Pojem demokracie. Kritika demokracie Moderní teorie demokracie - polyarchie

Transkript

1 Pojem demokracie Obsah kapitoly Studijní cíle Doba potřebná ke studiu Pojmy k zapamatování Úvod 1. Etymologický význam termínu demokracie 2. Problematičnost pojmu vláda lidu 3. Vývoj demokracie 4. Demokracie očima antických kritiků 5. Teorie polyarchie Seznámit studenty s problematičností pojmu Seznámit studenty s pojetím antických autorů Pochopit rozdíl mezi přímou a zastupitelskou formou demokracie Kritika demokracie Moderní teorie demokracie - polyarchie K přečtení základního textu vám postačí cca 60 min., je vhodné věnovat pozornost textům, které v této části doporučím. Jedná se o téma problematické a tudíţ nabízí širokou škálu paradigmat a pohledů. Rovněţ je důleţité věnovat pozornost textům z oblasti lidských práv Demokracie Vláda lidu Vývoj demokracie Konstitucionalismus Aristokracie Monarchie tyranie polithea Deklarace nezávislosti Deklarace práv člověka a občana Všeobecná deklarace lidských práv Helsinský proces Charta 77 přirozený stav Primárním cílem tohoto textu je, abyste pochopili problematičnost pojmu demokracie a pojetí tohoto fenoménu z řad různých autorů.

2 Demokracie Výkladová část Etymologie pojmu Slovo d e m o k r a c i e se skládá ze dvou řeckých slov démos a kratein. V překladu tedy znamená vláda lidu. Zdá se tedy, že odpověď na to., co je to demokracie je již na světě. Tato iluze ale zmizí ihned po té, když se zeptáme Co je to vláda lidu? Co je to vláda lidu? Vláda lidu Na tuto otázku odpověděla řada autorů, mezi ty nejvýznamnější, jejichţ definice demokracie je nefrekventovanější je Abraham Lincoln, který demokracii definuje jako vládu lidu prostřednictvím lidu a pro lid (goverment of the people, by the people and for the people). Tuto definici pronesl Lincoln v souvislosti s událostí při níţ se rozhodovalo o dalším osudu občanské války. Lincoln však nemusel být v této definici originální, pravděpodobně se inspiroval klasickým řeckým pojetím demokracie. První zmínky o demokracii v duchu vlády nalezneme u řeckého koţeluha Kleóna, který se stal později státníkem. Kleón hovořil o demokracii, která je provázena lidem a která musí vycházet z lidu. Za otce této myšlenky je také povaţován řecký filosof přírody, mnohem slavnější Démokritos. Zmíněnou lincolnovskou zásadu lze rozloţit na tři části: Abraham Lincoln Prezident USA Démokritos - řecký tzv. přírodní filosof vláda lidu je mocí lidu, a to nejenom v tom smyslu, ţe zahrnuje celý lid, ale rovněţ proto, ţe získává legitimitu (oprávnění vládnout) díky podpoře lidu, jde tedy o vládu se souhlasem lidu Vládu prostřednictvím lidu lze chápat ve smyslu široké účasti lidu na procesu vládnutí Vláda pro lid, tato vláda se snaží vládnout ve prospěch blaha všech lidí. Tyto principy neakceptovaly jen západní demokracie, ale také systémy v Asii, latinskoamerické nebo africké autoritářské reţimy (KLDR, NDR - některé nedemokratické země mají ve svém oficiálním názvu slovo demokratická) viz níţe: Pohledy různých myšlenkových systémů na demokracii: Liberální demokracie (dnešní západní demokracie) význam garance práv jednotlivců a ideu právního státu - zdůrazňují Komunistické režimy - akceptují formálně všeobecnou účast na správě věcích veřejných, ale odmítají burţoasní (liberální) model demokracie

3 Populisticko-nacionalističtí vůdcové (např. Jižní Amerika) - zdůrazňují legitimitu vůdců z posvěcení lidu či národa a vykladačů jeho pravé vůle. Zatemnění pojmu PROBLEMATIČNSOT POJMU DEMOKRACIE, JELIKOŢ ZA DEMOKRATICKÉ SE POVAŢUJÍ I STÁTY, KTERÉ DEMO- KRATICKÉ VE SKUTEČNSOTI NEJSOU, AVŠAK SVOU DEMOKRATIČNSOT POUZE PROKLAMUJÍ. Výsledkem těchto velmi stručně uvedených náhledů je posléze zatemnění pojmu demokracie. Italský politolog Giovanni Sartori se proto pokusil rozklíčovat tři Lincolnova kritéria: o První složku Lincolnova výroku - vláda lidu - si lze dle Sartoriho vykládat jako: o Ţe si lid vládne sám (tj. přímá demokracie) o Nebo, ţe lid je pouhým objektem vlády (tj. ovládaným) o Vláda vychází z lidu v tom smyslu, ţe svoji zákonnost odvozuje ze souhlasu lidu Polyvalentní význam pojmu demokracie Uţ tato první sloţka pokrývá několik moţných forem demokracie, ale i systémy vlády, které s demokracií nemají nic společného!!! o Druhá složka - vláda prostřednictvím lidu - je podle Sartoriho nejasná na to, aby se dala přesně specifikovat. o Třetí složka - vláda pro lid - je jasnější, znamená vládu pro dobro lidu jeho prospěch. Ovšem co je to dobro lidu? (i zde je tento termín příliš ohebný ) Tímto Sartori demonstroval problematičnost jednotného chápání demokracie, který lze dnes označit jako termín p o l y v a l e n t n í (mnohovýznamový). Dnes je slovo demokracie tak zprofanováno, ţe obecný konsensus ohledně tohoto pojmu n e l z e jednoznačně nalézt.

4 Teorie demokracie Tato chybějící jednota ve vymezení demokracie se pochopitelně odráţí i v rozmanitosti teorií demokracie. Obecně se tyto teorie dají rozdělit na dva typy: Normativně založené teorie, tj. takové, které jsou zaloţeny na hodnotovém pojímání demokracie Empiricky orientované teorie, které hledají praktičtější, deskriptivní odpovědi Funkční teorie demokracie - nachází se mezi normativním a empirickým přístupem a zabývá se moţností aplikace demokratických ideálů v praxi. Bohuţel je zde ještě jeden problematický fakt, a to, ţe je do jisté míry velmi subjektivní zda ta, či ona teorie je deskriptivní, či normativní. Většina teorií demokracie bývá taková, ţe v sobě obsahují normativní prvky, tak i prvky deskriptivní. Demokracie je fenomén starý více jak dvatisíce let. Její pojetí se do současnosti značně proměnilo. Vývoj demokracie - Robert Dahl Významným teoretikem, které se zabýval historií demokracie byl americký politolog Robert Dahl, ten v dějinách lidstva rozlišuje tři demokratické transformace: a) První transformace proběhla v éře antického Řecka a pojí se s malými homogenními městskými státy. Asi v 5. století před naším letopočtem se objevily první demokratické systémy na území dnešního Řecka, ve kterých měl velký počet dospělých svobodných občanů (muţů) moţnost podílet se na veřejných záleţitostech prostřednictvím hlasování na tzv. Areopagu. Vznikla tak nová představa o spravování věcí veřejných, při nichţ si lid vládne sám. Právě v tomto klasickém pojetí vidí Dahl zdroj demokratické teorie. Dalším zdrojem je vedle této tradice i republikánská tradice, která má řecký původ ale svůj největší rozmach zaţila v dobách antického Říma a středověkých italských městských států. Výraz res publica vychází z latinského slova věc veřejná respektive věc náleţející lidu. I zde tedy fungovala snaha, aby si lid vládl sám. Jak však Řím postupně expandoval začaly mizet příznivé podmínky pro fungování republikánských institucí, na nich byl závislý samotný demokratický proces (malá komunita, malý městský stát).

5 S expanzí římské říše docházelo k sociálním změnám obyvatelstva, a občanské ctnosti na nichţ demokracie stála začaly upadat. Východiskem z krize bylo nastolení císařství, které ovšem znamenalo konec vlády lidu. Oţivení vlády lidu nastalo aţ za dlouhou dobu ve dvanáctém století opět na italské půdě, a to v řadě měst dnešní severní Itálie jako byla Florencie, Janov či Benátky. Svůj vzestup demokracie zaznamenala i jinde v Evropě, např. na území dnešního Nizozemí, Belgie či Švýcarska. a) Druhá transformace - odstartovala v 18. a 19. století kdy vznikaly nové národní státy, které akceptovaly demokratickou formu vlády v zastupitelské podobě Velký rozdíl - od starověkých a renesančním demokracií - byl růst územního počtu nových demokracií. Tato skutečnost vylučovala vyuţívání přímé demokracie a naopak zaváděla její zastupitelskou formu. Ve velkém státě se jiţ nedaly opakovat ty samé demokratické principy jako v městském státě. Druhá vlna transformace tedy znamená přechod od středověkého městského státu k velkému národnímu státu, který je spojen se zastupitelskou formou demokracie a myšlenkou politické rovnosti. Občan volič si volí své reprezentanty. Nejvlivnějším vzorem byl případ anglického parlamentu, který prošel dlouhou evoluční proměnou od stavovské instituce po demokratický zastupitelský orgán. Polyarchie Druhá transformace paradoxně rozšířila, ale i zúţila moţnosti politické participace (tím ţe jiţ nebylo moţné hlasovat přímo o jednotlivých otázka spravované obce, ale jen prostřednictvím svých zástupců). Dahl pro demokracie, které vznikly z druhé transformace pouţívá název polyarchie, tj. reálná demokracie - viz závěr tohoto textu. b) Třetí vlna transformace - Dahl třetí vlnu spojuje s problémy, se kterými se demokracie setkává ke konci 20. Století. Hovoří o tom, ţe polyarchie je jiţ hodně rozšířena. Ve svém myšlení naráţí na realizaci demokracie v rámci nadnárodních organizací, přesto je v tomto ohledu poměrně skeptický, jelikoţ demokracie se dle jeho názoru spojuje především s pojmem národní stát.

6 Demokracie očima antických kritiků Demokracii podrobil svému zkoumání v 8. knize svého nejznámějšího dialogu Ústava. Rozděluje zde čtyři pomýlená zřízení, která se vyvíjejí z nejlepšího zřízení, kterým označuje aristokracii (vládě nejlepších). Bohuţel aristokracie jako taková degeneruje a tím vznikají i nesprávné formy vládnutí: a) První stupeň degenerace - tzv. tímokracie. Vládnoucí touţí po cti a uznání, coţ způsobuje jejich degeneraci. Platón ( př.n.l.) b) Druhým stupněm je oligarchie - kdy vládnoucí touţí opět po niţší hodnotě, coţ je bohatství. (ve společnosti se vytvoří úzká skupinka majetných a velká většina nemajetných) c) Předposledním stupněm je demokracie, neboť zde lidé touţí po svobodě (zde Platón vidí nebezpečí neomezené svobody, ve společnosti není řád, lidé ţijí ze dne na den, coţ společnost dle Platóna přivede k pádu). Platón vidí nebezpečí v úloze tzv. demagogů tzv. trubců - kteří jen vznešeně hovoří, ale nic nedělají. Navíc demagogové strhávají do konfliktu bohaté a ovládaný lid, který ze strachu před vládnoucími zvolí ochránce, pozdějšího tyrana. d) Tyranie - je logickým důsledkem pádu demokracie Aristotelés ( př.n.l.) Rovněţ Aristotelés nehodnotil demokracii příznivě. Stejně jako paltń ji označoval za závadnou formu vlády. Vesvé klasifikaci státních zřízení (viz také první tématický okruh), označil demokracii za stav, kdy vládnou všichni ve svůj prospěch: v zájmu obecném (všech) v zájmu dílčím (svém) Vláda vládne jeden monarchie tyranie vládně několik aristokracie oligarchie vládnou všichni politeia demokracie Aristoteles povaţoval demokracii za vládu lúzy tzv. o c h l o k r a c i i, neboť v reálných podmínkách athénksé demokracie docházelo k tomu, ţe svobodní občané, kteří chodili hlasovat na Areopag byli jen ti, k teří na to měli čas a prostředky. Ti co se museli ţivit a pracovat, tj., ti schopní, hlasovat nechodili.

7 Kritika Kritické hodnocení demokracie u Aristotela vyplývá: z přesvědčení, ţe v demokraciích se pojem lidu zuţuje na chudou většinu a není stejně respektován zájem a právo všech v negativní úloze demagogů (viz Platón) demokracie neusiluje o obecné blaho, ale o blahu chudé většiny Vyzkoušejte si Moderní teorie Teorie polyarchie Robert Dahl Zkuste z dostupné literatury zjistit, co Aristoteles chápe pod pojmem polítea. Zamyslete se nad tím, zdali a jak jsou dnes Aristotelovy argumenty aktuální. Dahlova teorie polyarchie patří do teorií, jeţ řadíme mezi empirické. Jeden z nejvýznamnější současných teoretiků demokracie Robert Dahl (*1915), představuje teorii, která vychází z praxe a není jakýmsi vizionářství toho, co by mělo být. Dahl ve své knize z roku 1956 A preface to Demogracy theory (Předmluva k teorii demokracie) rozlišil tři koncepce demokracie: 1. Madisonovskou koncepci (podle Jamese Madisona jednoho z autorů americké Deklarace nezávislosti 1776) - která chápe demokracii jako netyranskou republiku, v níţ moc vychází z lidu, je vykonávána na omezenou dobu, zachovává respektování přirozených práv člověka. K tomu, abychom toho docílili musí být zachována dělba moci, tzn. moc soudní, výkonná a zákonodárná se nesmí hromadit jedněch rukou a dále je třeba bránit zájmovým skupinám, aby nejednaly proti zájmům společnosti. Jinými slovy, jedná se o teorii která upozorňuje na nebezpečí moţnosti uchvácení moci do rukou jedince nebo vybrané skupiny jednotlivců, coţ povaţuje za největší nebezpečí demokracie. 2. Pluralistická koncepce demokracie - tato koncepce klade důraz na skutečnost, ţe rozhodnutí vlády musí být slučitelná s vůlí ovládaného lidu. Princip suverenity lidu předpokládá, ţe vláda dá při svém rozhodování přednost tomu rozhodnutí, které preferuje alespoň relativní (největší menšina) ovládaných. Preference všech členů společnosti mají mít dle této koncepce vždy stejnou váhu. Rozdíl mezi madisonovskou a pluralistickou koncepcí tkví především v tom, ţe madisonovská koncepce nepovaţuje pravidlo vlády většiny za nejvyšší a nepřekonatelné, naopak obává se tzv., tyranie většiny.

8 3. Polyarchická koncepce - vychází z reality, je deskriptivní a tím se liší od předešlých dvou koncepcí. Termín POLYARCHIE označuje skutečně existující systémy, které k demokracii směřují. Ţádný demokratický systém však nedokáţe plně naplnit Dahlova kritéria pro demokracii, proto definice polyarchie vychází z pozorování existujících politických reţimů, jeţ jsou na cestě k ideální demokracii. A jaká jsou dle Dahla kritéria pro reálnou demokracii? Jsou jimi: Rovné hlasovací právo Účinná participace - tj. moţnost vyslovit vlastní preference Pochopení zaloţené na informacích - tj. moţnost kaţdého občana zjistit, do jaké míry budou jeho preference odpovídat a vyhovovat preferencím ostatním Konečná kontrola programu démosem (lidem), tj. lid musí mít právo rozhodovat o tom, které záleţitosti budou zahrnuty do rozhodování Univerzálnost, tj. všeobecné volební právo pro všechny dospělé jedince. Tato kritéria definují ideál. Dle Dahla lze je vyuţít při vymezení několika specifických rozhraní při vymezování demokracie: 1) Kombinace rovného hlasovacího práva a účinné participace nám dává vznik procedurální demokracii 2) Při začlenění kritéria informovanosti hovoříme o demokratickém procesu ve vztahu k programu 3) Při začlenění kritéria konečné kontroly démosem se jedná o plně demokratický proces ve vztahu k démosu 4) Teprve, je-li přidáno poslední kritérium, lze hovořit o plně demokratickém procesu V osmdesátých letech pak Dahl stanovuje instituce, které by reálná polyarchie měla mít. Souhrn těchto institucí dle jeho názoru sestavuje zcela jedinečný politický systém tj. polyarchií: o Volení úředníci tj. kontrola vládních rozhodnutí, která je

9 úředníkům svěřena ústavou o Svobodné a pravidelně se opakující volby, tj. volení vládní úředníci jsou vybíráni v častých a spravedlivě prováděných volbách., ve kterých je nátlak poměrně vzácný. o Všeobecné volební právo, tj. prakticky všichni dospělí mají právo hlasovat ve volbách vládních úředníků. o Právo ucházet se o úřad, tj. prakticky všichni dospělí mají právo ucházet se o volené úřady ve vládě, i kdyţ věková hranice pro zastávání úřadu můţe být vyšší neţ u volebního práva. o Svoboda projevu, tj. občané mají právo se vyjadřovat bez nebezpečí přísného trestu k politickým záleţitostem, včetně kritiky úředníků, vlády, zřízení, společensko - ekonomického řádu a převaţující ideologie. o Alternativní informace, tj. všichni občasné musí mít v zájmu rovnosti a svobodného rozhodování právo vyhledávat informace, všichni musí mít moţnost své preference vyslovit a nabídnout je tak ostatním o Autonomie sdružování, tj. právo občanů vytvářet nezávislá sdruţení nebo organizace, včetně nezávislých politických stran a zájmových skupin. Teorie polyarchie rovněţ prošla svou kritikou. Jednak Dahlova teorie ponechává stranou otázku, do jaké míry se reálná demokracie blíţí ideální formě demokracie. Pro jiné autory (např. Sartori) je Dahlova teorie pouze další komplikaci v řadě nepřehledných teorií. Přesto se i Dahlovi kritikové stavějí k názoru, ţe jeho kritéria pro hodnocení konkrétních empirických případů jsou vhodná a odpovídající. shrnutí odkaz Pojem demokracie je problematický zejména pro jeho nejednoznačnost, stává se proto, ţe za demokratické reţimy se povaţují i ty, které demokratické nejsou. Existuje celá řada teorií, které se snaţí demokracii definovat respektive vyloţit. Tato nejednoznačnost pojmu pak můţe vést k jeho inflaci. Jedním z nejvýznamnějších teoretiků demokracie je americký politolog Robert Dahl.

10 otázky Studijní literatura 1. Jaké znáte jiné teorie demokracie? 2. Jaký druh reţimu hodnotí Aristoteles nejlépe? 3. Jaké znáte empirické teorie demokracie? 4. Jaké jsou instituce tzv. polyarchie? 5. Popište vývoj demokracie dle R. Dahla. 6. Jak chápe demokracii Abraham Lincoln? 7. Popište degeneraci reţimů dle Platóna. Cabada, L. a kol.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha příslušné kapitoly Hloušek, V., Kopeček L.: Demokracie - teorie mode ly,osobnosti podmínky nepřátelé a perspektivy demo kracie, MPU, Brno 2003 Říchová, B.: Přehled moderních Politologických teorií, Portál, Praha 2004