Vybrané aspekty sankcionování právnických osob

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Alena Tibitanzlová Vybrané aspekty sankcionování právnických osob Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: březen 2015

2 Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Alena Tibitanzlová

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za jeho odborné rady, vstřícný přístup a čas, který mi při tvorbě této diplomové práce věnoval. Mé poděkování za cenné informace a přínosné podněty na téma sankcionování právnických osob pak patří rovněž JUDr. Lukáši Bohuslavovi, Ph.D.

4 Obsah Předmluva Úvod do problematiky sankcionování právnických osob Modely deliktní odpovědnosti právnických osob Pravá trestní odpovědnost právnických osob Nepravá trestní odpovědnost právnických osob Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob Argumentace pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Argumentace pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Struktura zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Právní povaha zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Problematika upuštění od potrestání Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část Variabilita sankčního systému Tresty Pojem trestu Účel trestu Tresty v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Ochranné opatření Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část Zrušení právnické osoby Problémy trestu zrušení právnické osoby Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů Propadnutí majetku Problémy trestu propadnutí majetku Trest propadnutí majetku v praxi českých soudů Peněžitý trest Problémy peněžitého trestu Peněžitý trest v praxi českých soudů Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Problémy trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty... 42

5 4.4.2 Trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty v praxi českých soudů Zákaz činnosti Problémy trestu zákazu činnosti Trest zákazu činnosti v praxi českých soudů Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži v praxi českých soudů Trest zákazu přijímání dotací a subvencí Problémy trestu zákazu přijímání dotací a subvencí Trest zákazu přijímání dotací a subvencí v praxi českých soudů Uveřejnění rozsudku Problémy trestu uveřejnění rozsudku Trest uveřejnění rozsudku v praxi českých soudů Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Problémy ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v praxi českých soudů Problematika podmíněného odkladu výkonu trestu Výhody podmíněného odkladu výkonu trestu Okruh trestů, u nichž by bylo účelné jejich výkon podmíněně odložit Obecný pohled na sankcionování právnických osob v praxi českých soudů Vyhodnocení praxe českých soudů v letech 2012, 2013 a Rok Rok Rok Tři nej Nejaktivnější soudy Nejčastěji ukládané tresty Nejčastější trestné činy, za něž byl právnickým osobám uložen trest Shrnutí aktuálního stavu Prognóza na příští léta Sankce v zahraničních právních úpravách Rakousko Počet denních sazeb Výše denní sazby... 68

6 6.1.3 Podmíněné upuštění od pokuty Navrhovaná právní úprava na Slovensku Struktura slovenského návrhu zákona K jednotlivým druhům trestů Shrnutí Rejstřík trestů právnických osob Podstata Rejstříku trestů právnických osob Právnické osoby na pranýři? Rejstřík trestů právnických osob v praxi Závěr Seznam použitých zkratek Seznam použité literatury a pramenů Shrnutí Summary Název práce v anglickém jazyce Klíčová slova Přílohy... i Příloha 1 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti... i Příloha 2 Odpověď na žádost o informace Rejstřík trestů... ii

7 Předmluva Právnické osoby nejsou z masa a kostí, a přesto mají své orgány. Neznají pocity, ale přesto mají vůli. Jsou neviditelné, a přece jednají a mohou být volané k odpovědnosti za své činy. 1 Jak úvodní citát naznačuje, i přesto, že zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nabyl účinnosti již 1. ledna 2012, představuje institut trestní odpovědnosti právnických osob, svým původem institut angloamerický, stále jednu z nejkomplikovanějších a nejkontroverznějších oblastí trestněprávní teorie, problematiku stále aktuální, živou, skýtající celou řadu otázek. Rozpaky budí jak mezi teoretiky či odborníky z praxe, tak v laické veřejnosti, když ještě donedávna byly právnické osoby v českém právu trestním významné pouze z pohledu trestního práva procesního. Tyto mohly zcela nepochybně iniciovat zahájení trestního řízení podáním trestního oznámení, v rámci trestního řízení vystupovat v postavení poškozeného, měly povinnost poskytovat součinnost orgánům činným v trestním řízení apod. 2 To, že by mohla být právnická osoba naproti tomu jakožto pachatel trestného činu trestně stíhána, popř. být trestním soudem pro trestný čin jí spáchaný odsouzena, nepřipadalo ještě před pár lety na rozdíl od drtivé většiny evropských států v úvahu, když do dne účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob mohla tato nést odpovědnost pouze za delikty soukromoprávní a správní. Stejně tak pak mohla být nástroji těchto právních odvětví za delikty jí spáchané sankcionována. Problémem a současně jedním z celé řady důvodů pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob však bylo to, že v těchto právních odvětvích upravené nástroje sankcionování jakožto přirozený důsledek deliktů právnických osob často selhávaly, neplnily své represivní a preventivní poslání, nepůsobily dostatečně účinně. Proto, abychom dosáhli řádného chování právnických osob, je ovšem potřeba zajistit v prvé řadě hrozbu a výkon takových sankcí, které budou s to ovlivnit chování právnických osob žádoucím způsobem, když v opačném případě, jak se přiléhavě vyjádřil Gobert, pokud neexistují smysluplné sankce za delikty spáchané právnickými osobami, tak ty mohou vidět jako málo výhodné, aby se chovaly jako řádné společnosti vzhledem ke skutečnosti, že mohou hodně ztratit, pokud 1 DREYER, Emmanuel. Droit pénal général. Champs Université, Flammarion, 2006, s KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s

8 méně svědomitá konkurence se takto chovat nebude. 3 Zavádět trestní odpovědnost právnických osob by tak mělo být ospravedlnitelné jen v tom případě, pokud v souvislosti s jejím zavedením očekáváme zvýšení efektivity takových sankcí. Pokud nikoliv, bylo by bez jakéhokoliv smyslu trestní odpovědnost právnických osob zavádět, když by k sankcionování právnických osob postačovaly prostředky jiné, a to zejména administrativněsprávní sankce. 4 Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob tak mělo představovat mimo jiné vhodný způsob řešení této dříve uvedené, ne příliš ideální situace. Dosáhli jsme však jejím zavedením, resp. zavedením možnosti sankcionovat právnické osoby prostředky trestního práva, větší ochrany společnosti před jejich závadným protiprávním jednáním? Má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pozitivní dopady na jejich chování? Je úprava sankcionování právnických osob, obsažená v zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob, opravdu zrozena k jejímu širšímu praktickému využití? Lze mluvit o sankcionování konečně efektivním? Protože představuje téma trestní odpovědnosti právnických osob téma více než široké a protože aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob probíhá již čtvrtým rokem, přičemž nejedna právnická osoba byla podle tohoto zákona již odsouzena, je zcela na místě ohlédnout se zpět a pokusit se zodpovědět shora uvedené otázky. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla zaměřit svou diplomovou práci na téma nedílně spjaté s institutem trestní odpovědnosti právnických osob, na téma, které představuje v trestním právu otázku nemálo složitou, citlivou, na téma, které bezesporu ovlivňuje celkový charakter zákona, jeho smysl, uplatňování trestní odpovědnosti právnických osob jako takové, a to sice na sankcionování právnických osob. V rámci problematiky sankcionování právnických osob se pak můžeme zabývat celou řadou otázek, například účelem sankcionování, systémem sankcí, kritérii pro ukládání jednotlivých druhů sankcí, souběhem jednotlivých druhů sankcí, neslučitelností sankcí navzájem a mnohými dalšími otázkami. 5 Po konzultaci a dohodě s vedoucím diplomové práce jsem se rozhodla, že lépe než se ve stručnosti zabývat každou jednou oblastí sankcionování právnických osob, bude přínosnější zaměřit se hlouběji na otázku sankcí jako takových, resp. vybrané problémy s nimi úzce související. Práci uvádím v první kapitole nejprve teoretickým vhledem do řešené problematiky, když v této vymezuji pro otázku sankcionování právnických osob jednoznačně klíčové modely odpovědnosti právnických osob a vzpomínám ty nejvýznamnější, sankcionování 3 GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, 2003, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s Tamtéž, s

9 právnických osob se dotýkající důvody, jež byly zvažovány v souvislosti s otázkou zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu. Ve druhé kapitole se zabývám zakotvením sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti, jeho právní povahou a s touto souvisejícími problémy. V práci neabsentují ani základy sankcionování právnických osob a obecné úvahy nad sankcemi, jež je možné právnickým osobám ukládat podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Tyto nalezneme v kapitole třetí. V rámci čtvrté kapitoly jsou pak již podrobně analyzovány jednotlivé druhy sankcí podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to tak, že v případě, kdy jsou s některou z těchto sankcí spojeny určité teoretické problémy anebo tato trpí jistými nedostatky, tyto zde zdůrazňuji, příslušným způsobem komentuji, a v souvislosti s tímto případně navrhuji i jejich možná řešení, resp. návrhy de lege ferenda. Současně pak u každé takové sankce nalezneme pro případ, že tato byla soudem právnické osobě v rámci trestního řízení vedeného proti ní již pravomocně uložena, anebo by se dalo o jejím uložení v daném případě uvažovat, příslušné rozhodnutí, které je dále podrobněji rozebráno. V závěru této kapitoly si pak pokládám otázku, zda by bylo vhodné či účelné zavádět do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob institut podmíněného odkladu výkonu trestu. Protože je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob účinný již čtvrtým rokem, nemůže zůstat stranou ani otázka sankcionování právnických osob v praxi českých soudů. Komentovanou statistiku uvádím v kapitole páté. V první části kapitoly šesté nabízím pohled na současnou právní úpravu sankcionování právnických osob v Rakousku. V její druhé části pak provádím komparaci jednotlivých druhů sankcí podle českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a návrhu zákona, jež by měl ke dni zavést na Slovensku pravou trestní odpovědnost právnických osob. V závěrečné kapitole je pak krátce pojednáno o Rejstříku trestů právnických osob, jeho teoretických problémech a praktickém využívání. Jak bylo dříve uvedeným naznačeno, protože by tato práce neměla být pouhým přepisem zákona, nekonečným a bezduchým teoretickým výkladem, pak má tato práce své dvě základní roviny, které se v této vzájemně prolínají, a to rovinu teoretickou a rovinu praktickou. Za dokonalé syntézy těchto dvou rovin by tak mělo být hlavním cílem této práce zodpovědět shora uvedené otázky a akcentovat přitom jak teoretická, tak praktická úskalí a slabá místa vybraných otázek sankcionování právnických osob. 3

10 1 Úvod do problematiky sankcionování právnických osob S účinností ke dni byl do českého právního řádu zaveden zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, institut trestní odpovědnosti právnických osob. Česká republika se tímto stala jedním z posledních států Evropské unie (někdy se uvádí, že dokonce posledním) 6, který neměl problematiku trestní odpovědnosti právnických osob ve svém právním řádu upravenou. Náš stát se přitom vydal, podle mého názoru zcela správně, cestou tzv. pravé trestní odpovědnosti. S ohledem na zaměření práce pokládám za nezbytné vymezit na prvním místě jednotlivé modely deliktní odpovědnosti právnických osob, tyto blíže přiblížit a poukázat tak na různé přístupy k sankcionování právnických osob v rámci nám vlastní kontinentální právní kultury. 1.1 Modely deliktní odpovědnosti právnických osob Právní úprava deliktní odpovědnosti právnických osob není v evropských státech jednotná. Přesto se řada právních teoretiků 7 snaží v jednotlivých právních úpravách nalézt shodné znaky, tyto znaky zobecnit a vytvořit tak určité modely deliktní odpovědnosti právnických osob. Například Jelínek rozlišuje v tomto směru předně mezi kontinentální a angloamerickou právní kulturou. V rámci kontinentálního systému práva pak dále vymezuje, pokud jde o prostředky veřejného práva, tři základní modely (koncepce) deliktní odpovědnosti právnických osob, a to model pravé trestní odpovědnosti, model nepravé trestní odpovědnosti a jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob. 8 Kritérii, která od sebe tyto jednotlivé modely odlišují, jsou právě sankce, které lze právnické osobě uložit, a řízení, ve kterém jsou tyto ukládány. 6 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 23 [cit ]. Dostupná z WWW: < 7 Např. JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Kriminalistika, 2008, č. 1, s ; NOVÁČKOVÁ, Soňa. Nový návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (a jeho srovnání s návrhem zákona, který byl v roce 2004 zamítnut). Trestněprávní revue, 2011, č. 4, s. 96; KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestněprávní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného. Právný obzor, 2002, č. 4, s. 366; VANTUCH, Pavel. Parlament schválil trestní odpovědnost právnických osob. Trestní právo, 2011, č. 11, s. 4; ŠÁMAL, Pavel. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: Kratochvíl, Vladimír, Löff, Michaela. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 159; ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s

11 1.1.1 Pravá trestní odpovědnost právnických osob Model pravé trestní odpovědnosti právnických osob představuje nejrozšířenější koncepci postihu deliktního jednání právnických osob v Evropě. Tuto variantu zvolili vedle České republiky například i ve Francii, Nizozemí, Dánsku, Norsku, Finsku, Belgii, Rakousku či v Maďarsku. Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob je v tomto případě obsažena buď přímo v trestním zákoně, anebo ve zvláštním právním předpisu. Právnické osoby jsou zde trestně odpovědné za užší či širší okruh trestných činů, za něž jim lze v rámci trestního řízení vedeného proti nim uložit trestněprávní sankce, které se výslovně nazývají tresty. Pokud jde o vymezení okruhu právnických osob podléhajících trestněprávní sankci, rozsah jejich kriminalizace, možnosti sankcionování i zvláštnosti řízení proti nim, v tomto se pak od sebe jednotlivé právní úpravy pochopitelně více či méně liší Nepravá trestní odpovědnost právnických osob V případě nepravé trestní odpovědnosti je možné uložit právnické osobě trestněprávní, resp. quasitrestní sankci, a to i přesto, že trestní odpovědnost právnických osob jako taková v trestním zákoně anebo v zákoně jiném výslovně upravena není. 10 V současné době se s nepravou trestní odpovědností právnických osob můžeme setkat na Slovensku. Právnické osobě je zde možné uložit jakožto vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby ochranné opatření, a to tehdy, pokud došlo k účasti na trestném činu v souvislosti s činností právnické osoby. Tímto ochranným opatřením je prvně zabavení peněžité částky, jež se může pohybovat v rozmezí od 800 do EUR, druhým typem ochranného opatření je pak zabavení majetku. Úskalím slovenské právní úpravy je ovšem právě to, že tato ochranná opatření mohou být právnické osobě ukládána pouze v důsledku trestní odpovědnosti osoby fyzické, tedy nikoliv v rámci její vlastní trestní odpovědnosti. Nadto je pak ukládání ochranných opatření pouze fakultativní, což zcela jistě nekoresponduje s požadavky mezinárodních úmluv, jež požadují, aby byly právnické osoby podrobeny účinným, přiměřeným a odstrašujícím sankcím. Model nepravé trestní odpovědnosti právnických osob ovšem nevyvolává problémy a pochyby pouze v rovině teoretické, nýbrž i praktické. Vzhledem k tomu, že se na Slovensku 9 Tamtéž. 10 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Právní rádce, 2011, č. 12, s

12 tato úprava trestní odpovědnost právnických osob příliš neosvědčila, projednává zde vláda v současné době návrh zákona, který by měl ke dni zavést pravou trestní odpovědnost právnických osob (k tomuto blíže viz Kapitola Sankce v zahraničních právních úpravách ). Stejně tak Španělsko přistoupilo ke konci roku 2010 po svém neúspěchu s nepravou trestní odpovědností k novele trestního zákona, která ve španělském právním řádu zakotvila pravou trestní odpovědnost právnických osob Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob Třetí způsob regulace protiprávního jednání právnických osob a alternativu trestní odpovědnosti právnických osob představuje typicky administrativněprávní trestání právnických osob, které je v současné době uplatňováno například v sousedním Německu. Právní úprava zde nevychází z trestněprávních předpisů, ale je založena na propracovaném systému správních sankcí, který vychází ze zákona o přestupcích 11. Tento zákon umožňuje uložit právnické osobě předně pokutu, a to podle 30 NZP v případě, že zákonem vymezené osoby spáchaly trestný čin nebo přestupek tím, že byly porušeny povinnosti, které se týkají právnické osoby nebo sdružení osob nebo byla právnická osoba nebo sdružení osob obohacena nebo měla být obohacena. Uložit pokutu právnické osobě pak lze nejen v přestupkovém řízení, ale i v řízení trestním. Druh řízení závisí na tom, v jakém řízení se projednává čin spáchaný jednající fyzickou osobou. Jestliže je tento čin přestupkem, jsou příslušné ke stíhání a potrestání právnické osoby správní orgány. Pokud se jedná o trestný čin, je k jejímu stíhání povoláno zásadně státní zastupitelství, k uložení pokuty pak příslušný soud. 12 Dále pak lze podle německého přestupkového zákona uložit právnické osobě i sankce, jako je propadnutí věci, odvod majetkového prospěchu získaného protiprávním jednáním, anebo zabavení věci. 11 Gesetz über Ordnungswidrigkeiten in der Fassung v (BGBl.I S.602) [cit ]. Dostupný z WWW: < 12 PRÁŠKOVÁ, Helena. Správní trestání právnických osob v Německu. Trestněprávní revue, 2007, č. 9, s. 258 an. 6

13 1.2 Argumentace pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním 13 Otázka sankcionování představovala nepochybně jednu ze základních otázek, jež byly před přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vášnivě diskutovány. V návaznosti na dříve uvedené, v České republice panovala obecně shoda v tom, že se v činnosti právnických osob vyskytují závažná protiprávní jednání s negativními společenskými důsledky, která je žádoucí sankcionovat. Sporné však zůstalo právě to, zda jsou k postihu těchto závadných jednání dostatečné mimotrestní, tedy především administrativněprávní nástroje, anebo zda je zapotřebí zavést trestněprávní odpovědnost a trestněprávní sankce. 14 Pro hlubší pochopení problematiky sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva tak považuji dále za více než přínosné vzpomenout některé argumenty podporující, či naopak hovořící proti trestní odpovědnosti právnických osob ve vztahu k sankcionování, které se objevovaly v České republice v návaznosti na příchod nové právní úpravy Argumentace pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Nedostatečnost správních sankcí Jako první důvod pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo často uváděno to, že nelze vystačit se správními sankcemi. 15 V současné době je v České republice deliktní odpovědnost právnických osob upravena nejvíce v oblasti správního práva. Její právní úprava je ovšem na úkor jejího rozsahu, nejen co do oblasti sankcionování, velmi nedokonalá. 16 Pokud jde o systém administrativněprávních sankcí, pak tento zdaleka nekoresponduje se všemi možnostmi, jak delikty právnických osob postihovat, když sankcemi za správní 13 Pro účely dalšího výkladu se bude pod pojmem trestní odpovědnost právnických osob rozumět pravá trestní odpovědnost, pokud z textu anebo povahy věci nebude vyplývat něco jiného. 14 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan., FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob - ano, či ne? 2. díl jak je to v Česku [cit ]. Dostupný z WWW < 7

14 delikty právnických osob mohou být nejčastěji peněžní pokuty. 17 Sám o sobě však tento dílčí argument nedostatečné škály sankcí pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob svědčit nemůže. Je tomu tak proto, že v celé řadě států, jejichž právní řády trestní odpovědnost právnických osob znají, je umožněno ukládat právnickým osobám pouze jeden univerzální, a to peněžitý trest (k tomuto viz Kapitola Sankce v zahraničních právních úpravách ). Za daleko přiléhavější považuji kritiku, jež se dotýkala výše těchto pokut. Ta totiž působí naprosto chaoticky, spíše než z jiných racionálních kritérií vychází z momentálního stavu inflace v době přijetí norem, a rozhodně nesplňuje požadavek přiměřenosti sankce ve vztahu k závažnosti deliktu 18, když se v některých případech pohybuje v řádech desítek až stovek milionů korun, a v jiných je pak naprosto zanedbatelná v porovnání s příjmy právnické osoby z nelegální činnosti, s čímž se, mimo jiné, vytrácí i předpokládaný represivní účinek sankce. 19 Stejně tak bylo v této souvislosti jistě nezpochybnitelným argumentem i to, že delikty právnických osob jsou natolik zavrženíhodné, že si tyto bezesporu zasluhují, aby sankce za ně ukládané měly jasně difamační účinky, které pak mají v konkurenčním prostředí tržního hospodářství důležitý kriminoinhibitivní, a tím i preventivní účinek. Tohoto však není schopné správní trestání dost dobře dosáhnout. To trestní právo je k dosažení tohoto cíle přímo povoláno, disponuje za tímto účelem celou řadou nástrojů (trest uveřejnění rozsudku, Rejstřík trestů) a samotný trestní postih není tak anonymní jako v případě postihu správního. 20 Neúčinnost trestního postihu individuálních osob Druhým, často uváděným důvodem pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, bylo pak to, že trestní postih individuálních osob není v praxi dostatečně účinný a neplní ani preventivní, ani odstrašující funkci. 21 Tento argument vycházel v prvé řadě z toho, že se často nedaří dovést trestní řízení vedené proti konkrétnímu pachateli, fyzické 17 KRÁL, Vladimír. K trestní odpovědnosti právnických osob východiska, obsah a systematika zákonné právní úpravy. Trestněprávní revue, 2002, č. 8, s MUSIL, Jan, FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009, s MUSIL, Jan, FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s MUSIL Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s

15 osobě, do jeho konce a tohoto potrestat. V této souvislosti můžeme poukázat na dvě základní situace, resp. příčiny, proč tomu tak je. Prvně tomu tak může být proto, že se ve složité struktuře právnické osoby vůbec nepodaří zjistit konkrétní, trestně odpovědnou fyzickou osobu. S tímto problémem se lze setkat zejména u právnických osob, kde jsou příslušná rozhodnutí přijímána kolektivními orgány, anebo tam, kde nejsou vytvořeny řádně transparentní organizační struktury, umožňující individuální trestní odpovědnost dovodit. Takový stav je pak v literatuře označován jako strukturální individuální neodpovědnost 22 anebo jako organizovaná neodpovědnost 23. V druhém případě, pokud už je konkrétní pachatel zjištěn, naráží uplatnění jeho trestní odpovědnosti v praxi na důkazní obtíže, které vedou k zastavení trestního stíhání či ke zproštění obžaloby. 24 V druhé řadě je tento argument i zobecněním případů, kdy je přeci jen některá fyzická osoba pravomocně odsouzena, avšak právnická osoba pokračuje i nadále ve svých nezákonných aktivitách, tedy ani trestní postihy konkrétních osob činných v dané právnické osobě této nijak nezabrání nadále porušovat zákony. Je tomu tak proto, že se takový postih fyzické osoby fakticky nijak nedotkne vlastní činnosti právnické osoby jako takové, tedy jejích materiálních zdrojů a personálních předpokladů pro pokračování v trestné činnosti. 25 Nadto se můžeme setkat i s případy, kdy jsou zaměstnanci podniku, kteří byli odsouzeni za trestný čin spáchaný v jeho zájmu, mnohdy po jejich odsouzení tímto dokonce pochváleni, povýšeni anebo jinak odměněni. 26 Podnik tak může kupříkladu kompenzovat takto odsouzené fyzické osobě jí uložený peněžitý trest, který bude pro tento, vzhledem k tomu, že bude ukládán mimo jiné s přihlédnutím k poměrům pachatele, fyzické osoby, ve většině případů směšně nízký. Tím dochází k tomu, že formálně je vše v pořádku, ale fakticky k potrestání nedošlo HEINE, Günter. Die strafrechtliche Verantwortlichkein von Unternehmen: internationale Entwicklung nationale Konsequenzen. Österreichische Juristen-Zeitung, 1996, č. 6, s Abschlussbericht der Kommission zur Reform des strafrechtlichen Sanktionensystem (März 2000), Teil 12 [cit ]. Dostupný z WWW: < 24 ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s Tamtéž. 26 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009, s LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, 1997, s

16 Trestní odpovědnost právnických osob je tak v těchto případech schopna vyplňovat mezeru sankcionování tam, kde nelze dovodit individuální trestní odpovědnost, anebo postihnout právnickou osobu i v případě, kdy dojde z výše uvedených důvodů k zastavení trestního stíhání anebo zproštění obžaloby pachatele fyzické osoby. 28 Stejně tak cílí trestní odpovědnost právnických osob na účinnější ochranu společenských zájmů i tím, že trestní sankce postihují právnickou osobu v jejím samotném základu, a tak minimalizují riziko opětovného páchání trestné činnosti. 29 Důvody mezinárodního charakteru 30 Nesnižujíce nijak hodnotu předešlých argumentů, je třeba připustit, že v podmínkách České republiky byla potřeba zavedení trestní odpovědnosti právnických osob prosazována daleko více mezinárodními tlaky než tím, že by zde někomu zásadně chyběla. 31 Třetí důvod pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob tak můžeme spatřovat v souvislostech mezinárodního charakteru. Myšlenka postihovat deliktní jednání právnických osob efektivními sankcemi začala být na mezinárodním fóru akcentována v souvislosti s globalizačními a integračními procesy poslední čtvrtiny 20. století. Od konce 70. let minulého století se tak v celé řadě mezinárodněprávních, politických či vědeckých dokumentů objevuje požadavek na to, aby státy svým vnitrostátním právem umožnily sankcionování právnických osob za jejich protiprávní jednání, které by bylo účinné a plnilo dostatečně represivní i preventivní funkci. Dokumenty tohoto typu vznikají především na půdě Organizace spojených národů, jejích orgánů a organizací, OECD, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Evropských společenství, Evropské unie, ale i na vědeckých fórech, například na konferencích Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP). Právní povaha těchto dokumentů je rozdílná. Některé z nich jsou závaznými mezinárodními smlouvami, jiné mají povahu doporučení, resp. nemají vůbec právní charakter. Právní předpisy Evropských společenství/evropské unie pak mají zpravidla podobu rámcového rozhodnutí nebo směrnice JANDA, Petr. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum, 2006, č. 5, s ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s Problematika deliktní odpovědnosti právnických osob v aktech mezinárodního práva, resp. v aktech EU/ES představuje relativně širokou a samostatnou partii, které se nelze s ohledem na omezený rozsah práce detailněji věnovat. V podrobnostech tak odkazuji například na BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s JANUŠ, Jan. Jak vidí nový zákon právníci z praxe: Názor Jana Vidrny. Právní rádce, 2012, č. 1, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

17 Co je však pro všechny tyto dokumenty společné, je to, že žádný z nich jako takový neobsahuje výslovný požadavek na zavedení trestněprávních ( kriminálních ) sankcí sensu stricto, tj. sankcí stanovených trestním zákonem a ukládaných trestním soudem v trestním řízení. 33 Naopak se v nich dosti často vyskytuje terminologie připouštějící alternativní právní povahu odpovědnosti a sankcí, když tyto jsou v těchto dokumentech popisovány pouze co do jejich kvality či intenzity tak, že by to měly být sankce účinné, přiměřené a odstrašující 34 ( effective, proportionate and dissuasive ; efficaces, proportionnées et dissuasives ; wirksame, angemessene und abstreckende ). Uvažovat tak lze teoreticky nejen o variantě trestněprávního či administrativněprávního postihu právnických osob za protiprávní jednání v těchto dokumentech uvedených, ale i o variantě postihu soukromoprávního. Této varianty však zatím nevyužil žádný stát, neboť možnosti postihu právnických osob v rámci soukromého práva jsou velmi limitované. Představit si lze toliko ručení právnické osoby za peněžitý trest uložený osobě fyzické za trestný čin spáchaný jménem právnické osoby, v zájmu právnické osoby anebo k jejímu prospěchu. Taková sankce by však na právnickou osobu neměla dostatečně odstrašující účinek, nehledě na to, že by uhrazením peněžitého trestu právnickou osobou na základě jejího ručitelského závazku jednoduše unikla svému postihu fyzická osoba, které by byl peněžitý trest v trestním řízení primárně uložen. 35 Požadavek zavedení trestní odpovědnosti právnických osob jako takové je tak dovozován víceméně pouze z charakteru, resp. závažnosti sankcí, které jsou v jednotlivých dokumentech příkladmo vyjmenovány. Tak například Doporučení Rady ministrů ES č. 88 (18) ze dne 20. října 1988 uvádí jako příklad sankcí, které by měly státy zvážit co do možnosti jejich ukládání podnikům, sankce jako je například pokuta či jiná peněžitá sankce, zabavení majetku, jehož bylo užito ke spáchání trestného činu nebo představujícího zisky ze spáchané nezákonné činnosti, zákaz některých činnosti, zejména vyloučení z obchodování s orgány veřejné správy, vyloučení z daňových výhod a dotací, zákaz reklamy na zboží nebo služby, zrušení licence, odvolání vedoucích pracovníků, jmenování dočasného správce soudním orgánem, uzavření podniku, zrušení podniku anebo zveřejnění odsuzujícího rozsudku. 33 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Tuto terminologii obsahuje například ve svém čl. 3 odst. 2 Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze dne , jejíž smluvní stranou je i Česká republika. 35 ŠÁMAL, Pavel. K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. In: VANDUCHOVÁ, Marie, HOŘÁK, Jaromír (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C.H.Beck, 2011, s

18 1.2.2 Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Nespravedlnost trestního postihu právnických osob Za první důvod hovořící proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo považováno to, že trestní postih právnických osob je nespravedlivý, protože postihuje i nevinné osoby v rámci právnické osoby. 36 Odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob často namítali, že trest uložený právnické osobě může svými účinky nepochybně postihnout i nevinné členy právnické osoby, a to především tehdy, uplyne-li delší doba mezi spácháním trestného činu a uložením trestu, v níž se mohou eventuálně někteří její členové vyměnit. Dále pak podle nich existuje i nebezpečí, že trestem uloženým právnické osobě mohou být postiženy i další osoby, které se na trestné činnosti právnické osoby nijak nepodílely, a to například věřitelé, jejichž pohledávky nebude možné v důsledku uložené sankce uspokojit, anebo drobní akcionáři, kteří nemohli závadné chování právnické osoby nijak ovlivnit. Konečně pak odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob v této souvislosti kritizovali i to, že vedle výše uvedeného může mít sankcionování právnických osob ještě daleko širší společenské dopady a zasáhnout i jiné společenské zájmy, když například likvidace hospodářského podniku může zvýšit nezaměstnanost v celém regionu. 37 Taková obava je jistě legitimní, nicméně lze mít nepochybně za to, že je pro právnické osoby možné stanovit katalog takových sankcí, jejichž nežádoucí dopady na nevinné osoby budou naprosto minimální. Pokud nahlédneme do českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nalezneme v něm předně široký katalog sankcí s tím, že tam, kde to charakter trestu umožňuje, je rámec trestních sazeb stanoven dostatečně široce. Tím se ponechává soudům prostor pro to, aby při volbě druhu a výměry sankce přihlédly i k jejím možným důsledkům, resp. dopadům na třetí osoby. Stejně tak jsou povolány k minimalizaci tohoto rizika i příslušná ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jako je kupříkladu 14 odst. 3 ZTOPO, podle něhož je potřeba, aby soud při ukládání trestních sankcí přihlédnul právě i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, anebo 18 odst. 1, který zdůrazňuje, že uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv 36 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s

19 poškozeného. Český zákonodárce tak spoléhá na moudrost soudce při aplikaci práva. 38 V ostatním se pro osoby, jež byly postiženy trestem uloženým právnické osobě, může teoreticky otevřít cesta k tomu, aby ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, požadovaly od státu nejenom náhradu majetkové újmy, ale i náhradu újmy morální. 39 Ani argumentovat zvýšením nezaměstnanosti v důsledku likvidace právnické osoby, není úplně namístě. Zcela jistě by totiž nebylo správné zvýhodňovat toho, kdo se svým protiprávním jednáním dopouští protispolečenských aktivit jen proto, že na druhé straně působí společensky pozitivně. Nadto je pak potřeba uvědomit si, že podobně nežádoucí účinky sankcí se vyskytují i v případě správního trestání anebo při trestním postihu fyzických osob, kdy například uvězněním živitele rodiny je ohrožen sociální status celé rodiny. 40 Je tak nelogické, že nesení těchto negativních důsledků sankcí je v ostatních případech přijatelné, je respektováno, ale pokud jde o sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva, je předmětem pochyb. Nevhodnost trestních sankcí Jako druhý důvod pak kritici trestní odpovědnosti právnických osob jedním dechem dodávali, že nejen vzhledem k výše uvedenému, ale i v rovině obecné nejsou pro právnické osoby trestní sankce vhodné. 41 Pokud jde o sankcionování právnických osob v minulosti, tak ačkoliv nevíme, jakou povahu spolky, obce, cechy gildy, měšťanské svazy či náboženské sekty měly, a tak nemůžeme hovořit o právnických osobách v dnešním slova smyslu, mohli jsme pozorovat zvláštní podobu trestní odpovědnosti takových kolektivní subjektů, resp. jejich sankcionování, již ve starověku či středověku. 42 Jak uvádí Solnař, z českých historických pramenů se dozvídáme například to, že města anebo kláštery mohly být běžně trestány, a to konkrétně peněžitým trestem (pokutami) za pych, nátisk, moc, nářek cti, nehonění loupežníků a jiná provinění. 43 Mimo to jsme se mohli setkat i s trestem propadnutí majetku, když již podle Řádu 38 Tamtéž. 39 VIDRNA, Jan, PERGL, Robert. Akciová společnosti, vstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky Trestní právo, 2011, č. 6, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Trestní právo, 2000, č. 7 8, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie (ed.): Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s SOLNAŘ, Vladimír. Z dějin českého zemského práva. Praha: Bursík & Kohout, 1921, s

20 práva zemského propadl majetek hradu a města, jež ukrývalo ztracence, králi. Sankcionování těchto subjektů tak nebylo rozhodně záležitostí zcela nepřirozenou. 44 Dnes odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob upozorňují argumentem nevhodnosti trestních sankcí pro právnické osoby jednak na to, že tyto v případě právnických osob neplní svůj účel, a dále pak na to, že hospodářský život má dostatek osvědčených nástrojů, prostřednictvím kterých je schopen se sám regulovat, ať už jde o nástroje čistě ekonomické, anebo soukromoprávní. Veřejnoprávní zásahy tak mají být podle nich omezeny na nutné minimum, na případy závažných protispolečenských excesů, přičemž pro tyto případy pak postačuje tradiční koncepce správního trestání, resp. individuální trestní odpovědnost. 45 Trhlinou tohoto vyčerpávajícího argumentu je ovšem to, že závažných a vysoce nebezpečných excesů v činnosti právnických osob stále přibývá a reálně se ukazuje, že dříve uvedené regulační mechanismy nejsou s to taková negativní protispolečenská jednání dostatečně účinně potlačit. 46 Je samozřejmé, že katalog trestů nemůže být u fyzických a právnických osob naprosto shodný, jinak však nelze pochybovat o tom, že trestní sankce jsou dobře uplatnitelné i vůči právnickým osobám. 47 Stejně tak je vhodné uvědomit si v této souvislosti to, že trestní odpovědnost právnických osob nijak nenahrazuje dosavadní regulační mechanismy, tyto pouze doplňuje o další nástroje a i nadále se plně uznává zásada pomocné role trestní represe, připouštějící trestní odpovědnost jako ultima ratio tam, kde ostatní prostředky selžou 48. Pokud jde o účel trestu, pak i přestože je tento v případě právnických osob z povahy věci do jisté míry modifikovaný, ani ten nelze bez dalšího odmítat (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část ). 44 Až v roce 1245 se objevil první z významnějších názorů, jež vyzýval k opuštění trestání kolektivních subjektů, a to názor německého právního teoretika Malblanca, podle něhož právnické osoby neoplývají způsobilostí přijmout účinky trestu. Jeho myšlenky byly následně podpořeny i von Savignyho doktrínou fiktivní povahy právnických osob. 45 MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s Tamtéž. 47 MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Trestní právo, 2000, č. 7 8, s K tomuto srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tdo 764/2009. Shodně i judikatura Ústavního soudu. 14

21 2 Právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Výsledkem dříve uvedených požadavků na mezinárodním poli a důvodů vnitrostátní povahy bylo přijetí zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který, dle dikce jeho 1 odst. 1, upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám. 2.1 Struktura zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob se skládá z šesti částí (obecná ustanovení, základy trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám, zvláštní ustanovení o řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, účinnost) a obsahuje celkem 48 ustanovení. Jeho prvých 27 ustanovení ( 1 až 27 ZTOPO) je ustanoveními hmotněprávními, která kopírují systematiku obecné části trestního zákoníku, když obsahují podmínky trestní odpovědnosti právnických osob a zásady sankcionování. Počínaje 28 nalezneme v tomto zákoně normy procesní, jež upravují specifická pravidla trestního řízení proti právnickým osobám. Sankcionováním právnické osoby se pak zaobírají primárně ustanovení 14 až 27 ZTOPO. Zákon obsahuje prvně obecné zásady nazvané Přiměřenost trestu a ochranného opatření ( 14 ZTOPO), dále pak ustanovení, jež uvádí výčet jednotlivých druhů trestů a ochranných opatření ( 15 ZTOPO), pravidla pro ukládání jednotlivých druhů trestů ( 16 až 23 ZTOPO), ustanovení o promlčení trestu ( 24 a 25 ZTOPO), ustanovení o ukládání ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ( 26 ZTOPO) a zvláštní ustanovení o zániku účinků odsouzení jakožto obdobě zahlazení odsouzení u fyzických osob ( 27 ZTOPO). Výkon těchto sankcí pak řeší ustanovení 38 až 41 ZTOPO. 15

22 2.2 Právní povaha zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Jak bylo dříve uvedeno, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje současně prvky trestního práva hmotného i trestního práva procesního. Jedná se tak o zákon tzv. smíšený. Tento ovšem sám o sobě nepředstavuje kompletní nebo vyčerpávající právní pravidla pro ukládání trestních sankcí právnickým osobám a jejich výkon, a tak je potřeba jej chápat, interpretovat a aplikovat nejen samostatně, ale i ve vztahu k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu, avšak to pouze potud, pokud on sám nestanoví jinak a pokud to povaha věci, zejména s přihlédnutím k charakteru právnických osob, nevylučuje ( 1 odst. 2 ZTOPO). Jde tak o zákon, který je svou povahou tzv. speciální. 49 Podle Bohuslava pak vzhledem k dikci ustanovení 1 odst. 2 ZTOPO nelze mít za neodůvodněnou obavu, že výklad tohoto ustanovení může v praxi působit při aplikaci problémy, a bude tak na orgánech činných v trestním řízení, jak si s aplikací subsidiárních ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu poradí. 50 S tímto názorem se zcela ztotožňuji, neboť dokázat správně porozumět všem ustanovením zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to ještě ve všech jejich možných souvislostech, není vždy jednoduché. V této souvislosti mi však nedá nevyjádřit svůj nesouhlas s tím, že podle některých 51 jsou přímé odkazy na trestní zákoník anebo trestní řád, které v některých svých ustanoveních zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje, z hlediska 1 odst. 2 ZTOPO zcela nadbytečné. Tento názor nezastávám, resp. takové odkazy bych nadbytečnými nenazývala, neboť tím, že v zájmu právní jistoty zákon tímto způsobem zdůrazňuje platnost či použitelnost obecné úpravy v trestním zákoníku či trestním řádu, do značné míry usnadňuje aplikaci těchto subsidiárních předpisů. Na druhé straně jsem však toho názoru a problém bych spatřovala spíše v tom, že situace, kdy se zákon o trestní odpovědnosti právnických osob poněkud nahodile v některých případech výslovně dovolává například přiměřeného použití trestního zákoníku (srov. např. 19 ZTOPO) a v jiných, povahově shodných případech nikoli (srov. např. 18 ZTOPO), může ve svém výsledku poněkud kontraproduktivně přinášet určité interpretační a aplikační problémy. 49 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Srov. např. ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

23 2.2.1 Problematika upuštění od potrestání V návaznosti na výše uvedené mohou asi největší problém vyvolávat otázky, které zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neřeší výslovně v žádném svém ustanovení. Takovým případem může být v oblasti sankcionování právnických osob například možnost aplikace upuštění od potrestání pachatele podle 46 tr.z. a podmíněného upuštění od potrestání s dohledem podle 48 tr.z. 52. Užití těchto institutů nelze totiž s ohledem na 1 odst. 2 ZTOPO bez dalšího vyloučit. Skutečnost, že se jedná o otázku nemálo složitou, dokládá i to, že se k otázce, zda je v případě právnické osoby možné upustit od potrestání, nestaví zcela jednoznačně ani právní teoretici. Někteří z nich si pak dokonce i protiřečí. Například Šámal a kol. prvně uvádí, že přístup vylučující možnost použití upuštění od potrestání by byl nepochybně v rozporu se zásadami spravedlnosti a přiměřenosti ukládaných trestních sankcí, kdy uplatnit ve vztahu ke každé trestně odpovědné právnické osobě lze jen taková trestní opatření, jež nepřevyšují míru nezbytně nutnou pro ochranu společnosti 53, ovšem na jiném místě možnost upuštění od potrestání u právnických osob zásadně vylučuje, když uvádí, že upuštění od potrestání neodpovídá požadavku ukládat trestně odpovědným právnickým osobám účinné, přiměřené a odrazující sankce a pokud jde o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem u právnické osoby, to nebude praktické ani z dalšího důvodu, protože obligatorně ukládaný dohled předpokládá systematickou práci probačního úředníka s konkrétní fyzickou osobou. 54 Ač implicitně vyjádřený, lze zcela opačný názor nalézt u Forejta, Habarty, Třešlové, kteří k otázce upuštění od potrestání u právnických osob uvádí, že s ohledem na právní úpravu 46 odst. 1 tr.z. lze upustit od potrestání právnické osoby pouze v případě přechodu trestní odpovědnosti za přečin; pokud v důsledku právního nástupnictví dojde k přechodu trestní odpovědnosti za zločin, nelze institut upuštění od potrestání aplikovat, v čemž lze spatřovat určitý nedostatek právní úpravy. 55 Tito autoři se pak nestaví nijak záporně ani k podmíněnému upuštění od potrestání s dohledem, když uvádí, že u právnických osob 52 Ustanovení 47 tr.z. (upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence) žádné problémy vyvolávat nemůže, neboť tyto druhy ochranných opatření právnické osobě uložit nelze. 53 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

24 přichází v úvahu situace, kdy se navzdory tomu, že právnická osoba byla odsouzena, na ni hledí, jako by k odsouzení nedošlo i v případě upuštění od potrestání s dohledem, kdy pokud bylo vysloveno, že se pachatel, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen. 56 Podle mého názoru by upuštění od potrestání u právnické osoby a priori vyloučeno být nemělo. Problém ovšem může nastat, pokud se blíže podíváme na jednotlivá ustanovení trestního zákoníku, jež institut upuštění od potrestání, resp. upuštění od potrestání s dohledem upravují. Nalezneme zde totiž více otázek, než odpovědí. Jako vhodný příklad může posloužit hned 46 odst. 1 tr.z., jež uvádí, že od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Z tohoto ustanovení vyplývá, a problémem může být právě to, že podmínkou pro upuštění od potrestání je v tomto případě mimo jiné lítost pachatele jakožto vnitřní postoj pachatele k činu 57 a projednání věci, jež postačí k nápravě pachatele. Je otázkou, zda může právnická osoba tyto požadavky naplnit. Pokud jde o 48 tr.z., tedy podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, pak zde může být na obtíž aplikace tohoto ustanovení již s ohledem na účel trestu v případě právnických osob (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část ), když institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem představuje jeden z projevů probace v českém trestním právu, přičemž základní charakter probace lze vymezit jako konstruktivní metodu převýchovy pachatele či institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele, spojený s určitými prvky pomoci, usnadňující resocializaci pachatele. 58 Dále pak souhlasím s výše uvedeným názorem Šámala a kol. 59, podle kterého problém v tomto případě vyvolává i nutnost spolupráce probačního úředníka a konkrétní fyzické osoby. Mnohem lépe se tak k problematice upuštění od potrestání postavil například slovinský zákonodárce, který možnost upuštění od potrestání ušil na míru právnické osobě a 56 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I. Obecná část ( 1 139). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, 2014, s Patrně odlišný názor zastávají např. Forejt, Habarta, Třešlová. K tomuto srov. FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

25 výslovně ji zakotvil do svého zákona o odpovědnosti právnických osob za trestné činy 60. Podle tohoto může být za podmínek čl. 11 odst. 2 SZOPO upuštěno od potrestání právnické osoby v případech, kdy vedení právnické osoby po spáchání trestného činu ihned a dobrovolně vrátí prospěch získaný trestným činem, anebo poskytne odškodnění za způsobenou škodu, či poskytne informace o odpovědnosti dalších právnických osob. Jednoznačné řešení této otázky v českém právu tak přinese až judikatura, která se zatím touto otázkou nijak nezabývá. 60 Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (ZOPOKD) [cit ]. Dostupný z WWW: < 19

26 3 Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část Dříve než se budu věnovat každé jedné sankci podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, zaměřím v této kapitole svou pozornost na základní teoretické otázky dotýkající se sankčního systému, trestů a ochranných opatření. 3.1 Variabilita sankčního systému Jednou z otázek řešených v rovině právních následků protiprávního jednání právnické osoby byla při přípravě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob otázka monismu či dualismu trestních sankcí, ačkoliv se diskuze, přesněji řečeno, zaměřila spíše na koncepční otázku, zda zvolit po vzoru některých zemí jednu univerzální sankci, tj. sankci peněžitou (pokutu), anebo zda v nově připravovaném zákoně upravit více druhů sankcí. V evropských zemích, ve kterých je zavedena pravá trestní odpovědnost právnických osob, se můžeme setkat v zásadě se dvěma způsoby sankcionování právnických osob. Existují státy, kde je jedinou trestněprávní sankcí sankce peněžitá (pokuta). Mezi tyto patří například Nizozemí, Rakousko, Dánsko anebo Finsko. Naopak v právní úpravě jiných států můžeme nacházet širokou škálu trestněprávních sankcí. Příkladem zde může být Francie, Slovinsko anebo Maďarsko. Podle mého názoru by měl být systém sankcí dostatečně členitý, a to hned z několika důvodů. Prvně takový široký a pestrý katalog sankcí umožňuje soudu výběr té v tom kterém případě nepřiléhavější sankce, tedy umožní mnohem lépe a citlivěji postihovat konkrétní trestnou činnosti právnické osoby. Dále pak, pokud ohlédneme od skutečnosti, že peněžitou sankcí lze právnické osoby postihnout i podle předpisů správního práva, a tak si můžeme položit otázku, zda takový trestněprávní postih právnické osoby peněžitou sankcí není ničím jiným než nadbytečným krokem, bývají pokuty často shledávány, jak jsem uvedla již v první kapitole, jako zcela nedostatečné a jejich časté zvyšování do závratné výše nemusí vždy znamenat efektivní a skutečné potrestání právnické osoby. Jako nevýhoda u velmi vysokých pokut pak bývá spatřováno i to, že tyto mohou v konečné fázi zaplatit třetí subjekty (např. spotřebitelé), anebo že následkem takto uložené vysoké pokuty nebude mít potrestaný již žádné prostředky na nápravu (např. pokud jde o inovaci technologie škodící životnímu prostředí). Z jiné strany nahlíženo může pak u pokut působit poněkud kontraproduktivně i to, 20

27 že může právnická osoba s takovou sankcí již dopředu kalkulovat, tedy ji jako takovou brát jako očekávané riziko a zahrnout ji jako jednu ze svých nákladových položek. Dále je pak podle mého názoru taková univerzální peněžitá sankce nevhodná i proto, že její zakotvení, jakožto jediné možné sankce vychází víceméně z předpokladu, že je účel existence právnických osob vázán zejména na dosahování zisku. Tento názor je však potřeba odmítnout již s ohledem na to, že ne u všech právnických osob, ačkoliv jsou třeba i podnikateli, musí jejich jednání sledovat pouze ekonomické cíle. Není proto úplně vhodné spojovat dostatečné preventivní a represivní působení trestních sankcí pouze se sankcí peněžitou. Konečně se mi pak nejeví katalogy sankcí, jež v sobě obsahují pouze jeden peněžitý trest, jako dostatečně vhodné i proto, že tyto dle mého názoru neposkytují dostatečnou možnost postihu právnické osoby v případech, kdy tato buď nemá majetek, anebo páchá trestnou činnost nemajetkové povahy, u které by bylo vhodnější uložení jiného druhu sankce. 61 Český zákonodárce tak zvolil podle mého názoru zcela správně po vzoru trestního zákoníku i v případě sankcionování právnických osob cestu dualismu trestních sankcí s tím, že v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob můžeme nalézt poměrně široký katalog sankcí, když podle tohoto zákona lze právnickým osobám ukládat celkem 8 trestů a 1 ochranné opatření. Na druhé straně je však potřeba připustit, že ani takový katalog, jež v sobě zakotvuje celou řadu sankcí, není všespasitelný. Myšlenka, že by se tímto vyřešily všechny problémy, by byla myšlenkou mylnou, neboť i v tomto případě může s ohledem na vymezení podmínek pro ukládání jednotlivých sankcí nastat zcela jistě situace, kdy bude obtížné uložit právnické osobě dost dobře účelnou sankci, a to například tehdy, pokud se daná právnická osoba bude již nacházet v likvidaci a nebude mít téměř žádný majetek, nadto pak, bude-li zapotřebí uspokojit řadu majetkových nároků třetích osob. V takovém případě nebude jistě účelné ukládat jí jakýkoliv majetkový trest, stejně jako některý z trestů vyslovujících určitý zákaz. Rovněž nebude takové právnické osobě možné uložit ani trest zrušení právnické osoby. Jediným zbývajícím trestem, o jehož uložení tak lze při splnění zákonných podmínek uvažovat, je trest uveřejnění rozsudku, jehož účel se ovšem v tomto případě bude zpravidla míjet s účinkem. 61 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

28 3.2 Tresty Pojem trestu Pojem trestu není v současném trestním zákoníku ani v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob nijak nevymezen. Vymezení tohoto pojmu se však bohatě věnuje právní teorie. Jeho vhodnou definici tak nalezneme například u Jelínka, který trest definuje nejprve v obecné rovině jako zákonem stanovený negativní právní následek za určitě protiprávní jednání 62 a následně jej charakterizuje jeho jednotlivými pojmovými znaky, které lze shrnout tak, že trest představuje prostředek státního donucení, který může být uložen výlučně pachateli trestného činu, a to výhradně soudem s tím, že trestem, jako takovým, je pachateli trestného činu způsobena újma. 63 Pokud budeme zkoumat tyto pojmové znaky trestu blíže, pak zjistíme, že pokud jde o právnické osoby, mohou tyto působit určité problémy. První kolizi můžeme spatřovat v tom, že s ohledem na zásadu přechodu odpovědnosti na právního nástupce, která je zakotvena v 10 ZTOPO, umožňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob uložení trestu nikoli jen pachateli trestného činu jako takovému, ale fakticky i jeho právnímu nástupci, tedy osobě, která svým jednáním znaky trestného činu sama nenaplnila, nebo o něm dokonce ani nevěděla. Stejně tak můžeme v této souvislosti nacházet další problém i v újmě, jež je pachateli trestného činu takovým trestem působena. Vzhledem k výše uvedenému může totiž takovou újmu trest působit i subjektu od pachatele trestného činu úplně odlišnému, nehledě na to, že uloženým trestem mohou být svým způsobem dotčeny i další osoby, které se na trestné činnosti právnické osoby nijak nepodílely, nebo o ní nevěděly. Z právních teoretiků se k tomuto problému vyjádřil například Jelínek tak, že je pojmově zřejmé, že se nemůže jednat o tresty, které jsou spojeny s individuální vinou pachatele, ale spíše o sankce svého druhu. 64 Jeho názor pak utvrzuje Wells, když dochází k závěru, že zatímco v případě fyzických osob je používáno výhradně používáno pojmu punishment (trest), tak v případě korporací jako subjektů trestní odpovědnosti se užívá pojmu sanction (sankce) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s Tamtéž, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s WELLS, Celia. Corporations and criminal responsibility. 2nd edition. Oxford: Oxford University press, 2001, str. 31 an. 22

29 Opačný názor pak zastávají a do polemiky s názorem Jelínka se pouští, dle mého poněkud jednoduše a bez bližšího zkoumání problematiky, Forejt, Habarta, Trešlová, když uvádí, že trest jako opatření státního donucení je ukládán v trestním řízení jménem státu k tomu povolanými soudy pachateli za trestný čin, kterého se dopustil, je jím působena určitá újma pachateli a zároveň vysloven etický odsudek spáchaného jednání a jeho pachatele, přičemž tato charakteristika se plně uplatní i na sankce upravené zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, a není proto namístě přicházet s novou terminologií pro označení těchto druhů sankcí ukládaných právnickým osobám 66 anebo Kalvodová, která se k tomuto problému vyjadřuje tak, že pokud už akceptujeme samotný pojem trestní odpovědnosti právnické osoby, pak se není třeba bránit ani pojmu trest či trestání, neboť trestný čin a trest představují dva základní elementy trestní odpovědnosti. Navíc v pojmu trest je obsaženo negativní hodnocení trestného činu a jeho pachatele, což má svůj význam i v případě, že tímto pachatelem je právnická osoba. 67 Osobně mám nejblíže k názoru Jelínka, a to především s ohledem na pojmové nepřesnosti, jež jsem výše uvedla. Bylo by tak mnohem vhodnější, kdyby zákon užíval po vzoru zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který užívá místo pojmu trest pojem opatření, namísto pojmu trest obecnějšího pojmu sankce Účel trestu Na rozdíl od českého trestního zákona z roku 1961, který v ustanovení 23 o účelu trestu ve vztahu k fyzickým osobám uváděl, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím výchovně působit i na ostatní členy společnosti, se dnes trestní zákoník jakož i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, stanovení účelu trestu vyhýbají. Na základě ustanovení 23 trestního zákona z roku 1961, judikatury a odborné literatury 68 však můžeme dojít k závěru a shrnout, že trest plní v případě fyzických osob čtyři základní účely, kterými jsou ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti (tzv. zábranný účinek trestu), 66 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Např. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

30 výchovné působení na ostatní členy společnosti (tzv. generálně preventivní účinek trestu) a výchova odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život. Otázkou ovšem je, zda takto, pro fyzické osoby vymezený účel trestu, lze bez dalšího vztáhnout i na osoby právnické, resp. zda trest v případě právnických osob vůbec nějaký účel plní. Ve své práci se spojitostí účelu trestu a právnické osoby zabývá například Lütolf, která na tomto místě řeší dvě otázky, a to, zda je právnická osoba vůbec schopna trest pocítit a zda potrestáním právnické osoby může být dosaženo pro fyzické osoby vymezeného účelu trestu. 69 Na to, zda lze aplikovat teorie účelu trestu konstruované pro fyzické osoby i na osoby právnické, se ptá i Gobert, a dochází k závěru, že v některých případech více či méně vhodně. 70 Už formulace více či méně vhodně ovšem značí, že názory na tuto problematiku nejsou jednostranné a stejně jako u výše řešeného problému pojmu trestu, ani zde nedostaneme jednoznačnou odpověď. Podle ryzích kritiků nelze u právnických osob naplnění účelu trestu vůbec očekávat, neboť tyto nejsou podle nich schopny pociťovat újmu, která by vedla ke zpětnému a kritickému zkoumání vlastních činů, stejně jako nejsou schopny vnímat ani závadnost svého jednání jako takovou. Zastánci toho, že i v případě právnických osob plní trest určité funkce, však poukazují na to, jakým způsobem tento u právnických osob funguje a jak by na něj mělo být nahlíženo. Tak například Hirsch uvádí, že pokud si představíme právnickou osobu jako jakousi abstraktní organizační strukturu, pak je možno pochybovat o jakémkoli účelu trestu. Pokud ale pohlížíme na právnickou osobu jako na subjekt s proměnlivým personálním substrátem a vlastními orgány, pak už je možno hovořit v případě uložení trestu o tom, že tento vyvolá reakci (nejen) v rámci právnické osoby. 71 Podle mého názoru není možné účel trestu v případě právnických osob jakkoliv zpochybňovat. Vždyť tím bychom v podstatě fakticky zpochybnili a odmítli smysl a podstatu institutu trestní odpovědnosti právnických osob jako takové. Na druhé straně je ovšem logické, že účel trestu tak, jak je pojímán v případě fyzických osob, lze vůči právnickým osobám vztáhnout víceméně pouze částečně. Je nepochybné, že i u trestů ukládaných právnickým osobám je na prvním místě kladen důraz především na ochranu společenských zájmů. Stejně tak musí trest ukládaný právnické osobě sledovat také účel represivní, tj. postihnout pachatele, právnickou osobu, za jí spáchaný trestný čin a zabránit jeho 69 LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, 1997, s GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, 2003, s HIRSCH, Hans Joachim. Strafrechtliche Verantwortlichkeit von Unternehmen. Zeitschrift für gesamte Strafrechtswissenschaft, 1995, č. 2, s

31 opětovnému spáchání. Zároveň je i v případě právnických osob nezastupitelnou funkcí trestu jeho generálně preventivní působení, tj. působení i na jiné právnické osoby ve smyslu toho, aby ani ony nepáchaly trestné činy. Už z těchto důvodů jsou v mezinárodních smlouvách a normách evropského práva požadovány takové sankce, které jsou, mimo jiné, odrazující a sankce, které je pak možné ukládat právnickým osobám podle jednotlivých právních úprav, se soustřeďují především do oblasti majetkové anebo jsou ukládány ve formě různých zákazů a omezení. Asi největší problém může ovšem činit účel trestu, který je spatřován ve výchově pachatele, resp. odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život. Ačkoliv je pojmově a z logiky věci zřejmé, že právnickou osobu nelze vychovat k tomu, aby vedla řádný život, ustoupila bych na tomto místě od přílišného formalismu a pojímala bych tento účel prvně ve smyslu toho, že cílem odpovědnosti právnických osob by mělo být předcházení protiprávnímu jednání tím, že budou právnické osoby pod hrozbou sankce motivovány k přijetí vhodných vnitřních regulačních procesů, které zajistí účinný dohled vedení nad jednáním zaměstnanců. 72 V případě, kdy už dojde k odsouzení právnické osoby a z této se tak stává pojmově odsouzený, pak nelze nijak předem vyloučit ani to, že takto uložený trest bude na právnickou osobu působit, a tuto motivovat k tomu, aby se do budoucna stala lepším firemním občanem anebo korporátním subjektem 73. V případě účelu trestu by tak bylo vzhledem k výše uvedenému, tj. do jisté míry modifikovanému účelu trestu v případě právnických osob, více než vhodné, aby se zákonodárce do budoucna pokusil tento v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vymezit tak, jak to ze stejného důvodu učinil i v případě zákona o soudnictví ve věcech mládeže Tresty v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Ustanovení 15 odst. 1 ZTOPO je naplněním zásady nulla poena sine lege a stanoví taxativní výčet trestů, které lze právnické osobě uložit. Jedná se o trest zrušení právnické osoby, trest propadnutí majetku, peněžitý trest, trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, trest zákazu přijímání dotací a subvencí a trest uveřejnění rozsudku. 72 JELÍNEK, Jiří. Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Kriminalistika, 2012, č. 1. s Tamtéž. 25

32 Tyto tresty jsou v zákoně systematicky uspořádány podle své závažnosti od trestu nejpřísnějšího (trest zrušení právnické osoby) až po trest nejmírnější (trest uveřejnění rozsudku). Okruh trestů, jež je možné uložit právnickým osobám, je oproti trestům, které je možné uložit osobám fyzickým, menší, když fyzickým osobám lze uložit podle 52 tr. z. celkem 12 druhů trestů a trest výjimečný, upravený v 54 tr. z. V uvedeném výčtu trestů podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob pak nalézáme několik druhů trestů, které trestní zákoník nezná, pokud jde o trestání pachatelů fyzických osob. Jimi jsou tresty zrušení právnické osoby, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí a uveřejnění rozsudku. Naopak z trestů, které lze uložit fyzickým osobám, se i u právnických osob můžeme setkat s trestem propadnutí majetku, peněžitým trestem, trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a trestem zákazem činnosti. Tresty ukládané právnickým osobám pak můžeme rozdělit do několika kategorií, a to na: Tresty zákazové. Těmi jsou tresty, které omezují svobodu činností právnické osoby ve smyslu zákazu určité činnosti právnické osoby ve vymezené oblasti. Do této kategorie spadá z trestů uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí. Dva naposledy uvedené tresty, tj. trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí řadí Heine mezi tresty majetkové. S tímto pojetím se neztotožňuji. Jimi působená majetková újma je totiž pouze potenciální, nemůžeme nijak přímo měřit zmenšení majetku jen v důsledku toho, že se právnická osoba nebude moci účastnit koncesního řízení anebo bude vyloučena z čerpání dotací. Nadto pak obdobný potenciál působit zmenšení majetku mohou mít i tresty jiné. Důsledky zákazových trestů pro právnickou osobu, podnikatele, jsou pak, vzhledem k výše uvedenému, očekávatelné. Může dojít ke snížení objemu produkce, někteří zaměstnanci se mohou stát v tomto důsledku nadbytečnými, může dojít k propadu zisku a tím i výplat, obchodní partneři právnické osoby mohou být vystaveni nebezpečí vzniku platební neschopnosti, zpoždění dodávek atd. I právnické osoby, které nejsou podnikateli, však mohou být těmito tresty vážně postiženy, když například různé organizace, které se věnují dobročinným aktivitám, mohou být teoreticky zlikvidovány, pokud jim bude odepřen přístup k dotacím, na nichž jsou při výkonu své činnosti třeba i do jisté míry závislé. 26

33 Tresty majetkové. Tresty majetkové se od trestů zákazových liší zejména tím, že nepostihují přímo činnost právnické osoby jako takovou, ale působí v samotném ekonomickém (majetkovém) základu právnické osoby. Do této kategorie spadá z trestů uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest propadnutí majetku, peněžitý trest a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Trest difamující. Do této kategorie spadá z trestů uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest uveřejnění rozsudku. Jedná se o trest, který poškozuje reputaci (pověst) právnické osoby v očích veřejnosti a v očích jejích konkurentů. Trest výjimečný. Jako trest výjimečný můžeme v případě právnických osob pojímat zcela nepochybně trest zrušení právnické osoby. K tomuto dělení je ovšem nutné dodat, že toto je zapotřebí chápat pouze v poloze teorie trestního práva, resp. penologie, jelikož se jednotlivé tresty v aplikační praxi navzájem prolínají a v konečném důsledku pak mají o mnoho širší dopad než ten, jaký prioritně definují. V praxi si lze snadno představit velmi závažné, mnohdy likvidační vedlejší dopady například u trestu propadnutí majetku. Obdobný dopad může mít na právnickou osobu i zákaz činnosti, když tento může vyústit až v její konečné uzavření. Stejně tak, podle systematického uspořádání trestů v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, na posledním místě uvedený, tudíž teoreticky nejmírnější trest uveřejnění rozsudku, může vést v důsledku účinku špatné publicity k nemalým ztrátám, až k případnému bankrotu společnosti. 3.3 Ochranné opatření Stejně jako pojem trestu, ani pojem ochranného opatření není trestním zákoníkem či zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, nijak definován. Jeho vymezení tak můžeme opět nalézt například u Jelínka, který ochranné opatření definuje po vzoru trestu nejprve obecně jako trestněprávní následek (trestněprávní sankci) trestného činu nebo činu jinak trestného, který ukládá soud v trestním řízení a státní mocí je zajištěna jeho vykonatelnost 74 a dále pak uvádí demonstrativně společné a odlišné znaky ochranného opatření a trestu, přičemž mezi společné znaky řadí to, že se v obou případech jedná o právní následky trestného činu, jde o opatření státního donucení, která mohou ukládat pouze soudy, tyto jsou vymahatelné státní mocí, ukládány pouze na základě zákona a při jejich ukládání je potřeba respektovat princip přiměřenosti a subsidiarity. Mezi odlišné znaky pak řadí to, že 74 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

34 ochranná opatření lze ukládat také za činy jinak trestné, při jejich ukládání není v takové míře zohledněna závažnost činu, ochranné opatření nevyjadřuje na rozdíl od trestu negativní hodnocení osoby pachatele, újma způsobená pachateli není v případě ochranného opatření jeho hlavním účinkem a podstatným znakem, ale pouze jeho průvodním jevem a to, že ochranné opatření je zásadně prostředkem speciální prevence. 75 Jediným ochranným opatřením, které lze právnické osobě uložit, je pak podle 15 odst. 2 ZTOPO ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. 75 Tamtéž, s

35 4 Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část V této kapitole se budu zabývat jednotlivými sankcemi podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Než abych však rozebírala dopodrobna každé jedno ustanovení tohoto zákona, které se jich dotýká, považuji za přínosnější zaměřit zde svou pozornost na vybrané problémy těchto sankcí a v případě, že některá z těchto byla právnické osobě již pravomocným rozhodnutím 76 uložena, takové rozhodnutí následně rozebrat. V ostatním odkazuji na relevantní literaturu Zrušení právnické osoby 16 Zrušení právnické osoby (1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby. (2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními nástroji. (3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu, k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. 76 Vycházela jsem ze statistiky Ministerstva spravedlnosti (viz Příloha 1) platné ke dni Např. JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s. 108 an.; ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2012, s. 336 an.; FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s. 132 an.; FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 69 an. 29

36 (4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace. (5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno Problémy trestu zrušení právnické osoby Trest smrti Vzhledem k tomu, že právnická osoba vstupuje právní mocí rozsudku, v rámci něhož byl této uložen trest zrušení právnické osoby, do likvidace, a následně zaniká, tj. ztrácí právní osobnost a přestává existovat, bývá někdy trest zrušení právnické osoby označován jako trest smrti, a proto, že tento není vzhledem k čl. 6 odst. 3 LZPS, který výslovně trest smrti zakazuje, přípustný u fyzických osob, je pak z toho kritiky tohoto trestu vyvozováno, že ani v případě právnických osob by neměl přicházet v úvahu. Nelze nesouhlasit s tím, že, jak tento trest označuje i odborná literatura či důvodová zpráva, je tento druh trestu přísný a výjimečný. Nicméně je podle mého názoru možné nad označením trest smrti a s tím spojenými, výše uvedenými, problémy polemizovat. Ačkoliv je jistě možné představit si fyzickou osobu, jejíž smysl života spočívá v páchání trestné činnosti, lidský život nelze nijak srovnávat s právní existencí osoby právnické, a to minimálně proto, že usmrcení fyzické osoby je konečnou a nezvratnou záležitostí, avšak zánik jedné právnické osoby jejím zrušením nemusí automaticky znamenat, že nemůže být založena nová právnická osoba se stejným personálním substrátem. Formulace převážné páchání Co považuji za problém podstatnější je to, že jisté komplikace by v praxi mohla činit jedna z podmínek pro uložení tohoto trestu, kterou je to, aby činnost právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Co rozumět pod formulací převážné páchání? Postačí, pokud toto tvoří 51 % činnosti právnické osoby? Jazykovým výkladem lze dospět podle Fenyka a Smejkala k závěru, že trest zrušení právnické osoby nebude moci být uložen za situace, kdy se právnická osoba dopustí jednorázově jediného trestného činu, neboť zákon používá nedokonavého tvaru páchání, a nikoli jeho dokonavé formy spáchání, avšak to s výjimkou případů, kdy by trestná činnost pokračovala po delší dobu nebo kdy by i kratší dobu trvající jednání mělo významné negativní 30

37 důsledky. 78 Podle Šámala a kol. pak nestačí, pokud bude takový trestný čin právnické osoby ojedinělým vybočením z jejího legálního působení, pokud nelze dovodit, že její činnost spočívá výlučně anebo alespoň převážně v páchání trestné činnosti. 79 S těmito názory souhlasím, neboť pokud bychom připustili interpretaci jinou, dostali bychom se nejspíš do rozporu se základní zásadou subsidiarity trestní represe. Odpověď na to, co je to převážné páchání však nikde v literatuře nenalezme. Tuto otázku tak bude potřeba do budoucna řešit a pojem převážné páchání judikaturou vyložit, případně se pak nabízí možnost uvedené ustanovení zákona příslušným způsobem pozměnit, neboť je nepochybné, že v případě tak závažného trestu, jakým trest zrušení právnické osoby jistě je, by si toto ustanovení zasloužilo konkrétnější znění, které nepřipustí žádné pochyby. Nadto pak považuji za vhodné dodat, že mimo situace uvedené v komentářové literatuře se může podle mého názoru jednat i o případy, kdy přes dřívější uložení sankcí nebylo nijak dosaženo nápravy právnické osoby a naopak u ní došlo k závažným případům recidivy. I u těchto právnických osob, pokud tedy nejsou pouhou prázdnou skořápkou, kde bude taková sankce z mého pohledu přípustná i v případech společensky méně nebezpečných jednání, lze odůvodnit použití tohoto trestu. Povaha právnické osoby Další podmínkou pro uložení tohoto trestu je to, aby jeho uložení nevylučovala samotná povaha právnické osoby. Podle Bohuslava lze pak ve spojení s ustanovením 14 odst. 1 ZTOPO, které upravuje kritéria pro výběr druhu trestu a jeho výměry, a to konkrétně se skutečností, že soud přihlédne též k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost, usuzovat, že právě těmto strategickým právnickým osobám, mezi které lze zařadit právnické osoby typu ČEZ, ČEPS, ČEPRO, Česká televize, Český rozhlas, České dráhy či veřejné vysoké školy, nebude moci být tento trest uložen. 80 Tato úvaha jde jistě správným směrem, když důvodová zpráva uvádí, že tento trest nelze uložit například právnickým osobám zřízeným zákonem 81 anebo územně samosprávným 78 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Mezi tyto lze řadit např. VZP, ČNB, České dráhy, samosprávné komory aj. 31

38 celkům. 82 Co bylo v této souvislosti nejvíce diskutovanou otázkou, bylo ovšem to, zda se toto ustanovení zákona, jež vylučuje možnost zrušení právnické osoby v případě, kdy to vylučuje její povaha, vztahuje i na církve, náboženské společnosti, odbory nebo politické strany. Podle mého názoru není možné na tomto místě argumentovat tím, že nikoliv, jelikož se jedná o právnické osoby, jejichž prostřednictvím se realizují práva garantovaná Listinou. Vždyť právem garantovaným Listinou je i například právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, a takovouto argumentací bychom vyloučili možnost uložení tohoto trestu u převážné většiny právnických osob. 83 Taková argumentace pak není vhodná i s ohledem na ustanovení čl. 16 odst. 4, čl. 20 odst. 3 a čl. 27 odst. 3 LZPS, podle nichž lze výkon uvedených práv omezit v případech stanovených zákonem, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Nadto pak, z logiky věci, pokud by nebylo tyto právnické osoby možné zrušit, nebylo by tak ani možné reagovat na závažné případy zneužívání takových právnických osob k páchání trestné činnosti. 84 Domnívám se tedy, že zrušení těchto právnických osob možné je. Typová závažnost trestných činů Problém pak dále spatřují někteří v tom, že zákon jako jednu z dalších podmínek pro uložení tohoto trestu nijak nestanoví, o jaké trestné činy se musí jednat. Z toho vyplývá, že jej lze uložit jak právnické osobě, jejíž činnost spočívá v páchání přečinů, tak právnické osobě, která páchá (zvlášť závažné) zločiny. Podle těch, kteří výše uvedený názor zastávají, by měl být tento trest vzhledem ke svým důsledkům, které může způsobit, ukládán jen ve výjimečných a velmi závažných případech protiprávního jednání právnické osoby, a tedy by mělo být jeho ukládání navázáno mimo jiné právě i na podmínku spáchání trestného činu, který je, pokud jde o jeho společenskou nebezpečnost tím nejzávažnějším, stejně jako tomu je u fyzických osob v úpravě trestního zákoníku ( 54 tr.z.), podle kterého platí, že výjimečný trest lze fyzické osobě uložit pouze za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákoník dovoluje, anebo u právnických osob v případě, podle logického seřazení trestů v zákoně, mírnějšího, trestu propadnutí majetku, když k uložení tohoto trestu právnické osobě lze 82 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 46 [cit ]. Dostupná z WWW: < 83 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s

39 přistoupit pouze tehdy, pokud tato spáchá zvlášť závažný zločin. Pádnost výše uvedeného názoru a argumentů nijak nerozporuji, na druhou stranu však podle mého názoru není úplně radno podmiňovat možnost uložení tohoto trestu typovou závažností trestného činu, neboť v důsledku takové úpravy bychom například nemohli nijak postihovat tzv. bílé koně (k tomuto viz Kapitola Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů). Vyjádření ČNB V případě, že je právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům jeho uložení. Podle Bohuslava je otázkou, zdali by si soud neměl v případě zvažování uložení tohoto zásadního trestu pro právnickou osobu vyžádat též stanovisko relevantních orgánů v případě jiných právnických osob, než kterými jsou banky. 85 Sám si pak ovšem odpovídá, když v tomto směru správně odkazuje na důvodovou zprávu k ustanovení 20 ZTOPO, která uvádí, že lze předpokládat, že si soudy jako podklad pro své úvahy o přiměřenosti trestu budou vyžadovat stanoviska příslušných ústředních orgánů, není však vhodné ani účelné tuto povinnost výslovně do zákona přímo stanovovat, neboť soud je nezávislým orgánem, kterému jedině přísluší rozhodovat o uložení trestu v souladu se zásadou individualizace trestu a je na jeho uvážení, jaké podklady a informace bude považovat pro účely svého rozhodování o uložení trestu za potřebné. 86 Těžko pak říci, které další právnické osoby měl Bohuslav konkrétně na mysli, když, jak nutno dodat, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nehovoří v tomto směru pouze o bankách, ale například i o pojišťovnách, zajišťovnách, penzijních fondech, komoditních burzách atd. Rovnost subjektů Co je v této souvislosti podle mého názoru důležitější, je otázka, zda nebude fakticky docházet k narušení principu rovnosti subjektů, když soud při své úvaze o uložení trestu nebude úplně nezávislou rozhodovací instancí, ale má k takovému vyjádření České národní banky, popř. jiných institucí, podle zákona přihlížet. Toto však nelze podle mého názoru nijak a priori konstatovat, když je otázkou a záleží na tom, jaká taková vyjádření ve většině případů 85 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 48 [cit ]. Dostupná z WWW: < 33

40 budou, a nakolik budou v praxi soudy k těmto reálně přihlížet, tedy zda se spíše přizpůsobí vyjádření autority, anebo zda najdou odvahu se takovým vyjádřením neřídit. Prevence opětovného vzniku totožné právnické osoby Poslední otázku do diskuse k tomuto trestu pak může představovat to, zda je jeho uložením a výkonem podle ustanovení 38 ZTOPO zajištěna dostatečná prevence toho, aby se stejná právnická osoba nemohla již vytvořit a páchat opětovně trestnou činnost. Podle mého názoru je nesporné, že je potřeba, aby byla zajištěna konečnost takovéhoto řešení. Jak bylo výše zmíněno, právnická osoba se ovšem, na rozdíl od osoby fyzické, může po své likvidaci opět nově utvořit, a to ve stejné právní formě, za použití stejného názvu, případně pak i za stejného složení jejích společníků. Vzhledem k tomu tak takový trest zrušení právnické osoby může představovat pouze dočasné vymizení právnické osoby ze společnosti. Je samozřejmě pravdou, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob zakotvuje ve svých ustanoveních 8 odst. 3 a 9 odst. 3 tzv. souběžnou trestní odpovědností právnických a fyzických osob za týž skutek, a toto by mělo výše uvedenému problému do jisté míry zabránit. Otázkou ovšem zůstává, co se stane, když k aplikaci tohoto ustanovení v praxi nedojde. Domnívám se tak, že by bylo vhodné, aby byla do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob přidána nová právní úprava ve smyslu toho, že se alespoň na nějaký čas zakazuje vznik právnické osoby, jež by nesla stejný název, měla stejnou právní formou, případně stejný osobní substrát. Přínosné by bylo tuto právní úpravu provázat i se soukromoprávními předpisy, jež se zabývají otázkou založení a vzniku právnické osoby, případně pak vytvořit určitý rejstřík, v němž bychom nalezli takové zrušené právnické osoby spolu s příslušnými údaji, které by tuto konkretizovaly a zabraňovaly tak jejímu opětovnému vzniku. Podobná úprava by se pak mohla uplatnit i ve vztahu k osobám fyzickým, jež měly co do činění se zrušenou právnickou osobou, tj. za ni například jednaly. Těmto by mohlo být kupříkladu pomocí zákona vytvořeného v souladu se čl. 20 odst. 3 LZPS v určitém směru omezeno právo sdružovací. 34

41 4.1.2 Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů Původně bylo předpokládáno, že trest zrušení právnické osoby nebude v českém právním prostředí příliš používán 87, a v případě, kdy k němu soud už přistoupí, pak se bude jednat zejména o případy tzv. zločineckých organizací založených například za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti, výroby a distribuce omamných a psychotropních látek apod., u nichž jiné opatření než zrušení fakticky nepřichází v úvahu. 88 Skutečnost je ovšem trochu jiná. V současné době disponuji dvěma pravomocnými rozhodnutími 89, jež jsem si vyžádala v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a v rámci nichž soudy uložily právnické osobě právě trest zrušení právnické osoby. V prvém případě uložil právnické osobě tento trest Okresní soud v Benešově 90 pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 odst. 1 tr.z. Zrušená společnost nevykazovala řadu let žádnou aktivitu a dá se tak říci, že byla zřízena pouze za jediným účelem páchat trestnou činnost, když tato i přes výzvy finančního úřadu nepodávala daňová přiznání a neodváděla DPH. Tato společnost neměla žádný majetek a šlo v podstatě o subjekt, který měl jen vnější formu bez jakéhokoliv vnitřního obsahu. Za dané situace tak nepřipadalo v úvahu uložení majetkových sankcí postihujících v zásadě neexistující majetek nebo trest zákazu činnosti, která nebyla nijak vykonávána, či dokonce pouhé zveřejnění rozsudku, neboť ten by se z hlediska svého účelu zjevně míjel účinkem. Uložený trest tak hodnotím za dané situace jako trest přiléhavý. V dalším případě došlo k uložení trestu zrušení právnické osoby Obvodním soudem pro Prahu 7 91, a to za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle 254 odst. 1, aliney prvé, trestního zákoníku. Odsouzená společnost v tomto případě působila při legalizaci vývozu zboží z Číny do Evropské unie. Při ukládání trestu přihlédl soud k tomu, že tato neměla žádný majetek, faktické sídlo, zaměstnance a nebylo ani v náznaku zjištěno, že by provozovala podnikatelskou činnost, a tedy, s ohledem na absenci podmínek pro uložení, resp. výkon jiných druhů trestu, se i v tomto případě jevil tento trest jako nejadekvátnější a nejúčelnější. 87 JANUŠ, Jan. K jakému trestu může být odsouzena vaše firma? 2014 [cit ]. Dostupný z WWW < 88 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn. 1 T 158/2013, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/ Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn.1 T 158/ Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/

42 podnět policii. Oba tyto případy pak spojuje to, že na počátku všeho stál finanční úřad, který dal 4.2 Propadnutí majetku 17 Propadnutí majetku (1) Soud může uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li právnickou osobu za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snažila získat majetkový prospěch. (2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje. (3) Propadnutí majetku postihuje celý majetek právnické osoby nebo tu jeho část, kterou soud určí. (4) Je-li právnickou osobou banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka vykonává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené Českou národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního předpisu, může soud uložit trest propadnutí majetku až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, pobočky pojišťovny, zajišťovny, pobočky zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pobočky obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, pobočky zahraniční instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními nástroji Problémy trestu propadnutí majetku Výjimečnost trestu propadnutí majetku Na úvod je potřeba zmínit, že tohoto trestu by nemělo být nijak nadužíváno, neboť v tomto případě stát zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, které je přiznáváno i právnickým osobám. 92 Výjimečnost ukládání tohoto trestu lze vyjádřit i slovy Vidrny, který v tomto směru uvádí to, že z dosavadní trestní praxe je známo, že se jedná o 92 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

43 trest velmi výjimečný a nebyly jím postiženy ani některé skutečně velmi výrazné postavy naší vnitrostátní kriminální scény. 93 Otázka nadbytečnosti trestu propadnutí majetku Stávající právní úprava trestu propadnutí majetku vychází z toho, že je možné uložit právnické osobě buď propadnutí celého majetku, anebo pouze jeho části. V této souvislosti pak lze uvažovat tak, že uložení trestu propadnutí majetku, který se vztahuje na celý majetek právnické osoby, bude jistě směřovat k jejímu úpadku, ne-li úplné likvidaci, a pokud jde o částečné propadnutí majetku, pak toto lze nahradit tresty jinými (v úvahu přichází například trest peněžitý, anebo pokud bude mít věc nebo jiná majetková hodnota souvislost s trestnou činností právnické osoby, lze jí uložit i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty). Může tak vyvstat otázka, zda není trest propadnutí majetku v tomto směru jaksi nadbytečný, resp. zda pouze neposkytuje příležitost pro obcházení podmínek pro uložení trestu zrušení právnické osoby. Osobně se domnívám, že tomu tak není. Podle mého názoru nelze nijak předem paušalizovat, že bude mít tento trest vždy víceméně stejné důsledky jako trest zrušení právnické osoby, resp. je nahraditelný jinými tresty, a rovnou tak konstatovat jeho nadbytečnost. Navíc pak, každý z těchto dvou trestů může být ukládán za jiných podmínek a každý z nich plní jiný účel, když trest propadnutí majetku je sankce majetková, tedy cílí primárně na majetek právnické osoby, přičemž trest zrušení právnické osoby je sankcí výjimečnou, u níž je likvidace právnické osoby cílem jako taková. Uvážení dopadů trestu propadnutí majetku na třetí osoby Ani ne tak problémem, jako spíše určitým nedostatkem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se jeví to, že tento zákon na rozdíl od peněžitého trestu v tomto případě nijak neakcentuje, aby byly zohledněny dopady tohoto trestu na třetí osoby, když jeho uložení může více než jistě vést ke zmaření celé řady majetkových nároků, zejména nároku poškozeného na náhradu majetkové či nemajetkové újmy. 94 Jak správně upozorňuje Bohuslav, pokud toto zákon zdůrazňuje v případě trestu peněžitého, tím spíše se toto kritérium jeví jako vhodné pro uložení trestu i v případě trestu propadnutí majetku. 95 V tomto směru by tak mohla být do zákona vložena formulace podobná té, kterou v sobě 93 VIDRNA, Jan. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rádce, 2012, č. 6, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

44 obsahoval ještě návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku , když jeho 13 odst. 2 stanovil, že při ukládání tohoto trestu je nutné přihlížet k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem. Vyjádření ČNB I v případě ukládání trestu propadnutí majetku pak bude mít význam Česká národní banka, neboť opět bude potřeba v případě, kdy bude souzena banka, pojišťovna či jiný obdobný subjekt vykonávající svou činnost na základě licence ČNB, jejího vyjádření co do toho, zda je uložení tohoto trestu možné, případně pak v jakém rozsahu. Na tomto místě pak dále odkazuji obdobně na to, co bylo v této souvislosti uvedeno v Kapitole Problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Rovnost subjektů Trest propadnutí majetku v praxi českých soudů Tento trest nebyl prozatím pravomocně uložen ani jedné právnické osobě. 4.3 Peněžitý trest 18 Peněžitý trest (1) Soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. Uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozeného. (2) Denní sazba činí nejméně Kč a nejvíce Kč. Při určení výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. (3) Ustanovení 17 odst. 4 se užije obdobně Problémy peněžitého trestu Nadbytečná formulace 96 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [cit ]. Dostupný z WWW: < 38

45 V případě peněžitého trestu souhlasím na prvním místě s názorem Bohuslava, že za zcela nadbytečnou lze považovat větu první ustanovení 18 odst. 1 ZTOPO, kde se uvádí, že soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. 97 Vzhledem k tomu, že trestný čin lze vždy spáchat pouze zaviněně, a to buď ve formě úmyslu, anebo ve formě nedbalosti, soud právnickou osobu za jiný než právě úmyslný trestný čin anebo trestný čin spáchaný z nedbalosti odsoudit ani nemůže. Potřeba větší specifikace kritérií pro ukládání jednotlivých denních pokut V čem si ovšem s Bohuslavem dovolím nesouhlasit, je to, že z důvodu, že trestní zákoník ve svém 68 uvádí, že výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele, je ustanovení 18 odst. 2 ZTOPO zcela nadbytečné, když toto shodně uvádí, že při určení výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. 98 Podle mého názoru může být taková akcentace na majetkové poměry právnické osoby pouze k dobru. Pravdu má pak ovšem v tom, že by v této souvislosti bylo žádoucí podrobněji specifikovat, z jakých konkrétních informací by soud měl při ukládání tohoto trestu vycházet, stejně jako to činí trestní zákoník ve svém 68 odst. 3, když stanoví, že soud v tomto případě vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. 99 Tento názor pak zastává i Jelínek, který uvádí, že ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jsou příliš stručná, pokud jde o kritéria pro ukládání jednotlivých denních pokut, což vynikne, pokud je srovnáme s rakouským zákonem o odpovědnosti sdružení. 100 K rakouské právní úpravě viz Kapitola Sankce v zahraničních právních úpravách. Rovnost právnických osob V souvislosti s kritériem majetkových poměrů pak můžeme slýchat i názory, že jeho užitím dochází k diskriminaci právnických osob na základě majetku, tj. k porušení principu rovnosti. Toto tvrzení je však potřeba odmítnout. Jak se vyjádřil již Ústavní soud 101, taková rovnost není absolutní, nýbrž relativní a nadto akcesorická. Už z logiky věci je zřejmé, že 97 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Tamtéž. 99 Tamtéž. 100 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s Nález Ústavního soudu ze dne , vyhlášený pod č. 299/2004 Sb., ve věci návrhu na zrušení části ustanovení 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č.. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb. 39

46 pokud má být peněžitý trest individualizovaný a přiměřený, musí odrážet i majetkové poměry potrestaného, jinak bude pro jednoho směšný a neúčinný, a pro jiného nepřiměřeně přísný a bez dalšího likvidační. Otázka stanovení finančního rámce Pokud jde o další kritéria rozhodná pro výši peněžitého trestu, je podle Bohuslava dále ke zvážení, zdali by neměl být stanoven určitý finanční rámec související s obratem právnické osoby za určité období, pokud je účelem fungování takovéto právnické osoby zisk. 102 Osobně si však myslím, že by takové ustanovení bylo v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob nadbytečné, když se už dnes v rámci majetkových poměru právnické osoby hodnotí nejen její aktuální majetek a příjmy, ale i kupříkladu její postavení na trhu, hospodářské výsledky, rozsah jejích pohledávek a závazků anebo právě její roční obrat. 103 Vyjádření ČNB I při ukládání peněžitého trestu má soud v případě, že je právnickou osobou některá ze zákonem vyjmenovaných právnických osob, povinnost vyžádat si od České národní banky její vyjádření. V této souvislosti odkazuji na to, co bylo uvedeno v Kapitole Problémy trestu propadnutí majetku pod bodem Vyjádření ČNB, resp. v Kapitole Problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Rovnost subjektů. Efektivní výše peněžitého trestu Jak bylo naznačeno již dříve, klíčovým problémem peněžitého trestu je stanovení jeho efektivní výše. Jeho podstatou je zaplacení určité peněžité částky ve prospěch státu, přičemž takto má být nejen odčerpán majetkový prospěch právnické osoby získaný její trestnou činností, nýbrž má takový peněžitý trest představovat i postih právnické osoby a obsahovat v sobě své preventivní působení. Jen v tomto případě může totiž vyhovět mezinárodnímu požadavku na účinnou sankci. Z uvedeného důvodu by tak měl být peněžitý trest ukládán logicky ve výši, jež přesahuje právnickou osobou neoprávněně získaný majetkový prospěch, resp. potenciální zisk z její trestné činnosti. V opačném případě by se totiž mohlo dotyčné právnické osobě jevit páchání trestné činnosti jako výhodné, anebo by se jejím příkladem mohly dokonce inspirovat i právnické osoby jiné. Na druhé straně je ovšem samozřejmě 102 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

47 nutné, aby na právnickou osobu nepůsobil uložený peněžitý trest likvidačně. Soud tak musí uvažovat každý jeden případ podle jeho nejmenších zvláštností. I proto, aby měl soud tuto možnost, je pak dolní a horní hranice výše denní sazby tohoto trestu stanovena dostatečně široce. V této souvislosti pak hodnotím celkové rozmezí peněžitého trestu, jež je možné uložit právnické osobě, tj. od až do korun, kladně, a to mimo jiné už proto, že podle správního práva je možné právnickým osobám za správní delikty ukládat dosti vysoké pokuty 104 a vzhledem k závažnější povaze trestného činu by bylo nelogické, aby byl peněžitý trest nižší. Uložení peněžitého trestu veřejné právnické osobě Jako poslední se pak nabízí otázka, jaký účel by mělo uložení peněžitého trestu veřejné právnické osobě, tj. například státnímu podniku nebo územně samosprávnému celku, jelikož by prostředky na uhrazení tohoto trestu musely jít z veřejných rozpočtů, tedy ad absurdum dovedeno, z peněz daňových poplatníků, a stát by v tomto případě trestal sám sebe. Soud by měl tak při ukládání tohoto trestu a při stanovení počtu a výše denních sazeb přihlédnout jistě mimo jiné také k tomu, o jakou právnickou osobu se jedná, jaký je její účel, zda se jedná o právnickou osobu soukromého či veřejného práva apod Peněžitý trest v praxi českých soudů Na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsem si vyžádala i několik pravomocných rozhodnutí 106, v rámci kterých byl právnické osobě uložen peněžitý trest. Upřímně musím říci, že výše peněžitého trestu, s níž se v těchto setkáme, se mi jeví velice nízká, resp. není rozhodně taková, aby konkrétní odsouzenou právnickou osobu, ani ostatní potenciální pachatele, odstrašila od spáchání (dalšího) trestného činu. Uložené peněžité tresty se v nich totiž pohybují v rozmezí od do korun, nejčastěji pak výše uloženého peněžitého trestu činí korun. 104 Např. podle 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže lze právnické osobě uložit pokutu ve výši 10 % jejího čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Velmi vysoká pokuta je pak dále např. i v zákoně č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států. V tomto případě lze právnické osobě uložit pokutu do výše 100 mil. Kč (zdroj: konzultace s doc. JUDr. Helenou Práškovou, CSc. ze dne ). 105 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 92 T 197/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 152/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze , sp. zn. 89 T 60/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T 87/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 5 T 300/

48 Z těchto rozhodnutí chci pak upozornit na jeden zvláštní případ. Jedná se o rozhodnutí Městského soudu v Brně 107, v rámci něhož byl právnické osobě vadně uložen peněžitý trest ve výši korun. Právnická osoba zde byla odsouzena za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241 odst. 1 písm. a) tr.z., kterého se měla dopustit tím, že prostřednictvím svého statutárního orgánu nesplnila svou zákonnou povinnost a za zaměstnance neodvedla povinné odvody státu, jako pojistné na zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení, a to za souhrnné období od ledna 2012 do prosince 2012 v celkové výši korun. Za toto jednání jí byl trestním příkazem uložen peněžitý trest ve výměře 10 denních sazeb 108, kdy výše denní sazby činila korun. Celková částka peněžitého trestu tak byla korun. Kdyby šlo o nový druh trestu, byla by taková chyba do jisté míry ospravedlnitelná, jenže ačkoliv se v tomto případě stanoví počet denních sazeb poněkud náročněji za užití subsidiarity trestního zákoníku, nemělo by toto činit žádné potíže. Jedná se tak o závažné pochybení soudu, jehož příčinu si můžeme pouze domýšlet, jelikož protože bylo v tomto případě rozhodováno trestním příkazem, není toto rozhodnutí nijak odůvodněno. 4.4 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty 19 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud může uložit právnické osobě trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně propadnutí náhradní hodnoty, za podmínek stanovených trestním zákoníkem Problémy trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Shrnutí U trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty lze říci, že tento žádné větší problémy nevyvolává. Můžeme tak pouze ve stručnosti shrnout, že se jedná o trest, u něhož zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v celé své šíři odkazuje na aplikaci trestního zákoníku, tj. 70 až 72, přičemž nutno upozornit, že 72 se s ohledem na speciální ustanovení 15 odst. 3 ZTOPO nepoužije. Podstata tohoto trestu spočívá v odejmutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, která by mohla sloužit k opětovnému páchání trestných činů, ve 107 Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T Minimální počet denních sazeb stanoví 68 odst. 1 tr.z. na

49 ztížení podmínek k páchání další trestné činnosti, anebo v odejmutí prospěchu ze spáchaného trestného činu, za který se tento trest ukládá. 109 Předmětem trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty pak může být podle 70 odst. 1 tr.z. jen věc nebo jiná majetková hodnota v tomto ustanovení uvedená, u níž je potřeba, aby náležela trestně odpovědné právnické osobě. V jiném případě je možné uvažovat buď o uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, anebo o propadnutí náhradní hodnoty na základě úpravy v 71 tr.z. Propadlá věc nebo jiná majetková hodnota pak stejně jako je tomu v případě trestu propadnutí majetku a peněžitého trestu připadá státu ( 70 odst. 5 tr.z.) Trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty v praxi českých soudů Tento trest nebyl prozatím uložen ani jedné právnické osobě. 4.5 Zákaz činnosti 20 Zákaz činnosti (1) Soud může uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. (2) Ustanovení 17 odst. 4 se užije obdobně Problémy trestu zákazu činnosti Jaká činnost smí být zakázána Na úvod je potřeba připomenout, že podstata trestu zákazu činnosti tak, jak je uvedena v 73 odst. 3 tr.z., platí pro právnické osoby pouze omezeně, neboť je třeba v tomto směru zohlednit jejich odlišný charakter. Uložení tohoto trestu právnické osobě bude zpravidla nejčastěji spočívat v tom, že tato nebude moci vykonávat činnost, ke které je třeba zvláštního povolení (např. činnost bank). Uvažovat lze dále i o zákazu takové činnosti, jejíž výkon upravuje jiný právní předpis (např. živnostenské podnikání) a po přijetí nového občanského 109 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

50 zákoníku pak není vyloučeno ani to, aby byl právnické osobě uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu nebo jeho člena. Právnická osoba však nemůže být ani nadále zaměstnancem anebo vykonávat povolání, proto jí nelze činnost spočívající v těchto nijak zakázat. 110 Nadto je pak nutné doplnit, že v rozhodnutí je třeba vždy specifikovat, o kterou oblast činnosti právnické osoby se bude jednat, tj. tento trest nelze právnické osobě uložit například obecně jako zákaz podnikání. 111 Limitace soudu při ukládání trestu zákazu činnosti v případě některých právnických osob Co může být v případě trestu zákazu činnosti problematické, je to, jakým právnickým osobám nelze tento uložit, resp. to, jaké činnosti se nesmí tento v případě některých právnických osob týkat. Prvně v této souvislosti z podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti ( 73 tr.z.) jakož i ze samotného ústavního zakotvení práva zakládat politické strany a sdružovat se v nich, vyplývá, že zákaz činnosti nelze uložit politické straně nebo hnutí, pokud by spočíval v zákazu politické činnosti, neboť by pak tyto z logiky věci postrádaly jakýkoliv další smysl své existence. 112 Ze stejného důvodu pak nelze tento trest uložit církvím, náboženským společnostem či občanským sdružením, jestliže by se měl takový zákaz činnosti vztahovat k činnosti, která spočívá v realizování jejich ústavně zaručeného práva (čl. 16 a 20 LZPS). Nutno ovšem dodat, že stejně jako v případě politických stran a hnutí, není nijak vyloučeno uložení trestu zákazu činnosti, jehož předmětem nebude výkon ústavně zaručeného práva, ale například provozování církevní školy. 113 Konečně, pokud jde o možnost uložení tohoto trestu právnickým osobám, které byly zřízeny na základě zákona, pak k tomuto se vyjadřuje Šámal a kol., kteří podle mého názoru zcela správně uvádí následující: Uložení trestu zákazu činnosti v těchto případech by znamenalo, že další existence takové odsouzené právnické osoby by již neměla žádný smysl a důsledky trestu zákazu činnosti by zde byly stejné jako u trestu zrušení právnické osoby. 114 Z uvedeného důvodu tak autor uložení trestu zákazu činnosti těmto právnickým osobám vylučuje, avšak to opět pouze co do vztahu k 110 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 48 [cit ]. Dostupná z WWW: < 113 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

51 činnosti upravené zákonem. Tento názor lze pak podložit i tím, že právnické osoby, které byly zřízeny zákonem, vykonávají v drtivé většině případů činnost ve veřejném zájmu, proto by byl takový zákaz činnosti i v přímém rozporu s kritérii pro stanovení druhu a výměry trestu ( 14 odst. 1 ZTOPO). Otázka stanovení dalších podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti Jedinou a zásadní podmínkou pro uložení tohoto trestu je, že byl trestný čin spáchán v souvislosti s činností, jež se pachateli zakazuje. Bohuslav na tomto místě z důvodu jeho možných fatálních důsledků navrhuje, aby bylo v případě trestu zákazu činnosti v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob stanoveno další kritérium pro uložení tohoto trestu, kterým by mohla být například opakovanost jednání, výše horní hranice pro uložení trestu odnětí svobody, resp. restrikce například na zločiny atp. 115 Tato kritéria považuji ovšem za soud zbytečně limitující, jeho myšlenku za předběžnou dramatizaci možných důsledků tohoto trestu, a tedy jím navrhované ustanovení za nadbytečné. Vyjádření ČNB Obdobně jako při ukládání trestu propadnutí majetku, i při ukládání trestu zákazu činnosti v zákoně vyjmenovaným právnickým osobám má soud povinnost vyžádat si od České národní banky její vyjádření. Na tomto místě odkazuji na to, co bylo uvedeno v Kapitole Problémy trestu propadnutí majetku pod bodem Vyjádření ČNB, resp. v Kapitole Problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Rovnost subjektů. Horní hranice trestu zákazu činnosti Trest zákazu činnosti může být uložen ve výměře od 1 roku do 20 let. Horní hranice tohoto trestu je tak o celých deset let vyšší než v případě jeho úpravy v trestním zákoníku. Ke zvýšení této hranice došlo u právnických osob zejména s ohledem na jejich charakter, resp. s ohledem na to, že činnost právnické osoby je způsobilá zasáhnout mnohem větší okruh osob a právních vztahů než činnost fyzické osoby a spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem takové činnosti má pak širší a závažnější následky a dopady 116, avšak, podle mého názoru, bez jakéhokoliv zohlednění důsledků uložení tohoto trestu v horní polovině jeho trestní sazby, když toto může mít pro právnickou osobu až likvidační důsledky a v zásadě jedinou možností, 115 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

52 jak přežít, je pak pro právnickou osobu v takovém případě změna jejího předmětu činnosti. Ačkoliv je pravdou, že uložení tohoto trestu v horní polovině jeho trestní sazby lze předpokládat spíše výjimečně, a to zejména v případech závažné a zpravidla opakovaně páchané trestné činnosti 117, domnívám se, že je horní hranice tohoto trestu nastavena zbytečně příliš vysoko a ponecháním jeho maximální délky tak, jak je tomu v případě fyzických osob, by byl stále zachován jeho preventivní účinek. Trest zákazu činnosti uložený členům statutárního orgánu či vedoucím pracovníkům Podle Bohuslava je nedostatkem právní úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob i absence možnosti uložit zákaz činnosti členům statutárního orgánu či vedoucím pracovníkům tak, aby se tito nemohli protiprávního jednání dopouštět v jiné právnické osobě. 118 To ovšem nepovažuji osobně za jakkoliv důležité, neboť s ohledem na zásadu souběžné nezávislé trestní odpovědnosti právnické osoby a osoby fyzické vyjádřené v 8 odst. 3 a 9 odst. 3 ZTOPO, lze vedle osoby právnické uložit trest zákazu činnosti podle trestního zákoníku v případě potřeby i samotnému členovi statutárního orgánu či vedoucímu pracovníku fyzické osobě. Otázka soudního dohledu nad činností právnické osoby Konečně pak může být otázkou, proč takovou činnost právnické osoby rovnou zakazovat, tedy proč nad ní jen nedohlížet. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob soudní dohled nad činností právnické osoby jako samostatný druh trestu nijak neupravuje, což je vcelku škoda, neboť velkou výhodou tohoto trestu, který nalezneme v některých zahraničních právních úpravách a který má vést odsouzenou právnickou osobu k tomu, aby řádně vykonávala svou činnost, je to, že nijak nezasahuje do práv třetích osob, ať už jde o věřitele právnické osoby, její zaměstnance či akcionáře. Český zákonodárce se ovšem tomuto trestu vyhnul zřejmě nejen proto, že by bylo potřeba upravit tento jako takový, ale i z důvodu nutné úpravy jeho modifikovaného účelu, výkonu a s tím spojené novelizace celé řady zákonů. Nadto mu pak nebyly pochuti zřejmě ani zvýšené náklady na výkon tohoto trestu a nemalé problémy s tím, kdo by tento dohled v praxi vůbec vykonával. Já osobně hodnotím 117 Tamtéž. 118 BOHUSLAV, Lukáš. K vybraným aspektům zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. In: Míľniky práva v stredoeurópskom priestore Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov organizovanej Univerzitou Komenského v Bratislave, Právnickou fakultou. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2012, s. 555 [cit ]. Dostupný z WWW: < 46

53 tento druh trestu obecně pozitivně a jeho možnou úpravu v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bych do budoucna nijak neodmítala Trest zákazu činnosti v praxi českých soudů I v případě trestu zákazu činnosti disponuji dvěma pravomocnými rozhodnutími 119, v rámci kterých byl právnické osobě tento trest uložen a které jsem si vyžádala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jako ukázku takového rozhodnutí uvedu případ z mého pohledu nejzajímavější. Obvodní soud pro Prahu rozhodl o uložení trestu zákazu činnosti za trestný čin neoprávněného nakládání s odpady podle 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.z. a zákaz činnosti v tomto případě uložil ve formě zákazu nakládání s odpady jakéhokoli druhu a to na dobu 8 let. Při ukládání trestu přihlédl k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů, působení této právnické osoby po činu a k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro její budoucí činnost. Soud byl pak při ukládání trestu ve svých možnostech s ohledem na účelnost uloženého trestu velice omezen, když krátce po zahájení trestního stíhání byla například převedena motorová vozidla ve vlastnictví této právnické osoby na osoby jiné, čímž byla tato zbavena nejen možnosti výdělečné činnosti (společnost se živila autodopravou a svozem sutí nebo odvozem šrotu), ale i veškerého majetku, který vlastnila. Pokud jde o výši trestu, pak této nelze vzhledem k aspektům tohoto případu ničeho vytýkat. Avšak jednalo se o trest, který, jak z dikce odůvodnění rozsudku vyplývá, byl původně uložen trestním příkazem ( v souladu s původně uloženým trestem trestním příkazem uložil soud obžalované společnosti trest zákazu činnosti, a to zákazu nakládání s odpady jakéhokoliv druhu na dobu 8 let ). Co bychom tak zde mohli zpochybnit, je to, že uložit trest zákazu činnosti v této délce není trestním příkazem možné, resp. tato přesahuje maximální možnou délku trestu zákazu činnosti, jež lze trestním příkazem podle 314e odst. 2 písm. d) tr.ř. uložit. 119 Rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne , sp. zn. 4 T 85/2013, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/ Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/

54 4.6 Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži 21 Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži (1) Soud může uložit trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. (2) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení jiného trestu není třeba. (3) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení o veřejných zakázkách, koncesního řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů Problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Otázka nadbytečnosti trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Z povahy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži vyplývá, že se jedná o zvláštní formu zákazu činnosti. Otázkou tak může být v případě tohoto trestu v prvé řadě to, zda bylo nutné upravit tento druh trestu jako trest specifický, tedy zda by tento nemohl být ukládán v rámci trestu zákazu činnosti. Osobně mám zato, že nikoliv, a to už s ohledem na 73 odst. 3 tr.z., když není zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži dost dobře podřaditelný pod některou z činností v tomto ustanovení uvedených. Absence trestného činu porušení pravidel hospodářské soutěže ( 248 tr.z.) 48

55 Uložení tohoto trestu je možné v případě všech trestných činů, jejichž pachatelem může být právnické osoba. V praxi si pak lze uložení tohoto trestu představit nejlépe zejména u trestných činů jako je sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ( 256 tr.z.), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži ( 257 tr.z.), pletichy při veřejné dražbě ( 258 tr.z.), přijetí úplatku ( 331 tr.z.), zneužití pravomoci úřední osoby ( 329 tr.z.), vydírání ( 175 tr.z.), podvod ( 209 tr.z.) anebo padělání a pozměnění veřejné listiny ( 348 tr.z.). 121 Tento druh trestu ovšem nelze právnické osobě uložit v případě trestného činu porušení pravidel hospodářské soutěže ( 248 tr.z.), neboť jej tato spáchat nemůže. Do taxativního výčtu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit (srov. 7 ZTOPO), nebyl tento zařazen v důsledku tlaku Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který pro jeho vynechání v tomto výčtu trestných činů argumentoval tím, že takové případy řeší lépe než policie, neboť je orgánem státní správy výlučně zaměřeným k dozoru, vyšetřování a rozhodování v hospodářské soutěži. Podle mého názoru to, že se právnická osoba tohoto trestného činu dopustit nemůže, žádnou významnou chybou zákonodárce není a v tomto směru se ztotožňuji s postojem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, neboť jsem i já toho názoru, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je specializovaný orgán, který skutečně na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení disponuje odborným zázemím, dlouholetou praxí a efektivními metodikami, které jsou nutné při vyšetřování této protiprávní činnosti. Teoretický konflikt mezi orgány činnými v trestním řízení a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže Problematickým se v této souvislosti může jevit spíše možný konflikt mezi činností orgánů činných v trestním řízení a pravomocemi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který může ve správním řízení uložit právnické osobě za správní delikt sankci zákazu plnění veřejných zakázek (srov. 120a odst. 2 ZVZ) anebo sankci zákazu plnění koncesní smlouvy (srov. 27a KZ). V průběhu legislativního procesu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uplatnil mimo výše uvedené i námitku, že postih právnické osoby podle trestního práva bude nutně v kolizi se správním řízením proti právnické osobě, když skutkové podstaty příslušných trestných činů, jejichž objektem je zájem na ochraně řádného zadávání a plnění veřejných zakázek, jsou obdobné jako legální definice správních deliktů, nebo v některých případech dokonce úplně totožné. V takových situacích se ovšem uplatní úprava vztahu trestního řízení 121 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

56 k řízení o správním deliktu podle 28 ZTOPO. Pokud tedy bude učiněno oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže například o porušení zákona o veřejných zakázkách, povede tento v odůvodněných případech správní řízení až do okamžiku, kdy zjistí, že je dáno podezření ze spáchání trestného činu fyzickou osobou. V takovém případě je povinen učinit oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ve smyslu 8 odst. 1 tr. ř. Pro orgán činný v trestním řízení v takovém okamžiku vzniká povinnost přezkoumat oznámení ze všech hledisek, tedy nejen z toho pohledu, zda se činu dopustila fyzická osoba, ale současně zkoumat i podmínky pro trestní řízení vůči osobě právnické. Jakmile bude proti této právnické osobě zahájeno trestní stíhání, je pak Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povinen správní řízení zastavit. 122 Otázka jiných podmínek pro uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Podle Bohuslava se nabízí otázka, zdali by tento trest nemohl být soudem uložen i bez naplnění podmínky toho, že se právnická osoba dopustila trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži ( 21 odst. 1 ZTOPO). 123 Na tomto místě je předně nutno vyložit, že takovou souvislostí se rozumí souvislost užší, přímá, bezprostřední 124. Tato pak bude dovozována především v případě, kdy právnická osoba spáchala trestný čin přímo při uzavírání smluv na plnění veřejné zakázky, nebo při jejím plnění. V souvislosti s názorem Bohuslava je ovšem třeba upozornit, že postačí, jestliže to poskytlo právnické osobě příležitost ke spáchání trestného činu anebo alespoň usnadnilo jeho spáchání. 125 Tento druh trestu je pak tolik specifický, že v jiném případě, resp. bez naplnění této podmínky si uložení tohoto trestu ve smyslu názoru Bohuslava v praxi dost dobře představit nedovedu (k této problematice uvádím více v Kapitole Sankce v zahraničních právních úpravách ). 122 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž. 50

57 Přiměřenost trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži I u trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži je pak hlavní jeho přiměřenost, neboť ztráta možnosti ucházet se o určité příjmy z veřejných zakázek může mít negativní důsledky nejen pro trestně odpovědné právnické osoby jako takové, ale i pro osoby na nich závislé, tedy například pro jejich věřitele, klienty, zaměstnance apod. 126 I zde se tak domnívám, že je maximální možná výměra tohoto trestu nastavena zbytečně vysoko a přichází v úvahu její zkrácení. V tomto pak odkazuji dále obdobně na to, co bylo v této souvislosti uvedeno v Kapitole Problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Horní hranice trestu zákazu činnosti Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži v praxi českých soudů Tento trest nebyl uložen prozatím ani jednou. Podle příslušných rozhodnutí 127, které jsem si vyžádala v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, však došlo za organizátorství zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle 256 odst. 1 tr.z., a to dokonce dvakrát, k uložení peněžitého trestu, jehož souhrnná výše činila v obou případech korun. Organizátorství na tomto trestném činu se dopustila v těchto případech právnická osoba tím, že řídila, aby jiný v souvislosti se zadáním veřejné zakázky a v souvislosti s veřejnou soutěží v úmyslu opatřit jinému prospěch sjednala některému dodavateli a soutěžiteli výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů a soutěžitelů a spáchala takový čin jako člen hodnotící komise a vyhlašovatel. Můžeme se tak ptát, zda by bylo v tomto případě možné uložit tento trest jako zákaz účastnit se těchto jakožto člen hodnotící komise a vyhlašovatel, a zda si soud netroufnul k tomuto trestu přikročit mimo jiné i proto, že si s tímto nevěděl rady, a tedy takové případy skutečně náleží spíše Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V obou případech pak byla uzavřena dohoda o vině a trestu, která byla následně soudem schválena, a jelikož se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a jednatel obviněné společnosti vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a jednatel obviněné společnosti zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, 126 Tamtéž. 127 Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , č. j. 4 T 30/ a rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , č. j. 4 T 30/

58 vyhotovil soud v souladu s ustanovením 129 odst. 2 tr.ř. zjednodušený rozsudek, který neobsahuje další odůvodnění a důvod neuložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži se tak z tohoto nedozvídáme. 4.7 Trest zákazu přijímání dotací a subvencí 22 Zákaz přijímání dotací a subvencí (1) Soud může uložit trest zákazu přijímání dotací a subvencí právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním nebo využíváním, anebo s poskytováním nebo využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory. (2) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. (3) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory podle jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory přijímat Problémy trestu zákazu přijímání dotací a subvencí Shrnutí V případě trestu zákazu přijímání dotací a subvencí platí ohledně možného zkrácení jeho maximální možné výměry a názoru Bohuslava, který i v případě tohoto trestu uvažuje nad tím, zda by tento nemohl být soudem ukládán i bez naplnění zákonem stanovené podmínky 128 obdobně to, co bylo uvedeno v Kapitole Problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži pod bodem Přiměřenost trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a 128 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

59 pod bodem Otázka jiných podmínek pro uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Trest zákazu přijímání dotací a subvencí v praxi českých soudů Tento trest nebyl zatím uložen ani jedné právnické osobě. Na základě své žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ovšem disponuji rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě 129, kterým bylo odsouzeno občanské sdružení za to, že v žádosti o poskytnutí dotace uvedlo nepravdivé údaje a způsobilo takovým činem škodu větší než korun, a zároveň uvedlo nepravdivé údaje vztahující se k výdajům rozpočtů spravovaných jménem Evropské unie, a tím umožnilo nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu. Tímto jednáním se tak toto občanské sdružení dopustilo přečinu dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr.z. a přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle 260 odst. 1 tr.z., za což bylo odsouzeno k trestu uveřejnění rozsudku. Vzhledem k tomu, že se u hlavního líčení po vyhlášení rozsudku státní zástupce a statutární zástupkyně Občanského sdružení vzdali svého práva na odvolání, a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, a tak otázka, proč nebyl v tomto případě trest zákazu přijímání dotací uložen, zůstává otevřena. 4.8 Uveřejnění rozsudku 23 Uveřejnění rozsudku (1) Soud může uložit trest uveřejnění rozsudku, je-li třeba veřejnost seznámit s odsuzujícím rozsudkem, zejména vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu, anebo vyžaduje-li to zájem na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti. Přitom soud určí druh veřejného sdělovacího prostředku, ve kterém má být rozsudek uveřejněn, rozsah jeho uveřejnění a lhůtu určenou právnické osobě k uveřejnění rozsudku. (2) Trest uveřejnění rozsudku spočívá v tom, že odsouzená právnická osoba nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho vymezené části uveřejnit v soudem určeném druhu veřejného sdělovacího prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy nebo 129 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/

60 názvu právnické osoby a jejího sídla. Údaje umožňující identifikaci fyzické osoby nebo právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění musí být před uveřejněním anonymizovány Problémy trestu uveřejnění rozsudku Absence právní úpravy povinnosti provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků pravomocný odsuzující rozsudek uveřejnit Jak konstatují Jelínek a Herczeg, asi největším problémem je v případě trestu uveřejnění rozsudku nedostatečná provázanost českého právního řádu, neboť ačkoliv zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ukládá povinnost odsouzené právnické osobě uveřejnit rozsudek nebo jeho část, a pro případ, že se tak neučiní, upravuje příslušný postup, žádný právní předpis nestanoví na druhé straně povinnost provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků tento rozsudek uveřejnit, resp. řešení pro případ, že tito takový rozsudek uveřejnit odmítnou. 130 I přesto, že v praxi půjde o situace zcela výjimečné, bylo by vhodnější, kdyby zákonodárce tento nedostatek de lege ferenda odstranil, a to buď v příslušných právních předpisech 131 nově zakotvenou povinností veřejných sdělovacích prostředků takový rozsudek uveřejnit, anebo pro případ, že v rozsudku určený veřejný sdělovací prostředek uveřejnění odmítne, úpravou příslušného postupu (např. odsouzená právnická osoba nechá uveřejnit rozsudek v jiném veřejném sdělovacím prostředku, a toto bude soudem akceptováno jako splnění její povinnosti, anebo soud určí úplně jiný veřejný sdělovací prostředek) v těchto situacích přímo v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. 132 Teoretická možnost obcházení účelu trestu 133 uveřejnění rozsudku Nedá mi pak nezmínit, že podle návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004 spočívalo uveřejnění rozsudku v tom, že odsouzená právnická osoba nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho vymezené části zveřejnit v 130 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Např. zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového, a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 132 KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Tímto je poskytnutí informace veřejnosti o tom, že se právnická osoba dopustila trestného činu v oblasti, která se veřejnosti dotýká. 54

61 Obchodním věstníku nebo jiném soudem určeném sdělovacím prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy nebo názvu právnické osoby a jejího sídla. 134 Podle mého názoru je oproti takovéto úpravě dnes přínosem, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob již neupřednostňuje uveřejnění rozsudku v Obchodním věstníku, který je pro tyto účely poměrně nevhodný, neboť je s ohledem na svůj obsah (informace o snížení základního kapitálu, likvidacích podniků, o konání valných hromad apod.) určen pouze specifickému okruhu uživatelů. Co ovšem v této souvislosti považuji za nedostatek zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v jeho dnešní podobě, je to, že konkretizaci veřejného sdělovacího prostředku v rámci jeho soudem určeného druhu provádí sama odsouzená právnická osoba, a to například výběrem konkrétních novin či časopisu, bylo-li jako druh veřejného sdělovacího prostředku určeno tištěné periodikum. Problém zde vidím v tom, že si právnická osoba může teoreticky vybrat periodikum nejméně čtené, anebo se případně s jeho provozovatelem dohodnout na otištění odsuzujícího rozsudku na zcela neviditelném místě poslední strany takového periodika. Otázka řešení situace v případě úspěšnosti právnické osoby v řízení o mimořádném opravném prostředku 135 Konečně se pak velmi zajímavý problém může objevit i tehdy, podá-li odsouzená právnická osoba mimořádný opravný prostředek. Je totiž nesporné, že prostřednictvím mimořádných opravných prostředků mohou rozsudky mnohdy doznat nemalých změn, neřkuli zproštění obžaloby. V takovém případě by pak nestačilo pouhé odškodnění, ale s ohledem na specifika uveřejnění odsuzujícího rozsudku by mohla být adekvátní satisfakcí veřejná omluva, případně uveřejnění zprošťujícího rozsudku, tentokráte ovšem již na náklady státu Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Tisk 745. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 12 [cit ]. Dostupná z WWW: < 135 Snad i na samostatnou práci by v tomto směru vydala úvaha nad možností podat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy došlo ke zrušení právnické osoby. Co se zde může jevit jako paradox, je to, že v případě uložení nejzávažnějšího trestu neexistuje z důvodu faktické neexistence právnické osoby žádná možnost takový mimořádný opravný prostředek podat, a to na rozdíl od mírnějších trestů, v případě kterých takovými mimořádnými opravnými prostředky právnická osoba reálně disponuje. 136 VRBÍK, Marek. Trest uveřejnění rozsudku [cit ]. Dostupný z WWW: < 55

62 4.8.2 Trest uveřejnění rozsudku v praxi českých soudů Na základě svých žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, disponuji dvěma rozhodnutími 137, v rámci kterých byl právnické osobě uložen trest uveřejnění rozsudku. Jako nejzajímavější uvedu jedno z nich. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu byla právnická osoba odsouzena za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241 odst. 1 písm. a) tr.z., jehož se dopustila tím, že neplnila svou zákonnou povinnost a neodvedla předepsané pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění za své zaměstnance za období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 přesto, že povinné částky byly sráženy z jejich hrubé mzdy. Za toto jednání jí byl uložen trest uveřejnění rozsudku v tiskovém sdělovacím prostředku. Problémem není to, že nebyl zveřejněn rozsudek, ale trestní příkaz, když podle 314e odst. 7 tr.ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Problémem je to, že takovým rozhodnutím byl v tomto případě trestní příkaz a trest uveřejnění rozsudku není trestem, který by jím bylo možné uložit (srov. 314e odst. 2 tr.ř.). 4.9 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty 26 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit pozměnění věci nebo jiné majetkové hodnoty, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou za podmínek stanovených trestním zákoníkem Problémy ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Otázka nadbytečnosti právní úpravy V případě tohoto ochranného opatření, které jako jediné umožňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob právnickým osobám uložit, je podle Bohuslava na místě 137 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/2012, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/ Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/

63 otázka, zda není v tomto zákoně uvedená právní úprava nadbytečná, když více či méně kopíruje úpravu uvedenou v ustanoveních tr.z. 139 Obecně jsem se k otázce nadbytečnosti právní úpravy v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vyjadřovala již na jiných místech, a tak zde pouze v krátkosti zopakuji, že na tom, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pro posílení právní jistoty, resp. minimalizaci rizika interpretačních a aplikačních problémů obsahuje na některých svých místech ustanovení takřka shodná s ustanoveními trestního zákoníku, nevidím nic špatného. Zabrání věci u právnické osoby, u které soud upustil od potrestání Jediné, v čem tak spatřuji v případě tohoto ochranného opatření jistou aplikační překážku, je případ zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty u právnické osoby, u které soud od potrestání podle 101 odst. 1 písm. b) tr.z. upustil. Protože není možné považovat institut upuštění od potrestání v případě právnických osob až na výjimky za příliš praktický, nelze předpokládat ani širší využití této alternativy pro zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (k problematice upuštění od potrestání viz Kapitola Právní úprava sankcionování v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob ) Ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v praxi českých soudů Toto ochranné opatření nebylo právnické osobě uloženo prozatím ani jednou Problematika podmíněného odkladu výkonu trestu V závěru této kapitoly považuji za přínosné uvést krátkou úvahu nad podmíněným odkladem výkonu trestu. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně nestanoví možnost podmíněně odložit výkon (ať už jakéhokoliv) trestu. Podle některých zahraničních právních úprav však lze tresty vyměřené právnickým osobám ukládat právě i s podmíněným odkladem jejich výkonu. Konkrétně nalezneme tuto možnost upravenou například v čl. 17 zákona o 139 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

64 odpovědnosti právnických osob za trestné činy ve Slovinsku 140. Podle tohoto zákona může soud právnické osobě uložit podmíněný peněžitý trest, přičemž pokud právnická osoba nespáchá během soudem stanovené zkušební doby další trestný čin, nebude jeho částka splatná Výhody podmíněného odkladu výkonu trestu S možností podmíněného odsouzení se nám v prvé řadě výrazně rozšiřuje individualizace trestání, v důsledku čehož je možné reagovat na každý jeden případ týkající se právnické osoby citlivěji a posuzovat tento zvlášť pečlivě ve vztahu k jeho okolnostem či zvláštnostem. Dále je pak potřeba spatřovat jeho výhodu i v tom, že ačkoliv nebudeme výchovně působit na právnickou osobu jako takovou, fakticky zástupně ovlivníme prostřednictvím tohoto trestu chování fyzických osob, které jménem právnické osoby kupříkladu jednají, když tyto by si jistě nepřály, aby klesly jejich výplaty v důsledku právnické osobě uloženého peněžitého trestu apod. 142 Za vhodné považuji i to, že by měl soud v rámci podmíněného odkladu výkonu trestu možnost uložit právnické osobě přiměřená omezení anebo přiměřené povinnosti jako je tomu v případě fyzických osob (jako vhodná by se v některých případech mohla jevit například povinnost veřejně se osobně omluvit poškozenému, kterou příkladmo uvádí 48 odst. 4 písm. j) tr. z.). Co by ovšem mohlo činit problém, je podmíněný odklad výkonu trestu s dohledem. V této souvislosti se můžeme ptát, zda by byla Probační a mediační služba tou nejvhodnější institucí, jež by měla dohled nad právnickou osobou vykonávat, tedy zda k tomu má potřebnou specializaci a oprávnění, když podle některých zahraničních právních úprav vykonává dohled nad právnickou osobou soudem určená odborná osoba mající znalosti v oblasti činnosti dané právnické osoby. 143 Dále pak odkazuji v této souvislosti na to, co bylo 140 Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (ZOPOKD) [cit ]. Dostupný z WWW: < 141 KAVĚNA, Martin. Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. Praha: Parlament České republiky. Parlamentní institut. 2007, studie č , s. 13. [cit ]. Dostupný z WWW: < 142 FENYK, Jaroslav. Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob a český návrh zákona o trestním soudnictví nad právnickými osobami. Státní zastupitelství, 2003, č. 2 3, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. Praha: Linde, 2012, s

65 k otázce dohledu vykonávaného nad právnickou osobou uvedeno v Kapitole Problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Otázka soudního dohledu nad činností právnické osoby Okruh trestů, u nichž by bylo účelné jejich výkon podmíněně odložit K výše uvedenému je pak potřeba na závěr doplnit, že v případě podmíněně odloženého výkonu trestu se jedná vždy o opatření, které je spojeno s jiným trestem. Jeho uložení ovšem není myslitelné u všech trestů, které ve svém 15 zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vyjmenovává. Nejlépe si lze tento představit například v jeho spojení s tresty zákazovými, tedy typicky se zákazem činnosti, anebo pak u trestů majetkových, zde pak zejména u trestu peněžitého. Naopak se tato možnost jeví jako velmi nevýhodná v případě trestu zrušení právnické osoby, když vzhledem k tomu, že má tento přicházet v úvahu víceméně jen v případech nejzávažnějšího ohrožení právem chráněných společenských hodnot, pak z povahy věci plyne, že za tak závažné porušení právního řádu je tento trest zcela namístě a podmíněný odklad jeho výkonu by se více než zjevně míjel svým účinkem. Stejně tak lze možnost odkladu výkonu trestu zpochybňovat i v případě trestu uveřejnění rozsudku. U tohoto je nevhodnost podmíněného odkladu jeho výkonu dána proto, že by v mezidobí od odsouzení právnické osoby mohla uběhnout již delší doba a uveřejnění takového odsuzujícího rozsudku by pak nemělo takový účinek, jakého by bylo možné dosáhnout krátce po právní moci rozhodnutí, jímž by byl tento trest uložen. 59

66 5 Obecný pohled na sankcionování právnických osob v praxi českých soudů Vzhledem k tomu, že aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob probíhá v České republice již čtvrtým rokem, je zapotřebí věnovat sankcionování právnických osob pozornost i po stránce praktické a shrnout tak a doplnit vše dříve uvedené. V Příloze 1 nalezneme statistiku, která obsahuje výčet soudů, které již pravomocně uložily alespoň jedné právnické osobě v rámci trestního řízení vedeného proti ní některou ze sankcí podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, výčet sankcí, které byly těmito soudy uloženy, a výčet trestných činů, za něž byly právnické osoby takto sankcionovány. Tato statistika mi byla zaslána na základě žádosti o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Ministerstvem spravedlnosti, které odpovídalo na dotaz, kterými soudy byla v letech 2012, 2013 a 2014 právnickým osobám pravomocně uložena některá ze sankcí uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, o jakou sankci se jednalo a pro který trestný čin byla tato v tom kterém případě uložena. Ze statistiky 144 plyne následující. 5.1 Vyhodnocení praxe českých soudů v letech 2012, 2013 a Rok 2012 V roce 2012 nebyla právnické osobě uložena pravomocně ani jedna sankce. Nutno ovšem dodat, že už v tomto roce bylo známo necelých 20 případů zahájení trestního stíhání proti právnické osobě Rok 2013 V roce 2013 byly českými soudy pravomocně uloženy právnickým osobám celkem 3 tresty. Tyto tresty uložil v každém případě jiný soud, a to Obvodní soud pro Prahu 1, Krajský soud v Ostravě a Městský soud v Brně. Konkrétně byl v těchto případech jako trest zvolen 144 Tato statistika, resp. údaje v ní obsažené jsou platné ke dni VIDRNA, Jan. Masakr firem se zatím nekoná. Komora. 2013, č. 7 8, s. 37 [cit ]. Dostupný z WWW: < 60

67 dvakrát trest uveřejnění rozsudku, jedenkrát pak trest peněžitý. Právnické osoby byly v tomto roce sankcionovány dvakrát za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, jedenkrát pak za dotační podvod v souběhu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie Rok 2014 V roce 2014 bylo českými soudy pravomocně uloženo právnickým osobám celkem 22 trestů. Tyto tresty uložil v celé polovině případu, tedy v jedenácti případech, Městský soud v Brně, ve třech dalších případech pak Okresní soud v Hodoníně. Po dvou věcech skončených pravomocným rozhodnutím, v rámci něhož byl uložen právnické osobě trest, rozhodl Okresní soud ve Frýdku-Místku a Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou. Ve zbylých případech pak takto rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 10, Okresní soud v Benešově a Okresní soud v Teplicích. V devíti případech byl jako nejpřiléhavější trest vybrán trest peněžitý. V dalších třech případech pak tento v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku. Jako samostatně uložený trest zvolily soudy trest uveřejnění rozsudku celkem třikrát. Pětkrát soud uložil trest zákazu činnosti a ke zrušení právnické osoby došlo pravomocně ve dvou případech. V tomto roce pak soudy sankcionovaly právnické osoby celkem osmkrát za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, čtyřikrát za trestný čin podvodu, dvakrát za trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi a za zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Jedenkrát pak byla právnické osobě uložena sankce za trestný čin neoprávněného nakládání s odpady a za trestný čin úvěrového podvodu. 5.2 Tři nej Nejaktivnější soudy Pokud jde o nejaktivnější soudy, u kterých skončilo trestní řízení proti právnické osobě od roku 2012 pravomocným rozhodnutím, v rámci něhož byla uložena některá ze 61

68 sankcí vypočtených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, pak můžeme co do těchto konstatovat následující pořadí či výsledky: 1. Městský soud v Brně celkem 12 takových rozhodnutí (tj. 48 % z celkového počtu rozhodnutí). 2. Okresní soud v Hodoníně celkem 3 taková rozhodnutí (tj. 12 % z celkového počtu rozhodnutí). 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku a Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou celkem 2 taková rozhodnutí (tj. oba tyto 8 % z celkového počtu rozhodnutí). 4. Obvodní soud pro Prahu 1, Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 10, Okresní soud v Benešově, Okresní soud v Teplicích a Krajský soud v Ostravě celkem 1 takové rozhodnutí (tj. všechny tyto 4 % z celkového počtu rozhodnutí). Jak vidíme, celých 72 % všech rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě pravomocně uložena sankce, vydaly soudy moravské, resp. slezské. To, zda se jedná čistě o náhodu, anebo je tato skutečnost něčím racionálním opodstatněna, je však těžké odhadovat Nejčastěji ukládané tresty Ve věci nejčastěji pravomocně uložených trestů právnickým osobám v letech 2012, 2013 a 2014, můžeme konstatovat následující závěr: 1. Trest peněžitý pravomocně uložen celkem 10x (tj. 40 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 2. Trest uveřejnění rozsudku, trest zákazu činnosti oba pravomocně uloženy celkem 5x (tj. v obou případech 20 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 3. Trest peněžitý + trest uveřejnění rozsudku pravomocně uložen celkem 3x (tj. 12 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 4. Trest zrušení právnické osoby pravomocně uložen celkem 2x (tj. 8 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). Ve dvou případech se na tomto místě setkáváme s tresty, jež umožňuje uložit i trestní zákoník. Jedná se o peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Můžeme vyvozovat, že soudy 62

69 prozatím tyto vcelku hojně ukládají mimo jiné i z důvodu jejich osvědčenosti, resp. z důvodu, že tyto již jaksi důvěrněji znají. V dalších dvou případech se jedná o tresty zcela nové. Těmito jsou trest uveřejnění rozsudku a trest zrušení právnické osoby. Je, dá se říci, obdivuhodné, kolikrát soudy přistoupily k prvně jmenovanému trestu, když tento dosud neznaly, nadto pak s ohledem na to, že, jak jsem dříve uvedla (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ), může jeho ukládání, resp. výkon působit jisté potíže. Jeho kombinace s trestem peněžitým pak není nijak vyloučena. Obdiv soudům je pak potřeba vyjádřit v jistém směru i v případě přikročení k ukládání trestu zrušení právnické osoby. Vzhledem ke dříve probraným konkrétním případům, ve kterých došlo k uložení tohoto trestu (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ) však můžeme říci, že v těchto případech soudům volba jiného možného trestu v zásadě ani nezbyla Nejčastější trestné činy, za něž byl právnickým osobám uložen trest Škála trestných činů, za něž byly právnickým osobám v letech 2012, 2013 a 2014 ukládány tresty, příliš široká není. Tato tak pouze potvrzuje původně zastávané názory, že se trestní odpovědnost právnických osob bude dotýkat víceméně jen oblasti hospodářských či majetkových trestných činů, případně trestných činů proti životnímu prostředí. V uvedených letech byly tresty nejčastěji ukládány za následující trestné činy: 1. Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby celkem 10x. Tento trestný čin tak tvoří celých 40 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. Za tento trestný čin byl pak konkrétně uložen trest uveřejnění rozsudku, trest zákazu činnosti anebo trest peněžitý. 2. Trestný čin podvodu celkem 4x. Tento trestný čin tak tvoří celých 16 % ze všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. V těchto případech byly dotčené právnické osoby sankcionovány konkrétně trestem peněžitým, trestem uveřejnění rozsudku, případně pak jejich kombinací. 3. Trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi za každý z těchto trestných činů byla právnické osobě 63

70 uložena sankce celkem 2x. Každý tento trestný čin tak tvoří 8 % ze všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. Konkrétně byly za tyto trestné činy v příslušném pořadí uloženy tresty zrušení právnické osoby, anebo trest peněžitý, dále trest zrušení právnické osoby, anebo trest zákazu činnosti, poté trest peněžitý a v posledním případě pak peněžitý trest v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku. 4. Trestný čin úvěrového podvodu, souběh trestného činu dotačního podvodu a trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie a trestný čin neoprávněného nakládání s odpady za každý tento trestný čin, resp. skutek byl právnické osobě uložen trest celkem jedenkrát. Každý z těchto tak tvoří 4% veškeré trestné činnosti, za kterou byla právnická osoba kdy pravomocně sankcionována. Pokud jde o tresty, pak byl v těchto případech uložen v příslušném pořadí trest peněžitý, trest uveřejnění rozsudku a trest zákazu činnosti. 5.3 Shrnutí aktuálního stavu Přijetí nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo od samého počátku spojeno s výraznou nedůvěrou. Nejistota, se kterou byl tento zákon přijat, se ovšem neprojevovala pouze v rovině teoretické, kdy byl celý koncept zpochybňován a kritizován pro svou neslučitelnost s českým trestním právem, ale také v rovině budoucí praktické aplikace zákona. Na jedné straně jsme se mohli setkat s kritikou, že orgány činné v trestním řízení nebudou ochotny podle nového zákona postupovat, proto nebude v praxi k trestnímu stíhání právnických osob docházet, a tak zákon zůstane, minimálně v několika nejbližších letech po nabytí jeho účinnosti, zcela nevyužit. Na straně druhé se pak objevoval názor, že spolu s nabytím účinnosti zákona nastane obrovský boom, který by mohl způsobit dokonce i kolaps z důvodu přetížení justice. Na základě toho, co bylo výše uvedeno, však můžeme konstatovat, že se slova ani jedné z těchto dvou stran nenaplnila, když přinejmenším poslední dva roky ukázaly, že institut trestní odpovědnosti právnických osob není jen formálním splněním mezinárodních závazků, ale je institutem, který nebude v českém trestním právu z hlediska praxe orgánů činných v trestním řízení opomíjen, a ačkoliv je podle slov Bohuslava rozsudků více, než by sám 64

71 očekával, a to i ve srovnání s ostatními státy 146, lze říci, že ani žádný extrémní boom se nekonal. Pokud jde o konkrétní postihy právnických osob, můžeme na tomto místě konstatovat, že pokud neuvažujeme dva pravomocně uložené tresty zrušení právnické osoby, pak, jak lze dovozovat z dříve uvedeného (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ), jsou tyto prozatím vcelku mírné. 5.4 Prognóza na příští léta S ohledem na nepříliš dlouhou dobu praktické aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nemůžeme konstruovat ucelený výhled na příští roky. Co ovšem teoreticky říci můžeme, je to, že vzhledem k tomu, že počet pravomocně odsouzených právnických osob prozatím každoročně vzrůstal, lze očekávat, že tato narůstající tendence bude zachována i nadále. K tomuto názoru je potřeba dospět i proto, že orgány činné v trestním řízení mohou stíhat pouze takovou trestnou činnost, která byla spáchána po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po , a nějakou dobu jistě trvá, než je vůbec možno trestní stíhání právnických osob zahájit, nadto pak tyto odsoudit a uložit jim některou ze zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob uvedených sankcí. Nárůst počtu odsouzených právnických osob lze pak očekávat i tehdy, pokud dojde k novelizaci 7 ZTOPO, jež by přispěla k větší kriminalizaci právnických osob, tedy pokud by měla právnická osoba nově odpovídat, až na několik výjimek, za veškeré trestné činy, jichž se může dopustit osoba fyzická. V této souvislosti pak Bohuslav očekává, že ročně budou odsouzeny stovky, možná i tisíce firem. 147 Ačkoliv je pravdou, že jsem se v rámci své praxe setkala, mimo jiné, kupříkladu se snahou stíhat právnickou osobu za trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ( 248 tr.z.), což nebylo v důsledku omezeného katalogu trestných činů, pro něž lze právnickou osobu stíhat, možné, hodnotím tento názor jako příliš optimistický. 146 JANUŠ, Jan. Ekonom: Ročně budou odsouzeny stovky firem, očekává specialista na trestní odpovědnost [cit ]. Dostupný z WWW < Tamtéž. 65

72 6 Sankce v zahraničních právních úpravách Jak vyplývá z předchozích kapitol, sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva přináší mnoho úvah, myšlenek a souvztažností. Pro jejich doplnění pokládám za správné nezůstat pouze v České republice, ale přiblížit čtenáři této práce též úpravu sankcí v jiných právních řádech. S ohledem na to, že je trestní odpovědnost právnických osob v České republice koncipována jako trestní odpovědnost pravá, vybrala jsem pro přínosnost této komparace dvě země, kdy v první z nich se týž model trestní odpovědnosti právnických osob uplatňuje již v současné době, ve druhé se pak uplatňovat, doufejme, teprve bude. Protože se pak, jak jsem zmínila již dříve (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část ) v Evropě setkáváme jak se zeměmi, ve kterých lze podle jejich právní úpravy ukládat trestně odpovědným právnickým osobám pouze jeden druh sankce, tak se zeměmi, jejichž (navrhovaná) právní úprava obsahuje celou řadu sankcí, vybrala jsem z těchto dvou skupin vždy po jednom zástupci, a to v prvém případě Rakousko, ve druhém pak Slovensko. 6.1 Rakousko V Rakousku upravuje trestní odpovědnost právnických osob zákon o odpovědnosti sdružení 148 za trestné činy 149. Tento zákon je rozdělen do čtyř oddílů, přičemž první z nich obsahuje ustanovení týkající se rozsahu aplikace zákona a vymezení klíčových pojmů, druhý pojednává o odpovědnosti sdružení a zásadách jejich sankcionování, třetí popisuje řízení proti sdružení a čtvrtý pak obsahuje závěrečná ustanovení. Pokud jde o katalog sankcí, jež je možno právnickým osobám podle tohoto zákona ukládat, pak v tomto směru nebyl rakouský zákonodárce příliš nápaditý, neboť jedinou sankcí je zde sankce peněžitého charakteru pokuta. Ačkoliv, jak jsem uvedla již v předchozích kapitolách, považuji právní úpravu, jež v sobě zakotvuje pouze jedinou sankci, za relativně nevhodnou, tak jak dále uvidíme, jelikož je úprava této jediné sankce v rakouském zákoně dokonale podrobná a propracovaná, neboť pokud jde o jedinou sankci, pak si tato takto 148 Na tomto místě pokládám za důležité upozornit na to, že ačkoliv se tento zákon vztahuje pojmově na sdružení (Verband), podle 1 odst. 2 RZOS jsou za takováto sdružení pojímány právnické osoby, osobní obchodní společnosti, zapsané výdělečné společnosti (Eingetragene Erwerbsgesellschaften) a evropská hospodářská zájmová sdružení. 149 Bundesgesetz über Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz VbVG) [cit ]. Dostupný z WWW < >. 66

73 rozsáhlou a precizní úpravu nejen zasluhuje, ale více než jistě ji i požaduje, může i tato v praxi bez větších problémů fungovat Počet denních sazeb Pokuta se podle ustanovení 4 odst. 2 RZOS vyměřuje v denních sazbách s tím, že musí nutně obsahovat alespoň jednu denní sazbu. Počet denních sazeb pak soud určuje podle ustanovení 4 odst. 3 RZOS v závislosti na maximální výšce trestu odnětí svobody, který je možno za ten který čin uložit. Počet denních sazeb může činit až: 180 jde-li se o trest odnětí svobody na doživotí nebo trest odnětí svobody až na 20 let, 155 jde-li o trest odnětí svobody až na 15 let, 130 jde-li o trest odnětí svobody až na 10 let, 100 jde-li o trest odnětí svobody až na 5 let, 85 jde-li o trest odnětí svobody až na 3 roky, 70 jde-li o trest odnětí svobody až na 2 roky, 55 jde-li o trest odnětí svobody až na 1 rok, 40 ve všech ostatních případech. Ustanovení 5 odst. 2 a 3 RZOS upravuje v této souvislosti zvýšení a snížení počtu denních sazeb na základě okolností, které jsou v prvém případě povahy přitěžující, v druhém pak povahy polehčující. Vyšší počet denních sazeb soud stanoví zejména čím je větší poškození nebo ohrožení, za něž je sdružení odpovědné, dále čím je vyšší prospěch z trestného činu, kterého sdružení dosáhlo, anebo pak čím více bylo protizákonné jednání spolupracovníků trpěno nebo podporováno. Naopak nižší počet denních sazeb soud stanoví zejména tehdy, pokud sdružení již před činem učinilo příslušná opatření k zabránění takových činů, spolupracovníci byli vedeni k jednání v souladu s právem, sdružení je odpovědné jen za trestné činy spolupracovníků (k tomuto pojmu viz 3 odst. 3 RZOS), po činu sdružení výraznou měrou přispělo k nalezení pravdy, sdružení následky činu napravilo, podniklo kroky k budoucímu zabránění podobných činů, anebo již čin jako takový měl pro sdružení anebo jeho vlastníky za následek závažné právní nevýhody. 67

74 6.1.2 Výše denní sazby Výše denní sazby se dle ustanovení 4 odst. 4 RZOS určuje podle stavu zisků sdružení s přihlédnutím k jeho ekonomické výkonnosti. Tato je pak konkrétně stanovena ve výši, jež odpovídá 1/360 ročního zisku sdružení, ovšem může být až o jednu třetinu zvýšena anebo naopak až o jednu třetinu snížena. Nejnižší částkou, kterou soud může jako denní sazbu vyměřit, je 50 EUR, nejvyšší pak EUR. V případě, že se jedná o sdružení, které slouží obecně prospěšným, humanitárním či náboženským účelům, nebo jde o jiné neziskové organizace, pak činí denní sazba neméně 2 EUR a nejvíce 500 EUR Podmíněné upuštění od pokuty Ustanovení 6 RZOS upravuje institut podmíněného upuštění od pokuty. Toto funguje tak, že jestliže se lze oprávněně domnívat, že podmíněné upuštění od pokuty postačí k tomu, abychom trestně odpovědnému sdružení zabránili v páchání dalších činů, za které je odpovědné, a zároveň není potřeba výkonu pokuty k tomu, aby se takto působilo proti páchání činů v rámci činnosti jiných sdružení, pak se v případě, že bylo sdružení odsouzeno k pokutě, jejíž výše nepřesahuje více jak 70 denních sazeb, pokuta podmíněně promine, a to za současného určení zkušební doby v rozsahu od 1 roku až 3 let a za možnosti uložení pokynů 150, jež upravuje 8 RZOS. V ustanovení 7 RZOS je upraveno i částečné podmíněné upuštění od pokuty, ke kterému je možno přistoupit tehdy, pokud nejsou splněny všechny podmínky pro upuštění od pokuty úplné. Takto stanovená výše pokuty pak musí činit alespoň jednu třetinu základní částky, nejvíce pak jejích 5/6. I v tomto případě se uplatní ustanovení o zkušební době v délce 1 roku až 3 let a ustanovení o pokynech. 9 RZOS pak upravuje v návaznosti na výše uvedené možnost zrušení podmíněného upuštění od pokuty pro případ, že se sdružení dopustilo ve zkušební době dalšího trestného činu anebo nesplnilo jemu uložený pokyn. Tehdy soud uložení podmíněného upuštění od pokuty buď zruší, anebo určí nově stanovenou zkušební dobu tentokráte o délce nejvýše pět let a uloží nové pokyny. 150 Takovými pokyny může být podle 8 RZOS jednak uložení povinnosti náhrady škody, kterou sdružení způsobilo, pokud tak již neučinilo, jednak uložení technických, organizačních a personálních opatření s cílem zabránění páchání dalších činů, za které je sdružení odpovědné, za předpokladu, že s tímto souhlasí. 68

75 6.2 Navrhovaná právní úprava na Slovensku Jak bylo již dříve uvedeno, vzhledem k tomu, že se nepravá trestní odpovědnost právnických osob na Slovensku příliš neosvědčila, je předpokládáno, že by s účinností od 1. července 2015 měla tuto nahradit trestní odpovědnost právnických osob pravá. Na tomto místě považuji za vhodné nahlédnout do navrhované slovenské právní úpravy 151 za účelem posouzení toho, jak se slovenský zákonodárce v otázce sankcionování právnických osob co do okruhu jednotlivých sankcí (ne)inspiroval českou úpravou, resp. toho, jak se tento poučil z českých chyb Struktura slovenského návrhu zákona Návrh slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v 1 odst. 1 podobně jako český zákon stanoví, že tento zákon upravuje základy trestní odpovědnosti právnických osob, druhy trestů, jejich ukládání a trestní řízení proti právnickým osobám. V odstavci druhém, opět po vzoru českého zákona, pak uvádí, že pokud tento zákon nestanoví jinak a povaha věci to nevylučuje, na trestní odpovědnost právnické osoby a tresty ukládané právnickým osobám se vztahuje trestní zákon a na řízení proti právnické osobě trestní řád. V návrhu slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nalezneme ustanovení, jež se věnují sankcionování právnických osob, v jeho třetí části. Tato je nazvaná Tresty. Už zde můžeme vidět první nedostatek zákona, když slovenský zákonodárce neuposlechnul (nejen) v České republice často vznášených výtek, pokud jde o tento pojem (k tomuto viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část ). Tato třetí část počíná 10, ve kterém nalezneme výčet trestů, jež lze právnickým osobám uložit, 11 pak obsahuje zásady ukládání trestů a se věnují jednotlivým druhům trestů. Pokud si všechna tato ustanovení věnující se sankcionování právnických osob podrobně projdeme, zjistíme, že bohužel ani v případě slovenského návrhu zákona není nijak upraven či vymezen účel sankcionování právnických osob. 151 Vládní návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov [cit ]. Dostupný z WWW: < 1&matEID=6921&docEID=345316&docFormEID=- 1&docTypeEID=1&langEID=1&tStamp= >. 69

76 6.2.2 K jednotlivým druhům trestů Podle 10 návrhu zákona lze právnickým osobám uložit celkem 9 druhů trestů, a to trest zrušení právnické osoby, trest propadnutí majetku, trest propadnutí věci, peněžitý trest, trest zákazu činnosti, trest zákazu přijímat dotace či subvence, trest zákazu přijímat pomoc a podporu poskytovanou z fondů Evropské unie, trest zákazu účasti ve veřejném obstarávání a trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku. Na rozdíl od české právní úpravy pak ve slovenském návrhu zákona nenalezeme ani jedno ochranné opatření. Trest zrušení právnické osoby 12 Trest zrušenia právnickej osoby (1) Súd uloží trest zrušenia právnickej osoby, ktorá má sídlo v Slovenskej republike, ak jej činnosť bola úplne alebo prevažne využívaná na páchanie trestnej činnosti. (2) Súd môže uložiť trest zrušenia právnickej osoby aj vtedy, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin, za ktorý Trestný zákon umožňuje uložiť trest odňatia slobody na dvadsaťpäť rokov alebo trest odňatia slobody na doživotie. (3) Právoplatnosťou rozhodnutia, ktorým bol uložený trest zrušenia právnickej osoby, vstupuje právnická osoba do likvidácie. (4) Ak je právnickou osobou komoditná burza, môže súd uložiť trest zrušenia právnickej osoby až po vyjadrení príslušného orgánu verejnej správy, ktorý udeľuje povolenie na vznik a činnosť komoditnej burzy podľa osobitného predpisu, k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenie súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. (5) Ak je právnickou osobou dohliadaný subjekt finančného trhu podliehajúci dohľadu vykonávanému Národnou bankou Slovenska, súd mu môže uložiť trest zrušenia právnickej osoby až po vyjadrení Národnej banky Slovenska k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenia súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. Pokud jde o trest zrušení právnické osoby, pak to, co tento odlišuje od jeho úpravy v českém zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, je to, že právnické osobě, která má sídlo na Slovensku a její činnost byla úplně nebo převážně využívána k spáchání trestné činnosti, má soud přímo zákonem stanovenou povinnost tento trest uložit. V ostatních případech jde o ukládání fakultativní. Nadto pak, na rozdíl od české právní úpravy, k tomuto 70

77 trestu může soud přistoupit výslovně i tehdy, pokud právnickou osobu odsuzuje za trestný čin, za který trestní zákon umožňuje uložit trest odnětí svobody na dvacet pět let anebo trest odnětí svobody na doživotí. Co navrhovaná slovenská právní úprava na rozdíl od českého zákona nijak nevzpomíná je to, že právnickou osobu nelze zrušit, pokud to vylučuje její povaha. Stejně tak zde absentuje i ustanovení českého zákona 16 odst. 5 ZTOPO, jež stanoví, že z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno. Trest propadnutí majetku 13 Trest prepadnutia majetku (1) Trest prepadnutia majetku súd uloží právnickej osobe, ktorá spáchala trestný čin uvedený v 58 ods. 2 Trestného zákona, ak nadobudla majetok aspoň v značnom rozsahu trestnou činnosťou alebo z príjmov pochádzajúcich z trestnej činnosti, alebo ak právnická osoba spáchala trestný čin uvedený v 58 ods. 3 Trestného zákona. (2) Trest prepadnutia majetku postihuje majetok odsúdenej právnickej osoby, ktorý jej zostane po skončení konkurzného konania vyhláseného na výkon trestu prepadnutia majetku, po uspokojení všetkých pohľadávok proti podstate a všetkých prihlásených pohľadávok. (3) Vlastníkom prepadnutého majetku sa stáva štát, ak súd nerozhodne inak na základe vyhlásenej medzinárodnej zmluvy, ktorou je Slovenská republika viazaná. (4) Ak je právnickou osobou dohliadaný subjekt finančného trhu podliehajúci dohľadu vykonávanému Národnou bankou Slovenska, súd mu môže uložiť trest prepadnutia majetku až po vyjadrení Národnej banky Slovenska k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenia súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. V případě trestu propadnutí majetku jsou formulovány podmínky pro jeho, na rozdíl od české právní úpravy, obligatorní uložení v důsledku odkazu návrhu zákona na slovenský trestní zákon do jisté míry odlišně, než je tomu v případě zákona českého. Totéž pak platí, pokud jde o jeho následky, resp. jeho předmět. 71

78 Trest propadnutí věci 14 Trest prepadnutia veci Súd uloží právnickej osobe trest prepadnutia veci za podmienok pre ukladanie tohto trestu ustanovených Trestným zákonom. Stejně jako český zákon, i slovenský návrh zákona v případě trestu propadnutí věci pouze odkazuje na úpravu obsaženou v trestním zákoně. Peněžitý trest 15 Peňažný trest Súd môže uložiť právnickej osobe peňažný trest od 1500 eur do eur. Úprava peněžitého trestu je ve slovenském návrhu zákona koncipována odlišně od českého zákona, jelikož soud zde nestanoví počet denních sazeb a jejich výši, ale určí pouze jeho celkovou výši jako takovou. Navrhovaná úprava peněžitého trestu je pak více než strohá a nijak nezdůrazňuje, že uložení takového trestu nesmí být na újmu práv poškozeného, nebo že při určování jeho výše zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. Tyto zásady nalezneme ovšem alespoň v obecných zásadách pro ukládání trestů stanovených v 11 návrhu zákona. Stejně tak zde na rozdíl od českého zákona není ani nijak odkazováno na omezení, která se s tímto trestem pojí v případě, že je tento ukládán bance či jinému obdobnému subjektu. Trest zákazu činnosti 16 Trest zákazu činnosti (1) Trest zákazu činnosti môže súd uložiť na jeden rok až desať rokov alebo natrvalo, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin, ktorého sa dopustila v súvislosti s touto činnosťou. 72

79 (2) Trest zákazu činnosti spočíva v tom, že sa právnickej osobe po dobu výkonu tohto trestu zakazuje výkon jedného alebo viacerých predmetov podnikania alebo takej činnosti, na ktoré treba osobitné povolenie, alebo ktorej podmienky upravuje osobitný predpis. Trest zákazu činnosti může soud podle slovenského návrhu zákona uložit na dobu 1 roku až 10 let, případně pak dokonce natrvalo. Takovou úpravu za příliš zdařilou nepovažuji (k tomuto více viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ). Dále se pak tento návrh zákona do jisté míry odlišuje od zákona českého i v samotném charakteru, resp. okruhu zákazu činnosti a v tom, že zde opět postrádáme jakékoliv omezení soudu co do ukládání tohoto trestu v případě, že je trestně odpovědnou právnickou osobou banka či jiné, jí podobné, subjekty. Trest zákazu přijímat dotace nebo subvence 17 Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie (1) Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin spáchaný v súvislosti so žiadosťou o dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce, s ich poskytovaním alebo využívaním. (2) Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie spočíva v tom, že sa právnickej osobe počas doby určenej súdom zakáže uchádzať sa alebo prijať dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce. V případě trestu zákazu přijímat dotace či subvence je úprava podmínek pro uložení tohoto trestu podle slovenského návrhu zákona víceméně shodná s jejich úpravou v českém zákoně. Délka tohoto trestu zde však může být stanovena, ve shodě s tím, co jsem v předchozí kapitole navrhovala (viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ), maximálně na 10 let. 73

80 Trest zákazu přijímat pomoc a podporu poskytovanou z fondů Evropské unie 18 Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie (1) Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin spáchaný v súvislosti so žiadosťou o pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo o iné plnenie z fondov Európskej únie, s ich poskytovaním alebo využívaním. (2) Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie spočíva v tom, že právnickej osobe sa počas doby určenej súdom zakáže uchádzať sa alebo prijať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo iné plnenie z fondov Európskej únie. Tento trest český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jako zvláštní druh trestu neupravuje. Jeho podstata je však zahrnuta v trestu zákazu přijímat dotace či subvence, neboť tento mimo jiné spočívá v tom, že se právnické osobě zakazuje ucházet se o veškeré veřejné podpory nebo tyto přijímat, a finanční podporu mohou právnické osoby získávat také z fondů Evropské unie, a to z Evropského fondu pro regionální rozvoj či Evropského sociálního fondu (tzv. Strukturální fondy) nebo z Fondu soudržnosti. 152 Vzhledem k mírně odlišné dikci 17 návrhu zákona oproti úpravě trestu zákazu přijímání dotací a subvencí v zákoně českém byl však slovenský zákonodárce nucen, poněkud zbytečně, upravit tento druh trestu samostatně. Trest zákazu účasti ve veřejném obstarávání 19 Trest zákazu účasti vo verejnom obstarávaní (1) Trest zákazu účasti vo verejnom obstarávaní súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin, ktorého sa dopustila v súvislosti s verejným obstarávaním alebo so žiadosťou o pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo o iné plnenie z fondov Európskej únie, s ich poskytovaním alebo využívaním. 152 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

81 (2) Zákaz účasti vo verejnom obstarávaní spočíva v tom, že právnickej osobe sa počas doby určenej súdom zakáže zúčastniť sa vo verejnom obstarávaní. Veřejným obstaráváním se ve smyslu 1 odst. 1 zákona č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní rozumí postupy, kterými se zadávají zakázky na dodání zboží, uskutečnění stavebních prací, poskytnutí služeb, koncese na stavební práce, soutěž návrhů a na správu ve veřejném obstarávání. Pokud bychom měli tento trest srovnat s jemu nejobdobnějším českým trestem zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, pak i zde dochází ke zkrácení maximální možné výměry tohoto trestu na pouhých 10 let. Jistý problém zde pak mám s alternativní podmínkou pro uložení tohoto trestu, jež souvisí s příslušnými aktivitami právnické osoby spojenými s fondy Evropské unie. Pokud půjde o právnickou osobu, která se nijak takového veřejného obstarávání neúčastní, a pro její povahu můžeme říci, že se ani nikdy účastnit nebude, proč jí tuto činnost při splnění této podmínky zakazovat? Pokud se pak sice právnická osoba veřejného obstarávání obecně účastní, ale v konkrétním případě zde nebyla s tímto dána žádná souvislost, proč jí účast ve veřejném obstarávání rovnou zakazovat? Konečně pak, pokud bude mít například podvodné vylákání prostředků z těchto fondů jistou souvislost s veřejným zaopatřováním, lze podle mého názoru takové případy vykládat minimálně tak, že toto umožnilo či usnadnilo právnické osobě spáchání trestného činu, a vztáhnout tak takovou situaci pod (ne)přímou souvislost s veřejným obstaráváním jako takovým. Trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku 20 Trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku (1) Súd môže uložiť trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku alebo jeho časti, ak je potrebné oboznámiť verejnosť s odsudzujúcim rozsudkom, najmä vzhľadom na okolnosti alebo závažnosť trestného činu, alebo ak to vyžaduje záujem na ochrane bezpečnosti alebo zdravia ľudí, zvierat alebo majetku. Odsudzujúci rozsudok sa zverejňuje v Obchodnom vestníku; súd môže súčasne určiť jeden alebo viaceré verejné oznamovacie prostriedky a podniky alebo organizačné zložky právnickej osoby, v ktorých má byť rozsudok zverejnený. Súd súčasne určí rozsah a spôsob zverejnenia odsudzujúceho rozsudku a lehotu, v ktorej má byť rozsudok zverejnený. 75

82 (2) Trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku spočíva v tom, že odsúdená právnická osoba zverejní na svoje náklady odsudzujúci rozsudok alebo súdom určenú časť takého rozsudku v Obchodnom vestníku alebo aj v inom súdom určenom verejnom oznamovacom prostriedku alebo v jednom alebo viacerých podnikoch alebo organizačných zložkách právnickej osoby s uvedením názvu a sídla odsúdenej právnickej osoby. V odsudzujúcom rozsudku, ktorý má byť zverejnený, musia byť pred zverejnením údaje umožňujúce identifikáciu fyzickej osoby a právnickej osoby, ktorá je odlišná od odsúdenej právnickej osoby, anonymizované. Podle 11 odst. 4 návrhu zákona se trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku na rozdíl od české právní úpravy ukládá vždy pouze vedle některého z dříve uvedených trestů. Podle 20 odst. 1 se pak takový rozsudek zveřejňuje vždy v Obchodním věstníku, přičemž vedle toho může soud uložit právnické osobě i povinnost tento uveřejnit v jednom či více jím určených veřejných sdělovacích prostředcích, podnicích anebo organizačních složkách právnické osoby. Osobně takovou, na druhém místě zmíněnou, úpravu za příliš vhodnou nepovažuji (k argumentaci viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ) Shrnutí Výše uvedený široký katalog trestů hodnotím obecně kladně. Pokud jde o jednotlivé druhy trestů, pak ačkoliv v návrhu zákona nalezneme trest, se kterým se v české úpravě nesetkáme, a některé druhy trestů se více či méně obsahově liší, inspiroval se slovenský zákonodárce více než zřejmě českou úpravou zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Co je ovšem škoda, je to, že v některých případech nejsou jeho ustanovení, jak jsme mohli vidět, úplně bez chyby, a to, že se slovenský zákonodárce nepokusil do návrhu zákona zakotvit trest dohledu nad činností právnické osoby, možnost podmíněného odkladu výkonu trestu anebo, že v tomto výslovně neupravil možnost upuštění od potrestání právnické osoby (k tomuto více viz Kapitola Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část a Kapitola Právní úprava sankcionování v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob ). 76

83 7 Rejstřík trestů právnických osob V závěru práce si nedovolím opomenout skutečnost, že se přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob podstatně zasáhlo do právního řádu České republiky, když současně s tímto byl přijat i doprovodný zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který novelizoval celkem čtyřicet devět dalších zákonů, a to, mimo jiné, i zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů Podstata Rejstříku trestů právnických osob Rejstřík trestů vede evidenci fyzických a právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení a dále evidenci jiných významných skutečností pro trestní řízení ( 2 odst. 1 ZRT). V této evidenci jsou založeny údaje z trestních listů všech pravomocně odsouzených fyzických i právnických osob, přičemž takovým trestním listem se rozumí oznámení soudu, které obsahuje, mimo jiné, i údaje o trestu a ochranném opatření, jež byly fyzické nebo právnické osobě pravomocně uloženy ( 3 ZRT) Právnické osoby na pranýři? Zřízení Rejstříku trestů právnických osob považuji za pozitivní krok zákonodárce. Jeho existence je přínosná především co do zlepšení transparentnosti při posuzování důvěryhodnosti obchodních partnerů právnické osoby. Jediné, nad čím má smysl uvažovat a v určitém směru zapochybovat, je to, že údaje z evidence Rejstříku trestů o právnických osobách, které se uvádějí ve výpisu z evidence Rejstříku trestů, jsou veřejně přístupné ( 2 odst. 5 ZRT). Z tohoto důvodu tak může být žadatelem o výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se právnické osoby kterákoliv fyzická osoba, jejíž totožnost se při podání žádosti o takový výpis nijak neověřuje ( 11 odst. 1 ZRT). Výše uvedenou zásadou se zákonodárce pokusil zajistit dostatečnou informovanost třetích osob o trestné činnosti právnické osoby, neboť to, zda byla v minulosti právnické osobě pravomocně uložena sankce, bude v mnoha případech představovat klíčovou informaci, 153 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

84 jež bude mít nezastupitelnou úlohu při rozhodovacích procesech třetích osob či při vystupování právnické osoby v právních vztazích, když s žádostí či povinností prokázat svou bezúhonnost pomocí výpisu z evidence Rejstříku trestů se mohou právnické osoby setkat typicky v případě svého zájmu o spolupráci s jinou právnickou osobou, v případě přeměn obchodních společností, při rozhodování o poskytnutí úvěru, uzavírání významných smluv, ucházení se o veřejnou zakázku, v souvislosti s žádostí o dotace apod. Na druhé straně mohou ovšem ve vztahu k výše uvedené zásadě někteří zastávat názor, že takové důsledky veřejné přístupnosti údajů, jež ve výpisu z evidence Rejstříku trestů v případě právnické osoby uvádějí, mohou být pro právnickou osobu fakticky dalším trestem stigmatizujícího charakteru. Já osobně tento názor nesdílím, neboť mimo situace, kdy je po právnické osobě dodání takového výpisu vyžadováno na základě zákona, lze teoreticky očekávat, že bude výpis po právnické osobě požadovat i s ohledem na to, že je s vydáním takového výpisu spojen příslušný poplatek, víceméně pouze někdo, kdo má na této zájem, tedy s ní chce například určitým způsobem spolupracovat, V takovém případě máme pak dvě možnosti, a to buď dotyčnou právnickou osobu oslovit a o takový výpis ji požádat, anebo si jej sami opatřit. Výsledek je pak v obou případech stejný s tím, že druhý případ je snad jen značným ulehčením situace a jakousi etickou přidanou hodnotou, když by situace, kdy by o výpis žádala jedna právnická osoba jinou právnickou osobu, s níž chce spolupracovat, nemusela působit zrovna nejlépe. To, že se na základě výpisu dozví právnická osoba něco o minulosti právnické osoby druhé, pak ještě nemusí automaticky znamenat jednoznačné nenavázání spolupráce (pokud tedy nehovoříme o případech, kdy je bezúhonnost právnické osoby požadována přímo zákonem). Stejně tak nelze nijak dopředu předvídat ani snahu právnických osob zjišťovat si příslušné informace o svých konkurentech, v zápalu boje o zákazníky pak tyto svým zákazníkům sdělovat a fakticky je tak popuzovat proti odsouzené právnické osobě, svému konkurentovi. V čem bych spatřovala teoreticky větší problém, je skutečnost, že lze na internetových stránkách Rejstříku trestů 154 jednoduše zjistit, zda byl té které právnické osobě v minulosti pravomocně uložen trest, resp. přesněji řečeno je k vidění jakási nástěnka hanby právnických osob, kterým byl již pravomocně uložen trest. Opět je ale otázkou, koho budou takto zveřejněné informace zajímat. I zde platí dle mého to, že právnickým osobám, které chtějí s příslušnou právnickou osobou spolupracovat, takto zveřejněné informace pouze ulehčí jejich cestu co do zjištění, zda se jedná v případě jejich potenciálního obchodního partnera o 154 WWW: < 78

85 řádnou, resp. bezúhonnou či důvěryhodnou právnickou osobu, když v případě jejich zájmu a neexistence této elektronické databáze, by si tyto mohly o výpis zažádat jinými cestami, a to buď osobně v sídle Rejstříku trestů, korespondenčně na adresu Rejstříku trestů anebo na kontaktním místě CzechPOINT. V ostatním pak platí to, co bylo uvedeno výše. Pokud jde o spotřebitele, pak ti sem nahlížet, dle mého názoru, pravidelně nebudou, tudíž v tomto směru nelze poškození právnické osoby nijak očekávat. Nadto pak, pokud by se jednalo o právnickou osobu, řekněme, jaksi veřejně více známou, pak budou spotřebitelé mnohdy informování prostřednictvím médií již v průběhu samotného řízení vedeného proti právnické osobě. Oba výše nastíněné, teoreticky problematické aspekty Rejstříku trestů právnických osob, pak mají konečně jednoho nejhodnotnějšího, společného jmenovatele, který dříve uvedené pochybnosti ještě více neguje, a tím je právnická osoba jako taková, resp. její charakter. V těchto souvislostech je totiž potřeba klást velký důraz na odlišnost fyzické a právnické osoby, když taková veřejnost údajů uváděných ve výpise z evidence Rejstříku trestů by, shodně jako například možnost uložit fyzické osobě trest uveřejnění rozsudku, byla v případě fyzických osob naprosto nemyslitelná. Pokud však jde o umělé právnické osoby, pak i v případě, kdy by zásada veřejnosti údajů uváděných ve výpise z evidence Rejstříku trestů přinášela výše uvedené problémy, stojím za tím, že je potřeba, aby zájem nad transparentnosti v obchodních vztazích, ochranou spotřebitele a potažmo celé společnosti zcela jednoznačně převážil nad ochranu soukromí právnické osoby, jež se dopustila trestné činnosti. 7.3 Rejstřík trestů právnických osob v praxi Pokud jde o Rejstřík trestů právnických osob v praxi, v Příloze 2 nalezneme statistiku, jež obsahuje informace o počtu výpisů vydaných pro fyzické osoby, počtu výpisů vydaných pro orgány veřejné moci, počtu opisů poskytnutých pro orgány veřejné moci a počtu nahlédnutí fyzických osob do opisů, jež se týkají právnických osob. Tato mi byla zaslána na základě žádosti o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Rejstříkem trestů, který odpovídal na dotazy, kolik výpisů a opisů z evidence Rejstříku trestů týkajících se právnických osob bylo za roky 2012, 2013 a 2014 vydáno. Z této statistiky 155 lze vyčíst následující. 155 Tato statistika, resp. údaje v ní obsažené jsou platné ke dni

86 Výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro orgány veřejné moci bylo vydáno v roce 2012 celkem 9 635, v roce 2013 pak a v období od 1.1. do pak Výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro fyzické osoby bylo vydáno v roce 2012 celkem , v roce 2013 pak a v období od 1.1. do pak Opisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro orgány veřejné moci bylo vydáno v roce 2012 celkem 72, v roce 2013 pak 82 a v období od 1.1. do celkem 284. Nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů právnických osob bylo provedeno v roce x, v roce 2013 pak 10x a v období od do ani jednou. Ze zvyšujícího se počtu vydaných opisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob můžeme, při troše optimismu, v prvé řadě dovodit zvyšující se zájem orgánů činných v trestním řízení o právnické osoby a praktické uplatňování jejich trestní odpovědnosti. Pokud jde o počet výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob, zde pak můžeme konstatovat, že Rejstřík trestů právnických osob není pro fyzické osoby stejně jako pro orgány veřejné moci, rozhodně žádným neznámým či zbytečným institutem, který by zůstal nevyužíván, resp. využíván zcela minimálně, nadto pak tehdy, došlo-li v důsledku novelizace některých zákonů k tomu, že musí právnická osoba v některých případech 156 nově splňovat podmínku její bezúhonnosti a tuto je tak potřeba příslušným způsobem dokládat. 156 Srov. např. 53 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 80

87 Závěr V rámci předmluvy k této práci byly vzneseny otázky, na které jsem přislíbila přinést po provedení detailní analýzy problematiky sankcionování právnických osob příslušné odpovědi. Pojďme si tyto před jejich zodpověděním připomenout. Zněly takto: Dosáhli jsme zavedením trestní odpovědnosti právnických osob, resp. zavedením možnosti sankcionovat právnické osoby prostředky trestního práva větší ochrany společnosti před jejich závadným protiprávním jednáním? Má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pozitivní dopady na jejich chování? Je úprava sankcionování právnických osob, obsažená v zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob, opravdu zrozena k jejímu širšímu praktickému využití? Lze mluvit o sankcionování právnických osob konečně efektivním? To, že Česká republika zavedla po bouřlivých diskuzích nad vhodností a potřebností přijetí nové právní úpravy trestní odpovědnost právnických osob a zvolila přitom model pravé trestní odpovědnosti, považuji za pozitivní krok zákonodárce. Podle mého názoru jde o nejvhodnější model trestní odpovědnosti právnických osob, jelikož tento představuje svou koncepcí ten nejefektivnější nástroj postihování protiprávního jednání právnických osob. Za vhodné považuji rovněž to, že se zákonodárce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob neomezil pouze na peněžité sankce tak, jak to činí některé zahraniční úpravy, ale tento upravuje širokou škálu rozličných sankcí, jež je možné, v souladu s dikcí mezinárodních dokumentů, považovat za účinné, přiměřené a odstrašující. Stejně tak je pak důležitá a přínosná i s těmito sankcemi související úprava Rejstříku trestů právnických osob. Odpověď na otázku, zda lze mluvit v důsledku zavedení možnosti postihovat právnické osoby prostředky trestního práva o sankcionování konečně efektivním, potažmo o větší ochraně společnosti před protiprávním jednáním právnických osob, tak může znít, že ano. Tedy, alespoň teoreticky 157. Českým zákonodárcem zvolená úprava sankcionování protiprávní činnosti právnických osob v oblasti trestního práva, resp. sankcí, jež je možné právnickým osobám za tuto ukládat, je tak úpravou vítanou a žádoucí, ovšem, jak už to v našem právním řádu bývá, její provedení v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob není úplně dokonalé a vykazuje celou řadu nedostatků a teoretických problémů. Výčet a následný rozbor jejich převážné části přinesla tato práce. Jejich další poodkrytí lze pak očekávat postupem času, kdy 157 Závěr jednoznačně efektivního sankcionování a větší ochrany společnosti by totiž mohla na tomto místě negovat některá praktická úskalí zákona jako je např. v textu práce zmíněné nebezpečí opětovného vzniku zrušené právnické osoby. 81

88 bude přicházet na mnohé nejasnosti a mezery právní úpravy sama praxe. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že je v oblasti trestního práva v současné době potřeba řešit spíše otázky jiné, je bez debat, že bude zapotřebí veškeré tyto nedostatky a problémy pro futuro odstranit, přičemž nezbývá než doufat, že k tomu dojde co nejdříve. Odpovědí na otázku, zda je úprava sankcionování právnických osob, obsažená v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, opravdu zrozena k jejímu širšímu praktickému využití, tak může být, že v celém svém rozsahu prozatím bohužel nikoliv. Přínosem nové právní úpravy měl být především její preventivní charakter, když pokud jde o předcházení trestné činnosti, pak nejenže kladou na právnické osoby v této oblasti nemalé nároky samotná ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob na toto přímo zaměřená, ale právě i samotné sankce v tomto zákoně obsažené by měly být odstrašující tak, aby byly schopny odradit právnické osoby od páchání (další) trestné činnosti. Pokud se však podíváme na to, jak tento zákon funguje ve vztahu k chování právnických osob v praxi, pak je možné, jak uvádí i Bohuslav, rozdělit v této souvislosti právnické osoby do několika různých skupin. Prvně se lze setkat s právnickými osobami, které ani nevědí, že něco jako zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vůbec existuje, dále pak s těmi, které sice vědí, že tento existuje, ale neberou jej zatím dostatečně vážně. Vedle těchto působí v České republice i právnické osoby, které vědí, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob existuje, ale nevidí v něm natolik velké riziko, aby vynakládaly na předcházení trestné činnosti svou energii a investici ať už časovou, anebo finanční, a konečně pak existují samozřejmě i takové právnické osoby, jež se, i bez ohledu na tento zákon, věnují předcházení trestné činnosti jako zcela přirozené součásti svého každodenního fungování a byznysu. 158 V současné době tak může odpověď na poslední otázku uvedenou v předmluvě k práci, tedy zda má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, resp. sankce v něm upravené reálné dopady na chování právnických osob ve smyslu jejich odrazení od trestné činnosti, znít tak, že fakticky tomu tak prozatím není, když tyto mnohdy o existenci zákona ani nevědí, a realisticky nahlíženo, jej vážně bere pouhý zlomek z nich. Konečně je pak navzdory všemu výše uvedenému potřeba konstatovat, že pokud jde o uplatňování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v praxi českých soudů, tak přestože přikročily k sankcionování právnických osob zatím pouze soudy některé, škála jimi 158 BOHUSLAV, Lukáš. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost [cit ]. Dostupný z WWW: < 82

89 ukládaných sankcí příliš pestrá není, a některá jejich rozhodnutí nejsou, nejspíše z důvodu novoty tohoto zákona, úplně bezvadná, byly těmito vyneseny již více jak dvě desítky pravomocných rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě uložena sankce. Tento stav je tak potřeba brát jako jistý příslib do budoucna a věřit, že tím, že bude mít intenzita aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob českými soudy, doufejme, i nadále vzrůstající tendenci, bude mít, v souladu s výše uvedeným, i samotný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob šanci ukázat, nakolik vhodné nástroje sankcionování právnických osob vkládá do rukou českých soudů. 83

90 Seznam použitých zkratek: AIDP: Mezinárodní společnost pro trestní právo ČEPRO: České produktovody a ropovody, a.s. ČEPS: Česká energetická přenosová soustava, a.s. ČEZ: České energetické závody, a.s. ČNB: Česká národní banka ČR: Česká republika DPH: Daň z přidané hodnoty ES: Evropská společenství EU: Evropská unie EUR: Euro Kč: Koruna česká KZ: Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení, ve znění pozdějších předpisů LZPS: Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1991 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů NPZ Německý přestupkový zákon OECD: Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj RZOS: Rakouský zákon o odpovědnosti sdružení za trestné činy Sb.: Sbírka zákonů SZOPO: Slovinský zákon o odpovědnosti právnických osob za trestné činy ZTOPO: Zákon č. 418/2012 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů tr. z.: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů tr.ř.: Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů VZP: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky Z. z.: Zbierka zákonov ZRT: Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů ZVZ: Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů 84

91 Seznam použité literatury a pramenů: Komentáře: FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TŘEŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I. Obecná část ( 1 139). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN Učebnice a monografie: BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN DREYER, Emmanuel. Droit pénal général. Champs Université, Flammarion, s. ISBN GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, s. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, s. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, s. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, s. ISBN

92 LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, s. ISBN SOLNAŘ, Vladimír. Z dějin českého zemského práva. Praha: Bursík & Kohout, s. ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN WELLS, Celia. Corporations and criminal responsibility. 2nd edition. Oxford: Oxford University press, s. ISBN X. Sborníky: BOHUSLAV, Lukáš. K vybraným aspektům zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. In: Míľniky práva v stredoeurópskom priestore Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov organizovanej Univerzitou Komenského v Bratislave, Právnickou fakultou. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta [cit ]. Dostupný z WWW: < JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, s. ISBN MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie (ed.): Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, s. ISBN X. ŠÁMAL, Pavel. K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. In: VANDUCHOVÁ, Marie, HOŘÁK, Jaromír (ed.): Na křižovatkách práva. 86

93 Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C.H.Beck, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: KRATOCHVÍL, Vladimír; LÖFF, Michaela. Hospodářské trestní právo trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova universita, s. ISBN Odborné články: FENYK, Jaroslav. Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob a český návrh zákona o trestním soudnictví nad právnickými osobami. Státní zastupitelství. 2003, č ISSN HEINE, Günter. Die strafrechtliche Verantwortlichkein von Unternehmen: internationale Entwicklung nationale Konsequenzen. Österreichische Juristen- Zeitung. 1996, č. 6. ISSN HIRSCH, Hans Joachim. Strafrechtliche Verantwortlichkeit von Unternehmen. Zeitschrift für gesamte Strafrechtswissenschaft, 1995, č. 2. ISSN JANDA, Petr. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum. 2006, č. 5. ISSN JANUŠ, Jan. Jak vidí nový zákon právníci z praxe: Názor Jana Vidrny. Právní rádce. 2012, č. 1. ISSN JELÍNEK, Jiří. Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Kriminalistika. 2012, č. 1. ISSN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Právní rádce. 2011, č. 12. ISSN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Kriminalistika. 2008, č. 1. ISSN KRÁL, Vladimír. K trestní odpovědnosti právnických osob východiska, obsah a systematika zákonné právní úpravy. Trestněprávní revue. 2002, č. 8. ISSN KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestněprávní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného. Právný obzor. 2002, č. 4. ISSN MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob - ano či ne? Trestní právo. 2000, č ISSN

94 Internetové zdroje: MUSIL Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika. 1995, č. 4. ISSN MUSIL, Jan., FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo. 2001, č. 3. ISSN NOVÁČKOVÁ, Soňa. Nový návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (a jeho srovnání s návrhem zákona, který byl v roce 2004 zamítnut). Trestněprávní revue. 2011, č. 4. ISSN PRÁŠKOVÁ, Helena. Správní trestání právnických osob v Německu. Trestněprávní revue. 2007, č. 9. ISSN ŠÁMAL, Pavel. K trestní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie. 2011, č. 11. ISSN VANTUCH, Pavel. Parlament schválil trestní odpovědnost právnických osob. Trestní právo. 2011, č. 11. ISSN VIDRNA, Jan. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rádce. 2012, č. 6. ISSN VIDRNA, Jan, PERGL, Robert. Akciová společnosti, vstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky Trestní právo. 2011, č. 6. ISSN BOHUSLAV, Lukáš. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost [cit ]. Dostupný z WWW: < JANUŠ, Jan. Ekonom: Ročně budou odsouzeny stovky firem, očekává specialista na trestní odpovědnost [cit ]. Dostupný z WWW: < JANUŠ, Jan. K jakému trestu může být odsouzena vaše firma? 2014 [cit ]. Dostupný z WWW: < 88

95 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob - ano, či ne? 2. díl jak je to v Česku [cit ]. Dostupný z WWW: < KAVĚNA, Martin. Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. Praha: Parlament České republiky. Parlamentní institut. Studie č [cit ]. Dostupný z WWW: < VIDRNA, Jan. Masakr firem se zatím nekoná [cit ]. Dostupný z WWW: < VRBÍK, Marek. Trest uveřejnění rozsudku [cit ]. Dostupný z WWW: < Právní předpisy a mezinárodní právní prameny: Bundesgesetz über Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten. Dostupný z WWW: < ummer= >. Gesetz über Ordnungswidrigkeiten. Dostupný z WWW: < Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja. Dostupný z WWW: < Zákon č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní, ve znění pozdějších předpisů. Doporučení Rady ministrů ES č. 88 (18) ze dne 20. října Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Paříž, 17. prosinec 1997) vyhlášená jako sdělení MZV č. 25/2000 Sb. m. s. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 89

96 Zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového, a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1991 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Návrhy zákonů a důvodové zprávy: Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Dostupný z WWW: < Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Tisk 745. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva. Dostupná z WWW: < Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva. Dostupná z WWW: < Vládní návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Dostupný z WWW: 90

97 < 1&matEID=6921&docEID=345316&docFormEID=- 1&docTypeEID=1&langEID=1&tStamp= >. Judikatura: Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/2013. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/2014. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/2014. Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn. 1 T 158/2013. Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , č. j. 4 T 30/ Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne , č. j. 4 T 30/ Rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne , sp. zn. 4 T 85/2013. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/2012. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 92 T 197/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 152/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze , sp. zn. 89 T 60/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T 87/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 5 T 300/2013. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tdo 764/2009. Nález Ústavního soudu ze dne , vyhlášený pod č. 299/2004 Sb., ve věci návrhu na zrušení části ustanovení 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č.. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb. Další zdroje: Abschlussbericht der Kommission zur Reform des strafrechtlichen Sanktionensystem. Teil [cit ]. Dostupný z WWW: < 91

98 < E61.pocluster1?.> Dokumenty zaslané Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Rejstříkem trestů viz Příloha 1 a Příloha 2 této práce. 92

99 Shrnutí Tato diplomová práce se zabývá vybranými aspekty sankcionování právnických osob. Zaměřena je pak především na sankce, jež mohou být právnickým osobám ukládány podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Důvodem, proč jsem si toto téma vybrala, byl můj zájem o trestní právo, a to především pokud jde o oblast trestní odpovědnosti právnických osob. Konkrétně na sankcionování právnických osob, resp. jeho vybrané aspekty jsem se pak rozhodla zaměřit proto, že existuje celá řada důvodů, proč toto téma představuje jednu z hlavních příčin vášnivých diskuzí nad tímto zákonem. Hlavním cílem této práce je na základě jak teoretických, tak praktických poznatků vyhodnotit, zda je existující právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bezchybná a zcela dostačující, anebo zda je tuto potřeba v určitých směrech novelizovat. V rámci předmluvy uvádí nejprve tato práce svého čtenáře do problematiky sankcionování právnických osob, nastiňuje svou strukturu a hlavní cíle. Následně je pak rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola je zaměřena na teoretické otázky. Můžeme v ní nalézt různé přístupy k sankcionování právnických osob v evropských zemích, jakož i hlavní argumenty pro (ne)vhodnost nové právní úpravy, jež hlásali v souvislosti s jejím příchodem její příznivci, anebo odpůrci, a které jsou ať už přímo, či nepřímo spjaty právě se sankcionováním právnických osob. Ve druhé kapitole nalezneme základy právní úpravy sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Konkrétně je zde uveden krátký výklad ke struktuře zákona, jeho právní povaze a problémům, jež s touto souvisí. Třetí kapitola se blíže zaměřuje na problematiku variability sankčního systému, pojmu trest a účelu sankcionování. Následně pak uvádí jednotlivé skupiny trestů podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Obdobný teoretický výklad je pak proveden i co do pojmu ochranného opatření. Čtvrtá kapitola provádí podrobný rozbor každé jedné sankce podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. V rámci této analýzy zde nalezneme nedostatky, resp. teoretické problémy těchto sankcí, případně pak spolu s nimi i příslušné návrhy de lege 93

100 ferenda. Součástí této kapitoly je i pohled na praktickou aplikaci tohoto zákona co do ukládání těchto sankcí českými soudy. Pátá kapitola pak v obecné úrovni vyhodnocuje a následně prognózuje praktické uplatňování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, když tato analyzuje statistiku Ministerstva spravedlnosti, jež se dotýká sankcionování právnických osob v praxi českých soudů. Šestá kapitola provádí nejprve komparaci české právní úpravy sankcionování právnických osob s právní úpravou rakouskou, následně se pak věnuje, v současné době předpokládáno, že od účinnému, slovenskému návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Poslední kapitola této práce pojednává o podstatě Rejstříku trestů právnických osob, jeho problémech a praktickém využívání. Tuto práci uzavírá logické shrnutí poznatků nabytých v průběhu práce a z nich vyvozené závěry. 94

101 Summary This thesis deals with selected issues in sanctioning of legal persons. In particular, it focuses on sanctions applicable to legal persons under the act on criminal liability of legal persons. I selected this topic since I am interested in criminal law, especially in criminal liability of legal persons. I decided to focus on sanctioning of legal persons, or more precisely on selected issues thereof, since there are many reasons why this topic is subject of passionate discussions about the act. Based on theoretical and practical findings, this thesis aims to analyze whether the current state of law in the area of sanctioning of legal persons in the act on criminal liability of legal persons is perfect and fully sufficient, or whether it requires amending. The preface introduces the topic of sanctioning of criminal persons and the structure and the main goals of this thesis. Subsequently, the thesis is divided into seven chapters. The first chapter deals with theoretical issues. It covers different approaches to sanctioning of legal persons throughout Europe and key arguments both in favor and against the introduction of new regulation of sanctioning of legal persons in the Czech Republic. The second chapter covers basic provisions of sanctioning of legal persons in the act on criminal liability of legal persons. In particular, the chapter provides a brief introduction to the structure of the act, its legal aspects and related problems. The third chapter focuses on the issue of variability of the sanction system, the term punishment and the purpose of sanctioning of legal persons. Subsequently, it presents the particular groups of sentences under the act on criminal liability of legal persons. Similar interpretation of the term protective measure follows. The fourth chapter thoroughly analyzes each particular sanction under the act on criminal liability of legal persons. The analysis points out defects, or imperfections in terms of legal theory, of the current state of regulation of these sanctions and its possible solutions de lege ferenda. This chapter also reviews the application of this act with respect to jurisprudence of Czech courts. In the fifth chapter, the general analysis of application of the act on criminal liability of legal persons is to be found along with the prognosis of its future, in particular based on statistical data regarding sanctioning of legal persons provided by the Ministry of Justice. 95

102 The sixth chapter first compares the Czech regulation of sanctioning of legal persons with the Austrian one, and afterwards, with the Slovak act on criminal liability of legal persons which shall become effective as of 1 July The last chapter presents the nature of the criminal record of legal persons and its theoretical deficiencies and practical use. This thesis is concluded by a summary of findings reached in the course of the thesis and conclusions derived therefrom. 96

103 Název práce v anglickém jazyce: Selected issues of sanctioning of legal persons Klíčová slova: Trestní právo Criminal law Trestní odpovědnost právnických osob Criminal liability of legal persons Sankce Sanction 97

104 Přílohy Příloha 1 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti i