Dětská práce, obchodní vztahy a společenská odpovědnost firem. Co by měla Evropská unie udělat

Transkript

1 Dětská práce, obchodní vztahy a společenská odpovědnost firem Co by měla Evropská unie udělat Doporučení kampaně Stop dětské práci je lepší chodit do školy Obsah I. Úvod II. Proč by měly společnosti a EU proti dětské práci zasáhnout? III. Co by měla Evropská unie udělat? IV. Doporučení pro Evropskou unii V. Kampaň Stop dětské práci je lepší chodit do školy Vypracoval: Gerard Oonk Hlavní poradce kampaně Stop dětské práci je lepší chodit do školy

2 I. Úvod 218 milionů dětí, které jsou na celém světě nuceny vykonávat dětskou práci, jejíž produkty se spotřebovávají i v Evropě, jsou dramatickou ukázkou nesouladu, který panuje mezi právy ekonomicky silných a právy dětí. V jiných oblastech panuje nadbytek nařízení, včetně těch, která regulují práva společností, děti jsou nicméně, jak se zdá vydány napospas vlastní obraně na národních i mezinárodních trzích. I v obchodních vztazích panují často nesourodé postupy při uplatňování lidských práv. To je naprosto nepřijatelné. Práva dětí jsou lidská práva. Děti mají právo nepracovat a právo na vzdělání. Práva však zároveň předpokládají povinnosti jiných. Hlavní odpovědností států je respektovat, chránit a dodržovat lidská práva. Zároveň se stále častěji objevuje názor, že odpovědnost respektovat lidská práva zakotvená v mezinárodních smlouvách a úmluvách mají mít i firmy a obchodní společnosti. Tuto skutečnost v nedávné době potvrdil Zvláštní zástupce OSN pro podnikání a lidská práva John Ruggie ve své zprávě určené Radě pro lidská práva. 1 Než začneme projednávat činnosti, které by Evropská unie mohla podniknout při přijímání a zavádění postupů a nařízení týkajících se role obchodních společností v boji proti dětské práci, rádi bychom upozornili na nově publikovanou praktickou příručku pojednávající o tom, co mohou obchodní společnosti samy učinit. Zároveň uvádíme důvody, proč by měly proti dětské práci zakročit. Členské státy Evropské unie mají povinnost chránit proti zneužívání lidských práv třetími stranami, včetně podniků. 2 Ve vykonávání této povinnosti členskými státy hraje Evropská unie důležitou roli. Týká se to samozřejmě případů, kdy se tato povinnost pojí s obchodem a investicemi, což je oblast, ve které členské státy udělily Evropské komisi a Evropské radě významné pravomoci. Toto stanovisko týkající se dětských práv je zohledněno Evropskou komisí například v jejím Sdělení A special place for Children in EU External Action ( Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU ) 3, ve kterém stojí: V rámci zásad obchodní politiky EU je plně uznána potřeba zajistit, aby byla tato politika v souladu s ochranou a prosazováním dětských práv. Cílem tohoto dokumentu je posoudit, jak tento soulad v souvislosti s ochranou práv dětí zajistit a co nejvíce zefektivnit. Rada Evropské unie sestávající z členských států nedávno oznámila své vlastní závěry týkající se problematiky práv dětí ve vnější činnosti Evropské unie. 4 Rada zdůrazňuje své odhodlání podporovat boj proti všem druhům dětské práce. Zdůrazňuje potřebu uzavření dohod mezi EU a třetími zeměmi o boji proti všem druhům dětské práce a vyžaduje, aby Komise provedla analýzu vlivu pozitivních pobídek na produkty, které nebyly vyrobeny dětmi. Dále - a to je nejpozoruhodnější - Rada vyzývá Komisi, aby prošetřila možná obchodní opatření. Rada rovněž požaduje, aby byla spotřebitelům zajištěna transparentnost na základě opatření týkajících se společenské odpovědnosti firem. Tato informační studie a soubor doporučení se zabývá jak otázkami obchodních vztahů, tak společenskou odpovědností firem. Do značné míry vycházejí ze stávajícího konsenzu Evropského parlamentu ohledně potřeby silnější politiky a jisté formy regulace v oblasti společenské odpovědnosti firem. Dále vycházejí z ochoty Evropské rady prošetřit a zvážit opatření týkající se společenské odpovědnosti firem, transparentnost a účinná opatření související s obchodem. V tomto dokumentu se nezabýváme veškerými nástroji, které má EU k dispozici pro boj proti dětské práci, ani strukturovaným dialogem o politických a lidských právech, činností na multilaterálních fórech či rozvojovou spoluprácí. Stanovisko kampaně Stop dětské práci týkající se očekávané role Evropské unie (a dalších dárců) v boji proti dětské práci prostřednictvím vzdělávání je uvedeno 1 Viz: 2 Tamtéž 2 3 Viz: 4 Viz:

3 v dokumentu nazvaném Child labour, basic education and the role of international donors (Dětská práce, základní vzdělání a role mezinárodních dárců). 5 II. Proč by měly společnosti a EU proti dětské práci zasáhnout? Všeobecná deklarace lidských práv 6 uvádí, že každý orgán společnosti by měl přispět k tomu, aby bylo dodržování a uplatňování lidských práv zajištěno. To se samozřejmě týká i obchodních společností. Úmluva o právech dítěte 7, kterou schválily téměř všechny státy světa, zavazuje státy k tomu, aby uznávaly právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která pro něj může být nebezpečná nebo mu bránit ve vzdělávání, či která by škodila jeho zdravotnímu, tělesnému, duševnímu, duchovnímu nebo sociálnímu rozvoji. 8 Signatářské státy Úmluvy o právech dítěte se zavázaly, že tuto povinnost začlení do svých národních legislativ. Z důvodu soudružnosti jsou také povinni zajistit, aby společnosti spadající do jejich soudní pravomoci dodržovaly mezinárodní dohody mimo domácí trhy. Směrnice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro nadnárodní podniky (OECD) 9 dále stanoví, že podniky by se měly podílet na účinném odstraňování práce dětí (viz další informace v bodě 9). Řadu zásad, které by podniky měly dodržovat, obsahuje i projekt Spojených národů Global Compact (Globální dohoda), včetně zásady 5: podniknutí účinných kroků k ukončení práce dětí. 10 Téměř univerzálně ratifikovaná Úmluva OSN o právech dítěte definuje děti jakožto veškeré osoby mladší 18 let. Zavazuje státy k zavádění povinného a bezplatného základního vzdělání. Členské státy jsou Úmluvou navíc vázáni stanovit odpovídající pokuty a jiné sankce na ochranu dětí před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání. Nejjednoznačnější mezinárodní dohody představují dvě úmluvy o právech dítěte Mezinárodní organizace práce (ILO) ratifikované více než třemi čtvrtinami z celkem 181 členských států, vzhledem k tomu, že upřesňují, co znamená boj proti dětské práci v praxi. Jedná se o Úmluvu o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (č. 138) 11 a Úmluvu o nejhorších formách dětské práce (č. 182) 12. Tyto úmluvy sepsaly společně národní vlády, sdružení zaměstnavatelů a odbory v Mezinárodní organizaci práce. Obchodní společnosti jsou tudíž z politického i morálního hlediska povinny je zavádět. Úmluvu o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání stanoví, že pracovat nesmějí děti mladší 15 let (rozvojové země mohou jakožto věkovou hranici zvolit 14 let). Věk 15 let není maximální hranice - některé země, včetně Brazílie, přijaly jako minimální věkovou hranici pro práci 16 let. Ve většině rozvojových zemích je povolena lehká práce pro děti ve věku 12 a 13 let, za předpokladu, že vykonávaná práce nebrání jejich vzdělávání. Součástí obou Úmluv je zákaz vykonávání nebezpečné práce pro děti mladší 18 let. Úmluva o nejhorších formách dětské práce rovněž zakazuje práci v podobě dětského vojáka, obchodníka s drogami a práci dětí v oblasti pornografie, prostituce a jiné druhy nucené práce. Výše uvedené nejen popisuje, proč by měly společnosti zasahovat proti dětské práci, ale také jasným vysvětlením skutečnosti, že prvořadě jsou státy odpovědné za respektování, ochranu a naplňování lidských práv, včetně práva nestát se obětí dětské práce. Výše uvedenou Úmluvu o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (C138) ratifikovalo 150 států a Úmluvu o nejhorších formách dětské práce (C182) celkem 165 států, včetně téměř všech členských států EU. V červnu roku 1998 byla přijata Deklarace Mezinárodní organizace práce o základních zásadách a právech při práci, ve které je stanoveno účinné odstraňování práce dětí, a ve které bylo prohlášeno, 5 Viz: 6 Viz: 7 Viz: 8 Viz: Článek 32.1 Úmluvy o právech dítěte: 9 Viz: 10 Viz: Global Compact: 11 Viz webová stránka MOP: 12 Viz:

4 že všichni členové, i pokud dané Úmluvy neratifikovali, mají povinnost vyvstávající ze samotného členství v Organizaci, ctít, hájit a uplatňovat, v dobré víře a v souladu s Ústavou [MOP], zásady týkající se základních práv, která jsou předmětem této Úmluvy 13 III. Co by měla Evropská unie udělat? Evropská unie v různých politických prohlášeních jasně stanovila, že očekává zavádění pracovních norem evropskými společnostmi nejen v členských státech EU, kde jsou součástí propracovanější legislativy týkající se pracovních práv, ale i ve státech mimo EU. Příkladem takovýchto očekávání je Směrnice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro nadnárodní a jiné podniky. Ve svém Sdělení o společenské odpovědnosti firem určené Evropské radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru 14 Evropská komise uvedla, že jejím cílem je prostřednictvím bilaterálních dohod usilovat o prosazování klíčových pracovních norem [včetně odstraňování dětské práce] a dále, že Komise se rovněž odhodlána využívat obchodní pobídky jakožto prostředky pro podněcování úcty v oblasti základních lidských/pracovních práv Prosazování základních pracovních norem a účinné využívání obchodních pobídek za účelem jejich dalšího uplatňování, je jedna z oblastí, ve které by Evropská unie měla více zvážit silnější a účinnější postupy a opatření související s jejich zaváděním. Nedílnou součástí těchto politik by měly být přísné regulační postupy a opatření, které by nutily společnosti zajišťovat zavádění pracovního práva - včetně politiky ne dětské práci, a to i v rámci řetězce dodavatelů. Velmi se diskutuje o tom, zda by toto chování doporučované společnostmi působícími v EU mělo být v nečlenských zemích dobrovolné či povinné. To je důležité zejména v případě, kdy společnosti fungují v zemích, jejichž legislativa není v souladu se základními pracovními právy, či pokud takováto legislativa nebyla účinně zavedena. Dosud je postoj Evropské komise a rovněž i členských států EU v zásadě takový, že snahy evropských společností bojovat proti dětské práci v nečlenských zemích by měly být dobrovolné a dle evropské či národní legislativy členských zemí by neměly být povinné. V oblasti společenské odpovědnosti firem byla nicméně vyvinuta řada veřejných politik založených na pobídkách a souvisejících s bojem proti dětské práci mimo EU, které můžeme nazvat mírné formy regulace. Ukázkovým příkladem je metoda spravedlivých veřejných zakázek umožněná Evropskou unií a nyní pomalu zaváděná některými členskými státy. Obchodní pobídky proti dětské práci, například ty poskytované v rámci programu Všeobecného systému preferencí (GSP+, viz bod 8) jsou dalším druhem mírné regulace. Dalším stimulem pro silnější a účinnější politiky EU je rostoucí volání veřejnosti po určitých formách regulace společností působících v EU, které fungují i v nečlenských zemích. Tato volání se ozývají jak ze strany veřejnosti, tak ze strany nevládních organizací (včetně odborů) a stále se zvyšujícího počtu společností, které hledají rovné příležitosti na celém světě. Centrem pozornosti takovéto potenciální legislativy je vážné porušování lidských práv, včetně základních pracovních práv, a zločiny spáchané na životním prostředí v zahraničí. Aktivní roli dohlížitele při diskusi o očekávané roli Evropské unie regulující určitou část chování firem na celém světě sehrál Evropský parlament. Příkladem je rozhodnutí Evropského parlamentu o Zneužívání a dětské práci v rozvojových zemích (z července roku 2005) vypracované zpravodajem Mavrommatisem a Zpráva o společenské odpovědnosti firem: nové partnerství (z prosince roku 2006) - na niž se dále odkazuje jako Zpráva CSR vypracovaná zpravodajem Howittem. Zpráva od Mavrommatise je prací průkopnickou, neboť obsahuje jasné myšlenky týkající se role Evropské komise a členských států v oblasti veřejné politiky a regulace dětské práce a chování firem. Její doporučení 46 až 60 se zabývají mimo jiné následující problematikou: - vyšetřováním a identifikací společností, které opakovaně porušují klíčové pracovní úmluvy, včetně využívání dětské práce v jakékoli části výrobního řetězce (viz níže uvedené doporučení 1); 13 Viz: 14 Viz:

5 - spoluprací vlád rozvojových zemí s mezinárodními organizacemi při sledování průmyslu a zemědělství za účelem prevence dětské práce spolu s řádným vzděláváním a dalšími podpůrnými opatřeními pro děti (viz doporučení 2); - oznámením Komise a národních vlád o tom, jakým způsobem přispívají podniky k účinnému odstraňování dětské práce a zároveň provádění spotřebitelské osvěty o produktech, které nebyly vyrobeny dětmi (viz doporučení 3); - právními opatřeními a mechanismy za účelem identifikace a stíhání dovozců pocházejících z zemí EU, kteří importují produkty vyrobené dětmi, včetně dodavatelského řetězce (viz doporučení 5); - postupy v případě koupě a uzavírání smluv by měly být v souladu s klíčovými pracovními normami, včetně dětské práce (viz doporučení 6). V květnu roku 2008 došlo k důležitému vývoji, a tím je skutečnost, že Evropská rada ve svých Závěrech o prosazování a ochraně práv dítěte 15 vyzvala v rámci externí činnosti Evropské unie k vytvoření řady opatření pro boj s dětskou prací. Do této oblasti spadají vyjednávání a uzavírání dohod mezi EU a třetími zeměmi o snahách dodržet obě úmluvy Mezinárodní organizace práce týkající se dětské práce, analýza vlivu pozitivních pobídek na prodej produktů, které nebyly vyrobeny dětmi, ale také, což je velmi pozoruhodné, zkoumání dodatečných opatření, včetně obchodních opatření u produktů vyrobených nejhoršími formami dětské práce. Rada chce dále prošetřit, jakým způsobem může společenská odpovědnost firem pomoci při zajišťování transparentního způsobu výroby pro spotřebitele. Kampaň Stop dětské práci se přimlouvá za následující doporučení související nejen s obchodními vztahy, ale i se společenskou odpovědností firem. Do značné míry vychází z již existujícího konsenzu Evropského parlamentu ohledně silnějších postupů a určitých formách regulace. Vycházejí rovněž z ochoty Evropské rady prošetřit a zvážit účinná obchodní opatření, která byla uvedena ve výše zmíněných Závěrech Rady. IV. Doporučení Evropské unii A. Doporučení o opatřeních souvisejících s obchodem 1. Vypracovat Posouzení vlivu obchodních a investičních vztahů na dětskou práci (Child Labour Impact Assessment, CLIA) a napojit je na veřejnou Horkou linkou dětské práce (Child Labour Hotline). Posouzení vlivu dětské práce (CLIA) na obchodní a investiční vztahy by EU poskytlo pevnou věcnou základnu, na základě níž může specifikovat a zavádět politiku proti dětské práci, např. na informováním spotřebitelů, poskytováním (či odebíráním) dotací, rozvojovou spoluprací, obchodními opatřeními, politickým dialogem, spravedlivým zadáváním veřejných zakázek a oznamováním. Opatření CLIA by poté mohlo být napojeno na Horkou linku dětské práce s dostatečnou kapacitou pro výzkum (Child Labour Hotline with substantial research capacity), kterou nedávno navrhli Komisi evropští poslanci Berman a Howitt. 16 Rovněž se doporučuje každoročně vydávat Světové zprávy EU o základních pracovních právech, každé čtyři roky publikovat zprávy o dětské práci a jednou ročně věcné zprávy o činnosti Horké linky dětské práce. Dále by měl být pravidelně vydáván seznam produktů vyráběných dětmi a dovážených do zemí EU. 2. Systematicky zahrnovat problematiku dětské práce do politických, hospodářských dialogů a dialogů týkajících se lidských práv a vyjednávání se třetími zeměmi a mezinárodními agenturami Evropská unie správně klade důraz na to, aby veškeré její činnosti byly v souladu s ochranou a prosazováním lidských i dětských práv. Vedoucí představitelé EU by tudíž měly na problematiku dětské práce systematicky upozorňovat na všech relevantních politických a hospodářských 15 Viz:

6 setkáních na různých úrovních. Rovněž na místech, kde je to relevantní, by měly přinést návrhy k podniknutí určitých kroků (viz níže). 3. Zahrnout plány na sledování dětské práce a dosažení nápravy v této oblasti do smluv EU se zeměmi, kde je tato praxe běžná. Vypracovat plány na vymýcení dětské práce v dodavatelském řetězci společností působících v EU Stávající dohody například se zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku a zeměmi, které uzavřely Dohodu o partnerství a spolupráci s EU již obsahují zmínku o vzájemných závazcích či dokonce o spolupráci v boji proti dětské práci. Součástí těchto dohod by měl být časově vázaný plán na vymýcení dětské práce v řetězci dodavatelů společností působících v EU. Tyto plány by měly být zároveň sestaveny u dalších zemí, kde je aktivní řada evropských společností v odvětvích, kde existují tendence k využívání dětské práce. 4. Stáhnout Systém všeobecných preferencí (GSP) ze zemí, které neplní své závazky Mezinárodní organizace práce týkající se dětské práce Evropská unie by měla aktivněji využívat opatření týkající se lidských práv a dobré správy věcí veřejných, která vyplývají jak ze systému GSP, tak ze systému GSP+. V případě Uzbekistánu, kde uzbecká vláda ve velké míře nutí děti pracovat, by měla EU okamžitě zrušit statut GSP do té doby, než budou uzbeckou vládou opětovně realizovány úmluvy Mezinárodní organizace práce týkající se dětské práce. V případě Indie a zemí ASEAN by se měl program na boj proti dětské práci stát součástí Dohod volného obchodu, které jsou v současnosti vyjednávány. Evropská unie by měla rovněž posílit opatření systému GSP+ v zemích, kde jsou záznamy v oblasti lidských práv a dobré správy věcí veřejných poměrně lepší, které jsou v současnosti interpretovány příliš liberálním způsobem. Měla by přísněji vyhodnocovat, zda dochází k realizaci Úmluv MOP o dětské práci. Měla by pokud možno zvážit udělování výhod dle dohody o GSP+ a jejich sloučení s časově vázaným akčním plánem na vymýcení dětské práce. Součástí tohoto by rovněž mohla být dohoda navrhovaná v doporučení 3 o práci na vymýcení dětské práce v řetězci dodavatelů společností působících v EU. 5. Zajistit, aby práce organizací, které vedou kampaně proti zneužívání (dětské) práce a/nebo o nich informují nebyla považována za netarifní překážky obchodu, aby granty EU neziskovým organizacím nebyly takto označovány a učinit k této věci jasné prohlášení. Snahám (příkladem mohou být nedávné snahy Indie) definovat Kampaň proti dětské práci či jiná pracovní práva jakožto netarifní obchodní bariéry by se mělo silně oponovat. Důležitým hlediskem této definice může být stažení či zadržování dotací neziskovým organizacím, které pracují na (dětských) pracovních právech. EU by se proti tomu měla postavit a podat výrazné veřejné prohlášení, že kampaně na podporu pracovních práv nemohou nikdy představovat netarifní obchodní bariéru. B. Doporučení pro opatření související se společenskou odpovědností firem 6. Podporovat a prosazovat Akční plán pro firmy, jak bojovat proti dětské práci (Action Plan for Companies to Combat Child Labour) ve všech příslušných hospodářských plánech, politických dialozích a rozvojových plánech Evropské unie, jak navrhují europoslanci Berman a Howitt. Zásadami a opatřeními na odstraňování dětské práce se zabývá řada kodexů chování skupin různých zájmů a řada kontrolních systémů. Konkrétnějším průvodcem, který by se zaměřil na odstranění dětské práce u organizací by byl akční plán organizací pro boj proti dětské práci Out of Work and Into School Action Plan for Companies to Combat Child Labour (Ne do práce, ale do školy - Akční plán pro firmy, jak bojovat proti dětské práci), vycházející z výše uvedených kodexů a systémů. Tento Akční plán, vypracovaný v rámci kampaně Stop dětské práci, 17 poskytuje obchodním společnostem a organizacím vodítko v podobě 18 kroků, co by měly společnosti učinit pro splnění své odpovědnosti v boji s dětskou prací. 7. Nařídit společnostem, aby oznamovaly výskyt dětské práce i v případě dodavatelů, a tím poskytly spotřebitelům právo vědět, jakým způsobem je produkt vyroben, např. dětmi. 17 Viz webová stránka:

7 Povinné oznamování a právo vědět, jakým způsobem je produkt vyroben (např. dětmi), je nezbytným předpokladem pro to, aby v boji proti dětské práci mohli sehrát roli i spotřebitelé. Přestože by dětská práce neměla být principielně volbou spotřebitele, spotřebitelé mohou představovat důležitou hnací sílu vedoucí ke změně. Veškeré plány EU týkající se označování produktů v souvislosti s lidskými právy by měly vycházet rovněž z obou úmluv MOP o dětské práci. 8. Vyhlásit časově vázané přechodné období přechodu z oznamování případů dětské práce k povinnému zavádění politiky proti dětské práci Požadavek, aby společnosti oznamovaly případy dětské práce a pracovní práva se neslučují s bezprostředními sankcemi uplatňovanými v případě jejich porušení. EU by tudíž měla stát v čele zavádění přechodného, např. čtyřletého, období, ve kterém bude požadovat, aby organizace postupně odstraňovaly dětskou práci v dodavatelském řetězci, po jehož uplynutí by mohly být odpovědny před soudem za případná porušení týkající se dětské práce. 9. Vytvořit vhodné právní zabezpečení pro stíhání organizací sídlících v EU, které poruší pracovní práva (dětí) Toto doporučení bylo zdůrazněno několika způsoby v různých rozhodnutích Evropského parlamentu. Nejlépe jej vystihuje doporučení uvedené v nedávné zprávě vypracované Robertou Angellili, za kterou získala většinovou podporu Evropského parlamentu: Skutečnost, že se v EU prodávají produkty, které mohou být vyráběny dětmi představuje pro Komisi výzvu, aby zajistila nástroj, prostřednictvím něhož by se oběti dětské práce mohly domáhat nápravy od evropských společností u národních soudů členských států. Evropská komise by měla rychle reagovat návrhem, aby tento dlouhodobý požadavek Evropského parlamentu učinila skutečností. 10. Zajistit, aby jakákoli podpora ze strany Evropské komise a členských států společnostem (obchodním mise, dotace, vývozní úvěry, studie apod.) byla spojená s povinností, aby společnosti nebo dodavatelé nevyužívaly dětské práce. Společnosti, které získávají dotace či úvěry, účastní se obchodních misí, či jsou jinak podporovány vládou by měly poskytovat důkazy, že nevyužívají dětské práce ve svém dodavatelském řetězci, jak požadují evropští poslanci Berman a Howitt. V případě, že nejsou schopni takto učinit (viz také doporučení 5), by měly mít povinnost vypracovat a zrealizovat veřejný časově vázaný plán na odstraňování dětské práce a na vzdělávání dětí, přičemž výsledky této činnosti by měly být zveřejňovány. 11. Vytvořit politiku na zadávání veřejných zakázek, která by byla osvobozena od dětské práce, a to i v dodavatelských řetězcích. Součástí udržitelného nebo spravedlivého zadávání veřejných zakázek by měla být i sociální kritéria. Takovouto politiku zajišťuje poměrně nedávno přijatá směrnice EU. Nicméně vzhledem k právním dvojznačnostem a jak praktickým, tak politickým překážkám a nerozhodnosti, členské státy zavádění těchto politik spíše zpomalují. Aktivní roli při podporování a podněcování členských států v zavádění sociálních kritérií v oblasti zadávání veřejných zakázek by tudíž měla sehrát EU. Co nejdříve by tedy měla být vypracovaná příručka slibovaná Komisí a určená orgánům veřejné správy týkající se způsobu začleňování sociálních kritérií do veřejných zakázek. 12. Evropská unie by měla přispět k tomu, aby Směrnice OHSR pro nadnárodní podniky byla při řešení porušování pracovních práv (dítěte) účinnější. EU by měla jak na systémové, tak na realizační rovině, přispět k posílení Směrnic OHSR pro nadnárodní podniky. Měla by naléhat na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a její členské státy, aby rozšířily rámec Směrnic OHSR pro nadnárodní podniky od investic až po obchodní vztahy mezi společnostmi, posílily své kontroly a opatření týkající se stížností a sankcí. Dále by se mělo zlepšit provádění současných Směrnic. Součástí toho by měly být společné propagační a školicí programy, podpora Národních kontaktních míst (NCPs) v nových členských zemích, která nemají dostatečné prostředky, a zřizování centrálních míst, která by tvořila pojítko mezi občanskou společností a národními kontaktními místy v evropských státech. Rovněž je zapotřebí poskytnout více prostředků pro řádné prošetření případů a stanovit jasné časové rámce pro otevírání a uzavírání případů. Evropská komise a členské státy by rovněž měly přispívat k harmonizaci procesů v rámci národních kontaktních míst.

8 V. Kampaň Stop dětské práci je lepší chodit do školy Stop dětské práci - je lepší chodit do školy je mezinárodní kampaň, jejímž cílem je přispět k odstranění dětské práce ve světě. Kampaň se snaží upozornit českou i evropskou veřejnost, že dosáhnout toho lze jen tak, když všechny děti budou mít možnost řádně a plnohodnotně se vzdělávat. Cílem kampaně je tedy dosáhnout toho, aby do roku 2015, kdy mají být splněny Rozvojové cíle tisíciletí, každé dítě získalo řádné a nepřerušené vzdělání po dobu nejméně 8 nebo 9 let. Smyslem kampaně je zároveň připomínat politikům jejich mezinárodní závazky na poli vzdělávání a dětských práv a zasazovat se o větší angažovanost evropských i světových aktérů v řešení problému dětské práce. Projekt STOP dětské práci je lepší chodit do školy realizuje společnost Člověk v tísni a její partneři z Alliance 2015 Concern (Irsko), Hivos (Nizozemsko), DWHH (Německo), Ibis (Dánsko) a Cesvi (Itálie) ve spolupráci s třemi holandskými organizacemi: Spojené školské odbory (Algemene Onderwijsbond), FNV a India Committee of the Netherlands (ICN). Více na nebo Kontaktní údaje: Mezinárodní koordinátoři kampaně: c/o: Hivos, attn Jetteke van der Schatte Olivier Campaign Co-ordinator Postbus CG The Hague The Netherlands Tel. +31 (0) Gerard Oonk senior advisor on Child Labour and CSR India Committee of the Netherlands (ICN) Mariaplaats 4e 3511 LH Utrecht The Netherlands g.oonk@indianet.nl Kampaň v České republice: Člověk v tísni, o.p.s. Sokolská Praha 2 Kateřina Gabrielová národní koordinátorka projektu Stop dětské práci Sokolská Praha 2 katerina.gabrielova@clovekvtisni.cz tel.: nebo

9 Zásady kampaně STOP dětské práci, je lepší chodit do školy Definice dětské práce: Dětská práce je jakákoli práce vykonávaná dítětem, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji (Úmluva o právech dítěte, článek 32.1) Zásada č. 1: Dětská práce je popřením práva dítěte na vzdělání Poskytování řádného formálního vzdělání je neoddělitelně spjato s vymýcením dětské práce. Cílem musí být do systému formálního vzdělávání aktivně integrovat všechny děti, které nechodí do školy. Děti mají právo na vzdělání minimálně do 15 let, což je věk, ve kterém je jim povoleno začít pracovat (v některých rozvojových zemích je tato hranice 14 let). Dále je třeba usilovat o odstranění veškerých bariér, které brání přístupu do místních škol, a zajišťovat finance a infrastrukturu nezbytné pro poskytování kvalitního vzdělání. Zásada č. 2: Veškerá dětská práce je nepřijatelná Úmluva o právech dítěte společně s mnoha dalšími mezinárodními dohodami jednoznačně uznává právo dítěte na život a na ochranu před vykořisťováním. Některé přístupy rozřazují dětskou práci do jednotlivých kategorií, které pak řeší s odlišnou prioritou i strategií. Jinak se tak staví k zaměstnání v dolech a jiných nebezpečných odvětvích a jinak například k práci v domácnosti na plný úvazek. Podle kampaně STOP dětské práci sice tyto rozdíly pomáhají poukazovat na ty nejhorší formy zneužívání dětí, avšak bývají často příliš úzce zaměřené a nabízejí jen částečné řešení problému. Úsilí odstranit dětskou práci by se mělo zaměřovat na všechny její formy a nejlépe i na všechny děti v dané oblasti. Zásada č. 3: Všechny vlády, mezinárodní organizace a statutární orgány společností jsou povinny zajistit, aby dětská práce nebyla tolerována Všechny vlády jsou povinny zamezit tomu, aby v jejich zemi byla povolena nebo strpěna dětská práce. Dále musí zajistit, aby všechny státní orgány, i jejich dodavatelé a obchodní partneři jednaly plně v souladu s Úmluvou o právech dítěte a dalšími mezinárodními dohodami chránícími práva dětí. V rámci své společenské zodpovědnosti by měly všechny nadnárodní a jiné obchodní společnosti v současnosti využívající dětskou práci vytvořit a implementovat plán, který by v jejich vlastní výrobě i u dodavatelů zamezil zaměstnávání děti a zajistil jim formální a plnohodnotnou školní docházku. Zásada č. 4: Je třeba dodržovat a prosazovat základní pracovní normy Vymýcení dětské práce je úzce svázáno s podporou pracovních norem na pracovišti: práva odborově se organizovat a kolektivně vyjednávat, zákaz nucené práce, dětské práce a diskriminace. Zásadní je dále mzda zaručující existenční minimum, bezpečnost a zdravotní nezávadnost práce a neexistence nucených a nepřiměřených přesčasů. Dětská práce podkopává příležitost dospělých získat práci a být za ni přiměřeně ohodnocen. Zkušenosti dokazují, že výskyt dětské práce je vysoce nepravděpodobný v oblastech, kde existují svobodné odbory a kde jsou respektovány základní pracovní normy.