METODICKÉ LISTY. Sada metodických listů: ČJ KV Název metodického listu: Jak psát odborný text Zpracovala : PaedDr.. Ilona Baarová

Transkript

1 METODICKÉ LISTY výstup projektu Vzdělávací středisko pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v Karlových Varech reg. č. projektu: CZ.1.07/1.3.11/ Sada metodických listů: ČJ KV Název metodického listu: Jak psát odborný text Zpracovala : PaedDr.. Ilona Baarová květen 2016

2 Jak psát odborný text Cílem tohoto textu je poskytnout praktické rady studentům, jak psát nejrůznější odborné práce, počínaje referáty, přes prezentace, práce v středoškolské odborné soutěži až po odborné maturitní práce. Současně některé principy psaní odborných textů mohou studenti využít i při psaní odborných textů na vysoké škole. Tento článek není vyčerpávajícím výkladem o odborném stylu, jde především o praktickou instruktáž vycházející z mých zkušeností. V první části je třeba rozlišit a klasifikovat druhy vědeckých textů: Klasifikace vědeckých textů 1. Texty vědecké poznatky primárně určené vědcům 2. Texty naučné pro pracovníky v širším daném oboru, méně specializovaní 3. Texty popularizační prezentace poznatků obecněji přístupnou formou, zaleží na okruhu adresátů 4. Texty učební skripta, učebnice, zprostředkovávají poznatky studentům ve škole V následující části se budeme věnovat jednotlivým subjektům komunikační situace - autor, čtenář a další subjekty v textu Autor Každý pisatel musí mít na mysli příjemce textu a formulovat text s ohledem na něj. Vědecký text je zasazen do určitého sociálního kontextu, do určitého interakčního rámce. Ten zahrnuje autora, čtenáře a jiné autory (které pisatel cituje, jejichž tvrzení přejímá). AUTOR Autor nejčastěji ve své odborné práci používá autorský plurál. Ten znamená ztotožnění vědce s pisatelem a ztotožnění autora a čtenáře. Prakticky to znamená využívání 1.osoby plurálu jako například slovní spojení: pokusme se, ukážeme věc na příkladě, věnujme se Velmi častým jevem je neosobní vyjadřování. Znamená to využívání pasivních konstrukcí přísudku: v následujícím článku jsou připomenuty, třetí část je věnována Lze využívat k tomuto účelů i zvratné pasivum (všeobecně se pokládá za možné ) Autor může používat také 1.os. singuláru - hlavně v úvodu a tam, kde vyjadřuje osobní názory, subjektivní pohnutky.

3 ČTENÁŘ Autor vychází z toho, že čtenáře osobně nezná, ale předpokládá, na jaké myšlenkové úrovni potencionální čtenář je a kolik toho o dané problematice asi zná. Může předpokládat i věkovou nebo generovou skupinu. Autor má několik možností, jak i s takovýmto anonymním čtenářem komunikovat. Může: s ním vyjednávat (Jsem si vědom, že předkládaná práce nepředstavuje vždy pro čtenáře snadnou četbu.) nepřímo oslovovat ( Zcela v rukou čtenáře nechávám rozhodnutí ) navázat kontakt (Jak asi čtenář tuší ) Autor se obrací ke čtenáři celou stylizací svého výkladu, výběrem tématu a jeho zpracováním. DALŠÍ SUBJEKTY V TEXTU Do vědeckého textu se promítají názory mnoha dalších vědců. Autor je cituje, nebo k nim odkazuje. Při tvorbě odborného textu může souhlasit či naopak. Lze použít následující formulace: ( S autorem zcela souhlasím v tom, že nemohu však přijmout jeho tvrzení.) Další část bude věnována strategii a taktice psaní odborného textu. Při psaní odborného textu postupujeme v následujících krocích: 1. Formulace problému, rozhodnutí o metodě projekt práce 2. Přehled o stavu bádání v dané oblasti řešerše 3. Formulace hypotéz, sběr materiálu, analýza dat základní zjištění 4. Předběžná osnova maketa textu 5. Práce na textu koncept (pracovní verze) 6. Druhá ( a další ) verze textu konečná verze z hlediska struktury a obsahu 7. Editace ( formální úpravy) definitivní text Formulace Nejprve je nutné formulovat výzkumný problém. Výzkumný problém volíme podle subjektivních a objektivních podmínek (schopnosti, síla, čas, technika, možnosti časové)

4 Velmi důležitou poučkou je:!!! Rozmysli si, co chceš říct, a teprve po ujasnění piš. Při práci na projektu můžeme změnit formulaci. (Téma bývá často formulováno zadavatelem, ale obvykle je obecnější, sami upřesníte.) Projekt a rešerše Dobře napsaný projekt je důležitý, dává práci směr a řád. 4 zásadní body k projektu: 1. Čím se budeme zabývat, jaký problém chceme řešit, na jakou otázku chceme odpovědět? Formulaci je vhodné stanovit až po prostudování části literatury k tématu 2. Je nutné si uvědomit, na co lze navázat, kdo problematiku již řešil, v jakém směru, kdo se tím problémem zabýval? Dále je potřeba zjistit, jaká odborná literatura je k dispozici? 3. Jak budeme problém řešit? (Kde a jak hledat odpověď?) 4. Kolik máme k dispozici času? Zde je nezbytné stanovit předběžný rámcový harmonogram práce, který je nutné dodržovat. Rešerše výsledek pátrání po relevantní lit., soupis knih, textů k tématu. Je vhodné si vypracovat řešeršní lístky. Osnova projektu: 1. téma práce 2. stručná charakteristika problému 3. předpokládaná metoda 4. předběžná struktura práce 5. časový harmonogram 6. výchozí lit. (základ rešerše) Maketa textu jsou podrobnější teze, které vznikají v průběhu pátrání po literatuře, během analýz zdrojů. Následuje pracovní text a jeho revize. V tuto chvíli platí: čím je lepší maketa, tím se lépe začíná (syndrom první věty) zvolit postup výkladu

5 zvolit, v jaké osobě bude výklad zvolit, komu má být text určen dobré nechat někoho pracovní verzi přečíst nechat si několik dní na odpočinek a potom se k textu vrátit Editace textu znamená jazykovou korekturu a formální úpravy. Základní části odborného textu TITULEK Příliš krátký titulek nezaujme, nepomůže čtenáři, naopak příliš dlouhý čtenáře odradí. S použitím minimálního počtu slov musí adekvátně a přesně vyjádřit téma. Různé možnosti titulků: Titulky naznačující téma Titulky formulované jako otázky Titulky obsahující rematickou informaci (uvádí výsledek, ke kterému autor dospěl) Titulky specifické obsahující citace a výroky ABSTRAKT Lze ho charakterizovat jako výtah. K rozsáhlejšímu textu je autor povinen pořídit abstrakt = stručná informace o jeho cílech, závěrech. Může být publikován spolu s textem, ale i samostatně. Délka: 20 řádků ( slov) ( resumé shrnutí- 80 řádků slov, jsou v něm i argumenty ) 1. Abstrakt tematický sleduje postup výkladů základního textu, sled dílčích témat, ne výsledky 2. Abstrakt rematický představuje kompaktní shrnutí výsledků, hlavní myšlenky KOMPOZICE

6 Naznačuje struktura vědeckého článku. Nejběžnější kompozici tvoří: úvod stať závěr Rozšířený model kompozice: dogma nesoulad krize hledání nový model Př.: Obecně se má za to, že.. Tato teze však nemůže vysvětlit případy Analýza případů naopak ukazuje Dosavadní poznatky je třeba zpřesnit Hledání má více variant, příkladů, argumentů Další možnost kompozice: úvod metody výsledky diskuse Obsahuje odpovědi na základní otázky: Jak byl problém studován? Co se zjistilo? Co tato zjištění znamenají? ZÁVĚR Nestačí pouze předložit zjištění, ale i ukázat za jakých podmínek lze na nich stavět. Autor výsledky nepřeceňuje, je si vědom jejich úskalí. (Hodnotitel se bude ptát: Uvědomil si autor, že, vzal v úvahu, že ) Autor v závěrečné diskusi by měl zhodnotit, v čem si je jistý, v čem má pochybnosti, jak by je mohl zmírnit. Jazyk odborného stylu Odborné názvy termíny Terminologická sousloví Slova bez citového zabarvení, neutrální, spisovná Jmenné konstrukce (podst. a příd. jména slovesná - zkoumání, vyjadřující) Důraz na těsná spojení (sevřenost vět, hutnost) přechodníky, trpný rod

7 Citace Složitější souvětí (důvodová, důsledková, odporovací, vylučovací ) Převzaté myšlenky se mohou uvádět dvojím způsobem: 1. doslova se opíší 2. přeformulují se Ad1. citovaná pasáž musí být přesnou kopií (včetně formy), musí být v uvozovkách, za ní odkaz. Př.: Zde jako i jinde jsou pravidlem všechny druhy přechodných stavů. [Weber 1998: 159] Citovaný text je vhodné psát kurzívou a menším řádkováním. Pokud v citaci vynecháme část, označíme Př.: Vznikaly i konstrukce chybné. Ale společenský úzus sám nevhodné prvky odvrhl. (Bauer 1995: 86, zvýraznil autor článku) Bibliografický odkaz Může být součástí souvislého textu, nebo má podobu poznámky pod čarou. Je nutné uvádět i stránku, případně stránky. Př.: Jak známo, R. Jacobson (1995, s.80) vymezil faktickou funkci Normy pro tvorbu citací ČSN ISO 690 Norma se zabývá pravidly citování tištěných i netištěných (mikrofiše apod.) dokumentů a jejich částí, tzn. monografií (knih), seriálů (časopisů, novin) a jejich částí (článků, kapitol apod.) a patentové literatury. Nezabývá se citací rukopisů nebo jiných nepublikovaných dokumentů (tj. takových, které nejsou určeny pro všeobecné rozšiřování a nejsou vydávány ve větším počtu), kam patří například bakalářské a diplomové práce, disertace, habilitační práce, výzkumné zprávy, normy či firemní literatura. Při citaci těchto dokumentů je však možné řídit se pravidly uvedenými v normě ČSN ISO 690, proto jejich citaci v kursu uvádíme ČSN ISO Norma se zabývá citováním elektronických dokumentů nejrůznějších forem - CD-ROMů, webových stránek, elektronických článků atd.

8 Zdroje: Kromě těchto - mezinárodních - norem jsou používána i jiná pravidla, pokyny či doporučení, tzv. citační styly, pro zpracování bibliografických citací, těmi se zde ale nebudeme zabývat. Normy ČSN ISO 690 a nejsou jedinými pravidly, které při citování dokumentů můžeme používat. Jsou však v evropském prostředí čím dál více respektovány a využívány, jsou proto pro účel citování v současné době v české oblasti zřejmě nejpřijatelnější. ŠANDEROVÁ, Jadwiga.: Jak psát odborný text ve společenských vědách. Čmejrková S., Daneš F., Světlá J.: Jak napsat odborný text Nakl. LEDA, Praha 1999, 255 stran