ATLAS. prezidentských voleb USA MN OR CT RI NJ IN UT CA OH IL WV MD VA MO NC TN AL MSGA

Transkript

1 ATLAS prezidentských voleb 1 20USA WA MT ME ND SD WY WI ID VT MN OR NH IA MA NE NY PA CT RI NJ IN NV UT CA OH IL DE WV MD CO KY KS VA MO AZ OK NC TN TX NM AL MSGA SC AR LA FL MI Petr Karas Karel Kupka

2 Obsah O prezidentských volbách v USA Postavení prezidenta Průběh prezidentských voleb Historický vývoj volebního systému Dvě hlavní strany Výběr prezidentských kandidátů Červeně, nebo modře? Vysvětlivky Volební roky Výsledky hlasování voličů podle států Prezidentské volby USA ve 20. a 21. století 0 Nárůst počtu voličů 0 Změna počtu volitelů v jednotlivých státech 0 Vítězství ve volbách 0 Změna prostorového rozložení podpory hlavních politických stran 1 Poznámky, literatura, internetové zdroje 2 Petr Karas, Karel Kupka Atlas prezidentských voleb USA 1 20 Vydalo Nakladatelství PK s. r o. v Praze v roce 201 Texty, mapy, redakce, design, sazba, zlom: Petr Karas, Karel Kupka Fotografie Bílého domu na obálce: archiv ČTK (Olivier Douliery/ABACA) Tisk: Carter\reproplus s. r o. 2. vydání (1. vydání 200) Nakladatelství PK, 200, 201 ISBN , (ekniha PDF) Nakladatelství PK JUDAIKA STORIE GEOGRAFIE

3 O prezidentských volbách v USA Málokterá událost vyvolává pravidelně takový celosvětový zájem jako volby prezidenta USA. Důvod je jasný. Spojené státy americké jsou dnes jedinou supervelmocí, největší ekonomikou světa, státem s největší vojenskou silou, a jejich prezident je tak vnímán jako nejmocnější muž světa. Byť je v posledních více než dvaceti letech tento fenomén silnější než kdy dříve, jsou Spojené státy prvořadou velmocí již po celé 20. století. Na přelomu 1. a 20. století se USA staly nejvýkonnější ekonomikou světa, na mezinárodní scéně ale ještě stále hrály významnější roli tradiční evropské velmoci Spojené království, Francie či Německo. Až tragické světové konflikty pozvedly USA na první pozici mezi státy i v politické a vojenské oblasti. Ekonomická a později i vojenská síla Spojených států pomohla rozhodnout první světovou válku. Po ní se však Spojené státy stáhly dočasně do určité izolace. Až druhá světová válka znamenala definitivní nástup USA jako jedné ze dvou supervelmocí (vedle SSSR) a Spojené státy se staly garantem bezpečnosti západního demokratického světa. Proto vyvolává volba hlavy USA tolik pozornosti. Postavení prezidenta Postavení a pravomoci prezidenta USA jsou zakotveny již v Ústavě Spojených států amerických z r. 1. V zemi se uplatnil prezidentský systém, prezident stojí v čele exekutivy a má tedy nejvyšší pravomoci při spravování státu. Proto je jeho role tak významná, na rozdíl od parlamentního systému (který funguje např. v České republice), kde je prezident spíše jen symbolickou hlavou státu s výrazně omezenými pravomocemi a skutečnou moc výkonnou zastává vláda v čele s premiérem. Podle ústavy je americký prezident volen vždy na čtyři roky, přičemž XXII. dodatkem ústavy (z r. 11) je jeho mandát omezen na nejvýše dvě funkční období. Spolu s ním je volen také viceprezident, jehož role je většinou malá; v případě úmrtí, odstoupení či sesazení prezidenta se ovšem viceprezident automaticky stává prezidentem USA až do řádných voleb a takové případy nejsou v dějinách Spojených států výjimečné. Sídlem prezidenta Spojených států je od r. 100 Bílý dům v hlavním městě Washingtonu (v letech 1 0 New York, Philadelphia). Moc výkonná je vyvažována mocí zákonodárnou (dvoukomorovým parlamentem Kongresem) a mocí soudní (Nejvyšší soud). Kongres se skládá z dolní komory Sněmovny reprezentantů, kde je každý stát početně zastoupen úměrně své lidnatosti, a z horní komory Senátu, kde každý stát USA reprezentují dva senátoři. Průběh prezidentských voleb Způsob volby prezidenta USA je poměrně komplikovaný. Volí se dvoufázově, tedy nepřímo. Nejprve voliči jednotlivých 0 států USA (a federálního okrsku District of Columbia, ve kterém leží hlavní město Washington) zvolí tzv. volitele. Volitelé jsou občané, často voličům zcela neznámí (jména ve většině států USA ani nejsou uvedena na hlasovacích lístcích), delegovaní příslušnou politickou stranou. Tito lidé se zavázali, že budou hlasovat pro určitého kandidáta příslušné politické strany. Volitelé v řadě států sice nejsou zákonně vázáni volit podle výsledků všelidového hlasování, ale vůli voličů v naprosté většině případů respektují. Kongres v r. 1 stanovil přesné datum voleb na úterý po prvním listopadovém pondělku v takovém roce, který je dělitelný čtyřmi. V některých státech lze ale volit i s předstihem několika týdnů před volebním úterým (tento trend v několika posledních volbách sílí). Způsoby hlasování voličů jsou stát od státu odlišné. Dnes nejčastějšími dvěma metodami jsou volby pomocí počítačů s dotykovými obrazovkami a pomocí lístků, které jsou vzápětí digitálně zpracované. Ve státech Oregon a Washington se v posledních letech volí výhradně korespondenčně. Pro úplnost je nutné dodat, že současně s listopadovou volbou prezidenta probíhají i volby do Kongresu (ty se konají každé dva roky) rozhoduje se o všech křeslech ve Sněmovně reprezentantů, dále se volí jedna třetina členů Senátu. Ve většině států probíhají současně i různá referenda a místní hlasování. Sbor volitelů, který byl nominován všelidovým hlasováním (každý stát má určený počet zástupců), v polovině prosince (v pondělí po druhé středě) volí prezidenta. Při nominaci volitelů se dnes až na výjimky uplatňuje princip vítěz bere vše výsledky lidového hlasování v každém státě určí takové volitele, kteří budou hlasovat jednotně pro vítěze voleb v daném státě podle rozhodnutí voličů (tedy pokud např. v r. 20 v Kalifornii hlasovalo 0,2 % voličů pro volitele, kteří se zavázali volit B. Obamu, a, % podpořilo volitele M. Romneyho, nebude za Kalifornii o volbě prezidenta rozhodovat volitelů Obamy a 22 Romneyho, ale všech volitelů Kalifornie budou Obamovi volitelé). Princip vítěz bere vše udržuje význam jednotlivých států, jejichž vysoká míra autonomie je základním kamenem, na kterém vznikly Spojené státy americké. Na druhou stranu umožňuje vyhrát prezidentské volby i kandidátovi, který získal celkově menší počet hlasů v lidovém hlasování než jeho soupeř. Počet volitelů je odvozován od počtu zastupitelů v Kongresu. V současné době má sbor volitelů členů (0 odpovídá počtu senátorů, odpovídá počtu poslanců Sněmovny a jsou volitelé za D. C.). Kandidát musí získat alespoň 20 hlasů volitelů, aby se stal prezidentem. Nezíská-li žádný z kandidátů potřebný počet hlasů, rozhoduje o prezidentovi Sněmovna (taková situace nastala naposledy v r. 12). Vybírá se ze tří prvních kandidátů (dle počtu získaných volitelských hlasů), každý stát má jeden hlas. Prezidentem se stává kandidát s největším počtem hlasů (pokud získal podporu nadpoloviční většiny všech států). Rozložení počtu zastupitelů v Kongresu (a tedy i ve sboru volitelů) je revidováno podle sčítání obyvatel (každých let). Oficiální výsledky prezidentských voleb se oznamují vždy. ledna na schůzi Kongresu, funkční období nového prezidenta začíná 20. ledna, předchází mu slavnostní inaugurace hlavy státu. Historický vývoj volebního SYSTÉMU Průběh prezidentských voleb v USA je v současnosti výsledkem dlouhého historického procesu. Základní pravidla formuluje Ústava Spojených států amerických, řada provedených změn byla průběžně kodifikována v legislativě jednotlivých států i v ústavních dodatcích. Druhý článek ústavy říká, že každý stát si (dle vlastního zákonodárství) určí volitele v počtu odpovídajícímu počtu senátorů a členů Sněmovny reprezentantů, které tento stát deleguje do Kongresu. Tito volitelé se pak sejdou a každý má dva hlasovací lístky pro volbu prezidenta USA (alespoň jeden z prezidentských kandidátů musí být z jiného než mateřského státu). Výsledný seznam zašlou do Kongresu, kde se provede sčítání. Osoba s nejvyšším počtem hlasů se stane prezidentem (obdrží-li počet hlasů odpovídající více než polovině počtu volitelů). Obdobně se pak osoba s druhým nejvyšším počtem hlasů stane viceprezidentem. Nezískal-li žádný z kandidátů potřebnou většinu, případně pokud se tak stalo u dvou kandidátů (i to bylo možné, neboť volitelé tehdy měli vlastně dva hlasy pro prezidenta), rozhodovala o prezidentovi Sněmovna reprezentantů. Vznik systému sboru volitelů, který se dnes mnohým jeví jako anachronismus, v sobě odráží historické souvislosti. Na konci 1. století byly USA velmi rozsáhlým, avšak řídce osídleným území. Uspořádání přímých celonárodních voleb by bylo obtížné z organizačních důvodů, nehledě na skutečnost, že tato myšlenka byla na tuto dobu příliš odvážná. Otcové ústavy se obávali, že voliči nebudou mít dostatek informací, zvlášť o kandidátech pocházejících z jiných států. Dále vycházeli z domněnky, že v USA nebude

4 Vysvětlivky Počet členů volitelského sboru Volební rok Tabulka shrnuje ty nejpodstatnější údaje o volbách informace o hlasování volitelského sboru. Jsou zachyceny výsledky těch prezidentských kandidátů, kteří získali alespoň jeden volitelský hlas. Větším písmem je vysázen kandidát na prezidenta, menším kandidát na viceprezidenta, v hranatých závorkách je uvedena strana (příp. hnutí), která tyto kandidáty nominovala. Barva čtverce před jménem kandidáta identifikuje tohoto kandidáta i v dalších prvcích strany (v mapách i grafech). V hlavní mapě jsou zobrazeny vítězové lidového hlasování v jednotlivých státech (barva v podkladu států) i výsledky hlasování volitelů (barva v terčích). Velikost terčů je úměrná počtu volitelů pro daný stát (číslo vepsané v terči), a tím i váze konkrétního státu. Je-li terč dělen na výseče, hlasy volitelů nebyly odevzdány jednotně (nebyl tedy uplatněn princip vítěz bere vše). V krátkém textu k volbám jsme se snažili zachytit podstatné informace o nominačním klání (primárkách), volební kampani i o průběhu vlastních voleb. Terčové grafy znázorňují rozložení voličských hlasů mezi kandidáty (vypsáni jsou ti uchazeči, kteří získali více než 1 % hlasů) a počty vítězných států. Vedlejší mapa zobrazuje odstup vítězného kandidáta od druhého nejsilnějšího v lidovém hlasování v každém státě. Nejsytější barvy znamenají velmi výrazné vítězství konkrétního kandidáta, šedivou barvou jsou vybarveny státy s těsným volebním výsledkem. Funkční období prezidenta vzešlého z daných voleb Medailonky prezidentů obsahují stručné životopisy a snad ty nejpodstatnější momenty úřadování jednotlivých prezidentů. Ve vymezeném prostoru nemohou mít ambici být vyčerpávající charakteristikou. U prezidentů, kteří úřadovali po více funkčních období, je text rozvržen do více stran.

5 1 Výsledky hlasování volitelů (1) n Woodrow Wilson Thomas Marshall [Demokratická strana] n Theodore Roosevelt Hiram Johnson [Pokroková strana] n William Taft Nicholas Butler [Republikánská strana] (1, %) (1, %) (1, %) Barva státu odpovídá barvě kandidáta, který získal nejvíce voličských hlasů. Velikost terčů odpovídá počtu volitelů (číslo v terči), jejich barva kandidátovi, pro kterého hlasovali volitelé. Hlasování voličů Hlasy voličů (1,0 mil.) 1, %,0 % ostatní 0,2 % 2,2 % 2, % 2 0 1, % Eugene Debs Eugene Chafin Vítězné státy () CA 2 1 OR WA NV ID Volby 1 Zcela ojedinělé volební klání v historii USA. Jediný případ, kdy se třetí kandidát vklínil mezi demokraty a republikány. T. Roosevelt po názorovém rozchodu s W. Taftem založil Pokrokovou stranu, která skončila ve volbách na druhém místě. Rozštěpení Republikánské strany však ve výsledku pomohlo demokratům, kteří sice nezískali většinu voličů (2 %), ale jejich kandidát W. Wilson dobyl Bílý dům. Republikáni získali pouhých volitelů (2 státy), což je historicky nejhorší volební výsledek této strany (byl vyrovnán v r. 1). Dvojici Wilson-Marshall podpořila více než polovina voličů v pouhých státech (vesměs jižanských), vyhrála však ve 0 státech. Poprvé volily i nové státy Arizona a Nové Mexiko. Výsledky podle států a volitelů AZ UT MT WY NM CO ND 20 SD NE TX KS OK MN 1 IA 1 WI LA MO AR 1 2 IL MS 1 IN 1 1 OH 2 1 WV MD Převaha vítězných kandidátů v jednotlivých státech 0 00 km MI KY AL TN 0 00 km GA SC FL VA NC PA NY VT NJ DE CT 1 NH MA ME RI 1 Náskok vítěze před druhým nejúspěšnějším kandidátem v daném státě (podle podílu voličských hlasů) Wilson o více než 2 % Wilson o 2 % Roosevelt o 2 % náskok vítěze do % Thomas Woodrow Wilson W. Wilson jedna z velkých postav amerických dějin. Tento velmi vzdělaný člověk (první prezident s titulem doktora filozofie) se zasadil o řadu reforem na poli sociálním, zvýšil roli federální vlády a prohloubil státní zásahy do ekonomiky, čímž se stal vzorem pro politiku pozdějších demokratických prezidentů (F. D. Roosevelta, J. F. Kennedyho). Do světové historie vstoupil především jako válečný prezident, který zapojil USA do 1. světové války na straně Dohody, čímž rozhodující měrou přispěl k jejímu vítězství. Ačkoliv jeho liberální (až idea listické) snahy o poválečné uspořádání světa příliš neuspěly, navždy zůstane duchovním otcem Společnosti národů. Wilson se narodil 2. prosince 1 ve Stauntonu (stát Virginie), v rodině presbyteriánského duchovního. Studoval na Princetonu a univerzitách ve Virginii a Baltimoru. Po ukončení studií působil jako vysokoškolský pedagog. V letech 102 byl rektorem univerzity v Princetonu, přičemž jeho zdejší reformátorská činnost ho dostala do všeobecného povědomí a stála na počátku jeho raketové politické kariéry. V r. 1 se stal guvernérem New Jersey a již o dva roky později kandidoval na prezidenta USA. Wilsonův volební program (New Freedom) odrážel jeho politické zásady (liberalismus, reformismus, křesťanské hodnoty). K úspěchu ve volbách mu dopomohlo rozštěpení Republikánské strany, přesto nebylo jeho vítězství jednoznačné (nezískal nadpoloviční většinu voličů). Jeho první funkční období bylo ve znamení celé řady reforem: všeobecné snížení dovozních cel, zavedení federální daně z příjmů, zákon o federálních rezervách, kterým vznikl nový bankovní a měnový systém, zákaz práce dětí mladších čtrnácti let, posílení práv odborů atd. Když v r. 11 vypukla v Evropě 1. světová válka, vyhlásily USA neutralitu. Potopení parníku Lusitanie německou ponorkou (v květnu è

6 1 Výsledky hlasování volitelů () n Richard Nixon Spiro Agnew [Republikánská strana] n Hubert Humphrey Edmund Muskie [Demokratická strana] n George Wallace Curtis LeMay [Americká nezávislá strana] (, %) 11 (, %) 01 (, %) Barva státu odpovídá barvě kandidáta, který získal nejvíce voličských hlasů. Velikost terčů odpovídá počtu volitelů (číslo v terči), jejich barva kandidátovi, pro kterého hlasovali volitelé. Hlasování voličů Hlasy voličů (,2 mil.) 1, % 2, % 1+1 ostatní 0, %, % Vítězné státy (0+1) 2 CA 0 OR WA NV ID Volby 1 Vítězství republikánů, byť s menšinovou podporou voličů ( %), návrat R. Nixona na scénu. Volby rozhodla válka ve Vietnamu, která zcela zničila oblíbenost Johnsona z poloviny 0. let. Ten odmítl kandidovat a šanci nahradit ho měl R. Kennedy, bratr J. F. Kennedyho. V červnu 1 byl však R. Kennedy zavražděn a nominaci získal dosavadní viceprezident H. Humphrey. Nixon získal nominaci poměrně snadno. Do voleb zasáhla významněji ještě Americká nezávislá strana, za níž kandidoval G. Wallace, dříve zastánce rasové segregace. Jeho ultrakonzervativní program mu vynesl vítězství v pěti jižanských státech (nejlepší výsledek třetí strany od r. 1). Nixon porazil Humphreyho velmi těsně (o přibližně půl milionu hlasů). Výsledky podle států a volitelů AZ UT MT WY NM CO ND 2 SD NE KS TX OK MN IA WI MO LA AR 2 IL 21 IN 1 KY AL TN OH 2 MS GA 1 2 PA WV MD VA NY 1 1 Převaha vítězných kandidátů v jednotlivých státech 0 00 km MI 0 00 km SC FL NC VT NJ DE CT NH MA 1 ME RI 1 Náskok vítěze před druhým nejúspěšnějším kandidátem v daném státě (podle podílu voličských hlasů) Nixon o více než 2 % Nixon o 2 % Humphrey o více než 2 % Humphrey o 2 % Wallace o více než 2 % Wallace o 2 % náskok vítěze do % 1 1 Richard Milhous Nixon Asi vůbec nejkontroverznější americký prezident 20. stol. Přes pozitiva, která jeho vláda zaznamenala především ukončení války ve Vietnamu a zahájení éry uvolňování v mezinárodních vztazích (dohody o kontrole zbrojení ABM a SALT I), včetně normalizace vztahů s komunistickou Čínou, bude vždy spojován s aférou Watergate, těžkou ústavní krizí, zneužíváním výkonného aparátu ke stranickým a osobním potřebám a ztrátou důvěry veřejnosti. Stal se jediným prezidentem USA, který rezignoval. Také byl ale zkušeným politikem, jako jediný byl dvakrát zvolen vice prezidentem i prezidentem. Od počátku kariéry ho provázela pověst ambiciózního, schopného muže, který se ale neštítí použít nečistých metod a prostředků. Tyto vlastnosti mu dopomohly až do nejvyšší ústavní funkce USA, ale také zapříčinily jeho pád. Nixon se narodil. ledna 11 v Yorba Lindě (stát Kalifornie). Vystudoval práva na Duke University (Durham, Severní Karolína). Za 2. světové války sloužil ve vojenském námořnictvu. Od zvolení do Sněmovny reprezentantů v r. 1 (od r. 10 v Senátu) vystupoval jako rozhodný antikomunista. Do širšího povědomí se dostal jako aktivní člen Výboru pro vyšetřování ne americké činnosti. I díky tomu byl v r. 12 nominován na viceprezidenta (1 1). V prezidentských volbách v r. 10 utrpěl porážku a po dalším neúspěchu (guvernérské volby v Kalifornii v r. 12) to vypadalo na odchod ze scény. V r. 1 ale opět kandidoval na prezidenta a slavil úspěch. Voličům nabídl ukončení války ve Vietnamu, obnovení pořádku a zastavení násilí. Na domácí scéně se musel potýkat s hospodářským útlumem, který se sice podařilo překonat jen krátkodobě, ale velké nepokoje 0. let utichly, Američané se jako první lidé procházeli po Měsíci, během r. 12 byla stažena už většina amerických vojáků z Vietnamu. To vše zajistilo Nixonovi jednoznačné znovuzvolení. è 2

7 Výsledky hlasování voličů podle států název státu zkratka Alabama AL,0 0,, 0,,,0,, 1,,,,2 1,,, Aljaška (Alaska) Arizona AZ,,2, 1,,,0,,,,, Arkansas AR,,,,,0,0, 1,2 0,,0 1,,0 0,0 1,, Colorado CO,,,,0 2, 0,,,0,, 0, 0,,2 1, 0, Connecticut CT,2,,1,,2, 2, 1,,,,, 2,,, Delaware DE,2,,1 2,1, 0,2,,,0 0,,,, 0,0 1, Florida FL 0, 1,,,0,, 2,1,,,,1,0 0,,,0 Georgie (Georgia) GA,,,,,, 2,,0, 1,,1, 1, 0,, Havajské ostrovy (Hawaii) Idaho ID,1 0,,,1 2,1 2,0,,1,2,,0, 1, 0,0, Illinois IL, 2,,,, 2,,,,,2, 1,0 1, 0,1, Indiana IN 0, 0,,0,,1,,1,,,, 0, 2,,,1 Iowa IA,,0,,,, 0,,0 1,,, 2,0 2,0 0,, Jižní Dakota (South Dakota) SD,, 1,1, 0,, 0,, 0,2,,0,, 1,, Jižní Karolína (South Carolina) SC,,0,,,,,1, 1,,0,,, 2,0 0, Kalifornie (California) CA,2, 1,, 1,,,2,2,,,0,,,, Kansas KS 1, 2,, 2,, 0,0, 1, 2,0,,, 0,,, Kentucky KY, 0,2,,, 1,,,,,1,,,,, Louisiana LA,,0,,,,,2,, 2,,, 0,,1 2, Maine ME, 1,,,0, 1,0, 2,0,,, 1,1 2,,,1 Maryland MD, 1,,,, 2,,1,,1 1, 2,, 1,,, Massachusetts MA,,,,2, 0,, 2, 0,2 0, 1,2,1 2,,,2 Michigan MI,,1, 1,,0 2,1 2,, 0, 2,,, 0,2,2, Minnesota MN, 0,2,0,1,, 0, 1,2,, 1, 1, 2,,2, Mississippi MS 1,0, 1,1 0,1, 2,,0, 2,1,0,1,,,2 0, Missouri MO,0 1,,,, 0,,,,, 0, 2, 1,,1 0, Montana MT,,,2,0,0, 1,1 2,,,,,,,1, Nebraska NE 1, 0, 1,,1,,,,1,2,0,1,2,,2,2 Nevada NV 1,2 2,2,,,,, 1,,, 2, 0,1, 0, 1, New Hampshire NH,, 0,1,,,1,,, 0,,,2 2,1 2, 0, New Jersey NJ,,,, 1,2,, 2,2,,, 1, 0, 0,, New York NY,,1,1,1 1, 1,,,,,1, 1, 2,,0, Nové Mexiko (New Mexico) NM 1, 0,2,,,0 2, 2,,,,, Ohio OH 1, 2,, 1,0 1,0 1,,,,,,0 2,2 0,2,, Oklahoma OK,0,0 0, 0,1,,,,,, 2,, Oregon OR 0,1,,1,,, 0,2 1,0,2,0,, 1,, 0, Pensylvánie (Pennsylvania) PA 1,0 0,,0,,,,,,2 0,,,2 1,1 0, 2, Rhode Island RI,, 0, 0,,0 1,1,0, 0,2,1,1,,, 0, Severní Dakota (North Dakota) ND,,2,1 1,0,1,,,,,,,1, 2,2 1,0 Severní Karolína (North Carolina) NC 2,,,,2,2,1,,,,,,0,,0, Tennessee TN 2,1,0,2 2, 2,, 1, 2,,,,, 0,,1 0,0 Texas TX,0,1 1,,0 2,,,, 1,,1,1 0, 1,,0,1 Utah UT 2, 0, 1,,2,,,,,,, 2, 0,,0, Vermont VT 0,1,,0,1,1 2,,,2,,,,,1 1, 1, Virginie (Virginia) VA 2,, 1, 0,,0,0 1, 2,,, 0,2,1 2,,, Washington WA,0, 0,0,,2,1,0 2,2,1,,,2, 2,, Wisconsin WI, 0,1,2, 1,1, 1,1,0,,, 0,2 0, 0, 1,0 Wyoming WY 1,,,,,2,,2 2,,,1 0, 2, 1,2 1, 2, Západní Virginie (West Virginia) WV 2,2,,, 2,1,,,,, 0,,1,, 1, District of Columbia (D. C.) CELKOVĚ 1,0 1,, 1, 1,,2 0,,0,2, 0,,,,,2

8 Prezidentské volby USA ve 20. a 21. století Nárůst počtu voličů První prezidentské volby ve 20. století se konaly v r. 10, Spojené státy tehdy měly přibližně 2 milionů obyvatel (zhruba čtvrtinu dnešní populace), k volbám se dostavilo 1, milionu oprávněných voličů ve existujících státech USA. Během osmi let přibyly další tři státy (Oklahoma, Nové Mexiko a Arizona), v r. 1 doplnily Aljaška a Havajské ostrovy počet států USA na dnešních 0. Od r. 1 má vlastní volitele i District of Columbia, ačkoliv není zastoupen v Kongresu (počet volitelů odpovídá úhrnu senátorů a poslanců, na které by měl nárok, kdyby byl státem, nesmí však převýšit počet volitelů státu s nejnižším počtem obyvatel XXIII. dodatek ústavy z r. 11). Od té doby probíhají prezidentské volby v 1 volebních obvodech, které mají díky většinovému systému zásadní roli (nikoliv jen statisticko-organizační jako např. u nás). Od r. 120 je právo volit celostátně garantováno ženám (XIX. dodatek ústavy) do té doby mohly volit jen v některých státech. XXVI. dodatek ústavy z r. 11 celostátně garantuje volební právo pro občany starší 1 let. Pro úplnost je nutno zmínit, že volit může občan, který je tzv. registrován, přičemž proces registrace voličů je upravován místní legislativou jednotlivých států. Jak dokládá graf, za let se počet voličů zdesateronásobil, což souvisí přirozeně především s nárůstem počtu obyvatel USA (10 2,2 mil., 120, mil., 10 1, mil., odhad 20 1,0 mil.), ale také s rozšířením volebního práva (viz výše). Průměrná volební účast za období je zhruba % (z oprávněných voličů). Volební účast se snižovala z hodnot nad 0 % na začátku století k hodnotám kolem 0 % v 0. a 0. letech 20. století. Existují významné regionální rozdíly ve volební účasti v rámci Spojených států amerických. volební účast podle států 0 00 km Průměr volebních účastí (podíl z oprávněných voličů) do 0 % 0 0 % nad 0 % počet hlasujících voličů (mil.) počet hlasů pro vítěze voleb (mil.) počet hlasujících voličů počet hlasů pro vítěze Změna počtu volitelů v jednotlivých státech Poslední významná změna v celkovém počtu volitelů nastala po sčítání v r. 1, pozdější malý nárůst odpovídal přijetí nových států a uznání nároku D. C. (10, 10, 1 1, 10, od 1 ). Změna váhy jednotlivých států ve volitelském sboru souvisí s nerovnoměrným nárůstem populace. Pro ilustraci připojujeme volební mapy z let 1 (tehdy měly USA států) a 20 (0 států a D. C.). Dnes náleží Kalifornii stejný počet volitelů (a tedy stejný význam) jako všem ostatním státům západu USA dohromady. Nerovnoměrné rozložení existovalo pochopitelně vždy, v průběhu 20. století se posunulo těžiště ze severovýchodu a středu více na úplný jih (Texas, Florida) a především západ USA (Kalifornie). Jde o důsledek migrace do tzv. slunečného pásu jihu a jihozápadu, který se stal symbolem moderního průmyslu a služeb (letecký a kosmický průmysl, elektrotechnika, software atd.). V případě Arizony, Nového Mexika, Texasu či Kalifornie je příčinou nadprůměrného nárůstu počtu obyvatel také geografická blízkost hranic s Mexikem, odkud je v posledních desetiletích nejvyšší přistěhovalectví do USA. Pás šesti států na jihozápadě a západě USA (Texas Washington) měl zastoupení ve volitelském sboru v r. 10 odpovídající, %, v r. 20 již 2, %. Naopak relativně poklesl význam států na severovýchodě (stagnace tradičních průmyslových odvětví), ale také zemědělských států ve středu země (např. sedm zemědělských států v oblasti prérií, podél Mississippi Severní a Jižní Dakota, vývoj počtu hlasujících voličů Nebraska, Kansas, Minnesota, Iowa, Missouri mělo v r. 10 celkem volitelů, zatímco v r. 20 už jen volitelů). Jak už bylo zmíněno v úvodu, rozložení členů ve volitelském sboru je přepočítáváno podle každého sčítání obyvatel (volitelský sbor je odrazem zastoupení zákonodárců v Kongresu). Vítězství ve volbách Jak kandidáti republikánské strany, tak kandidáti demokratů zvítězili ve 1 prezidentských volbách za posledních let. Kandidáti jiných stran nebo uskupení dokázali ovlivnit volby jenom tím, že oslabili jednoho z hlavních kandidátů. V mnoha případech jde o kandidáty z lůna velkých stran po neúspěchu na nominačním sjezdu, nebo když zásadně nesouhlasili s nominací konkrétního kandidáta, šli sami do voleb (1 T. Roosevelt, 12 R. La Follette, 1 J. S. Thurmond, 10 nezávislí volitelé, 1 G. Wallace). Nejlepší výsledek kandidáta třetí strany zaznamenal bývalý oblíbený prezident T. Roosevelt v r. 1 (2, % voličských hlasů, zisk volitelů). Specifický byl volební rok 10, kdy značný volební úspěch zaznamenali tzv. nezávislí volitelé, kteří odmítli podpořit kandidáty nominované sjezdem demokratů (Ú 2). Nejpřesvědčivější vítězství podle podílu voličských hlasů zaznamenal L. Johnson v r. 1 (1,1 %), podle podílu volitelských hlasů F. D. Roosevelt v r. 1 (, %), nejvyšší počet volitelských hlasů obdržel R. Reagan v r. 1 (2). Naopak nejtěsnější volby byly v r. 10, kdy rozdíl mezi podíly voličské podpory kandidátů Demokratické a Republikánské strany 0

9 0 00 km vítězství demokratického kandidáta podle voličských hlasů vítězství republikánského kandidáta podle voličských hlasů vítězství kandidáta třetí strany podle voličských hlasů

10 Předkládáme čtenáři Atlas prezidentských voleb v USA, který zachycuje výsledky volebních klání za posledních více než sto let. Prezidentské volby v USA jsou zajímavé samy o sobě už od svých počátků, jejich význam pro světovou politiku je ale daleko větší ve století dvacátém, kdy se Spojené státy postupně staly velmocí číslo jedna, a jejich prezident je tak vnímán jako nejmocnější muž světa. Výsledky voleb promítáme do map zajímá nás geografické rozložení volebních výsledků, chtěli jsme zachytit přelévání sympatií k demokratickým a republikánským kandidátům na mapě Spojených států v průběhu století. Ambicí našeho díla je přiblížit jedno z nejtradičnějších politických soupeření, seznámit čtenáře s jeho systémem a formou krátkých medailonů i s jednotlivými americkými prezidenty a událostmi jejich funkčního období. 0 20