhodnění je považováno zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Jedná se o děti s vnitřním postižením (např. diabetes, onkologická onemocnění, epilepsie, psychiatrické onemocnění) a o děti s mírnějšími formami specifických poruch učení a chování. Sociální znevýhodnění je definováno jako: - rodinné prostředí dítěte, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, - znevýhodnění vyplývající z nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka, - nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, - postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky Jedná se o děti z rodinného prostředí, kde se jim nedostává podpory k jejich všestrannému rozvoji, kde nejsou podporovány při vzdělávání a o děti, jejichž rodiče se školou dlouhodobě nespolupracují. Dále se jedná o děti, které nedostatečně ovládají vyučovací jazyk, ať už se jedná o děti cizince, děti, které v rodinném prostředí hovoří etnolektem češtiny či děti, jejichž rozvoj užívání jazyka nebyl v předškolním věku dostatečně stimulován.

2 Kdo rozhoduje o tom, že dítě má speciální vzdělávací potřeby? Speciální vzdělávací potřeby zjišťují školská poradenská zařízení pedagogickopsychologické poradny, speciálně pedagogická centra a také střediska výchovné péče. Přestože již rodiče mají např. posudek praktického či odborného lékaře, klinického logopeda či psychologa, škola tento posudek nemůže podle školského zákona využít a proto je třeba absolvovat vyšetření v některém z výše uvedených školských poradenských zařízení. Poradenské služby jsou poskytovány výhradně na žádost zákonných zástupců nezletilých dětí či zletilých žáků. Škola nemůže nechat dítě vyšetřit bez vědomí zákonných zástupců. Využití služeb školských poradenských zařízení může za stanovených okolností nařídit orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo soud. OSPOD může využití poradenských služeb nařídit, pokud využití poradenských služeb je v zájmu dítěte a jejich využití již dříve rodičům doporučil. Žádost o poskytnutí poradenské služby lze podat osobně, telefonicky, písemně ( em či dopisem). Poradenské zařízení má povinnost zahájit poskytování poradenských služeb (diagnostiku, poradenství apod.) nejpozději do tří měsíců od podání žádosti. Pokud se jedná o mimořádně závažný problém, který je třeba řešit okamžitě (tzv. krizová intervence), poradenští pracovníci pak mají povinnost službu poskytnout bezprostředně po obdržení žádosti. V případě poradenských pracovišť neplatí spádovost, na základě platné legislativy máte právo žádat poskytnutí poradenských služeb u kterékoliv poradny či centra na území celé ČR. Poradenská zařízení např. vydávají doporučení pro vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, zajištění služeb asistenta pedagoga apod. Jejich zaměstnanci jsou psychologové, speciální pedagogové a někdy také sociální pracovníci. Pedagogicko-psychologické poradny poskytují služby zejména v souvislosti se školním neúspěchem, výchovnými problémy, specifickými poruchami učení (obtíže se čtením, psaním, počítáním), specifickými poruchami chování (ADHD) a sociálním znevýhodněním. Speciálně-pedagogická centra poskytují služby zejména dětem se zdravotním postižením a v některých případech také dětem se zdravotním znevýhodněním (zejména dětem s vnitřním postižením) Střediska výchovné péče poskytují služby zaměřené zejména na výchovné problémy a poruchy chování Mapa ČR s vyznačením sídel pedagogicko-psychologických poraden je dostupná na Mapa ČR s vyznačením sídel středisek výchovné péče je dostupná na

3 Mám právo nesouhlasit s doporučením pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo speciálně pedagogického centra (SPC)? Výsledkem poskytování speciálněpedagogické a/nebo psychologické diagnostiky jsou zpráva a doporučení, které obsahuje konkrétní návrhy opatření a je určené primárně škole (samozřejmě může také obsahovat doporučení, která jsou určena rodičům). Zpráva i doporučení musejí být se zákonnými zástupci projednány. Poradenský pracovník má povinnost veškeré uvedené informace rodičům vysvětlit, rodiče mají právo vyjádřit případní námitky či nesouhlas s doporučeními, které by měl poradenský pracovník zaznamenat. Nicméně skutečnost, že rodič vyjádří svůj nesouhlas, nemá na platnost doporučení žádný vliv. Zprávu i doporučení obdrží zákonní zástupci, kteří následně předávají doporučení škole (případně se mohou s poradenským pracovníkem dohodnout na základě písemného souhlasu, že doporučení může škole předat poradenský pracovník). Doporučení nelze škole zaslat bez písemného souhlasu zákonného zástupce nebo zletilého žáka. Pokud rodiče nesouhlasí s obsahem doporučení, nemusejí jej škole předávat. V případě nesouhlasu se závěry z vyšetření či navrženými doporučeními se zákonní zástupci mají právo obrátit se na jiné poradenské zařízení a žádat nové vyšetření. V případě, že rodiče doporučení škole nepředají, je třeba počítat s tím, že škola bude k dítěti přistupovat jako k žákovi bez speciálních vzdělávacích potřeb a nebude pro něj moci zajistit doporučenou podporu. Pokud je rozhodnutí rodičů nepředat doporučení ve výrazném rozporu s nejlepším zájmem dítěte (např. dítě prokazatelně potřebuje vzdělávat podle individuálního vzdělávacího plánu, ve škole zažívá chronický neúspěch, který se posléze začne odrážet i v jeho zdravotním stavu a chování a rodiče vyšetření v poradenském zařízení trvale odmítají, či nechtějí škole předat zprávu z vyšetření, je ředitel školy povinen kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby pomohl dítěti zajistit adekvátní podporu při vzdělávání). Doporučený formulář k potvrzení projednání doporučení z vyšetření v PPP/SPC je dostupný na Problematiku poskytování poradenských služeb ošetřuje vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb..

4 Na co má ve škole nárok dítě se zdravotním postižením? Dle 16 školského zákona má dítě se zdravotním postižením právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jeho vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Z uvedeného textu je zřejmé, že děti se zdravotním postižením mají právo na uzpůsobení vzdělávání (včetně jeho obsahu, používaných metod a forem výuky) jejich potřebám a možnostem a že škola má povinnost vytvořit potřebné podmínky, které umožní vzdělávání dítěte se zdravotním postižením. Žáci a studenti se zdravotním postižením mají dále právo na vytvoření vhodných podmínek při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování odpovídající jejich potřebám (např. při přijímacím řízení na střední školu či maturitní zkoušce). Při hodnocení žáků a studentů se zdravotním postižením má škola povinnost přihlížet k povaze jejich postižení. Délku středního a vyššího odborného vzdělávání může ředitel školy ve výjimečných případech jednotlivým žákům nebo studentům se zdravotním postižením prodloužit nejvýše o 2 školní roky. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných uvádí, že vzdělávání dětí se zdravotním postižením se uskutečňuje s využitím podpůrných opatření. Podpůrná opatření zahrnují: využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické materiály, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických poradenských služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jinou úpravu organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka. Podpůrná opatření pro žáky se zdravotním postižením škola poskytuje na základě doporučení školského poradenského zařízení (konkrétní podpůrné opatření musí být nejprve doporučeno poradenským zařízením, aby jej škola mohla poskytovat).

5 Na co má ve škole nárok dítě se sociálním a zdravotním znevýhodněním? Dle 16 školského zákona mají děti se sociálním a zdravotním znevýhodněním (stejně jako se zdravotním postižením) právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení. Z uvedeného textu je zřejmé, že děti se zdravotním a sociálním znevýhodněním mají právo na uzpůsobení vzdělávání (včetně jeho obsahu, používaných metod a forem výuky) jejich potřebám a možnostem a že škola má povinnost vytvořit potřebné podmínky, které umožní jejich vzdělávání. Při hodnocení žáků a studentů se zdravotním a sociálním znevýhodněním má škola povinnost přihlížet k povaze jejich znevýhodnění. Žáci a studenti se zdravotním znevýhodněním mají dále právo na vytvoření vhodných podmínek při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování odpovídající jejich potřebám (např. při přijímacím řízení na střední školu či maturitní zkoušce). Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných uvádí, že vzdělávání dětí se zdravotním a sociálním se uskutečňuje s využitím vyrovnávacích opatření. Vyrovnávací opatření zahrnují: využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuální vzdělávací plán služby asistenta pedagoga Vyrovnávací opatření poskytuje škola na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením. Vyrovnávací opatření může tedy škola navrhnout bez doporučení školského poradenského zařízení. Výjimkou je zajištění služeb asistenta pedagoga pro žáky se zdravotním znevýhodněním a individuální vzdělávací plán, kde je podle školského zákona nezbytné doporučující stanovisko pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálněpedagogického centra.

6 Má škola právo žádat po rodičích zajištění osobního asistenta pro dítě ve škole? Z 16 školského zákona jednoznačně vyplývá, že škola a nikoliv zákonný zástupce má povinnost vytvořit nezbytné podmínky, které umožní vzdělávání dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Novela vyhlášky 73/2005 (vyhláška č. 147/2011 Sb.) rozšiřuje činnost asistenta pedagoga o poskytování nezbytné pomoci žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu v průběhu vzdělávání a při akcích pořádaných školou. Jde o úkony, které řada žáků se těžkým zdravotním postižením nezbytně potřebuje proto, aby jim byl umožněn přístup ke vzdělávání a k jejichž výkonu by bylo neúčelné povolávat další osobu (rodiče, osobního asistenta). Stávalo se, že škola odmítala žáka se zdravotním postižením přijmout, pokud nebude mít osobního asistenta. Uvedený přístup je však z pohledu práva nepřípustný. Přítomnost osobního asistenta ve škole je možná, nikoliv však nezbytně nutná.

7 Jak je to s asistentem pedagoga? Služby asistenta pedagoga jsou jedním z podpůrných resp. vyrovnávacích opatření, které lze využít při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavní činnosti asistenta pedagoga uvedené ve vyhlášce 73/2005 Sb. ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb.: pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází, podpora žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc žákům při výuce a při přípravě na výuku, nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo místo, kde škola v souladu se zápisem do školského rejstříku uskutečňuje vzdělávání. Možnost nikoliv povinnost zřízení funkce asistenta pedagoga je svěřena řediteli školy. Ředitel školy žádá o udělení souhlasu se zřízením funkce asistenta pedagoga místně příslušný krajský úřad. V případě žádosti o zřízení funkce asistenta pedagoga pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné doporučení školského poradenského zařízení (SPC, PPP, SVP). V případě těchto žáků tedy zřízení funkce asistenta pedagoga musí nejprve doporučit poradenské zařízení. O zřízení funkce asistenta pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním ředitel školy může požádat i bez doporučení školského poradenského zařízení. Finanční prostředky na službu v rozsahu doporučeném poradenským zařízením bohužel stále nejsou garantovány, krajské úřady poskytují finanční prostředky ze státního rozpočtu, které v řadě případů nepokrývají potřebný rozsah práce asistenta pedagoga. Obecně nelze říci, že by na zajištění služeb asistenta pedagoga byl právní nárok, nicméně pokud jsou služby asistenta pedagoga prokazatelně nezbytné k zajištění vzdělávání žáka, lze opět odkázat na ustanovení 16 odstavce 6, kde je uvedeno, že škola má povinnost zajistit nezbytné podmínky umožňující vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Novela vyhlášky 73/2005 Sb. (vyhláška č. 147/2011 Sb.) rozšiřuje činnost asistenta pedagoga o poskytování nezbytné pomoci žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu v průběhu vzdělávání a při akcích pořádaných školou. Jde o úkony, které řada žáků se těžkým zdravotním postižením nezbytně potřebuje proto, aby jim byl umožněn přístup ke vzdělávání a k jejichž výkonu by bylo neúčelné povolávat další osobu (rodiče, osobního asistenta).

8 Jaké dítě se může vzdělávat s využitím individuálního vzdělávacího plánu? Individuální vzdělávací plán je podpůrným resp. vyrovnávacím opatřením určeným všem skupinám žáků se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním definovaným v 16 (viz. Co jsou speciální vzdělávací potřeby?). Ve vyhlášce 73/2005 Sb. je v 6 uvedeno, že individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy, možnost využití individuálního vzdělávacího plánu i pro další žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (zejm. žáky se sociálním a zdravotním znevýhodněním) není omezena a naopak je žádoucí. Má ředitel školy právo zamítnout vzdělávání dítěte podle individuálního vzdělávacího plánu? Vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP) podle 18 školského zákona ředitel školy povoluje, má tedy zákonem stanovenou možnost vzdělávání podle IVP nepovolit. Pokud by však nepovolení vzdělávání podle IVP bylo ve zjevném rozporu s nejlepším zájmem dítěte (dítě vzdělávání s využitím IVP potřebuje k dosahování cílů vzdělávání) lze opět odkázat na ustanovení 16 odstavce 6 (práva žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) a je třeba se neprodleně obrátit na Českou školní inspekci, která by měla postup ředitele prošetřit.

9 Má škola právo odmítnout přijetí dítěte se speciálním vzdělávacími potřebami k plnění povinné školní docházky? Spádová základní škola má povinnost přijmout všechny žáky ze své spádové oblasti včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Spádová základní škola tedy nemůže odmítnout přijetí žáka ke vzdělávání. Jedinou výjimkou je prokázané naplnění kapacity školy. V takovém případě je zřizovatel povinen zajistit docházku žáka v jiné škole. U jiných škol než spádových povinnost přijmout žáka stanovena není a závisí tedy na dohodě mezi zákonným zástupcem a ředitelem školy. Před účinností novely vyhlášky č. 73/20025 Sb. se nezřídka stávalo, že běžné základní školy odmítaly přijetí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, přičemž toto odmítnutí zdůvodňovaly tím, že vzdělávání těchto žáků neodpovídá podmínkám a možnostem školy. Ve vyhlášce bylo totiž ustanovení, ve kterém bylo uvedeno, že individuální integrace žáků se zdravotním postižením je možná, pokud to odpovídá možnostem a podmínkám školy. Toto ustanovení vyhlášky bylo v případě spádových základních škol v rozporu se školským zákonem ( 36) a bylo tedy od počátku neplatné. Novelou vyhlášky bylo sporné ustanovení odstraněno. Kde se dozvím více informací o vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami? Informace ke vzdělávání dětí cizinců: Informace o inkluzívním vzdělávání: Informace k podpoře osob s poruchami autistického spektra: K problematice posuzování speciální vzdělávacích potřeb, speciálně pedagogických center, podpory asistenta pedagoga a metodik práce s žáky se zdravotním postižením více na: Aktuální znění školského zákona je dostupné na: Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ve znění vyhlášky 147/2011 Sb. je dostupná na:

10 Má ředitel/ka mateřské školy právo odmítnout přijetí dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami ke vzdělávání? Předškolní vzdělávání není nárokové a tak tedy bohužel může docházet k tomu, že ředitel/ka školy odmítne přijmout dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména tehdy, kdy poptávka po volných místech v mateřské škole převyšuje nabídku. O zařazení dítěte se zdravotním postižením do předškolního vzdělávání rozhoduje ředitel školy pouze na základě kladného doporučení školského poradenského zařízení. Přijímání dětí se zdravotním postižením či znevýhodněním mateřské školy obvykle umožňují pouze v případě, že pro tyto děti mají vytvořeny podmínky. Tyto podmínky však zpravidla v rámci zveřejňování informací (na webových stránkách apod.) neupřesňují. V současné době se stále častěji setkáváme s případy, kdy dochází k většímu nárůstu odmítnutí přijetí dětí se zdravotním postižením k předškolnímu vzdělávání z důvodu snížení ekonomického profitu, které by přijetí dítěte se zdravotním postižením do běžné třídy mateřské škole přineslo. Dle vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání musí být v případě přijetí dítěte se zdravotním postižením maximální počet žáků ve třídě snížen z 24 na 19 (tedy o 5 dětí). Zvýšený normativ na dítě se zdravotním postižením však tak významnou ztrátu příjmů nekompenzuje. Ke snížení ochoty přijímat děti se zdravotním postižením do mateřských škol v současné době přispívá i převis zájmu o umístění dítěte v mateřské škole a tedy zvýšený tlak zřizovatelů na maximální naplňování kapacity tříd. Ředitelé stojící před rozhodnutím, zda přijmout jedno dítěte se zdravotním postižením nebo 5 dětí bez zdravotního postižení často nedokážou odolat tlaku zřizovatelů k maximálnímu naplnění kapacity školy. Zřizovatelé mateřských škol tuto situaci stále častěji řeší zřizováním nových speciálních mateřských škol, případně speciálních tříd pro děti se zdravotním postižením v rámci běžných mateřských škol (např. Plzeňský kraj, Karlovarský kraj). Řada veřejných mateřských škol, především z důvodu velké naplněnosti, uplatňuje při přijímání dětí kritéria, která diskriminují nemalou část rodin s dětmi. Na tuto skutečnost upozornil již veřejný ochránce práv v rámci vydaného Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání v roce Jedná se např. o kritérium zaměstnanosti obou rodičů či vyloučení přijetí dětí, jejichž rodiče pobírají rodičovský příspěvek nebo peněžitou podporu v mateřství. Pro rodiče dětí, kteří se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností, toto kritérium znamená reálné znemožnění umístění dítěte do mateřské školy. Situace se postupně zlepšuje, stále však podobnou praxi v mateřských školách zaznamenáváme. Text doporučení veřejného ochránce práv obsahující Desatero rovného zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání je dostupný na: