Další diletantismus Evropské komise v boji s terorem

Transkript

1 Další diletantismus Evropské komise v boji s terorem CEBES, Z reakce na loňské tragické události v Paříži na chvilku svitla naděje, že Evropská komise začíná své proklamované tažení za větší bezpečnost a boj s terorismem myslet vážně. I když boj se zrůdnou ideologií je prakticky těžko proveditelný, boj s lidmi, kteří šíří teror a násilí prostřednictvím nelegálních zbraní, rozhodně možný je. Bohužel, opět se zdá, že Evropská komise svým vytrvalým flagrantním diletantismem spíše stupňuje své úsilí v ohrožování bezpečnosti občanů Evropy. Pět dní, tedy 18. listopadu 2015, po masakru v centru Paříže prohlásila Evropská komise, že bezpečnost občanů má pro stávající Komisi zásadní význam a vystoupila se svým schváleným návrhem směrnice, jež má novelizovat původní směrnici z roku 2008 a podle důvodové zprávy, primárně posílit boj proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi. Samotný Juncker obhajoval na tiskové konferenci důvod pro potřeby rychlé reakce Komise vypořádáním se s hrozbou, že zbraně padnou do rukou teroristů. Obchod se střelnými zbraněmi pro civilní účely a užívání, resp. jejich nabývání, držení, vývoz a dovoz v současnosti podléhá komplexnímu regulačnímu rámci EU, který stanoví směrnice z roku 1991 ve znění směrnice 2008/51/ES. Jelikož se v původní směrnici z roku 1991 jednalo pouze o jakýsi jednotící rámec, který stanovuje základní mantinely, 1

2 jednotlivé členské státy EU přistupovaly k řešení problematiky legální držby zbraní, a to včetně jejich znehodnocování, zcela odlišně. Novela z roku 2008 měla tento stav změnit a mj. stanovila, že Komise vydá pro futuro přesná specifika pro znehodnocování a označování zbraní, kterým se členské země, pokud tak nečiní, musí řídit. Přesně tedy v článku 13/1 říká, že: Komise vydá společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby. Dále pak, že: Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy, nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, do 28. července Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Následně EK minimálně 5 let vědomě ignorovala absenci jasných pravidel pro tuto oblast v některých členských zemích a samozřejmě rezignovala i na jejich kontrolu. Je nutné podotknout, že České republiky se tento problém nikdy netýkal, protože již v době, kdy Komise návrhy podávala, existovala v našem vnitrostátním právu taková míra regulace a tak funkční systém kontroly a znehodnocování zbraní, že nebylo potřeba nikterak konat a svým způsobem jsme mohli a stále ještě můžeme, být vzorem pro ostatní země osmadvacítky. Teoreticky se dalo obludnému rozsahu masakru v Paříži zabránit. Minimálně se dalo snížit riziko, že teroristé budou schopni nakupovat a po triviálním technickém zásahu opět uvádět v činnost špatně zhodnocené zbraně. A je už příznačné, že opět léta nic nedělající Komise najednou volá po úpravě, je překvapená a naoko úžasně akční. Asi jako když po mnoha letech cílevědomého přehlížení zjistila, že Řecko v ekonomické oblasti nikdy nic dohodnutého neplnilo, stejně jako vnější hranici Schengenu nikdy nechránilo. 2

3 A tak přichází návrh nové směrnice, kterou, nutno podotknout, nikým nevolená Bruselská elita, projevuje opět svoji tristní nekompetentnost. Pokud by takto nakonec prošla celým evropským legislativním procesem, budou důsledky pro bezpečnost a obranyschopnost členských zemí a jejich občanů fatální. Častým jevem u připravovaných norem je chybějící informace o autoru návrhu. V tomto případě je autor znám. Je to Evropská komise Jean-Claude Junckera a jeho kolegů, jmenovitě komisařky pro vnitřní trh, průmysl a podnikání, ve spolupráci s, nám již známým a zejména v otázkách zvládání migrační krize velmi schopným, řeckým komisařem pro migraci a občanství Dimitrisem Avramopoulosem. Jaké hlavní změny návrh směrnice fakticky přinese a jaké budou mít dopady? Skuteční odborníci a znalci z oblasti zbraní a střeliva jsou vesměs zajedno. Komise opět zmatečně používá ve svém návrhu kombinaci nepřesné, vágní, laické, hrubě neodborné a poloprávní terminologie, umožňující v mnoha ohledech velice extenzivní, případně absurdně restriktivní výklad. To znamená, že se ze směrnice stává paskvil, žonglující s termíny, které jsou, především pro laiky (což jsou při vší úctě v naprosté většině i politici, kteří budou normu schvalovat), absolutně nic neříkající. Vybrané změny, které obsahuje návrh směrnice, včetně možných důsledků: - Fyzické a některé právnické osoby již nebudou moci mít ve svém držení samonabíjecí zbraně, které v současnosti spadají do kategorie zbraní B (na povolení, kde je nutné vlastnit zbrojní průkaz). Tyto zbraně budou přesunuty do kategorie zbraní A (zakázané či na výjimku). Fakticky se tak jedná o samonabíjecí zbraně, které používají například myslivci, sportovní střelci 3

4 a v některých případech je vlastní lidé na ochranu života a majetku. Směrnice říká, že zbraň s velkou kapacitou zásobníku nebo ta, která umožňuje jednoduché přestavění na zbraň automatickou je zakázaná. To, že mizivé množství lehce upravitelných zbraní na automatické je i v současnosti zakázané Komisi evidentně nezajímá. - Zakázané budou i zbraně, které svým vzhledem připomínají zbraň vojenskou, kdy není jasné, jaké atributy jsou pro Evropskou komisi určující pro zbraň, připomínající zbraň vojenskou. Zbraň, která svým vzhledem připomíná zbraň vojenskou, je tak vágní pojem, že se pod něj schová prakticky vše (od dětské hračky, přes airsoftovou zbraň, větrovku, samonabíjecí loveckou pušku až vojenskou útočnou samočinnou zbraň). - Zakázané však budou i znehodnocené zbraně, a to včetně těch, které mají například zavařenou hlaveň a jsou tím pádem nevratně zničeny. V současnosti takové zbraně spadají do kategorie D (ostatní zbraně) a jejich nebezpečnost spočívá výhradně v tom, že by vás s nimi jejich majitel mohl v případě potřeby umlátit. - Dále do kategorie zbraní D (ostatní zbraně nepodléhající registraci) spadají například i vzduchovky či tzv. plynovky, které je možné u nás pořídit od 18 let. Podle návrhu však budou nově spadat do kategorie zbraní B (na povolení s nutností vlastnit zbrojní průkaz). To už si tedy na Matějské pouti moc nezastřílíme. - Zakázané budou zbraně trvale znehodnocené, které jsou dnes v muzeích nebo jsou určeny pro sběratelské účely (v současnosti kategorie D ostatní zbraně nepodléhající registraci). Směrnice sice deklaruje výjimku pro muzea a jejich zbraně, které spadají do kategorie A a B, ale nikterak se o takzvaných muzejních zbraních 4

5 blíže již nezmiňuje. Hrozí tak mimo jiné značná škoda ve vztahu k poslání takových institucí, jakou je například Vojenský historický ústav a jeho depozitáře historicky a technicky vzácných zbraní. - Jelikož směrnice nestanovuje dopad na rozpočet EU, znamená to, že náklady budou pravděpodobně přeneseny na členské státy. Jelikož bude přesunuto enormní množství zbraní do kategorie A (zakázané), bude nutné je zničit. Možností, kterou v tomto případě zná náš právní řád, je vyvlastnění movité věci za náhradu. Logicky z prostředků státního rozpočtu. - Jelikož by se samonabíjecí zbraně stali prakticky zakázané, museli by firmy, podnikající ve zbrojařském průmyslu, omezit svojí výrobu a v horším případě opustit Českou republiku, která tak v nich ztratí velice důležitou a nepostradatelnou strategickou, ekonomickou a bezpečnostní výhodu. - Je pravděpodobné, že část vlastníků nově zakázaných samonabíjecích zbraní ztratí důvěru směrem ke státu jako garantu bezpečnosti a zbraně neodevzdají či hromadně začnou hlásit jejich ztrátu nebo odcizení. Jejich přesun do ilegality bude znamenat ztrátu kontroly a další bezpečnostní selhání ze strany státu. - Myslivost, která má v naší zemi dlouhotrvající tradici, ve stávajícím rozsahu a funkcionalitě, prakticky zanikne. Dopady budou zjevné. Pokud bychom hledali v historii příklady snah o odzbrojení společnosti pod falešnými záminkami všeobecného blaha, takzvaného veřejného zájmu a bezpečí, nalezneme jich celou řadu zejména u autoritářských, diktátorských a totalitních režimů. Vždyť dokonale odzbrojená společnost 5

6 se nemůže bránit nejen zvůli moci, ale není schopná se aktivně a účinně bránit ničemu. Není tajemstvím, že akceschopný náhodný ozbrojený kolemjdoucí je schopen buď přímo zachránit život, nebo alespoň snížit tragické následky možného útoku. Ti, co přežili Bataclan o tom nepochybují. Ale na to Evropská komise zjevně nepamatuje a namísto řešení problému nelegálního obchodu a nakládání se zbraněmi chce omezovat zákona dbalé občany. Pokud bude potencionální útočník či terorista chtít získat zbraň, učiní tak rozhodně nelegální cestou a nepůjde si žádat o zbrojní průkaz. Nemělo by být záměrem státu ani Bruselu, aby proti útočníkovi s nelegálně drženou zbraní stál občan s holýma rukama. Představený návrh se ukázal být absolutně bezzubým laickým pamfletem a dalším pomyslným plivnutím do tváře těch, kteří dodržují zákon. To je u EK příznačné. A opět se nabízí analogie ti, kteří podle jasně dohodnutých pravidel důsledně bránili vnější hranici Schengenu či trvali na Dublinu, byli dehonestováni, ti, co nedělali nic, či dokonce podváděli a lhali, byli adorováni. Můžeme se divit, že z perspektivy Komise je i posílení boje s terorismem a nelegálním obchodováním se zbraněmi založeno na úmyslu legitimně perzekvovat ty, kteří drží zbraň legálně? Pokud ano, nesmíme se divit, že EU není dlouhodobě sto účinně čelit žádným krizím a bezpečnostním hrozbám. Bruselský diletantismus se v tomto návrhu směrnice ukazuje ve své celé šíři. Snaha kriminalizovat a ohrožovat společnost s odůvodněním, že je to pro naše blaho je přinejmenším ukázka zcestného uvažování v hlavách Junckerových komisařů. Rizikovým a v minulosti také popsaným faktorem je, že pokud odsuneme zbraně do ilegality, stanou se lepším artiklem a žádanou komoditou na černém trhu. To jen výrazně finančně i jinak 6

7 posílí organizované zločinecké skupiny a teroristy, kterým je lhostejná legislativa země, ve které působí. Proto je spolupráce v boji s terorismem a nelegálním obchodem se zbraněmi smysluplnější, než přehnaná regulace legálního obchodu s nimi. Není tajemstvím, že efektivnější by byl výkup zbraní z oblasti Balkánu a jejich likvidace, než přeregulovat už tak regulovaný legální trh. Komise nám opět jasně ukázala, kde leží její priority a s jakou vervou je schopná čelit bezpečnostním výzvám. Nezbývá než opakovat, že legální držení zbraní v českém právu je nastaveno zcela racionálním a přiměřeným způsobem a naše legislativa by mohla být vzorem pro ostatní státy. Křehká rovnováha mezi svobodou držet zbraň (a možností v nutných případech se bránit) s účinnou regulací a kontrolou ze strany státu (včetně přiměřené ochrany před těmi, kteří i legálně drženou zbraň zneužijí), je výsledkem dlouholetého, uspokojivě funkčního, kompromisního modelu. V Bruselu opět uvažují jinak. LV, JS 7

8 CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / Praha 1 / Czech Republic tel.: / cebes@vsci.cz/ 8