Ochrana zahraničních investicí

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Ochrana zahraničních investicí Bakalářská práce Autor: Marek Ouška Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc. Praha Duben

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou, práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Písku, Marek Ouška 2

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu práce prof. JUDr. Květoslavu Růţičkovi, CSc. za cenné rady při sepisování této bakalářské práce. 3

4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá podporou a zejména ochranou zahraničních investic. V úvodní části vysvětlí nejdůleţitější a nejpouţívanější pojmy v oblasti mezinárodních investic. V následující kapitole se práce věnuje převáţně pramenům mezinárodního práva. Podrobněji se věnuje konkrétním mnohostranným a dvoustranným dohodám o podpoře a ochraně zahraničních investic. Třetí část této práce je zaměřena na řešení sporů vycházejících z investic mezi smluvními státy a investory, zejména pak na spory vedené u Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic. V poslední, závěrečné části, se práce zabývá a vyjmenovává investiční spory vedené proti České republice a jejich moţné příčiny. Klíčová slova: zahraniční investice, mezinárodní smlouvy, ochrana investic, investiční spory Annotation This bachelor thesis focuses on support and especially protection of foreign investments. It will explain the most important and most used term in area of international investments in introductory section. In the following part, this thesis deals mainly with specific multilateral and bilateral agreements on support and protection of foreign investments. The third part of this work is aimed at resolving disputes resulting from investments between contracting states and investors, especially disputes solved at International Centre for Settlement of Investment Disputes. In the last, final part, the thesis describes and identify the investment disputes led against the Czech Republic and possible causes of these disputes. Key words: foreign investments, international agreements, protection of investments, investment disputes 4

5 Obsah Úvod Ochrana zahraničních investic Vymezení pojmů v oblasti zahraničních investic Pojem Investice Pojem Mezinárodní Investice Pojem Přímé zahraniční investice Pojem Nepřímé zahraniční investice Pojem Investor Prameny práva mezinárodní ochrany investic Mezinárodní smlouvy Mnohostranné dohody a smlouvy o ochraně investic Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic Mezinárodní obyčej Řešení sporů mezi smluvními státy a investory Spory mezi smluvními státy Diplomatická ochrana Ostatní prostředky Řešení sporů mezi smluvním státem a investorem Řešení sporu rozhodčím soudem ad hoc Řešení sporů stálým rozhodčím soudem Řešení sporů střediskem ICSID Investiční spory vedené proti České Republice Mezinárodní spory s ČR již ukončené Mezinárodní spory s ČR stále probíhající Závěr Seznam použité literatury Seznam příloh

6 Úvod V posledním desetiletí přinesl vývoj celosvětové ekonomiky obrovský růst v oblasti zahraničních investic. Zejména díky tomuto rozvoji se stává ochrana zahraničních investic jednou z nejdůleţitějších částí mezinárodního práva. Jednotlivé státy se v této oblasti smluvně zavazují ochraňovat na svém území investice zahraničních investorů a taktéţ poskytují právní ochranu svým občanům, kteří investují v ostatních smluvních zemích. Zapojení do zahraničních obchodních vztahů a investicí přímo souvisí s růstem ekonomické vyspělosti a má zásadní dopad pro hospodářství kaţdé země, jenţ se zapojí do mezinárodního obchodu. Přímé zahraniční investice se proto staly nejdůleţitější sloţkou v mezinárodním obchodě. I přes existenci jiţ několika mnohostranných mezinárodních smluv, které se zabývají ochranou zahraničních investic, je jejich stávající právní úprava velmi nesymetrická a nestandardizovaná. Země patřící do společenství OECD se v minulosti pokusily sjednotit jiţ existující mnohostranné mezinárodní smlouvy o investicích do Mnohostranné dohody o investicích (MAI). Tato snaha však definitivně skončila v roce Jedním z hlavních důvodů byla nepřijatelnost MAI pro některé rozvojové státy a také obavy některých evropských zemí, ţe ztratí kontrolu nad zahraničními investicemi. Podstatou těchto smluv je podpora a usnadnění investování na území smluvních stran podnikatelskými subjekty z těchto zemí. Tato bakalářská práce si klade za cíl poskytnout aktuální pohled na stávající mezinárodněprávní úpravu zabývající se ochranou investic a zjednodušit tak pochopení této čím dál více významné oblasti mezinárodního práva. Výklad je zaměřen zejména na chování státu, na jehoţ území se investice realizuje, protoţe právě toto chování je v současnosti nejčastějším důsledkem vzniku mezinárodních investičních sporů. Úvod vlastní práce je zaměřen na vymezení a popis pojmů, které spadají do oblasti ochrany investic, např. investice, investor, přímé zahraniční investice a investiční spor. V následující části se práce věnuje pramenům práva v oblasti zahraničních investic, kde budou popsány nejznámější a nejdůleţitější prameny práva. V této části se bude práce zabývat prameny bezprostředně závaznými pro Českou republiku. 6

7 Následovat bude kapitola, která bude zaměřena na řešení sporů mezi smluvními státy a investory a jejich řešení. Zde práce popíše škálu jednotlivých nabízených prostředků k urovnání sporů a míra podrobností do jakých jsou tyto prostředky upraveny. Závěrem se tato práce se pokusí shrnout nedávné a současné investiční spory vedené proti České Republice. Pokusí se popsat nejznámější spory, ve kterých vystupuje Česká republika jako ţalovaná strana z důvodu podezření pro porušení dohody o ochraně investic. 7

8 1. Ochrana zahraničních investic 1.1 Vymezení pojmů v oblasti zahraničních investic Pojem Investice Obecně je za investování povaţováno pouţívání finančních prostředků s očekávání vydělat prostřednictvím nich větší částku peněz. 1 Původem je pojem investice ekonomickým termínem, který se později začal vyuţívat i v právních dokumentech. Důleţité je podotknout, ţe ekonomický a právní význam slova investice se neshoduje. Velmi často se také investice označuje jako majetková hodnota investovaná nebo získaná investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany Za investice lze pouze povaţovat operace střednědobé (délka trvání investice alespoň 3 roky) a operace dlouhodobé (délka trvání alespoň 7 let) a nikoliv tedy operace krátkodobého charakteru. Co se týče rizika podnikání, vychází se z toho, ţe budoucí odměna investora závisí na hospodářském výsledku podniku. Investor tak nese (přinejmenším zčásti) riziko této operace. V případě dosaţení pozitivních výsledků se bude podílet na zisku, v případě vzniku ztráty se bude podílet na jejím krytí. 2 Pod pojmem investování si lze představit určitou formu spoření, při kterém můţe, ale i nemusí, docházet ekonomickému růstu. Ekonomický význam pojmu investice Investice je činnost ekonomického subjektu, jíţ vkládá část svého důchodu do majetkových sloţek s předpokladem dosaţení většího výnosu v budoucnosti. 3 Jako investice se tedy označuje ta část důchodu, jeţ je vloţena do kapitálu (např. stojů, přístrojů, knowhow), které nepřinášejí okamţitý prospěch, ale umoţní v budoucnu např. větší výrobu. 4 1 Finanční slovník InvestorWords.com,: heslo Investment Dostupnost na: 2 : Rozehnalová, N., Investiční dohody, investiční spory a jejich řešení s přihlédnutím ke kauze TV NOVA. Parlamentní zpravodaj, roč. 2003, č. 9 3 Všeobecná Encyklopedie Diderot, Encyklopedie Diderot 1999, str Encyklopedie Wikipedia, 2012, dostupnost na: 8

9 Z ekonomického hlediska spočívá investice v naplnění těchto tří kritérií: Jde o: určitý ekonomický přínos, který je poskytnut na určitou dobu, a zahrnuje podnikatelské riziko spočívající v závislosti budoucí odměny investora na hospodářském výsledku podniku. 5 Právní význam pojmu investice Z právního hlediska není jednoznačně moţné definovat co je to investice. Tato skutečnost je zapříčiněna tím, ţe jednotlivé mezinárodní smlouvy sledují různé cíle. Různým, pro své cíle nejvýhodnějším, způsobem pak smluvní strany definují termín investice. Na počátku vývoje mezinárodního investičního práva se ochrana vztahovala pouze na hmotný majetek. Postupně se však rozšiřovala i na majetek nehmotný v podobě zejména práv kontraktuálních, nájemních a hypotečních, ale s rostoucím porušováním práv duševního vlastnictví i na tato práva. Postupem času se ochrana rozrostla ještě na tzv. administrativní práva, tedy práva potřebná pro fungování investičního projektu. 6 V současnosti lze tedy konstatovat, ţe státy investice vyváţející za ně povaţují jak hmotný a nehmotný majetek, tak i administrativní práva k provozování investice nezbytná. Zejména pak u dvoustranných dohod o ochraně a podpoře investic lze pozorovat snahu definovat pojem investice co moţná nejširším způsobem. Tento výklad zahrnuje movitý a nemovitý majetek, práva duševního vlastnictví, práva plynoucí ze zákona či smlouvy, podnikatelské oprávnění, koncese, licence a povolení Pojem Mezinárodní Investice Tento termín označuje okruh subjektů, které pouţívají ochranu poskytovanou investičními smlouvami. Jde tedy vţdy o ochranu cizích investorů, příslušníků jiného neţ hostitelského státu. 7 5 Balaš, V., Šturma, P., Kurs mezinárodního ekonomického práva. Praha: C.H.Beck, 1997, s Vanická, I., Mezinárodní ochrana investic z pohledu ČR,

10 Farouk Yala uvádí, ţe k tomu, aby byla určitá ekonomická operace povaţována za zahraniční investici, musí splnit následující tři kumulativní znaky: a) Přínos zahraničního investora k ekonomickému rozvoji hostitelského státu b) Určitá doba trvání operace c) Riziko vyplývající z této operace nesené investorem. 8 d) Pojem Přímé zahraniční investice Jako přímé zahraniční investice jsou povaţovány ty investice, které zahraničnímu investorovi umoţňují aktivní podílení se na kontrole a řízení podniku. 9 Přímé zahraniční investice a její základní formy jsou v České republice vymezeny devizovým zákonem č.219/1995 Sb., který je v souladu se směrnicemi vydanými Mezinárodním měnovým fondem a členskými státy společenství OECD. Podle tohoto zákona se přímou zahraniční investicí rozumí takové vynaloţení peněţních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo majetkových práv, jehoţ účelem je zaloţení, získání nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce na podnikání v zahraničí nebo investujícího cizozemce na podnikání v tuzemsku. Česká národní banka definuje přímé zahraniční investice jako záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímého investora) získat trvalou účet (přímou investici) v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné neţ ekonomika investora. Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a významný vliv na řízení podniku. 10 Přímé zahraniční investice jsou převody dlouhodobého kapitálu za účelem financování podnikatelských aktivit v zahraničí, kdy tyto převody přepokládají určitý stupeň efektivní kontroly nad majetkem. 11 Přímé zahraniční investice lze rozdělit na investice přijaté a investice poskytnuté. Indikátorem vysoké vyspělosti země je, kdyţ dlouhodobě převládají poskytnuté investice nad investicemi přijatými. 8 Yala, F., The Notion of Investment in ICSID Case Law: A Drifting Jurisdictional Requirement?Some Un-Conventional Thoughts on Salini, SGS and Mihaly. Journal of Intenational Arbitration, 22 (2), Šturma, P., Mezinárodní dohody o ochraně investice a řešení sporů, Linde, 2001, str Gerber, J.: Are Baja California's Maquiladora Plants Competitive? Vyd. EconomicsDepartment and Center for Latin American Studies, San Diego State University. 11 Ţák, M. a kol., Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: Linde, 2002, s

11 Přímé zahraniční investice jsou v porovnání s nepřímými povětšinou nedluhové a relativně stabilnější. Od přímých zahraničních investic se očekává vznik nových, rozšíření nebo nabytí stávajících společností, které vytvoří nová pracovní místa a nové ekonomické příleţitosti, které budou mít pozitivní dopad na tuzemské hospodářství. Přímé zahraniční investice jsou tudíţ vhodnou formou pro oţivení ekonomiky a nastartování ekonomického růstu Rozdělení přímých zahraničních investic 1) Podle způsobu vstupu investice Investice na zelené louce (Greenfield) zahraniční investice do nových aktivit Investice na hnědé louce (Brownfield) Změna vlastnické struktury i investice do restrukturalizace. Akvizice a fúze (mergers and aquisitions) Ovládnutí jiţ existujících aktiv. 2) Podle míry kontroly zahraničního vlastníka Podnik s menšinovým zahraničním podílem (10-50 %) Podnik po zahraniční kontrolou (podíl na 50 %) Přímé zahraniční investice v ČR Vývoj české ekonomiky totiţ prokazuje, ţe přímé zahraniční investice jsou významným faktorem jejího rozvoje, ţe jsou pro českou ekonomiku blahodárné a jsou stejně vítané jako investice domácí Zahraniční kapitál nepochybně přináší nové trhy a nové příleţitosti. Je investiční hodnotou sám o sobě, má multiplikační efekt a často přináší nové technologie, odborné zkušenosti a pracovní návyky Encyklopedie Wikipedia, dostupnost na: 13 Říman M.: Zahraniční investice ano, pobídky ne. Zahraniční investice, Cíl hospodářské politiky? Centrum pro ekonomiku a politiku, Ekonomika, právo, politika č. 65/2008, str

12 Podniky se zahraniční kapitálovou účastí, působící v České Republice, zaměstnávají jiţ 45 % celkového počtu pracovních sil ve zpracovatelském průmyslu, vytvářejí 55 % průmyslové výroby a podílejí se na 65 % na celkovém exportu českého zpracovatelského průmyslu. 14 Česká republika je jiţ řadu let pro zahraniční investory známým a pozitivně hodnoceným prostředím. Nicméně právě v průběhu zmiňované ekonomicko-diplomatického, především prezentačního a informativního jednání je posláním diplomatů a dalších účastníků vedených jednání zdůraznit ty skutečnosti o české ekonomice, které nejsou z běţných informačních zdrojů zejména novým investorům známy a kterými lze charakterizovat její relativně specifické pozitivní aspekty, významné pro rozhodování o umístění zahraničních investic v ČR 15 jako například: Strategicky významná geografická poloha České Republiky ve Střední Evropě Stabilita politického a podnikatelského prostředí Kvalifikovanost a efektivita pracovní síly Vysoký stupeň rozvinutosti infrastruktury Investiční pobídky pro zahraniční investice Rozvinutá síť tuzemských subdodavatelů Česká Republika byla analýzami Ernst and Young v roce 2007 charakterizována jako desátá nejatraktivnější země pro zahraniční investice v celosvětovém měřítku a jako třetí nejatraktivnější zemí Evropy pro zahraniční investice Podpora přímých zahraničních investic v ČR V České Republice působí od listopadu 1992 v oblasti podpory přílivu přímých zahraničních investic vládní Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Kromě svého ústředního pracoviště v Praze má v současné době rovněţ 8 kanceláří v zahraničí, 14 Podrobněji viz Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, EXPORT, IMPORT, INVESTICE, Public History, Praha, 2006, str Štouračová, Judita, Ekonomická diplomacie České Republiky, Professional Publishing, 2008, str Štouračová, Judita, Ekonomická diplomacie České Republiky, Professional Publishing,2008, str

13 v zemích relativně největších moţností získávat nové investory se záměrem podnikat v České republice. Z hlediska přílivu zahraničních investic byly jako prioritní indikovány tyto sektory národní ekonomiky: - Sektor HiTech výroby (automobilový, letecký, elektrotechnický průmysl, průmysl elektronických technologií, biotechnologie, farmaceutický průmysl a průmysl zdravotnické techniky) - Sluţby podporující obchod, strategické sluţby, - Technologická centra Systém investičních pobídek v ČR Systém těchto pobídek začal v České republice fungovat na základě usnesení vlády č. 884 v roce Následně byl přijat zákon o investičních pobídkách (zákon č. 72/200), který vstoupil v platnost Při splnění v zákonu uvedených podmínek, je moţné poskytnou následující investiční pobídky: - Úplnou slevu na dani z příjmů, a to na dobu 5 let v případě výstavby nového závodu, nebo částečnou slevu na dani nad dobu 5 let v případě rozšíření či modernizace stávajících výrobních kapacit, - Hmotnou podporu vytváření nových pracovních míst (jen v regionech s největší nezaměstnaností), - Převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu Pojem Nepřímé zahraniční investice Nepřímé zahraniční investice jsou většinou krátkodobé povahy, kdy vyuţívají momentální situace na zahraničním trhu. Kladou si za cíl především zajistit finanční výnos. Pro nepřímé zahraniční investice je velmi typická snaha o co největší zisk v krátkodobém 17 Štouračová, Judita, Ekonomická diplomacie České Republiky, Professional Publishing,2008, str

14 časovém horizontu, vyhýbání se riziku prostřednictvím nákupu menšího mnoţství (velmi časté jsou případy nákupu podílu menšího neţ 10%) podílu ve společnosti Pojem Investor Investorem se můţe stát jakákoliv fyzická osoba, jeţ má způsobilost k právním úkonům, nebo právnická osoba, která má sídlo ve smluvním státě a byla zřízena podle jeho práva. Pouze tyto osoby jsou oprávněny vyuţívat výhod a ochrany vyplývající z daných dohod o zahraničních investicích. 2. Prameny práva mezinárodní ochrany investic 2.1 Mezinárodní smlouvy Smlouva jakoţto ujednání mezi stranami, které je výsledkem shodných projevů jejich vůle, je nejvýznamnějším zdrojem mezinárodního investora a jeho prostředků. Doposud se však nepodařilo uzavřít ţádnou mnohostrannou úmluvu regulující ochranu mezinárodních investic jako celek. Poslední pokus o dosaţení mnohostranného konsensu na globální úrovni, jímţ bylo vytvoření návrhu Mnohostranné investiční dohody (MAI), narazil na tvrdý odpor nevládních mezinárodních organizací, rozvojových států a koneckonců i silnou opozici uvnitř jednotlivých vyspělých států o její uzavření usilujících Mnohostranné dohody a smlouvy o ochraně investic Washingtonská úmluva ICSID Za účelem zjednodušení a ratifikace způsobu řešení mezinárodních investičních sporů vznikla iniciativa pro vytvoření mezinárodní smlouvy pro tuto oblast. V roce 1965 byla tedy sjednána mnohostranná Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států 18 Kališ, R.: Mezinárodní ochrana investic a Česká Republika, 2006, str

15 ve Washingtonu, která vstoupila v platnost dne V České Republice vstoupila v platnost dne Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb. Od je jí pak vázána samostatná Česká Republika. V současnosti přistoupilo k Washingtonské úmluvě 157 států a ve 147 státech jiţ úspěšně proběhla ratifikace Na základě Washingtonské úmluvy bylo zaloţeno Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID Internacional Center for the Settlement of Investment Disputes) sídlící v budově Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj ve Washingtonu. Toto středisko se zaměřilo na řešení smírčích a rozhodčích řízení, která vznikají mezi jednotlivými členskými státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy. Středisko ICSID má dle článku 18 plnou mezinárodně právní subjektivitu, díky níţ můţe libovolně uzavírat smlouvy, nabývat movitý a nemovitý majetek. Díky článku 19 této úmluvy má pravomoc poţívat diplomatické výsady a imunity na území jednotlivých členských států. Členové správní rady ani předseda nemají nárok na ţádnou odměnu z finančních prostředků ICSID. Chod sekretariátu je financován z rozpočtu Světové banky. Organizace ICSID Organizační struktura Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic je dle Washingtonské úmluvy tvořena dvěma základníma sloţkami: a) správní rada správní rada ICSID je řídící orgán, který má širokou působnost svých pravomocí. Mezi její základní úkoly schvalování a přijímání pravidel a předpisů Střediska, přijímání a schvalování rozpočtu, vedení a řízení, jmenování generálního tajemníka, jmenování a ustavování potřebných výborů apod. Hlavou správní rady je předseda ex officio prezident Světové banky a členové jsou zástupci jednotlivých členských zemí v poměru 1 stát = 1 zástupce v radě. b) sekretariát sekretariát je hlavní administrativní orgán ICSID, jenţ poskytuje institucionální podporu v jednotlivých řízeních, pomoc v ustanovování smírčích komisí, rozhodčích soudů a ad hoc výborů. Zároveň poskytuje podporu v jejich činnostech a právání finanční správu v jednotlivých případech. Dále také zajišťuje fungování Střediska jako mezinárodní instituce a komunikuje s veřejností a médii. Sekretariát je sloţen z generálního tajemníka, jeho zástupců a dalších zaměstnanců. 15

16 Dohoda k Energetické chartě (Energy Charter Treaty) Touto Chartou se rozumí Evropská energetická charta přijatá v závěrečném dokumentu Haagské konference o Evropské energetické chartě, podepsaném v Haagu dne 17. Prosince 1991; podpis závěrečného dokumentu se povaţuje za podpis charty. 19 Tato dohoda k Energetické chartě je sektorová dohoda, která se zaměřuje na podporu mezinárodní kooperace v energetické oblasti. Smluvní strany podporují přístup energetických materiálů a produktů na mezinárodní trhy za trţních podmínek a všeobecně rozvíjejí otevřený a konkurenční energetický trh. Kaţdá smluvní strana v souladu s ustanoveními této smlouvy podporuje a vytváří stabilní, přiměřené, příznivé a transparentní podmínky pro investory ostatních smluvních stran, aby investovali na jejím území. Takové podmínky zahrnují závazek trvale zajišťovat investicím investorů kaţdé ze smluvních stran řádné, nediskriminační a spravedlivé zacházení. Tyto investice poţívají co nejplnější ochrany a bezpečnosti a ţádná ze smluvních stran nebude ţádnými svévolnými nebo diskriminačními opatřeními omezovat řízení, provoz, udrţování, pouţívání, vyuţívání nebo rozšiřování investice nebo moţnost dispozice s ní. Těmto investicím není v ţádném případě přiznáno horší zacházení, neţ je v souladu s mezinárodním právem včetně smluvních závazků. Kaţdá smluvní strana dodrţuje všechny závazky, které přijala ve vztahu k investorovi nebo investici investora kterékoli jiné smluvní strany. Kaţdá smluvní strana poskytuje na svém území investicím investorů jiných smluvních stran a souvisejícím činnostem, včetně řízení, provozu, udrţování, vyuţívání a rozšiřování investice nebo moţnosti dispozice sní, zacházení nejméně tak příznivé, jako je nejlepší zacházení poskytovaných investicím vlastních investorů nebo investorů kterékoliv jiné smluvní strany nebo kteréhokoli třetího státu a jejich souvisejícím činnostem, včetně řízení, provozu, udrţování, pouţívání, vyuţívání a rozšiřování investice nebo moţnosti dispozice s ní, přičemţ se vychází z nejpříznivějšího zacházení Smlouva o energetické chartě, článek 1, 1991,dostupnost na: 20 Smlouva o Energetické chartě, článek 10,

17 Soulská úmluva o Mnohostranné agentuře pro investiční záruky Soulská úmluva si klade za cíl posílit mezinárodní spolupráci v oblasti hospodářského rozvoje a přispění mezinárodních investic k tomuto rozvoji. Za investici povaţuje podíly na akciích, včetně střednědobých nebo dlouhodobých půjček, které jsou uzavřeny drţiteli akcií v příslušném podniku, nebo za něţ tito majitelé ručí a všechny ostatní formy přímých investic, které stanoví Ředitelská rada Mnohostranná dohoda o investicích Mnohostranná dohoda o investicích (MAI) byl návrh dohody, který byl projednáván členskými státy společenství OECD v období mezi lety Cílem této dohody bylo vytvořit mnohostranná pravidla, díky kterým by se mezinárodní investice staly systematičtějšími a standardizovanějšími mezi členskými státy. Avšak zveřejnění tohoto návrhu v roce 1997 způsobilo velikou vlnu nevole a kritiky k tomuto návrhu. Zejména pro některé rozvojové země a některé členské státy OECD byla tato dohoda nepřijatelná. Pro členské státy OECD zejména z důvodu moţné ztráty kontroly nad regulací zahraničních investic. Pro větší rozvojové státy zase z důvodu nepřítomnosti nástroje, který by zároveň řešil i odpovědnost nadnárodních korporací za moţné škody způsobené hostitelskému hospodářství při investiční činnosti. Další stranou, pro kterou se stala tato dohoda nepřijatelnou, byla řada nevládních organizací, sdruţení a jiných aktivistů. Upozorňovali na fakt, ţe stávající návrh smlouvy se výlučně zabývá pouze ochranou investic, aniţ by dbala na ochranu před poškozováním ţivotního prostředí a porušováním lidských práv ze strany nadnárodních korporací. Z tohoto důvodu byla také odstartována, téměř rok trvající, globální kampaň, která kriticky poukazovala na uvedené nedostatky v dohodě. Francie, jakoţto hostitelská země, oznámila v říjnu 1998, ţe nebude nadále podporovat dohodu. Tímto rozhodnutí účinně zabránila jejímu moţnému schválení. 21 Soulská úmluva o Mnohostranné agentuře pro investiční záruky, článek 12 17

18 2.1.2 Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic, svým charakterem klasické mezinárodní smlouvy, tedy normy mezinárodního práva veřejného, se vyvinuly ze smluv o přátelství, obchodu a plavbě (treaties of friendship, commerce and navigation). 22 Jak jiţ z názvu vyplývá, dvoustranné investiční dohody jsou uzavírány smluvními státy za účelem podpory přílivu finančních prostředků ze zahraničí a zároveň ochránit své občany, kteří investují své finance v druhém smluvním státě. Za historicky první dvoustrannou investiční dohodu se povaţuje dohoda mezi Spolkovou Republikou Německo a Pákistánem, která byla uzavřena v roce Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic lze historicky rozdělit na dva typy. Tím prvním jsou smlouvy tzv. první generace, které byly uzavírání převáţně mezi evropskými a rozvojovými zeměmi. Z tohoto důvodu se také označují jako tzv. evropský model smluv. Tento druh uzavírání smluv se začal rozvíjet v západoevropských zemích od 60. let 20. století. Největší nárůst v uzavírání těchto smluv nastal v 80. a 90. letech 20. století, kdy tyto smlouvy uzavírali západoevropské státy s postkomunistickými či reformními státy. V těchto dohodách je kladen důraz především na ochranu investic proti vyvlastnění nebo znárodnění a zaručuje investorům náhradu pro takovéto případy. 23 Druhým typem dvoustranných dohod o ochraně investic jsou smlouvy tzv. druhé generace. Tento typ smluv se začal pouţívat ve Spojených Státech Amerických začátkem 80. let 20. století, ale do světa se ve významnějším mnoţství nerozšířil. Charakteristickým znakem těchto smluv je důraz na pravidla zacházení s investicemi. Struktura Dvoustranných dohod o podpoře a ochraně investic Jako investice se v této oblasti povaţují všechna aktiva a všechny přímé i nepřímé vklady do všech společností jakéhokoliv hospodářského oboru a to nejčastěji: věci movité a nemovité, jakoţ i všechna věcná práva s nimi související, akcie a zbývající formy účasti na podnicích, pohledávky a práva vyplývající z jejich plnění, která mají ekonomickou hodnotu 22 Sornarajah, M., The International Law on Foreign Investment. 2nd edition. Cambridge: Cambridge University Press, 2004, s Pivarči, M., Rozhodčí řízení v mezinárodních investičních sporech, 2010, str

19 průmyslová práva a ostatní práva z oblasti duševního vlastnictví včetně nehmotných výhod spojených s dobrým jméno či pověstí společnosti. 24 Kaţdá dvoustranná dohoda o podpoře a ochraně investic je ujednána takovým způsobem, který reflektuje poţadavky daných smluvních států, ale konkrétní ustanovení jednotlivých dohod se nemusí shodovat. I přes všechny tyto odlišnosti mají tyto dohody víceméně společný účel a strukturu. Dvoustranné dohody o ochraně podpoře investic mají obvykle následující formu: 1) preambule, 2) definice dané investice a dalších základních pojmů jako investor, oblast investice, 3) úprava formy se zacházením se zahraniční investicí, 4) úprava otázek vyvlastnění a náhrady za vyvlastnění, 5) úprava převodů výnosů z investic, 6) úprava řešení eventuálních sporů, 7) podmínky výpovědi a platnosti dohody po jejím ukončení Preambule V preambuli smluvní státy vyjadřují vůli rozvíjet mezi sebou dobré ekonomické vztahy, podporovat a ochraňovat investice a posílit podnikatelské aktivity, čímţ dosáhnou ekonomického růstu své země. Preambuli je moţné také pouţít jako vodítko pro výklad dohody v případě vzniku sporu Definice investice a dalších základních pojmů V části navazující na preambuli se definují pojmy, které by měla kaţdá dvoustranná dohoda o podpoře a ochraně investic obsahovat. Nejčastěji se tedy jedná o vymezení pojmů investice, investor a oblast působnosti dohody (území). Smluvní státy velmi často směřují k co moţná nejširšímu pojetí investic. Tento trend co moţná nejširšího pojetí investic komentuje P. Šturma v následujícím textu: Nejde o příliš uspokojivé definice, protoţe opomíjejí takové znaky, jako dobu trvání (dlouhodobost) a závislost na výnosu úspěchu 24 Seifertová, K., Ochrana investic v mezinárodním právu a řešení sporů před ICSID, 2011, str Vanická, I., Mezinárodní ochrana investic z pohledu ČR, 2008, str

20 podnikání. Místo toho se soustřeďují na co nejpřesnější výčet všech typů majetkového vkladu, který má být chráněn. Tím vlastně tyto dohody nesplňují specifickou ochranu investic, nýbrţ veškerého uvedeného majetku investorů z jednoho státu na území druhé smluvní strany Režim zacházení se zahraničními investicemi Hlavním motivem investora při vkládání svého majetku do zahraničí je dosáhnutí zisku. Pro zahraničního investora je zásadní, jakým způsobem bude s jeho vkladem v dané zemi zacházeno. V situaci, kdy stát bude znevýhodňovat zahraniční investory oproti domácím podnikatelům či jim nebude umoţňovat libovolně nakládat s jejich investičními výnosy nebo kdy bude jejich majetek ohroţen moţností zabavení bez náhrady, jistě kapitál ze zahraničí nepřiláká. Státy proto vzájemně upravují pozici svých občanů-investorů ve druhém státě dohody, a to konkrétně sjednáváním reţimu nakládání s investicí, stanovením podmínek pro vyvlastnění a závazkem zajistit volný převod všech finančních prostředků spojených s investicí. 27 Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic obsahují tzv. standardy nebo také reţimy zacházení. Jsou to hmotná pravidla určující jednání mezi smluvními státy a investory. Tyto reţimy zacházení jsou základními kameny mezinárodního investičního práva. V oblasti dvoustranných dohod o podpoře o ochraně investic se lze setkat se třemi následujícími reţimy zacházení: 1. standard spravedlivého a rovného zacházení, 2. standard národního zacházení, 3. standard zacházení podle doloţek nejvyšších výhod. Standard spravedlivého a rovného zacházení Standard spravedlivého a rovného zacházení (fair and equitable treatment standard) je v současnosti jedním z nejčastěji pouţívaných způsobů ochrany zahraničních investic. Zejména v rozvojových zemích toto pravidlo zajišťuje, ţe s investice je zacházeno podle vnitrostátních norem hostitelského státu, které musí být v souladu s mezinárodněprávními 26 Šturma P., Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic. Obchodní právo, 1997, č. 10, str Vanická I., Mezinárodní ochrana investic z pohledu ČR, 2008, str

21 nároky. Toto pravidlo se nahází v bez mála všech dvoustranných dohodách o podpoře a ochraně zahraničních investic. Díky standardu spravedlivého a rovného zacházení lze hodnotit správnost zacházení, které se investorům dostává ze strany soudů a správních orgánů v hostitelské zemi. Tento reţim zacházení je standardem absolutním a nezávislým, tudíţ je vyjadřován pojmy s vlastním normativním obsahem. Standart národního zacházení Následujícím reţimem zacházení je standart národního zacházení. Jeho význam lze ve stručnosti popsat jako snahu předejít diskriminaci zahraničních investorů na základě jejich státní příslušnosti. Díky tomuto reţimu zacházení je zahraniční investor zrovnoprávněn s tuzemským podnikatelem. Jelikoţ jedním z cílů tohoto standardu je omezit protekcionistické snahy vlád ochránit domácí odvětví před zahraniční konkurencí, byl nazván moţná nejdůleţitějším standardem zacházení, obsaţeným v mezinárodních investičních smlouvách. Zároveň je moţná tím nejhůře dosaţitelným, neboť se dotýká ekonomicky (a politicky) citlivých záleţitostí. 28 Oproti reţimu spravedlivého a rovného zacházení je reţim národního zacházení závislým a relativním. Poţaduje, aby hostitelský stát zacházel se zahraničním investorem na stejné úrovni, jako zachází s podobně postaveným tuzemským investorem. Proto je v tomto standartu vţdy nutné uvést pojmenování vhodného, se kterým lze tuto úroveň zacházení porovnat. Standard národního zacházení chrání před diskriminací na základě státní příslušnosti, ať jiţ de facto nebo de iure. V praxi lze najít relativně málo případů otevřené diskriminace de iure. Diskriminace de facto je naopak často uţívaným ţalobním důvodem. Ţalobci v takových případech tvrdí, ţe zdánlivě neutrální opatření mělo ve skutečnosti rozdílný dopad na subjekty Bjorklund, A. K.; National Treatment; in Reinisch; Standards of Investment Protection; Oxford University Press; 2008; s Pivarči, M., Rozhočí řízení v mezinárodních investičních sporech, 2010, Str

22 Výjimky ze standardu národního zacházení V určitých oblastech reţimu národního zacházení můţe legálně dojít ke stanovení určitých výjimek. Nejčastěji se lze setkat s odvětvovými a běţnými výjimkami. Odvětvové výjimky se pouţívají převáţně v oblastech pojišťovnictví, výroba a distribuce elektrické energie a dopravy. Běţné výjimky se nad druhou stranu zaměřují na oblasti armády, zdravotnictví a ţivotního prostředí. Standard nejvyšších výhod V tomto reţimu se smluvní státy zavazují, ţe budou s investicemi občanů druhého smluvního státu zacházet stejně příznivě, jako zacházejí s investicemi občanů jakéhokoli třetího státu. Tím se dosáhne rovnosti mezi všemi zahraničními investory, občany jiných států v hostitelské zemi investice. V dvoustranných dohodách o podpoře a ochraně investic bývá tento standard často spojován s reţimem národního zacházení. V porovnání s ostatními standardy, které porovnávají zacházení v rámci jedno nebo obou smluvních států, se reţim nejvyšších výhod zaměřuje také na investice třetích států, které nejsou smluvní stranou v dvoustranné dohodě o podpoře a ochraně investic a ani nejsou v dané smlouvě vyjmenovány. Díky podmínkám v tomto reţimu so do dvoustranných dohod o podpoře o ochraně investic dostávají všechna příznivější ustanovení jiných investičních dohod, která se jiným zemím podařilo s hostitelskou zemí vyjednat. Zároveň tyto státy v dohodách z reţimu nejvyšších výhod vylučují výhody, které se poskytují zahraničním subjektům na základě úmluv o regionálních seskupeních (např. celní a měnové unie, zóny volného obchodu) a mezinárodních smluv týkajících se otázky zdanění. Jedna ze smluvních stran tudíţ můţe vyuţívat výhod, která druhá smluvní strana sjednala se třetím státem, aniţ by byla jakkoliv vázána ke zvyšování svých vlastních standardů. Díky tomuto pravidlu se tedy můţe stát, ţe některé smluvní státy rozváţným a taktických výběrem smluvních stran získají pro investice svých tuzemských subjektů rozsáhle výhody, aniţ by daný stát byl povinen poskytovat stejné výhody zahraničním investorům na svém území. 22

23 Vyvlastnění a poskytování náhrad za vyvlastnění Vyvlastnění se obecně povaţuje jako prvotní problém v oblasti ochrany zahraničních investic. Mezinárodní právo však uznává oprávnění kaţdého státu vyvlastnit či znárodnit domácí i zahraniční investici. 30 Dvoustranné dohody o podpoře a ochraně investic se touto problematikou zevrubně zabývají a stanovují přísná pravidla a podmínky, za kterých můţe dojít k vyvlastnění. Jako vyvlastnění se v těchto dohodách povaţuje také znárodnění nebo podrobení majetku přímým či nepřímým opatřením rovnajícím se vyvlastnění či znárodnění. Aby bylo vyvlastnění v souladu s právními předpisy, musí být: provedeno podle zákona provedeno na nediskriminačním základě a v případě, ţe bude poskytnuta náhrada za vyvlastnění, která musí být okamţitá, přiměřená a účinná, musí výše náhrady korespondovat s hodnotou investice před zveřejněním záměru danou investici vyvlastnit. Při splnění těchto tří uvedených podmínek nebude toto vyvlastnění povaţováno jako protiprávní zásah hostitelského státu do zahraniční investice. Historicky se právní předpisy zabývaly pouze přímým vyvlastňováním, ale v současnosti je přímé vyvlastňování spíše výjimečnou záleţitostí. Většina států si totiţ uvědomila, ţe takovýto způsob veřejného vyvlastnění působní velmi negativně na potencionální zahraniční investory a na reputaci hostitelského státu. V současnosti se jiţ tedy převaţuje vyvlastňování ve skryté formě, které se nazývá vyvlastňování nepřímé. Jako nepřímé vyvlastnění se dá povaţovat takové vyvlastnění, které splňuje některý z bodů uvedených níţe: a) trvalé a nevratné odnětí práv k investici nebo překáţku v uţívání investice 31, b) přechodné odnětí práv v situaci a za podmínek, kdy nemoţnost nakládat se svým majetkem má stejné účinky jako vyvlastnění 32, 30 Ibid., s Tippetts, Abbett, McCarthy, Stratton v. TAMS-AFFA Consulting Engeneers of Iran, Iran US Claim Tributal, 22 June 1984, 6 Iran-US CTR 219, S.D. Myers Inc. v Government of Canada, Partial Award, 13 November 2000, odst

24 c) zásah státu do uţívacích práv vlastníka, který investora zbavuje úplně nebo alespoň ve významné části práva majetek uţívat anebo práva k očekávaným výnosům. 33 Jako znak nepřímého vyvlastnění se jiţ nepočítá podmínka obohacení hostitelského státu investice, která však nadále zůstává podmínkou u přímého vyvlastnění. V pramenech mezinárodního investičního práva se pojem nepřímé vyvlastněné objevuje v několika různých variacích, jako např.: - de facto vyvlastnění, - konstruktivní vyvlastnění, - regulatorní vyvlastnění, - plíţivé vyvlastnění Převod výnosů z investic Jak uţ bylo uvedeno, hlavním cílem zahraničních investicí je tvorba zisku pro zahraničního investora. Proto je také jednou z částí hmotné ochrany investic umoţněné bezproblémového převodu kapitálového výnosu, případně náhrad za vyvlastnění a škody či ztráty do zahraničí. Pokud se zahraniční investor rozhodne převést výnosy ze svých investic do zahraničí, lze takovouto repatriaci zisků brát jako určitou daň za rozvoj tuzemské ekonomiky Mezinárodní obyčej Přestoţe smluvní instrumenty uvedené výše byly vţdy povaţovány za jádro právní úpravy reţimu mezinárodních investic, začala se rovněţ řešit i otázka, zda v této právní oblasti jiţ neexistuje určitá zavedená praxe států, která by mohla ukazovat na existenci obyčejového pravidla chování CME v. Czech Republic, Partial Award, 13 Sept. 2001; Olguin v Republic of Paraguay, Award, 26 july 2001; Técnicas Medioambientales Tecmed S.A. v United Mexican States, Award 29 May Kališ, R., Mezinárodní ochrana investic a Česká Republika, 2006, str

25 Jednání států, které lze povaţovat za obecně závazný mezinárodní obyčej musí splňovat několik objektivních a subjektivních znaků a to: a) zavedenou, opakovanou praxi (nelze povaţovat za obyčej na základě jediného precedentního rozhodnutí), b) stejnorodou praxi c) nepřetrţitou d) obecně rozšířenou a reprezentativní e) dlouhodobou 25

26 3. Řešení sporů mezi smluvními státy a investory V oblasti mezinárodních investičních sporů lze rozlišovat 2 druhy těchto sporů: a) spory mezi smluvními státy jakoţto smluvní strany Dvoustranných dohod o podpoře a ochraně investic b) spory mezi smluvním státem a investorem 3.1 Spory mezi smluvními státy Tento druh sporů vzniká nejčastěji ohledně právního výkladu dvoustranných dohod o ochraně a podpoře investic, přičemţ v těchto sporech vystupují státy jako subjekty mezinárodního práva. Cílem těchto sporů je správně interpretovat jednotlivá ustanovené příslušně dohody. Spory mezi smluvními státy jsou spíše ojedinělé, ale pokud uţ takový spor vznikne, řeší se nejčastěji smírnými cestami jako je např. vyjednávání, diplomatické rozhovory či konzultace. Tento způsob řešení je obecně preferovaný, neboť náklady na soudní řízení jsou téměř vţdy několikanásobně vyšší a také protoţe smluvní státy berou na zřetel politické hledisko, kdy je velmi důleţité udrţování přátelských vztahů. Spor mezi smluvními státy nastává okamţikem, kdy jeden ze smluvních států nedodrţuje ustanovení v dvoustranné dohodě o podpoře a ochraně investic vůči zahraničnímu investorovi z druhého smluvního státu Diplomatická ochrana Pod pojmem diplomatická ochrana se rozumí právo státu převzít nárok svého příslušníka poškozeného v cizině na odčinění mu způsobené újmy a uplatňovat tento nárok vůči povinnému státu jako svůj vlastní. Dochází tedy ve skutečnosti k realizaci práva státu na dodrţování mezinárodního práva a zásadně se tak mění povaha vymáhaného práva. Jedná se však o obecný způsob ochrany, který vzniků daleko dříve, neţ se začal pouţívat pojem investice, a tak není ve vztahu k investičním sporům nejvhodnějším řešením. 35 Princip fungování diplomatické ochrany je zaloţen na předpokladu, ţe jednotlivý investor není schopen uplatnit své právo vycházející z porušení obyčejového či mezinárodně- 35 Seifertová, K., Ochrana investic v mezinárodním právu a řešení investičních sporů před ICSID, 2011, str

27 smluvního práva vůči smluvnímu státu, který se tak svým jednáním dopouští porušování práv daného investora. Podmínky, za kterých lze uplatnit diplomatickou ochranu: Poškozená osoba je občanem státu, který poskytuje diplomatickou ochranu, přičemţ občanství musí existovat jiţ v okamţiku vniku škody a v době uplatnění diplomatické ochrany. V případě dvojího občanství tak nelze, aby stát, proti kterému je diplomatická ochrana uplatňována, byl zároveň státem, jehoţ je poškozený investor občanem. Podobný vztah ke státnímu občanství je poţadován také u právnických osob. Jedná se o uţší faktický vztah právnické osoby k smluvnímu státu, je určen sídlem a tím, ţe právnická osoba byla zřízena podle práva daného smluvního státu. Podmínka vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků řádných i mimořádných, soudních a správních, které by mohly dosáhnout poţadovaného výsledku. Poškozený investor nesmí zavdat příčinu, která by mohla způsobit vzniklou škodu nebo k ní alespoň přispěla, např. porušení smluvních podmínek či neopatrnost Ostatní prostředky Po diplomatické ochraně je druhým nejčastějším způsobem řešení sporů mezi smluvními státy předloţení sporu k rozhodčímu tribunálu, který je určen konkrétní dohodou, např. mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic (ICSID) nebo Mezinárodní soudní dvůr. 3.2 Řešení sporů mezi smluvním státem a investorem Specifickým rysem dohod o podpoře a ochraně investic je, ţe umoţňují řešení sporů, v nichţ je jedna strana subjektem mezinárodního práva a druhá ne. V tomto sporu z tzv. diagonálního vztahu proti sobě stojí suverénní stát a fyzická či právnická osoba z jiného státu. 36 Z tohoto důvod se tyto spory označují jako tzv. diagonální spory. Investor se v těchto sporech někdy označuje jako nesubjekt mezinárodního práva Růţička K., Rozhodování sporů z mezinárodních investic. Obchodní právo, 1997, č. 11, str Růţička K., Řešení sporů z mezinárodních investic. Právní rádce, 1999, č. 12, str. 20 a násl. 27

28 Ne však kaţdý spor, který vznikl v souvislostech se zahraničními investicemi, lze povaţovat za investiční spor. V případě, ţe vznikne spor např. z nějaké obchodní smlouvy, kterou uzavřel investor v rámci své podnikatelské činnosti ve smluvním státě hostící investici s jinou fyzickou či právnickou osobou, tak se zásadně nejedná o investiční spor. Ten lze charakterizovat jako mocenský zásah smluvního státu do investice, u kterého nemá investor moţnost jej ovlivnit. Pod mocenským zásahem státu si lze taktéţ představit vyvlastnění investice bez patřičné náhrady. Kaţdá mezinárodní dohoda o ochraně investic uvádí, ţe na prvním místě při řešení sporů by měl vţdy být pokus o smíření přátelskou cestou. V případě, ţe spor nelze vyřeším touto cestou, mají smluvní strany moţnost řešit vzájemný spoj následujícími 2 druhy řešení: Rozhodčí řízení ad hoc či u stálého rozhodčího soudu podle pravidel UNCITRAL (United Nation Commission on International Trade Law) Rozhodčí řízení u Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic ICSID Řešení sporu rozhodčím soudem ad hoc Některé dvoustranné dohody o podoře a ochraně investic upravují pouze tuto formu při řešení sporů, které se nepodařilo urovnat přátelskou cestou, např. vyjednáváním či diplomatickými rozhovory. Pravidla ustanovení a činnosti rozhodčího tribunálu jsou v dohodách o ochraně a podpoře investic buď přesně popsána anebo je odkazováno na Rozhodčí pravidla UNCITRAL 38. Rozhodnutí rozhodčích soudů při řešení sporů pocházejících z investic mají také výrazný vliv na formování této oblasti práva. Právní váhu těchto rozhodnutí však můţe sníţit fakt, ţe spory jsou v některých případech rozhodovány jednostranně na základě subjektivních preferencí rozhodujícího arbitra či arbitrů. Avšak i přes tuto problematiku jsou stávající rozhodčí nálezy nezpochybnitelným důkazem existence norem regulujících oblast mezinárodních investic. 38 UNCITRAL: Arbitration Rules, dostupné z: 28

29 Jako příklad lze uvést 8. článek Sdělení FMZ č. 569/1992 Sb., Dohoda mezi Ćeskou a Slovenskou Federativní republikou a Nizozemským království o podpoře a vzájemné ochraně investic: Čl. 8 (1) Všechny spory mezi jednou smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany, týkající se jeho investice, budou pokud moţno, vyřešeno přátelsky. (2) Kaţdá smluvní strana tímto souhlasí, ţe podřídí spor uvedený v odstavci (1) tohoto článku rozhodčímu soudu, jestliţe se spor nepodařilo vyřešit přátelsky ve lhůtě šesti měsíců od doby, kdy jedna strana ve sporu o takové řešení sporu poţádala. (3) Rozhodčí soud uvedený v odstavci (2) tohoto článku bude pro kaţdý jednotlivý případ ustaven takto: kaţdá strana ve sporu určí jednoho rozhodce a tito dva rozhodci určení tímto způsobem vyberou předsedu, který bude občanem třetího státu. Kaţdá strana ve sporu určí svého rozhodce ve lhůtě dvou měsíců a předseda bude jmenován ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy investor oznámil smluvní straně své rozhodnutí předat spor rozhodčímu soudu. (4) Nebylo-li uskutečněno jmenování ve shora uvedené době, kaţdá strana ve sporu můţe poţádat předsedu rozhodčího soudu obchodní komory ve Stockholmu, aby provedl potřebná jmenování. Je-li předseda občanem jedné smluvní strany nebo brání-li mu nějaká překáţka k provedení tohoto úkolu, bude poţádán místopředseda, aby provedl potřebná jmenování. Je-li místopředseda občanem jedné smluvní strany nebo brání-li jemu také nějaká překáţka ve splnění tohoto úkolu, bude poţádán o provedení potřebného jmenování sluţebně nejstarší člen rozhodčího soudu, který není občanem ţádné smluvní strany. (5) Rozhodčí soud stanoví svá procesní pravidla za pouţití rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL). 29

30 (6) Rozhodčí soud bude rozhodovat na základě zákona a přihlédne zejména, nikoliv však výlučně: k platnému právu smluvní strany, o kterou se jedná, k ustanovené této Dohody a jiných příslušných dohod uzavřených mezi smluvními stranami, k ustanovení zvláštních dohod, které se týkají investic, k obecným zásadám mezinárodního práva. (7) Rozhodčí soud rozhoduje většinou hlasů, takové rozhodnutí bude pro strany ve sporu konečné a závazné. Výhody při řešení sporů pomocí rozhodčího řízení Uznání a vymahatelnost rozhodnutí z mezinárodního hlediska a to díky Newyorkské úmluvě o vzájemném uznání a vykonavatelnosti rozhodčích řízení, jejímiţ signatáři je více neţ 120 zemí. Neutralita řízení Závaznost a definitivnost rozhodnutí Rozhodčí řízení můţe probíhat v jakékoliv zemi, v jakémkoliv jazyce a rozhodci jakékoliv národnosti. Díky této flexibilitě je obecně moţné zaručit neutrální správní řízení bez jakékoli neopodstatněné výhody jedné strany. Volnost ve výběru sudiště oproti řádným soudům si smluvní strany mohou zvolit kde a před kým chtějí řešit svůj investiční spor Tvorba vlastních pravidel počet rozhodců, náklady na řízení apod. Rychlost a neformálnost určení rozhodci většinou postupují tak, aby spor rozhodli v co nejkratší době bez zbytečných průtahů a formalit. Neveřejnost řízení Mlčenlivost soudců 30

31 Nevýhody při řešení sporů pomocí rozhodčího řízení 39 Rozdíly v arbitrabilitě jak jiţ bylo uvedeno, kaţdý stát si šíři arbitrability určuje sám. Vzhledem k tomuto faktu je moţná situace, kdy v místě provádění rozhodčího řízení je spor arbitrabilní, v místě výkonu rozhodčího nálezu však jiţ nikoliv. Neexistence donucovacích pravomocí hladký průběh rozhodčího řízení závisí na ochotě stran podrobit se vůli rozhodce, který nedisponuje ţádným efektivním donucovacím prostředkem jako soudce řádného soudu. Nemoţnost nařídit předběţné opatření v případě nezbytnosti takového kroku se musí strana obrátit na obecný soud Řešení sporů stálým rozhodčím soudem Ojedinělejší dohody o ochraně investic umoţňují postoupit investiční spor institucionalizovanému rozhodčímu soudu. Ačkoliv takovýto stálý rozhodčí soud poskytuje určité výhody, jako např. administrativní zajištění a vyšší stupeň předvídavosti u rozhodování (niţší výskyt precedentů u stálých tribunálů), je pro řešení sporů mezi smluvním státem a investorem vhodnější forma řízení ad hoc Řešení sporů střediskem ICSID Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic je jedinou institucionalizovanou a na investice specializovanou formou řešení sporů z mezinárodních investic. Toto středisko představuje v současnosti pravděpodobně nejvýznamnější instituci řešící investiční spory. Aby mělo Středisko pravomoc rozhodnout, musí se jednat o právní spor, která má přímý vztah k investici. Musí jít o spor mezi členským státem Washingtonské úmluvy a zahraničním investorem z jiného členského státu. V současnosti přistoupilo k Washingtonské úmluvě 1557 států, přičemţ ve 147 státech jiţ proběhla ratifikace a tudíţ jsou dané státy touto Úmluvou vázány. Třetí podmínkou je, ţe strany souhlasí s předloţením sporu Středisku Rozehnalová, N., Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str Růţička, K., Rozhodování sporů z mezinárodních investic. Obchodní právo, 1997, č. 11, str