Sankcionování právnických osob

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Mgr. Alena Tibitanzlová Sankcionování právnických osob Rigorózní práce Konzultant: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: březen 2016

2 Prohlašuji, že předloženou rigorózní práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Mgr. Alena Tibitanzlová

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala konzultantovi své rigorózní práce prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za jeho odborné rady, vstřícný přístup a čas, který mi při tvorbě této rigorózní práce věnoval.

4 Obsah Předmluva Úvod do problematiky sankcionování právnických osob Modely deliktní odpovědnosti právnických osob Pravá trestní odpovědnost právnických osob Nepravá trestní odpovědnost právnických osob Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob Argumentace pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Argumentace pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Struktura zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Právní povaha zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Problematika upuštění od potrestání Základy ukládání trestních sankcí právnickým osobám Zásady sankcionování právnických osob Zásada zákonnosti trestů a ochranných opatření Zásada přiměřenosti trestněprávních sankcí Zásada individualizace Zásada subsidiarity přísnější trestní sankce Zásada personality trestu Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí Zásada humánnosti sankcí Zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestným činem Kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu Povaha a závažnost trestného činu Poměry právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů Okolnost, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost Působení právnické osoby po činu, zejména její případná účinná snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu... 52

5 3.2.5 Účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby Důsledky, které může mít uložení trestní sankce na třetí osoby Rozsah, ve kterém na právní nástupce právnické osoby přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, popř. v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin Praxe českých soudů při zohledňování kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část Variabilita sankčního systému Tresty Pojem trestu Účel trestu Tresty v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Ochranné opatření Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část Pohled laické veřejnosti První názor Druhý názor Třetí názor Závěry z názorů laické veřejnosti plynoucí Zrušení právnické osoby Podmínky a problémy trestu zrušení právnické osoby Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů Propadnutí majetku Podmínky a problémy trestu propadnutí majetku Trest propadnutí majetku v praxi českých soudů Peněžitý trest Podmínky a problémy peněžitého trestu Peněžitý trest v praxi českých soudů Propadnutí věci Podmínky a problémy trestu propadnutí věci Trest propadnutí věci v praxi českých soudů Zákaz činnosti Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti Trest zákazu činnosti v praxi českých soudů Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži

6 5.7.1 Podmínky a problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži v praxi českých soudů Trest zákazu přijímání dotací a subvencí Podmínky a problémy trestu zákazu přijímání dotací a subvencí Trest zákazu přijímání dotací a subvencí v praxi českých soudů Uveřejnění rozsudku Podmínky a problémy trestu uveřejnění rozsudku Trest uveřejnění rozsudku v praxi českých soudů Zabrání věci Podmínky a problémy ochranného opatření zabrání věci Ochranné opatření zabrání věci v praxi českých soudů Problematika podmíněného odkladu výkonu trestu Výhody podmíněného odkladu výkonu trestu Okruh trestů, u nichž by bylo účelné jejich výkon podmíněně odložit Zánik výkonu trestu a zánik účinků odsouzení Zánik výkonu trestu Promlčení výkonu trestu Další způsoby zániku výkonu trestu Zánik účinků odsouzení Smysl existence institutu zániku účinků odsouzení Podmínky zániku účinků odsouzení Další způsoby zániku účinků odsouzení Obecný pohled na sankcionování právnických osob v praxi českých soudů Vyhodnocení praxe českých soudů v letech 2012, 2013, 2014 a Rok Rok Rok Rok Tři nej Nejaktivnější soudy Nejčastěji ukládané tresty Nejčastější trestné činy, za něž byl právnickým osobám uložen trest Shrnutí aktuálního stavu Prognóza na příští léta Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách Rakousko

7 8.1.1 Počet denních sazeb Výše denní sazby Podmíněné upuštění od pokuty Slovensko Struktura slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob K zásadám ukládání trestů K jednotlivým druhům trestů K zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení Shrnutí Rejstřík trestů právnických osob Podstata Rejstříku trestů právnických osob Právnické osoby na pranýři? Rejstřík trestů právnických osob v praxi Závěr Seznam použitých zkratek: Resumé Resumé Přílohy... i Příloha 1 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti... i Příloha 2 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti... ii Příloha 3 Odpověď na žádost o informace Rejstřík trestů... v Příloha 4 Odpověď na žádost o informace Rejstřík trestů... vi

8 Předmluva Právnické osoby nejsou z masa a kostí, a přesto mají své orgány. Neznají pocity, ale přesto mají vůli. Jsou neviditelné, a přece jednají a mohou být volané k odpovědnosti za své činy. 1 Jak naznačuje úvodní citát, i přesto, že zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nabyl účinnosti již 1. ledna 2012, představuje institut trestní odpovědnosti právnických osob, svým původem institut angloamerický, stále jednu z nejkomplikovanějších a nejkontroverznějších oblastí teorie trestněprávní, problematiku stále živou, aktuální, skýtající celou řadu otázek. Rozpaky pak budí tento jak mezi teoretiky či odborníky z praxe, tak i v laické veřejnosti, když ještě donedávna byly právnické osoby v českém trestním právu významné pouze z pohledu trestního práva procesního. Tyto mohly zcela nepochybně iniciovat zahájení trestního řízení podáním trestního oznámení, v rámci trestního řízení vystupovat v postavení poškozeného, měly povinnost poskytovat součinnost orgánům činným v trestním řízení apod. 2 To, že by mohla být právnická osoba naproti tomu jakožto pachatel trestného činu trestně stíhána, popř. být trestním soudem pro trestný čin jí spáchaný odsouzena, však nepřipadalo ještě před pár lety, a to na rozdíl od drtivé většiny evropských států, v úvahu, když tato mohla nést až do dne účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob odpovědnost pouze za delikty soukromoprávní a správní. Stejně tak pak mohla být jen nástroji těchto právních odvětví za delikty jí spáchané sankcionována. Co však bylo problémem a současně jedním z celé řady důvodů pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo to, že nástroje sankcionování jakožto přirozený důsledek deliktů právnických osob v těchto právních odvětvích upravené často selhávaly, neplnily své preventivní a represivní poslání, nepůsobily dostatečně účinně. Proto, abychom dosáhli řádného chování právnických osob, je ovšem zapotřebí zajistit v prvé řadě hrozbu a výkon takových sankcí, které budou schopny ovlivnit chování právnických osob žádoucím způsobem, když v opačném případě, jak se přiléhavě vyjádřil již Gobert, pokud neexistují smysluplné sankce za delikty spáchané právnickými osobami, tak ty mohou vidět jako málo výhodné, aby se chovaly jako řádné společnosti vzhledem ke skutečnosti, že mohou hodně 1 DREYER, Emmanuel. Droit pénal général. Champs Université, Flammarion, 2006, s KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s

9 ztratit, pokud méně svědomitá konkurence se takto chovat nebude. 3 Zavádět trestní odpovědnost právnických osob by tak mělo být ospravedlnitelné pouze v tom případě, pokud v souvislosti s jejím zavedením očekáváme zvýšení efektivity takových sankcí. Pokud nikoliv, pak by bylo bez jakéhokoliv smyslu trestní odpovědnost právnických osob zavádět, když by k sankcionování právnických osob postačovaly prostředky jiné, a to zejména administrativněsprávní sankce. 4 Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob tak mělo představovat mimo jiné vhodný způsob řešení této dříve uvedené, ne příliš ideální, situace. Ovšem, dosáhli jsme jejím zavedením, resp. zavedením možnosti sankcionovat právnické osoby prostředky trestního práva, skutečně větší ochrany společnosti před jejich závadným protiprávním jednáním? Má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob reálné pozitivní dopady na jejich chování? Je úprava sankcionování právnických osob, obsažená v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, opravdu zrozena k jejímu širšímu praktickému využití? Lze mluvit o sankcionování konečně efektivním? Jelikož představuje téma trestní odpovědnosti právnických osob téma více než široké a jelikož aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob probíhá již pátým rokem, přičemž nejedna právnická osoba byla podle tohoto zákona již pravomocně odsouzena, je zcela namístě ohlédnout se zpět a pokusit se zodpovědět shora uvedené otázky. Svou rigorózní práci jsem se pak rozhodla pojmout jakožto komplexní a podrobné pojednání o sankcionování právnických osob a navázat tak na svou úspěšně obhájenou diplomovou práci. Práci uvádím v první kapitole nejprve teoretickým vhledem do řešené problematiky, když v této vymezuji pro otázku sankcionování právnických osob jednoznačně klíčové modely odpovědnosti právnických osob a zároveň vzpomínám ty nejvýznamnější, se sankcionováním právnických osob související, důvody, jež byly zvažovány ve spojitosti s otázkou zavedení trestní odpovědnosti právnických osob do českého právního řádu. Ve druhé kapitole se zabývám samotným zakotvením sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti, jeho právní povahou a s touto souvisejícími problémy. Neboť je svou právní povahou právnická osoba zcela odlišná od osoby fyzické, uvádím v rámci kapitoly třetí, vzpomínající základy ukládání trestních sankcí právnickým osobám, v tomto směru neopominutelné a fakticky nejednou více či méně modifikované zásady sankcionování právnických osob a na tyto následně logicky navazující kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu. 3 GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, 2003, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s

10 V práci nijak neabsentují ani obecné úvahy nad sankcemi, jež je možné právnickým osobám podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ukládat. Tyto nalezneme v kapitole čtvrté. V rámci páté kapitoly jsou pak již podrobně analyzovány jednotlivé druhy sankcí podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob s tím, že v případě, kdy jsou s některou z těchto sankcí spojeny určité teoretické problémy anebo snad tato trpí jistými nedostatky, tyto zde zdůrazňuji, příslušným způsobem komentuji, a v souvislosti s tímto případně navrhuji i jejich možná řešení, resp. návrhy de lege ferenda. Současně pak u každé jedné sankce nalezneme pro případ, že tato byla soudem právnické osobě v rámci trestního řízení vedeného proti ní již pravomocně uložena, anebo by se dalo o jejím uložení v daném případě vážně uvažovat, příslušné rozhodnutí, které je dále podrobněji rozebráno. V závěru této kapitoly si pak kladu otázku, zda by bylo vhodné či účelné zavádět do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob institut podmíněného odkladu výkonu trestu. Obsahem kapitoly šesté je pak základní pojednání o institutech zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Protože je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob účinný již pátým rokem, stranou nemůže zůstat ani otázka sankcionování právnických osob v praxi českých soudů. Komentovanou statistiku uvádím v kapitole sedmé. V první části kapitoly osmé nabízím pohled na současnou právní úpravu sankcionování právnických osob v Rakousku. V její druhé části pak provádím komparaci základních otázek sankcionování právnických osob podle českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a zákona, jež na Slovensku zavede ke dni pravou trestní odpovědnost právnických osob. V závěrečné kapitole je pak krátce pojednáno o Rejstříku trestů právnických osob, jeho teoretických problémech a praktickém využívání. Jak bylo výše uvedeným naznačeno, jelikož by tato práce neměla být pouhým přepisem zákona, nekonečným a bezduchým teoretickým výkladem, pak má tato práce své dvě základní roviny, jež se v této vzájemně prolínají, a to rovinu teoretickou a rovinu praktickou. Za dokonalé syntézy těchto dvou rovin by tak mělo být hlavním cílem této práce zodpovědět veškeré shora uvedené otázky a přitom akcentovat jak teoretická, tak praktická úskalí a slabá místa české právní úpravy sankcionování právnických osob. 3

11 1 Úvod do problematiky sankcionování právnických osob Zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, byl s účinností ke dni do českého právního řádu zaveden institut trestní odpovědnosti právnických osob. Česká republika se tímto stala jedním z posledních států Evropské unie (někdy se uvádí, že dokonce posledním) 5, jež neměl problematiku trestní odpovědnosti právnických osob ve svém právním řádu upravenou. Náš stát se přitom vydal, z mého pohledu zcela správně, cestou tzv. pravé trestní odpovědnosti. S ohledem na zaměření této práce pokládám za nezbytné vymezit na prvním místě jednotlivé modely deliktní odpovědnosti právnických osob, tyto dále přiblížit a poukázat tak na různé přístupy k sankcionování právnických osob v rámci nám vlastní kontinentální právní kultury. 1.1 Modely deliktní odpovědnosti právnických osob Právní úprava deliktní odpovědnosti právnických osob v evropských státech není jednotná. I přesto se řada právních teoretiků 6 snaží v jednotlivých právních úpravách nalézt jejich shodné znaky, tyto znaky zobecnit a tímto způsobem vytvořit určité modely deliktní odpovědnosti právnických osob. Tak například Jelínek rozlišuje v tomto směru předně mezi kontinentální a angloamerickou právní kulturou. V rámci kontinentálního systému práva pak dále definuje, pokud jde o prostředky veřejného práva, tři základní modely (koncepce) deliktní odpovědnosti právnických osob, a to model pravé trestní odpovědnosti, model nepravé trestní odpovědnosti a jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob. 7 Kritérii, která od sebe tyto jednotlivé modely odlišují, jsou pak právě sankce, které lze právnické osobě uložit, a řízení, v němž jsou tyto ukládány. 5 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 23 [cit ]. Dostupná z WWW: < 6 Např. JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Kriminalistika, 2008, č. 1, s ; NOVÁČKOVÁ, Soňa. Nový návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (a jeho srovnání s návrhem zákona, který byl v roce 2004 zamítnut). Trestněprávní revue, 2011, č. 4, s. 96; KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestněprávní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného. Právný obzor, 2002, č. 4, s. 366; VANTUCH, Pavel. Parlament schválil trestní odpovědnost právnických osob. Trestní právo, 2011, č. 11, s. 4; ŠÁMAL, Pavel. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: Kratochvíl, Vladimír, Löff, Michaela. Hospodářské trestní právo a trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 159; ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s

12 1.1.1 Pravá trestní odpovědnost právnických osob Model pravé trestní odpovědnosti právnických osob představuje nejrozšířenější koncepci postihu deliktního jednání právnických osob v Evropě. Tato varianta byla vedle České republiky zvolena například i ve Francii, Nizozemí, Dánsku, Norsku, Finsku, Belgii, Rakousku či v Maďarsku. Právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob je pak v tomto případě obsažena buď přímo v trestním zákoně, anebo ve zvláštním právním předpise. Právnické osoby jsou zde trestně odpovědné za užší anebo širší okruh trestných činů, za něž jim lze v rámci trestního řízení vedeného proti nim uložit trestněprávní sankce, které se výslovně nazývají tresty. Pokud jde o vymezení okruhu právnických osob podléhajících trestněprávním sankcím, rozsah jejich kriminalizace, možnosti sankcionování či zvláštnosti řízení proti nim vedeného, v tomto se pak od sebe jednotlivé právní úpravy pochopitelně více či méně liší Nepravá trestní odpovědnost právnických osob V případě nepravé trestní odpovědnosti právnických osob je možné uložit právnické osobě trestněprávní, resp. tzv. quasitrestní sankci, a to i přesto, že trestní odpovědnost právnických osob jako taková v trestním zákoně anebo v zákoně jiném nijak výslovně upravena není. 9 V současné době se s nepravou trestní odpovědností právnických osob můžeme setkat ještě stále na Slovensku. Právnické osobě je zde možné uložit, a to jakožto vedlejší důsledek trestného činu fyzické osoby, ochranné opatření, a to tehdy, pokud došlo k účasti na trestném činu v souvislosti s činností právnické osoby. Tímto ochranným opatřením je pak prvně zabavení peněžité částky, které se může pohybovat v rozmezí od 800 do EUR, druhým typem ochranného opatření je poté zabavení majetku. Výrazným úskalím v současné době účinné slovenské právní úpravy je ovšem právě to, že tato ochranná opatření mohou být právnické osobě ukládána pouze v důsledku trestní odpovědnosti osoby fyzické, tj. nikoliv v rámci její vlastní trestní odpovědnosti. Nadto je pak ukládání ochranných opatření pouze fakultativní, což zcela evidentně nekoresponduje s požadavky mezinárodních úmluv, jež 8 Tamtéž. 9 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Právní rádce, 2011, č. 12, s

13 požadují, aby byly právnické osoby podrobeny účinným, přiměřeným a odstrašujícím sankcím. Model nepravé trestní odpovědnosti právnických osob však nevyvolává problémy a pochyby pouze v rovině teoretické, nýbrž i praktické. Vzhledem k tomu, že se na Slovensku tato úprava trestní odpovědnost právnických osob příliš neosvědčila, došlo k přijetí zákona, který ke dni zavede pravou trestní odpovědnost právnických osob (k tomuto více v Kapitole Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách ). Stejně tak Španělsko přistoupilo ke konci roku 2010 po svém neúspěchu s nepravou trestní odpovědností k novele trestního zákona, jež ve španělském právním řádu zakotvila pravou trestní odpovědnost právnických osob Jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob Třetí způsob regulace protiprávního jednání právnických osob a alternativu trestní odpovědnosti právnických osob představuje administrativněprávní trestání právnických osob, které je v současné době uplatňováno kupříkladu v sousedním Německu. Právní úprava zde nevychází z trestněprávních předpisů, nýbrž je založena na detailním a propracovaném systému správních sankcí, který vychází ze zákona o přestupcích 10. Tento zákon umožňuje uložit právnické osobě primárně pokutu, a to podle 30 NZP v případě, že zákonem vymezené osoby spáchaly trestný čin nebo přestupek tím, že byly porušeny povinnosti, které se týkají právnické osoby nebo sdružení osob anebo byla právnická osoba nebo sdružení osob obohacena nebo měla být obohacena. Uložit pokutu právnické osobě pak lze nikoliv jen v přestupkovém řízení, nýbrž i v řízení trestním. Druh řízení závisí na tom, v jakém řízení je projednáván čin spáchaný jednající fyzickou osobou. Jestliže je tento čin přestupkem, jsou ke stíhání a potrestání právnické osoby příslušné správní orgány. Pokud se jedná o trestný čin, je k jejímu stíhání povoláno vždy státní zastupitelství a k uložení pokuty příslušný soud. 11 Dále pak lze podle německého přestupkového zákona uložit právnické osobě též sankce, jako je propadnutí věci, odvod majetkového prospěchu získaného protiprávním jednáním, anebo zabavení věci. 10 Gesetz über Ordnungswidrigkeiten in der Fassung v (BGBl.I S.602) [cit ]. Dostupný z WWW: < 11 PRÁŠKOVÁ, Helena. Správní trestání právnických osob v Německu. Trestněprávní revue, 2007, č. 9, s. 258 a násl. 6

14 1.2 Argumentace pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním 12 Otázka sankcionování představovala jednu ze základních otázek, jež byly před přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vášnivě diskutovány. V návaznosti na dříve uvedené, v České republice panovala jednoznačná shoda v tom, že se v činnosti právnických osob vyskytují velice závažná protiprávní jednání s negativními společenskými důsledky, která je žádoucí sankcionovat. Sporné ovšem zůstalo právě to, zda jsou k postihu těchto závadných jednání dostatečné mimotrestní, tj. především administrativněprávní nástroje, anebo zda je zapotřebí zavést trestněprávní odpovědnost a trestněprávní sankce jako takové. 13 Pro hlubší pochopení problematiky sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva tak považuji dále za více než přínosné připomenout některé argumenty podporující, anebo naopak hovořící proti trestní odpovědnosti právnických osob ve vztahu k sankcionování, jež se objevovaly v České republice v návaznosti na příchod nové právní úpravy Argumentace pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Nedostatečnost správních sankcí Jako první důvod pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo často vzpomínáno to, že nelze vystačit se správními sankcemi. 14 V současné době je v České republice deliktní odpovědnost právnických osob upravena nejvíce v oblasti správního práva. Její právní úprava je však na úkor jejího rozsahu, a to nejen co do oblasti sankcionování, velmi nedokonalá. 15 Pokud jde o systém administrativněprávních sankcí, pak tento zdaleka nekoresponduje se všemi možnostmi, jak delikty právnických osob postihovat, když sankcemi za správní 12 Pro účely dalšího výkladu se bude pojmem trestní odpovědnost právnických osob rozumět pravá trestní odpovědnost, jestliže z textu anebo povahy věci nebude vyplývat něco jiného. 13 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan., FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob ano, či ne? 2. díl jak je to v Česku [cit ]. Dostupný z WWW < 7

15 delikty právnických osob mohou být nejčastěji peněžní pokuty. 16 Sám o sobě však tento dílčí argument nedostatečné škály sankcí pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob svědčit ovšem nemůže. Je tomu tak proto, že v řadě států, jejichž právní řády trestní odpovědnost právnických osob znají, je umožněno ukládat právnickým osobám pouze jeden univerzální trest, tj. trest peněžitý (k tomuto vizte Kapitolu Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách ). Za daleko přiléhavější tak považuji kritiku, jež se dotýkala výše těchto pokut. Ta totiž působí naprosto chaoticky, spíše než z jiných racionálních kritérií vychází z momentálního stavu inflace v době přijetí norem, a zcela jistě nesplňuje požadavek přiměřenosti sankce ve vztahu k závažnosti deliktu 17, když se tato v některých případech pohybuje v řádech desítek až stovek milionů korun, v jiných je pak naprosto zanedbatelná v porovnání s příjmy právnické osoby z nelegální činnosti, s čímž se, mimo jiné, zcela vytrácí i předpokládaný represivní účinek sankce. 18 Stejně tak bylo v této souvislosti jistě nezpochybnitelným argumentem i to, že delikty právnických osob jsou natolik zavrženíhodné, že si tyto bezesporu zasluhují, aby sankce za ně ukládané měly jasně difamační účinky, které pak mají v konkurenčním prostředí tržního hospodářství důležitý kriminoinhibitivní, a tím i preventivní účinek. Tohoto však není schopné správní trestání dost dobře dosáhnout, a to na rozdíl od trestního práva, jež je k dosažení tohoto cíle přímo povoláno, disponuje za tímto účelem řadou nástrojů (trest uveřejnění rozsudku, Rejstřík trestů) a samotný trestní postih není tak anonymní jako v případě postihu správního. 19 Neúčinnost trestního postihu individuálních osob Druhým, často uváděným důvodem pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, bylo pak to, že trestní postih individuálních osob není v praxi dostatečně účinný a neplní ani preventivní, ani odstrašující funkci. 20 Tento argument vycházel předně z toho, že se často nedaří dovést trestní řízení vedené proti konkrétnímu pachateli, fyzické osobě, do 16 KRÁL, Vladimír. K trestní odpovědnosti právnických osob východiska, obsah a systematika zákonné právní úpravy. Trestněprávní revue, 2002, č. 8, s MUSIL, Jan, FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009, s MUSIL, Jan, FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3, s MUSIL Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s

16 jeho konce a tohoto příslušným způsobem potrestat. V této souvislosti můžeme poukázat na dvě základní situace, resp. důvody toho, proč tomu tak je. Prvně tomu tak může být proto, že se ve složité struktuře právnické osoby ani nepodaří zjistit konkrétní, trestně odpovědnou fyzickou osobu. S tímto problémem se lze setkat především v případě právnických osob, u nichž jsou příslušná rozhodnutí přijímána kolektivními orgány, anebo tam, kde nejsou vytvořeny řádně transparentní organizační struktury, jež by umožňovaly individuální trestní odpovědnost dovodit. Takový stav je pak v literatuře označován jako strukturální individuální neodpovědnost 21 nebo jako organizovaná neodpovědnost 22. Ve druhém případě, pokud už je konkrétní pachatel zjištěn, naráží uplatnění jeho trestní odpovědnosti v praxi na důkazní obtíže, které vedou k zastavení trestního stíhání anebo ke zproštění obžaloby. 23 V druhé řadě je tento argument i zobecněním těch případů, kdy je přeci jen některá fyzická osoba pravomocně odsouzena, avšak právnická osoba pokračuje i nadále ve svých nezákonných aktivitách, tj. ani trestní postihy konkrétních osob činných v dané právnické osobě této nezabrání nadále porušovat zákony. K tomuto dochází proto, že se takový postih fyzické osoby fakticky nijak nedotkne vlastní činnosti právnické osoby jako takové, tedy jejích materiálních zdrojů a personálních předpokladů pro pokračování v trestné činnosti. 24 Nadto se můžeme setkat též s případy, kdy jsou kupříkladu zaměstnanci podniku, kteří byli odsouzeni za trestný čin spáchaný v jeho zájmu, mnohdy po jejich odsouzení tímto podnikem dokonce povýšeni, pochváleni anebo jinak odměněni. 25 Podnik tak může například kompenzovat takto odsouzené fyzické osobě jí uložený peněžitý trest, který bude pro tento, vzhledem k tomu, že bude ukládán mimo jiné s přihlédnutím k poměrům pachatele, fyzické osoby, ve většině případů směšně nízký. Tím tak dochází k tomu, že formálně je vše v pořádku, avšak fakticky k potrestání nedošlo HEINE, Günter. Die strafrechtliche Verantwortlichkein von Unternehmen: internationale Entwicklung nationale Konsequenzen. Österreichische Juristen-Zeitung, 1996, č. 6, s Abschlussbericht der Kommission zur Reform des strafrechtlichen Sanktionensystem (März 2000), Teil 12 [cit ]. Dostupný z WWW: < 23 ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s Tamtéž. 25 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009, s LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, 1997, s

17 Trestní odpovědnost právnických osob je tedy v těchto případech schopna vyplňovat mezeru sankcionování tam, kde nelze dovodit individuální trestní odpovědnost, anebo postihnout právnickou osobu též v případě, kdy dojde z dříve uvedených důvodů k zastavení trestního stíhání anebo zproštění obžaloby pachatele fyzické osoby. 27 Stejně tak cílí trestní odpovědnost právnických osob na účinnější ochranu společenských zájmů i tím, že trestní sankce postihují právnickou osobu v jejím samotném základu, a tak vhodně minimalizují riziko opětovného páchání trestné činnosti. 28 Důvody mezinárodního charakteru 29 Nesnižujíce nijak hodnotu dříve uvedených argumentů, je třeba připustit, že v podmínkách České republiky byla potřeba zavedení trestní odpovědnosti právnických osob prosazována daleko více mezinárodními tlaky než tím, že by zde někomu zásadně chyběla. 30 Třetí důvod pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob tak můžeme spatřovat v souvislostech mezinárodního charakteru. Myšlenka postihování deliktních jednání právnických osob efektivními sankcemi začala být na mezinárodním fóru akcentována v souvislosti s globalizačními a integračními procesy poslední čtvrtiny 20. století. Od konce 70. let minulého století se tak v řadě mezinárodněprávních, politických či vědeckých dokumentů objevuje požadavek na to, aby státy svým vnitrostátním právem umožnily sankcionování právnických osob za jejich protiprávní jednání, které by bylo dokonale účinné a plnilo dostatečně preventivní i represivní funkci. Dokumenty tohoto typu vznikají především na půdě Organizace spojených národů, jejích orgánů a organizací, OECD, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Evropských společenství, Evropské unie, ale i na vědeckých fórech, například na konferencích Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP). Právní povaha těchto dokumentů je rozdílná. Některé z těchto jsou závaznými mezinárodními smlouvami, jiné mají povahu doporučení, resp. nemají vůbec právní charakter. Právní předpisy Evropských společenství/evropské unie pak mají zpravidla podobu rámcového rozhodnutí anebo směrnice JANDA, Petr. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum, 2006, č. 5, s ŠÁMAL, Pavel. K trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie, 2011, č. 11, s Problematika deliktní odpovědnosti právnických osob v aktech mezinárodního práva, resp. v aktech EU/ES představuje poměrně širokou a samostatnou partii, které se nelze s ohledem na omezený rozsah práce detailněji věnovat. V podrobnostech tak odkazuji například na BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s JANUŠ, Jan. Jak vidí nový zákon právníci z praxe: Názor Jana Vidrny. Právní rádce, 2012, č. 1, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

18 Co je ovšem pro všechny tyto dokumenty společné, je to, že žádný z nich neobsahuje výslovný požadavek na zavedení trestněprávních ( kriminálních ) sankcí sensu stricto, tj. sankcí stanovených trestním zákonem a ukládaných trestním soudem v trestním řízení. 32 Naopak se v nich velice často vyskytuje terminologie připouštějící alternativní právní povahu právní odpovědnosti a sankcí, když tyto jsou v těchto dokumentech popisovány pouze co do jejich kvality či intenzity tak, že by se mělo jednat o sankce účinné, přiměřené a odstrašující 33 ( effective, proportionate and dissuasive ; efficaces, proportionnées et dissuasives ; wirksame, angemessene und abstreckende ). Uvažovat tak lze teoreticky nejen o možnosti trestněprávního či administrativněprávního postihu právnických osob za protiprávní jednání v těchto dokumentech uvedená, ale i o možnosti postihu soukromoprávního. Této varianty však zatím nevyužil žádný stát, neb možnosti postihu právnických osob v rámci soukromého práva jsou velmi omezené. Představit si lze nanejvýše ručení právnické osoby za peněžitý trest uložený osobě fyzické za trestný čin spáchaný jménem právnické osoby, v zájmu právnické osoby anebo ku jejímu prospěchu. Taková sankce by ovšem neměla na právnickou osobu dostatečně odstrašující účinek, nehledě na to, že by uhrazením peněžitého trestu právnickou osobou na základě jejího ručitelského závazku snadno unikla svému postihu fyzická osoba, které by byl peněžitý trest v trestním řízení primárně uložen. 34 Požadavek zavedení trestní odpovědnosti právnických osob jako takové je tedy dovozován víceméně pouze z povahy, resp. závažnosti sankcí, které jsou v jednotlivých dokumentech příkladmo vyjmenovány. Tak například Doporučení Rady ministrů ES č. 88 (18) ze dne 20. října 1988 uvádí jako příklad sankcí, které by měly státy uvážit co do možnosti jejich ukládání právnickým osobám, sankce jako je například pokuta či jiná peněžitá sankce, zabavení majetku, jehož bylo užito ke spáchání trestného činu nebo představujícího zisky ze spáchané nezákonné činnosti, zákaz některých činností, zejména vyloučení z obchodování s orgány veřejné správy, vyloučení z daňových výhod a dotací, zákaz reklamy na zboží nebo služby, zrušení licence, odvolání vedoucích pracovníků, jmenování dočasného správce soudním orgánem, uzavření podniku, zrušení podniku anebo zveřejnění odsuzujícího rozsudku. 32 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Tuto terminologii obsahuje například ve svém čl. 3 odst. 2 Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze dne , jejíž smluvní stranou je i Česká republika. 34 ŠÁMAL, Pavel. K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. In: VANDUCHOVÁ, Marie, HOŘÁK, Jaromír (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C.H.Beck, 2011, s

19 1.2.2 Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním Nespravedlnost trestního postihu právnických osob Za první důvod hovořící proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob bylo považováno to, že trestní postih právnických osob je nespravedlivý, protože postihuje i nevinné osoby v rámci právnické osoby. 35 Odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob často namítali, že trest právnické osobě uložený může svými účinky postihnout i nevinné členy právnické osoby, a to především tehdy, pokud uplyne mezi spácháním trestného činu a uložením trestu delší doba, v níž se mohou eventuálně někteří její členové vyměnit. Dále pak podle nich existuje též nebezpečí, že trestem uloženým právnické osobě mohou být postiženy i další osoby, které se na trestné činnosti právnické osoby vůbec nepodílely, a to například věřitelé, jejichž pohledávky nebude možné v důsledku uložené sankce uspokojit, nebo drobní akcionáři, kteří nemohli závadné chování právnické osoby nijak ovlivnit. Konečně pak odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob kritizovali v této souvislosti i to, že vedle výše uvedeného může mít sankcionování právnických osob ještě daleko širší společenské dopady a zasáhnout i jiné společenské zájmy, když kupříkladu likvidace hospodářského podniku může zvýšit nezaměstnanost v celém regionu. 36 Tato obava je jistě legitimní, nicméně lze mít nepochybně za to, že pro právnické osoby je možné vytvořit katalog takových sankcí, jejichž nežádoucí dopady na nevinné osoby budou naprosto minimální. Pokud nahlédneme do českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nalezneme v tomto předně široký katalog sankcí s tím, že tam, kde to charakter trestu umožňuje, je rámec trestních sazeb stanoven dostatečně široce. Tím se ponechává soudům dostatečný prostor pro to, aby při volbě druhu a výměry sankce přihlédly i k jejím možným důsledkům, resp. dopadům na třetí osoby. Stejně tak jsou povolány k redukci tohoto rizika i příslušná ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jako je kupříkladu 14 odst. 3 ZTOPO, podle něhož je potřeba, aby soud při ukládání trestních sankcí přihlédnul právě též k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, anebo 18 odst. 1, který akcentuje, že uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv 35 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s

20 poškozeného. Český zákonodárce tak spoléhá na moudrost soudce při aplikaci práva. 37 V ostatním se pro osoby, jež byly postiženy trestem uloženým právnické osobě, může teoreticky otevřít cesta k tomu, aby ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, požadovaly od státu nikoliv jen náhradu majetkové újmy, nýbrž též náhradu újmy morální. 38 Ani argumentovat zvýšením nezaměstnanosti v důsledku likvidace právnické osoby není úplně namístě. Zcela jistě by totiž nebylo správné bez dalšího zvýhodňovat toho, kdo se svým protiprávním jednáním dopouští protispolečenských aktivit jen proto, že na druhé straně působí společensky pozitivně. Nadto je pak potřeba uvědomit si, že s podobně nežádoucími účinky sankcí se můžeme setkat i v případě správního trestání anebo při trestním postihu fyzických osob, kdy je například uvězněním živitele rodiny ohrožen sociální status celé rodiny. 39 Je tedy nelogické, že nesení těchto negativních důsledků sankcí je v ostatních případech přijatelné, je respektováno, ale pokud jde o sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva, je předmětem pochybností. Nevhodnost trestních sankcí Jako druhý důvod pak kritici trestní odpovědnosti právnických osob jedním dechem dodávali, že nejen vzhledem k výše uvedenému, nýbrž i v rovině obecné nejsou pro právnické osoby trestní sankce vhodné. 40 Pokud jde o sankcionování právnických osob v minulosti, pak ačkoliv nevíme, jakou povahu spolky, obce, měšťanské svazy, cechy, gildy či náboženské sekty měly, a tedy nemůžeme hovořit o právnických osobách v dnešním slova smyslu, mohli jsme pozorovat zvláštní podobu trestní odpovědnosti takových kolektivní subjektů, resp. jejich sankcionování, již ve starověku či středověku. 41 Jak uvádí Solnař, z českých historických pramenů se dozvídáme například to, že města či kláštery mohly být běžně trestány, a to peněžitým trestem (pokutami) za pych, nátisk, moc, nářek cti, nehonění loupežníků a jiná provinění. 42 Mimo to 37 Tamtéž. 38 VIDRNA, Jan, PERGL, Robert. Akciová společnosti, vstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky Trestní právo, 2011, č. 6, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Trestní právo, 2000, č. 7 8, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie (ed.): Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s SOLNAŘ, Vladimír. Z dějin českého zemského práva. Praha: Bursík & Kohout, 1921, s

21 jsme se mohli setkat i s trestem propadnutí majetku, když již podle Řádu práva zemského propadl majetek hradu a města, které ukrývalo ztracence, králi. Sankcionování těchto subjektů tak nebylo v těchto dobách rozhodně záležitostí zcela nepřirozenou. 43 Dnes odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob upozorňují argumentem nevhodnosti trestních sankcí pro právnické osoby jednak na to, že tyto neplní v případě právnických osob svůj účel, a dále pak na to, že hospodářský život má dostatek osvědčených nástrojů, prostřednictvím kterých je schopen se sám regulovat, ať už jde o nástroje čistě ekonomické, anebo nástroje soukromoprávní. Veřejnoprávní zásahy tak mají být podle nich omezeny na nezbytné minimum, na případy závažných protispolečenských excesů, přičemž pro tyto případy pak postačuje tradiční koncepce správního trestání, resp. individuální trestní odpovědnost. 44 Trhlinou tohoto vyčerpávajícího argumentu je však to, že závažných a vysoce nebezpečných excesů v činnosti právnických osob neustále přibývá a reálně se ukazuje, že dříve uvedené regulační mechanismy nejsou s to taková negativní protispolečenská jednání dostatečně účinně potlačit. 45 Je samozřejmé, že katalog trestů nemůže být u fyzických a právnických osob naprosto shodný, jinak však nelze nijak pochybovat o tom, že trestní sankce jsou dobře uplatnitelné i vůči právnickým osobám. 46 Stejně tak je vhodné uvědomit si v této souvislosti též to, že trestní odpovědnost právnických osob nijak nenahrazuje dosavadní regulační mechanismy, tyto pouze doplňuje o další nástroje a i nadále se plně uznává zásada pomocné role trestní represe, připouštějící trestní odpovědnost jako ultima ratio tam, kde ostatní prostředky selžou 47. Pokud jde o účel trestu, pak i přestože je tento v případě právnických osob z povahy věci do jisté míry modifikovaný, ani ten nelze bez dalšího odmítat (vizte Kapitolu Účel trestu ). 43 Až v roce 1245 se objevil první z významnějších názorů, který vyzýval k opuštění trestání kolektivních subjektů, a to názor německého právního teoretika Malblanca, podle něhož právnické osoby neoplývají způsobilostí přijmout účinky trestu. Jeho myšlenky byly následně podpořeny též von Savignyho doktrínou fiktivní povahy právnických osob. 44 MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika, 1995, č. 4, s Tamtéž. 46 MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Trestní právo, 2000, č. 7 8, s K tomuto srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tdo 764/2009. Shodně též judikatura Ústavního soudu. 14

22 2 Právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Výsledkem dříve uvedených důvodů vnitrostátní povahy a požadavků na mezinárodním poli bylo přijetí zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který, dle dikce jeho 1 odst. 1, upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám. 2.1 Struktura zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je rozdělen do šesti částí (obecná ustanovení, základy trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám, zvláštní ustanovení o řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, účinnost) a obsahuje celkem 48 ustanovení. Jeho prvých 27 ustanovení ( 1 až 27 ZTOPO) představují ustanovení hmotněprávní, která kopírují systematiku obecné části trestního zákoníku, když obsahují podmínky trestní odpovědnosti právnických osob a zásady sankcionování. Počínaje 28 nalezneme v tomto zákoně normy procesní, jež upravují zvláštní pravidla trestního řízení proti právnickým osobám. Sankcionování právnické osoby se pak věnují primárně ustanovení 14 až 27 ZTOPO. Zákon obsahuje prvně obecné zásady nazvané Přiměřenost trestu a ochranného opatření ( 14 ZTOPO), dále pak ustanovení, jež uvádí výčet jednotlivých druhů trestů a ochranných opatření ( 15 ZTOPO), pravidla pro ukládání jednotlivých druhů trestů ( 16 až 23 ZTOPO), ustanovení o promlčení trestu ( 24 a 25 ZTOPO), ustanovení o ukládání ochranného opatření zabrání věci ( 26 ZTOPO) a zvláštní ustanovení o zániku účinků odsouzení jakožto obdobě zahlazení odsouzení u fyzických osob ( 27 ZTOPO). Výkon těchto sankcí pak řeší ustanovení 38 až 41 ZTOPO. 15

23 2.2 Právní povaha zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Jak bylo dříve uvedeno, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje současně prvky trestního práva hmotného i trestního práva procesního. Jedná se tak o zákon tzv. smíšený. Tento ovšem sám o sobě nepředstavuje komplexní nebo vyčerpávající právní pravidla pro ukládání trestních sankcí právnickým osobám a jejich výkon, a tak je zapotřebí chápat jej, interpretovat a aplikovat nejen samostatně, nýbrž i ve vztahu k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu, avšak to pouze potud, pokud on sám nestanoví jinak a pokud to povaha věci, zejména s přihlédnutím k charakteru právnických osob, nevylučuje ( 1 odst. 2 ZTOPO). Jde tak o zákon, který je svou povahou tzv. speciální. 48 Podle Bohuslava pak vzhledem k dikci ustanovení 1 odst. 2 ZTOPO nelze mít za neodůvodněnou obavu, že výklad tohoto ustanovení může v praxi působit při aplikaci problémy, a bude tak na orgánech činných v trestním řízení, jak si s aplikací subsidiárních ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu poradí. 49 S tímto názorem se plně ztotožňuji, neboť dokázat správně porozumět všem ustanovením zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to ještě ve všech jejich možných souvislostech, není vždy jednoduché. V této souvislosti mi však nedá nevyjádřit svůj nesouhlas s tím, že podle některých 50 jsou přímé odkazy na trestní zákoník anebo trestní řád, které v některých svých ustanoveních zákon o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje, z hlediska 1 odst. 2 ZTOPO zcela nadbytečné. Tento názor nezastávám, resp. takové odkazy bych nadbytečnými nenazývala, neboť tím, že v zájmu právní jistoty zákon tímto způsobem zdůrazňuje platnost či použitelnost obecné úpravy v trestním zákoníku či trestním řádu, do značné míry zjednodušuje aplikaci těchto subsidiárních předpisů. Na druhé straně jsem však toho názoru a problém bych spatřovala spíše v tom, že situace, kdy se zákon o trestní odpovědnosti právnických osob poněkud nahodile v některých případech explicitně dovolává například přiměřeného použití trestního zákoníku (srov. např. 19 ZTOPO) a v jiných, povahově shodných případech nikoli (srov. např. 18 ZTOPO), může ve svém výsledku poněkud kontraproduktivně přinášet určité interpretační a aplikační problémy. 48 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Srov. např. ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOVOTNÝ, O. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

24 2.2.1 Problematika upuštění od potrestání V návaznosti na dříve uvedené mohou asi největší problém vyvolávat otázky, které zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neřeší výslovně v žádném svém ustanovení. Takovým případem může být v oblasti sankcionování právnických osob například možnost aplikace upuštění od potrestání pachatele podle 46 tr. zákoníku a podmíněného upuštění od potrestání s dohledem podle 48 tr. zákoníku 51. Užití těchto institutů totiž nelze s ohledem na 1 odst. 2 ZTOPO bez dalšího vyloučit. Skutečnost, že se jedná o otázku nemálo složitou, dokládá i to, že se k otázce, zda je v případě právnické osoby možné upustit od potrestání, nestaví jednoznačně ani právní teoretici. Někteří z nich si pak dokonce i protiřečí. Například Šámal prvně uvádí, že přístup vylučující možnost použití upuštění od potrestání by byl nepochybně v rozporu se zásadami spravedlnosti a přiměřenosti ukládaných trestních sankcí, kdy uplatnit ve vztahu ke každé trestně odpovědné právnické osobě lze jen taková trestní opatření, jež nepřevyšují míru nezbytně nutnou pro ochranu společnosti 52, ovšem na jiném místě možnost upuštění od potrestání u právnických osob zásadně vylučuje, když uvádí, že upuštění od potrestání neodpovídá požadavku ukládat trestně odpovědným právnickým osobám účinné, přiměřené a odrazující sankce a pokud jde o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem u právnické osoby, to nebude praktické ani z dalšího důvodu, protože obligatorně ukládaný dohled předpokládá systematickou práci probačního úředníka s konkrétní fyzickou osobou. 53 Ač implicitně vyjádřený, zcela opačný názor lze nalézt u Forejta, který k otázce upuštění od potrestání u právnických osob uvádí, že s ohledem na právní úpravu 46 odst. 1 tr. zákoníku lze upustit od potrestání právnické osoby pouze v případě přechodu trestní odpovědnosti za přečin; pokud v důsledku právního nástupnictví dojde k přechodu trestní odpovědnosti za zločin, nelze institut upuštění od potrestání aplikovat, v čemž lze spatřovat určitý nedostatek právní úpravy. 54 Tento autor se pak nijak záporně nestaví ani k podmíněnému upuštění od potrestání s dohledem, když uvádí, že u právnických osob 51 Ustanovení 47 tr. zákoníku (upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence) žádné problémy vyvolávat nemůže, jelikož tyto druhy ochranných opatření právnické osobě uložit nelze. 52 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

25 přichází v úvahu situace, kdy se navzdory tomu, že právnická osoba byla odsouzena, na ni hledí, jako by k odsouzení nedošlo i v případě upuštění od potrestání s dohledem, kdy pokud bylo vysloveno, že se pachatel, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen. 55 Podle mého názoru by upuštění od potrestání u právnické osoby a priori vyloučeno být nemělo. Problém ovšem může nastat, pokud se blíže podíváme na jednotlivá ustanovení trestního zákoníku, která institut upuštění od potrestání, resp. upuštění od potrestání s dohledem upravují. Nalezneme zde totiž více otázek, než odpovědí. Jako vhodný příklad může posloužit hned 46 odst. 1 tr. zákoníku, který uvádí, že od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Z tohoto ustanovení plyne, a problémem může být právě to, že podmínkou pro upuštění od potrestání je v tomto případě mimo jiné lítost pachatele jakožto vnitřní postoj pachatele k činu 56 a projednání věci, jež postačí k nápravě pachatele. Je otázkou, zda může právnická osoba tyto požadavky naplnit. 57 Pokud jde o 48 tr. zákoníku, tedy o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, pak zde může být na obtíž aplikace tohoto ustanovení již s ohledem na účel trestu v případě právnických osob (vizte Kapitolu Účel trestu ), když institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem představuje jeden z projevů probace v českém trestním právu, přičemž základní charakter probace lze vymezit jako konstruktivní metodu převýchovy pachatele či institucionalizovaný dohled nad chováním pachatele, spojený s určitými prvky pomoci, usnadňující resocializaci pachatele. 58 Dále pak souhlasím s výše uvedeným názorem 55 Tamtéž, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I. Obecná část ( 1 139). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s K tomuto srov. přiměřeně odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tz 41/2014: V projednávaných trestních věcech, v nichž příslušný státní zástupce rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání obou právnických osob, tedy Nejvyšší soud považuje za dostačující, pokud fyzické osoby, Ing. R. K., jednatel společnosti KaP systém, s.r.o., a Ing. M. B., jednatel společnosti AUTOSERVIS Bártek a syn, spol. s r. o., oprávněné činit úkony za obviněné právnické osoby v trestním řízení, vyslovily souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání obou firem. Doznání požadované v ustanovení 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo naplněno tím, že se doznaly fyzické osoby, obviněný T. P. ve věci společnosti KaP systém, s.r.o., a M. J. ve věci společnosti AUTOSERVIS Bártek a syn, spol. s r. o., které založily trestní odpovědnost právnických osob, jejichž jménem a v rámci jejichž činnosti oba souběžně obvinění spáchali přečin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle 256 odst. 1 tr. zákoníku. 58 JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, 2014, s

26 Šámala 59, podle kterého problém v tomto případě vyvolává i nutnost spolupráce probačního úředníka a konkrétní fyzické osoby. Mnohem lépe se tak k problematice upuštění od potrestání postavil například slovinský zákonodárce, který možnost upuštění od potrestání ušil na míru právnické osobě a explicitně ji zakotvil do svého zákona o odpovědnosti právnických osob za trestné činy 60. Podle tohoto může být za podmínek čl. 11 odst. 2 SZOPO upuštěno od potrestání právnické osoby v případech, kdy vedení právnické osoby po spáchání trestného činu ihned a dobrovolně vrátí prospěch získaný trestným činem, anebo poskytne odškodnění za způsobenou škodu, či poskytne informace o odpovědnosti dalších právnických osob. Pokud jde o praxi českých soudů v této oblasti, pak bylo do dnešního dne vydáno jedno pravomocné rozhodnutí 61, v rámci kterého upustil soud od potrestání právnické osoby, a neboť je, mimo jiné, povinností soudu uvést v odůvodnění rozsudku, v rámci něhož upustí od potrestání pachatele trestného činu, to, v čem shledává projev účinné snahy pachatele po nápravě 62, toto rozhodnutí jsem si v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vyžádala. V daném případě byla právnická osoba, společnost s ručením omezeným, uznána vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve formě spolupachatelství podle 9 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob (spolupachatelem obviněné právnické osoby byla v tomto případě jednatelka obviněné společnosti). Podle 241 odst. 1 tr. zákoníku za užití 46 odst. 1 tr. zákoníku došlo k upuštění od jejího potrestání. Za takto uznané viny soud následně zvažoval otázku ukládaného trestu, přičemž v této souvislosti uvedl tento v odůvodnění předmětného rozhodnutí následující: Při úvaze o druhu a výměře trestu, za vázanosti ustanoveními 38 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, 39 odst. 1 tr. zákoníku, za přihlédnutí k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaných, dospěl soud k závěru, že je namístě postupovat podle 46 odst. 1 tr. zákoníku a ve vztahu k oběma obžalovaným upustit od potrestání. Ze všech kroků obžalovaných, které byly prokázány, tedy dodatečným doplacením dluhů na povinných odvodech, s ohledem na rozsah jednání, která obžalovaná Ing. S. za účelem 59 Patrně odlišný názor zastávají např. Forejt, Habarta, Trešlová. K tomuto srov. FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (ZOPOKD) [cit ]. Dostupný z WWW: < 61 Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , sp. zn. 21 T 52/ R I/65 Sb. rozh. tr.; shodně též R I/66 Sb. rozh. tr. 19

27 dodatečného splnění povinnosti vedla, dospěl soud k závěru, že by bylo nemravné a nepřiměřeně přísné působit na obě obžalované uložením jakéhokoliv trestu, když dosažení účinku, zamýšleného 242 tr. zákoníku, bylo vyloučeno již od počátku trestního stíhání, a přesto obžalovaná Ing. S. přistoupila k odčinění škodlivého následku svého jednání, když doplatila dluhy spojené se svým trestným jednáním. S ohledem na skutečnost, že již v dřívější době došlo k umoření dluhu vůči PSSZ výkonem exekuce, tedy čistě z důvodu zákonné úpravy, což vyloučilo pozdější možnost obžalovaných dosáhnout v celku následného zániku trestnosti jednání dobrovolným zaplacením dluhů na povinných odvodech, když bylo prokázáno, že v době, kdy probíhala exekuce, obžalovaná Ing. S. kontaktovala příslušného exekutora s požadavkem, nechť výtěžek exekuce využije na zaplacení dluhu u PSSZ, je soud přesvědčen, že je zcela namístě postupovat podle 46 odst. 1 tr. zákoníku a neukládat obžalovaným žádný trest. Obžalované by tak byly podrobovány trestní represi ukládaným trestem, ačkoli je evidentní, že v celku jednaly tak, aby dosáhly zániku trestnosti žalovaného jednání, což jim však bylo již předem znemožněno faktem, že v době ještě předcházející jejich trestnímu stíhání došlo v části k úhradě dlužného odvodu PSSZ. Zákonné podmínky pro takový postup, tedy upuštění od jejich potrestání, vůči oběma obžalovaným jsou v tomto případě jednoznačně zcela splněny, když obžalované spáchaly přečin, jeho spáchání litují, projevily účinnou snahu po nápravě, a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu obou obžalovaných, když se jedná o osoby absolutně trestně zachovalé, lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jejich nápravě i k ochraně společnosti. Jak patrno, soud si v tomto případě s odůvodňováním a následným podrobným rozváděním každé jedné podmínky pro upuštění od potrestání hlavu přílišně nelámal, a teoretickými, dříve uvedenými, problémy se nijak blíže nezabýval. Tímto historicky prvním rozhodnutím však alespoň podpořil můj výše uvedený pohled na věc, tedy že upuštění od potrestání podle 46 odst. 1 tr. zákoníku by i v případě právnických osob možné být rozhodně mělo, a je první utvrzením v tom, že toto možné je. 20

28 3 Základy ukládání trestních sankcí právnickým osobám 10 Trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby (1) Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce. (2) Přešla-li trestní odpovědnost podle odstavce 1 na více právních nástupců právnické osoby, přihlédne soud při rozhodování o druhu a výměře trestu nebo ochranného opatření i k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin. (3) Na ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu právnímu nástupci se obdobně užijí ustanovení trestního zákoníku; nepřichází-li takový postup v úvahu vzhledem k povaze právního nástupnictví nebo z jiných důvodů, soud uloží samostatný trest. (4) Obdobně podle odstavců 1 až 3 bude soud postupovat v případě, že dojde ke zrušení právnické osoby po pravomocném skončení trestního stíhání. 14 Přiměřenost trestu a ochranného opatření (1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů; přitom přihlédne též k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. Dále soud přihlédne k působení právnické osoby po činu, zejména k její případné účinné snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby. (2) Ochranné opatření nelze právnické osobě uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu, jakož i jejím poměrům. (3) Při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, zejména přihlédne k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby. 21

29 15 Druhy trestů a ochranných opatření (1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty a) zrušení právnické osoby, b) propadnutí majetku, c) peněžitý trest, d) propadnutí věci, e) zákaz činnosti, f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g) zákaz přijímání dotací a subvencí, h) uveřejnění rozsudku. (2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné opatření zabrání věci. (3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání téže věci. V souvislosti s výběrem druhu trestní sankce a následným určováním její výměry si soud nemůže počínat libovolně. Tento je při svém postupu vázán obecnými zásadami sankcionování, stejně jako jednotlivými kritérii pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Svůj postup, resp. konečný výběr, má pak v souladu s 125 odst. 1 tr. řádu povinnost řádně odůvodnit. Vzhledem k výše uvedenému je tak třeba věnovat se v rámci této práce též obecným zásadám sankcionování, jež mají bezpochyby své místo i v případě sankcionování právnických osob, stejně jako jednotlivým kritériím pro určování druhu a výměry trestu, a to s tím, že vhodné je zaměřit se na tomto místě především na specifika, jež se uplatňují v případě sankcionování právnických osob. 3.1 Zásady sankcionování právnických osob Obecné zásady dotýkající se trestněprávních sankcí je třeba na prvém místě odlišit od předpokladů a podmínek pro jejich ukládání. Zatímco obecné zásady je zapotřebí chápat jako určité vůdčí právní ideje či principy, jež vytváří právní prostředí pro ukládání sankcí, a jako 22

30 takové pak představují významný nástroj pro normotvorbu, výklad a aplikaci jednotlivých ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, když tyto je třeba při těchto procesech vždy striktně dodržet a respektovat, předpoklady a podmínky pro ukládání trestněprávních sankcí pak již vymezují konkrétní kritéria s jejich ukládáním související. Pokud jde o jejich zakotvení v zákonné právní úpravě, pak jsou tyto upraveny za užití 1 odst. 2 ZTOPO, a to spolu se zohledněním a přihlédnutím ke zvláštnostem právnické osoby, jednak obecně pro veškeré trestní sankce v 36 až 38 tr. zákoníku, a dále pak zvlášť speciálně pro tresty v 39 až 45 tr. zákoníku a ochranná opatření v 96 až 99 tr. zákoníku. 63 Z důvodu specifičnosti sankcionování právnických osob pak zvláštní úpravu zásad sankcionování právnických osob obsahují, ať již explicitně či implicitně, i samotná ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to primárně 14 a 15 ZTOPO, a dále pak též 10 odst. 2 ZTOPO, který stanoví podmínky pro rozhodování soudu o druhu a výměře trestu či ochranného opatření při přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na více jejich právních nástupců. Mezi tyto obecné zásady sankcionování právnických osob můžeme řadit následující. -Zásada zákonnosti trestů a ochranných opatření ( 1 odst. 1 ZTOPO, 15 odst. 1, 2 ZTOPO, 37 odst. 1 tr. zákoníku). -Zásada přiměřenosti trestněprávních sankcí ( 14 odst. 1, 2 ZTOPO; 37 odst. 2, 38 odst. 1, 2, 96 tr. zákoníku). -Zásada individualizace ( 14 odst. 1 ZTOPO, 38 odst. 1 tr. zákoníku). -Zásada subsidiarity přísnější trestní sankce ( 38 odst. 2 tr. zákoníku). -Zásada personality trestu ( 14 odst. 1, 3 ZTOPO, 39 odst. 1, 7 tr. zákoníku). -Zásada neslučitelnosti určitých druhů trestních sankcí ( 53 odst. 1 tr. zákoníku, 15 odst. 3 ZTOPO). -Zásada humánnosti sankcí ( 37 odst. 2 tr. zákoníku). -Zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestným činem ( 14 odst. 3 ZTOPO; 38 odst. 3 tr. zákoníku). 63 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

31 3.1.1 Zásada zákonnosti trestů a ochranných opatření Zásada zákonnosti, jež se vztahuje k trestnosti činu a trestu (nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege), je vyjádřena již na ústavní úrovni v čl. 39 LZPS, který uvádí, že jen zákon stanoví, co je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. Tato zásada je pak uvedena též v trestním zákoníku ( 12 odst. 1, 37 odst. 1 tr. zákoníku), který obdobně stanoví, že jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit a že trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona, přičemž k tomuto nutno dodat, že trestním zákonem se ve smyslu 110 tr. zákoníku rozumí i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Samotný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pak už tuto zásadu znovu neopakuje. Právnické osobě tak lze ve smyslu této zásady uložit pouze takový druh trestu nebo ochranného opatření, který upravuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ve svém 15, přičemž stejně jako je tomu v případě sankcí u fyzických osob, je i v případě právnických osob výčet trestů a ochranného opatření v 15 ZTOPO s ohledem na uvedenou zásadu výčtem taxativním; uložení jiného druhu trestu by představovalo důvod k podání odvolání anebo mimořádného opravného prostředku (srov. 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu). Se zásadou zákonnosti jsou pak úzce spojeny také další zásady, které někteří autoři uvádí jako zásady samostatné 64, jiní je pak pojímají jakožto atributy samotné zásady zákonnosti 65. K těmto zásadám, resp. atributům patří následující. -Nullum crimen, nulla poena sine lege scripta, tj. požadavek zákonné formy pro trestněprávní předpis. -Nullum crimen, nulla poena sine lege stricta, tj. zákaz analogie v neprospěch pachatele. -Nullum crimen, nulla poena sine lege certa, tj. požadavek určitosti trestněprávní normy. -Nullum crimen, nulla poena sine lege praevia, tj. zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele. 64 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 60 a násl. 65 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

32 3.1.2 Zásada přiměřenosti trestněprávních sankcí Zákaz ukládat kruté a nepřiměřené trestní sankce je výslovně upraven v 37 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž návod pro uložení přiměřené sankce dává 38 tr. zákoníku; pro ochranné opatření je pak tato zásada upravena v 96 tr. zákoníku. Pokud jde o zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, pak je tato zásada upravena v 14 ZTOPO s tím, že toto ustanovení bude v souvislosti se stanovením druhu a výše trestu nadto modifikováno též ustanovením 10 ZTOPO (k tomuto více dále). Za účelem porozumění této zásadě Šámal v souvislosti s touto uvádí tři základní požadavky, které musí být vždy bezpodmínečně splněny, má-li být sankce přiměřená. 66 Prvým požadavkem je požadavek vhodnosti, tj. způsobilosti sankce přivodit požadovaný následek. Tímto následkem či cílem bývá zpravidla účinná ochrana společnosti před pachateli trestných činů a jejich náprava z důvodu, aby nedocházelo k recidivě. Se zřetelem na zájem na ochraně společnosti je tedy zapotřebí s co největší pravděpodobností právnickou osobu dostatečně postihnout a v důsledku toho na ni působit tak, aby se páchání další trestné činnosti ze strany odsuzované právnické osoby do budoucna co nejvíce zabránilo, a tato byla vedena k tomu, aby se již další trestné činnosti nedopouštěla. Uložení a výkon takového trestu by pak měl působit i na ostatní právnické osoby ve smyslu toho, aby se i tyto subjekty páchání jakékoliv trestné činnosti vyvarovaly. 67 V této souvislosti, ještě předtím, než dojde k uložení konkrétního druhu trestu a stanovení jeho výměry, je zcela logickou povinností soudu uvážit, jakého cíle se má ukládaným trestem dosáhnout (k účelu trestu v případě právnických osob odkazuji v podrobnostech na Kapitolu Účel trestu ). Druhý požadavek pak představuje podle Šámala nezbytnost uložené sankce, přičemž tento požadavek je úzce spjat s dále zmíněnou zásadou subsidiarity přísnější trestní sankce, tedy, zjednodušeně řečeno, je třeba, aby se soud zabýval vždy otázkou, zda není možné v konkrétním případě dosáhnout námi požadovaného cíle jiným způsobem, tj. třeba i upuštěním od potrestání; pokud však dojde soud k závěru, že je pachateli skutečně nutné uložit trest, pak musí tento vždy pečlivě uvážit, jaký druh trestu a v jaké výměře právnické osobě uloží. Posledním kritériem je požadavek adekvátnosti, tj. požadavek, aby byl ukládaný trest adekvátní či přiměřený spáchanému trestnému činu. Tento požadavek pak velice úzce souvisí 66 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I. Obecná část ( 1 139). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 503 a násl. 67 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

33 s potřebou poměřit zásah do chráněného zájmu trestním právem se zásahem do základních práv a svobod pachatele Zásada individualizace Zásada individualizace trestněprávních sankcí navazuje na zásadu přiměřenosti a tuto dále blíže rozvádí. Účelem či smyslem této zásady je snaha o zabránění jakémusi mechanickému odsuzování pachatelů a ukládání trestů podle zcela jednotných měřítek. Výslovně je tato zásada zakotvena v 38 odst. 1 tr. zákoníku, který stanoví, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Tato zásada tak zavazuje soud, aby se při svém rozhodování o uložení trestu, jeho druhu a výměry, vždy nutně zabýval a analyzoval konkrétní okolnosti a osobu pachatele; druh, kombinace a výměra (intenzit) trestu tak musí být v každém konkrétním případě stanoveny tak, aby takový uložený trest odpovídal všem zvláštnostem případu a osobě pachatele, právnické osoby, jakož i jejím poměrům, možnostem nápravy a dalším podstatným okolnostem. 68 Problematice jednotlivých kritérií pro ukládání trestu právnickým osobám, tj. bližšímu rozboru 14 ZTOPO, je v této práci věnována samostatná kapitola (vizte Kapitolu Kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu ) Zásada subsidiarity přísnější trestní sankce Stejně jako zásada individualizace, i zásada subsidiarity přísnější trestní sankce souvisí úzce se zásadou přiměřenosti. Tato pramení ze skutečnosti, že trestní sankce jsou součástí systému sociální a státní kontroly, a jako takové představují ten nejzávažnější zásah do právního postavení osoby obviněné. 69 Jako taková je pak tato zásada uvedena výslovně v 38 odst. 2 tr. zákoníku, jež stanoví, že tam, kde postačí uložení trestí sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Každý jednotlivý případ, v němž dochází k ukládání sankce právnické osobě, je pak třeba posuzovat ad hoc a přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, tedy nemůžeme nikdy bez dalšího postupovat v souladu s obecným pravidlem, že tresty v 15 odst. 1 ZTOPO jsou uspořádány systematicky podle jejich závažnosti obdobně, jako je tomu u fyzických osob ( 68 Tamtéž, s FENYK, Jaroslav, HÁJEK, Roman, STŘÍŽ, Igor, POLÁK, Přemysl. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1.díl, trestní zákoník. Praha: Linde, 2010, s

34 52 tr. zákoníku), tj. od toho nejpřísnějšího (trest zrušení právnické osoby) po ten nejméně přísný (trest uveřejnění rozsudku), když v krajním případě by tak mohl vést v konkrétní věci kupříkladu trest uveřejnění rozsudku třeba až k úpadku právnické osoby a její likvidaci, zatímco například trest peněžitý by byl pro právnickou osobu trestem zcela přijatelným. To znamená, že takovou méně postihující trestní sankcí je vždy třeba rozumět sankci, která působí konkrétnímu pachateli v konkrétním případě méně intenzivní újmu na jeho právech a svobodách, přičemž však ještě stále představuje dostatečný prostředek k dosažení jejího účelu. K výše uvedenému pak nutno doplnit, že, v souladu s již dříve uvedeným, ještě před samotnými sankcemi mají vždy přednost hmotněprávní opatření spočívající v upuštění od potrestání a procesní odklony založené na autonomní nápravě následků trestného činu Zásada personality trestu Zásada personality trestu vyjadřuje požadavek, aby trest, bez ohledu na jeho druh a výměru, jakož i jeho vlastní výkon, postihoval pokud možno jen samotného pachatele. 71 Na prvém místě je v souvislosti s touto zásadou potřeba uvést, že tuto zásadu nelze chápat nijak absolutně, neboť ať už jde o osobu fyzickou anebo právnickou, každá z těchto je součástí určitého společenství, ve kterém se jednání takové osoby určitým způsobem vždy odrazí či bude mít dopad též na osoby jiné. V případě právnické osoby se tak může jednat typicky o osoby, z nichž se právnická osoba skládá, a to bez ohledu na to, zda tyto mají nějaký vztah k trestné činnosti právnickou osobou spáchané. Svůj dopad však mohou mít též na osoby stojící dokonce úplně mimo právnickou osobu 72 tak například v případě, kdy bude právnické osobě uložen peněžitý trest, může právnická osoba v důsledku tohoto přistoupit k propouštění jejích zaměstnanců, společníkům nebude vyplacen jejich podíl na zisku, očekávat lze kupříkladu zdražení zboží či služeb právnické osoby, což ve svém konečném důsledku postihne fakticky především spotřebitele apod. Tyto vedlejší účinky trestu na jiné osoby, zejména z nejbližšího pachatelova okolí, samozřejmě nelze zcela eliminovat. Jako takové ovšem zamýšleny nijak a priori nejsou, a právě v návaznosti na tuto skutečnost existuje, a současně je třeba uplatňovat, zásadu personality, jež, jak bylo výše zmíněno, pokládá důraz na 70 Tamtéž. 71 KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Tamtéž. 27

35 to, a její podstatou či smyslem je to, aby sankce postihovala zásadně pachatele trestného činu, přičemž vliv na jeho okolí by měl být minimalizován. 73 Jak bylo již dříve uvedeno, už samotní odpůrci trestní odpovědnosti právnických osob z důvodů výše analyzovaných opakovaně uváděli jako jeden z argumentů proti jejímu zavedení právě nespravedlnost trestních sankcí, neboť tyto postihují i nevinné osoby 74, přičemž tato skutečnost představuje přímý a bezprecedentní zásah do neprolomitelné zásady personality trestu. Někteří autoři pak v souvislosti s tímto dokonce považují tuto zásadu za výlučnou zásadu trestního práva fyzických osob, která se u právnických osob neuplatní, a zcela ji tak v souvislosti s těmito popírají. 75 Oponovat lze uvedenému jistě tím, že v rámci soudní individualizace trestu by na zmírnění výše uvedených účinků uloženého trestu měl být brán zřetel, což vyjadřuje i jedno z kritérií pro ukládání trestu, kterým jsou osobní, majetkové a jiné poměry pachatele (k tomuto více dále). K tomuto však nutno dodat, že vzhledem k řadě možných druhů sankcí pro právnické osoby je možnost zmírnění negativních dopadů takové sankce na třetí osoby značně omezena, když jsou v zásadě všechny sankce spojeny buď s finančním postihem či jiným finančním dopadem, anebo tyto znamenají zákaz činnosti či v krajním případě zánik právnické osoby. Určitý prostor se tak prakticky nabízí pouze při úvahách o výši peněžitého trestu (k této problematice srov. Kapitolu Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním pod bodem Nespravedlnost trestního postihu právnických osob). 76 Lze tak uzavřít, že proto, že nebude fakticky možné zásadě personality trestu v praxi pokaždé zcela vyhovět, a to z důvodu její, řekněme, kolize se zásadou přiměřenosti trestněprávních sankcí, resp. zásadou účelnosti trestu, vyslovuje tato zásada důraz, a jako taková v sobě obsahuje myšlenku toho, že je více než žádoucí, aby se trestní postih vztahoval jen na konkrétní sankcionovanou právnickou osobu, tedy aby se tento jako takový nedotýkal, v některých případech dokonce i ústavně zaručených, práv třetích osob, resp. aby tento působil co nejmenší dopad na osoby jiné, na ty, které nemohly protiprávní jednání právnické osoby nijak ovlivnit (tj. osoby trestným činem poškozené, věřitelé, zaměstnanci či drobní 73 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní odpovědnost právnických osob a základní zásady trestního práva hmotného. Trestněprávní revue. 2011, č. 9, s KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s

36 akcionáři odsouzené právnické osoby). Nyní už jen zůstává otázkou, jak se s touto skutečností vypořádá soudní praxe Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí Podstatou ukládání více druhů trestů vedle sebe je zabezpečení dostatečného působení na právnickou osobu jako pachatele trestného činu a zajištění ochrany společnosti v těch případech, kdy by těchto cílů nebylo dost dobře možné dosáhnout uložením pouze jediného druhu trestu, byť uloženého třeba i ve vyšší výměře. Šámal dokonce uvádí, že bývá zpravidla přímo nutné uložit vedle sebe několik druhů trestu, a to za účelem vystižení povahy, závažnosti, rozsahu a různorodosti spáchané trestné činnosti, k postižení všech jejích složek, k zajištění dostatečné zábrany právnické osobě v dalším páchání trestné činnosti, k náležitému preventivnímu či represivnímu působení na ni i k účinné ochraně hodnot a zájmů ohrožených či porušených trestnou činností. 77 Toto pak podle něj platí zejména za situace, kdy právnická osoba spáchala více různých trestných činů v souběhu. Stejně jako je tomu v případě právní úpravy trestního zákoníku (srov. 53 odst. 1 tr. zákoníku), i v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob jsou však uvedena určitá omezení co do ukládání více druhů trestů, resp. trestněprávních sankcí, vedle sebe (srov. 15 odst. 3 ZTOPO). Důvodem této neslučitelnosti některých druhů trestních sankcí je pak nežádoucí kumulace jejich účinků, které jsou podobné. 78 Nutno ovšem dodat, že neslučitelnost těchto druhů sankcí se týká pouze případu, kdy by měly být tyto uloženy právnické osobě vedle sebe týmž rozhodnutím, byť postupně, tj. kupříkladu podle 43 odst. 2 tr. zákoníku anebo podle 45 odst. 1 tr. zákoníku; v ostatních případech lze různé druhy trestů uložit zcela nezávisle na sobě, a to i v případě, pokud některý z nich ještě nebyl vykonán v době, kdy se rozhoduje o uložení dalšího trestu téhož druhu, a aniž by zde byla výměra později ukládaného trestu určitého druhu omezena jejím součtem s dosud nevykonaným jiným trestem téhož druhu. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pak ve svém 15 odst. 3 uvádí jako první případ neslučitelnosti neslučitelnost trestu peněžitého a trestu propadnutí majetku, v 77 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž, s

37 druhém případě pak vylučuje zákon souběžné uložení trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci. 79 Další případy neslučitelnosti trestních sankcí pak zákon výslovně nestanoví, tyto je třeba dovozovat ze samotné povahy věci, povahy trestních sankcí jako takových. O neslučitelnosti dalších druhů trestů tak lze hovořit a příkladem tohoto může být kupříkladu nemožnost uložení trestu zrušení právnické osoby vedle trestu zákazu činnosti anebo pak uložení trestu zrušení právnické osoby vedle trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži či trestu zákazu přijímání dotací a subvencí. Důvod jejich neslučitelnosti je zcela prostý, když tento spočívá v tom, že ve všech těchto případech právní mocí rozsudku, kterým by byly tyto tresty uloženy, vstupuje právnická osoba do likvidace (srov. 16 odst. 4 ZTOPO) s tím, že likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu a jeho činnost může sledovat jen takový účel, který odpovídá povaze a cíli likvidace. Činnost, kterou bychom právnické osobě zakazovali, je proto vyloučena již ze samotné povahy či cíle likvidace. Obdobně pak vedle sebe nelze uložit ani trest propadnutí majetku a trest propadnutí věci, pokud náleží taková věc do majetku, jež má dle rozhodnutí soudu propadnout; v tomto případě je důvodem neslučitelnosti těchto dvou druhů trestů jejich faktická nevykonatelnost, když vykonat je vždy možné pouze jeden z těchto trestů. Konečně lze pak v této souvislosti potřeba uvést, že zaobírat se neslučitelností určitých druhů sankcí při jejich ukládání má smysl i v případě, že se jedná o uložení trestu zrušení právnické osoby a trest propadnutí majetku. V tomto směru lze uvažovat následujícím způsobem. Prvně bude vykonán trest propadnutí majetku a následně vstoupí právnická osoba do likvidace. Tento postup vede ovšem bez dalšího k nedůvodnému zkrácení práv věřitelů, jejichž pohledávky nesouvisí s trestným činem, a to ku prospěchu státu. Zároveň pak, pokud připustíme uložení těchto trestů vedle sebe, fakticky tím obcházíme 16 odst. 5 ZTOPO, jež explicitně připouští uspokojení pohledávek věřitelů z majetku zrušené právnické osoby za 79 Soudy musely řešit kolizi trestu propadnutí věci a ochranného opatření již v minulosti, a to v souvislosti s ukládáním tohoto druhu trestu a ochranného opatření fyzickým osobám. Z jejich rozhodnutí dotýkajících se této problematiky lze vybrat závěr následující: jsou-li splněny zákonné podmínky předpokládané ustanovením 70 TZ, aby alespoň ohledně části věcí soud v odsuzujícím rozsudku obviněnému uložil trest propadnutí věci, pak soud nemůže rozhodnout, že podle 230 trestního řádu vyhrazuje rozhodnutí o ochranném opatření zabrání věci do veřejného zasedání též ohledně těchto věcí (rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne , sp. zn. 1 To 27/2012). Faktickou podobu obou těchto institutů pak ve svém rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud, když tento nepřisvědčil námitce obviněného ohledně porušení zásady zákazu reformationis in peius, neboť uložením ochranného opatření o zabrání věci podle 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v odvolacím řízení oproti uložení trestu propadnutí věci podle 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v řízení u soudu prvního stupně nedošlo ke zhoršení postavení obviněného; zásada zákazu reformationis in peius nebyla porušena a tato námitka obviněného je proto nedůvodná (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 7 Tdo 1443/2013). 30

38 podmínek v tomto ustanovení stanovených. Takový postup pak nemůže být nijak ospravedlněn ani argumentem o snaze o odčerpání nelegálně získaného majetku právnickou osobou, když tento má být právnické osobě odčerpán prostřednictvím trestu propadnutí věci, případně pak ochranným opatřením zabrání věci, tedy zásadně nikoliv trestem propadnutí majetku, jež postihuje pouze legální majetek ve vlastnictví právnické osoby. Z opačné strany nahlíženo, případem, kdy by uložení těchto dvou druhů trestů vedle sebe přicházelo teoreticky v úvahu, je případ, kdy by takový propadlý majetek právnické osoby představoval pohledávku státu za právnickou osobou s tím, že tato by se vypořádala v rámci likvidace odsouzené právnické osoby. Na tento postup, a to s ohledem na uspokojení práv věřitelů, lze pohlížet jako na variantu přijatelnější, schůdnější, avšak i v tomto případě nám v tomto postupu brání 66 odst. 5 tr. zákoníku, když tento stanoví, že propadlý majetek odsouzené právnické osoby připadá státu, a to dnem, který je určen v rozhodnutí, nebo dnem právní moci tohoto rozhodnutí (k tomuto srov. 114 OZ). Ačkoliv je pravdou, že někteří státní zástupci jsou zcela opačného názoru, když tito souběžné uložení trestu zrušení právnické osoby a trestu propadnutí majetku nijak nevylučují, resp. tento přímo výslovně připouští, osobně jsem toho názoru, že i praktická slučitelnost těchto dvou druhů trestů je z dříve uvedených důvodů vyloučena. Jednoznačnou odpověď na tuto otázku nám tak dá opět až soudní judikatura Zásada humánnosti sankcí Zásada humánnosti trestních sankcí je vyjádřena již na ústavní úrovni ve čl. 6 odst. 3 LZPS, který hovoří o trestu smrti, a ve čl. 7 odst. 2 LZPS, který stanoví zákaz mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Zásadu humánnosti trestních sankcí v sobě obsahuje též řada mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána; jedná se kupříkladu o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání. Na úrovni zákona pak zákonodárce tuto zásadu opakuje v 37 odst. 2 tr. zákoníku. Uplatnění zásady humánnosti sankcí představuje ve vztahu k právnickým osobám zásadu poněkud problematickou, když ani právní teorie není na tomto místě zcela jednotná. Tak například podle Jelínka, ačkoliv nemůže být právnická osoba fakticky podrobena mučení, krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu, a osobou se ve smyslu čl. 7 LZPS nerozumí osoba jako subjekt práva, nýbrž člověk, tj. osoba fyzická, tedy z uvedeného důvodu je třeba pojmu nikdo ve čl. 7 odst. 2 LZPS rozumět žádná fyzická osoba, 31

39 připouští tento uplatnění této zásady i v případě právnických osob, když v tomto směru hovoří o zákazu krutých a nepřiměřených sankcí 80 ; na druhé straně pak, kupříkladu Kratochvíl spojuje tuto zásadu z výše uvedených důvodů jen a pouze s trestním právem fyzických osob. Osobně mám blíže k pojímání této problematiky ve smyslu názoru či pohledu Jelínka, neboť výše uvedeným není podle mne nijak vyloučeno rozumět zásadě humanity jaksi obecně ve smyslu cílů a hodnot, jež jsou chráněny trestním právem, tedy rozumět této v jejím obšírnějším pojetí jakožto základní zásady trestního práva vůbec Zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestným činem Zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestným činem je upravena v 38 odst. 3 tr. zákoníku a 14 odst. 3 ZTOPO. Oproti právní úpravě trestního zákoníku je vyjádření této zásady v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob širší, když výslovně chráněni jsou na tomto místě nikoliv pouze poškození, ale také věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby. Tato zásada nabyla na svém významu zejména v souvislosti s aktivním prosazováním myšlenek tzv. restorativní justice, která jako taková akcentuje usmíření pachatele s obětí trestného činu a obnovu trestným činem narušených společenských vztahů. Trestní právo tak nemá ve smyslu této zásady chránit pouze veřejný zájem, který byl jednáním pachatele ohrožen či porušen, nýbrž je zapotřebí chránit také samotného poškozeného, jeho materiální a morální zájmy. 81 Soudy proto musí ve světle této zásady postupovat při sankcionování právnických osob obezřetně, zvažujíce přitom případný dopad uložené sankce na třetí osoby. 3.2 Kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu Z důvodu zcela odlišné právní povahy právnických osob a možných způsobů jejich postihu plyne, že v oblasti kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu nebylo možné převzít bez dalšího úpravu 39 tr. zákoníku, jež se kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu 80 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, 2014, s

40 zabývá a tyto upravuje pro případ ukládání trestu fyzickým osobám. Speciální právní úpravu těchto kritérií tak nalezneme přímo v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, a to konkrétně v jeho 14, jež upravuje okolnosti, ke kterým má soud povinnost v souvislosti s ukládáním trestu právnické osobě přihlédnout. I přes tuto speciální úpravu však není užití 39 tr. zákoníku s odkazem na 1 odst. 2 ZTOPO nijak vyloučeno, když v této souvislosti bude soud i u právnických osob přihlížet typicky k době, která od spáchání činu uplynula, případné změně situace a délce trestního řízení, jestliže toto trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu ( 39 odst. 3 tr. zákoníku). Obdobně se mimo to užije též ustanovení o zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti uvedené v 39 odst. 4 tr. zákoníku, dále pak 39 odst. 6 tr. zákoníku o ukládání trestu v případě spolupachatelství, účastenství na trestném činu či v závislosti na vývojovém stadiu trestného činu, obecné pravidlo v 39 odst. 7 tr. zákoníku, jež soud povinuje k tomu, aby přihlédl též k tomu, že pachatel získal anebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch a nevylučují-li to majetkové nebo osobní poměry pachatele, uložil tomuto některý z trestů postihující majetek. Ustanovení o okolnostech polehčujících a přitěžujících ( 41 a 42 tr. zákoníku) se u právnických osob užijí, není-li to z povahy věci vyloučeno (k tomuto více dále). Konečně pak, i v případě ukládání trestu právnické osobě je třeba brát zřetel na zásady trestání obecných forem trestného činu, tj. pokračujících 45 tr. zákoníku, hromadných a trvajících, či souběhu trestných činů (zásada absorpce, kumulace a asperace) 43 tr. zákoníku. K institutu upuštění od potrestání pak odkazuji v podrobnostech na kapitolu tomuto věnovanou (vizte Kapitolu Problematika upuštění od potrestání ). Pokud jde o zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, pak tento za základní kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu právnické osobě považuje následující. -Povaha a závažnost trestného činu ( 14 odst. 1 ZTOPO). -Poměry právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů ( 14 odst. 1 ZTOPO). -Okolnost, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, který má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost ( 14 odst. 1 ZTOPO). -Působení právnické osoby po činu, zejména její případná účinná snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu ( 14 odst. 1 ZTOPO). -Účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby ( 14 odst. 1 ZTOPO). -Důsledky, které může mít uložení trestní sankce na třetí osoby ( 14 odst. 3 ZTOPO). 33

41 -Rozsah, ve kterém na právní nástupce právnické osoby přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, popř. v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin ( 10 odst. 2 ZTOPO). Pokud jde o ochranné opatření zabrání věci, pak toto nebude možné právnické osobě uložit, nebude-li to přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu; přitom pak bude třeba přihlédnout též k jejím poměrům ( 14 odst. 2 ZTOPO). Jelínek výše uvedená kritéria dělí na kritéria obecná (základní), k nimž soud přihlédne tehdy, ukládá-li právnické osobě trest ( 14 odst. 1 ZTOPO), a kritéria specifická, ke kterým přihlédne i v případě, ukládá-li právnické osobě ochranné opatření ( 14 odst. 3 ZTOPO). 82 Zcela specifické kritérium je obsaženo v 10 odst. 2 ZTOPO, jež se dotýká případů, kdy došlo k přechodu trestní odpovědnosti na více právních nástupců právnické osoby. Uvedené ustanovení tak ještě více rozšiřuje a doplňuje hlediska uvedená v 14 ZTOPO a 39 tr. zákoníku. Bližší konkretizace obecných kritérií uvedených v 14 ZTOPO či, lépe řečeno, zvýšená potřeba k těmto přihlédnout, je pak též obsahem zvláštních zákonných předpokladů stanovených pro ukládání některých druhů trestů (srov. například podmínky pro uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži v 21 odst. 2 ZTOPO). Tato kritéria jsou bezprostředním projevem dříve probrané zásady přiměřenosti trestu a zásady individualizace jako základních zásad trestání; současně s tím pak tato kritéria představují též záruku spravedlivého ukládání trestu právnickým osobám. V souvislosti s tím, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že jsou tyto pouhými hodnotovými kritérii, má soud striktní, zákonem stanovenou, povinnost uvést v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétní okolnosti a skutečnosti, kterými se při stanovení druhu a výměry trestu řídil, a to včetně uvedených kritérií (srov. 125 odst. 1 tr. řádu). S ohledem na limitaci rozsahu této práce se budu dále věnovat pouze kritériím, která jsou obsažena v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. V ostatním odkazuji na relevantní literaturu JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Např. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014; ŠÁMAL, Pavel, NOVOTNÝ, Oto, GŘIVNA, Tomáš, VANDUCHOVÁ, Marie, HERCZEG, Jiří, VOKOUN, Rudolf a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014; anebo KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck,

42 3.2.1 Povaha a závažnost trestného činu Shodně jako u fyzických osob, i u osob právnických představuje kritérium povahy a závažnosti trestného činu jedno z nejvýznamnějších kritérií pro určení druhu a výměry trestu, když tento musí být v souladu s níže uvedenými hledisky po jejich detailním zvážení zvolen v intencích zákona tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem spáchaného trestného činu právnickou osobou, tedy jeho konkrétní povaze a závažnosti. 84 Kritéria povahy a závažnosti trestného činu jsou pak určována okolnostmi, jež jsou uvedeny demonstrativně v 39 odst. 2 tr. zákoníku. Povaha trestného činu je tak určována na prvém místě významem chráněného zájmu, jež byl trestným činem dotčen. Soud zde musí zhodnotit druh a význam poškozeného nebo ohroženého zájmu, tj. objektu trestného činu pro společnost, přičemž v tomto směru platí jednoduché pravidlo čím závažnější je konkrétní chráněný zájem, tím závažnější jsou útoky proti němu. 85 Dále je pak povaha trestného činu určována především dalšími zákonnými znaky konkrétní skutkové podstaty, která byla trestným činem pachatele naplněna, tj. jednáním definujícím objektivní stránku trestného činu, formou zavinění vyžadované u fyzické osoby, a dále pak též konkrétními okolnostmi, za kterých byl trestný čin spáchán, tj. na tomto místě půjde zejména o způsob provedení činu, druh a okruh způsobených následků, pohnutku, záměr nebo cíl fyzické osoby, jejíž jednání zakládá trestní odpovědnost právnické osoby, a míru jejího zavinění, existenci okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, okolností polehčujících, přitěžujících atd. 86 Závažnost trestného činu pak plyne zejména z toho, v jaké intenzitě, výši či v jakém rozsahu došlo v konkrétním případě k naplnění jednotlivých znaků trestného činu, o jak typově závažný trestný čin se jedná, jak významné okolnosti charakterizují právnickou osobu jakožto pachatele trestného činu, nakolik intenzivně byly naplněny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, počet polehčujících a přitěžujících okolností atd. 87 V souvislosti s výčtem těchto jednotlivých kritérií můžeme určitý problém spatřovat a zamýšlet se nad kritériem míry zavinění, pohnutkou, záměrem a cílem, neboť právnická osoba jako taková, sama o sobě, není fakticky schopna jednat zaviněně. Tato uvedená kritéria tak 84 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s Tamtéž, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž. 35

43 bude třeba zvažovat a tyto následně hodnotit přiměřeně ve vztahu k fyzické osobě, jejíž jednání zakládá trestní odpovědnost právnické osoby a je jí přičitatelné, tedy ve vztahu k té fyzické osobě, jež jednala jménem právnické osoby, v jejím zájmu či v rámci její činnosti ve smyslu 8 odst. 1; v případě přičitatelnosti trestného činu založené na základě ustanovení 8 odst. 2 písm. b) pak však uvažujeme i míru zavinění, pohnutku, záměr a cíl orgánů a osob uvedených v 8 odst. 1 písm. a) až c), které učinily rozhodnutí, schválení či pokyn, na jejichž podkladě jednal příslušný zaměstnanec právnické osoby způsobem jí přičitatelným, či tyto neprovedly taková opatření, jež měly provést dle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat. 88 V souvislosti s výše uvedeným však může nastat teoreticky problém, pokud se nepodaří zjistit konkrétní fyzickou osobu, jejíž jednání lze právnické osobě přičítat. Jak v takovém případě postupovat? Prvně je třeba uvést, že pokud jde o samotnou trestní odpovědnost právnické osoby, pak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ve svém 8 odst. 3 výslovně stanoví, že trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2. Pokud jde však o samotné posuzování míry zavinění, pohnutky, záměru a cíle, pak není možno konstatovat cokoliv jiného než to, že bude takové právnické osobě trest ukládán jednoduše bez ohledu na tato kritéria; k jinému výkladu totiž dojít podle mého názoru nijak nelze. Tato skutečnost pak samozřejmě svědčí obhajobě právnické osoby ve smyslu namítání nezjištění konkrétní fyzické osoby, která se protiprávního jednání dopustila, a následné, na to navazující, neuvažování výše uvedených kritérií jakožto chyby na straně orgánů činných v trestním řízení, která nemůže jít ku neprospěchu obviněné právnické osoby právnická osoba nemůže neschopností orgánů činných v trestním řízení nijak trpět ve smyslu toho, že tato kritéria nebudou v tomto případě nijak uvažována, pokud by ji mohla polehčit. Je tak třeba uzavřít, že na tomto místě je nutno vyčkat v tomto směru relevantní judikatury, tedy toho, jak se k tomuto teoretickému problému soudy případně postaví. Stejně jako u fyzických osob, i u právnických osob je pak třeba zabývat se ve shodě se dříve uvedeným též polehčujícími a přitěžujícími okolnosti. Tyto jsou uvedeny v ustanoveních 41 a 42 tr. zákoníku. Protože však jejich aplikace v případě právnických osob může vyvolávat nejeden problém, když je tato na právnické osoby komplikovaná či dokonce sporná fakticky už z toho důvodu, že se právnická osoba, striktně vzato, nedopouští žádného svého samostatného trestného činu, zaměřím se na tyto v následujícím výkladu blíže. 88 Tamtéž, s

44 Polehčující a přitěžující okolnosti v případě sankcionování právnických osob Úvodem je otázkou, zda lze vůbec při ukládání trestní sankce právnické osobě užít přiměřeně i ustanovení o polehčujících a přitěžujících okolnostech podle 41 a 42 tr. zákoníku. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob totiž v rámci právní úpravy zásady přiměřenosti a kritérií soudní individualizace v 14 takové okolnosti nijak výslovně nezmiňuje, a ani v tomto směru na trestní zákoník neodkazuje. Nadto lze pak z dikce tohoto ustanovení dovodit, že se jedná o výčet kritérií taxativní, nikoliv pouze demonstrativní, a ani důvodová zpráva k návrhu zákona z roku se k problematice polehčujících a přitěžujících okolností v případě právnických osob nijak nevyjadřuje. V souvislosti s otázkou aplikace trestního zákoníku (k tomuto více v Kapitole Právní povaha zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ) však lze k výše uvedenému konstatovat, že minimálně teoretická možnost subsidiárního užití obecné právní úpravy obsažené v 41 a 42 tr. zákoníku zde jistě je. 90 Polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi tak rozumíme v případě právnických osob právně významné skutečnosti, které se po jejich zjištění a následném zhodnocení projeví primárně při rozhodování soudu o druhu a výměře trestu ukládaného za spáchaný trestný čin, a tím pak ve prospěch, anebo v neprospěch právnické osoby jako pachatele trestného činu ovlivňují, jaký druh trestu a v jaké výměře je v tom kterém případě nutný i s ohledem na ostatní kritéria. Tyto skutečnosti či okolnosti pak nazýváme obecnými, neboť se jako takové mohou uplatnit při ukládání jakéhokoliv druhu trestu ukládaného za jakýkoliv trestný čin, který může právnická osoba spáchat (srov. 7 ZTOPO), nejedná-li se o trest ukládaný za trestný čin, jehož zákonnými znaky, a to včetně znaků jeho privilegované či kvalifikované skutkové podstaty, jsou i okolnosti, které jsou jinak okolnostmi polehčujícími anebo přitěžujícími (srov. 39 odst. 4 tr. zákoníku). 91 Tyto okolnosti se pak v trestním řízení dokazují vždy z úřední povinnosti Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva [cit ]. Dostupná z WWW: < 90 KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s R 1/65 Sb. rozh. tr.: Úplné zjištění všech polehčujících a přitěžujících okolností, jakož i zhodnocení stupně jejich intenzity ve vztahu k ostatním okolnostem, které se týkají činu a osoby pachatele a ve svém souhrnu vypovídají o povaze a závažnosti trestného činu ( 39 odst. 2 tr. zákoníku), je nezbytnou podmínkou pro stanovení druhu a výměry trestu. Mezi významem jednotlivých přitěžujících a polehčujících okolnosti mohou být v konkrétním případě značné rozdíly. Proto je nutné u každé přitěžující, resp. polehčující okolností konkrétně zhodnotit její význam pro povahu trestného činu a zvýšení, resp. snížení jeho závažnosti. 37

45 Co nám ovšem výše uvedenou úvahu komplikuje, je skutečnost, že soud bude při stanovení druhu trestu a jeho výměry vycházet z příslušných ustanovení trestního zákoníku, jež polehčující a přitěžující okolnosti upravují, avšak proto, že úprava těchto okolností v 41 a 42 tr. zákoníku byla původně vytvořena a jako taková je vztahována k osobním poměrům osoby fyzické, či ke konkrétním okolnostem toho kterého trestného činu, pro něž je tato stíhána, a tyto tak s právnickou osobou v podstatě nijak nepočítají, je zřejmé, že bude muset soud současně vzít v úvahu pouze ty okolnosti, které lze uplatnit u právnických osob s ohledem na jejich odlišnou právní povahu. Podle některých pak v této souvislosti dokonce z povahy věci plyne, že drtivá většina polehčujících a přitěžujících okolností v případě sankcionování právnických osob své místo mít nemůže. Jak však dále uvidíme, toto konstatování není úplně tak pravdou. Na prvém místě, pokud jde o polehčující okolnosti, bez jakýchkoliv problémů lze i v případě právnických osob uvažovat kupříkladu o způsobení nižší škody, dobrovolném odstranění škodlivých následků, oznámení trestného činu či napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti. Jiné polehčující okolnosti, jako je kupříkladu vedení řádného života, je pak třeba užít přiměřeně, a tedy jakožto dosavadní řádné působení právnické osoby před spácháním trestného činu. 93 Obdobně pak lze uvažovat o tom, že právnická osoba spáchala trestný čin poprvé, o nedostatku zkušeností právnické osoby s výkonem její činnosti, při které byl spáchán trestný čin, když tato například vznikla teprve před nedávnou dobou a působí na trhu krátce. 94 O něco více složitější situaci pak už ovšem představuje kupříkladu případ polehčující okolnosti uvedené v 41 písm. b) tr. zákoníku, tj. spáchání trestného činu v silném rozrušení. Na tuto situaci můžeme totiž pohlížet ze dvou různých úhlů. Pokud by se jednalo o rozrušení konkrétně jednající fyzické osoby v důsledku nezákonného pokynu právnické osoby (statutárního orgánu) spáchat trestný čin, pak je nutno tuto okolnost považovat jako okolnost polehčující, jež půjde ku prospěchu případně trestně odpovědné fyzické osoby; je však otázkou, jak by se posuzoval případ, kdy by se určitého trestně postižitelného jednání dopustil v silném rozrušení kupříkladu samotný jednatel (například v důsledku jeho šoku v souvislosti v poklesem kurzu akcií dotyčné právnické osoby na burze) bude třeba toto jeho silné rozrušení pojímat a brát v úvahu pouze při trestním stíhání jeho osoby, anebo bude tuto polehčující okolnost možné přičíst k dobru též 93 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s V těchto případech je však potřeba mít se na pozoru před situacemi, kdy právnická osoba jako taková vznikla pouze za účelem páchání trestné činnosti. V takovém případě pak nebude z logiky věci možné tuto okolnost uvažovat jakožto okolnost polehčující. 38

46 obviněné právnické osobě jako takové? A co například situace, kdy by obviněná právnická osoba spáchala trestný čin pod tlakem závislosti či podřízenosti ve smyslu polehčující okolnosti uvedené v 41 odst. c), když v úvahu připadá tato situace typicky v případě koncernů a jednání mateřské společnosti vůči společnosti dceřiné? Naopak jako okolnost přitěžující bude možné právnické osobě přičíst typicky a bezproblémově větší škodu či výši prospěchu, spáchání více trestných činů, případ recidivy právnické osoby, spáchání trestného činu právnickou osobou jako organizátorem, členem organizované skupiny či členem spolčení apod. 95 Důležitou přitěžující okolností pak může být v případě právnických osob i spáchání trestného činu ke škodě osoby vysokého věku (případy tzv. šmejdů a spotřebitelů vysokého věku). Kamenem úrazu jsou však na tomto místě opět okolnosti tradičně se subjektivní stránkou fyzické osoby související. Můžeme tak například snahu o odstranění konkurence a ovládnutí relevantního trhu právnickou osobou, fakticky činěnou statutárním orgánem osobou fyzickou, přičíst jakožto přitěžující okolnost spočívající ve spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti též obviněné právnické osobě? Může být případ trestného činu křivé výpovědi podle 346 tr. zákoníku učiněné z pokynu statutárního orgánu vůči zaměstnanci ve prospěch, následně z tohoto trestného činu obviněné, právnické osoby této přičítáno kupříkladu jako přitěžující okolnost spočívající ve spáchání činu z pomsty? Pokud jde o odpověď na výše uvedené dotazy, pak ačkoliv, jak bude dále uvedeno, je třeba rozlišovat mezi případem, ve kterém jde o posouzení trestní odpovědnosti právnické osoby na základě institutu přičitatelnosti, kdy právnické osobě přičítáme trestný čin, kterého se jako takového dopouští vždy příslušná osoba fyzická, na jedné straně, a případem, kdy je právnické osobě ukládán trest, a tedy pouze tuto pojímáme v tomto směru jako objekt budoucího výkonu trestu a pouze ve vztahu k této uvažujeme polehčující a přitěžující okolnosti, na straně druhé, je podle mého názoru možné a účelné vztáhnout v souvislosti s ukládáním trestu výše uvedené problematické polehčující okolnosti i na právnickou osobu, a to analogicky s již dříve uvedeným, tj. analogicky s posuzováním formy zavinění v tom kterém případě, tj. tyto hodnotit přiměřeně ve vztahu k té fyzické osobě, jejíž jednání zakládá trestní odpovědnost osoby právnické, tedy ve vztahu k té fyzické osobě, jež jednala jménem právnické osoby, v jejím zájmu či v rámci její činnosti ve smyslu 8 odst. 1; v případě přičitatelnosti trestného činu založené na základě ustanovení 8 odst. 2 písm. b) je pak však možné uvažovat též polehčující okolnosti na straně orgánů a osob uvedených v 8 odst. 1 s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 39

47 písm. a) až c), které učinily rozhodnutí, schválení či pokyn, na jejichž podkladě jednal příslušný zaměstnanec právnické osoby způsobem jí přičitatelným, či tyto neprovedly taková opatření, jež měly provést dle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat. 96 To vše ovšem pouze za podmínky, že se uvažované polehčující okolnosti úzce vztahují k postihovanému jednání právnické osoby, tj., a contrario, právnické osobě nebude možné přičítat ty polehčující okolnosti, jež se dotýkají čistě osobního motivu či pohnutky jednající fyzické osoby, resp. jejího osobního zájmu (k tomuto vizte dříve uvedené příklady). Závěrem tohoto výkladu pak nutno zdůraznit, že takto nelze nikdy pojímat a uvažovat okolnosti přitěžující, a to proto, že by v důsledku takto použité analogie došlo k flagrantnímu porušení zásady nulla poena sine lege stricta. Tuto problematickou oblast lze pak dokreslit i tím, že podle Šámala či Novotného nepřichází v souvislosti se sankcionováním právnických osob v úvahu, a to z povahy věci, například polehčující okolnost spočívající ve spáchání činu ve věku blízkém věku mladistvých dle 41 písm. f) tr. zákoníku. 97 Pokud jde o Šámala, pak ten si na tomto místě jaksi odporuje, když v úvodu svého výkladu k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem v případě sankcionování právnických osob akcentuje nutnost užití ustanovení 41 a 42 tr. zákoníku přiměřeně povaze právnické osoby a sám tak staví naroveň kupříkladu polehčující okolnosti spočívající ve vedení řádného života fyzickou osobou dosavadní řádné působení právnické osoby před spácháním trestného činu. 98 Nadto je pak třeba dovodit, že výčet polehčujících a přitěžujících okolností v trestním zákoníku uvedený je pouze demonstrativní, tj. podle mého názoru lze naroveň této polehčující okolnosti stavět, anebo tuto modifikovat v tom smyslu, že právnická osoba spáchala trestný čin krátce po svém vzniku, když tato teprve počala svou činnost vykonávat, neměla s ní takové zkušenosti, nestihla ještě své čerstvě přijaté zaměstnance řádně proškolit apod., a tedy ve výsledku polehčující okolnosti nedostatku životních zkušeností. 99 Jiní však na tuto polehčující okolnost nahlížejí jinak, z úhlu zcela jiného. Tak například Forejt na tomto místě prvně uvádí, že otázky rozhodné pro stanovení druhu a výměry trestní sankce se u právnické osoby a jednající fyzické osoby 96 Tamtéž, s ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s V těchto případech je však potřeba mít se na pozoru před situacemi, kdy právnická osoba jako taková vznikla pouze za účelem páchání trestné činnosti. V takovém případě pak nebude z logiky věci možné tuto okolnost uvažovat jakožto okolnost polehčující. 40

48 posuzují samostatně a na sobě nezávisle 100 a dále pak tento konstatuje, že není vyloučeno, aby některá okolnost, která je u fyzické osoby považována za polehčující, byla naopak u právnické osoby považována za přitěžující. 101 K tomuto uvádí jako příklad situaci, kdy jedná-li protiprávně člen statutárního orgánu, který je ve věku blízkém věku mladistvých, což je obecná polehčující okolnost u osoby fyzické (srov. 41 písm. f) tr. zákoníku, popř. i 41 písm. b) tr. zákoníku, tj. pachatel spáchal trestný čin z nedostatku životních zkušeností), pak lze právnické osobě spíše vytknout, že záměrně do takové funkce dosadila nezkušenou mladou osobu a hodnotit to jako okolnost přitěžující. 102 S tímto názorem však ne zcela souhlasím. Prvně, pokud jde o pojmy osoba ve věku blízkém věku mladistvých či nedostatek životních zkušeností, pak se tyto podle tohoto autora váží, usuzováno z výše uvedené citace, k případně souběžně trestně odpovědné fyzické osobě; pokud však uvažujeme tyto okolnosti při ukládání trestu osobě právnické, je třeba tyto vztáhnout přímo k ní jakožto objektu budoucího výkonu ukládaného trestu, tj. je nám lhostejno, že je taková osoba v pozici statutárního orgánu osobou ve věku blízkém věku mladistvých, když tuto okolnost je třeba uvažovat jen a pouze se zřetelem na obviněnou právnickou osobu. Za druhé pak, namístě je též potřeba dodat, že ačkoliv bychom mohli tuto skutečnost dovozovat jako okolnost netypizovanou, okolnost výslovně v zákoně neuvedenou, a to z důvodu jejich demonstrativního výčtu v trestním zákoníku uvedeného, v žádném případě ji nemůžeme uvažovat takto obecně, když bude vždy bezpodmínečně záležet na tom kterém konkrétním případě nemůžeme přeci nijak a priori vylučovat, aby i například teprve devatenáctiletá osoba měla více zkušeností a byla daleko lépe zběhlá ve výkonu své funkce, nežli osoba před penzí, jež celý život působila v úplně jiném oboru a své nové funkci vůbec nerozumí. Závěrem je tak třeba řešit tuto problematiku podle mého názoru tím způsobem, že, mimo případy dříve uvedených polehčujících a přitěžujících okolností souvisejících s niternem, tedy motivem či pohnutkou fyzické osoby, na rozdíl od případu posuzování trestní odpovědnosti právnické osoby, kdy je této přičítáno jednání některé z osob uvedených v 8 odst. 1 ZTOPO s tím, že se zkoumá subjektivní stránka, tedy zavinění, jednající fyzické osoby, opačně pak musí soud v souvislosti s ukládáním trestu a určováním jeho výměry posuzovat pachatele, právnickou osobu, v těchto případech jako osobu samostatnou, jako samostatný objekt budoucího výkonu trestu. Z tohoto pak plyne závěr, že polehčující anebo 100 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Tamtéž. 102 Tamtéž, s

49 přitěžující okolnosti výše uvedené okolnosti charakterově obdobné, je třeba vždy posuzovat samostatně a na sobě nezávisle, tedy separátně ve vztahu k té které obviněné osobě. Co je pak konečně v souvislosti s dříve uvedeným důležité uvést, resp. opětovně na tomto místě zdůraznit, je i skutečnost, že výčet polehčujících a přitěžujících okolností uvedených v trestním zákoníku je pouze demonstrativní (vizte užití slova zejména ), a tedy bude možné u právnických osob konstruovat jiné, jím odpovídající polehčující a přitěžující okolnosti. 103 V praxi by tak takto mělo být v rámci těchto okolností podle mého názoru uvažováno a zohledňováno v případě právnických osob též kupříkladu to, že právnická osoba přijala preventivní opatření, která měla spáchané trestné činnosti zabránit, proškolila pečlivě z obsahu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob své zaměstnance apod., tedy, obecně řečeno, jakákoliv snaha právnické osoby o prevenci kriminality v rámci ní; jako okolnost přitěžující by pak mohla být chápána naopak kupříkladu absence jakékoliv takové výše uvedené snahy či neochota právnické osoby k jakékoliv nápravě. Ze všech dříve uvedených důvodů, tedy s ohledem na možné nejasnosti, jakož i s přihlédnutím k odlišné povaze trestného činu osoby fyzické a osoby právnické, se někteří odborníci 104 domnívají, že by měl být vymezen systém polehčujících a přitěžujících okolností přímo a výslovně v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, resp. že by pro tyto bylo vhodnější zavést v tomto zákoně polehčující a přitěžující okolnosti zcela speciální. Na základě dříve uvedeného výkladu můžeme dojít k závěru, že celá řada polehčujících a přitěžujících okolnosti stanovených trestním zákoníkem pro osoby fyzické je dobře aplikovatelná též v případě právnických osob; nadto pak, tyto jsou v trestním zákoníku stanoveny demonstrativně, a tedy si je může soud pro účely sankcionování právnických osob dokonale vhodně buď zcela nově konstruovat anebo si tyto podle zvláštností každého jednoho případu alespoň modifikovat. Ačkoliv možnost zakotvení zvláštních polehčujících a přitěžujících okolností pro právnické osoby zcela nevylučuji, na druhé straně na tuto jako na naprosto nutnou záležitost nenahlížím. Osobně jsem toho názoru, že spolu se zakotvením polehčujících a přitěžujících okolností v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bychom mohli takovým postupem zakotvit s postupem času vše, každou maličkost, co v tomto zákoně chybí, resp. každou maličkost, kterou je potřeba, ač třeba poněkud náročněji, dovozovat z trestního zákoníku za použití jeho subsidiarity. Nadto pak, pokud nahlédneme do rakouského zákona o 103 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Srov. např. KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s

50 odpovědnosti sdružení za trestné činy, kde lze právnické osobě uložit pouze jednu peněžitou sankci pokutu, nalezneme zde možnost zvýšení a snížení počtu denních sazeb na základě okolností, jež jsou v prvém případě povahy přitěžující, ve druhém pak povahy polehčující; vyšší počet denních sazeb tak soud stanoví zejména čím je větší poškození nebo ohrožení, za něž je sdružení odpovědné, čím je vyšší prospěch z trestného činu, kterého sdružení dosáhlo apod. Naopak nižší počet denních sazeb stanoví soud zejména tehdy, pokud po činu sdružení výraznou měrou přispělo k nalezení pravdy, následky činu napravilo, podniklo kroky k budoucímu zabránění podobných činů nebo čin jako takový měl pro sdružení za následek závažné právní nevýhody. Z tohoto tak můžeme dovodit, že tyto okolnosti jsou koncipovány takřka shodně s českou právní úpravou v trestním zákoníku, jež lze i v případě právnických osob užít; s jinými dalšími okolnostmi si rakouský zákonodárce hlavu nelámal a s tímto ustanovením žádné problémy nemá. I přesto, že bych se zakotvení zvláštních polehčujících a přitěžujících okolností do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nijak nebránila, na základě všeho dříve uvedeného je podle mého názoru, alespoň prozatím, zcela dostačující jejich demonstrativní zakotvení v trestním zákoníku. Závěrem, pokud jde o to, co k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem uvádí soudní praxe, pak výběrem učiněným z pravomocných rozhodnutí soudů v letech plyne kupříkladu z odůvodnění rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 105, a to ve shodě s dříve uvedeným, následující: Při úvaze o druhu a výši trestu soud na straně jedné přihlédl jako k polehčující okolnosti, že obžalovaná dosud nebyla soudně trestána, na straně druhé k následku, jež byl trestným činem způsoben Poměry právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů Podle 14 ZTOPO přihlíží soud při stanovení druhu a výměry trestu, jež ukládá právnické osobě, též k poměrům právnické osoby, včetně její dosavadní činnosti a majetkovým poměrům. Poměry právnické osoby jakožto pachatele trestného činu se rozumí další okolnosti, jež souvisí s hodnocením právnické osoby, ale jako takové nejsou přímo spojeny se spácháním trestného činu. Jedná se tak o majetkové a jiné poměry, které charakterizují právnickou osobu jako objekt trestu, který se jí ukládá, a okolnosti, pro které je stejný trest 105 Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/

51 pro jednotlivé právnické osoby jako pachatele trestného činu různě citelný; přitom jde o poměry právnické osoby v době rozhodování o trestu, nikoliv v době spáchání trestného činu. 106 Při zjišťování takových poměrů právnické osoby pak postupuje soud z úřední povinnosti, přičemž využít v tomto směru může zejména nástroje upravené trestním řádem (vyžádání údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství podle 8 tr. řádu apod.). 107 Jak bylo výše uvedeno, v případě právnických osob se bude jednat předně o poměry majetkové. Ačkoliv tyto ovlivní zejména možnou výši peněžitého trestu, zjištění a následné respektování majetkových poměrů právnické osoby je důležité už v obecné úrovni především proto, že, fakticky vzato, mají pro právnickou osobu ať už přímý, anebo nepřímý majetkový dopad sankce všechny. 108 V této souvislosti bude muset soud zjišťovat typicky výši vlastního kapitálu právnické osoby, výši jejích pohledávek či závazků, termíny splatnosti jednotlivých pohledávek, vlastnictví věcí movitých či nemovitých 109, a to včetně peněz v hotovosti a na bankovních účtech, cenných papírů či jiných majetkových hodnot (např. práva z průmyslového vlastnictví, práva příbuzná právu autorskému) apod.; při tomto postupu je pak důležité hodnotit majetkové poměry právnické osoby komplexně, tj. uvažovat v této souvislosti též její ekonomickou sílu (postavení na relevantním trhu), a to v návaznosti na její jmění, roční obrat a dosahované hospodářské výsledky. 110 Rozhodná tak bude celková ekonomická situace právnické osoby, nikoliv jen její aktuální majetek. 111 Po praktické stránce pak lze v souvislosti s tímto hodnocením využít zejména údajů z účetnictví, výročních zpráv či daňových přiznání, jsou-li tyto dostupné. 112 V souvislosti s hodnocením majetkových poměrů právnické osoby při určování druhu a výměry trestu jí ukládaného však může být otázkou, zda nezakládá toto hledisko či kritérium majetkových poměrů nerovnost osob, tedy zda jako takové neodporuje čl. 1 a 3 odst. 1 LZPS, a tím nepůsobí následně i některé další nelogické důsledky jako je kupříkladu přímé zvýhodňování těch právnických osob, které mají celou řadu závazků vůči svým 106 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

52 věřitelům apod. K této problematice se však již v minulosti vyslovil několikrát Ústavní soud, přičemž z těchto, otázky majetkových poměrů se dotýkajících, rozhodnutí, lze uvést jako reprezentativní následující: (...) pokud navrhovatelé tvrdí, že zavedením kritéria majetkových poměrů do rozhodování o výši sankce dochází k možné diskriminaci podle majetku, tj. k porušení principu rovnosti, je třeba toto tvrzení odmítnout; Ústavní soud konstantně judikuje, že nechápe rovnost jako absolutní, nýbrž jako relativní; z charakteru pokuty jako majetkové sankce nutně vyplývá, že má-li být individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného; není tedy porušením principu relativní rovnosti, když dvěma osobám v různých situacích bude uložena pokuta v různé výši, byť by jediným rozdílem jejich situace měly být právě rozdílné majetkové poměry. 113 Mimo majetkových poměrů právnické osoby se pak při stanovení druhu a výměry trestu zohledňují dále též vnitřní (sociální) poměry právnické osoby, tj. například možný dopad uloženého trestu na zaměstnance obviněné právnické osoby, když v této souvislosti bude mít trest jistě citelnější dopad pro právnickou osobu se spoustou zaměstnanců, právnickou osobu, jež vytváří pracovní příležitosti v místech s vysokou nezaměstnaností, či zaměstnávající osoby se změněnou pracovní schopností apod., než stejný trest uložený právnické osobě, která je jen prázdnou schránkou bez jakýchkoliv zaměstnanců; na rozdíl od, na druhém místě uvedené, právnické osoby pak může zasáhnout trest uložený prvně zmíněné právnické osobě i řadu dalších subjektů, a to zpravidla zcela nevinných osob. 114 K tomuto je však potřeba uvést, že tuto skutečnost nelze vykládat v tom smyslu, a prostřednictvím tohoto ustanovení nelze nijak legalizovat ten stav, kdy by se zaměstnanci právnické osoby stávali rukojmími při páchání trestné činnosti právnickými osobami, kteří by této, a to právě na základě existence této zásady, jaksi zaručili mírnější druh a nižší výměru trestu. Dále se pak hodnotí též výslovně uvedené kritérium dosavadního vykonávání činnosti právnickou osobou. Na tomto místě bude soud zkoumat zejména to, zda se právnická osoba již někdy v minulosti dopustila správního deliktu či trestného činu. Tato její činnost, resp. její výkon, pak může být buď řádný, tj. vykonávaný v souladu a s respektováním (nejen) právních norem či zvyklostí, tj. jedná se o právnickou osobu s doposud pozitivním působením ve společnosti i uvnitř ní jako takové (tj. plnění jejích povinností ve vztahu ke svým 113 Nález Ústavního soudu ze dne , vyhlášený pod č. 299/2004 Sb., ve věci návrhu na zrušení části ustanovení 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb. 114 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

53 zaměstnancům apod.) 115, anebo pak může jít o právnickou osobu, jejíž činnost může působit v tomto smyslu naopak negativně. Tato skutečnost se následně projeví při stanovení druhu a výměry trestu opět buď ve prospěch právnické osoby, anebo naopak. 116 Dále se hodnotí též samotná povaha právnickou osobou vykonávané činnosti, tj. na tomto místě je třeba uvažovat možný faktický dopad trestu ukládaného právnické osobě na společnost, resp. širší veřejnost, když pokud jde kupříkladu o právnickou osobu, která zajišťuje dopravní obslužnost určitého regionu anebo je tato v daném regionu jediným dodavatelem určité služby sociálního charakteru, a zajištění dodávané služby v dané oblasti jiným způsobem bylo velmi obtížné či nákladné, bude třeba v souvislosti se stanovením druhu a výměry trestu hodnotit též tyto okolnosti a dále je pak blíže zkoumat. 117 Dále soud přihlédne i k okolnostem vzniku právnické osoby, účelu, za nímž byla tato založena, ke skutečnosti, zda je tato ovládána či řízena jinou osobou anebo zda sama ovládá či řídí jiné osoby. 118 Konečně se pak může jednat, a soud bude v této souvislosti zkoumat, též některé z polehčujících či přitěžujících okolností, jež se jako takové projevily až po spáchání trestného činu, tj. kupříkladu tíživé majetkové či personální poměry právnické osoby, které si právnická osoba sama nezpůsobila (srov. přiměřeně 41 písm. e) tr. zákoníku) Okolnost, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost Stejně jako původní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004, i v současné době účinný zákon hovoří takřka shodně o tom, že soud přihlédne v souvislosti se stanovením druhu a výměry trestu, jež ukládá právnické osobě, k povaze a závažnosti trestného činu, poměrům právnické osoby, jejímu působení po činu a očekávatelným důsledkům trestu pro budoucí činnost právnické osoby. Na rozdíl od návrhu 115 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Tamtéž. 117 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

54 zákona z roku však obsahuje současná právní úprava mezi výčtem těchto kritérií, k nimž soud přihlíží při stanovení druhu a výměry trestu, navíc i to, že má soud povinnost přihlédnout k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. Toto kritérium či pojem, tedy výkon činnosti ve veřejném zájmu, která má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost, o němž se zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nijak blíže nezmiňuje a tento nekonkretizuje ani důvodová zpráva k návrhu zákona 120, je pojmem trestnímu právu dosud zcela neznámým a v praxi může činit nemalé potíže. Prvním problémem, který lze v uvedeném pojmu spatřovat, je rozpor dvou veřejných zájmů, a to veřejného zájmu na potrestání pachatelů trestných činů a veřejného zájmu na činnosti právnické osoby, která má strategický či obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost. Z logiky věci, jestliže dáme přednost ochraně činnosti právnické osoby před jejím přiměřeným postihem, popíráme tím fakticky samotnou funkci trestního práva či samotný účel zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, a tím i zájem na generální prevenci, když v důvodové zprávě k návrhu zákona se uvádí, že zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je potřebné a vhodné zejména z důvodu možnosti uložení citelných sankcí v případech, kdy porušování zákonů je běžným standardem při činnosti dané právnické osob, např. v oblasti ekologie, nakládání s odpady apod. 121, a je tedy pak otázkou, proč Česká republika trestní odpovědnost právnických osob zaváděla, když tato nemá zjevný zájem na spravedlivém potrestání všech pachatelů; naopak, upřednostnímeli postih právnické osoby před skutečností, že tato vykonává dříve definovanou činnost, může mít toto negativní důsledky či dopady na národní hospodářství, plnění mezinárodních závazků v oblasti obrany nebo na samotnou bezpečnost státu. I Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 podle Zvláštní zprávy Nejvyššího státního zastupitelství k trestní odpovědnosti právnických osob uvedlo, že odhlédneme-li od faktu, že se jedná o pojem dosti neurčitý, pak u tak hospodářsky či bezpečnostně důležitých subjektů je právě naopak potřeba dbát na náležité dodržování práva; ustanovení zákona je však ve vztahu k těmto právnickým osobám 119 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [cit ]. Dostupný z WWW: < 120 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva [cit ]. Dostupná z WWW: < 121 Tamtéž, s. 26 [cit ]. 47

55 benevolentní, čímž degraduje naplnění účelu trestu, tj. zájem na generální prevenci. 122 Na tuto hospodářsky či bezpečnostně důležitým právnickým osobám nastolenou benevolentnost lze tak pohlížet až s podivem, neboť u těchto subjektů bychom mohli říci, že je snad zapotřebí dbát naopak, a to vzhledem k jejich významu či důležitosti, spíše na řádné dodržování práva. Jak uvádí Jelínek, pokud jde o činnost se značným společenským přínosem, je na tomto místě lépe uvažovat o určitých preventivních opatřeních například v rámci správního dozoru, jež by trestné činnosti takových právnických osob předcházela, než zakládat nerovnost v jejich trestání, při ukládání trestu významným právnickým osobám jaksi přihmuřovat oči a ve smyslu tohoto ustanovení sankcionovat významné a méně významné právnické osoby za spáchání téhož trestného činu třeba i diametrálně odlišně. Tato otázka pak nabývá na svém významu zejména ve smyslu aktuální praxe, jež ukazuje, že i tyto významné právnické osoby se s vysokou mírou pravděpodobnost trestné činnosti nijak nevyhýbají. 123 Druhý problém pak spočívá v neurčitosti pojmů veřejný zájem a strategický či obtížně nahraditelný význam. Tyto pojmy nejsou v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob ani v důvodové zprávě k tomuto 124 nijak vymezeny a nikde nejsou stanovena žádná kritéria pro jejich posouzení. Ačkoliv lze na tomto místě namítnout, že výskyt takových neurčitých právních pojmů není českému právu něčím zcela neznámým, mám za to, že jejich užívání v právu trestním není rozhodně užíváním vhodným, a lze tak konstatovat, že toto ustanovení je v přímém rozporu se zásadou nulla poena sine lege certa. 125 V souvislosti s problémem, jež jsem uvedla na druhém místě, pojďme se nyní na toto kritérium podívat blíže, toto analyzovat, a dospět tak k tomu, co měl tímto zákonodárce na mysli. Přestože je pojem veřejného zájmu pojmem do značné míry neurčitým, pojmem značně širokým, obecně lze říci, že se jedná o zájem, jež přesahuje individuální, soukromý či osobní zájem fyzické či právnické osoby. V souvislosti s předmětným, zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob uváděným, kritériem, jde o určitou činnost v obecný prospěch širšího okruhu blíže nevymezených subjektů související s dále uvedenou povahou činnosti 122 Nejvyšší státní zastupitelství. Zvláštní zpráva o poznatcích z aplikace zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne , sp. zn. 7 NZN 604/2014, s K otázce nerovnosti právnických osob v důsledku zavedení tohoto kritéria zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob srov. též JELÍNEK, Jiří. Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Kriminalistika, 2012, č Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva [cit ]. Dostupná z WWW: < 125 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s Tamtéž, s

56 právnické osoby. V souvislosti s činností ve veřejném zájmu je pak dále jako možné vodítko zmínit též teoretický vliv nové právní úpravy občanského zákoníku, jež zavedl status tzv. veřejné prospěšnosti. Tento status je za příslušných podmínek udělován právnickým osobám soudem, a to na základě zhodnocení jejich činnosti a poslání, přičemž znaky takové veřejné prospěšnosti jsou charakterizovány výčtem určitých činností, mezi něž spadají kupříkladu sociální služby, ochrana zdraví a poskytování zdravotnických služeb, ochrana životního prostředí a kulturních statků, činnosti v rámci rozvojové spolupráce apod. Je tedy na první pohled zřejmé, že výčet těchto činností, které jsou podmínkou pro udělení statutu veřejné prospěšnosti, se v celé řadě oblastí může zcela překrývat s požadavkem výkonu činnosti ve veřejném zájmu ve smyslu 14 odst. 1 ZTOPO, a je tedy otázkou, zda soud v tomto smyslu přihlédne ke skutečnosti, zda právnická osoba nositelem statusu veřejné prospěšnosti je, či není. I pro případ, kdy by tomu takto nebylo, je možné usuzovat, že bude mít takový statut veřejné prospěšnosti určitý vliv na posouzení právnické osoby, a to buď v obecném smyslu přihlédnutí k její dosavadní činnosti, anebo jako k polehčující okolnosti výslovně neuvedené. V souvislosti s hledáním kritérií, na základě kterých bude možné přičíst činnosti té které právnické osobě charakter strategického nebo obtížně nahraditelného významu pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost, nám může vypomoci jakožto určité terminologické vodítko termín tzv. kritické infrastruktury. Směrnice Rady EU ze dne , č. 2008/114/ES, o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu definuje pojem kritická infrastruktura jako prostředky, systémy a jejich části nacházející se v členském státě EU, které jsou zásadní pro zachování nejdůležitějších společenských funkcí, zdraví, bezpečnosti, zabezpečení či dobrých hospodářských či sociálních podmínek obyvatel a jejichž narušení či zničení by mělo pro členský stát závažný dopad v důsledku selhání těchto funkcí (srov. čl. 2 písm. a) této Směrnice; vizte též přílohu I. této směrnice se seznamem odvětví s evropskou kritickou infrastrukturou). 126 Za výkon činnosti tohoto specifického charakteru je tak možné označit výkon těch činností, které jsou předmětem kritické infrastruktury České republiky. Kritickou infrastrukturu pak lze členit do následujících oblastí. -Energetika (elektřina, plyn, tepelná energie, ropa a ropné produkty). 126 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

57 -Vodní hospodářství (zásobování pitnou a užitkovou vodou, zabezpečení a správa povrchových vod a podzemních zdrojů vody, systém odpadních vod). -Potravinářství a zemědělství (produkce potravin, péče o potraviny, zemědělská výroba). -Zdravotní péče (přednemocniční neodkladná péče, nemocniční péče, ochrana veřejného zdraví, výroba, skladování a distribuce léčiv a zdravotnických prostředků). -Doprava (silniční, železniční, letecká, vnitrozemská vodní). -Komunikační a informační systémy (služby pevných a mobilních komunikačních sítí, radiová komunikace a navigace, satelitní komunikace, televizní a rádiové vysílání, přístup k internetu a datovým službám, poštovní a kurýrní služby). -Bankovní a finanční sektor (správa veřejných financí, bankovnictví, pojišťovnictví, kapitálový trh). -Nouzové služby (Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky a příslušné jednotky požární ochrany, Armáda České republiky, Radiační monitorování, Předpovědní, varovná a hlásná služba). -Veřejná správa (sociální ochrana a zaměstnanost, diplomacie, výkon justice a vězeňství, státní správa a samospráva). 127 Co je pak ovšem dále důležité, je to, že nikdy nebude postačovat pouhá skutečnost, že právnická osoba působí či vykonává činnost v některé z dříve uvedených oblastí kritické infrastruktury, a to ve veřejném zájmu, nýbrž bude zapotřebí vždy též současně zkoumat samotný význam její činnosti, tj. typicky to, jaké je postavení dané právnické osoby na dotčeném trhu z hlediska její konkurence, tržní síly apod. Takový význam činnosti právnické osoby ve smyslu strategického či obtížně nahraditelného významu musí mít tedy buď zásadní důležitost pro zajišťování určitých nezbytných potřeb ve veřejném zájmu (z výše uvedeného se může jednat například o zásobování podniků a obyvatelstva energiemi, surovinami, potravinami či vodou), nebo tuto její činnost nelze nahradit buď vůbec, anebo tak lze učinit pouze se značnými obtížemi, a to typicky proto, že je právnická osoba monopolním poskytovatelem určitých služeb (např. služeb elektronických komunikací, dopravy osob či materiálu, služeb zdravotnických) či dodavatelem nezbytných produktů (např. energií, surovin, pohonných hot, potravin) FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

58 Lze tak uzavřít, že proto, aby mohlo dojít při ukládání sankce právnické osobě k aplikaci tohoto kritéria, je třeba obligatorně analyzovat a zvažovat co do činnosti právnické osoby následující. 1. Jedná se o činnost vykonávanou ve veřejném zájmu? 2. Je význam takové činnosti vykonávané ve veřejném zájmu strategický anebo obtížně nahraditelný? 3. Dotýká se tento její význam národního hospodářství, obrany nebo bezpečnosti? 129 Všechny tyto, pod body 1 3 uvedené, podmínky pak musí být splněny vždy současně, tedy nestačí, pokud je taková trestně odpovědná právnická osoba kupříkladu dodavatelem strategicky důležitých surovin, jestliže ji však v jejich dodávkách může bez větších potíží nahradit jiný subjekt působící na národním či mezinárodním trhu 130, tedy například v sektoru potravinářství bude výskyt takových právnických osob, které vykonávají činnost strategického či obtížně nahraditelného významu spíše ojedinělý, neboť v něm působí velké množství vzájemně si konkurujících obchodních společností. 131 Ačkoliv je vzhledem ke všemu dříve uvedenému zcela zjevné, že toto kritérium stanovené zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob není zcela bez vad a jistě by jej bylo třeba pro futuro novelizovat minimálně ve smyslu jeho upřesnění, na druhou stranu nejsem stoprocentním zastáncem toho názoru, že by toto mělo být ze zákona úplně vypuštěno. Na tomto místě je totiž třeba připomenout, že prvně nejsme zdaleka jedinou zemí, která má toho kritérium v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zakotvené, a zadruhé pak, naplnění tohoto kritéria neznamená, že zůstane právnická osoba nepotrestána. Prakticky se jedná pouze o to, že v těchto případech bude možnost uložení některých druhů trestů právnické osobě, a to především trestu zákazu činnosti či trestu zrušení právnické osoby, značně omezena, resp. vyloučena. 132 Lze tak předpokládat, že nejčastěji bude trestně odpovědným právnickým osobám ukládat soud v těchto případech trest peněžitý anebo trest uveřejnění rozsudku. 129 Tamtéž, s Tamtéž, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Důvodová zpráva k trestu zákazu činnosti stanoví, že je při ukládání tohoto trestu k tomuto kritériu zapotřebí významnou měrou přihlédnout, a že se v této souvislosti bude jednat například o případy právnických osob, jež zajišťují dopravní obslužnost. 51

59 Jak bylo již uvedeno, ačkoliv problémů s tímto ustanovením spojených, zejména pak oné fakticky zakládané nerovnosti právnických osob v oblasti jejich sankcionování, by bylo sice lepší se vyvarovat, na straně druhé je však třeba dále uznat, že právnické osoby, svou povahou subjekty zcela odlišné od osob fyzických, mají zcela rozdílné pozice, ať už jde o jejich význam, jimi vykonávanou činnost či velikost, s čímž je pak spojena fakticky i následná různá intenzita závažnosti negativních dopadů pro celou společnost. Pokud bychom pak uvažovali cestou nerovnosti, nutno uvést, že by nebylo třeba vyhnout se pouze tomuto kritériu stanovenému v 14 ZTOPO, nýbrž, ačkoliv ne zcela shodné, avšak obdobné, možnou nerovnost právnických osob zakládající, ustanovení nalezneme i v 16 odst. 1 a 2 ZTOPO a v ustanoveních jiných. Jediné, co tak lze závěrem českým soudům doporučit, je tohoto kritéria nenadužívat a toto nezneužívat. Konečně totiž můžeme být vůbec rádi, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob trestní odpovědnost těchto právnických osob rovnou zcela nevylučuje Působení právnické osoby po činu, zejména její případná účinná snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu Dalším hlediskem, ke kterému má soud povinnost při stanovení druhu a výměry trestu přihlédnout, je hledisko působení právnické osoby po činu. Zákon toto hledisko dále rozšiřuje či konkretizuje, když stanoví, že za takové působení právnické osoby po činu je třeba považovat zejména případnou účinnou snahu právnické osoby nahradit škodu anebo odstranit jiné škodlivé následky činu. Toto ustanovení je reflexí skutečnosti, že jednání právnické osoby poté, co se tato dopustila trestného činu, může svědčit buď o jejím pozitivním obratu ve vztahu k zákonem chráněným zájmům a hodnotám, anebo pak naopak, tj. že takový přístup je právnické osobě zcela lhostejný, tedy že se právnická osoba ani po spáchání trestného činu nechce nijak podřídit obecně uznávaným společenským pravidlům, hodnotám a respektovat stanovené právní normy, což lze považovat za jakýsi signál pro uložení takového trestu, jež bude schopen v pozitivním směru ovlivnit její další chování. 133 Obecně pak jde ve smyslu tohoto ustanovení o jednání právnické osoby, kterým se tato snaží jakékoliv další trestné činnosti zabránit, a to například odstraněním kriminogenních faktorů a řešením příčin vedoucích ke spáchání trestného činu, tj. jednat se může v této 133 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

60 souvislosti například o odstranění nedostatků řídící či kontrolní činnosti, posílení vnitřní kontroly, přijetí interních předpisů či programů zabraňujících riziku páchání trestné činnosti, o zpřísnění personálních požadavků apod. 134 anebo pak o jednání právnické osoby ve snaze dosáhnout vypořádání s poškozenými, a to například a typicky prostřednictvím náhrady škody či odčinění újmy, vydáním bezdůvodného obohacení, ale i třeba omluvou, lítostí projevenou nad spácháním trestného činu či jiného jednání, jež je způsobilé odstranit nastalou nemajetkovou újmu a napravit vztahy trestným činem narušené 135 ; ve smyslu odstranění jiných škodlivých následků činu se pak může jednat například o sanaci oblasti zamořené škodlivými látkami, výsadbu nových stromů při nedovoleném vytěžení původního lesního porostu apod. 136 Konečně je pak vhodné zabývat se v souvislosti s tímto kritériem též tím, zda toto nekoliduje s ustanovením 11 ZTOPO, jež upravuje institut účinné lítosti v případě trestní odpovědnosti právnických osob, a jež jako takové vede k zániku trestní odpovědnosti právnické osoby. Dle mého názoru tomu tak však být nemůže, a to proto, že k tomu, zda zanikla trestní odpovědnost právnické osoby ve smyslu tohoto ustanovení, mají povinnost přihlížet orgány činné v trestním řízení ex offo, přičemž tedy, pokud budou naplněny podmínky tohoto ustanovení, pak mají tyto povinnost ustanovení o účinné lítosti bez dalšího aplikovat; pokud tomu tak nebude, trestní řízení dospěje do fáze vyhlášení rozsudku, v rámci něhož soud pak už pouze uvažuje kritéria, nadto pouze obdobná, těm, jež jsou stanoveny právě v 11 ZTOPO Účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby V souvislosti s hodnocením účinků a důsledků, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby, musí soud uvážit, jak bude jím zvolený trest na danou právnickou osobu působit, a to nikoliv pouze z hlediska výběru druhu trestu, nýbrž i z hlediska délky jeho trvání. 134 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

61 Otázka účinků a důsledků, které lze takto pro futuro očekávat od trestu právnické osobě ukládaného, je však pokaždé spojena s určitou mírou nejistoty; zatímco je tak u fyzických osob takové možné důsledky předvídat alespoň s určitou mírou pravděpodobnosti, u právnických osob tak lze činit, můžeme říci, pouze zcela výjimečně. Toto hledisko tak staví soud do pozice věštce, který má pouze odhadnout okolnosti jako je budoucí vývoj trhu, v rámci něhož právnická působí, a to spolu s postavením právnické osoby na něm, reakci stávajících i potenciálních zákazníků právnické osoby, jejích věřitelů či investorů apod. Takovou komplexní prognózu je pak možné vytvářet po shromáždění a následném vyhodnocení všech dostupných informací, jež se vztahují k právnické osobě jakožto pachateli trestného činu a objektu, na který bude uložený trest působit, přičemž k tomuto nepochybně přispěje i důsledné zhodnocení všech dalších, shora uvedených, kritérií. Co je pak velkou výhodou tohoto kritéria, je to, že v souvislosti s tímto prognózováním budoucí činnosti právnické osoby se nám může trest právnické osobě ukládaný projevit jako efektivní nástroj individuální prevence, jež má vést odsouzenou právnickou osobu k tomu, aby přijala taková opatření, která by byla schopna v budoucnu zabránit páchání další trestné činnosti (zlepšení kontrolních mechanismů, zpřísnění interních předpisů apod.) Důsledky, které může mít uložení trestní sankce na třetí osoby V kapitole pojednávající o základních zásadách sankcionování právnických osob byla jako jedna z těchto uvedena zásada personality trestu. Jak bylo uvedeno již v rámci této kapitoly, nelze dojít k jinému závěru, než k tomu, že v drtivé většině případů dopadne trest ukládaný právnické osobě negativně též na třetí, a to zpravidla nevinné, osoby. Takový dopad je pak třeba považovat v případě právnických osob za mnohem intenzivnější, než je tomu v případě osob fyzických, když u fyzických osob půjde typicky pouze o rodinu a jiné blízké osoby odsouzeného, osoby na odsouzeném ekonomicky závislé, či v některých případech o případné věřitele odsouzené fyzické osoby. Pokud jde o právnickou osobu a trest jí ukládaný, pak spektrum třetích osob, jež může tento negativně postihnout, jest o mnoho širší (k tomuto srov. Kapitolu Argumentace proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob související s jejich sankcionováním pod bodem Nespravedlnost trestního postihu právnických osob a Kapitolu Zásada personality trestu ). 54

62 Na výše uvedené reagoval zákonodárce v 14 odst. 3 ZTOPO, ve kterém vymezil okruh osob, k jejichž zájmům je v souvislosti s ukládáním sankce právnické osobě zapotřebí přihlížet. Toto ustanovení pak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob dále vhodně reflektuje a opětovně uvádí i ve svých ustanoveních dotýkajících se jednotlivých druhů trestů (srov. 16 odst. 5 a 18 odst. 1 ZTOPO). 137 Na rozdíl od trestního zákoníku pak akcentuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v tomto svém ustanovení ochranu třetích osob o mnoho více; tento závěr lze snadno dovodit z pouhé komparace formulace 14 odst. 3 ZTOPO ( při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, zejména přihlédne k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby ), kdy zákon výslovně uvádí mezi zájmy, ke kterým musí soud při ukládání trestní sankce právnické osobě přihlížet, zájmy poškozených, věřitelů a dalších třetích osob (tento výčet je vzhledem k vhodně zvolenému termínu zejména demonstrativní) a 38 odst. 1 tr. zákoníku ( při ukládání trestních sankcí se přihlédne i k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem ), když ačkoliv se jedná o výčet opětovně demonstrativní, uvádí na tomto místě trestní zákoník výslovně pouze chráněné zájmy osob poškozených trestným činem. Pokud pak tuto, v současné době účinnou, právní úpravu porovnáme s její úpravou v původním návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004, dospějeme k závěru, že původně navrhovaná právní úprava této problematiky obsahovala vcelku skromnou úpravu ochrany třetích osob, a to v rámci ustanovení návrhu zákona zabývajícím se přiměřeností trestu, když v tomto byla vložena věta, že soud přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby, jakož i důsledkům, které může mít uložení trestu na třetí osoby. 138 Zůstává tak otázkou, jak by původní znění ustanovení návrhu zákona bylo v praxi vykládáno a následně užíváno; nutno však nejspíše dojít k tomu, že se za pomoci výkladových metod dá konstatovat vzájemná faktická podoba těchto dvou ustanovení. Jistě však považuji za vhodné, že zákonodárce nakonec upravil tuto problematiku detailněji, konkrétněji, a snažil se tak prostřednictvím takovéto, v současné době účinné, právní úpravy 137 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [cit ]. Dostupný z WWW: < 55

63 vyhnout aplikačním problémům, jež by původní ustanovení návrhu zákona, a to z důvodu své obecnosti a stručnosti, mohlo přinést. Typicky nejvýznamnějším zájmem osob trestným činem poškozených pak bude samozřejmě zájem na náhradě škody, nemajetkové újmy či na vydání bezdůvodného obohacení (srov. 43 odst. 3 tr. řádu), jež by mohl být uloženou trestní sankcí dotčen. Pokud jde pak o věřitele právnické osoby, u nichž může mít uložený trest vliv na solventnost jejich dlužníka, tj. obviněné právnické osoby, a vést tak k tomu, že jejich pohledávky nebudou řádně a včas uspokojeny, pak v souvislosti s tímto je jistě zajímavou otázkou, jakým způsobem si bude soud opatřovat informace o věřitelích právnické osoby, tj. zda budou tímto kupříkladu vyžadovány účetní a jiné doklady, zda bude zpracovávána účetní závěrka, anebo zda se soud spokojí s pouhým výslechem osoby oprávněné za právnickou osobu jednat; soud by pak v této souvislosti neměl ani nijak opomíjet otázku dobré víry věřitelů, a to jednoduše proto, aby nedošlo k vytunelování majetku právnické osoby prostřednictvím uplatnění fingovaných pohledávek. 139 Pokud jde o další osoby, na ochranu jejichž zájmů je třeba při ukládání trestu dbát, pak můžeme říci, že je škodou, že vzhledem ke všemu dříve uvedenému do těchto zákonodárce nezahrnul výslovně i zaměstnance právnické osoby, když i na tyto může mít trest ukládaný právnické osobě více než neblahé dopady (v souvislosti s ochranou jejich právem chráněných zájmů se může jednat například o snížení či dokonce nevyplacení jejich mzdy v důsledku peněžitého trestu uloženého právnické osobě či o ztrátu zaměstnání pro stovky či tisíce zaměstnanců, a to kupříkladu v důsledku soudního rozhodnutí o zákazu činnosti takové právnické osoby). V tomto směru lze naopak pochválit slovenského zákonodárce, který v 11 odst. 2 písm. a) slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob tyto osoby v souvislosti s ochranou jejich právem chráněných zájmů výslovně uvádí (k tomuto více v Kapitole Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách ). Na základě všeho dříve uvedeného, při stanovení druhu a výměry trestu má soud povinnost postupovat v souladu s 14 odst. 3 následujícím způsobem. Prvně je zapotřebí zjistit, zda v daném případě figurují osoby trestným činem právnické osoby poškozené, věřitelé právnické osoby anebo jiné osoby, k jejichž právem chráněným zájmům je třeba v souvislosti s ukládáním trestu přihlížet, a dále pak, jaké jejich nároky a v jaké konkrétní výši jsou ohroženy uložením konkrétní uvažované trestní sankce. Poté je zapotřebí, aby soud postupoval tak, že zjistí majetkové a jiné poměry trestně odpovědné právnické osoby, jež jako 139 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

64 takové přímo ovlivňují možnost uspokojení nároků osob poškozených, věřitelů právnické osoby či dalších dotčených osob, a to spolu s tím, zda tyto poměry právnické osoby jako takové vůbec dovolují uložit trestní sankci, jež přichází v úvahu, popř. pak v jaké konkrétní výměře. Konečně pak soud neuloží sankci určitého druhu či v určité výměře, jestliže veřejný zájem na uložení takové sankce trestně odpovědné právnické osobě nijak nepřevažuje nad zájmem na uspokojení nároků osob poškozených trestným činem právnické osoby, jejích věřitelů anebo dalších dotčených osob; v tomto případě uloží soud právnické osobě sankci druhu jiného, resp. v jiné výměře tak, aby nebyly nepřiměřeně dotčeny zájmy uvedených třetích osob. 140 Závěrem si pak k tomuto dovolím uvést krátkou úvahu. Toto ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob považuji za zcela správné, a to s ohledem na vše dříve uvedené a s přihlédnutím k tomu, že trestní řád v současné době nijak neupravuje možnost, aby se trestního řízení účastnily i tyto, ukládaným trestem ohrožené, třetí osoby, nejsou-li zároveň obviněnými, poškozenými, svědky apod. Jejich práva je tak třeba náležitě chránit alespoň touto cestou. Aniž bych pak chtěla podrobněji zabíhat do trestního práva procesního, nesdílím však v této souvislosti názor, že by bylo namístě, aby se de lege ferenda zákonodárce nad postavením a účastí těchto osob (např. věřitelů právnické osoby) v trestním řízení zamyslel, a přiznal těmto některá práva v trestním řízení, především pak právo podat odvolání proti rozsudku, zejména proti výroku o trestu 141, neboť současnou, dříve analyzovanou, právní úpravu v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob této problematiky se dotýkající považuji za zcela dostačující, nehledě na to, že Fenykem navrhovaná právní úprava by mohla zapříčinit nemalý nárůst počtu účastníků trestního řízení, a tím logicky vést i k jeho průtahům Rozsah, ve kterém na právní nástupce právnické osoby přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, popř. v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin Zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob došlo s účinností od k zavedení nové zásady trestního práva, a to zásady přechodu trestní odpovědnosti na právní 140 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

65 nástupce právnické osoby ( 10 ZTOPO). Trestní odpovědnost původní právnické osoby pak přechází na jejího právního nástupce podle současné právní úpravy objektivně, tj. bez ohledu na to, zda se právní nástupce právnické osoby na trestné činnosti svého právního předchůdce jakkoliv podílel, bez ohledu na skutečnost, zda o této věděl či nikoliv, resp. zda o této vědět měl či vědět mohl, a bez jakéhokoliv ohledu na to, zda měl tento z protiprávního jednání svého právního předchůdce jakýkoliv užitek. 142 Vzhledem k tomu, že lze takovou právní úpravu považovat za právní úpravu přísnějšího rázu, doplnil zákonodárce tuto zásadu v 10 odst. 2 ZTOPO o požadavek s ukládáním trestu či ochranného opatření více takovým právním nástupcům související. Podle tohoto má soud při rozhodováním o druhu a výměře trestu v případě, kdy trestní odpovědnost původně trestně odpovědné právnické osoby přešla na více právních nástupců, povinnost přihlédnout k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoliv z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin Praxe českých soudů při zohledňování kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu Pro zajímavost, krátké oživení této práce a nahlédnutí do praxe či činnosti českých soudů v oblasti sankcionování právnických osob si po rozsáhlé teoretické části této kapitoly dovolím uvést závěrem čtyři vybraná rozhodnutí, v rámci nichž uvažovaly výslovně ve svém odůvodnění české soudy, a to konkrétně Okresní soud v Příbrami, Městský soud v Brně a Obvodní soud pro Prahu 10, při ukládání trestu právnické osobě kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu a tyto, v souladu se zákonem, v těchto svých rozhodnutích výslovně blíže rozvedly a analyzovaly. Z těchto rozhodnutí uvádím níže vždy příslušnou část odůvodnění daného rozhodnutí, jež se těchto okolností či kritérií dotýká. Při stanovení druhu a výměry trestu pro obžalovanou společnost přihlédl soud k povaze a závažnosti trestného činu, když se jedná o čin násilné povahy a tím pádem i větší závažnosti, k poměrům obžalované společnosti, která dosahuje poměrně slušných zisků a má majetek (motorová vozidla zejména jeřáby). Obžalované společnosti soud uložil podle ustanovení 18 zákona č. 418/2011 Sb. v platném znění peněžitý trest přiměřený jejím majetkovým a výdělkovým poměrům (ve výši celkem Kč), neboť obžalovaná společnost 142 Pozn.: Původní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004 počítal s přechodem trestní odpovědnosti na právního nástupce právnické osoby subjektivním (srov. 7 návrhu zákona). 58

66 byla uznána vinnou úmyslným trestným činem, poškozenému žádná škoda nevznikla (částka, kterou poškozený na základě trestného činu obžalované společnosti zaplatil, náležela obžalované společnosti, a tudíž uložení peněžité trestu nebude na újmu práv poškozeného). 143 Při úvaze o druhu a výši trestu v případě právnické osoby PREMEDICAL BS, s.r.o. vyšel soud ze všech kritérií ustanovení 14 odst. 1 a 15 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. K osobě PREMEDICAL BS, s.r.o. soud zjistil, že se jedná o právnickou osobu, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, z internetových stránek společnosti pak soud zjistil, že se jedná o nestátní zdravotnické zařízení se zaměřením na preventivní vyšetření, především na prevenci civilizačních chorob. Z vyjádření obžalovaného soud zjistil, že po počátečních potížích si nyní společnost vede dobře, koneckonců i z internetových stránek společnosti je zřejmé, že se nejedná o mrtvou společnost, ale o společnost, která se rozvíjí a otevírá nová diagnostická centra. 144 Při úvaze o druhu a výši trestu v případě obžalované právnické osoby soud vyšel ze všech kritérií uvedených v ustanovení 14 a 15 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Soud dospěl k závěru, že přiměřeným trestem bude peněžitý trest, který byl pak uložen na samé spodní hranici zákonného rozpětí, tj. ve výměře 20 denních sazeb, kdy denní sazba činí Kč, celkem tedy Kč. Soud dospěl k závěru, že z trestů, které soudu 15 odstavec 1 zákona o trestní odpovědnosti právnický osob nabízí, je peněžitý trest jediný vhodný s přihlédnutím k charakteru trestného činu, přičemž s ohledem na to, že trestný čin zůstal pouze ve stadiu pokusu a jedná se o první pochybení ze strany právnické osoby Belgian Chocolates, s.r.o., bylo přistoupeno k uložení trestu na samé spodní hranici. 145 Při ukládání trestu přihlédl soud ve smyslu 14 ZTOPO k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů, jakož i k působení právnické osoby po činu a k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby. S ohledem na výše uvedené skutečnosti vyplývající z finančního šetření PČR i k jednání statutárních orgánů, které krátce po zahájení trestního stíhání právnické osoby právnickou osobu převedly na třetí osobu (tzv. bílého koně) a motorová vozidla ve vlastnictví společnosti prodaly dalším osobám, ať už fyzickým či právnickým, tedy zbavily společnost jak možnosti další výdělečné činnosti, tak 143 Rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne , sp. zn. 3 T 37/ Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 87/ Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 152/

67 majetku, který vlastnila, byl soud při ukládání trestu ve svých možnostech s ohledem na účelnost uloženého trestu velmi omezen Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/

68 4 Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obecná část Dříve než se budu věnovat každé jedné sankci podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, zaměřím v této kapitole svou pozornost na základní teoretické otázky dotýkající se sankčního systému, trestů a ochranných opatření. 4.1 Variabilita sankčního systému Jednou z otázek diskutovaných v rovině právních následků protiprávního jednání právnické osoby byla při přípravě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob otázka monismu či dualismu trestních sankcí, ačkoliv se tato diskuze, přesněji řečeno, zaměřila spíše na koncepční otázku, zda zvolit po vzoru některých zemí jednu univerzální sankci, tj. sankci peněžitou (pokutu), anebo zda v nově připravovaném zákoně upravit více druhů sankcí. V evropských zemích, ve kterých je zavedena pravá trestní odpovědnost právnických osob, se můžeme setkat v zásadě se dvěma základními způsoby sankcionování právnických osob. Existují státy, ve kterých je jedinou trestněprávní sankcí sankce peněžitá (pokuta). Mezi tyto patří například Nizozemí, Rakousko, Dánsko anebo Finsko. Naopak v právní úpravě jiných států můžeme nacházet širokou škálu trestněprávních sankcí. Zde může být příkladem Francie, Slovinsko anebo Maďarsko. Podle mého názoru by měl být systém sankcí dostatečně členitý, a to hned z několika důvodů. Prvně umožňuje široký a pestrý katalog sankcí výběr té v tom kterém případě nepřiléhavější sankce, tedy umožní soudu mnohem lépe a citlivěji postihovat konkrétní trestnou činnosti právnické osoby. Dále pak, pokud ohlédneme od skutečnosti, že peněžitou sankcí lze právnické osoby postihnout i podle předpisů správního práva, a tedy si můžeme položit otázku, zda takový trestněprávní postih právnické osoby peněžitou sankcí není ničím jiným než nadbytečným krokem, bývají pokuty často shledávány, jak jsem uvedla již v první kapitole, jako zcela nedostatečné a jejich zvyšování do závratné výše nemusí vždy znamenat efektivní a skutečné potrestání právnické osoby. Jako nevýhoda u velmi vysokých pokut pak bývá spatřováno i to, že tyto mohou v konečné fázi zaplatit třetí subjekty (např. spotřebitelé), nebo že následkem takto uložené vysoké pokuty nebude mít potrestaný již žádných dalších prostředků na nápravu (např. pokud jde o inovaci technologie škodící životnímu prostředí). Z jiné strany nahlíženo může pak u pokut působit poněkud kontraproduktivně též to, že může 61

69 právnická osoba s takovou sankcí již dopředu počítat, tedy ji jako takovou brát jako očekávané riziko a zahrnout ji jako jednu ze svých nákladových položek. Dále je pak podle mého názoru univerzální peněžitá sankce nevhodná i proto, že její zakotvení, jakožto jediné možné sankce, vychází víceméně z předpokladu, že je účel existence právnických osob vázán zejména na dosahování zisku. Tento názor je však třeba odmítnout již s ohledem na to, že ne u všech právnických osob, ačkoliv jsou třeba i podnikateli, musí jejich jednání sledovat vždy pouze ekonomické cíle. Není proto úplně vhodné spojovat dostatečné preventivní a represivní působení trestních sankcí pouze se sankcí peněžitou. Konečně se mi pak nejeví katalogy sankcí, které v sobě obsahují pouze jeden peněžitý trest, jako dostatečně vhodné i z toho důvodu, že tyto dle mého názoru neposkytují dostatečnou možnost postihu právnické osoby v případech, kdy tato buď nemá majetek, anebo páchá trestnou činnost nemajetkové povahy, u které by bylo vhodnější uložení jiného druhu sankce. 147 Podle mého názoru tak zvolil český zákonodárce zcela správně po vzoru trestního zákoníku i v případě sankcionování právnických osob cestu dualismu trestních sankcí s tím, že v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob můžeme nalézt vcelku široký katalog sankcí, když podle tohoto zákona lze právnickým osobám ukládat celkem 8 trestů a 1 ochranné opatření. Na druhé straně je však potřeba připustit, že ani takový katalog, jež v sobě zakotvuje celou řadu sankcí, není všespasitelný. Myšlenka, že by se touto cestou vyřešily všechny problémy, by byla myšlenkou dozajista mylnou, neboť i v tomto případě může s ohledem na vymezení podmínek pro ukládání jednotlivých sankcí nastat situace, kdy bude obtížné uložit právnické osobě dost dobře účelnou sankci, a to například tehdy, pokud se daná právnická osoba bude již nacházet v likvidaci a nebude mít téměř žádný majetek, nadto pak, bude-li zapotřebí uspokojit řadu majetkových nároků třetích osob. V takovém případě nebude účelné ukládat jí jakýkoliv majetkový trest, stejně jako některý z trestů vyslovujících určitý zákaz. Rovněž nebude takové právnické osobě možné uložit ani trest zrušení právnické osoby. Jediným zbývajícím trestem, o jehož uložení tak lze při splnění zákonných podmínek uvažovat, je trest uveřejnění rozsudku, jehož účel se však v tomto případě bude zpravidla míjet účinkem. 147 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

70 4.2 Tresty Pojem trestu Pojem trestu není v současném trestním zákoníku ani v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob nijak nevymezen. Vymezení tohoto pojmu se však bohatě věnuje právní teorie. Jeho vhodnou definici tak můžeme nalézt například u Jelínka, který trest definuje nejprve v rovině obecné jako zákonem stanovený negativní právní následek za určitě protiprávní jednání 148 a následně jej charakterizuje jeho jednotlivými pojmovými znaky, které lze shrnout tak, že trest představuje prostředek státního donucení, který může být uložen výlučně pachateli trestného činu, a to výhradně soudem s tím, že trestem jako takovým je pachateli trestného činu působena újma. 149 Pokud budeme zkoumat tyto pojmové znaky trestu blíže, pak zjistíme, že pokud jde o právnické osoby, mohou tyto působit určité teoretické problémy. První kolizi můžeme spatřovat v tom, že s ohledem na zásadu přechodu odpovědnosti na právního nástupce, která je zakotvena v 10 ZTOPO, umožňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob uložení trestu nikoli jen pachateli trestného činu jako takovému, nýbrž fakticky i jeho právnímu nástupci, tedy osobě, která svým jednáním znaky trestného činu sama nenaplnila, anebo o něm dokonce ani nevěděla. Stejně tak můžeme v této souvislosti nacházet další problém i v újmě, jež je pachateli trestného činu takovým trestem působena. Vzhledem k výše uvedenému může totiž takovou újmu trest působit i subjektu od pachatele trestného činu odlišnému, nehledě na to, že uloženým trestem mohou být určitým způsobem dotčeny i další osoby, které se na trestné činnosti právnické osoby nijak nepodílely, nebo o ní nevěděly. Z právních teoretiků se k tomuto problému vyjádřil například Jelínek tak, že je pojmově zřejmé, že se nemůže jednat o tresty, které jsou spojeny s individuální vinou pachatele, ale spíše o sankce svého druhu. 150 Jeho názor pak utvrzuje Wells, když dochází k závěru, že zatímco v případě fyzických osob je používáno výhradně pojmu punishment (trest), tak v případě korporací jako subjektů trestní odpovědnosti se užívá pojmu sanction (sankce) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s Tamtéž, s JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s WELLS, Celia. Corporations and criminal responsibility. 2nd edition. Oxford: Oxford University press, 2001, s 31 a násl. 63

71 Opačný názor pak zastávají a do polemiky s názorem Jelínka se pouští, dle mého však poněkud jednoduše a bez bližšího zkoumání problematiky, Forejt, když uvádí, že trest jako opatření státního donucení je ukládán v trestním řízení jménem státu k tomu povolanými soudy pachateli za trestný čin, kterého se dopustil, je jím působena určitá újma pachateli a zároveň vysloven etický odsudek spáchaného jednání a jeho pachatele, přičemž tato charakteristika se plně uplatní i na sankce upravené zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob, a není proto namístě přicházet s novou terminologií pro označení těchto druhů sankcí ukládaných právnickým osobám 152 anebo Kalvodová, která se k tomuto problému vyjadřuje tak, že pokud už akceptujeme samotný pojem trestní odpovědnosti právnické osoby, pak se není třeba bránit ani pojmu trest či trestání, neboť trestný čin a trest představují dva základní elementy trestní odpovědnosti. Navíc v pojmu trest je obsaženo negativní hodnocení trestného činu a jeho pachatele, což má svůj význam i v případě, že tímto pachatelem je právnická osoba. 153 Osobně mám nejblíže k názoru Jelínka, a to především s ohledem na pojmové nepřesnosti, jež jsem dříve uvedla. Bylo by tak o mnoho vhodnější, kdyby zákon užíval po vzoru zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který užívá místo pojmu trest pojem opatření, namísto pojmu trest obecnějšího pojmu sankce Účel trestu Na rozdíl od českého trestního zákona z roku 1961, který v ustanovení 23 o účelu trestu ve vztahu k fyzickým osobám uváděl, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím výchovně působit i na ostatní členy společnosti, se dnes trestní zákoník jakož i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanovení účelu trestu zcela vyhýbají. Na základě ustanovení 23 trestního zákona z roku 1961, judikatury a odborné literatury 154 však můžeme dojít k závěru a shrnout, že trest plní v případě fyzických osob čtyři základní účely, kterými jsou ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti (tj. tzv. zábranný účinek trestu), 152 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Např. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

72 výchovné působení na ostatní členy společnosti (tj. tzv. generálně preventivní účinek trestu) a výchova odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život. Otázkou ovšem je, zda lze takto, pro fyzické osoby vymezený účel trestu, bez dalšího vztáhnout i na osoby právnické, resp. zda trest v případě právnických osob vůbec nějaký účel plní. Ve své práci se vztahem účelu trestu a právnické osoby zabývá například Lütolf, jež na tomto místě řeší dvě otázky, a to, zda je právnická osoba vůbec schopna trest pocítit a zda potrestáním právnické osoby může být dosaženo pro fyzické osoby vymezeného účelu trestu. 155 Na to, zda lze aplikovat teorie účelu trestu konstruované pro fyzické osoby i na osoby právnické, se ptá též Gobert, který dochází k závěru, že v některých případech více či méně vhodně. 156 Už formulace více či méně vhodně ovšem značí, že názory na tuto problematiku nejsou jednostranné a stejně jako u výše řešeného problému pojmu trestu, ani zde nedostaneme jednoznačnou odpověď. Podle ryzích kritiků nelze u právnických osob naplnění účelu trestu vůbec očekávat, neboť tyto nejsou podle nich schopny jakkoliv pociťovat újmu, která by vedla ke zpětnému a kritickému zkoumání vlastních činů, stejně jako nejsou schopny vnímat ani závadnost svého protiprávního jednání jako takovou. Zastánci toho, že i v případě právnických osob plní trest určité funkce, však poukazují na to, jakým způsobem tento u právnických osob funguje a jak by na něj mělo být správně nahlíženo. Tak například Hirsch uvádí, že pokud si představíme právnickou osobu jako jakousi abstraktní organizační strukturu, pak je možno pochybovat o jakémkoli účelu trestu. Pokud ale pohlížíme na právnickou osobu jako na subjekt s proměnlivým personálním substrátem a vlastními orgány, pak už je možno hovořit v případě uložení trestu o tom, že tento vyvolá reakci (nejen) v rámci právnické osoby. 157 Podle mého názoru není možné účel trestu v případě právnických osob jakkoliv zpochybňovat. Vždyť tím bychom v podstatě zpochybnili a odmítli smysl a podstatu institutu trestní odpovědnosti právnických osob jako takové. Na druhé straně je však logické, že účel trestu tak, jak je pojímán v případě fyzických osob, lze vůči právnickým osobám vztáhnout víceméně pouze částečně. Je nepochybné, že i u trestů ukládaných právnickým osobám je na prvním místě kladen důraz primárně na ochranu společenských zájmů. Stejně tak musí trest ukládaný právnické osobě sledovat také účel represivní, to znamená postihnout pachatele, právnickou osobu, za jí spáchaný trestný čin a zabránit jeho opětovnému spáchání. Zároveň je 155 LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, 1997, s GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, 2003, s HIRSCH, Hans Joachim. Strafrechtliche Verantwortlichkeit von Unternehmen. Zeitschrift für gesamte Strafrechtswissenschaft, 1995, č. 2, s

73 i v případě právnických osob nezastupitelnou funkcí trestu jeho generálně preventivní působení, tj. jeho působení i na jiné právnické osoby ve smyslu toho, aby ani ony nepáchaly trestné činy. Už z těchto důvodů jsou v mezinárodních smlouvách a normách evropského práva požadovány takové sankce, které jsou, mimo jiné, odrazující a sankce, které je pak možné ukládat právnickým osobám podle jednotlivých právních úprav, se soustřeďují především do sféry majetkové anebo jsou ukládány ve formě různých zákazů a omezení. Asi největší problém může ovšem činit účel trestu, který je spatřován ve výchově pachatele, resp. odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život. Ačkoliv je pojmově zřejmé, že právnickou osobu nelze vychovat k tomu, aby vedla řádný život, ustoupila bych na tomto místě od přílišného formalismu a pojímala bych tento účel prvně ve smyslu toho, že cílem odpovědnosti právnických osob by mělo být předcházení protiprávnímu jednání tím, že budou právnické osoby pod hrozbou sankce motivovány k přijetí vhodných vnitřních regulačních procesů, které zajistí účinný dohled vedení nad jednáním zaměstnanců. 158 V případě, kdy už dojde k odsouzení právnické osoby a z této se tak stává pojmově odsouzený, pak nelze nijak předem vyloučit ani to, že takto uložený trest bude na právnickou osobu působit, a tuto motivovat k tomu, aby se do budoucna stala lepším firemním občanem anebo korporátním subjektem 159. V případě účelu trestu by tak bylo vzhledem k dříve uvedenému, tj. do jisté míry modifikovanému účelu trestu v případě právnických osob, zajisté více než vhodné, aby se zákonodárce do budoucna pokusil tento v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vymezit tak, jak ze stejného důvodu učinil i v případě zákona o soudnictví ve věcech mládeže Tresty v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob Ustanovení 15 odst. 1 ZTOPO je naplněním zásady nulla poena sine lege a stanoví taxativní výčet trestů, jež lze právnické osobě uložit. Jedná se o trest zrušení právnické osoby, trest propadnutí majetku, peněžitý trest, trest propadnutí věci, trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, trest zákazu přijímání dotací a subvencí a trest uveřejnění rozsudku. Tyto tresty jsou v zákoně systematicky uspořádány podle své závažnosti od trestu nejpřísnějšího (trest zrušení právnické osoby) až po trest nejmírnější (trest uveřejnění rozsudku). 158 JELÍNEK, Jiří. Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Kriminalistika, 2012, č. 1. s Tamtéž. 66

74 Okruh trestů, jež je možné uložit právnickým osobám, je oproti trestům, které je možné uložit osobám fyzickým, užší, když fyzickým osobám lze uložit podle 52 tr. zákoníku celkem 12 druhů trestů a trest výjimečný, upravený v 54 tr. zákoníku. V uvedeném výčtu trestů podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob pak nalézáme několik druhů trestů, které trestní zákoník nezná, pokud jde o trestání pachatelů fyzických osob. Jsou jimi tresty zrušení právnické osoby, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí a uveřejnění rozsudku. Naopak z trestů, které lze uložit fyzickým osobám, se i u právnických osob můžeme setkat s trestem propadnutí majetku, peněžitým trestem, trestem propadnutí věci a trestem zákazem činnosti. Tresty ukládané právnickým osobám pak můžeme rozdělit do několika kategorií, a to na: Tresty strukturální. Těmi jsou tresty, které omezují svobodu činností právnické osoby. Do této kategorie spadá z trestů uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí. Dva poslední tresty, tj. trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí řadí Heine mezi tresty majetkové. S tímto pojetím se neztotožňuji. Jimi působená majetková újma je totiž pouze potenciální, nemůžeme nijak přímo měřit zmenšení majetku pouze v důsledku toho, že se právnická osoba nebude moci účastnit koncesního řízení anebo bude vyloučena z čerpání dotací. Nadto pak, obdobný potenciál působit zmenšení majetku mohou mít i tresty jiné. Důsledky strukturálních trestů pro právnickou osobu, podnikatele, jsou pak, vzhledem k výše uvedenému, očekávatelné. Může dojít ke snížení objemu produkce, někteří ze zaměstnanců se mohou stát v tomto důsledku nadbytečnými, může dojít k propadu zisku a tím i výplat, obchodní partneři právnické osoby mohou být vystaveni nebezpečí vzniku platební neschopnosti, zpoždění dodávek atd. I právnické osoby, které nejsou podnikateli, však mohou být těmito tresty vážně postiženy, když například různé organizace, které se věnují dobročinným aktivitám, mohou být teoreticky zlikvidovány, pokud jim bude zcela odepřen přístup k dotacím, na nichž jsou při výkonu své činnosti třeba i do jisté míry závislé. Tresty majetkové. Tresty majetkové se od trestů strukturálních liší především tím, že nepostihují přímo činnost právnické osoby jako takovou, ale působí v samotném ekonomickém (majetkovém) základu právnické osoby. Do této kategorie spadá z trestů 67

75 uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest propadnutí majetku, peněžitý trest a trest propadnutí věci. Trest difamující. Do této kategorie spadá z trestů uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob trest uveřejnění rozsudku. Jedná se o trest, který poškozuje reputaci (pověst) právnické osoby v očích veřejnosti a v očích jejích konkurentů. Trest výjimečný. Jako trest výjimečný můžeme v případě právnických osob pojímat trest zrušení právnické osoby. K tomuto dělení je ovšem nutné dodat, že toto je potřeba chápat pouze v poloze teorie trestního práva, resp. penologie, jelikož se jednotlivé tresty v aplikační praxi navzájem prolínají a v konečném důsledku mají o mnoho širší dopad než ten, jaký prioritně definují. V praxi si lze snadno představit velmi závažné, mnohdy i likvidační vedlejší dopady například u trestu propadnutí majetku. Obdobný dopad může mít na právnickou osobu též zákaz činnosti, když tento může vyústit až v její konečné uzavření. Stejně tak, podle systematického uspořádání trestů v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, na posledním místě uvedený, tudíž teoreticky nejmírnější trest uveřejnění rozsudku, může vést v důsledku účinku špatné publicity k nemalým ztrátám, až k případnému bankrotu společnosti. 4.3 Ochranné opatření Stejně jako pojem trestu, ani pojem ochranného opatření není trestním zákoníkem či zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob nijak definován. Jeho vymezení tak můžeme opět nalézt kupříkladu u Jelínka, který ochranné opatření definuje po vzoru trestu nejprve obecně jako trestněprávní následek (trestněprávní sankci) trestného činu nebo činu jinak trestného, který ukládá soud v trestním řízení a státní mocí je zajištěna jeho vykonatelnost 160 a dále pak uvádí společné a odlišné znaky ochranného opatření a trestu, přičemž mezi společné znaky řadí to, že se v obou případech jedná o právní následky trestného činu, jde o opatření státního donucení, která mohou ukládat pouze soudy, tyto jsou vymahatelné státní mocí, ukládány pouze na základě zákona a při jejich ukládání je potřeba respektovat princip přiměřenosti a subsidiarity. Mezi odlišné znaky pak řadí to, že ochranná opatření lze ukládat také za činy jinak trestné, při jejich ukládání není v takové míře zohledněna závažnost činu, ochranné opatření nevyjadřuje na rozdíl od trestu negativní hodnocení osoby pachatele, újma způsobená pachateli není v případě ochranného opatření 160 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

76 jeho hlavním účinkem a podstatným znakem, ale pouze jeho průvodním jevem a to, že ochranné opatření je zásadně prostředkem speciální prevence. 161 Jediným ochranným opatřením, které lze právnické osobě uložit, je pak podle 15 odst. 2 ZTOPO ochranné opatření zabrání věci. 161 Tamtéž, s

77 5 Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část V této kapitole se budu zabývat jednotlivými sankcemi podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Kromě toho, že budu na tomto místě rozebírat každé jedno ustanovení tohoto zákona, které se jich dotýká, a to se zvláštním zaměřením na podmínky, jež zákon pro uložení jednotlivých sankcí stanoví, považuji za více než přínosné zaměřit svou pozornost též na vybrané problémy těchto sankcí a v případě, že některá z těchto byla právnické osobě již pravomocným rozhodnutím 162 uložena, anebo uložena býti mohla, takové rozhodnutí následně rozebrat. Ještě dříve, než k výše uvedenému přikročím, dovolím si uvést z mého pohledu vcelku relevantní názory laické veřejnosti, jež se dotýkají sankcionování právnických osob. Tyto je namístě zmínit podle mého názoru zejména proto, abychom se po celou dobu výkladu nezdržovali pouze u odborných názorů právních teoretiků či praxe, nýbrž se seznámili i s právem zcela neposkvrněným pohledem na věc, a mohli si tak utvořit určité povědomí o tom, zda trestní odpovědnost právnických osob, resp. trestní sankce, které je možné právnickým osobám za jejich protiprávní jednání uložit, budí ve společnosti opravdu jakýsi respekt či obavy ve smyslu sankcí účinných, přiměřených a odstrašujících, stejně jako o tom, jak v současné době účinná právní úprava sankcí v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob s těmito laickými názory koresponduje. 5.1 Pohled laické veřejnosti Laické názory na jednotlivé sankce uváděné zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob se vcelku dosti liší. Podle některých je přísnější než tyto sankce už jen právo šaría 163, s jinými ani nehnou. Na tomto místě uvádím tři názory osob, jež mají, řekněme, co do činění s právnickými osobami, s nimiž jsem se setkala při vyslovení otázky Která sankce podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob by Vás od protiprávního jednání přičitatelného právnické osobě odstrašila a která nikoli? 162 Vycházela jsem ze statistik Ministerstva spravedlnosti (vizte Přílohy 1 a 2) platných ke dni a HOLÝ, Tomáš. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: číhá 78 trestných činů [cit ]. Dostupný z WWW < 78-trestnych-cinu-2650>. 70

78 5.1.1 První názor Pokud jde o sankci, která by mě neodstrašila, tak mě napadá například sankce finančního rázu, pokuta. Ta může být všem relativně jedno, dokud její maximální anebo standardně udělovaná výše je nižší než možný zisk z dané aktivity na hraně zákona. Pokud jde o zákaz činnosti, pak jestliže nejde o zákaz primární činnosti firmy, ale jen zákaz určité činnosti, která negeneruje větší množství peněž, daný čin by měl peníze vydělat a následně hrozilo zakázání této činnosti, pak to ve mně žádné emoce rovněž nebudí. Problémem by pro mě osobně mohla být sankce, která by mířila na konkrétní fyzickou osobu, typicky tedy trest odnětí svobody, anebo pak sankce, které mohou poškodit PR firmy v očích klientů / veřejnosti / obchodních partnerů. 164 Pokud jde o trest zrušení právnické osoby, tak o tomto jsem nikdy neslyšel. Podle mě v případě, kdy by toto firmě hrozilo, stačí jen převést aktiva někam jinam Druhý názor Upřímně se v našem právním systému bojím jakýchkoliv sankcí. Pokud mi na společnosti záleží, snažím se vyvarovat nezákonné činnosti. Pokud se neznalostí dopustím porušení zákona, vynasnažím se takové jednání napravit veškerými právními prostředky k tomu určenými. 165 Pokud počítám s porušováním zákona, pak bych založil právnickou osobu, která bude mít jen základní majetek, tedy mi bude relativně jedno, jestli ji někdo zruší, či dostane jiný ze zákonem uvedených trestů. Odstrašující by ovšem byla například představa, kdy by společníci / jednatelé po takovém postihu nemohli založit či odkoupit jinou společnost či podíly v ní Třetí názor Já obecně nevidím trestní odpovědnost právnických osob jako něco přínosného. Pokud bych se ale měl zmínit o sankcích, pak jediné, nad čím bych já osobně zauvažoval ve směru, že by mne to mohlo poškodit, je něco, o čem by se měly šanci dozvědět i jiné firmy, žádné plácnutí do vody, tj. vadila by mi například hodně vysoká pokuta, trest uveřejnění 164 Takovouto sankcí je typicky trest uveřejnění odsuzujícího rozsudku podle 23 ZTOPO. 165 Dotázaný zde měl na mysli zřejmě institut účinné lítosti podle 11 ZTOPO. 71

79 rozsudku. To by mi asi příliš mnoho slávy na trhu nepřineslo, osobně bych s takovou firmou rozhodně zájem spolupracovat neměl. Pokud se však takovou informaci nedozvím například prostřednictvím médií, pak nevím, zda bych, resp. zda obecně budou právnické osoby využívat institutu rejstříku trestů, zda si hned budou zjišťovat, zda té které osobě, se kterou chceme navázat spolupráci, nebyl náhodou uložen trest v rámci trestního řízení vedeného pro ní. Více bych se bál a efektivnější mi přijdou obecně sankce, které by mohly postihnout jednotlivé konkrétní fyzické osoby v rámci osoby právnické Závěry z názorů laické veřejnosti plynoucí Jak patrno, větší obavy budí v české společnosti stále silněji zakořeněná a tradiční trestní odpovědnost osob fyzických; trestní odpovědnost právnických osob si společnost prozatím příliš nepřipouští, resp. tato pro ni nepředstavuje takový problém jako trestní odpovědnost osoby fyzické. Pokud už obavy společnosti z trestní odpovědnosti právnických osob připustíme, pak ve vztahu k sankcím můžeme konstatovat, že jako efektivní se podle dříve uvedeného jeví velmi vysoký peněžitý trest, trest zákazu činnosti, který postihne primární a finančně dobře prosperující činnost právnické osoby a trest uveřejnění rozsudku. Trest zrušení právnické osoby je pak těmito názory značně podceňován a zlehčován Zrušení právnické osoby 16 Zrušení právnické osoby (1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby. (2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, zajišťovny, penzijního 166 Ačkoliv jsem v práci uvedla pouze tři náhodně vybrané názory z jejich celkového počtu deseti, s přihlédnutím k těmto ostatním a k neformálně formulovaným náladám a názorům ve vztahu k trestní odpovědnosti právnických osob ve společnosti, jež jsem zaznamenala, lze mít tato konstatování za více než pravděpodobná. 72

80 fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními nástroji. (3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu, k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. (4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace. (5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno Podmínky a problémy trestu zrušení právnické osoby Sídlo právnické osoby První podmínkou, jejíž naplnění je nezbytné proto, aby mohl být právnické osobě uložen trest zrušení právnické osoby, je to, že právnická osoba, která se trestného činu dopustila, má sídlo v České republice. Sídlo právnické osoby není v českém právním řádu nijak obecně definováno. Ustanovení 136 občanského zákoníku pouze stanoví, že sídlo právnické osoby má být určeno při jejím ustavení a že má být vymezeno v zakladatelském právním jednání, přičemž pokud se právnická osoba zapisuje do veřejného rejstříku, postačí v zakladatelském právním jednání vymezit pouze obec, v níž se sídlo nachází. Občanský zákoník pak poskytuje přesnější definici sídla až pro podnikatele, když ve svém 436 odst. 1 stanoví, že sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Obecně tak lze až základě komentářové literatury vyjít z toho, že ideově vychází občanský zákoník z koncepce zapsaného sídla právnické osoby (viz 137 odst. 2 OZ, jež stanoví, že proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě), která je korigována ochranou třetích osob, které se mohou dovolávat též jejího skutečného sídla ( 137 odst. 1 OZ). 167 Sídlem právnické osoby je tak takové sídlo, které je uvedeno v jejím zakladatelském dokumentu a je zapsané ve veřejném 167 LAVICKÝ, Petr a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část ( 1 654). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s

81 rejstříku v České republice, tj. sídlo formální 168 ; tímto tedy nelze rozumět skutečné sídlo právnické osoby, které může být fakticky i v jiném státě, než ve kterém má právnická osoba své sídlo zapsané, a to ačkoliv se dle 137 odst. 1 OZ každý může dovolat skutečného sídla právnické osoby. 169 Podmínkou pak ovšem již není, aby se osobní status, tedy vnitřní právní poměry dané právnické osoby, řídily českým právem. 170 Z dříve uvedeného tedy plyne, že trest zrušení právnické osoby lze uložit pouze právnické osobě, která má zapsané sídlo v České republice. To je logické již proto, že spolu s právní mocí rozsudku vstupuje taková právnická osoba do likvidace, jež se následně řídí ustanoveními občanského zákoníku, resp. zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, či jinými zvláštními právními předpisy, a tyto se pak jako takové vztahují pouze na právnické osoby sídlící na území České republiky. Materiálně tak touto podmínkou sleduje zákonodárce logický cíl, a to vykonatelnost takto uložené sankce. Tato podmínka tak vylučuje možnost uložení tohoto trestu zahraničním právnickým osobám, byť by se tyto v České republice trestné činnosti dopouštěly, a to i přesto, že je i proti těmto na našem území možné vést trestní řízení (srov. 2 odst. 1 ZTOPO). Obdobně pak nemůže být uložen tento trest ani samotné pobočce či organizační složce zahraniční právnické osoby, neboť tyto nemají samy o sobě právní osobnost (dříve právní subjektivitu ), a tedy nejsou podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob trestně odpovědné. 171 Nadto pak, takový postup by mohl být považován za nepřípustný zásah do jurisdikce cizího státu. 172 Formulace převážné páchání Na prvém místě považuji v souvislosti s touto druhou podmínkou, zákonem o trestní osobnosti právnických osob pro uložení trestu zrušení právnické osoby stanovenou, uvést, že pokud jde o činnost právnické osoby, pak v tomto směru není nijak rozhodující, co je předmětem činnosti právnické osoby deklarovaným v zakladatelském dokumentu anebo zapsaným ve veřejném rejstříku. Co je zde podstatné, je pouze faktická činnost trestně odpovědné právnické osoby, a to proto, že se může jednat o právnickou osobu, jež byla jako taková založena buď přímo za účelem páchání trestné činnosti, ačkoliv navenek deklarovala a 168 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž. 171 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 44 [cit ]. Dostupná z WWW: < 74

82 do obchodního anebo jiného veřejného rejstříku si nechala zapsat legální předmět své činnosti, anebo se pak tato mohla dopracovat k páchání trestné činnosti až s postupem času, a to kupříkladu v důsledku majetkových či personálních změn u ní nastalých (tj. například změnou osob společníků či členů statutárního orgánu, nedostatkem potřebných peněžních prostředků apod.). 173 Co považuji v této souvislosti za problém podstatnější je to, že jisté komplikace by v praxi mohlo činit z hlediska výkladu při ukládání tohoto trestu to, aby činnost právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Co rozumět pod formulací převážné páchání? Postačí, pokud toto tvoří celých 51 % činnosti právnické osoby? Gramatickým výkladem lze dospět podle Fenyka k závěru, že trest zrušení právnické osoby nebude moci být uložen za situace, kdy se právnická osoba dopustí jednorázově jediného trestného činu, neboť zákon používá nedokonavého tvaru páchání, a nikoli jeho dokonavé formy spáchání, avšak to s výjimkou případů, kdy by trestná činnost pokračovala po delší dobu nebo kdy by i kratší dobu trvající jednání mělo významné negativní důsledky. 174 Podle Šámala pak nestačí, pokud bude takový trestný čin právnické osoby ojedinělým vybočením z jejího legálního působení, pokud nelze dovodit, že její činnost spočívá výlučně anebo alespoň převážně v páchání trestné činnosti. 175 S těmito názory zcela souhlasím, neboť pokud bychom připustili interpretaci jinou, dostali bychom se do rozporu se základní zásadou subsidiarity trestní represe. Přesnou odpověď na to, co je to převážné páchání, však nikde v literatuře nenalezme. Tuto otázku tak bude potřeba do budoucna řešit a pojem převážné páchání judikaturou vyložit, případně se pak nabízí možnost uvedené ustanovení zákona příslušným způsobem pozměnit, jelikož je nepochybné, že v případě tak závažného trestu, jakým trest zrušení právnické osoby bezpochyby je, by si toto ustanovení zasloužilo o dost více konkrétnější znění, které nepřipustí žádné pochyby. Nadto pak považuji za vhodné dodat i to, že mimo situace uvedené v komentářové literatuře se může podle mého názoru jednat též o případy, kdy i přes dřívější uložení sankcí nebylo dosaženo nápravy právnické osoby a naopak u ní došlo k závažným případům recidivy. I u těchto právnických osob lze odůvodnit použití tohoto trestu. 173 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s

83 Typová závažnost trestných činů Problém pak dále spatřují někteří v tom, že zákon jako jednu z dalších podmínek pro uložení tohoto trestu nijak výslovně nestanoví, o jaké trestné činy se musí jednat. Z toho vyplývá, že jej lze uložit jak právnické osobě, jejíž činnost spočívá v páchání přečinů, tak i právnické osobě, která páchá (zvlášť závažné) zločiny. Podle těch, kteří výše uvedený názor zastávají, by měl být tento trest vzhledem ke svým důsledkům, které může způsobit, ukládán pouze ve výjimečných a velmi závažných případech protiprávního jednání právnické osoby, a tedy by mělo být jeho ukládání navázáno mimo jiné právě i na podmínku spáchání trestného činu, který je, pokud jde o jeho společenskou nebezpečnost, tím nejzávažnějším, stejně jako tomu je u fyzických osob v právní úpravě trestního zákoníku ( 54 tr. zákoníku), podle kterého lze uložit fyzické osobě výjimečný trest pouze za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákoník dovoluje, anebo u právnických osob v případě, podle systematického seřazení trestů v zákoně, mírnějšího trestu propadnutí majetku, když k uložení tohoto trestu právnické osobě lze přistoupit jen tehdy, pokud tato spáchá zvlášť závažný zločin. Pádnost výše uvedeného názoru a argumentů nijak nerozporuji, na druhou stranu však podle mého názoru není úplně radno podmiňovat možnost uložení tohoto trestu typovou závažností trestného činu, neboť v důsledku takové úpravy bychom například nemohli nijak postihovat tzv. bílé koně. Povaha právnické osoby Třetí a zároveň poslední podmínkou pro uložení tohoto trestu je to, aby jeho uložení nevylučovala samotná povaha právnické osoby. Podle Bohuslava lze pak ve spojení s ustanovením 14 odst. 1 ZTOPO, které upravuje kritéria pro výběr druhu trestu a jeho výměry, a to konkrétně se skutečností, že soud přihlédne též k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, jež má strategický anebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost, usuzovat, že právě těmto strategickým právnickým osobám, mezi něž lze zařadit právnické osoby typu ČEPRO, ČEPS, ČEZ, Česká televize, Český rozhlas, České dráhy či veřejné vysoké školy, nebude moci být tento trest uložen. 176 Tato úvaha jde zajisté správným směrem, když důvodová zpráva k návrhu zákona z roku 2011 uvádí, že tento trest nelze uložit například právnickým osobám zřízeným zákonem 177, neb by toto bylo v rozporu s principem dělby moci, anebo územně 176 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Mezi tyto lze řadit např. VZP, ČNB, České dráhy, samosprávné komory aj. 76

84 samosprávným celkům, pokud tyto nevykonávají veřejnou moc ( 6 odst. 1 písm. b) ZTOPO). 178 Dále pak může být z povahy věci vyloučeno uložení tohoto trestu též v případech některých státních příspěvkových organizací, které zajištují plnění speciálních státních funkcí v oblasti bezpečnosti, obrany, zdravotnictví, u zaměstnaneckých pojišťoven, neboť tyto plní specifické úkoly v oblasti zdravotního pojištění, anebo pak u těch právnických osob, jejichž existence je vázána na existenci jiné právní skutečnosti (společenství vlastníků bytových jednotek) atp. 179 Co bylo v této souvislosti však asi nejvíce diskutovanou otázkou, bylo to, zda se toto ustanovení zákona, jež vylučuje možnost zrušení právnické osoby v případě, kdy to vylučuje její povaha, vztahuje též na církve, náboženské společnosti, odbory anebo politické strany. Podle mého názoru není možné na tomto místě argumentovat tím, že nikoliv, neboť se jedná o právnické osoby, jejichž prostřednictvím se realizují práva garantovaná Listinou. Vždyť právem garantovaným Listinou je například i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost a takovouto argumentací bychom vyloučili možnost uložení tohoto trestu u převážné většiny právnických osob. 180 Taková argumentace pak není vhodná i s ohledem na ustanovení čl. 16 odst. 4, čl. 20 odst. 3 a čl. 27 odst. 3 LZPS, podle kterých lze výkon uvedených práv omezit v případech stanovených zákonem, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Nadto pak, ze samotné logiky věci, pokud by nebylo možné tyto právnické osoby zrušit, nebylo by tak možné ani reagovat na závažné případy zneužívání takových právnických osob k páchání trestné činnosti, a rovněž prostředky nápravy, jež jsou stanoveny jinými právními předpisy, by nemusely být vždy zcela dostačující, resp. podmínky v nich stanovené by nemusely umožňovat rychlou a adekvátní reakci na nastalou situaci (například v případě rozpuštění politické strany Nejvyšším správním soudem je toto rozhodnutí možné učinit pouze v řízení, jež jako takové iniciuje vláda, a jeho výsledek závisí do značné míry na kvalitě jednotlivých důkazů ve věci předložených). 181 Domnívám se tedy, že zrušení těchto právnických osob možné je. 178 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 43 [cit ]. Dostupná z WWW: < 179 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Tamtéž. 77

85 Vyjádření ČNB a jiných orgánů k možnostem a důsledkům uložení trestu zrušení právnické osoby V případě, že je právnickou osobou, které je tento trest ukládán, banka anebo jiný subjekt v 16 odst. 2 ZTOPO uvedený, může těmto uložit soud trest zrušení právnické osoby až po vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům jeho uložení. Nahlédneme-li totiž do výše uvedeného ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, zjistíme, že se v tomto výčtu jedná o takové právnické osoby, jejichž zrušení se může dotknout řady jiných právnických anebo fyzických osob, a to zejména jejích klientů, obchodních partnerů, investorů apod. V souvislosti s tímto pak může mít tento trest negativní dopad na příslušný peněžní trh, trh s investičními nástroji či trh pojišťovací. Vyjádřením ČNB pak není soud, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, vázán, avšak protože nebude mít tento v těchto oblastech takovou profesní kvalifikaci jako ČNB, nemůže sám a bez dalšího, zcela svévolně, nahrazovat takto kvalifikované vyjádření tohoto orgánu možností a důsledků uložení tohoto trestu se dotýkající, a od tohoto by se tak měl odchýlit vždy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy bude jeho rozhodnutí odůvodněno důležitými okolnostmi. 182 Konkrétně pak bude obsahem takového vyjádření typicky zhodnocení daného trhu a postavení právnické osoby na něm, jejích vazeb, rozsahu její činnosti, možnosti samotného uložení a možných důsledků tohoto trestu pro daný trh a jeho stabilitu, tj. možnosti nahrazení potenciálně zrušenou právnickou osobou vykonávané činnosti osobou jinou apod. 183 Pokud jde o komoditní burzy ( 16 odst. 3 ZTOPO), pak tyto vykonávají na území České republiky svou činnost na základě státního povolení udělovaného příslušným orgánem státní správy, kterým může být podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu anebo Ministerstvo zemědělství. Výše uvedený speciální postup je v jejich případě odůvodněn významem a postavením komoditních burz, jež na základě dříve uvedeného státního povolení zprostředkovávají obchody v širokém spektru komodit, a to včetně základních a strategických surovin. 184 V této souvislosti je pak podle Bohuslava otázkou, zdali by si soud neměl v případě zvažování uložení tohoto zásadního trestu pro právnickou osobu vyžádat též stanovisko 182 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 44 [cit ]. Dostupná z WWW: < 78

86 relevantních orgánů v případě jiných právnických osob, než kterými jsou banky. 185 Sám si pak však odpovídá, když v tomto směru správně odkazuje na důvodovou zprávu k ustanovení 20 ZTOPO, jež uvádí, že lze předpokládat, že si soudy jako podklad pro své úvahy o přiměřenosti trestu budou vyžadovat stanoviska příslušných ústředních orgánů, není však vhodné ani účelné tuto povinnost výslovně do zákona přímo stanovovat, neboť soud je nezávislým orgánem, kterému jedině přísluší rozhodovat o uložení trestu v souladu se zásadou individualizace trestu a je na jeho uvážení, jaké podklady a informace bude považovat pro účely svého rozhodování o uložení trestu za potřebné. 186 Těžko pak říci, které další právnické osoby měl Bohuslav na mysli, když, jak nutno dodat, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nehovoří v tomto směru pouze o bankách, ale například i o pojišťovnách, zajišťovnách, penzijních fondech, komoditních burzách atd. Rovnost subjektů Co je v této souvislosti podle mého názoru důležitější, je otázka, zda nebude fakticky docházet k narušení principu rovnosti subjektů, když soud při své úvaze o uložení trestu nebude stoprocentně nezávislou rozhodovací instancí, ale má k takovému vyjádření České národní banky, popř. jiných institucí, podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob přihlížet. Toto však nelze podle mého názoru nijak a priori konstatovat, když je otázkou a záleží předně na tom, jaká taková vyjádření ve většině případů budou, a nakolik budou v praxi soudy k těmto reálně přihlížet, tedy zda se spíše přizpůsobí vyjádření autority, nebo zda najdou odvahu se takovým vyjádřením neřídit. Likvidace právnické osoby Podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob dochází ke zrušení právnické osoby, které byl tento trest uložen, ke dni právní moci odsuzujícího rozsudku. Z tohoto důvodu nelze nijak dovozovat subsidiární užití ustanovení jiných právních předpisů, na jejichž základě je umožněno ponechat právnické osobě před jejím zrušením lhůtu k odstranění nedostatků (srov. 130 OZ), a právní mocí rozsudku, jímž byl tento trest uložen, tak vstupuje právnická osoba ex lege do likvidace. Likvidátor je pak jmenován předsedou senátu v rozhodnutí o nařízení výkonu tohoto trestu (srov. 38 ZTOPO) s tím, že jeho činnost smí 185 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 48 [cit ]. Dostupná z WWW: < 79

87 sledovat pouze ten účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace (srov. 196 odst. 1 OZ). Právní úprava likvidace se pak jako taková řídí obecně 187 a násl. OZ s jistými odchylkami, jež stanoví zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Limitace uspokojení věřitelů V souladu s ochranou práv třetích osob stanoví zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ve svém 16 odst. 5, že z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, jsou uspokojeny pohledávky jejích věřitelů, a to s výjimkou případu, kdy by se jednalo o majetek, u něhož je tato možnost s ohledem na jeho povahu, charakter, či s přihlédnutím k povaze spáchaného trestného činu, vyloučena. Na tomto místě se tak bude jednat typicky o případy věcí nebezpečných, podléhajících zvláštním omezením, či věcí nezákonně upravených, tj. především o zbraně, výbušniny, drogy apod., či na druhém místě pak o věci trestným činem získané. 187 V tomto směru by pak měl být podle mého názoru vykládán zákon o trestní odpovědnosti právnických osob široce, tj. tak, že za věřitele bude třeba považovat každou osobu, jež má vůči společnosti určitou pohledávku, tedy například též zaměstnance, kterým nebyla vyplacena mzda. 188 Trest smrti Vzhledem k tomu, že, jak bylo již dříve uvedeno, vstupuje právnická osoba právní mocí rozsudku, v rámci něhož byl této uložen trest zrušení právnické osoby, do likvidace a následně zaniká, tj. ztrácí právní osobnost a přestává existovat, bývá někdy trest zrušení právnické osoby označován jako trest smrti, a proto, že tento není vzhledem k čl. 6 odst. 3 LZPS, jež výslovně trest smrti zakazuje, přípustný u fyzických osob, je pak z toho kritiky tohoto trestu vyvozováno, že ani v případě právnických osob by neměl přicházet v úvahu. Nelze nesouhlasit s tím, že, jak tento trest označuje i odborná literatura anebo důvodová zpráva, je tento druh trestu přísný a výjimečný. Nicméně je podle mého názoru možné nad označením trest smrti a s tím spojenými, výše uvedenými, problémy dosti polemizovat. Ačkoliv je jistě možné představit si fyzickou osobu, jejíž smysl života spočívá v páchání trestné činnosti, lidský život nelze v tomto směru nijak srovnávat s právní existencí osoby právnické, a to přinejmenším proto, že usmrcení fyzické osoby je konečnou a nezvratnou 187 Majetek, jež byl získán trestným činem, jako odměna za něj, anebo byl za tento pořízen, by měl být odčerpán cestou majetkových trestů. 188 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

88 záležitostí, avšak zánik jedné právnické osoby jejím zrušením nemusí automaticky znamenat, že nemůže být založena nová právnická osoba se stejným personálním substrátem. Prevence opětovného vzniku totožné právnické osoby Poslední otázku do diskuse k tomuto trestu pak může představovat to, zda je jeho uložením a výkonem podle ustanovení 38 ZTOPO zajištěna dostatečná prevence toho, aby se stejná právnická osoba nemohla již nikdy vytvořit a páchat opětovně trestnou činnost. Podle mého názoru je nesporné, že je potřeba, aby byla zajištěna konečnost takovéhoto řešení. Jak bylo výše zmíněno, právnická osoba se ovšem, a to na rozdíl od osoby fyzické, může po své likvidaci opět nově utvořit, a to ve stejné právní formě, za použití stejného názvu, případně pak i za stejného složení jejích společníků. Vzhledem k tomu tak může trest zrušení právnické osoby představovat pouze dočasné vymizení právnické osoby ze společnosti. Je samozřejmě pravdou, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob zakotvuje ve svých ustanoveních 8 odst. 3 a 9 odst. 3 tzv. souběžnou trestní odpovědností právnických a fyzických osob za týž skutek, což by mělo nebezpečí výše uvedeného redukovat. Otázkou ovšem zůstává, co se stane, když k aplikaci tohoto ustanovení v praxi nedojde. Domnívám se tedy, že by bylo vhodné, aby byla do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vložena nová právní úprava ve smyslu toho, že se alespoň na nějaký čas zakazuje vznik právnické osoby, jež by nesla stejný název, měla stejnou právní formou, případně stejný osobní substrát. Přínosné by bylo tuto právní úpravu provázat též se soukromoprávními předpisy, jež se zabývají otázkou založení a vzniku právnické osoby, případně pak vytvořit určitý rejstřík, v němž bychom nalezli takové zrušené právnické osoby spolu s příslušnými údaji, které by tyto konkretizovaly a zabraňovaly tak jejich opětovnému vzniku. Podobná úprava by se pak mohla uplatnit též ve vztahu k osobám fyzickým, jež měly co do činění se zrušenou právnickou osobou, tj. za tuto například jednaly. Těmto by mohlo být kupříkladu pomocí zákona vytvořeného v souladu se čl. 20 odst. 3 LZPS v určitém směru omezeno právo sdružovací Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů Původně bylo předpokládáno, že trest zrušení právnické osoby nebude v českém právním prostředí příliš užíván 189, a v případě, kdy k tomuto už soud přistoupí, pak se bude 189 JANUŠ, Jan. K jakému trestu může být odsouzena vaše firma? 2014 [cit ]. Dostupný z WWW < 81

89 jednat zejména o případy tzv. zločineckých organizací založených například za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti, výroby a distribuce omamných a psychotropních látek apod., u nichž jiné opatření než zrušení fakticky nepřichází v úvahu. 190 Skutečnost je ovšem trochu jiná. V současné době disponuji šesti pravomocnými rozhodnutími 191, jež jsem si vyžádala v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a v rámci nichž soudy uložily právnické osobě právě trest zrušení právnické osoby. Pro příklad uvedu čtyři z nich. V prvém případě, kdy jde o vzorový příklad tzv. prázdné skořápky či schránky, uložil právnické osobě tento trest Okresní soud v Benešově 192 pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 odst. 1 tr. zákoníku. Zrušená společnost nevykazovala řadu let žádnou aktivitu a dá se tak říci, že byla zřízena pouze za jediným účelem páchat trestnou činnost, když tato i přes výzvy finančního úřadu nepodávala daňová přiznání a neodváděla DPH, čímž způsobila státu škodu ve výši bezmála Kč; tato společnost neměla žádný majetek a šlo v podstatě o subjekt, který měl jen vnější formu bez jakéhokoliv vnitřního obsahu; za dané situace tak nepřipadalo v úvahu uložení majetkových sankcí postihujících v zásadě neexistující majetek nebo trest zákazu činnosti, která nebyla nijak vykonávána, či dokonce pouhé zveřejnění rozsudku, neboť ten by se z hlediska svého účelu zjevně míjel účinkem. Uložený trest tak hodnotím, nutno podotknout, že s přihlédnutím ke konkrétní situaci, jako trest přiléhavý. V dalším případě došlo k uložení trestu zrušení právnické osoby Obvodním soudem pro Prahu 7 193, a to za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Odsouzená společnost v tomto případě působila při legalizaci vývozu zboží z Číny do Evropské unie. Při ukládání trestu přihlédl soud k tomu, že tato neměla žádný majetek, faktické sídlo, zaměstnance a nebylo ani v náznaku zjištěno, že by provozovala podnikatelskou činnost, a tedy, s ohledem na absenci podmínek pro uložení, resp. výkon jiných druhů trestu, se i v tomto případě jevil tento trest jako nejadekvátnější a nejúčelnější. 190 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn. 1 T 158/2013, rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 14 T 83/2015, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 7 T 52/2014, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/2014, rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči ze dne , sp. zn. 3 T 60/2015, rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/ Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn.1 T 158/ Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/

90 Další vcelku zajímavý případ rozhodoval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou. 194 V tomto případě byla právnická osoba obviněna za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tato v rámci své činnosti jednáním statutárního orgánu nevedla účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač k tomu byla podle zákona povinna a ohrozila tak včasné a řádné vyměření daně a v rámci své činnosti jednáním statutárního orgánu ve větším rozsahu zkrátila daň. Za toto své jednání pak byla nejprve trestním příkazem odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu provozování předmětu živnosti (více k tomuto dále v Kapitole Trest zákazu činnosti v praxi českých soudů ). K odporu podanému právnickou osobou byl tento trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní jednání. V tomto byl pak právnické osobě uložen trest zrušení právnické osoby. Z toho, co lze vyčíst z tohoto rozsudku (srov. výše uvedené) však nelze nijak dovozovat, že činnost této právnické osoby spočívala zcela anebo alespoň převážně v páchání trestné činnosti, nadto pak, pokud byl této původně uložen pouze trest zákazu činnosti. Více se však k této otázce a ani k důvodu změny trestu zákazu činnosti v trest zrušení právnické osoby bohužel nedozvídáme, neboť se po jeho vyhlášení obžalovaná právnická osoba a státní zástupce vzdali práva odvolání, prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, obžalovaná právnická osoba výslovně prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, a tedy předmětný rozsudek neobsahuje odůvodnění. Konečně je pak zajímavým i rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči 195, a to konkrétně co do vztahu s nahrazováním rozhodovací činnosti civilních soudů o zrušení právnické osoby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je totiž konstatováno následující: Ve vztahu k obžalované spol. GASTRO LIFE s.r.o. bylo zjištěno, a to zejména z příslušného výpisu z Obchodního rejstříku, že společnost je zapsaná u Krajského soudu v Brně v oddíle C, vložka 49219, a to od , když původní obchodní firma nesla název ALT HOTEL, s.r.o., bylo jí přiděleno identifikační číslo , přičemž sídlí na adrese Znojemská 11, Třebíč, posledním zapsaným jednatelem byl obž. JUDr. O. V., přičemž z funkce byl vymazán ke dni , od je tento obžalovaný jediným společníkem obžalované II. spol. GASTRO LIFE s.r.o., když jak ostatně vyplynulo z výpovědi obž. JUDr. O. V., se společností nemá již tento nic společného, o její chod se nezajímá, sám z vlastní iniciativy chtěl požádat o její likvidaci, když firma již nevyvíjí žádnou činnost, nemá zaměstnance, účet u peněžního 194 Rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/ Rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči ze dne , sp. zn. 3 T 60/

91 ústavu či hotové finanční prostředky; kontextu s výše uvedeným tak soud uložil obžalované spol. GATRO LIFE s.r.o. za podmínek uvedených v 16 zákona č. 418/2011 Sb., trest zrušení této právnické osoby, kdy po právní moci tohoto rozsudku bude postupováno ve smyslu ustanovení 38 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí tak přímo a nijak skrytě plyne toto nahrazování, tedy společník vypověděl u soudu, že chtěl v případě obviněné právnické osoby u této sám požádat o její likvidaci trestní soud mu v tomto následně vyhověl. Nabízí se tak otázka je tento trest skutečně trestem nejpřísnějším? Trestem za ty nejzávažnější formy trestné činnosti? 5.3 Propadnutí majetku 17 Propadnutí majetku (1) Soud může uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li právnickou osobu za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala nebo se snažila získat majetkový prospěch. (2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje. (3) Propadnutí majetku postihuje celý majetek právnické osoby nebo tu jeho část, kterou soud určí. (4) Je-li právnickou osobou banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka vykonává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené Českou národní bankou nebo na základě principu jednotné licence podle jiného právního předpisu, může soud uložit trest propadnutí majetku až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, pobočky pojišťovny, zajišťovny, pobočky zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, pobočky obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, pobočky zahraniční instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními nástroji. 84

92 5.3.1 Podmínky a problémy trestu propadnutí majetku Základní podmínky pro ukládání trestu propadnutí majetku Trest propadnutí majetku představuje nejpřísnější druh trestu postihující majetek, neboť už jeho samotným uložením je soudem zasahováno do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 LZPS). Pro uložení tohoto trestu pak stanoví zákon o trestní odpovědnosti právnických osob dvě sady podmínek. Prvním okruhem případů, u nichž lze trestem propadnutí majetku právnickou osobu sankcionovat, jsou podle 17 odst. 1 ZTOPO případy, kdy se právnická osoba dopustila zvlášť závažného zločinu a zároveň tímto pro sebe anebo jiného získala či se snažila získat majetkový prospěch. Zvlášť závažnými zločiny jsou podle ustanovení 14 odst. 3 tr. zákoníku ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. V případě právnických osob musí být pak v souvislosti s ukládáním tohoto trestu přirozeně splněna ještě ta podmínka, aby za daný trestný čin mohla být právnická osoba vůbec trestně odpovědná, tedy se musí jednat o trestný čin uvedený v 7 ZTOPO. Pokud jde o úmyslnost jednání, tato se bude posuzovat podle té osoby, jejíž trestněprávně relevantní jednání je dané právnické osobě v konkrétním případě přičítáno. Byť pak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně nijak nestanoví, jak velký by majetkový prospěch, který se daná právnická osoba snažila získat, měl být, jak uvádí Šámal, s ohledem na zásadu přiměřenosti trestu by měl být tento zpravidla značný. 196 Druhý okruh případů, kdy lze trest propadnutí majetku právnické osobě uložit, stanoví 17 odst. 2 ZTOPO. Podle tohoto je možné trest propadnutí majetku právnické osobě uložit v případě, kdy se tato dopustila zločinu, u kterého uložení tohoto trestu umožňuje trestní zákoník. Zločiny jsou podle dikce 14 odst. 3 tr. zákoníku všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Na tomto místě se tak bude jednat především o kvalifikované skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi ( 168 odst. 3 a 4 tr. zákoníku), trestného činu svěření dítěte do moci jiného ( 169 odst. 2 a 3 tr. zákoníku), trestného činu kuplířství ( 189 odst. 2, 3 a 4 tr. zákoníku), trestného činu podílnictví ( 214 odst. 3 a 4 tr. zákoníku), trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ( 216 odst. 3 a 4 tr. zákoníku), anebo například trestného činu podplacení ( 332 odst. 2 tr. zákoníku) I zde pak pochopitelně platí, že se může jednat pouze o ty zločiny, které jsou vyjmenované v ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 75.

93 ZTOPO, a že se též naplnění druhé podmínky spočívající v pohnutce získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch bude posuzovat ve vztahu k fyzické osobě, jejíž jednání je té které právnické osobě v daném případě přičítáno. Podle 66 odst. 5 tr. zákoníku pak připadá propadlý majetek státu. Pojem majetku právnické osoby Zcela logickým předpokladem pro uložení trestu propadnutí majetku je majetnost právnické osoby, které je tento trest ukládán, přičemž do majetku právnické osoby nepatří ty hodnoty, které tato získala trestnou činností (vlastnické právo totiž nelze nabýt trestným činem). Pokud tedy právnická osoba nevlastní žádný majetek kromě hodnot, které nabyla trestnou činností, anebo hospodaří-li tato pouze s majetkem jiného, nelze trest propadnutí majetku uložit. 198 Majetkem se pak rozumí souhrn všech majetkových hodnot, kterými jsou věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty 199, resp. soubor všeho, co osobě patří (srov. 495 OZ). V tomto smyslu se tak jedná nikoliv pouze o věci hmotné, nýbrž také o práva, jejichž povaha to připouští a případně též o jiné věci bez hmotné podstaty (srov. 496 OZ). K majetku právnické osoby nenáleží dluhy dané osoby a, v souladu s výše uvedeným, pak ani ty majetkové hodnoty, které tato získala trestnou činností. Trest propadnutí majetku se nevztahuje na ty věci, které pachatel nabyl po právní moci příslušného rozsudku. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pak neobsahuje žádné ustanovení, jež by, obdobně jako to činí 66 odst. 3 tr. zákoníku, hovořilo o majetku, který by byl z výkonu tohoto trestu jako takový vždy vyloučen. Jsem však toho názoru, že toto dříve uvedené ustanovení je třeba užít subsidiárně též v případě právnických osob, a že by tak bylo vhodnější, aby upravil zákonodárce pro futuro přímo v 17 odst. 3 ZTOPO po vzoru trestního zákoníku, že propadnutí se nevztahuje na prostředky a věci, které právnická osoba nezbytně potřebuje ke své činnosti. Pokud bychom totiž postupovali striktně podle současné právní úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, pak by tento postup vedl nezbytně k zániku takové právnické osoby ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Shodně též JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

94 Rozsah trestu propadnutí majetku Trest propadnutí majetku postihuje podle 17 odst. 3 ZTOPO vždy buď celý majetek právnické osoby, anebo tu jeho část, kterou soud ve svém rozhodnutí určí. K otázce vymezení rozsahu majetku, jež má takto propadnout, ve výroku soudního rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud 201 následující: Vyslovuje-li soud propadnutí části jmění, může sice vymezit část jmění, která má propadnout, též vyjmenováním některých majetkových předmětů obviněnému vlastnicky patřících. To má však význam jen tehdy, když se vysloví propadnutí takto označené části jmění, a ne když se vysloví propadnutí celého jmění. Z uvedeného tak plyne, že soud nemá povinnost určit vždy v rozsudku konkrétně či individuálně majetek, jež má podle tohoto propadnout, jestliže má propadnout majetek celý. Za účelem zajištění vykonatelnosti uloženého trestu však lze podle Forejta pouze doporučit, aby byly jak majetek právnické osoby, tak i jeho určená část, jež má propadnout, specifikovány vždy formou vymezení jednotlivých věcí, které mají propadnout, a které mohou být na základě 347 tr. řádu vhodně zajištěny, nikoliv jen obecným určením, tj. například jako celý majetek anebo třetina majetku, neboť takto ne zcela určité vymezení může následně činit výkon trestu problematickým. 202 Vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům uložení trestu propadnutí majetku Odlišnost ustanovení 17 odst. 4 ZTOPO od obdobného ustanovení uvedeného v případě trestu zrušení právnické osoby v 16 odst. 2 ZTOPO spočívá v tom, že neboť lze uložit trest propadnutí majetku na rozdíl od trestu zrušení právnické osoby též právnické osobě, která nemá sídlo na území České republiky, nalezneme v tomto výčtu právnických osob, u nichž se vyžaduje předchozí vyjádření ČNB i zahraniční banku, jejíž pobočka vykonává činnost na území České republiky na základě bankovní licence udělené ČNB, anebo na základě principu jednotné licence podle zvláštního právního předpisu. 203 I na tomto místě by mělo vyjádření ČNB sloužit soudu k tomu, aby mohl tento zhodnotit, jaké dopady bude mít uložení trestu propadnutí majetku na samotnou právnickou osobu (tj. na její další existenci na trhu, na schopnost plnit své závazky, na její zaměstnance apod.), jakož i na další instituce na finančním trhu působící, na osoby jiné (tj. zejména na investory právnické osoby, její klienty apod.) a finanční trh jako takový. Na základě tohoto 201 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. Tz I 82/ FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

95 vyjádření by pak měl soud určit, zda je uložení trestu propadnutí majetku v tom kterém případě přiměřené, a pokud ano, pak v jakém rozsahu má majetek propadnout, aby toto bylo adekvátní okolnostem případu a poměrům právnické osoby. 204 I zde však není soud vyjádřením ČNB nijak vázán. Výjimečnost trestu propadnutí majetku Trestu propadnutí majetku by nemělo být nijak nadužíváno, neboť, jak bylo uvedeno již úvodem, v tomto případě zasahuje stát do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, které je přiznáváno i právnickým osobám. 205 Výjimečnost ukládání tohoto trestu lze vyjádřit i slovy Vidrny, který v tomto směru uvádí to, že z dosavadní trestní praxe je známo, že se jedná o trest velmi výjimečný a nebyly jím postiženy ani některé skutečně velmi výrazné postavy naší vnitrostátní kriminální scény. 206 Otázka nadbytečnosti trestu propadnutí majetku Stávající právní úprava trestu propadnutí majetku vychází z toho, že je možné uložit právnické osobě buď propadnutí celého majetku, anebo pouze jeho části. V této souvislosti lze pak uvažovat tak, že uložení trestu propadnutí majetku, který se vztahuje na celý majetek právnické osoby, bude směřovat k jejímu úpadku, ne-li úplné likvidaci, a pokud jde o částečné propadnutí majetku, pak toto lze nahradit tresty jinými (v úvahu přichází například trest peněžitý, anebo pokud bude mít věc souvislost s trestnou činností právnické osoby, lze jí uložit i trest propadnutí věci). Může tak vyvstat otázka, zda není trest propadnutí majetku v tomto směru jaksi nadbytečný, resp. zda tento pouze neposkytuje příležitost pro obcházení podmínek pro uložení trestu zrušení právnické osoby. Osobně se domnívám, že tomu tak není. Podle mého názoru totiž nelze nijak předem paušalizovat, že bude mít tento trest vždy víceméně shodné důsledky jako trest zrušení právnické osoby, resp. že je tento nahraditelný jinými tresty, a rovnou tak bez dalšího konstatovat jeho nadbytečnost. Navíc pak, každý z těchto dvou trestů může být ukládán za jiných podmínek a každý z nich plní jiný účel, když trest propadnutí majetku je sankcí majetkovou, tedy cílí primárně na majetek právnické osoby, přičemž trest zrušení právnické osoby je sankcí výjimečnou či strukturální, u níž je likvidace právnické osoby přímo cílem jako takovým. 204 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s VIDRNA, Jan. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rádce, 2012, č. 6, s

96 Právem chráněné zájmy třetích osob Velice důležitým ustanovením zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je ve vztahu k tomuto trestu též požadavek uvedený v 14 odst. 3 ZTOPO, jež ukládá soudu povinnost přihlédnout při ukládání všech druhů sankcí k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, zejména pak tento povinuje k tomu, aby přihlédl k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby. Při absenci, resp. nerespektování této povinnosti by totiž v situaci, kdy by byl uložen právnické osobě trest propadnutí majetku, mohly zůstat pohledávky všech těchto osob zcela neuspokojeny. 207 Ani ne tak problémem, jako spíše určitým nedostatkem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se mi tak jeví to, že tento zákon, a to na rozdíl od peněžitého trestu, přímo v ustanovení tohoto trestu se dotýkajícím nijak výslovně nezdůrazňuje, aby byly ve smyslu dříve uvedeného zohledněny dopady tohoto trestu na třetí osoby, když jeho uložení může více než jistě vést ke zmaření řady majetkových nároků, zejména pak nároku poškozeného na náhradu majetkové či nemajetkové újmy. 208 Jak správně upozorňuje Bohuslav, pokud toto zákon zdůrazňuje v případě trestu peněžitého, tím spíše se toto kritérium jeví jako vhodné pro uložení trestu i v případě trestu propadnutí majetku. 209 V tomto směru by tak mohla být do zákona vložena formulace podobná té, kterou v sobě obsahoval ještě návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004, když jeho 13 odst. 2 stanovil, že při ukládání tohoto trestu je nutné přihlížet k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem Trest propadnutí majetku v praxi českých soudů Tento trest nebyl prozatím pravomocně uložen ani jedné právnické osobě. 207 R II/62 Sb. rozh. tr.: Došlo-li k zajištění nároku poškozeného ( 47 tr. řádu), přihlédne soud při rozhodování o propadnutí majetku k zajištění takového majetku z hlediska zájmů poškozeného na uspokojení nároků na náhradu škody způsobené mu trestným činem. 208 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [cit ]. Dostupný z WWW: < 89

97 5.4 Peněžitý trest 18 Peněžitý trest (1) Soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. Uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozeného. (2) Denní sazba činí nejméně Kč a nejvíce Kč. Při určení výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. (3) Ustanovení 17 odst. 4 se užije obdobně Podmínky a problémy peněžitého trestu Otázka nadbytečné formulace Účelem peněžitého trestu, jež by měl být podle důvodové zprávy k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2011 nejčastěji ukládaným trestem 211, je především odčerpat finanční prostředky pachateli, a tak tomuto zabránit v jejich užívání pro další trestnou činnost. 212 Jako jedinou podmínku pro uložení peněžitého trestu právnické osobě stanoví 18 odst. 1 ZTOPO pouze spáchání úmyslného trestného činu anebo trestného činu z nedbalosti. Vzhledem k tomu, že trestný čin lze spáchat vždy pouze zaviněně, a to buď ve formě úmyslu, anebo ve formě nedbalosti, soud právnickou osobu za jiný než právě úmyslný trestný čin anebo trestný čin spáchaný z nedbalosti odsoudit ani nemůže, tedy lze říci, že bude tato podmínka naplněna vždy, tj. v případě každého trestného činu vyjmenovaného v 7 ZTOPO. Na tomto místě tak souhlasím s názorem Bohuslava, že za zcela nadbytečnou lze považovat větu první ustanovení 18 odst. 1 ZTOPO, kde se uvádí, že soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 45 [cit ]. Dostupná z WWW: < 212 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

98 Systém vyměřování peněžitého trestu a potřeba větší specifikace kritérií pro stanovení výše denní pokuty V souladu s právní úpravou peněžitého trestu v trestním zákoníku, i v případě peněžitého trestu, jež lze uložit právnické osobě, stanovil zákonodárce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vyměřování celkové výše peněžitého trestu na základě systému denních sazeb. Podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob může činit výše jedné denní nejméně 1000 Kč a nejvíce Kč. Pokud bychom pak nahlédli do právní úpravy peněžitého trestu v návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku , zjistili bychom, že oproti tomuto přistoupil v současně účinné právní úpravě zákonodárce ke zpřísnění tohoto trestu, tedy ke zvýšení horní hranice denní sazby, když tato byla v původním návrhu zákona stanovena na pouhých Kč. Při určování výše denní sazby má pak soud povinnost zohlednit majetkové poměry právnické osoby. Tento předpoklad je jako takový založen na prosté skutečnosti, a sice, že pokud by byl peněžitý trest nepřiměřeně vysoký, mohl by tento znamenat fakticky samotný zánik právnické osoby a tím směle suplovat trest zrušení právnické osoby v případech, kdy by nebyly naplněny podmínky pro uložení tohoto trestu. 215 Pokud jde o zjišťování majetkových poměrů právnické osoby, pak v případě těchto vycházíme primárně z aktuálního majetku a příjmů právnické osoby, zejména pak z výše jejího základního jmění. Dále přihlížíme též k právní povaze, právní formě a velikosti právnické osoby, z objemu majetku, s nímž hospodaří, ze stavu jejích peněžních prostředků na bankovním účtu a v hotovosti, ze skutečnosti, zda je podnikatelem či nikoli 216, k postavení právnické osoby na trhu, její ekonomické síle, dosahovaným hospodářským výsledkům, výši jejího ročního obratu, rozsahu pohledávek, závazků atd. Prakticky pak tyto zjišťujeme zejména z údajů, jež jsou uvedeny v účetnictví právnické osoby, z účetní závěrky, výročních zpráv o hospodaření právnické osoby, z údajů uvedených v daňovém přiznání, výpisů z bankovního účtu anebo z jakýchkoliv jiných podkladů; pokud tyto nelze nijak zjistit (předmětné doklady nebudou k dispozici anebo neposkytne právnická osoba potřebnou součinnost), mohou být majetkové poměry právnické osoby určeny odhadem (srov. 68 odst. 214 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [cit ]. Dostupný z WWW: < 215 Ústavní soud dospěl v tomto směru ve svém nálezu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 14/09, k závěru o protiústavnosti zákonem stanovené sazby pokuty (peněžitého trestu), pokud pokuta, byť uložena v minimální přípustné výměře, zasahuje do majetkových poměrů jedince se značnou intenzitou a má likvidační charakter, spočívající například v tom, že zničí majetkovou základnu pro další podnikatelskou činnost. 216 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

99 4 tr. zákoníku). Při takovém odhadu je pak třeba vycházet z těch podkladů, které jsou k dispozici, a z vlastních poznatků soudu, tj. především ze srovnání postavení právnické osoby s jinými právnickými osobami v obdobném postavení, u nichž lze alespoň přibližně zjistit jejich majetkové poměry z dostupných zdrojů. Tento odhad provádí v těchto případech přímo soud, tedy nikoliv znalec či jiná osoba například formou odborného vyjádření. 217 V čem si pak na tomto místě nedovolím souhlasit s Bohuslavem, je to, že z důvodu, že trestní zákoník ve svém 68 uvádí, že výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele, je ustanovení 18 odst. 2 ZTOPO zcela nadbytečné, když toto shodně uvádí, že při určení výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. 218 Podle mého názoru může být taková akcentace na majetkové poměry právnické osoby pouze k dobru. Pravdu má pak však v tom, že by v této souvislosti bylo žádoucí podrobněji specifikovat, z jakých konkrétních informací by měl soud při ukládání tohoto trestu vycházet, stejně jako to činí trestní zákoník ve svém 68 odst. 3, když tento stanoví, že soud v tomto případě vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Tento názor pak zastává i Jelínek, který uvádí, že ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jsou příliš stručná, pokud jde o kritéria pro ukládání jednotlivých denních pokut, což vynikne, pokud je srovnáme s rakouským zákonem o odpovědnosti sdružení. 219 K rakouské právní úpravě vizte Kapitolu Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách. Vzhledem k tomu, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neobsahuje výslovně žádnou speciální právní úpravu minimálního a maximálního počtu denních sazeb, jež lze právnické osobě uložit, užije se na tomto místě 68 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého může být uložen peněžitý trest ve výměře nejméně 20 a nejvíce 730 denních sazeb. Ve smyslu základních zásad trestního práva, zejména pak zásady nulla poena sine lege, není totiž možné, aby nebyl soud nijak limitován co do počtu denních sazeb, které může právnické osobě uložit (k tomuto však srov. překvapivé závěry v Kapitole Peněžitý trest v praxi českých soudů uvedené). Počet denních sazeb pak soud stanoví podle 68 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu (srov. 39 odst. 2 tr. zákoníku). V souvislosti s ukládáním tohoto trestu by měl soud přihlédnout také k tomu, o jakou právnickou osobu se jedná, jaký je její účel (tedy zda byla založena za účelem podnikání či 217 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Tamtéž. 219 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, 2007, s

100 nikoliv), zda jde o právnickou osobu soukromého anebo veřejného práva (k tomuto bude uvedeno více dále) a k dalším, ve věci relevantním, skutečnostem. 220 Výše uvedený způsob vyměřování peněžitého trestu hodnotím kladně. Jeho výhoda spočívá zejména v jeho transparentnosti, neboť je z tohoto jasně patrný vliv obou dvou hlavních faktorů, tj. povahy a závažnosti trestného činu a majetkových poměrů pachatele, na stanovení konečné částky peněžitého trestu. Podle 68 odst. 7 tr. zákoníku připadají zaplacené částky peněžitého trestu státu. Efektivní výše peněžitého trestu V souvislosti s dříve uvedeným, kruciálním problémem peněžitého trestu je stanovení jeho efektivní výše. Jeho podstatou je zaplacení určité peněžité částky ve prospěch státu, přičemž takto má být nejen odčerpán majetkový prospěch právnické osoby získaný její trestnou činností, nýbrž má takový peněžitý trest představovat též postih právnické osoby a obsahovat v sobě své preventivní působení. Jen v takovém případě může totiž vyhovět mezinárodnímu požadavku na účinnou sankci. Z uvedeného důvodu by tak měl být peněžitý trest ukládán logicky ve výši, jež přesahuje právnickou osobou neoprávněně získaný majetkový prospěch, resp. potenciální zisk z její trestné činnosti. V opačném případě by se totiž mohlo jevit dotyčné právnické osobě páchání trestné činnosti jako výhodné, anebo by se jejím příkladem mohly inspirovat dokonce i právnické osoby jiné. Na druhé straně je však samozřejmě nutné, aby na právnickou osobu nepůsobil uložený peněžitý trest likvidačně. Soud tedy musí uvažovat každý jeden případ podle jeho nejmenších zvláštností. I proto, aby měl soud tuto možnost, je pak dolní a horní hranice výše denní sazby tohoto trestu stanovena dostatečně široce. V této souvislosti hodnotím celkové rozmezí peněžitého trestu, jež je možné uložit právnické osobě, tj. od až do Kč, kladně, a to mimo jiné již proto, že podle správního práva je možné právnickým osobám za správní delikty ukládat velmi vysoké pokuty 221 a vzhledem k závažnější povaze trestného činu by nebylo logické, aby byl peněžitý trest nižší. 220 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Například podle 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže lze právnické osobě uložit pokutu ve výši 10 % jejího čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Velmi vysoká pokuta je pak dále například též v zákoně č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států. V tomto případě lze právnické osobě uložit pokutu až do výše 100 mil. Kč. (Zdroj: konzultace s doc. JUDr. Helenou Práškovou, CSc. ze dne ) 93

101 Rovnost právnických osob V souvislosti s dříve uvedeným kritériem majetkových poměrů pak lze slýchat též názory, že jeho užitím dochází k diskriminaci právnických osob na základě majetku, tj. k porušení principu rovnosti. Toto tvrzení je ovšem potřeba odmítnout. Jak se vyjádřil již Ústavní soud 222, taková rovnost není absolutní, nýbrž relativní a nadto pak akcesorická. Už z logiky věci je zřejmé, že pokud má být peněžitý trest individualizovaný a přiměřený, musí tento odrážet i majetkové poměry potrestaného, jinak bude pro jednoho směšný a neúčinný, a pro jiného nepřiměřeně přísný a bez dalšího likvidační. Otázka stanovení finančního rámce Pokud jde o další kritéria pro výši peněžitého trestu rozhodná, je podle Bohuslava dále ke zvážení, zdali by neměl být stanoven určitý finanční rámec související s obratem právnické osoby za určité období, pokud je účelem fungování takovéto právnické osoby zisk. 223 Osobně si myslím, že by bylo takové ustanovení v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob nadbytečné, když se už dnes v rámci majetkových poměru právnické osoby hodnotí, jak bylo již dříve uvedeno, nikoliv pouze její aktuální majetek a příjmy, nýbrž kupříkladu i její postavení na trhu, hospodářské výsledky, rozsah jejích pohledávek a závazků anebo právě její roční obrat. 224 Ochrana osob trestným činem poškozených V 18 odst. 1 in fine stanoví zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, že uložení peněžitého trestu nemůže být na újmu práv poškozeného. Pokud by totiž soud uložil peněžitý trest bez jakéhokoliv přihlédnutí k oprávněným zájmům či nárokům poškozeného na náhradu škody trestným činem způsobené, mohlo by takové rozhodnutí soudu značně zkomplikovat či dokonce úplně znemožnit uspokojení práv poškozeného, tedy osoby, která byla trestným činem především dotčena. 225 Mimo osoby trestným činem poškozené je pak třeba uvažovat též jiné třetí osoby ve smyslu případného zmaření jejich nároků v souvislosti s uloženým peněžitým trestem ve světle 14 odst. 3 ZTOPO. 222 Nález Ústavního soudu ze dne , vyhlášený pod č. 299/2004 Sb., ve věci návrhu na zrušení části ustanovení 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č.. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb. 223 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

102 Vyjádření ČNB a jiných orgánů k možnostem a důsledkům uložení peněžitého trestu I při ukládání peněžitého trestu má soud v případě, že je právnickou osobou některá ze zákonem vyjmenovaných právnických osob, povinnost vyžádat si od České národní banky její vyjádření. V této souvislosti odkazuji na to, co bylo uvedeno v Kapitole Podmínky a problémy trestu propadnutí majetku pod bodem Vyjádření ČNB a jiných orgánů k možnostem a důsledkům uložení trestu zrušení právnické osoby, resp. v Kapitole Podmínky a problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Rovnost subjektů. Uložení peněžitého trestu veřejné právnické osobě Jako další, již dříve zmíněná, otázka, se pak nabízí, jaký účel by mělo uložení peněžitého trestu veřejné právnické osobě, tj. kupříkladu státnímu podniku anebo územně samosprávnému celku, jelikož by prostředky na uhrazení tohoto trestu musely jít z veřejných rozpočtů, tedy ad absurdum dovedeno, z peněz daňových poplatníků, a stát by tak v tomto případě trestal sám sebe. Soud by tedy měl při ukládání tohoto trestu a při stanovení počtu a výše denních sazeb přihlédnout jistě mimo jiné také k tomu, o jakou právnickou osobu se jedná, jaký je její účel, zda se jedná o právnickou osobu soukromého či veřejného práva apod. 226 Upuštění od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku Ačkoliv tuto možnost zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně nestanoví, podle mého názoru nelze nijak vyloučit subsidiární užití 344 odst. 1 tr. řádu, tedy možnost aplikace upuštění od výkonu peněžitého trestu či jeho zbytku, a to tehdy, pokud se odsouzený v důsledku okolnosti na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit či by byla výkonem trestu vážně ohrožena výživa či výchova osoby, o jejíž výživu či výchovu je odsouzený dle zákona povinen pečovat, též v případě právnických osob. Některé další otázky subsidiárního užití trestního zákoníku Na prvém místě, pokud jde o otázku subsidiárního užití trestního zákoníku v případě peněžitého trestu ukládaného právnické osobě, pak podobně jako je tomu u trestu propadnutí majetku, i zde má soud povinnost ukládat trest postihující pachatele na majetku, jestliže tento 226 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

103 získal anebo se snažil získat spáchaným trestným činem majetkový prospěch, a to ve smyslu 39 odst. 7 tr. zákoníku. 227 Stejně tak může soud uvažovat i v případě peněžitého trestu ukládaného právnické osobě o tom, zda má být povolena úhrada peněžitého trestu formou splátek či zda má být výkon peněžitého trestu odložen ( 68 odst. 5 tr. zákoníku, 342 tr. řádu). 228 Dále pak, též v případě právnických osob si musí soud nutně položit otázku, zda je vůbec účelné tento trest ukládat, anebo zda by byl nedobytný ve smyslu 68 odst. 6 tr. zákoníku. 229 Konečně pak, sankci podobnou peněžitému trestu, pokutu, obsahuje též řada dalších právních předpisů upravujících oblast tzv. jiných správních deliktů právnických osob. To má svůj podstatný význam pro případné započtení takové sankce ve formě pokuty do peněžitého trestu uloženého podle 92 odst. 2 tr. zákoníku, nebude-li zde překážka ne bis in idem ve smyslu 28 odst. 2 ZTOPO. 230 Co naopak subsidiárně užít možné nebude, je z povahy věci uložení náhradního trestu odnětí svobody ( 69 odst. 1 tr. zákoníku) 231 anebo, v další kapitole probraný, vznik fikce neodsouzení podle 69 odst. 4 tr. zákoníku, jež je u právnických osob upraven odlišně a speciálně v 27 ZTOPO Peněžitý trest v praxi českých soudů Na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsem si vyžádala i několik pravomocných rozhodnutí 232, v rámci kterých byl právnické osobě uložen peněžitý trest. Upřímně musím říci, že výše peněžitého trestu, s níž se v těchto rozhodnutích setkáme, se mi jeví v převážné většině případů velmi nízká, resp. není rozhodně taková, aby 227 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s R I/65 Sb. rozh. tr.: Uložení peněžitého trestu je nutno z hlediska jeho dobytnosti zvážit zejména v případě, že soud přiznává poškozenému jeho nárok a zavazuje pachatele k náhradě škody. 230 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Pokud by tedy právnická osoba ve stanovené lhůtě uložený peněžitý trest nezaplatila, naskýtá se, a to nikoliv pouze teoretická, otázka, jak tuto situaci v praxi řešit; patrně by tomu tak bylo pouze formou exekuce. 232 Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 92 T 197/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 152/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze , sp. zn. 89 T 60/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T 87/2013, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 5 T 300/2013, rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 1 T 213/2012, rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne , sp. zn. 3 T 37/

104 konkrétní odsouzenou právnickou osobu a ani ostatní potenciální pachatele odstrašila od spáchání (dalšího) trestného činu. Uložené peněžité tresty se v nich totiž pohybují v rozmezí od do Kč, nejčastěji pak výše uloženého peněžitého trestu činí Kč. Existují pouze dvě výjimky, kdy byl právnické osobě uložen alespoň o trochu vyšší peněžitý trest, a to v jeho celkové výši Kč a Kč. Z těchto rozhodnutí chci na prvém místě upozornit na jeden zvláštní případ. Jedná se o rozhodnutí Městského soudu v Brně 233, v rámci něhož byl právnické osobě vadně uložen peněžitý trest ve výši Kč. Právnická osoba byla v tomto případě odsouzena za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že prostřednictvím svého statutárního orgánu nesplnila svou zákonnou povinnost a za zaměstnance neodvedla povinné odvody státu, jako pojistné na zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení, a to za souhrnné období od ledna 2012 do prosince 2012 v celkové výši Kč. Za toto jednání jí byl trestním příkazem uložen peněžitý trest ve výměře 10 denních sazeb 234, kdy výše denní sazby činila Kč. Celková částka peněžitého trestu tak činila Kč. Kdyby šlo o nový druh trestu, byla by taková chyba soudu do jisté míry ospravedlnitelná, jenže ačkoliv se v tomto případě stanoví počet denních sazeb poněkud náročněji za užití subsidiarity trestního zákoníku, nemělo by toto činit žádné potíže. Jedná se tak o závažné pochybení soudu, jehož příčinu si můžeme pouze domýšlet, jelikož protože bylo v tomto případě rozhodováno trestním příkazem, není toto rozhodnutí nijak odůvodněno. Tento soud se pak z této své chyby nijak nepoučil a stejnou chybu opakoval i ve svém dalším rozhodnutí 235. Pokud jde pak o první z rozhodnutí, kdy soudy začaly výši peněžitého trestu uloženého právnické osobě pomalu zvyšovat, pak se jedná o rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami, 236 které je zajímavé nejen pokud jde o již trochu vyšší výměru peněžitého trestu, nýbrž i pro trestný čin, jehož se měla právnická osoba dopustit soud odsoudil v tomto případě právnickou osobu za přečin vydírání podle 175 odst. 1 tr. zákoníku. Pro zajímavost, její jednání, resp. jednání této právnické osobě přičitatelné, spočívalo v tom, že obžalovaný M. P. jako statutární orgán jednatel obžalované společnosti ARIM DL, s.r.o., IČ: , jejím jménem v rámci obchodní činnosti společnosti, dne kolem 08:00 hodiny, v úmyslu vynutit si proplacení faktur, ze svého mobilního telefonu účastnické číslo XXX XXX XXX kontaktoval na číslo telefonu XXX XXX XXX pracovnici společnosti JETCON, 233 Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T 87/ Minimální počet denních sazeb stanoví 68 odst. 1 tr. zákoníku na Rozhodnutí Městského soudu v Brně, sp. zn. 2 T 55/ Rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne , sp. zn. 3 T 37/

105 s.r.o., se sídlem Na Bělidle 848, Chomutov, IČ: , J. N., s tím, že pokud nebudou téhož dne do 15:00 hodin uhrazeny všechny dlužné faktury ze strany společnosti JETCON, s.r.o., za dodané jeřábnické práce, dorazí k jednateli této firmy, S. N., 3 lidé od J. S., kteří budou požadovat úhradu dlužných faktur v hotovosti s navýšením o částku Kč, kdy následně téhož dne kolem 9:00 hodiny požadavek opakoval na číslo telefonu XXX XXX XXX uživatele M. Š., kterému sdělil, že má dát na vědomí panu N., že chce mít peníze za faktury do odpoledne na svém účtu, jinak druhý den vymahač se dvěma gorilami panu N. zlomí páteř nebo mu vykopnou míchu. Při stanovení druhu a výměry trestu pro obžalovanou společnost přihlédl soud podle jeho odůvodnění k povaze a závažnosti trestného činu, kdy se jedná o čin násilné povahy a tím pádem i větší závažnosti a k poměrům obžalované společnosti, která dosahuje poměrně slušných zisků a má majetek (motorová vozidla zejména jeřáby); obžalované společnosti pak soud uložil podle ustanovení 18 zákona č. 418/2011 Sb. v platném znění, peněžitý trest přiměřený jejím majetkovým a výdělkovým poměrům (ve výši celkem Kč), neboť obžalovaná společnost byla uznána vinnou úmyslným trestným činem, poškozenému žádná škoda nevznikla (částka, kterou poškozený na základě trestného činu obžalované společnosti zaplatil, náležela obžalované společnosti, a tudíž uložení peněžité trestu nebude na újmu práv poškozeného). Obdobně jako v předchozím případě, i v rozhodnutí Okresního soudu Praha západ 237 byla právnická osoba sankcionována již poněkud vyšším peněžitým trestem, a to za jednání, jež spočívalo v tom, že tato společnost, Malabenor s.r.o., prostřednictvím svého statutárního zástupce a svých zaměstnanců, jiného pohrůžkou násilí nutila, aby něco konal, a takový čin spáchala nejméně se dvěma osobami, tedy se tato dopustila, a to formou spolupachatelství, zločinu vydírání podle 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byla následně odsouzena k peněžitému trestu ve výši Kč, a to ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na Kč. Co je v této věci ještě zajímavé, je to, že zde bylo podáno odvolání státního zástupce, neboť tento považoval peněžitý trest uložený právnické osobě za nepřiměřeně mírný, přičemž z odůvodnění rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu neuložil nalézací soud obžalované společnosti trest uveřejnění rozsudku, když je zřejmé, že s ohledem na generální prevenci by toto zveřejnění mohlo veřejnost seznámit a upozornit na některé nekalé praktiky fyzických a právnických osob, které své protiprávní jednání zaštiťují různými průkazy a veřejnost by věděla, jak se v obdobných případech zachovat, přičemž uveřejnění by mohlo přispět i k tomu, aby obdobné 237 Rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 1 T 213/

106 subjekty se vyvarovaly páchání obdobné trestné činnosti; zájem na ochraně veřejnosti v daném případě významným způsobem převyšuje zájem obžalovaných na ochraně jejich osobních údajů. V rámci svého, výše citovaného, odvolání proto státní zástupce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o trestu u všech zmíněných obžalovaných zrušil a za splnění podmínek 259 odst. 4 tr. řádu uložil obžalované právnické osobě vedle již uloženého peněžitého trestu též trest specifikovaný v odvolání. Odvolání státního zástupce však neshledal soud důvodným a toto bylo podle 256 tr. řádu zamítnuto, když peněžitý trest byl shledán soudem zcela přiměřený s tím, že daný případ svou povahou není právě nejvhodnější ke zveřejnění. Nadto je pak třeba k odvolání státního zástupce dodat, že podle 23 odst. 2 ZTOPO platí, že údaje umožňující identifikaci fyzické osoby nebo právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění musí být před uveřejněním anonymizovány. S ohledem na toto ustanovení tak není nijak možné trvat na tom, aby, jak navrhuje v poslední větě výše uvedeného textu odvolání státní zástupce, zájem na ochraně veřejnosti v daném případě významným způsobem převyšoval zájem obžalovaných na ochraně jejich osobních údajů, když bylo v této věci obžalováno a následně odsouzeno i několik osob fyzických. 5.5 Propadnutí věci 19 Propadnutí věci Soud může uložit právnické osobě trest propadnutí věci, včetně propadnutí náhradní hodnoty, za podmínek stanovených trestním zákoníkem Podmínky a problémy trestu propadnutí věci Základní podmínky pro ukládání trestu propadnutí věci; pojem věci Podstatou trestu propadnutí věci je odčerpání nástrojů a výnosů z trestné činnosti 238, tedy tento trest spočívá v odejmutí věci, která by mohla sloužit k opětovnému páchání trestných činů, ve ztížení podmínek k páchání další trestné činnosti, anebo v odejmutí 238 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 45 [cit ]. Dostupná z WWW: < 99

107 prospěchu ze spáchaného trestného činu, za který se tento trest ukládá. 239 Naprosto shodně je tomu i v případě fyzických osob, tudíž u tohoto trestu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v celé své šíři odkazuje na aplikaci trestního zákoníku, tj. 70 až 72, přičemž nutno upozornit, že 72 tr. zákoníku se s ohledem na speciální ustanovení 15 odst. 3 ZTOPO nepoužije. Pokud jde o pojem věci, pak tento není definován přímo v trestním zákoníku; 134 odst. 1 tr. zákoníku pouze uvádí, že věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Legální definice věci je tak uvedena až v zákoně č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku, jež v 489 definuje jako věc vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí a dále pak ve svém 490 stanoví, že věc určená k obecnému užívání je veřejný statek. Základní podmínkou pro uložení trestu propadnutí věci je, že věc, ve vztahu ke které je tento trest ukládán, je ve vlastnictví právnické osoby, která se dopustila určitého trestného činu (srov. formulaci 70 odst. 3 tr. zákoníku, jež stanoví, že je zapotřebí, aby se jednalo o věc náležející pachateli ). Druhým základním předpokladem pro uložení tohoto trestu je pak určitý vztah, byť třeba zprostředkovaný, mezi věcí a spáchaným trestným činem. Pokud tak v této souvislosti nahlédneme do 70 tr. zákoníku, pak tento trest vždy směřuje, resp. jeho účelem je zneškodnění některé z věcí následujícího charakteru. -Věc, kterou pachatel získal trestným činem anebo jako odměnu za něj. -Věc, která byla užita ke spáchání trestného činu, anebo která byla ke spáchání trestného činu určena. -Věc, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc uvedenou v odst. 1, pokud hodnota věci uvedené v odst. 1 není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. Z dikce tohoto ustanovení lze dovodit, že trestní zákoník ukládá soudu povinnost uložit trest propadnutí věci tehdy, pokud se jedná o věc, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj (srov. formulaci soud uloží ). V dalších případech pak ponechává trestní zákoník plně na uvážení soudu, zda bude přistupovat k propadnutí těch věcí, které byly ke spáchání trestného činu použity, určeny, anebo které pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc získanou trestným činem nebo jako odměnu za trestný čin (srov. formulaci soud může uložit ). 239 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

108 hodnota státu. Podle 70 odst. 6 a 71 odst. 3 tr. zákoníku pak připadá propadlá věc či náhradní Obligatorní uložení trestu propadnutí věci V případě, že trestní zákoník stanoví, že je tento trest třeba uložit obligatorně ( 70 odst. 4 tr. zákoníku), pak musí být tento uložen i v řízení vedeném proti právnické osobě. 240 Propadnutí náhradní hodnoty Stejně jako u fyzických osob, i zde existuje možnost uložit právnické osobě propadnutí náhradní hodnoty pro případ, kdy pachatel předmětnou věc, kterou mohl soud prohlásit za propadlou dle 70 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, před samotným uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří ( 71 tr. zákoníku). Propadnutí náhradní hodnoty pak může soud uložit až do výše, jež odpovídá hodnotě takové věci, jež měla být předmětem propadnutí. Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, pak může soud stanovit na základě odborného vyjádření anebo znaleckého posudku. 241 Otázka samostatného uložení trestu propadnutí věci Závěrem nutno uvést, že trest propadnutí majetku není v mezinárodním pojetí chápán čistě jako trest, nýbrž spíše jako určité opatření, neboť pouhé odčerpání nástrojů či výnosů z trestné činnosti nepředstavuje újmu na majetku a právech pachatele, protože takové zisky nejsou jeho majetkem, a nelze tak hovořit ani o zásahu do jeho vlastnického práva, i kdyby uložení tohoto trestu pociťoval pachatel subjektivně jako újmu jemu působenou. 242 V soudní praxi by tak měl být tento trest podle mého názoru ukládán vždy spíše současně s trestem jiným, neboť sám o sobě k nápravě pachatele zcela jistě nepovede Trest propadnutí věci v praxi českých soudů Tento trest nebyl prozatím uložen ani jedné právnické osobě. 240 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Tamtéž, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

109 5.6 Zákaz činnosti 20 Zákaz činnosti (1) Soud může uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. (2) Ustanovení 17 odst. 4 se užije obdobně Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti Souvislost zakazované činnosti s trestným činem právnickou osobou spáchaným Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví pro uložení trestu zákazu činnosti jedinou podmínku, a to spáchání trestného činu v souvislosti s činností, která má být právnické osobě zakázána. Na tomto místě dovodila judikatura Nejvyššího soudu 243, že tato souvislost musí být vždy užší, přímá, bezprostřední, i když činnost, jež lze zakázat, nemusí být sama o sobě znakem objektivní stránky skutkové podstaty spáchaného trestného činu. Souvislost mezi spáchaným trestným činem a zakazovanou činností tak bude dána zajisté v případě, kdy právnická osoba spáchala trestný čin přímo při výkonu určité činnosti (např. případ vypouštění odpadních látek do vodního zdroje při výrobě určitého produktu či neodvedení daně z činnosti právnické osoby) 244 ; postačí však, pokud jí taková činnost pouze poskytla příležitost ke spáchání trestného činu (např. případ, kdy pachatel využije zařízení sloužící k výrobě určitého produktu k výrobě nedovolené, kupříkladu omamné a psychotropní, látky) 245, anebo pokud jí alespoň usnadnila spáchání trestného činu. 246 Naopak by nepostačovalo, pokud by právnická osoba projevila spáchaným trestným činem pouze svou odbornou či morální nezpůsobilost k výkonu určité činnosti, avšak přitom by trestný čin nespáchala v souvislosti s touto činností 247, anebo pokud by šlo pouze o souvislost čistě náhodnou (např. případ, kdy by právnická osoba, resp. osoby za ni jednající, přijaly úplatek, který by byl následně užit k financování určité činnosti právnické 243 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 1 Tz 11/ FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Tamtéž. 246 Srov. R 26/07 III. Sb. rozh. tr. 247 Srov. R 5/80 Sb. rozh. tr. 102

110 osoby, aniž by s jejím výkonem přijatý úplatek souvisel, či případ, kdy by právnická osoba užila peněžní prostředky určené ke splnění daňové povinnosti na financování jiné činnosti). 248 Otázka stanovení dalších podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti V souvislosti s výše uvedeným, Bohuslav z důvodu možných fatálních důsledků trestu zákazu činnosti navrhuje, aby bylo v případě tohoto trestu v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob stanoveno další kritérium pro uložení tohoto trestu, kterým by mohla být kupříkladu opakovanost jednání, výše horní hranice pro uložení trestu odnětí svobody, jeho restrikce na zločiny atp. 249 Tato kritéria považuji ovšem za soud zbytečně limitující, jeho myšlenku za předběžnou dramatizaci možných důsledků tohoto trestu, a tedy jím navrhované ustanovení za zcela nadbytečné. Jaká činnost smí být zakázána Podstata trestu zákazu činnosti tak, jak je uvedena v 73 odst. 3 tr. zákoníku pro fyzické osoby, platí pro osoby právnické pouze omezeně, neboť je třeba v tomto směru zohlednit jejich odlišný charakter. Uložení tohoto trestu právnické osobě bude nejčastěji spočívat v tom, že tato nebude moci vykonávat činnost, ke které je třeba zvláštního povolení (např. činnost bank, rozhlasové a televizní vysílání, kolektivní investování). Uvažovat lze dále i o zákazu takové činnosti, jejíž výkon upravuje jiný právní předpis (např. živnostenské podnikání, advokacie, daňové poradenství) a po přijetí nového občanského zákoníku pak není vyloučeno ani to, aby byl právnické osobě uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu nebo jeho člena (srov. 152 odst. 2 OZ). Právnická osoba však nemůže být zaměstnancem anebo vykonávat povolání, proto jí nelze činnost spočívající v těchto nijak zakázat. 250 Limitace soudu při ukládání trestu zákazu činnosti v případě některých právnických osob Co může být v případě trestu zákazu činnosti problematické, je to, jakým právnickým osobám nelze tento uložit, resp. to, jaké činnosti se nesmí tento v případě některých právnických osob dotýkat. Prvně v této souvislosti z podmínek pro uložení trestu zákazu 248 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

111 činnosti jakož i ze samotného ústavního zakotvení práva zakládat politické strany a sdružovat se v nich vyplývá, že zákaz činnosti nelze uložit politické straně anebo hnutí, pokud by spočíval v zákazu politické činnosti, neboť by pak tyto z logiky věci postrádaly jakýkoliv další smysl své existence. 251 Ze stejného důvodu pak nelze tento trest uložit ani církvím, náboženským společnostem či občanským sdružením, jestliže by se měl takový zákaz činnosti vztahovat k činnosti, jež spočívá v realizaci jejich ústavně zaručeného práva (čl. 16 a 20 LZPS). Nutno ovšem dodat, že stejně jako v případě politických stran a hnutí není nijak vyloučeno uložení trestu zákazu činnosti, jehož předmětem nebude výkon ústavně zaručeného práva, nýbrž například provozování církevní školy. 252 Konečně pak, pokud jde o možnost uložení tohoto trestu právnickým osobám, které byly zřízeny na základě zákona, k tomuto se vyjadřuje Šámal, který podle mého názoru zcela správně uvádí následující: Uložení trestu zákazu činnosti v těchto případech by znamenalo, že další existence takové odsouzené právnické osoby by již neměla žádný smysl a důsledky trestu zákazu činnosti by zde byly stejné jako u trestu zrušení právnické osoby. 253 Z uvedeného důvodu tak autor uložení trestu zákazu činnosti těmto právnickým osobám vylučuje, avšak to opět pouze co do vztahu k činnosti upravené zákonem. Tento názor lze pak podložit i tím, že právnické osoby, které byly zřízeny zákonem, vykonávají v převážné většině případů činnost ve veřejném zájmu, proto by byl takový zákaz činnosti i v přímém rozporu s kritérii pro stanovení druhu a výměry trestu ( 14 odst. 1 ZTOPO). Rozsah zakazované činnosti Pokud jde o rozsah zákazu činnosti, jež soud uvede ve svém rozhodnutí, kterým tento trest ukládá, pak je třeba na tomto místě vycházet především ze souvislosti předmětné zakazované činnosti se spáchaným trestným činem. Přílišně úzké vymezení nebude zcela jistě zaručovat dostatečnou ochranu společnosti před opakováním trestného činu ze strany právnické osoby (např. zákaz přijímat platby od obyvatelstva), naopak její příliš široké určení pak může zcela bezdůvodně limitovat další existenci trestně odpovědné právnické osoby jako takovou (např. zákaz provozování jakékoliv živnosti) Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 48 [cit ]. Dostupná z WWW: < 252 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s R 60/94 Sb. rozh. tr.: Zákaz činnosti nelze uložit obecně jako zákaz provozování činnosti soukromého podnikatele. 104

112 Podle judikatury Nejvyššího soudu 255 odsouzenému zakazuje, byla v rozsudku určena přesně a jednoznačně. je pak potřeba, aby činnost, která se Horní hranice trestu zákazu činnosti Trest zákazu činnosti může být právnické osobě uložen ve výměře od 1 roku do 20 let. Horní hranice tohoto trestu je tak o celých deset let vyšší než v případě jeho právní úpravy v trestním zákoníku. Ke zvýšení této hranice došlo u právnických osob především s ohledem na jejich charakter, resp. s ohledem na to, že činnost právnické osoby je způsobilá zasáhnout mnohem větší okruh osob a právních vztahů než činnost fyzické osoby a spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem takové činnosti má pak širší a závažnější následky a dopady 256, avšak, podle mého názoru, bez jakéhokoliv dalšího zohlednění důsledků uložení tohoto trestu v horní polovině jeho trestní sazby, když toto může mít pro nejednu právnickou osobu až likvidační důsledky a v zásadě jedinou možností, jak přežít, je pak pro právnickou osobu v takovém případě změna jejího předmětu činnosti. Ačkoliv je pravdou, že uložení tohoto trestu v horní polovině jeho trestní sazby lze předpokládat spíše výjimečně, a to zejména v případech závažné a zpravidla opakovaně páchané trestné činnosti 257, domnívám se, že je horní hranice tohoto trestu nastavena příliš vysoko a ponecháním jeho maximální délky tak, jak je tomu v případě fyzických osob, by byl stále zachován jeho preventivní účinek. Vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům uložení trestu zákazu činnosti Obdobně jako při ukládání trestu propadnutí majetku, i při ukládání trestu zákazu činnosti v zákoně vyjmenovaným právnickým osobám má soud povinnost vyžádat si od ČNB a jiných orgánů, jež udělují povolení k činnosti, která by mohla být rozhodnutím soudu právnické osobě zakázána, jejich vyjádření k možnostem a důsledkům uložení tohoto trestu. Prostřednictvím této podmínky je tak zajištěna nutná spolupráce se subjekty udělujícími licenci či příslušné povolení anebo oprávnění, neboť ve svém rozhodnutí je pak soud povinen k takovému vyjádření přihlédnout, i když jím není ani v případě ukládání trestu zákazu činnosti s ohledem na zásadu nezávislosti soudního rozhodování bezprostředně vázán. 258 Dále pak na tomto místě odkazuji na to, co bylo uvedeno v Kapitole Podmínky a problémy trestu propadnutí majetku pod bodem Vyjádření ČNB k možnostem a důsledkům uložení trestu 255 R 39/87 Sb. rozh. tr. 256 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Tamtéž. 258 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

113 propadnutí majetku, resp. v Kapitole Podmínky a problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Rovnost subjektů. Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti; započtení Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti upravují ustanovení 90, 91 tr. zákoníku a 350 odst. 2 tr. řádu. Tato ustanovení lze pak užít i v případě odsouzené právnické osoby, a to s výjimkou uvedenou v 91 odst. 4 a 5 tr. zákoníku. 259 Pokud jde o dobu výkonu trestu zákazu trestu činnosti, pak se do této započítává doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, odňato podle jiného právního předpisu anebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl tento pachatel tuto činnost vykonávat (srov. 74 odst. 1 tr. zákoníku). 260 Trest zákazu činnosti uložený členům statutárního orgánu či vedoucím pracovníkům Podle Bohuslava je nedostatkem právní úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob co do trestu zákazu činnosti též absence možnosti uložit zákaz činnosti členům statutárního orgánu či vedoucím pracovníkům tak, aby se tito nemohli protiprávního jednání dopouštět v jiné právnické osobě. 261 To ovšem nepovažuji osobně za jakkoliv důležité, neboť s ohledem na existenci zásady souběžné nezávislé trestní odpovědnosti právnické osoby a osoby fyzické vyjádřené v 8 odst. 3 a 9 odst. 3 ZTOPO lze vedle trestu ukládaného osobě právnické uložit trest zákazu činnosti podle trestního zákoníku v případě potřeby též samotnému členovi statutárního orgánu či vedoucímu pracovníku fyzické osobě. Otázka soudního dohledu nad činností právnické osoby Dále pak může být otázkou, proč takovou činnost právnické osoby rovnou zakazovat, resp. tedy proč nad touto jen nedohlížet. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob soudní dohled nad činností právnické osoby jako samostatný druh trestu nijak neupravuje, což je vcelku škoda, neboť velkou výhodou tohoto trestu, který nalezneme v některých zahraničních právních úpravách a který má vést odsouzenou právnickou osobu k tomu, aby 259 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s BOHUSLAV, Lukáš. K vybraným aspektům zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. In: Míľniky práva v stredoeurópskom priestore Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov organizovanej Univerzitou Komenského v Bratislave, Právnickou fakultou. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2012, s. 555 [cit ]. Dostupný z WWW: < 106

114 řádně vykonávala svou činnost, je to, že nijak nezasahuje do práv třetích osob, ať už jde o věřitele právnické osoby, její zaměstnance anebo akcionáře. Český zákonodárce se ovšem tomuto trestu vyhnul zřejmě nejen proto, že by bylo potřeba upravit tento jako takový, nýbrž i z důvodu nutné úpravy jeho modifikovaného účelu, výkonu a s tím spojené novelizace celé řady zákonů. Nadto mu pak nebyly pochuti nejspíše ani zvýšené náklady na výkon tohoto trestu a nemalé problémy s tím, kdo by tento dohled v praxi vůbec vykonával. Já osobně hodnotím tento druh trestu obecně pozitivně a jeho možnou úpravu v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bych do budoucna nijak neodmítala. Kontrola výkonu trestu zákazu činnosti Konečně pak, problém může představovat kontrola dodržování výkonu trestu zákazu činnosti. Tato skutečnost je dána jednak širokým rozsahem činností, které lze zakázat, jednak širokým okruhem právnických osob, na něž se může vztahovat. K efektivnější kontrole dodržování trestu zákazu činnosti uloženého právnické osobě by však měl přispět ten fakt, že každé odsouzení právnické osoby se jako takové zaznamenává do evidence Rejstříku trestů, přičemž údaje z této evidence o právnické osobě, jež se ve výpisu z evidence rejstříku trestů uvádí, jsou veřejně přístupné (k tomuto vizte Kapitolu Právnické osoby na pranýři? ) Trest zákazu činnosti v praxi českých soudů I v případě trestu zákazu činnosti disponuji několika pravomocnými rozhodnutími 263, v rámci nichž byl právnické osobě tento trest uložen a které jsem si vyžádala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jako ukázku takového rozhodnutí uvedu dva případy z mého pohledu nejzajímavější. V prvním případě se jednalo o již uvedené rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou 264, v rámci kterého byla právnická osoba odsouzena pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle 254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 odst. 1 tr. zákoníku. Rozhodnutím ve formě trestního příkazu byl pak právnické osobě uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování předmětu živnosti, a to na dobu deseti let. Chybou soudu v tomto případě 262 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/2014, rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne , sp. zn. 4 T 85/2013, rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/ Rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/

115 bylo, že tento uložil právnické osobě trest zákazu činnosti v délce, ve které není tento možné trestním příkazem uložit, resp. tato přesahuje maximální možnou výměru trestu zákazu činnosti, jež lze trestním příkazem podle 314e odst. 2 písm. d) tr. řádu ukládat, a která činí dle dikce zákona maximálně pouhých pět let. Jak bylo již dříve uvedeno, k podanému odporu byl tento trestní příkaz následně zrušen a ve věci bylo po proběhlém hlavním líčení vydáno rozhodnutí nové. V tomto byla právnická osoba odsouzena k trestu zrušení právnické osoby. Kdo tento odpor podal a z jakého důvodu, si však vzhledem k tomu, že v souladu s 129 odst. 2 tr. řádu neobsahuje tento rozsudek odůvodnění, neboť se po jeho vyhlášení obžalovaná právnická osoba a státní zástupce vzdali práva odvolání, prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění a obžalovaná právnická osoba výslovně prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, můžeme bohužel pouze domýšlet. Zůstává tak otázkou, zda některá z osob, podat proti trestnímu příkazu odpor oprávněných, tuto chybu objevila, a tedy podala odpor, anebo zda považovala obviněná právnická osoba tento trest za přílišně dlouhý a doufala v kratší výměru, k čemuž ovšem nedošlo. 265 V případě druhém pak rozhodl Obvodní soud pro Prahu o uložení trestu zákazu činnosti za trestný čin neoprávněného nakládání s odpady podle 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zákaz činnosti v tomto případě uložil ve formě zákazu nakládání s odpady jakéhokoli druhu, a to na dobu 8 let. Při ukládání trestu přihlédl soud k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů, působení této právnické osoby po činu a k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro její budoucí činnost; soud byl pak při ukládání trestu ve svých možnostech s ohledem na účelnost uloženého trestu velice omezen, když krátce po zahájení trestního stíhání byla například převedena motorová vozidla ve vlastnictví této právnické osoby na osoby jiné, čímž byla tato zbavena nejen možnosti výdělečné činnosti (společnost se živila autodopravou a svozem sutí nebo odvozem šrotu), ale i veškerého majetku, který vlastnila. Pokud jde o výši trestu, pak této nelze vzhledem k aspektům tohoto případu ničeho vytýkat. Jednalo se však o trest, který, jak z dikce odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, byl původně uložen trestním příkazem ( v souladu s původně uloženým trestem trestním příkazem uložil soud obžalované společnosti trest zákazu činnosti, a to zákazu nakládání s odpady jakéhokoliv druhu na dobu 8 let ). Co bychom tak zde mohli zpochybnit, je to, že, jak bylo již dříve uvedeno, uložit trest zákazu činnosti v této délce není trestním příkazem 265 Pozn.: Zásada zákazu reformace in peius se v případě, kdy je v důsledku podaného odporu vydáno nové rozhodnutí, neuplatní (srov. 314g odst. 2 tr. řádu). 266 Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/

116 možné, resp. tato přesahuje maximální možnou délku trestu zákazu činnosti, jež lze trestním příkazem podle 314e odst. 2 písm. d) tr. řádu uložit. 5.7 Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži 21 Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži (1) Soud může uložit trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. (2) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení jiného trestu není třeba. (3) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení o veřejných zakázkách, koncesního řízení nebo veřejné soutěže podle jiných právních předpisů Podmínky a problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Otázka nadbytečnosti trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Z povahy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži vyplývá, že se jedná o zvláštní formu zákazu činnosti. Otázkou tak může být v případě tohoto trestu v prvé řadě to, zda bylo nutné upravit tento druh trestu jako trest specifický, tedy zda by tento nemohl být ukládán v rámci trestu zákazu činnosti. Osobně mám zato, že nikoliv, a to už s ohledem na 73 odst. 3 tr. zákoníku, když není zákaz plnění 109

117 veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži dost dobře podřaditelný pod některou z činností v tomto ustanovení vyjmenovaných. Základní podmínky pro ukládání trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Jednou z forem, prostřednictvím které může vykonávat právnická osoba svou činnost a která se úzce dotýká společenských zájmů, je účast v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení anebo ve veřejné soutěži. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob proto umožnuje, aby právnické osobě, jež se dopustila trestného činu právě v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo jejich plněním, v souvislosti s koncesním řízením, zadávacím řízením o veřejných zakázkách anebo s veřejnou soutěží, bylo zakázáno plnění veřejných zakázek, účast v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, a to v rozsahu, který soud určí. 267 Jak vidno, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví ve svém 21 pouze jedinou podmínku pro uložení tohoto trestu, tj. spáchání trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek, s jejich plněním, účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. K vymezení pojmu povaha a závažnost trestného činu ve smyslu 21 odst. 2 srov. Kapitolu Povaha a závažnost trestného činu. Vymezení pojmů veřejná zakázka, koncesní řízení a veřejná soutěž V souvislosti s podmínkou pro ukládání tohoto trestu je na prvém místě potřeba vymezit základní pojmy k této se vztahující. Veřejnou zakázkou se podle ustanovení 7 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, rozumí zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Jedním dechem je však třeba dodat, že, jak uvádí důvodová zpráva k návrhu zákona z roku 2011, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži se může vztahovat i na plnění veřejných zakázek, 267 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

118 které zadavatel není povinen zadávat podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 268 Koncesní řízení je pak upraveno zákonem č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení. Ten přesnou definici koncese neobsahuje. Co lze však dovodit, je to, že udělením koncese zadavatel za provedení určitého díla, resp. za poskytnutí určitého plnění, umožní brát koncesionáři po určitou dobu výtěžky z poskytování služeb, resp. za využívání jím provedeného díla, přičemž podstatnou část rizik spojených s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb nebo z využívání provedeného díla nese koncesionář (srov. 16 KZ). Konečně pak, pokud jde o veřejnou soutěž, původně bylo potřeba rozlišovat veřejnou soutěž podle zákona č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku, veřejnou soutěž podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a soutěž o návrh podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. K 1. lednu roku 2014 pak však vešel v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, jež tyto rozdílné právní úpravy absorboval a tyto sjednotil ve svém 1772 a násl. pod názvem Veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku. Podle Forejta je pak obvyklé, že trestní právo přesně nekopíruje terminologii užívanou jinými právními předpisy, ale používá pojmy obecnější zahrnující všechny relevantní případy. 269 Proto by nemělo pro případná trestní řízení představovat žádný problém, že se v jiném právním předpise pouze formálně změnilo názvosloví, když podstata veřejné soutěže zůstává stejná. Uvažujíc podmínku pro ukládání tohoto trestu, tento trest bude ukládán zpravidla za trestný čin sjednání výhody při plnění veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ( 256 tr. zákoníku) či trestný čin pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži ( 257 tr. zákoníku); nelze však nijak vyloučit, že k tomuto trestu přistoupí soud též v případě sankcionování právnických osob za trestné činy korupční povahy ( 331 až 333 tr. zákoníku) anebo třeba za trestný čin podvodu ( 209 tr. zákoníku), trestný čin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci ( 324 tr. zákoníku) apod. 270 Souvislost činnosti právnické osoby s trestným činem jím spáchaným S ohledem na to, že trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, je fakticky pouze specifickým druhem trestu zákazu činnosti, lze též 268 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 46 [cit ]. Dostupná z WWW: < 269 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

119 na tento druh trestu aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu týkající se v tomto případě souvislosti trestného činu s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. Tato souvislost tedy musí být opět užší, přímá, bezprostřední. 271 Na tomto místě tak půjde nejčastěji zejména o případy, kdy je trestná činnost spáchána jako taková přímo při uzavírání smlouvy na veřejnou zakázku, při jejím plnění anebo v průběhu zadávacího řízení, koncesního řízení či veřejné soutěže; v této souvislosti se může jednat například o případ poskytnutí úplatku veřejnému zadavateli za účelem upřednostnění při výběru zakázky, o předložení padělaných listin za účelem doložení splnění požadovaných kvalifikačních předpokladů, vyhrožování ostatní účastníkům veřejné soutěže, aby z této odstoupili apod. V souladu s dříve uvedeným však postačí též to, že takové plnění veřejné zakázky či účast v zadávacím řízení, koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži pouze usnadnily právnické osobě spáchání trestného činu anebo k tomuto vytvořily příležitost, tj. například pokud je získání dané veřejné zakázky využito k podvodnému vylákání dotace z evropských fondů. Co by ovšem nepostačovalo, by byla pouze souvislost čistě náhodná či nahodilá, tj. například kdyby v budově, v níž probíhá zadávací řízení, byla fyzické osobě za právnickou osobu jednající zabavena nelegálně nošená zbraň apod. 272 Otázka jiných podmínek pro uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži Podle Bohuslava se pak nabízí na tomto místě otázka, zdali by tento trest nemohl být soudem uložen i bez naplnění podmínky toho, aby se právnická osoba dopustila trestného činu v souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách, koncesním řízení anebo ve veřejné soutěži ( 21 odst. 1 ZTOPO). 273 Na tomto místě je prvně třeba vyložit, že takovou souvislostí se rozumí souvislost užší, přímá, bezprostřední 274. Tato pak bude dovozována zejména v případě, kdy právnická osoba spáchala trestný čin přímo při uzavírání smluv na plnění veřejné zakázky, nebo při jejím plnění. V souvislosti s názorem Bohuslava je ovšem potřeba opětovně připomenout, že postačí, jestliže to poskytlo právnické osobě příležitost ke 271 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 1 Tz 11/ FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 1 Tz 11/

120 spáchání trestného činu anebo alespoň usnadnilo jeho spáchání. 275 Tento druh trestu je pak natolik specifický, že v jiném případě, resp. bez naplnění této podmínky si uložení tohoto trestu ve smyslu názoru Bohuslava nedovedu v praxi dost dobře představit (k této problematice uvádím více v Kapitole Sankce v zahraničních právních úpravách ). Rozsah zakazované činnosti Ve svém rozhodnutí je soud povinen provést konkretizaci takto ukládaného zákazu, resp. jednotlivých oblastí, jichž se zákaz týká, pokud nezahrnuje tyto všechny (např. zakazuje se jak účast v zadávacím řízení, tak v koncesním řízení, anebo pouze v jednom z nich apod.). Soudem vybranou oblast, na niž se tento zákaz vztahuje, je pak třeba v jeho rozhodnutí ještě dále a podrobně rozvést. Jestliže tak má být tímto trestem zakázána právnické osobě kupříkladu účast v zadávacím řízení, pak je třeba v příslušném rozhodnutí uvést také to, zda se tato vztahuje na veškeré druhy zadávacích řízení podle 21 ZVZ, anebo jen na některé z nich s tím, že tyto by pak bylo opět třeba zcela konkrétně v rozhodnutí vyjmenovat 276 ; obdobně pak tomu bude kupříkladu co do specifikace veřejných soutěží, jichž se nebude moci právnická osoba účastnit (např. zákaz všech typů veřejných soutěží, pouze soutěže o návrh v oblasti stavebnictví apod.). 277 Maximální možná výměra trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži I v případě trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži je pak hlavní jeho přiměřenost, jelikož ztráta možnosti ucházet se o určité příjmy z veřejných zakázek může mít negativní důsledky nikoli jen pro trestně odpovědné právnické osoby jako takové, nýbrž i pro osoby na nich závislé, tedy například pro jejich věřitele, klienty, zaměstnance apod. 278 I zde se tedy domnívám, že je maximální možná výměra tohoto trestu nastavena zbytečně vysoko a přichází v úvahu její zkrácení. V tomto pak odkazuji dále obdobně na to, co bylo v této souvislosti uvedeno v Kapitole Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Horní hranice trestu zákazu činnosti. 275 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Tamtéž. 113

121 Absence trestného činu porušení pravidel hospodářské soutěže ( 248 tr. zákoníku) Uložit tento trest je možné v případě všech trestných činů, jejichž pachatelem může být právnické osoba. Jak bylo uvedeno již dříve, v praxi si lze uložení tohoto trestu představit nejlépe zejména u trestných činů jako je sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ( 256 tr. zákoníku), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži ( 257 tr. zákoníku), pletichy při veřejné dražbě ( 258 tr. zákoníku), přijetí úplatku ( 331 tr. zákoníku), zneužití pravomoci úřední osoby ( 329 tr. zákoníku), vydírání ( 175 tr. zákoníku), podvod ( 209 tr. zákoníku) anebo padělání a pozměnění veřejné listiny ( 348 tr. zákoníku). 279 Tento druh trestu ovšem nelze právnické osobě uložit v případě trestného činu porušení pravidel hospodářské soutěže ( 248 tr. zákoníku), jelikož tento právnická osoba spáchat nemůže. Do taxativního výčtu trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit (srov. 7 ZTOPO), nebyl tento trestný čin zařazen v důsledku tlaku Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který pro jeho vynechání v tomto výčtu trestných činů argumentoval tím, že takové případy řeší jednoznačně lépe než policie, neboť je orgánem státní správy výlučně zaměřeným k dozoru, vyšetřování a rozhodování v hospodářské soutěži. Podle mého názoru to, že se právnická osoba tohoto trestného činu dopustit nemůže, žádnou významnou chybou zákonodárce není a v tomto směru se ztotožňuji s argumentací Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, neboť jsem i já toho názoru, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je specializovaný orgán, který skutečně na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení disponuje odborným zázemím, dlouholetou praxí a účinnými metodikami, které jsou nutné při vyšetřování tohoto druhu protiprávní činnosti. Teoretický konflikt mezi orgány činnými v trestním řízení a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže Problematickým se v této souvislosti může jevit spíše možný konflikt mezi činností orgánů činných v trestním řízení a pravomocemi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jež může ve správním řízení uložit právnické osobě za správní delikt sankci zákazu plnění veřejných zakázek (srov. 120a odst. 2 ZVZ) anebo sankci zákazu plnění koncesní smlouvy (srov. 27a KZ). V průběhu legislativního procesu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uplatnil mimo dříve uvedené též námitku, že postih právnické osoby podle trestního práva bude nutně v kolizi se správním řízením proti právnické osobě, když skutkové podstaty příslušných trestných činů, jejichž objektem je zájem na ochraně řádného zadávání a plnění 279 Tamtéž, s

122 veřejných zakázek, jsou obdobné jako legální definice správních deliktů, či v některých případech dokonce úplně totožné. V takových situacích se však uplatní úprava vztahu trestního řízení k řízení o správním deliktu podle 28 ZTOPO. Pokud bude tedy učiněno oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže například o porušení zákona o veřejných zakázkách, povede tento v odůvodněných případech správní řízení, a to až do okamžiku, kdy zjistí, že je dáno podezření ze spáchání trestného činu fyzickou osobou. V takovém případě je povinen učinit oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ve smyslu 8 odst. 1 tr. řádu. Pro orgán činný v trestním řízení v takovém okamžiku vzniká obligatorní povinnost přezkoumat oznámení ze všech hledisek, tedy nejen z pohledu, zda se činu dopustila fyzická osoba, ale současně zkoumat též podmínky pro trestní řízení vůči osobě právnické. Jakmile bude proti této právnické osobě zahájeno trestní stíhání, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je povinen správní řízení zastavit. 280 Podmíněné upuštění od zbytku výkonu trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži; započtení Ani v případě tohoto trestu neupravuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně otázku započtení či otázku podmíněného upuštění od zbytku výkonu trestu, tedy je stejně jako v případě trestu zákazu činnosti zapotřebí opětovně připustit analogické užití ustanovení 74 odst. 1 tr. zákoníku a 90 a 91 tr. zákoníku Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži v praxi českých soudů Tento trest nebyl uložen prozatím ani jednou. Podle příslušných rozhodnutí 281, jež jsem si vyžádala v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, však došlo za organizátorství zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle 256 odst. 1 tr. zákoníku k uložení peněžitého trestu, jehož souhrnná výše činila Kč. Organizátorství na tomto trestném činu se dopustila v tomto případě právnická osoba tím, že řídila, aby jiný v souvislosti se zadáním veřejné zakázky a v souvislosti s veřejnou soutěží v úmyslu opatřit jinému prospěch sjednala některému dodavateli a soutěžiteli výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů a soutěžitelů a 280 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne , sp. zn. 4 T 30/

123 spáchala takový čin jako člen hodnotící komise a vyhlašovatel. Můžeme se tedy ptát, zda by bylo v tomto případě možné uložit tento trest jako zákaz účastnit se těchto jakožto člen hodnotící komise a vyhlašovatel, a zda si soud netroufnul k tomuto trestu přikročit mimo jiné též proto, že si s tímto nevěděl rady, a tedy takové případy skutečně náleží spíše Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V daném případě byla uzavřena dohoda o vině a trestu, která byla následně soudem schválena, a neboť se po vyhlášení rozsudku státní zástupce a jednatel obviněné společnosti vzdali práva odvolání, prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a jednatel obviněné společnosti zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, vyhotovil soud v souladu s ustanovením 129 odst. 2 tr. řádu zjednodušený rozsudek, který neobsahuje další odůvodnění a důvod neuložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži se tak z tohoto nedozvídáme. 5.8 Trest zákazu přijímání dotací a subvencí 22 Zákaz přijímání dotací a subvencí (1) Soud může uložit trest zákazu přijímání dotací a subvencí právnické osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním nebo využíváním, anebo s poskytováním nebo využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory. (2) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí jako trest samostatný může soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. (3) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory podle jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory přijímat. 116

124 5.8.1 Podmínky a problémy trestu zákazu přijímání dotací a subvencí Základní podmínky pro ukládání trestu zákazu přijímání dotací a subvencí Účelem trestu zákazu přijímání dotací a subvencí je zabránit právnické osobě v páchání trestné činnosti související s poskytováním dávek z veřejných zdrojů. 282 I v případě tohoto trestu stanoví zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pouze jedinou podmínku pro jeho uložení. Touto je podle 22 odst. 1 ZTOPO spáchání trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním, využíváním, anebo s poskytováním nebo využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory. K vymezení pojmu povaha a závažnost trestného činu ve smyslu 22 odst. 2 srov. Kapitolu Povaha a závažnost trestného činu. Vymezení pojmů dotace, subvence, návratná finanční výpomoc a příspěvek V souvislosti s podmínkou, zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob pro ukládání tohoto trestu stanovenou, je opět nutné vymezit na prvním místě v této věci relevantní pojmy. Dotací se rozumí poskytování peněžních prostředků, a to zpravidla bez právního nároku. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, rozumí takovou dotací peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Podle rozpočtových pravidel jsou pak dotace poskytovány jak územním samosprávným celkům, tak i právnickým a fyzickým osobám na podnikatelskou činnost, dále pak občanským sdružením, státním fondům a jiným právnických osobám (srov. 7 rozpočtových pravidel). Tyto mohou být poskytovány též z rozpočtu obcí a krajů, fondů aj. Je pak možné rozlišovat dotace účelové, jež lze užít pouze pro stanovený účel, a dotace neúčelové, které mohou být užity zcela volně dle uvážení toho, kdo tyto obdrží. Zvláštní zákony pak mohou upravovat další podmínky pro jejich poskytnutí (srov. např. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). 283 Pojem subvence se pak do značné míry kryje s pojmem dotace, jež v současné době právní řád používá téměř výhradně (dotace nebyla ve svém původním smyslu účelově vázána, a to na rozdíl od subvence, u níž byly poskytnuté finanční prostředky vždy přísně účelově 282 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

125 vázány). Pod pojmem subvence tak rozumí kupříkladu zákon č. 63/2000 Sb., o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků, zákon č. 2/1969, o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, či zákon č. 13/1993, celní zákon, z veřejných zdrojů poskytnutý finanční příspěvek nebo jakoukoliv jinou přímou či nepřímou finanční podporu nebo dotaci z těchto zdrojů a úlevu od daňové nebo jiné povinnosti, která přináší výhodu příjemci subvence, zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, pak zase nevratnou podporu určenou k překlenutí rozdílu mezi cenami na vnitřním trhu Evropských společenství a cenami na světovém trhu při vývozu zemědělských výrobků nebo potravin, jejichž vývoz je žádoucí z hlediska stability trhu. 284 Návratnou finanční výpomocí se podle rozpočtových pravidel rozumí prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, bezúročně právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel, který je povinen jejich příjemce vrátit do státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu. 285 Příspěvkem se pak rozumí zpravidla jednorázová finanční pomoc z veřejných rozpočtů, jež je vždy zásadně účelově vázaná. 286 Souvislost činnosti právnické s trestným činem právnickou osobou spáchaným Protože je i trest zákazu přijímání dotací a subvencí obdobně jako trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži specifickým druhem trestu zákazu činnosti, pak i na tento můžeme aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu stran požadavku souvislosti trestného činu s podáváním nebo vyřizováním žádosti o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich poskytováním, využíváním, anebo s poskytováním či využíváním jakékoliv jiné veřejné podpory. Tato souvislost tak musí být i v tomto případě užší přímá, bezprostřední. 287 Tento trest tak bude ukládán typicky v případě trestného činu dotačního podvodu ( 212 tr. zákoníku) anebo v případě trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie ( 260 tr. zákoníku). 288 Dále je pak možné uvažovat o uložení tohoto trestu též v souvislosti se spácháním trestného činu korupční povahy, trestných činů proti výkonu 284 Tamtéž, s Tamtéž. 286 Tamtéž. 287 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 1 Tz 11/ KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

126 pravomoci veřejné moci a úřední osoby, trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny apod. Rozsah zakazovaných příjmů anebo činnosti právnické osoby Obdobně jako u trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, i v případě trestu zákazu přijímání dotací a subvencí je soud povinen uvést ve svém rozhodnutí konkretizaci toho, na která plnění ve formě dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvku, či jiné veřejné podpory podle zvláštních právních předpisů se zákaz vztahuje, pokud tyto uložený trest nezahrnuje všechny. 289 Podle Fenyka je pak však zákaz přijímání dotací a subvencí zákazem obecným a vztahuje se na všechny dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory a v tomto rozsahu soud trest také uloží; zákaz se vztahuje na právo ucházet se a přijímat výše uvedené veřejné podpory. 290 Na tomto místě si dovolím vyjádřit svůj souhlas s výkladem Šámala, neboť jaksi nedává smysl, za užití obdobného právního názoru v případě trestu zákazu činnosti, pokaždé bez dalšího zakazovat právnické osobě ucházet se o veškeré tyto veřejné příspěvky, resp. tyto přijímat; nadto pak, takto uložený trest by byl jen sotva v souladu se zásadou přiměřenosti a jistě by nebyl úplně dobře kontrolovatelný. K tomuto srov. též formulaci v 22 odst. 3 ZTOPO uvedenou. 291 Maximální možná výměra trestu zákazu přijímání dotací a subvencí V případě trestu zákazu přijímání dotací a subvencí platí ohledně možného zkrácení jeho maximální možné výměry a názoru Bohuslava, který též v případě tohoto trestu uvažuje nad tím, zda by tento nemohl být soudem ukládán i bez naplnění zákonem stanovené podmínky 292 obdobně to, co bylo uvedeno v Kapitole Podmínky a problémy trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži pod bodem Maximální možná výměra trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a pod bodem Otázka jiných podmínek pro uložení trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži. 289 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Shodně též JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s. 130; FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

127 Podmíněné upuštění od zbytku výkonu trestu zákazu přijímání dotací a subvencí; započtení Ani v případě tohoto trestu neupravuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně otázku započtení či otázku podmíněného upuštění od zbytku výkonu trestu, tedy je třeba opětovně připustit analogické užití ustanovení 74 odst. 1 tr. zákoníku a 90 a 91 tr. zákoníku Trest zákazu přijímání dotací a subvencí v praxi českých soudů Tento trest nebyl uložen prozatím ani jedné právnické osobě. Na základě své žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ovšem disponuji rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě 293, kterým bylo odsouzeno občanské sdružení za to, že v žádosti o poskytnutí dotace uvedlo nepravdivé údaje a způsobilo takovým činem škodu větší než Kč, a zároveň uvedlo nepravdivé údaje vztahující se k výdajům rozpočtů spravovaných jménem Evropské unie, a tím umožnilo nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu. Tímto jednáním se tak toto občanské sdružení dopustilo přečinu dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku a přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle 260 odst. 1 tr. zákoníku, za což bylo odsouzeno k trestu uveřejnění rozsudku. Vzhledem k tomu, že se však u hlavního líčení po vyhlášení rozsudku státní zástupce a statutární zástupkyně občanského sdružení vzdali svého práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, byl vyhotoven zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, a tak zůstává otázka, proč nebyl v tomto případě trest zákazu přijímání dotací uložen, otevřena. 5.9 Uveřejnění rozsudku 23 Uveřejnění rozsudku (1) Soud může uložit trest uveřejnění rozsudku, je-li třeba veřejnost seznámit s odsuzujícím rozsudkem, zejména vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu, anebo vyžaduje-li to zájem na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti. Přitom soud určí 293 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/

128 druh veřejného sdělovacího prostředku, ve kterém má být rozsudek uveřejněn, rozsah jeho uveřejnění a lhůtu určenou právnické osobě k uveřejnění rozsudku. (2) Trest uveřejnění rozsudku spočívá v tom, že odsouzená právnická osoba nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho vymezené části uveřejnit v soudem určeném druhu veřejného sdělovacího prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy nebo názvu právnické osoby a jejího sídla. Údaje umožňující identifikaci fyzické osoby nebo právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění musí být před uveřejněním anonymizovány Podmínky a problémy trestu uveřejnění rozsudku Podmínky pro uložení trestu uveřejnění rozsudku Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví pro uložení trestu uveřejnění rozsudku dvě alternativní podmínky. Prvý případ představují situace, kdy je třeba veřejnost seznámit s odsuzujícím rozsudkem, zejména vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu 294, tj. jedná se například o trestný čin, který se dotkl širokého okruhu jiných právnických osob či obyvatel, zejména pak pokud byl tento spáchán ve větším rozsahu, byly jím způsobeny rozsáhlejší či škodlivější následky, dotkl se i veřejných či obecných celospolečenských zájmů apod. Druhým okruhem případů, kdy zákon uložení trestu uveřejnění rozsudku umožnuje, jsou pak situace, kdy uveřejnění rozsudku vyžaduje zájem na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti 295, tj. například případy, kdy trestný čin právnické osoby ohrozí obecný zájem celé společnosti, neboť zasáhne větší okruh osob či majetku, což je typické zejména u trestných činů obecně nebezpečných podle 279, 280, 281, 282 či 283 tr. zákoníku, ale i u některých trestných činů proti životnímu prostředí podle 293 až 295, 298 a 298a tr. zákoníku. Tento trest lze tedy uložit na základě podmínek uvedených v 23 odst. 1 ZTOPO trestně odpovědné právnické osobě bez jakéhokoliv ohledu na to, jaký trestný čin tato spáchala, o kolik trestných činů se jednalo apod. Lze však říci, že jeho vhodné užití by mělo vždy nutně souviset s charakterem trestného činu jakož i se samotnou právnickou osobou, resp. její povahou. Jako vhodné se v rovině obecné může jevit uložení tohoto trestu ve výše 294 ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Tamtéž. 121

129 uvedených případech s tím, že rozhodující může být na tomto místě též větší počet poškozených či ohrožených osob; v této souvislosti pak, dokonce i v případech pouhého ohrožení či pokusu, tedy ať už z jakéhokoliv důvodu nedošlo k dokonání trestného činu, je uložení tohoto trestu namístě, neboť se tímto způsobem dozví veřejnost o nelegálních tendencích odsouzené právnické osoby. Trest uveřejnění rozsudku by tak měl ve své podstatě směřovat k obeznámení široké společnosti o závažných závadných praktikách společností, což přispívá jak ke generální, tak i individuální prevenci trestné činnosti. 296 Stran podmínek pro uložení tohoto trestu mi pak nedá nevyjádřit svůj nesouhlas s Vidrnou, který uvádí, že přestože to z dikce zákona není zcela jasně patrné, z logiky věci plyne, že trest uveřejnění rozsudku by byl aplikován jen v souběhu s uložením jiného druhu trestu; je zřejmé, že by se mělo jednat jen o trest vedlejší (doplňkový), tj. například i takový, který bude doplňovat třeba i citelný hlavní trest peněžitý. 297 K argumentaci srov. rozbor trestu zveřejnění odsuzujícího rozsudku upraveného ve slovenské právní úpravě jakožto trestu vedlejšího v Kapitole Právní úprava sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách. Druh veřejného sdělovacího prostředku a rozsah uveřejňovaného rozsudku Trest uveřejnění rozsudku spočívá v tom, že odsouzená právnická osoba nechá na své náklady tento pravomocný odsuzující rozsudek anebo jeho soudem vymezené části uveřejnit v soudem určeném druhu veřejného sdělovacího prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy či názvu právnické osoby a jejího sídla; údaje umožňující identifikaci fyzické osoby či právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění, pak musí být před jeho uveřejněním anonymizovány. Pokud jde o druh veřejného sdělovacího prostředku, pak tímto mohou být regionální či celostátní noviny, časopis, rozhlasové anebo televizní vysílání, sdělovací prostředek dostupný prostřednictvím počítačové sítě apod. Pokud jde o rozsah uveřejnění rozsudku, pak na tomto místě lze říci, že tento se z logiky věci určí zejména s přihlédnutím ke druhu sdělovacího prostředku, v němž má být tento rozsudek či jeho část uveřejněn, a k dostupnému místu, ploše anebo vysílacímu času. Přitom je pak třeba mít vždy na paměti samotný účel tohoto uveřejnění, tj. především poskytnout, a to zpravidla laické, veřejnosti, možnost pochopit samotnou podstatu odsouzení 296 VRBÍK, Marek. Trest uveřejnění rozsudku [cit ]. Dostupný z WWW < VIDRNA, Jan, DOLANSKÝ, Pavel. Trestní odpovědnost obchodních společností a územních samosprávných celků. Praha: C. H. Beck, 2014, s

130 právnické osoby 298 ; tato stigmatizující sankce bude mít totiž dokonalý efekt pouze tehdy, vzbudí-li zájem adresátů, a tehdy, pokud bude sdělení předávané veřejnosti dostatečně zjednodušené, aby oslovilo především například běžného spotřebitele. 299 Pokud jde pak o noviny, televizní či rozhlasové vysílání, pak by výrok o trestu spočívající v povinnosti právnické osoby uveřejnit rozsudek, mohl znít následovně: Podle 23 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, se obžalované obchodní společnosti ABC, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 987/12, IČ , ukládá trest uveřejnění rozsudku, který spočívá v tom, aby na své náklady uveřejnila v některém celostátním tištěném deníku do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku jeho následující část: Obchodní společnost ABC, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 987/12, IČ , byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne uznána vinnou trestným činem podvodu, který spáchala vylákáním peněz od celkem 56 poškozených osob a způsobením škody ve výši Kč a za nějž jí byl uložen peněžitý trest v celkové výši Kč a trest uveřejnění rozsudku. Půjde-li ovšem kupříkladu o uveřejnění rozsudku ve sdělovacím prostředku dostupném prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě, tj. například na internetovém zpravodajském portálu, a nebude-li mít rozsudek velký rozsah, tj. například několik desítek či stovek stran textu, není nijak vyloučeno trvat na tom, aby byl uveřejněn úplně celý. Vždy tak bude záležet na konkrétních okolnostech každého jednoho případu, na rozsahu vydaného odsuzujícího rozsudku a na praktických možnostech určeného druhu veřejného sdělovacího prostředku. 300 Lhůta pro uveřejnění rozsudku Co do lhůty k uveřejnění odsuzujícího rozsudku lze konstatovat, že tato musí být jistě přiměřená tomu, aby stačila tuto věc právnická osoba včas zařídit, avšak aby se nevytratil výchovný účinek tohoto trestu, jež by mohl být v případě, kdy by soud určil lhůtu k uveřejnění příliš dlouhou, ohrožen. 301 Zřejmě tak bude zapotřebí počítat se lhůtou několika týdnů, nanejvýše pak měsíců ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s VANÍČEK, David. Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo, Praha: Lexis-nexis CZ, 2006, č. 8, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

131 Absence právní úpravy povinnosti provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků pravomocný odsuzující rozsudek uveřejnit Jak konstatuje Jelínek, asi největší problém představuje v případě trestu uveřejnění rozsudku nedostatečná provázanost českého právního řádu, jelikož ačkoliv zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ukládá povinnost odsouzené právnické osobě uveřejnit rozsudek nebo jeho část, a pro případ, že tak neučiní, upravuje příslušný postup, na druhé straně nestanoví žádný právní předpis povinnost provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků tento rozsudek uveřejnit, resp. jakékoliv řešení pro případ, že tito takový rozsudek uveřejnit odmítnou. 303 I přesto, že v praxi půjde o situace zřejmě výjimečné, bylo by vhodnější, aby tento nedostatek zákonodárce de lege ferenda odstranil, a to buď v příslušných právních předpisech 304 nově zakotvenou povinností provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků takový rozsudek uveřejnit, anebo pro případ, že v rozsudku určený veřejný sdělovací prostředek uveřejnění odmítne, úpravou příslušného postupu v těchto situacích přímo v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob (např. odsouzená právnická osoba nechá uveřejnit rozsudek ve veřejném sdělovacím prostředku jiném a toto bude soudem akceptováno jako splnění její povinnosti, anebo soud určí úplně jiný veřejný sdělovací prostředek). 305 Teoretická možnost obcházení účelu trestu 306 uveřejnění rozsudku Nedá mi pak nezmínit, že podle návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2004 spočívalo uveřejnění rozsudku v tom, že odsouzená právnická osoba nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho vymezené části zveřejnit v Obchodním věstníku nebo jiném soudem určeném sdělovacím prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy nebo názvu právnické osoby a jejího sídla. 307 Podle mého názoru je oproti takovéto úpravě dnes jednoznačným přínosem, že zákon o trestní odpovědnosti 303 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Např. zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového, a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 305 KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Tímto je primárně poskytnutí informace veřejnosti o tom, že se právnická osoba dopustila trestného činu v oblasti, která se veřejnosti dotýká. 307 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Tisk 745. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 12 [cit ]. Dostupná z WWW: < 124

132 právnických osob již neupřednostňuje uveřejnění rozsudku v Obchodním věstníku, který je pro tyto účely poměrně nevhodný, jelikož je s ohledem na svůj obsah, tj. informace o snížení základního kapitálu, likvidacích podniků, o konání valných hromad apod., určen pouze specifickému okruhu uživatelů. Co však v této souvislosti považuji za nedostatek zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v jeho dnešní podobě, je to, že konkretizaci veřejného sdělovacího prostředku v rámci jeho soudem určeného druhu provádí sama odsouzená právnická osoba, a to kupříkladu výběrem konkrétních novin anebo časopisu, bylo-li jako druh veřejného sdělovacího prostředku určeno tištěné periodikum. Problém zde spatřuji v tom, že si právnická osoba může teoreticky vybrat periodikum nejméně čtené, anebo se případně s jeho provozovatelem dohodnout na otištění odsuzujícího rozsudku na zcela neviditelném místě poslední strany takového periodika. Otázka řešení situace v případě úspěšnosti právnické osoby v řízení o mimořádném opravném prostředku 308 Konečně se pak více než zajímavý problém může objevit též tehdy, podá-li odsouzená právnická osoba mimořádný opravný prostředek. Je totiž nesporné, že prostřednictvím mimořádných opravných prostředků mohou rozsudky mnohdy doznat nemalých změn, neřkuli pak zproštění obžaloby. V takovém případě by nestačilo pouhé odškodnění, nýbrž s ohledem na specifika uveřejnění odsuzujícího rozsudku by mohla být adekvátní satisfakcí veřejná omluva, případně též uveřejnění zprošťujícího rozsudku, tentokráte ovšem již na náklady státu Trest uveřejnění rozsudku v praxi českých soudů Na základě svých žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, disponuji třemi rozhodnutími 310, v rámci nichž byl právnické osobě uložen trest uveřejnění rozsudku. Jako ty nejzajímavější uvedu dvě z nich. 308 Snad i na samostatnou práci by v tomto směru vydala úvaha nad možností podat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy došlo ke zrušení právnické osoby. Co se zde může jevit jako jistý paradox, je to, že v případě uložení tohoto nejzávažnějšího trestu neexistuje z důvodu faktické neexistence právnické osoby žádná možnost takový mimořádný opravný prostředek podat, a to na rozdíl od mírnějších trestů, v případě kterých takovými mimořádnými opravnými prostředky právnická osoba reálně disponuje. 309 VRBÍK, Marek. Trest uveřejnění rozsudku [cit ]. Dostupný z WWW: < 310 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/2012, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/2013, rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne , sp. zn. 2 T 131/

133 Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu byla právnická osoba odsouzena za přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle 241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že neplnila svou zákonnou povinnost a neodvedla předepsané pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění za své zaměstnance za období od 1. ledna 2012 do 30. června 2012 přesto, že povinné částky byly sráženy z jejich hrubé mzdy. Za toto jednání byl této právnické osobě uložen trest uveřejnění rozsudku v tiskovém sdělovacím prostředku. Problémem zde není to, že nebyl uveřejněn rozsudek, nýbrž trestní příkaz, když podle 314e odst. 7 tr. řádu má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Problémem je zde to, že takovým rozhodnutím byl v tomto případě trestní příkaz a trest uveřejnění rozsudku není trestem, jež by bylo možné tímto uložit (srov. 314e odst. 2 tr. řádu). Nadto pak, v rozporu s 23 odst. 1 ZTOPO, v tomto postrádáme jakékoliv konkrétní vymezení rozsahu, ve kterém bylo třeba toto rozhodnutí uveřejnit. Výše uvedený případ pak rozhodně není případem ojedinělým, ojedinělou chybou jediného soudu. Obdobně chybně postupoval i Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou 312, když tento uložil právnické osobě za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 240 odst. 1 tr. zákoníku, přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a přečin podvodu podle 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest uveřejnění rozsudku trestního příkazu v regionálním tisku, tj. v Orlickém deníku, v celém rozsahu výroku o vině a trestu právnické osoby. Nadto pak, v rozporu s 23 odst. 1 ZTOPO, tento neobsahuje ani obligatorní lhůtu pro uveřejnění takového rozhodnutí. Konečně pak na tomto místě odkazuji na Kapitolu Peněžitý trest v praxi českých soudů a již analyzované rozhodnutí Okresního soudu Praha západ 313, v rámci kterého došlo k uložení peněžitého trestu, proti čemuž ve svém odvolání brojil státní zástupce a, z povšimnutí si hodných důvodů, se domáhal vedle již uloženého trestu peněžitého též uložení trestu uveřejnění rozsudku. 311 Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/ Rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne , sp. zn. 2 T 131/ Rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 1 T 213/2012, resp. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 9 To 202/

134 5.10 Zabrání věci 26 Zabrání věci Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci uložit pozměnění věci, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí za podmínek stanovených trestním zákoníkem Podmínky a problémy ochranného opatření zabrání věci Podmínky uložení ochranného opatření zabrání věci Podstatou ochranného opatření zabrání věci je odejmout trestně odpovědné právnické osobě anebo jiné osobě věc obecně nebezpečnou, jinou věc, která slouží nebo může sloužit k páchání trestných činů, anebo odčerpání výnosů z trestné činnosti, a tím odstranění prostředků k páchání nebo podporování trestné činnosti. Úvodem třeba připomenout, že ochranné opatření zabrání věci bylo právnické osobě možné uložit již před účinností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to na základě 101 odst. 1 písm. c) a odst. 2 tr. zákoníku. Novem, které tak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob přinesl, je v podstatě pouze rozšíření možnosti ukládání tohoto ochranného opatření podle 101 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, jež dává soudu možnost uložit ochranné opatření zabrání věci též pachateli, jestliže tohoto nelze stíhat, odsoudit, anebo tehdy, upustil-li soud od jeho potrestání (k problematice institutu upuštění od potrestání v případě právnických osob srov. Kapitolu Problematika upuštění od potrestání ). V souladu s dikcí 26 ZTOPO lze ochranné opatření zabrání věci uložit pouze tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci (tj. ochranné opatření zabrání věci je ve vztahu k trestu propadnutí věci subsidiárním). Ustanovení 26 ZTOPO pak stanoví, že soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci, a to včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci uložit pozměnění věci, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí za podmínek stanovených trestním zákoníkem. Proto, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neobsahuje kompletní 127

135 úpravu tohoto ochranného opatření, bude nutné vycházet z úpravy tohoto ochranného opatření obsažené v trestím zákoníku. Ochranné opatření zabrání věci tak lze uložit jednak trestně odpovědnému pachateli, tj. například pachateli, u něhož soud upustil od potrestání, jednak pachateli činu, kterého nelze stíhat či odsoudit, tj. v tomto směru se může jednat například o zabrání věci, jež byla pachatelem užita ke spáchání činu, jehož trestnost je však již promlčena, jednak pak též osobě, která není pachatelem trestného činu, tj. například ve vztahu k věci použité ke spáchání činu, jejímž vlastníkem je osoba od pachatele rozdílná, jestliže to vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí, že bude sloužit tato věc ke spáchání zločinu (srov. 101 odst. 1 písm. a) až c) tr. zákoníku). 314 Mimo tyto podmínky pak může soud uložit zabrání věci pouze v případě, že je taková věc, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu (srov. 101 odst. 2 tr. zákoníku). Podle 104 odst. 1 tr. zákoníku pak zabraná věc, zabraná náhradní hodnota, zabraný spis anebo zařízení připadá státu. Obligatorní uložení ochranného opatření zabrání věci V případě, kdy drží pachatel anebo jiná osoba určitou věc uvedenou v 101 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve vztahu k níž je možné uložit zabrání věci, v rozporu s právním předpisem (tj. kupříkladu padělané peníze, padělatelské náčiní, střelná zbraň apod.) 315, uloží soud toto ochranné opatření vždy obligatorně ( 101 odst. 3 tr. zákoníku). Povinnost pozměnit věc, odstranit určité zařízení, odstranit označení věci, provést její změnu, anebo omezit dispozice s ní Namísto ochranného opatření zabrání věci pak může soud uložit právnické osobě povinnost pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, odstranit určité zařízení, odstranit označení věci, provést její změnu, anebo omezit dispozice ní, a k tomu stanovit přiměřenou lhůtu; pokud nebude uložená povinnost ve lhůtě soudem určené splněna, rozhodne tento o zabrání věci ( 101 odst. 4, 5 tr. zákoníku). 314 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

136 Zabrání náhradní hodnoty Ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty pak bude uloženo právnické osobě vždy, jestliže byly naplněny podmínky pro zabrání věci, avšak výkon takto uloženého opatření byl zmařen znehodnocením, zcizením, zužitkováním anebo jiným nakládáním s předmětnou věcí ( 102 tr. zákoníku). Zabrání spisů a zařízení I v případě sankcionování právnických osob se uplatní právní úprava zabrání spisů a zařízení v 103 tr. zákoníku uvedená. Pojem věci a náhradní hodnoty K pojmu věc a náhradní hodnota srov. výklad uvedený v Kapitole Podmínky a problémy trestu propadnutí věci pod body Základní podmínky pro ukládání trestu propadnutí věci; pojem věci a Propadnutí náhradní hodnoty. Otázka nadbytečnosti právní úpravy V případě tohoto ochranného opatření, které jako jediné umožňuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob právnickým osobám uložit, je podle názoru Bohuslava namístě otázka, zda není v tomto zákoně uvedená právní úprava nadbytečná, když tato více či méně kopíruje úpravu uvedenou v ustanoveních tr. zákoníku. 316 Obecně jsem se k otázce nadbytečnosti právní úpravy v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vyjadřovala již na jiných místech, tedy zde pouze v krátkosti zopakuji, že v tom, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pro posílení právní jistoty, resp. minimalizaci rizika interpretačních a aplikačních problémů či komplikací obsahuje na některých svých místech ustanovení takřka shodná s ustanoveními trestního zákoníku, nic špatného nespatřuji. Otázka samostatného ukládání ochranného opatření zabrání věci Konečně pak, pokud jde o ochranné opatření zabrání věci, přichází podle Forejta u tohoto v úvahu v podstatě jen jeho samostatné uložení, neboť toto opatření se ukládá bud právnické osobě, kterou nelze stíhat nebo odsoudit, či od jejíhož potrestání soud upustil, a tedy ji nelze uložit trest, anebo právnické osobě, která není v postavení pachatele, ale je v 316 BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, s

137 postavení zúčastněné osoby. 317 Nikoliv jen s přihlédnutím k podmínkám pro ukládání tohoto ochranného opatření stanoveným v 101 a 102 tr. zákoníku, konkrétně pak k podmínce uvedené v 101 odst. 1 písm. c), nýbrž též s ohledem na dosavadní praxi soudů v souvislosti s ukládáním tohoto ochranného opatření však lze konstatovat, že tomuto tak vždy jistě nebude (srov. následující Kapitolu Ochranné opatření zabrání věci v praxi českých soudů ) Ochranné opatření zabrání věci v praxi českých soudů Toto ochranné opatření bylo právnické osobě uloženo, a to společně s trestem zákazu činnosti v době trvání pěti let, prozatím pouze jedenkrát Problematika podmíněného odkladu výkonu trestu V závěru této kapitoly považuji za přínosné uvést krátkou úvahu nad podmíněným odkladem výkonu trestu. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nestanoví možnost podmíněně odložit výkon (ať už jakéhokoliv) trestu. Podle některých zahraničních právních úprav lze však tresty vyměřené právnickým osobám ukládat právě i s podmíněným odkladem jejich výkonu. Konkrétně nalezneme tuto možnost upravenou kupříkladu v čl. 17 zákona o odpovědnosti právnických osob za trestné činy ve Slovinsku 319. Podle tohoto zákona může soud právnické osobě uložit podmíněný peněžitý trest, přičemž pokud právnická osoba nespáchá během soudem stanovené zkušební doby další trestný čin, nebude jeho částka splatná Výhody podmíněného odkladu výkonu trestu Ať už ze strany právních teoretiků, anebo ze strany osob či orgánů aplikujících zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v praxi, se četně vyskytují návrhy na zavedení možnosti podmíněně odložit trest právnické osobě uložený. Kalvodová tak například 317 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s Rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 3 T 191/ Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (ZOPOKD) [cit ]. Dostupný z WWW: < 320 KAVĚNA, Martin. Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. Praha: Parlament České republiky. Parlamentní institut. 2007, studie č , s. 13. [cit ]. Dostupný z WWW: < 130

138 navrhuje, resp. přímo doporučuje zavést podmíněný trest zákazu činnosti, který by dle jejích slov eliminoval negativní dopady tohoto trestu, současně působil pozitivně motivačně, preventivně a ve větší míře by odrážel zásadu personality trestu. 321 Ze strany státních zastupitelství pak zaznívají opakovaně návrhy volající po zavedení institutu podmíněného odsouzení právnické osoby s obdobným odůvodněním, tj. že takto ukládané tresty by mohly lépe naplnit svou preventivní funkci. 322 S těmito námitkami nelze než souhlasit, nadto pak pokud jde o námitky státních zástupců, když v tomto případě se jedná skutečně o ryze praktické názory, resp. názory založené na faktických zkušenostech a problémech získaných v rámci jimi dozorovaných trestních řízení. Dále se nám pak spolu s možností podmíněného odkladu výkonu trestu výrazně rozšiřuje individualizace trestání, v důsledku čehož je možné reagovat na každý jeden případ týkající se právnické osoby citlivěji a posuzovat tento zvlášť pečlivě ve vztahu k jeho okolnostem či nejmenším zvláštnostem. Stejně tak je pak potřeba spatřovat výhodu podmíněného odkladu výkonu trestu též v tom, že ačkoliv nebudeme výchovně působit na právnickou osobu jako takovou, v souladu s dříve uvedeným však fakticky zástupně ovlivníme prostřednictvím tohoto trestu chování fyzických osob, které jménem právnické osoby například jednají, když tyto by si jistě nepřály, aby klesly jejich výplaty v důsledku právnické osobě uloženého peněžitého trestu apod. 323 Za vhodné považuji konečně i to, že by měl soud v rámci podmíněného odkladu výkonu trestu možnost uložit právnické osobě přiměřená omezení anebo přiměřené povinnosti jako je tomu v případě fyzických osob (jako vhodná by se mohla jevit v některých případech například povinnost veřejně se osobně omluvit poškozenému, kterou příkladmo uvádí 48 odst. 4 písm. j) tr. zákoníku). Co by ovšem mohlo činit problém, je podmíněný odklad výkonu trestu s dohledem. V této souvislosti se můžeme totiž ptát, zda by byla Probační a mediační služba skutečně tou nejvhodnější institucí, jež by měla dohled nad právnickou osobou vykonávat, tedy zda k tomu má potřebnou specializaci a oprávnění, když podle některých zahraničních právních úprav vykonává takový dohled nad právnickou osobou soudem určená odborná osoba mající 321 KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In: JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s Nejvyšší státní zastupitelství. Zvláštní zpráva o poznatcích z aplikace zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne , sp. zn. 7 NZN 604/2014, s FENYK, Jaroslav. Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob a český návrh zákona o trestním soudnictví nad právnickými osobami. Státní zastupitelství, 2003, č. 2 3, s

139 znalosti v oblasti činnosti dané právnické osoby. 324 Dále pak odkazuji v této souvislosti na to, co bylo k otázce dohledu vykonávaného nad právnickou osobou uvedeno v Kapitole Problematika upuštění od potrestání a Kapitole Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Otázka soudního dohledu nad činností právnické osoby Okruh trestů, u nichž by bylo účelné jejich výkon podmíněně odložit K výše uvedenému je pak potřeba závěrem doplnit, že v případě podmíněně odloženého výkonu trestu se jedná vždy o opatření, jež je spojeno s jiným trestem. Jeho uložení ovšem není myslitelné u všech druhů trestů, které ve svém 15 zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vyjmenovává. Nejlépe si lze tento představit například v jeho spojení s tresty strukturálními, tedy typicky se zákazem činnosti, anebo pak u trestů majetkových, zde pak zejména u trestu peněžitého. Naopak se tato možnost jeví jako velmi nevhodná v případě trestu zrušení právnické osoby, když vzhledem k tomu, že má tento přicházet v úvahu víceméně pouze v případech nejzávažnějšího ohrožení právem chráněných společenských hodnot, pak z povahy věci plyne, že za tak závažné porušení právního řádu je tento trest zcela namístě a podmíněný odklad jeho výkonu by se tedy více než zjevně míjel svým účinkem. Stejně tak lze možnost odkladu výkonu trestu zpochybňovat též v případě trestu uveřejnění rozsudku. U tohoto je nevhodnost podmíněného odkladu jeho výkonu dána již proto, že by v mezidobí od odsouzení právnické osoby mohla uběhnout delší doba a uveřejnění takového odsuzujícího rozsudku by pak nemělo takový účinek, jakého by bylo možné dosáhnout krátce po právní moci rozhodnutí, jímž by byl tento trest uložen. 324 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. Praha: Linde, 2012, s

140 6 Zánik výkonu trestu a zánik účinků odsouzení K problematice sankcionování právnických osob patří neodmyslitelně i témata zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení. Za účelem dosažení komplexnosti této práce tak nelze oba tyto instituty nijak opominout, a tedy se na tyto blíže zaměřím a následně je budu analyzovat právě v nacházející kapitole jím věnované. 6.1 Zánik výkonu trestu Důvody zániku výkonu trestu spočívají v okolnostech, které nastaly po právní moci rozhodnutí, jímž byl uložen trest, a které způsobují, že již nelze takto pravomocně uložený trest vykonat. Tyto je zapotřebí odlišovat od důvodů zániku trestní odpovědnosti právnické osoby podle 11 ZTOPO (účinná lítost) a 12 ZTOPO (promlčení trestní odpovědnosti), stejně jako od okolností vylučujících protiprávnost, které jako takové neupravuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, nýbrž jsou tyto obsaženy v trestním zákoníku, který na tomto místě užijeme subsidiárně ( tr. zákoníku za užití 1 odst. 2 ZTOPO). 325 Důsledkem zániku výkonu trestu je tak ve shodě s výše uvedeným zánik práva státu na jeho výkon, přestože byl tento rozhodnutím soudu již pravomocně uložen a dosud nebyl nevykonán 326 ; na druhé straně pak zaniká povinnost odsouzeného podrobit se výkonu takového trestu. K zániku výkonu trestu musí soud přihlédnout vždy z úřední povinnosti. 327 Za důvody zániku výkonu trestu můžeme u odsouzené právnické osoby považovat obecně následující. -Promlčení výkonu trestu ( 24 a 25 ZTOPO). -Udělení milosti či vyhlášení amnestie prezidentem republiky (čl. 62 písm. g), čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy). -Zrušení nebo zánik právnické osoby bez právního nástupce (k tomuto srov. přiměřeně 10 a 32 ZTOPO). 325 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Tamtéž, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s

141 -Výkon trestu, včetně upuštění od výkonu trestu či jeho zbytku (srov. 315 a násl. tr. řádu, zejm. pak 344 odst. 1 tr. řádu u peněžitého trestu a 350 odst. 2 tr. řádu u trestu zákazu činnosti) Promlčení výkonu trestu 24 Promlčení výkonu trestu Trest uložený právnické osobě nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí a) třicet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 560 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 15 let, b) dvacet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 380 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 10 let, c) deset let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v nejméně 200 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí alespoň 5 let, d) pět let při odsouzení k jinému trestu. 25 Vyloučení z promlčení Výkon trestu uloženého pro trestný čin teroristického útoku ( 311 trestního zákoníku), pokud byl spáchán za takových okolností, že zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, se nepromlčuje. Účel či funkce trestu ukládaného právnické osobě je poněkud odlišná od téhož v případě osob fyzických, a to už s ohledem na zjevné rozdíly mezi těmito dvěma právními subjekty (k tomuto vizte Kapitolu Účel trestu ). Ani u právnických osob však nemá smysl trvat na požadavku výkonu trestu po uplynutí určité, zákonem stanovené, doby. Proto obdobným způsobem, jako je upraven institut promlčení výkonu trestu u fyzických osob v 94 tr. zákoníku, upravil zákonodárce tento i v případě osob právnických; některé podrobnosti, tohoto instututu se dotýkající, je však nutno převzít a subsidiárně aplikovat trestní zákoník, 134

142 neboť tyto zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nijak výslovně neupravuje (k tomuto bude uvedeno více dále). 328 V souladu s výše uvedeným, materiálními důvody toho, proč po uplynutí určité doby dochází k zániku výkonu trestu, je zde, obdobně jako u osob fyzických, prvně s plynoucí dobou úměrně klesající zájem společnosti na výkonu uloženého trestu, což vychází z principu, že pouze včasný výkon trestu může splnit jeho účel; v druhé řadě pak, pokud se odsouzená právnická osoba v promlčecí době nedopustila dalšího trestného činu, na který zákon stanoví trest stejný či přísnější, lze mít za to, že u této došlo, a to i bez vlastního výkonu trestu, k pozitivnímu vývoji, a tedy proto, že nebezpečí, které od této pravomocně odsouzené právnické osoby původně hrozilo, již buď vůbec neexistuje, anebo toto výrazně pokleslo 329, není již výkonu trestu třeba. 330 Podmínky promlčení výkonu trestu jsou upraveny v 24 ZTOPO. K této speciální právní úpravě byl zákonodárce nucen přistoupit proto, že u fyzických osob je délka promlčecí doby navázána v drtivé většině případů na výměru uloženého trestu odnětí svobody a tento trest není možné právnickým osobám uložit. Za účelem vyjádření závažnosti spáchaného trestného činu tak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví po vzoru rakouské právní úpravy 331 délku promlčecí doby pro případ uložení trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a zákazu přijímání dotací a subvencí v závislosti na jeho výměře na pět až třicet let; pokud jde o trest peněžitý, je u tohoto rozpětí možné promlčecí doby stanoveno shodně jako v předchozím případě, přičemž rozhodný je zde počet denních sazeb soudem v tom kterém případě vyměřený. U všech ostatních druhů trestů, resp. jejich výměr, je poté zákonem nastavena jednotná délka promlčecí doby, která činí pět let. Na promlčení výkonu trestu uloženého právnické osobě pak nemá žádný vliv, zda je či není promlčen výkon trestu, který byl soudem uložen za tentýž trestný čin fyzické osobě, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, a naopak ( 9 odst. 3 ZTOPO) FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s Jinou právní úpravu představuje například právní úprava polská či švýcarská, která pro promlčení výkonu trestu uloženého právnické osobě stanoví jednu délku promlčecí doby. 332 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

143 Jak uvádí důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob z roku 2011, ve všech ostatních otázkách dotýkajících se zániku výkonu trestu se pak, až na výjimky dané povahou věci (k tomuto více dále), užije subsidiární úprava trestního zákoníku ( 94 tr. zákoníku) 333 ; spolu s tímto je pak třeba užít v některých případech i trestního řádu ( 350k tr. řádu). Počátek běhu promlčecí doby tak upravuje v souladu s výše uvedeným 94 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví, že tato počíná právní mocí odsuzujícího rozsudku, kterým byla právnická osoby uznána vinnou a byl jí uložen trest, o jehož promlčení výkonu jde. 334 O skončení běhu promlčecí doby se pak rozhodne z úřední povinnosti v rámci rozhodnutí o promlčení výkonu trestu dle 350k tr. řádu. 335 Pokud jde o samotný běh promlčecí doby, pak co není možné, je její stavení. Tato skutečnost je dána tím, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neupravuje pro stavení promlčecí doby žádnou okolnost a překážky působící stavení promlčecí doby výkonu trestu dle 94 odst. 3 tr. zákoníku jsou svou povahou zcela jednoznačně navázány na osoby fyzické (nemožnost vykonat trest pro zdržování se odsouzeného v cizině, výkon ústavního ochranného léčení či zabezpečovací detence, výkon trestu odnětí svobody); k tomuto srov. 1 odst. 2 in fine ZTOPO. Naproti tomu, i u právnických osob se uplatní institut přerušení promlčecí doby ( 94 odst. 4 tr. zákoníku). K přerušení promlčecí doby dochází tehdy, učinilli soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde (tj. typicky výzvu k zaplacení peněžitého trestu ve smyslu 341 tr. řádu, výzvu k uveřejnění rozsudku dle 41 odst. 1 ZTOPO či uložení pořádkové pokuty v souvislosti s trestem uveřejnění rozsudku upravené v 41 odst. 2 ZTOPO), anebo spáchala-li odsouzená právnická osoba v promlčecí době nový trestný čin, na který stanoví trestní zákon trest stejný či přísnější (rozhodující je tu srovnání trestů stanovených trestním zákoníkem u trestných činů dle 7 ZTOPO, nikoliv srovnání konkrétně uložených trestů). Každým takovým přerušením promlčecí doby výkonu trestu z kteréhokoliv důvodu uvedeného v 94 odst. 4 tr. zákoníku pak počíná běžet celá promlčecí doba znovu ( 94 odst. 5 tr. zákoníku) Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 46 [cit ]. Dostupná z WWW: < 334 Pozn.: pro případ, kdy by nabyl výrok o vině právní moci již dříve, bude vždy rozhodující právní moc výroku o trestu. 335 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

144 V souvislosti se vším dříve uvedeným je však více než namístě uvést, že promlčení výkonu trestu není možné ve všech případech. První, zákonem explicitně uvedenou výjimku reagující na mezinárodní závazky České republiky 337, představuje ustanovení 25 ZTOPO, které stanoví, že výkon trestu uloženého pro trestý čin teroristického útoku ( 311 tr. zákoníku), pokud byl spáchán za takových okolností, že zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti 338 podle předpisů mezinárodního práva, se nepromlčuje. Dále pak nelze o promlčení výkonu trestu hovořit též v těch případech, kdy dochází k výkonu trestu samotným dnem právní moci odsuzujícího rozsudku. Tak v případě uložení trestu zrušení právnické osoby dochází ke zrušení právnické osoby a jejímu vstupu do likvidace dnem právní moci rozsudku, v případě trestů propadnutí majetku nebo propadnutí věci se vlastníkem propadlého majetku nebo věci stává stát opět téže okamžikem. Obdobně lze posuzovat i případy trestů, jejichž podstata spočívá v zákazu určitého jednání na stanovenou dobu, tedy trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži a trest zákazu přijímání dotací a subvencí doba, po kterou je třeba zákazy, které jsou obsahem těchto trestů, respektovat, běží ode dne právní moci rozsudku, tedy není jako taková podmíněna opatřením soudu, které by směřovalo k výkonu takového trestu. Lze tak uzavřít, že ustanovení 24 ZTOPO o promlčení výkonu trestu se týká pouze trestu peněžitého a trestu uveřejnění rozsudku, když v ostatních případech 337 K nepromlčitelnosti výkonu trestu zavazuje konkrétně Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti přijatá v New Yorku dne (vyhlášená pod č. 53/1974 Sb.). 338 Římským statutem přijatým dne byla založena jurisdikce (stálého) Mezinárodního trestního soudu v Haagu ve vztahu ke zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. Jedná se o nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek. Česká republika je od roku 2009 smluvní stranou Římského statutu a spadá pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu. Dle čl. 7 Římského statutu se v mezinárodním právu trestním zločinem proti lidskosti rozumí vražda, vyhlazování, zotročování, deportace, mučení a další, pokud je takový čin spáchán v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku. Válečný zločin je definován v čl. 8 Římského statutu jako závažné porušení Ženevských úmluv ze dne (zejména úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví, braní rukojmí a jiné), jiné případy závažného porušení zákonů a obyčejů platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech v existujícím rámci mezinárodního práva (např. úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu, úmyslné vedení útoků proti civilním objektům, používání jedu nebo otravných zbraní atd.) a další činy specifikované v čl. 8 odst. 2 písm. a) až f) Římského statutu. Při posuzování, zda je naplněna podmínka 25 ZTOPO, je třeba kvalifikovat spáchané protiprávní jednání jednak dle ustanovení 311 tr. zákoníku jako trestný čin teroristického útoku a zároveň aplikovat příslušné mezinárodní dokumenty, tedy zejména Římský statut Mezinárodního trestního soudu a posoudit, zda spáchaný trestný čin naplňuje ( zakládá ) také skutkovou podstatu zločinu proti lidskosti nebo válečného zločinu. Je nutné upozornit, že orgán činný v trestním řízení by měl přímo aplikovat příslušné předpisy mezinárodního práva a pravděpodobně nebude moci vycházet pouze z hlavy XIII. zvláštní části trestního zákoníku, která upravuje trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy. Ačkoli jsou tyto v podstatě promítnutím mezinárodních závazků do českého právního řádu, nelze v tomto případě zaměňovat trestné činy proti lidskosti dle trestního zákoníku a zločiny proti lidskosti definované v Římském statutu. (Zdroj: FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, komentář k 13 ZTOPO, který upravuje vyloučení z promlčení trestní odpovědnosti.) 137

145 je vyloučeno promlčení výkonu těchto trestů via facti 339, a jejich výčet ve výše uvedeném ustanovení 24 písm. a) až d) ZTOPO má jen ten význam, že vymezuje délku doby potřebné ke vzniku fikce neodsouzení právnické osoby dle 27 ZTOPO (k tomuto více dále) Další způsoby zániku výkonu trestu Ačkoliv uvádí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pouze jedinou okolnost působící zánik výkonu trestu, a to dříve probrané promlčení výkonu trestu, také u právnických osob se mohou uplatnit jiné, již v úvodu této kapitoly zmíněné, zvláštní případy zániku výkonu trestu. Na prvém místě připadá v úvahu individuální milost prezidenta republiky anebo milost hromadná, tzv. amnestie (srov. čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy spolu s 366 až 370 tr. řádu). 340 Podle Forejta je však vzhledem k historickému vývoji milosti a amnestie a ústavním zvyklostem více než diskutabilní, zda je namístě těchto prostředků využívat i v případě trestů uložených právnické osobě, neboť jde o prostředky, jež bývají spíše chápány jako prostředky zmírnění nepřiměřené tvrdosti zákona, protože umožňují zohlednění zcela mimořádných skutečností, zejména sociálního charakteru. 341 I přesto však tento závěrem konstatuje, že podmínky pro udělení milosti nebo amnestie právním řádem stanoveny nejsou, a tedy nelze aplikaci těchto institutů ve vztahu k právnickým osobám a priori nijak vyloučit. Ostatně, jak uvádí Pavlíček, v souvislosti s obratem k formálnímu pojetí trestného činu se mohou vyskytnout případy, kdy se požadavek ekvity dosane do rozporu s důslednou aplikací zákona soudem; pro takové mimořádné případy mohou být pravomoci hlavy státu zmírňovat a promíjet tresty namístě i právně filosoficky zdůvodnitelné. 342 Pokud jde o zánik odsouzené právnické osoby, pak, obecně řečeno, není tento sám o sobě a bez dalšího důvodem pro zánik výkonu trestu, a to na rozdíl od situace, která panuje z povahy věci u trestů uložených fyzickým osobám v případě jejich smrti. Po pravomocném odsouzení až do doby výkonu uloženého trestu je totiž odsouzená právnická osoba dosti omezena v možnosti svého zrušení, přeměny či zániku, a to s výjimkou případu, kdy by 339 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s Tamtéž, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s PAVLÍČEK, Václav. O ústavních problémech milosti a amnestie v České republice. In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie (ed.): Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, 1998, s

146 důsledky byly nepřiměřené povaze spáchaného trestného činu (srov. 32 ZTOPO). Kromě toho, pro případ zániku právnické osoby s právním nástupcem je pak třeba aplikovat ustanovení 10 ZTOPO, jež hovoří o přechodu trestní odpovědnosti na právního nástupce právnické osoby, tj. právo státu a povinnost odsouzeného vykonat uložený trest nezaniká, neb bude tento vykonán na jiné právnické osobě, než na té, která byla odsouzena. Zánik právnické osoby tak představuje podle Forejta ve shodě s výše uvedeným důvod zániku výkonu trestu uloženého právnické osobě pouze tehdy, pokud se předseda senátu nedovolá neplatnosti úkonů, které po pravomocném skončení věci vedly k zániku právnické osoby bez právního nástupce, anebo pak v případě, kdy nástupcem právnické osoby bude osoba trestně neodpovědná ( 6 ZTOPO). 343 V této souvislosti se tak nelze ztotožnit s názorem Kratochvíla či Fenyka, kteří možnost zániku výkonu trestu pro případ zániku či zrušení právnické osoby zcela vylučují ( (...) naopak nebude možná obdoba zániku výkonu trestu v důsledu zániku či zrušení právnické osoby jako případná analogie smrti fyzické osoby ). Zánik výkonu trestu pak představuje konečně i samotný výkon trestu, resp. případ (podmíněného) upuštění od výkonu trestu či jeho zbytku (k tomuto srov. 315 a násl. tr. řádu, zejm. pak 344 odst. 1 tr. řádu u peněžitého trestu a 350 odst. 2 tr. řádu u trestu zákazu činnosti). Pro více informací k této problematice vizte Kapitolu Podmínky a problémy peněžitého trestu pod bodem Upuštění od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku a Kapitolu Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti; započtení. 6.2 Zánik účinků odsouzení 27 Zánik účinků odsouzení Na odsouzenou právnickou osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena, jestliže od právní moci odsuzujícího rozsudku uplynula doba uvedená v 24. Poslední hmotněprávní ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob představuje 27 ZTOPO, v rámci něhož je řešena problematika zániku účinků odsouzení. 343 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s

147 Podstatou tohoto institutu je, že se na pachatele trestného činu po uplynutí zákonem stanovené doby hledí, jako by nebyl odsouzen. Ustanovení 27 ZTOPO, které se věnuje této problematice, tak v podstatě supluje institut zahlazení odsouzení, který se uplatňuje u osob fyzických podle ustanovení 105 tr. zákoníku Smysl existence institutu zániku účinků odsouzení Hlavním smyslem 27 ZTOPO je zjednodušit právnické osobě její resocializaci a odstranit veškeré nepříznivé důsledky z jejího odsouzení plynoucí. 346 Takový negativní důsledek odsouzení totiž nepředstavuje pouze samotný trest právnické osobě uložený, nýbrž toto s sebou nese i další důsledky, ať již právní anebo faktické povahy. Problém představuje již samotná faktická negativní publicita odsouzení právnické osoby a s tím spojená nedůvěra vůči ní, jež se může následně projevit kupříkladu odlivem zákazníků, větší ostražitostí ze strany dozorujících orgánů, obchodních partnerů či investorů. 347 Odsouzená právnická osoba pak bude mít zpravidla do značné míry ztížené postavení v právních vztazích (typicky v oblasti poskytování úvěrů či uzavírání významných smluv apod.) 348 a spolu se svým odsouzením ztratí tzv. trestní zachovalost (bezúhonnost), jež je dle řady právních předpisů striktní podmínkou pro získání povolení, výkon určitých funkcí či přístup k určitým činnostem. Typicky trestněprávním dopadem je pak hodnocení osoby pachatele jakožto recidivisty. 349 Tato výše uvedená konstatování jsou pak dána, resp. umocněna samotnou skutečností, že výpis z evidence Rejstříků trestů týkající se právnické osoby se vydá, a to na rozdíl od osob fyzických, kterékoliv osobě na její písemnou žádost, tedy nejen právnické osobě, které se výpis týká (k tomuto srov. 11 odst. 1 ZRT a výklad v Kapitole Rejstřík trestů právnických osob ). V případě, kdy dojde k zániku účinků odsouzení, je však veškerých dříve uvedených nepříznivých důsledků svého odsouzení právnická osoba zbavena, když tyto záznamy již výpis z evidence Rejstříku trestů nevykazuje, a příslušné informace jsou nadále vedeny pouze v opise Rejstříku trestů, který se vydává jen orgánům činným v trestním řízení, Ministerstvu spravedlnosti a dalším zákonem stanoveným orgánům ( 10 ZRT). 346 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

148 K výše uvedenému je však potřeba dodat, že fikce, že se na odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen, neznamená v žádném případě odstranění pravomocného odsuzujícího rozsudku zakládajícího zahlazené odsouzení. Tento rozsudek i nadále právně existuje, lze vůči němu kupříkladu uplatnit mimořádné opravné prostředky a touto cestou případně dosáhnout jeho zrušení či změny; stejně tak lze provádět výkon jeho výroků o náhradě škody, nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení. Takové zahlazené odsouzení pak nemění ničeho ani na oprávnění poškozeného uplatnit své nároky spojené s účastí v řízení ( 154 tr. řádu) či na povinnosti hradit náklady řízení ( 152 tr. řádu) Podmínky zániku účinků odsouzení Institut zahlazení odsouzení, který se uplatňuje dle 105 tr. zákoníku v rámci trestní odpovědnosti fyzických osob, je založen na podmínce, že odsouzený vedl po výkonu trestu, prominutí trestu, nebo promlčení jeho výkonu řádný život. Podstatou zahlazení odsouzení je tak především výchovné působení na pachatele. Protože, soudě dle formulace 27 ZTOPO, není podle zákonodárce zřejmě dost dobře možné vztáhnout požadavek vedení řádného života i na osoby právnické, avšak nebylo by jistě spravedlivé požadovat po pachateli, právnické osobě, aby nesl nepříznivé důsledky svého odsouzení po celou dobu své existence, vytvořil tento pro účely trestní odpovědnosti právnických osob institut nový, dříve uvedenému obdobný. 351 Ve svém 27 tak zákon o trestní odpovědnosti právnických osob stanoví, že se na odsouzenou právnickou osobu hledí, jako by nebyla odsouzena (tzv. fikce neodsouzení), jestliže od právní moci odsuzujícího rozsudku uplynula doba uvedená v 24 ZTOPO. Zatímco tak trestní zákoník stanoví v 105 odst. 1 pod písm. a) až e) specifické lhůty, jejichž uplynutím nastávají spolu s dalšími předpoklady účinky zahlazení, pro určení délky doby potřebné pro zánik účinků odsouzení odkazuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob na ustanovení dotýkající se promlčení výkonu trestu, a tedy tato činí pět, deset, dvacet anebo třicet let. Ačkoliv bychom se mohli udivovat nad tím, že délka doby pro zánik účinků odsouzení potřebná je fakticky až dvakrát delší než u osob fyzických, je třeba upozornit na to, že v případě právnických osob počíná běžet tato doba na rozdíl od fyzických osob již ihned po právní moci odsuzujícího rozsudku a nikoliv až po samotném výkonu trestu, resp. jeho 350 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

149 prominutí či promlčení. Protože pak zánik účinků odsouzení právnické osoby nastává ex lege prostým uplynutím stanovené doby, není nijak zapotřebí, aby o tomto soud rozhodoval zvláštním usnesením. 352 Ve smyslu 27 ZTOPO tuto dobu nestaví ani nepřerušují žádné okolnosti. Na to, zda nastane fikce neodsouzení, tak nemá žádný vliv chování právnické osoby po jejím odsouzení, a to ani v případě, kdy by se tato dopustila recidivy a spáchala v této době další trestný čin; s ohledem na formulaci 27 ZTOPO pak na vznik fikce neodsouzení nemá vliv dokonce ani to, zda právnická osoba uložený trest vůbec vykonala. 353 Na případ, kdy bylo právnické osobě uloženo více druhů trestů, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nijak nepamatuje, a tedy se v této otázce subsidiárně užije ustanovení 105 odst. 5 a 6 tr. zákoníku doba potřebná pro vznik fikce neodsouzení se bude odvíjet od toho trestu, pro který platí nejdelší doba pro promlčení jeho výkonu stanovená. S ohledem na výše zmíněnou zásadu subsidiarity trestního zákoníku vyjádřenou v 1 odst. 2 ZTOPO však dále vyvstává otázka, zda bude možné uplatnit i v případě odsouzené právnické osoby institut tzv. předčasného zániku účinků odsouzení. U odsouzených, fyzických osob, umožnuje trestní zákoník soudu zahladit odsouzení na žádost odsouzeného nebo na žádost toho, kdo je oprávněn nabídnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného, i před uplynutím příslušné zákonné lhůty, a to pokud odsouzený prokázal po výkonu nebo prominutí trestu nebo promlčení jeho výkonu svým velmi dobrým chováním, že se napravil ( 105 odst. 3 tr. zákoníku). Podle názoru Jelínka se u právnických osob toto ustanovení trestního zákoníku neuplatní, a to vzhledem ke specifickému postavení právnické osoby a speciální právní úpravě zániku účinků odsouzení v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. 354 Osobně jsem však toho názoru, že v tomto případě nelze bez dalšího argumentovat zcela speciální právní úpravou, neb pak by v úvahu nepřipadaly ani, dále uvedené, jiné možné způsoby zániku účinků odsouzení právnické osoby (smyslem ustanovení 27 ZTOPO je pouze upravit ustanovení 105 tr. zákoníku pro účely trestní odpovědnosti právnických osob), stejně jako jejím specifickým postavením, když pokud jde o nápravu pachatele či jeho chování, se stejnými pojmy pracovaly soudy již v souvislosti s upuštěním od potrestání a v rámci jejich rozhodnutí s těmito neměly žádné problémy (k tomuto vizte Kapitolu Problematika upuštění od potrestání ). Domnívám se tak, že shodně by tomu tak mělo být i 352 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

150 zde, a tedy, i s ohledem na účel či podstatu zániku účinků odsouzení, a priori vylučovat možnost aplikace tohoto institutu a trvat tak fakticky pouze na umělém prodlužování trápení právnické osoby a jejím zhoršeném postavení, pokud se tato materiálně skutečně napravila, nijak nelze. Konečné řešení této otázky však přinese jistě až soudní judikatura Další způsoby zániku účinků odsouzení Kromě zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob speciálně upraveného institutu zániku účinků odsouzení může mít shodné důsledky jako tento i rozhodnutí prezidenta republiky v rámci individuální či hromadné milosti (čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy) 355 ; k tomuto srov. výklad v Kapitole Další způsoby zániku výkonu trestu a, teoreticky nahlíženo, i případy, kdy došlo k upuštění od potrestání ( 46 odst. 4 tr. zákoníku) či k osvědčení se pachatele po podmíněném upuštění od potrestání s dohledem ( 48 odst. 8 tr. zákoníku); k možnosti užití těchto institutů v případě pachatele, právnické osoby, uvádím více v Kapitole Problematika upuštění od potrestání. Pokud jde o ostatní případy, ve kterých nastává v případě pachatele, fyzické osoby, fikce neodsouzení, pak se tyto u právnických osob zásadně neužijí, a to s ohledem na speciální a výslovnou právní úpravu těchto případů v ustanovení 27 ZTOPO; tak kupříkladu v případě vykonání peněžitého trestu uloženého za trestný čin spáchaný z nedbalosti nebo po pravomocném upuštění od výkonu jeho zbytku dojde k fikci neodsouzení vždy pouze až po uplynutí doby stanovené v 27 ZTOPO a ustanovení 69 odst. 4 tr. zákoníku tak nelze užít; z téže důvodu pak nelze aplikovat ani ustanovení 74 odst. 2 tr. zákoníku, jež stanoví, že po vykonání trestu zákazu činnosti se na odsouzenou fyzickou osobu hledí, jako by odsouzena nebyla Tamtéž. 356 FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, s

151 7 Obecný pohled na sankcionování právnických osob v praxi českých soudů Vzhledem k tomu, že aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob probíhá v České republice již pátým rokem, je zapotřebí věnovat sankcionování právnických osob pozornost i po stránce praktické a shrnout tak a doplnit vše dříve uvedené. V Příloze 1 a 2 nalezneme statistiky, které obsahují výčet soudů, které již pravomocně uložily alespoň jedné právnické osobě v rámci trestního řízení proti ní vedeného některou ze sankcí podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, výčet sankcí, které byly těmito soudy uloženy a výčet trestných činů, za něž byly právnické osoby takto sankcionovány. Tyto statistiky mi byly zaslány na základě mých žádostí o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Ministerstvem spravedlnosti, které odpovídalo v listopadu roku 2014 a dále pak v lednu roku 2016 na dotaz, kterými soudy byla v letech 2012, 2013, 2014 a následně pak v roce 2015 právnickým osobám pravomocně uložena některá ze sankcí uvedených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, o jakou sankci se jednalo a pro který trestný čin byla tato v tom kterém případě uložena. Ze statistik 357 plyne následující. 7.1 Vyhodnocení praxe českých soudů v letech 2012, 2013, 2014 a Rok 2012 V roce 2012 nebyla právnické osobě uložena pravomocně ani jedna sankce. Nutno ovšem dodat, že už v tomto roce bylo známo necelých 20 případů zahájení trestního stíhání proti právnické osobě Tyto statistiky, resp. údaje v nich obsažené jsou platné pro roky 2012, 2013 a 2014 ke dni , pro rok 2015 pak ke dni VIDRNA, Jan. Masakr firem se zatím nekoná. Komora. 2013, č. 7 8, s. 37 [cit ]. Dostupný z WWW: < 144

152 7.1.2 Rok 2013 V roce 2013 byly českými soudy pravomocně uloženy právnickým osobám celkem 3 tresty. Tyto tresty uložil v každém případě jiný soud, a to Obvodní soud pro Prahu 1, Krajský soud v Ostravě a Městský soud v Brně. Konkrétně byl v těchto případech jako trest zvolen dvakrát trest uveřejnění rozsudku, jedenkrát pak trest peněžitý. Právnické osoby byly v tomto roce sankcionovány dvakrát za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, jedenkrát pak za dotační podvod v souběhu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie Rok 2014 V roce 2014 bylo českými soudy pravomocně uloženo právnickým osobám celkem 22 trestů. Tyto tresty uložil v celé polovině případu, tedy v jedenácti případech, Městský soud v Brně, ve třech dalších případech pak Okresní soud v Hodoníně. Po dvou věcech skončených pravomocným rozhodnutím, v rámci něhož byl uložen právnické osobě trest, rozhodl Okresní soud ve Frýdku Místku a Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou. Ve zbylých případech pak takto rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 10, Okresní soud v Benešově a Okresní soud v Teplicích. V devíti případech byl jako nejpřiléhavější trest vybrán trest peněžitý. V dalších třech případech pak tento v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku. Jako samostatně uložený trest zvolily soudy trest uveřejnění rozsudku celkem třikrát. Pětkrát soud uložil trest zákazu činnosti a ke zrušení právnické osoby došlo pravomocně ve dvou případech. V tomto roce pak soudy sankcionovaly právnické osoby celkem osmkrát za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, čtyřikrát za trestný čin podvodu, dvakrát za trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi a za zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Jedenkrát pak byla právnické osobě uložena sankce za trestný čin neoprávněného nakládání s odpady a za trestný čin úvěrového podvodu. 145

153 7.1.4 Rok 2015 V roce 2015 bylo českými soudy uloženo právnickým osobám pravomocně celkem 63 trestů. Tyto tresty uložil ve dvaceti pěti případech, tedy skoro v polovině všech takto skončených věcí, Městský soud v Brně, v sedmi dalších pak Okresní soud v Hodoníně. Po šesti věcech skončených pravomocným rozhodnutím, v rámci něhož byl uložen právnické osobě trest, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1, po třech pak Okresní soud v Jindřichově Hradci a Okresní soud v Kroměříži. Dvě rozhodnutí, v rámci kterých byl právnickým osobám uložen pravomocně trest, vydal Okresní soud v Břeclavi, Okresní soud Praha západ a Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, rozhodnutí jedno pak Obvodní soud pro Prahu 3, Obvodní soud pro Prahu 7, Obvodní soud pro Prahu 8, Okresní soud Brno venkov, Okresní soud Frýdek Místek, Okresní soud Náchod, Okresní soud Pelhřimov, Okresní soud Příbram, Okresní soud Teplice, Okresní soud Trutnov, Okresní soud Třebíč, Okresní soud Zlín a Okresní soud Žďár nad Sázavou. Nejčastěji ukládanou sankci v tomto roce představoval peněžitý trest, jež byl pravomocně uložen celkem ve dvaceti dvou případech. Dále pak byly právnické osoby sankcionovány trestem zákazu činnosti, a to ve dvaceti případech, trestem uveřejnění rozsudku, a to ve čtrnácti případech, trestem zrušení právnické osoby, a to v pěti případech. V jednom případě pak došlo k pravomocnému uložení trestu zákazu činnosti v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku a trestu zákazu činnosti spolu s ochranným opatřením zabrání věci. V tomto roce pak soudy sankcionovaly právnické osoby celkem třicetkrát za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, osmnáctkrát za trestný čin podvodu, šestkrát za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a dvakrát za trestný čin vydírání a trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Jedenkrát pak byla právnické osobě uložena sankce za trestný čin úvěrového podvodu, trestný čin poškození lesa, trestný čin úvěrového podvodu v souběhu s trestným činem podvodu, trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v souběhu s trestnými činy padělání a pozměnění veřejné listiny a podvodu a konečně pak za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby v souběhu s trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. 146

154 7.2 Tři nej Nejaktivnější soudy Pokud jde o nejaktivnější soudy, u kterých skončilo trestní řízení proti právnické osobě od roku 2012 pravomocným rozhodnutím, v rámci něhož byla této uložena některá ze sankcí vypočtených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, pak můžeme co do těchto konstatovat následující pořadí či výsledky. 1. Městský soud v Brně celkem 37 takových rozhodnutí (tj. 42 % z celkového počtu rozhodnutí). 2. Okresní soud v Hodoníně celkem 10 takových rozhodnutí (tj. 12 % z celkového počtu rozhodnutí). 3. Obvodní soud pro Prahu 1 celkem 7 takových rozhodnutí (tj. 8 % z celkového počtu rozhodnutí). 4. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou celkem 4 taková rozhodnutí (tj. 5 % z celkového počtu rozhodnutí). 5. Okresní soud ve Frýdku Místku, Okresní soud v Jindřichově Hradci, Okresní soud v Kroměříži celkem 3 taková rozhodnutí (tj. každý z těchto 4 % z celkového počtu rozhodnutí). 6. Obvodní soud pro Prahu 7, Okresní soud v Břeclavi, Okresní soud Praha západ, Okresní soud v Teplicích celkem 2 taková rozhodnutí (tj. každý z těchto 2 % z celkového počtu rozhodnutí). 7. Krajský soud v Ostravě, Obvodní soud pro Prahu 3, Obvodní soud pro Prahu 8, Obvodní soud pro Prahu 10, Okresní soud v Benešově, Okresní soud Brno venkov, Okresní soud v Náchodě, Okresní soud v Pelhřimově, Okresní soud v Příbrami, Okresní soud v Trutnově, Okresní soud v Třebíči, Okresní soud ve Zlíně, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou celkem 1 takové rozhodnutí (tj. každý z těchto 1 % z celkového počtu rozhodnutí). V porovnání se stavem v roce 2014, ve kterém celých 72 % všech rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě pravomocně uložena sankce, vydaly soudy moravské, resp. slezské, pak i přesto, že došlo v poměru k sankcionování právnických osob českými soudy ke 147

155 snížení počtu pravomocných rozhodnutí moravských soudů o 3 %, nelze ani o rok později konstatovat, že by se tento stav do určité míry stabilizoval, či dokonce změnil ku prospěchu soudů českých, když v celých 69 % případů byly právnické osoby sankcionovány soudy moravskými, ve 31 % případů pak soudy českými, a lze tak říci, že v oblasti sankcionování právnických osob jsou soudy moravské stále více než 2x aktivnější nežli soudy české. To, zda se jedná čistě o náhodu, anebo je tato skutečnost něčím racionálním opodstatnitelná, je však těžké odhadovat Nejčastěji ukládané tresty Ve věci nejčastěji pravomocně uložených trestů právnickým osobám v letech 2012, 2013, 2014 a 2015, můžeme konstatovat následující závěr. 1. Trest peněžitý pravomocně uložen celkem 32x (tj. 36 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 2. Trest zákazu činnosti pravomocně uložen celkem 25x (tj. 28 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 3. Trest uveřejnění rozsudku pravomocně uložen celkem 19x (tj. 22 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 4. Trest zrušení právnické osoby pravomocně uložen celkem 7x (tj. 8 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 5. Trest peněžitý + trest uveřejnění rozsudku pravomocně uložen celkem 3x (tj. 4 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 6. Trest zákazu činnosti + trest uveřejnění rozsudku pravomocně uložen celkem 1x (tj. 1 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). 7. Trest zákazu činnosti + ochranné opatření zabrání věci pravomocně uložen celkem 1x (tj. 1 % z celkového počtu všech pravomocně uložených trestů). Ve dvou případech se na tomto místě setkáváme s tresty, jež umožňuje uložit i trestní zákoník osobám fyzickým. Jedná se o peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Můžeme dovozovat, že soudy prozatím tyto vcelku hojně ukládají mimo jiné i z důvodu jejich osvědčenosti, resp. z důvodu, že tyto již jaksi důvěrněji znají. V dalších dvou případech se pak jedná o tresty zcela nové. Těmito jsou trest uveřejnění rozsudku a trest zrušení právnické osoby. Je, dá se říci, až obdivuhodné, kolikrát 148

156 soudy přistoupily k prvně jmenovanému trestu, když tento dosud neznaly, nadto pak s ohledem na to, že, jak jsem již dříve uvedla (vizte Kapitolu Podmínky a problémy trestu uveřejnění rozsudku primárně pod bodem Absence právní úpravy povinnosti provozovatelů veřejných sdělovacích prostředků pravomocný odsuzující rozsudek uveřejnit), může jeho ukládání, resp. výkon působit nemalé potíže. Jeho kombinace s trestem peněžitým, trestem zákazu činnosti či ochranným opatřením zabrání věci pak není nijak vyloučena (vizte Kapitolu Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí ). Obdiv soudům je pak potřeba vyjádřit v jistém směru i v případě přikročení k ukládání trestu zrušení právnické osoby. Vzhledem ke dříve probraným konkrétním případům, v nichž došlo k uložení tohoto trestu (vizte Kapitolu Trest zrušení právnické osoby v praxi českých soudů ), však můžeme říci, že v těchto případech soudům volba jiného možného trestu v zásadě ani nezbyla Nejčastější trestné činy, za něž byl právnickým osobám uložen trest Škála trestných činů, za něž byly právnickým osobám v letech 2012, 2013, 2014 a 2015 ukládány tresty, příliš pestrá není. Tato tak až na drobné výjimky, jež představuje kupříkladu trestný čin vydírání, pouze potvrzuje původně zastávané názory, že se bude trestní odpovědnost právnických osob dotýkat víceméně jen oblasti hospodářských či majetkových trestných činů, případně pak trestných činů proti životnímu prostředí. V uvedených letech byly tresty nejčastěji ukládány za následující trestné činy. 1. Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby celkem 40x. Tento trestný čin tak tvoří celých 46 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. Za tento trestný čin byl pak konkrétně uložen trest zrušení právnické osoby, trest peněžitý, trest zákazu činnosti, trest uveřejnění rozsudku, anebo trestu zákazu činnosti v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku. 2. Trestný čin podvodu celkem 22x. Tento trestný čin tak tvoří celých 25 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. V těchto případech byly dotčené právnické osoby sankcionovány konkrétně trestem zrušení právnické osoby, trestem peněžitým, trestem zákazu činnosti, trestem uveřejnění rozsudku, kombinací peněžitého trestu a trestu uveřejnění rozsudku, či kombinací trestu zákazu činnosti s ochranným opatřením zabrání věci. 3. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby celkem 8x. Tento trestný čin tak tvoří celých 10 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám 149

157 pravomocně uloženy tresty. V těchto případech byly dotčené právnické osoby sankcionovány konkrétně trestem zrušení právnické osoby, trestem peněžitým či trestem uveřejnění rozsudku. 4. Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění celkem 4x. Tento trestný čin tak tvoří celých 5 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. V těchto případech byly dotčené právnické osoby sankcionovány konkrétně trestem zrušení právnické osoby, peněžitý trestem a trestem zákazu činnosti. 5. Trestný čin vydírání, trestný čin úvěrového podvodu, trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi celkem 2x. Každý tento trestný čin tak tvoří 2 % všech trestných činů, za které byly právnickým osobám pravomocně uloženy tresty. Konkrétně byl za tyto trestné činy v příslušném pořadí uložen trest peněžitý, poté trest zrušení právnické osoby, následně trest peněžitý, a konečně pak trest peněžitý v kombinaci s trestem uveřejnění rozsudku. 6. Trestný čin poškození lesa, trestný čin neoprávněného nakládání s odpady, souběh trestného činu podvodu a trestného činu úvěrového podvodu, souběh trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby, trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny a trestného činu podvodu, souběh trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby a trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, souběh trestného činu dotačního podvodu a trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie za každý tento trestný čin, resp. skutek byl právnické osobě uložen trest celkem jedenkrát. Každý z těchto tak tvoří 1 % veškeré trestné činnosti, za kterou byla právnická osoba kdy pravomocně sankcionována. Pokud jde o tresty, pak byl v těchto případech uložen v příslušném pořadí trest peněžitý, dále trest zákazu činnosti, trest uveřejnění rozsudku, poté opět trest uveřejnění rozsudku, následně trest zrušení právnické osoby, a konečně pak znovu trest uveřejnění rozsudku. 7.3 Shrnutí aktuálního stavu Přijetí nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo od samého počátku spojeno s výraznou nedůvěrou. Nejistota, se kterou byl tento zákon přijat, se pak neprojevovala pouze v rovině teoretické, kdy byl celý koncept trestní odpovědnosti právnických osob zpochybňován a kritizován pro svou neslučitelnost s českým trestním 150

158 právem, ale také v rovině budoucí praktické aplikace zákona. Na jedné straně jsme se mohli setkat s kritikou, že proto, že orgány činné v trestním řízení nebudou ochotny podle nového zákona postupovat, a tedy nebude k trestnímu stíhání právnických osob docházet, zůstane zákon, a to minimálně v několika nejbližších letech po nabytí jeho účinnosti, zcela nevyužit. Na straně druhé se pak objevoval názor, že spolu s nabytím účinnosti zákona nastane obrovský boom, který by mohl způsobit dokonce i kolaps z důvodu přetížení justice. Na základě toho, co bylo dříve uvedeno, však můžeme konstatovat, že se slova ani jedné z těchto dvou stran nenaplnila, když přinejmenším poslední tři roky ukázaly, že institut trestní odpovědnosti právnických osob není jen formálním splněním mezinárodních závazků, ale je institutem, který nebude v českém trestním právu z hlediska praxe orgánů činných v trestním řízení nijak opomíjen, a ačkoliv je podle slov Bohuslava rozsudků více, než by sám očekával, a to i ve srovnání s ostatními státy 359, lze říci, že ani žádný extrémní boom se nekonal. Pokud jde o konkrétní postihy právnických osob, můžeme na tomto místě konstatovat, že pokud neuvažujeme sedm pravomocně uložených trestů zrušení právnické osoby a několik dalších výjimek, jež byly v této práci rozebrány již dříve (vizte Kapitolu Sankce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní část ), pak jsou tyto prozatím vcelku mírné. 7.4 Prognóza na příští léta S ohledem na nepříliš dlouhou dobu praktické aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob nemůžeme konstruovat ucelený výhled na příští roky. Co však teoreticky říci můžeme, je to, že vzhledem k tomu, že počet pravomocně odsouzených právnických osob prozatím každoročně razantně vzrůstal, lze očekávat, že tato narůstající tendence bude zachována i nadále. K tomuto názoru je potřeba dospět i proto, že orgány činné v trestním řízení mohou stíhat pouze takovou trestnou činnost, která byla spáchána po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy po , a nějakou dobu jistě trvá, než je vůbec možno trestní stíhání právnických osob zahájit, nadto pak tyto odsoudit a uložit jim některou ze zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob uvedených sankcí. Nárůst počtu odsouzených právnických osob lze pak očekávat též tehdy, pokud dojde k novelizaci 7 ZTOPO, jež by přispěla k větší kriminalizaci protiprávního jednání 359 JANUŠ, Jan. Ekonom: Ročně budou odsouzeny stovky firem, očekává specialista na trestní odpovědnost [cit ]. Dostupný z WWW < 151

159 právnických osob, tedy pokud by měla právnická osoba nově odpovídat, až na několik výjimek, za veškeré trestné činy, jichž se může dopustit osoba fyzická. V této souvislosti pak Bohuslav očekává, že ročně budou odsouzeny stovky, možná i tisíce firem. 360 Ačkoliv je pravdou, že jsem se v rámci své praxe setkala, mimo jiné, kupříkladu se snahou stíhat právnickou osobu za trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ( 248 tr. zákoníku), což však nebylo právě v důsledku omezeného katalogu trestných činů, pro něž lze právnickou osobu stíhat, možné, hodnotím tento názor jako příliš optimistický. 360 Tamtéž. 152

160 8 Sankcionování právnických osob v zahraničních právních úpravách Jak vyplývá z předchozích kapitol, sankcionování právnických osob v oblasti trestního práva přináší mnoho úvah, myšlenek a souvztažností. Pro jejich doplnění tak pokládám za správné nezůstat pouze v České republice, ale přiblížit čtenáři této práce též úpravu sankcionování právnických osob v jiných právních řádech. S ohledem na to, že je trestní odpovědnost právnických osob v České republice koncipována jako trestní odpovědnost pravá, vybrala jsem za účelem přínosnosti této komparace dvě země, kdy v první z nich se týž model trestní odpovědnosti právnických osob uplatňuje již v současné době, ve druhé se uplatňovat teprve bude. Protože se pak, jak jsem zmínila již dříve (vizte Kapitolu Variabilita sankčního systému ) v Evropě setkáváme jak se zeměmi, ve kterých lze podle jejich právní úpravy ukládat trestně odpovědným právnickým osobám pouze jeden druh sankce, tak se zeměmi, jejichž právní úprava obsahuje řadu sankcí, vybrala jsem z těchto dvou skupin vždy po jednom zástupci, a to v prvém případě Rakousko, ve druhém pak Slovensko. 8.1 Rakousko V Rakousku upravuje trestní odpovědnost právnických osob zákon o odpovědnosti sdružení 361 za trestné činy 362. Tento zákon je rozdělen do čtyř oddílů, kdy první z nich obsahuje ustanovení týkající se rozsahu aplikace zákona a vymezení klíčových pojmů, druhý pojednává o odpovědnosti sdružení a zásadách jejich sankcionování, třetí popisuje řízení proti sdružení a čtvrtý pak obsahuje závěrečná ustanovení. Pokud jde o katalog sankcí, které je možno právnickým osobám podle tohoto zákona ukládat, pak v tomto směru nebyl rakouský zákonodárce příliš nápaditý, jelikož jedinou sankcí je zde sankce peněžitého charakteru pokuta. Ačkoliv, jak jsem uvedla již v předchozích kapitolách, považuji právní úpravu, jež v sobě zakotvuje pouze jedinou sankci, 361 Na tomto místě pokládám za důležité upozornit na to, že ačkoliv se tento zákon vztahuje pojmově na sdružení (Verband), podle 1 odst. 2 RZOS jsou za takováto sdružení pojímány právnické osoby, osobní obchodní společnosti, zapsané výdělečné společnosti (Eingetragene Erwerbsgesellschaften) a evropská hospodářská zájmová sdružení. 362 Bundesgesetz über Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz VbVG) [cit ]. Dostupný z WWW < >. 153

161 za relativně nevhodnou, jak dále uvidíme, protože je úprava této jediné sankce v rakouském zákoně dokonale detailní a propracovaná, neboť pokud jde o jedinou sankci, pak si tato takto rozsáhlou a precizní úpravu nejen zasluhuje, ale více než jistě ji i požaduje, může i tato v praxi bez větších problémů fungovat Počet denních sazeb Pokuta se podle ustanovení 4 odst. 2 RZOS vyměřuje v denních sazbách s tím, že musí nutně obsahovat alespoň jednu denní sazbu. Počet denních sazeb soud určuje podle ustanovení 4 odst. 3 RZOS v závislosti na maximální výši trestu odnětí svobody, který je možné za ten který čin uložit. Počet denních sazeb může činit až: 180 jde-li se o trest odnětí svobody na doživotí nebo trest odnětí svobody až na 20 let, 155 jde-li o trest odnětí svobody až na 15 let, 130 jde-li o trest odnětí svobody až na 10 let, 100 jde-li o trest odnětí svobody až na 5 let, 85 jde-li o trest odnětí svobody až na 3 roky, 70 jde-li o trest odnětí svobody až na 2 roky, 55 jde-li o trest odnětí svobody až na 1 rok, 40 ve všech ostatních případech. Ustanovení 5 odst. 2 a 3 RZOS upravuje v této souvislosti možnost zvýšení a snížení počtu denních sazeb na základě okolností, které jsou v prvém případě povahy přitěžující, v druhém pak povahy polehčující. Vyšší počet denních sazeb tak soud stanoví zejména čím je větší poškození nebo ohrožení, za něž je sdružení odpovědné, čím je vyšší prospěch z trestného činu, kterého sdružení dosáhlo, anebo pak čím více bylo protizákonné jednání spolupracovníků trpěno nebo podporováno. Naopak nižší počet denních sazeb soud stanoví zejména tehdy, pokud sdružení již před činem učinilo příslušná opatření k zabránění takových činů, spolupracovníci byli vedeni k jednání v souladu s právem, sdružení je odpovědné jen za trestné činy spolupracovníků (k tomuto pojmu vizte 3 odst. 3 RZOS), po činu sdružení výraznou měrou přispělo k nalezení pravdy, sdružení následky činu napravilo, podniklo kroky k budoucímu zabránění podobných činů, nebo již čin jako takový měl pro sdružení anebo jeho vlastníky za následek závažné právní nevýhody. 154

162 8.1.2 Výše denní sazby Výše denní sazby se podle ustanovení 4 odst. 4 RZOS určuje podle stavu zisků sdružení s přihlédnutím k jeho ekonomické výkonnosti. Tato je pak konkrétně stanovena ve výši, která odpovídá 1/360 ročního zisku sdružení, ovšem může být až o jednu třetinu zvýšena anebo naopak až o jednu třetinu snížena. Nejnižší částkou, kterou soud může jako denní sazbu vyměřit, je 50 EUR, nejvyšší pak EUR. V případě, že se jedná o sdružení, které slouží obecně prospěšným, náboženským či humanitárním účelům, anebo jde o jiné neziskové organizace, pak činí denní sazba neméně 2 EUR a nejvíce 500 EUR Podmíněné upuštění od pokuty Ustanovení 6 RZOS upravuje institut podmíněného upuštění od pokuty. Toto funguje tak, že jestliže se lze oprávněně domnívat, že podmíněné upuštění od pokuty postačí k tomu, abychom trestně odpovědnému sdružení zabránili v páchání dalších činů, za něž je odpovědné, a zároveň není zapotřebí výkonu pokuty k tomu, aby se takto působilo proti páchání činů v rámci činnosti sdružení jiných, pak se v případě, že bylo sdružení odsouzeno k pokutě, jejíž výše nepřesahuje více jak 70 denních sazeb, pokuta podmíněně promine, a to za současného určení zkušební doby v rozsahu od 1 roku až 3 let a za možnosti uložení pokynů 363, jež upravuje 8 RZOS. V ustanovení 7 RZOS je pak upraveno též částečné podmíněné upuštění od pokuty, ke kterému je možno přistoupit tehdy, pokud nejsou splněny všechny podmínky pro upuštění od pokuty úplné. Takto stanovená výše pokuty pak musí činit alespoň jednu třetinu základní částky, nejvíce pak jejích 5/6. I v tomto případě se uplatní ustanovení o zkušební době v délce 1 roku až 3 let a ustanovení o pokynech. 9 RZOS upravuje v návaznosti na výše uvedené možnost zrušení podmíněného upuštění od pokuty, a to pro případ, že se sdružení dopustilo ve zkušební době dalšího trestného činu anebo nesplnilo jemu uložený pokyn. V tomto případě soud uložení podmíněného upuštění od pokuty buď zruší, anebo určí nově stanovenou zkušební dobu, tentokráte o délce nejvýše pět let, a uloží nové pokyny. 363 Takovými pokyny může být podle 8 RZOS jednak uložení povinnosti náhrady škody, kterou sdružení způsobilo, pokud tak již neučinilo, jednak uložení technických, organizačních a personálních opatření s cílem zabránění páchání dalších činů, za které je sdružení odpovědné, za předpokladu, že s tímto souhlasí. 155

163 8.2 Slovensko Jak bylo již dříve uvedeno, vzhledem k tomu, že se nepravá trestní odpovědnost právnických osob na Slovensku příliš neosvědčila 364, s účinností od 1. července 2016 tuto nahradí trestní odpovědnost právnických osob pravá. Na tomto místě tak považuji za vhodné nahlédnout do již přijaté slovenské právní úpravy 365 poněkud podrobněji než v případě Rakouska, a to za účelem posouzení toho, jak se slovenský zákonodárce v otázce sankcionování právnických osob (ne)inspiroval českou právní úpravou, resp. toho, jak se tento poučil z českých chyb Struktura slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Slovenský zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ve svém 1 odst. 1 podobně jako český zákon stanoví, že tento zákon upravuje základy trestní odpovědnosti právnických osob, druhy trestů, jejich ukládání a trestní řízení proti právnickým osobám. V odstavci druhém, opět po vzoru českého zákona, pak dále uvádí, že pokud tento zákon nestanoví jinak a povaha věci to nevylučuje, na trestní odpovědnost právnické osoby a tresty ukládané právnickým osobám se vztahuje trestní zákon a na řízení proti právnické osobě trestní řád. Ve slovenském zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob nalezneme ustanovení, jež se věnují sankcionování právnických osob, primárně v jeho části třetí. Tato je nazvaná Tresty. Už zde můžeme vidět první nedostatek tohoto zákona, když slovenský zákonodárce neuposlechnul (nejen) v České republice často vznášených výtek, pokud jde o tento pojem (k tomuto vizte Kapitolu Pojem trestu ). Tato třetí část počíná 10, ve kterém nalezneme výčet trestů, které lze právnickým osobám uložit, 11 pak obsahuje zásady ukládání trestů a se věnují jednotlivým druhům trestů. Pokud si všechna tato ustanovení věnující se sankcionování právnických osob podrobně prostudujeme, zjistíme, že 364 Podle dostupných statistických údajů předkladatel zákona konstatuje, že neeviduje využití nepravé trestní odpovědnosti právnických osob v praxi, a v trestním řízení nebyla prostřednictvím této úpravy platné od roku 2010 postižena žádná právnická osoba; stejně tak i představitelé OECD, vůči které má Slovensko závazek přijmout trestní odpovědnost právnických osob, nepovažují současnou právní úpravu za zavedení trestní odpovědností právnických osob, ale v podstatě za úpravu konfiskací jejich majetku, resp. jeho části. (Zdroj: BRÓSTL, Šaňo. Schválený zákon o trestnej zodpovednosti právnických osôb [cit ]. Dostupný z WWW: < 365 Zákon č. 91/2016 Z. z., o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov [cit ]. Dostupný z WWW: < pdf>. 156

164 bohužel ani v případě slovenského zákona není nijak upraven či vymezen účel sankcionování právnických osob. Pokud jde o problematiku zániku účinků odsouzení, pak je tato upravena, poněkud nesystematicky a odlišně od českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ve druhé části zákona nazvané Základy trestní odpovědnosti právnických osob, a to konkrétně v 9. Zánikem výkonu trestu se pak slovenský zákon o trestní odpovědnosti právnických osob nijak výslovně nezabývá K zásadám ukládání trestů 11 Zásady ukladania trestov (1) Pri určovaní druhu trestu a jeho výmery súd prihliada na povahu a závažnosť trestného činu, na pomery právnickej osoby vrátane jej doterajšej činnosti a na jej majetkové pomery, pričom prihliadne aj na to, či právnická osoba vykonáva činnosť vo verejnom záujme, ktorá má strategický význam pre národné hospodárstvo, obranu alebo bezpečnosť. (2) Pri určovaní druhu trestu a jeho výmery súd prihliada tiež na a) to, aby bol zabezpečený čo najmenší vplyv trestu na zamestnancov právnickej osoby, b) právom chránené záujmy poškodených a veriteľov právnickej osoby, ktorých pohľadávky voči právnickej osobe vznikli v dobrej viere a nemajú pôvod v trestnej činnosti alebo nesúvisia s trestným činom spáchaným právnickou osobou, c) pôsobenie právnickej osoby po spáchaní trestného činu, najmä na jej účinnú snahu odstrániť škodlivé následky trestného činu alebo dobrovoľne nahradiť spôsobenú škodu, d) očakávaný dôsledok výkonu trestu pre ďalšiu činnosť právnickej osoby, e) pomer, v akom na právnickú osobu prešli výhody z trestného činu spáchaného v spolupáchateľstve. (3) Súd pri určovaní druhu trestu a jeho výmery u právnych nástupcov právnickej osoby podľa 7 ods. 1 alebo ods. 3 prihliadne aj k tomu, v akom rozsahu na niektorého z nich prešlo imanie zodpovedajúce prospechu alebo iné výhody zo spáchaného trestného činu, alebo v akom rozsahu ktorýkoľvek z nich pokračuje v činnosti, v súvislosti s ktorou bol trestný čin spáchaný. (4) Tresty uvedené v 10 možno uložiť samostatne alebo možno uložiť viac týchto trestov popri sebe. Popri sebe nemožno uložiť trest zrušenia právnickej osoby a trest prepadnutia majetku, trest prepadnutia majetku a peňažný trest a trest prepadnutia majetku a trest 157

165 prepadnutia veci. Trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku možno uložiť iba popri niektorom z trestov uvedených v 10 písm. a) až h). Zásadami, resp. kritérii pro stanovení druhu a výměry trestu, se zabývá slovenský zákon ve svém 11 nazvaném Zásady ukládání trestů. Tento vychází v této souvislosti primárně z principu proporcionality trestu, když uvažuje v prvé řadě povahu a závažnost trestného činu, poměry právnické osoby, a to včetně její dosavadní činnosti, a její majetkové poměry, přičemž při tomto přihlíží i k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, jež má strategický význam pro národní hospodářství, obranu anebo bezpečnost. Dále pak akcentuje též to, aby byl zabezpečen co nejmenší vliv trestu na zaměstnance právnické osoby, právem chráněné zájmy osob trestným činem poškozených a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ v trestné činnosti anebo nesouvisí s trestným činem spáchaným právnickou osobou. Soud má pak při určování druhu trestu a jeho výměry též povinnost uvažovat působení právnické osoby po spáchání trestného činu, a to především její účinnou snahu o odstranění škodlivých následků trestného činu anebo dobrovolné nahrazení způsobené škody, očekávaný důsledek výkonu trestu pro další činnost právnické osoby a poměr, ve kterém na právnickou osobu přešly výhody z trestného činu spáchaného ve spolupachatelství. Další odstavec 11 SZTOPO pak hovoří o tom, že soud při určování druhu trestu a jeho výměry u právních nástupců právnické osoby podle 7 odst. 1 anebo odst. 3 přihlédne též k tomu, v jakém rozsahu na některého z nich přešel majetek odpovídající prospěchu anebo jiné výhody ze spáchaného trestného činu, anebo v jakém rozsahu kterýkoliv z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti se kterou byl trestný čin spáchán. Konečně pak 11 SZTOPO stanoví, že tresty uvedené v 10 je možné uložit buď samostatně, anebo vedle sebe; vedle sebe však není možné uložit trest zrušení právnické osoby a trest propadnutí majetku, trest propadnutí majetku a peněžitý trest a trest propadnutí majetku spolu s trestem propadnutí věci. Trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku je pak možné uložit pouze vedle některého z trestů uvedených v 10 písm. a) až h), tj. vedle všech trestů s výjimkou samotného trestu zveřejnění odsuzujícího rozsudku. Jak vidno, tato ustanovení slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob jsou konstruována, až na drobné výjimky, shodně se zákonem českým. Mezi ony drobné odlišnosti patří následující. Na prvém místě hovoří slovenský zákon o činnosti, jež má strategický význam pro národní hospodářství, obranu anebo bezpečnost. Český zákon je v tomto ohledu ve vztahu k 158

166 právnickým osobám, řekněme, štědřejší, když se v jeho podání smí jednat nikoli pouze o význam strategický, nýbrž i obtížně nahraditelný. I když se zdá být slovenský zákon na tomto místě alespoň o trochu více přesnější či konkrétnější, když se v jeho případě nemusíme zaobírat praktickým výkladem sousloví obtížně nahraditelný, s přihlédnutím k tomu, že, jak bylo uvedeno již dříve (k tomuto vizte Kapitolu Okolnost, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, který má strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost ), je toto ustanovení považováno za jedno z nejproblematičtějších ustanovení českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nelze považovat převzetí tohoto českého ustanovení slovenským zákonodárcem za zcela správný krok. Nadto pak a z druhé strany nahlíženo, otázkou zůstává, zda nebude ono absentující sousloví obtížně nahraditelný v praxi přece jen postrádáno, a toto nebude působit následně praktické problémy. Pravdou ovšem je, že toto ustanovení lze v podstatě lehce obejít, a takové postavení právnické osoby zařadit pod kritérium poměrů právnické osoby, resp. fakticky i pod důsledek, jež lze očekávat od výkonu trestu ve vztahu k další činnosti právnické osoby. Český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pak dále stanoví, že při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby, zejména přihlédne k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby. Slovenský zákon však akcentuje výslovně nikoliv jen ochranu osob trestným činem poškozených a ochranu věřitelů, nýbrž velice vhodně pamatuje též na ochranu zaměstnanců právnické osoby ve smyslu co nejmenšího vlivu či dopadu trestu na ně. Jedinou, a můžeme říci, že dokonce i větší a nebezpečnou chybou v tomto ohledu pak může být ovšem to, že zákon nehovoří, obdobně jako zákon český, obecně a demonstrativně o ochraně třetích osob, zejména (...), nýbrž pouze taxativně vypočítává třetí osoby, na jejichž zájmy je třeba při ukládání trestu konkrétně hledět. Mezi další odlišnost pak patří to, že slovenský zákon hovoří o dobrovolném nahrazení způsobené škody. S touto explicitně uvedenou dobrovolností se v zákoně českém nesetkáme. Z povahy věci lze však dovodit, že pokud má být taková snaha pachatele o náhradu škody, v souladu s dikcí jak českého, tak slovenského zákona, účinná, a tedy má jít tato ku prospěchu pachatele, pak je třeba i v případě českého zákona takovou škodu nahradit vždy dobrovolně. 159

167 Pokud jde o systematiku obou zákonů ve vztahu k zásadám ukládání trestů, pak ustanovení o uvažování přechodu trestní odpovědnosti na právní nástupce právnické osoby nalezneme v českém zákoně zakotvené v 10 ZTOPO, jež hovoří souhrnně o trestní odpovědnosti právního nástupce právnické osoby, ve slovenském pak, podle mého názoru poněkud vhodněji, přímo a konzistentně v 11 SZTOPO, jež se zabývá zásadami ukládání trestů. Stejně tak lze mít pak za vhodněji systematicky zařazené též ustanovení slovenského zákona o trestní odpovědnosti právnických osob o neslučitelnosti některých druhů trestů, jež nalezneme, v souladu se zásadou neslučitelnosti určitých druhů sankcí, v jeho 11, jež se zásadám sankcionování právnických osob věnuje. V zákoně českém nalezneme příslušné ustanovení, a to po vzoru a v souladu s tradicí trestního zákoníku, v 15 odst. 3 nazvaném Druhy trestů a ochranných opatření. Slovenský zákon pak obsahově, na rozdíl od českého zákona, přímo výslovně neumožňuje uložit trest zrušení právnické osoby vedle trestu propadnutí majetku a trest propadnutí majetku spolu s trestem propadnutí věci. Snahu slovenského zákonodárce o rozšíření a upřesnění neslučitelnosti některých druhů trestů lze sice chválit, avšak na straně druhé lze tuto považovat za vcelku zbytečnou, neb by takto musel jaksi doupravit i celý zbytek těchto, z povahy věci, neslučitelných sankcí, když lze dále z logiky věci vyloučit, a vedle sebe tak nelze uložit, též kupříkladu trest zrušení právnické osoby spolu s trestem zákazu činnosti apod. (k tomuto vizte Kapitolu Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí ). Konečně pak, po obsahové stránce tohoto ustanovení konstruuje slovenský zákon trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku jako trest vedlejší, když tento umožňuje ukládat vždy pouze současně s některým z jiných druhů trestů. Uvažujíc praktickou stránku věci, vzhledem k četnosti ukládání tohoto druhu trestu českými soudy nelze pokládat toto pravidlo za úplně vhodné, když v české soudní praxi došlo k uložení tohoto druhu trestu, a to bez jakýchkoli dalších druhů trestů vedle něj uložených, celkem devatenáctkrát, což činí celých 22 % všech dosud pravomocně uložených sankcí právnickým osobám, a tedy se jedná o třetí nejčastěji ukládaný druh trestu (k tomuto vizte Kapitolu Obecný pohled na sankcionování právnických osob v praxi českých soudů ). Jindy jej lze pak považovat za jediný druh trestu, který připadá v konkrétním případě v úvahu, či jej uvažovat jako druh trestu, který je v daném případě trestem skutečně nejpřiléhavějším, resp. jako samostatně uložený se tento jeví být plně postačující, a tedy, ač na první pohled ne zcela zjevně, slovenský zákon fakticky zužuje, a to více než dosti, okruh sankcí, jež je možné právnickým osobám ukládat, a spolu s tím též, ač nepřímo, popírá zásadu přiměřenosti trestu. Tímto svým charakterem se tak trest zveřejnění 160

168 odsuzujícího rozsudku přibližuje trestu ztráty čestných titulů nebo vyznamenání a trestu zráty vojenské hodnosti, jejichž úloha je však poněkud odlišná, a pokud jde o míru difamace, lze je považovat v určitém směru za tresty mírnější, než je tomu v případě trestu zveřejnění odsuzujícího rozsudku. Nadto pak, z druhé strany nahlíženo, český zákon nijak nevylučuje možnost ukládat tento trest vedle trestů, resp. sankcí jiných, k čemuž v praxi českých soudů dokonce i prakticky dochází; domnívám se proto, že takto by tomu mělo býti i v případě zákona slovenského, tedy v tomto směru měl následovat slovenský zákonodárce podle mého názoru právní úpravu českého zákona K jednotlivým druhům trestů Podle 10 SZTOPO lze právnickým osobám uložit celkem 9 druhů trestů, a to trest zrušení právnické osoby, trest propadnutí majetku, trest propadnutí věci, peněžitý trest, trest zákazu činnosti, trest zákazu přijímat dotace či subvence, trest zákazu přijímat pomoc a podporu poskytovanou z fondů Evropské unie, trest zákazu účasti ve veřejném obstarávání a trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku. Pokud jde o ochranná opatření, pak původní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob na Slovensku vycházel z dualistického a spolu s tím pluralitního systému trestních sankcí, tj. systému v podobě trestů a ochranného opatření. Po skončení mezirezortního připomínkového řízení však předkladatel návrhu zákona od této koncepce upustil. Jeho původním záměrem byla formulace zákonné možnosti soudu uložit právnické osobě ochranné opatření, a to v podobě soudního dohledu nad činností právnické osoby. Účel tohoto ochranného opatření měl směřovat k realizaci dohledu nad činností právnické osoby, a to v délce trvání od 1 roku do 5 let, jež by vykonával probační či mediační úředník, případně pak soudem určený zmocněnec. Toto ochranné opatření bylo pak podle původního návrhu zákona možné uložit ve vztahu k činnosti právnické osoby či její části, v souvislosti se kterou byl trestný čin spáchán, a jeho součástí mohlo být i uložení povinnosti právnické osobě přijmout nevyhnutelné opatření na nápravu, tj. kupříkladu odstranit škodlivé následky trestného činu. Tento původní návrh zákona tak ovšem vytvářel další, nikoliv zanedbatelný, okruh povinností probačním a mediačním úředníkům, a to i přes skutečnost, že jejich nedostatečný počet je na Slovensku, především v souvislosti s realizací kontroly výkonu 161

169 alternativních trestů, už delší dobu kritizován. 366 nakonec ve slovenském zákoně nenalezeme ani jedno ochranné opatření. Na rozdíl od české právní úpravy tak Trest zrušení právnické osoby 12 Trest zrušenia právnickej osoby (1) Súd uloží trest zrušenia právnickej osoby, ktorá má sídlo v Slovenskej republike, ak jej činnosť bola úplne alebo prevažne využívaná na páchanie trestnej činnosti. (2) Súd môže uložiť trest zrušenia právnickej osoby aj vtedy, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin, za ktorý Trestný zákon umožňuje uložiť trest odňatia slobody na dvadsaťpäť rokov alebo trest odňatia slobody na doživotie. (3) Právoplatnosťou rozhodnutia, ktorým bol uložený trest zrušenia právnickej osoby, vstupuje právnická osoba do likvidácie. (4) Ak je právnickou osobou komoditná burza, môže súd uložiť trest zrušenia právnickej osoby až po vyjadrení príslušného orgánu verejnej správy, ktorý udeľuje povolenie na vznik a činnosť komoditnej burzy podľa osobitného predpisu, k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenie súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. (5) Ak je právnickou osobou dohliadaný subjekt finančného trhu podliehajúci dohľadu vykonávanému Národnou bankou Slovenska, súd mu môže uložiť trest zrušenia právnickej osoby až po vyjadrení Národnej banky Slovenska k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenia súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. Pokud jde o trest zrušení právnické osoby, pak to, co tento odlišuje od jeho úpravy v českém zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, je to, že právnické osobě, jež má své sídlo na Slovensku a jejíž činnost byla úplně nebo převážně využívána k páchání trestné činnosti, má soud přímo zákonem stanovenou povinnost tento trest uložit. V ostatních případech se jedná o ukládání fakultativní. Nadto pak, na rozdíl od české právní úpravy může k tomuto trestu soud přistoupit výslovně též tehdy, pokud právnickou osobu odsuzuje za trestný čin, za který trestní zákon umožňuje uložit trest odnětí svobody na dvacet pět let anebo trest odnětí svobody na doživotí. 366 GREGUŠOVÁ, Andrea. K aktuálnym problémom trestnej zodpovednosti právnických osôb v podmienkach Slovenskej republiky. Societas et iurisprudentia. 2014, č. 3, s

170 Co slovenská právní úprava na rozdíl od českého zákona nijak nezmiňuje, je to, že právnickou osobu nelze zrušit, jestliže to vylučuje její povaha. Stejně tak zde absentuje i ustanovení českého zákona 16 odst. 5 ZTOPO, které stanoví, že z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno. Trest propadnutí majetku 13 Trest prepadnutia majetku (1) Trest prepadnutia majetku súd uloží právnickej osobe, ktorá spáchala trestný čin uvedený v 58 ods. 2 Trestného zákona, ak nadobudla majetok aspoň v značnom rozsahu trestnou činnosťou alebo z príjmov pochádzajúcich z trestnej činnosti, alebo ak právnická osoba spáchala trestný čin uvedený v 58 ods. 3 Trestného zákona. (2) Trest prepadnutia majetku postihuje majetok odsúdenej právnickej osoby, ktorý jej zostane po skončení konkurzného konania vyhláseného na výkon trestu prepadnutia majetku, po uspokojení všetkých pohľadávok proti podstate a všetkých prihlásených pohľadávok. (3) Vlastníkom prepadnutého majetku sa stáva štát, ak súd nerozhodne inak na základe vyhlásenej medzinárodnej zmluvy, ktorou je Slovenská republika viazaná. (4) Ak je právnickou osobou dohliadaný subjekt finančného trhu podliehajúci dohľadu vykonávanému Národnou bankou Slovenska, súd mu môže uložiť trest prepadnutia majetku až po vyjadrení Národnej banky Slovenska k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenia súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. V případě trestu propadnutí majetku jsou formulovány podmínky pro jeho, a to na rozdíl od české právní úpravy, obligatorní uložení v důsledku odkazu zákona na slovenský trestní zákon do jisté míry odlišně, než je tomu v případě zákona českého. Totéž pak platí, pokud jde o následky tohoto trestu, resp. jeho předmět. 163

171 Trest propadnutí věci 14 Trest prepadnutia veci Súd uloží právnickej osobe trest prepadnutia veci za podmienok pre ukladanie tohto trestu ustanovených v 60 Trestného zákona. Stejně jako český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, i slovenský zákon v případě trestu propadnutí věci pouze odkazuje na úpravu obsaženou v trestním zákoně. Peněžitý trest 15 Peňažný trest Súd môže uložiť právnickej osobe peňažný trest od 1500 eur do eur. Úprava peněžitého trestu je ve slovenském zákoně koncipována zcela odlišně od českého zákona, jelikož soud zde nestanoví počet denních sazeb a jejich výši, avšak určí pouze jeho celkovou výši jako takovou. Právní úprava peněžitého trestu je pak více než strohá a nijak neakcentuje, že uložení takového trestu nesmí být na újmu práv poškozeného, nebo že při určování jeho výše zohlední soud majetkové poměry právnické osoby. Tyto zásady však nalezneme alespoň v obecných zásadách pro ukládání trestů uvedených v 11. Stejně tak zde na rozdíl od českého zákona není ani nijak odkazováno na limitaci, která se s tímto trestem pojí v případě, že je tento ukládán bance či jinému obdobnému subjektu. Trest zákazu činnosti 16 Trest zákazu činnosti (1) Trest zákazu činnosti môže súd uložiť na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin, ktorého sa dopustila v súvislosti s touto činnosťou. (2) Trest zákazu činnosti spočíva v tom, že sa právnickej osobe po dobu výkonu tohto trestu zakazuje výkon jedného alebo viacerých predmetov podnikania alebo takej činnosti, na ktoré treba osobitné povolenie, alebo ktorej podmienky upravuje osobitný predpis. 164

172 (3) Ak je právnickou osobou dohliadaný subjekt finančného trhu podliehajúci dohľadu vykonávanému Národnou bankou Slovenska, súd mu môže uložiť trest zákazu činnosti až po vyjadrení Národnej banky Slovenska k možnostiam a dôsledkom jeho uloženia; na toto vyjadrenie súd pri svojom rozhodovaní prihliadne. Trest zákazu činnosti může soud podle slovenského zákona uložit právnické osobě na dobu 1 roku až 10 let. Na tomto místě považuji za vhodné zmínit, že původní návrh slovenského zákona počítal s tím, že trest zákazu činnosti může soud uložit na jeden rok až deset let anebo natrvalo (...). 367 Podle mého názoru bylo jednoznačně správným krokem, že od této původně navrhované právní úpravy slovenský zákonodárce nakonec ustoupil, neboť takovou právní úpravu za příliš zdařilou osobně nepovažuji (k tomuto více vizte Kapitolu Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Horní hranice trestu zákazu činnosti). Slovenský zákon se tak od zákona českého odlišuje co do trestu zákazu činnosti ve shodě s tím, co jsem již v kapitole dotýkající se trestu zákazu činnosti navrhovala, maximální možnou délkou tohoto trestu, která zde může být stanovena nejvýše na 10 let, a dále pak do jisté míry i samotným charakterem, resp. možným obsahem trestu zákazu činnosti. Trest zákazu přijímat dotace nebo subvence 17 Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie (1) Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin spáchaný v súvislosti so žiadosťou o dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce, s ich poskytovaním alebo využívaním. (2) Trest zákazu prijímať dotácie alebo subvencie spočíva v tom, že sa právnickej osobe po dobu výkonu tohto trestu zakazuje uchádzať sa alebo prijať dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce. 367 Vládní návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov [cit ]. Dostupný z WWW: < 1&matEID=6921&docEID=345316&docFormEID=- 1&docTypeEID=1&langEID=1&tStamp= >. 165

173 V případě trestu zákazu přijímat dotace či subvence je úprava podmínek pro uložení tohoto trestu podle slovenského zákona víceméně shodná s jejich úpravou v zákoně českém. Délka tohoto trestu zde však může být stanovena, a to opět ve shodě s tím, co jsem v předchozí kapitole navrhovala (k tomuto více vizte Kapitolu Podmínky a problémy trestu zákazu činnosti pod bodem Horní hranice trestu zákazu činnosti), nejvýše na 10 let. Trest zákazu přijímat pomoc a podporu poskytovanou z fondů Evropské unie 18 Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie (1) Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin spáchaný v súvislosti so žiadosťou o pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo o iné plnenie z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu, alebo o iné plnenie z fondov Európskej únie, s ich poskytovaním alebo využívaním. (2) Trest zákazu prijímať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie spočíva v tom, že sa právnickej osobe po dobu výkonu tohto trestu zakazuje uchádzať sa alebo prijať pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo iné plnenie z fondov Európskej únie. Tento trest český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jako zvláštní druh trestu nijak neupravuje. Jeho podstata je však zahrnuta v trestu zákazu přijímat dotace či subvence, jelikož tento mimo jiné spočívá v tom, že se právnické osobě zakazuje ucházet se o veškeré veřejné podpory nebo tyto přijímat s tím, že finanční podporu mohou právnické osoby získávat také z fondů Evropské unie, a to z Evropského fondu pro regionální rozvoj či Evropského sociálního fondu (tzv. Strukturální fondy) nebo z Fondu soudržnosti. 368 Vzhledem k mírně odlišné dikci 17 slovenského zákona oproti úpravě trestu zákazu přijímání dotací a subvencí v zákoně českém byl však slovenský zákonodárce nucen, a to poněkud zbytečně, upravit tento druh trestu samostatně. 368 FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s

174 Trest zákazu účasti ve veřejném obstarávání 19 Trest zákazu účasti vo verejnom obstarávaní (1) Trest zákazu účasti vo verejnom obstarávaní súd uloží na jeden rok až desať rokov, ak právnickú osobu odsudzuje za trestný čin spáchaný v súvislosti s verejným obstarávaním alebo so žiadosťou o pomoc a podporu poskytovanú z fondov Európskej únie podľa osobitného predpisu alebo o iné plnenie z fondov Európskej únie, s ich poskytovaním alebo využívaním. (2) Zákaz účasti vo verejnom obstarávaní spočíva v tom, že sa právnickej osobe po dobu výkonu tohto trestu zakazuje zúčastniť sa vo verejnom obstarávaní. Veřejným obstaráváním se ve smyslu 1 odst. 1 zákona č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní, rozumí postupy, kterými se zadávají zakázky na dodání zboží, uskutečnění stavebních prací, poskytnutí služeb, koncese na stavební práce, soutěž návrhů a na správu ve veřejném obstarávání. Pokud bychom měli tento trest srovnat s jemu nejobdobnějším českým trestem zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, pak i zde dochází ke zkrácení maximální možné výměry tohoto trestu na pouhých 10 let. Jistý problém zde mám pak s alternativní podmínkou pro uložení tohoto trestu, která souvisí s příslušnými aktivitami právnické osoby spojenými s fondy Evropské unie. Pokud půjde o právnickou osobu, která se takového veřejného obstarávání nijak neúčastní, a pro její povahu můžeme říci, že se ani nikdy účastnit nebude, proč jí tuto činnost při splnění této podmínky zakazovat? Pokud se pak sice právnická osoba veřejného obstarávání obecně účastní, avšak v konkrétním případě zde nebyla s tímto dána žádná souvislost, proč jí účast ve veřejném obstarávání rovnou zakazovat? Konečně pak, pokud bude mít kupříkladu podvodné vylákání prostředků z těchto fondů jistou souvislost s veřejným zaopatřováním, lze podle mého názoru takové případy vykládat přinejmenším tak, že toto umožnilo či usnadnilo právnické osobě spáchání trestného činu, a vztáhnout tak takovou situaci pod (ne)přímou souvislost s veřejným obstaráváním jako takovým. 167

175 Trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku 20 Trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku (1) Súd môže uložiť trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku alebo jeho časti, ak je potrebné oboznámiť verejnosť s odsudzujúcim rozsudkom, najmä vzhľadom na okolnosti alebo závažnosť trestného činu, alebo ak to vyžaduje záujem na ochrane bezpečnosti alebo zdravia ľudí, zvierat alebo majetku. Odsudzujúci rozsudok sa zverejňuje v Obchodnom vestníku; súd môže súčasne určiť jednu alebo viaceré prevádzky alebo organizačné zložky právnickej osoby, v ktorých má byť rozsudok zverejnený. Súd súčasne určí rozsah a spôsob zverejnenia odsudzujúceho rozsudku a lehotu, v ktorej má byť rozsudok zverejnený. (2) Trest zverejnenia odsudzujúceho rozsudku spočíva v tom, že odsúdená právnická osoba zverejní na svoje náklady odsudzujúci rozsudok alebo súdom určenú časť takého rozsudku v Obchodnom vestníku alebo aj v jednej alebo viacerých prevádzkach alebo organizačných zložkách právnickej osoby s uvedením názvu a sídla odsúdenej právnickej osoby. V odsudzujúcom rozsudku, ktorý má byť zverejnený, musia byť pred zverejnením údaje umožňujúce identifikáciu osoby, ktorá je odlišná od odsúdenej právnickej osoby, anonymizované. Asi největší odlišnost slovenského zákona od zákona českého představuje v případě trestu zveřejnění odsuzujícího rozsudku to, že podle 11 odst. 4 SZTOPO se trest zveřejnění odsuzujícího rozsudku, a to na rozdíl od české právní úpravy, ukládá vždy pouze vedle některého z dříve uvedených trestů (k tomuto bylo uvedeno více již v úvodu této kapitoly). Podle 20 odst. 1 SZTOPO se pak takový rozsudek zveřejňuje vždy v Obchodním věstníku, přičemž vedle toho může soud uložit právnické osobě i povinnost uveřejnit tento v jednom či více jím určených veřejných sdělovacích prostředcích, podnicích anebo organizačních složkách právnické osoby. Osobně takovou, na druhém místě zmíněnou, právní úpravu za příliš vhodnou nepovažuji (k argumentaci vizte Kapitolu Problémy a podmínky trestu uveřejnění rozsudku pod bodem Teoretická možnost obcházení účelu trestu uveřejnění rozsudku). 168

176 8.2.4 K zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení Pokud jde o zánik výkonu trestu, pak tento slovenský zákon o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně neupravuje a ani důvodová zpráva k návrhu zákona 369 se o tomto nijak nezmiňuje. V souladu se zásadou subsidiárního užití trestního zákoníku upravenou v 1 odst. 2 SZTOPO ( pokud tento zákon nestanoví jinak a pokud to povaha věci nevylučuje, na trestní odpovědnost právnické osoby a tresty ukládané právnické osobě se vztahuje trestní zákon a na trestní řízení proti právnické osobě se vztahuje trestní řád ) je tak třeba nahlédnout do obecné úpravy slovenského trestního zákona ( 89 a 90 STZ) a trestního řádu ( 472 a násl. STŘ). V této souvislosti zná slovenský trestní zákon institut odpuštění trestu prezidentem republiky a institut promlčení výkonu trestu. Pokud jde o promlčení výkonu trestu, pak činí promlčecí doba v případě právnických osob z povahy věci podle 90 odst. 1 písm. d) STZ pět let, neb ostatní promlčecí doby jsou vždy navázány na trest odnětí svobody; tato doba je tedy stejná anebo vždy nižší, než je tomu v případě českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob; i zde se však setkáme s nepromlčitelností výkonu trestu v případě trestu uloženého pro trestný čin teroristického útoku, a to nikoliv jen pro případ, že tento zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva. Takové, na prvém místě uvedené, řešení není rozhodně možné chápat jako řešení nejlepší, neboť už sama důvodová zpráva k českému návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uvádí právě ve vztahu k 24 ZTOPO, že se v tomto specificky upravuje promlčení výkonu trestu s ohledem na skutečnost, že u fyzické osoby je promlčecí doba navázána především na délku trestu odnětí svobody; uložení tohoto trestu však nepřipadá u právnické osoby v úvahu. 370 Protože však mají uvedené promlčecí doby v případě českého zákona ve většině případů význam jen co do vztahu k zániku účinků odsouzení právnické osoby, když k promlčení výkonu trestu až na výjimky fakticky dojít nikdy nemůže (k tomuto vizte Kapitolu Promlčení výkonu trestu ) a shodně je tomu s ohledem na stejné druhy trestů i v případě slovenského zákona, s lehce přihmouřeným okem je možné takovou právní úpravu bez většího kárání slovenského zákonodárce přejít, když promlčecí doba u trestu uveřejnění rozsudku činí pět let shodně s českou právní úpravou, pokud jde však o trest peněžitý, pak se bude tento dle slovenské právní úpravy trestního zákona promlčovat pokaždé v promlčecí 369 Vládny návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Dôvodová správa [cit ]. Dostupná z WWW: < 370 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva, s. 46 [cit ]. Dostupná z WWW: < 169

177 době pěti let, dle české právní úpravy zákona o trestní odpovědnosti právnických osob však bude tato doba činit v závislosti na počtu denních sazeb, která se však, nutno podotknout, v případě slovenského peněžitého trestu nikdy nenastavuje, 30, 20, 10 anebo 5 let. Pokud jde o další způsoby zániku výkonu trestu, pak se v ostatním uplatní shodná právní úprava jako v případě českého zákona (k tomuto srov. 25 SZTOPO, 89 STZ a 432 a 437 STŘ ve spojení s Kapitolou Další způsoby zániku výkonu trestu ). Zánikem účinků odsouzení se pak zabývá 9 SZTOPO. Tento je, ve shodě se slovenskou právní úpravou v případě fyzických osob nazván Zahlazení odsouzení. Toto je pak koncipováno značně odlišně, než je tomu v případě českého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, když podle slovenského zákona k zahlazení odsouzení právnické osoby dochází vykonáním trestu. Takovou právní úpravu za příliš vhodnou osobně nepovažuji, a to především proto, že by podle mého názoru měly být ostatní právnické osoby, a to i po samotném výkonu trestu, uvědomovány prostřednictvím Rejstříku trestů o tom, s kým hodlají kupříkladu zahájit spoupráci, spotřebitelé o tom, s kým přichází do kontaktu apod., což ovšem proto, že v důsledku zániku účinků odsouzení samotným výkonem trestu již takové odsouzení právnické osoby v Rejstříku trestů nijak vykazováno nebude, nebude nijak možné. Stejně tak nebude možné v důsledku zániku účinků odsouzení samotným výkonem trestu považovat či nahlížet na právnickou osobu jako na recidivistu a uložit jí tak kupříkladu trest zrušení právnické osoby (k tomuto vizte Kapitolu Podmínky a problémy trestu zrušení právnické osoby pod bodem Formulace převážné páchání ). Taková právní úprava tak s sebou může teoreticky přinést více problémů nežli užitku. Obdobně jako je tomu v případě české právní úpravy, i zde pak lze uvažovat o zániku účinků odsouzení pro milost či amnestii prezidenta republiky ( 92 odst. 5 STZ) či v důsledku upuštění od potrestání ( 40 odst. 2 STZ) Shrnutí Zásady ukládání trestů právnickým osobám a jednotlivé druhy trestů obsažené ve slovenském zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob jsou koncipovány téměř shodně s jejich českým protějškem, a tedy, ačkoliv lze ve slovenském zákoně nalézt drobné i větší odchylky v oblasti zásad ukládání trestů, trest, se kterým se v české právní úpravě nesetkáme, a některé druhy trestů se více či méně obsahově liší, inspiroval se slovenský zákonodárce v těchto oblastech více než zjevně českým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. 170

178 Větší míru odchylek slovenského zákona lze pak v oblasti sankcionování shledat pouze v případě právní úpravy zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení. Co je zbytečnou škodou, je to, že v některých případech nejsou ustanovení slovenského zákona, jak jsme mohli vidět, úplně bez chyby, resp. tato nejsou příliš zdařilá, a to, že se slovenský zákonodárce nepokusil do zákona zakotvit kupříkladu trest, resp. ochranné opatření dohledu nad činností právnické osoby, možnost podmíněného odkladu výkonu trestu, nebo že v tomto výslovně neupravil možnost upuštění od potrestání právnické osoby (k tomuto vizte Kapitolu Problematika podmíněného odkladu výkonu trestu a Kapitola Problematika upuštění od potrestání ). 171

179 9 Rejstřík trestů právnických osob V závěru této práce si nedovolím opomenout skutečnost, že přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bylo podstatně zasaženo do právního řádu České republiky, když současně s tímto byl přijat i doprovodný zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, jež novelizoval celkem čtyřicet devět dalších zákonů, a to, mimo jiné, též zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů Podstata Rejstříku trestů právnických osob Rejstřík trestů vede evidenci fyzických a právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení a dále pak evidenci jiných významných skutečností pro trestní řízení ( 2 odst. 1 ZRT). V této evidenci jsou založeny údaje z trestních listů všech pravomocně odsouzených fyzických i právnických osob, přičemž takovým trestním listem se rozumí oznámení soudu, jež obsahuje, mimo jiné, i údaje o trestu a ochranném opatření, které byly fyzické nebo právnické osobě pravomocně uloženy ( 3 ZRT) Právnické osoby na pranýři? Zřízení Rejstříku trestů právnických osob považuji za pozitivní krok zákonodárce. Jeho existence je přínosná zejména co do zlepšení transparentnosti při posuzování důvěryhodnosti obchodních partnerů právnické osoby. Jediné, nad čím má smysl uvažovat a v určitém směru zapochybovat, je to, že údaje z evidence Rejstříku trestů o právnických osobách, které se uvádějí ve výpisu z evidence Rejstříku trestů, jsou veřejně přístupné ( 2 odst. 5 ZRT). Z tohoto důvodu tedy může být žadatelem o výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se právnické osoby kterákoliv fyzická osoba, jejíž totožnost se při podání žádosti o takový výpis nijak neověřuje ( 11 odst. 1 ZRT). Výše uvedenou zásadou se zákonodárce pokusil zajistit dostatečnou informovanost třetích osob o trestné činnosti právnické osoby, jelikož to, zda byla v minulosti právnické osobě pravomocně uložena sankce, bude v řadě případů představovat klíčovou informaci, jež 371 JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, s

180 bude mít nezastupitelnou úlohu při rozhodovacích procesech třetích osob či v souvislosti s vystupováním právnické osoby v právních vztazích, když s žádostí či povinností prokázat svou bezúhonnost pomocí výpisu z evidence Rejstříku trestů se mohou právnické osoby setkat typicky v případě svého zájmu o spolupráci s jinou právnickou osobou, při rozhodování o poskytnutí úvěru, v souvislosti s žádostí o dotace, uzavíráním významných smluv, ucházením se o veřejnou zakázku, v případě přeměn obchodních společností apod. Na druhé straně však mohou ve vztahu k výše uvedené zásadě zastávat někteří názor, že takové důsledky veřejné přístupnosti údajů, jež se ve výpisu z evidence Rejstříku trestů v případě právnické osoby uvádějí, mohou být pro právnickou osobu fakticky dalším trestem stigmatizujícího charakteru. Já osobně tento názor nesdílím, neboť kromě situací, kdy je po právnické osobě dodání takového výpisu vyžadováno na základě zákona, lze teoreticky očekávat, že bude výpis po právnické osobě požadovat již s ohledem na to, že je s vydáním takového výpisu spojen příslušný poplatek, víceméně pouze někdo, kdo má na této zájem, tedy s ní chce například určitým způsobem spolupracovat. V takovém případě máme pak dvě možnosti, a to buď dotyčnou právnickou osobu oslovit a o takový výpis ji požádat, anebo si tento sami opatřit. Výsledek je pak v obou případech zcela totožný s tím, že druhý případ je snad jen značným ulehčením situace a jakousi etickou přidanou hodnotou, když by situace, kdy by o výpis žádala jedna právnická osoba jinou právnickou osobu, s níž chce spolupracovat, nemusela působit zrovna nejlépe. Nadto pak, to, že se na základě výpisu dozví právnická osoba něco o minulosti právnické osoby druhé, ještě nemusí automaticky znamenat jednoznačné nenavázání spolupráce (pokud tedy nehovoříme o případech, kdy je bezúhonnost právnické osoby požadována přímo zákonem jako takovým). Stejně tak nelze nijak dopředu předvídat ani snahu právnických osob zjišťovat si příslušné informace o svých konkurentech, v zápalu boje o zákazníky pak tyto svým zákazníkům sdělovat a fakticky je tak popuzovat proti odsouzené právnické osobě, svému konkurentovi. V čem bych spatřovala teoreticky větší problém, je skutečnost, že lze na internetových stránkách Rejstříku trestů 372 zcela jednoduše zjistit, zda byl té které právnické osobě v minulosti pravomocně uložen trest, resp. přesněji řečeno je zde k vidění jakási nástěnka hanby právnických osob, kterým byl již pravomocně uložen trest. Opět je ale otázkou, koho budou takto zveřejněné informace zajímat. I zde platí dle mého názoru to, že právnickým osobám, které chtějí s příslušnou právnickou osobou spolupracovat, takto zveřejněné informace pouze ulehčí jejich cestu co do zjištění, zda se jedná v případě jejich potenciálního 372 WWW: < 173

181 obchodního partnera o řádnou, resp. bezúhonnou či důvěryhodnou právnickou osobu, když v případě jejich zájmu a neexistence této elektronické databáze, by si tyto mohly o výpis zažádat jednoduše jinými cestami, a to buď osobně v sídle Rejstříku trestů, korespondenčně na adresu Rejstříku trestů anebo na kontaktním místě CzechPOINT. V ostatním pak platí to, co bylo uvedeno výše. Pokud jde o spotřebitele, pak ti sem nahlížet, dle mého názoru, pravidelně nebudou, tedy nelze poškození právnické osoby v tomto směru nijak očekávat. Nadto pak, jestliže by se jednalo o právnickou osobu, řekněme, jaksi veřejně více známou, pak budou spotřebitelé mnohdy informováni prostřednictvím médií již v samotném průběhu trestního řízení vedeného proti právnické osobě. Oba výše nastíněné, teoreticky problematické aspekty Rejstříku trestů právnických osob, pak mají konečně jednoho nejhodnotnějšího, společného jmenovatele, který dříve uvedené pochybnosti ještě více neguje, a tím je právnická osoba jako taková, resp. její povaha, charakter. V těchto souvislostech je totiž potřeba klást velký důraz na odlišnost fyzické a právnické osoby, když taková veřejnost údajů uváděných ve výpise z evidence Rejstříku trestů by, shodně jako například možnost uložit fyzické osobě trest uveřejnění rozsudku, byla v případě fyzických osob jednoznačně nemyslitelná. Pokud však jde o umělé právnické osoby, pak i v případě, kdy by zásada veřejnosti údajů uváděných ve výpise z evidence Rejstříku trestů přinášela výše uvedené problémy, stojím za tím, že je potřeba, aby zájem nad transparentnosti v obchodních vztazích, ochranou spotřebitele a vlastně i celé společnosti zcela jednoznačně převážil nad ochranu soukromí právnické osoby, která se dopustila trestné činnosti. 9.3 Rejstřík trestů právnických osob v praxi Pokud jde o Rejstřík trestů právnických osob v praxi, v Příloze 3 a 4 nalezneme statistiky, jež obsahují informace o počtu výpisů vydaných pro fyzické osoby, počtu výpisů vydaných pro orgány veřejné moci, počtu opisů poskytnutých pro orgány veřejné moci a počtu nahlédnutí fyzických osob do opisů, jež se týkají právnických osob. Tyto mi byly zaslány na základě žádosti o poskytnutí informací v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Rejstříkem trestů, jež odpovídal v listopadu roku 2014 a dále pak v lednu roku 2016 na dotaz, kolik výpisů a opisů z evidence Rejstříku trestů 174

182 týkajících se právnických osob bylo za roky 2012, 2013, 2014 a následně pak za rok 2015 vydáno. Z těchto statistik 373 lze vyčíst následující. Výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro orgány veřejné moci bylo vydáno v roce 2012 celkem 9 635, v roce 2013 pak , v roce 2014 celkem a v roce 2015 pak Výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro fyzické osoby bylo vydáno v roce 2012 celkem , v roce 2013 pak , v roce 2014 celkem a v roce 2015 pak Opisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob pro orgány veřejné moci bylo vydáno v roce 2012 celkem 72, v roce 2013 pak 82, v roce 2014 celkem 372 a v roce 2015 pak 509. Nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů právnických osob bylo provedeno v roce 2012 celkem 1x, v roce 2013 pak 10x, v roce 2014 ani jednou a v roce 2015 pak celkem 2x. Ze zvyšujícího se počtu vydaných opisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob můžeme, při troše optimismu, dovodit v prvé řadě zvyšující se zájem orgánů činných v trestním řízení o právnické osoby a praktické uplatňování jejich trestní odpovědnosti. Pokud jde o počet výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob, na tomto místě pak můžeme konstatovat, že Rejstřík trestů právnických osob není pro fyzické osoby, stejně jako pro orgány veřejné moci, rozhodně žádným neznámým či zbytečným institutem, který by zůstal nevyužíván, resp. využíván naprosto minimálně, nadto pak tehdy, došlo-li v důsledku novelizace některých zákonů k tomu, že musí právnická osoba v některých případech 374 nově splňovat podmínku její bezúhonnosti a tuto je tak třeba příslušným způsobem dokládat. 373 Uvedená statistika, resp. údaje v ní obsažené jsou platné ke dni Srov. např. 53 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 175

183 Závěr V rámci předmluvy k této práci byly vzneseny otázky, na něž jsem přislíbila přinést po provedení podrobné analýzy problematiky sankcionování právnických osob příslušné odpovědi. Pojďme si tyto otázky před jejich zodpověděním připomenout. Zněly takto: Dosáhli jsme zavedením trestní odpovědnosti právnických osob, resp. zavedením možnosti sankcionovat právnické osoby prostředky trestního práva větší ochrany společnosti před jejich závadným protiprávním jednáním? Má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob pozitivní dopady na jejich chování? Je úprava sankcionování právnických osob, v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob obsažená, skutečně zrozena k jejímu širšímu praktickému využití? Lze mluvit o sankcionování právnických osob konečně efektivním? To, že Česká republika zavedla po bouřlivých debatách nad vhodností a potřebností přijetí nové právní úpravy trestní odpovědnost právnických osob a přitom zvolila model pravé trestní odpovědnosti, považuji za pozitivní krok zákonodárce. Podle mého názoru se jedná o nejvhodnější model trestní odpovědnosti právnických osob, jelikož tento představuje svou koncepcí ten nejefektivnější nástroj postihování protiprávního jednání právnických osob. Stejně tak za vhodné považuji též to, že se zákonodárce v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob neomezil pouze na peněžité sankce tak, jak to činí některé zahraniční úpravy, nýbrž tento upravuje širokou škálu rozličných sankcí, jež je možné, ve shodě s dikcí mezinárodních dokumentů, považovat za účinné, přiměřené a odstrašující. Důležitá a přínosná je pak rovněž i s těmito sankcemi související úprava Rejstříku trestů právnických osob. Odpověď na otázku, zda lze hovořit v důsledku zavedení možnosti postihovat právnické osoby prostředky trestního práva o sankcionování konečně efektivním, a tím i o větší ochraně společnosti před protiprávním jednáním právnických osob, tedy může znít, že ano. Tedy, alespoň teoreticky 375. Českým zákonodárcem zvolená úprava sankcionování protiprávního jednání právnických osob v oblasti trestního práva, resp. sankcí, jež je možné právnickým osobám za toto ukládat, je tak úpravou vítanou a žádoucí, ovšem, jak už to v našem právním řádu bývá, její provedení v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob není stoprocentně dokonalé a vykazuje celou řadu nedostatků a teoretických problémů. Výčet a následný rozbor jejich převážné části přinesla tato práce. Jejich další poodkrytí pak lze očekávat postupem času, kdy 375 Závěr jednoznačně efektivního sankcionování a větší ochrany společnosti by totiž mohla na tomto místě negovat některá praktická úskalí zákona jako je kupříkladu v textu práce zmíněné nebezpečí opětovného vzniku zrušené právnické osoby. 176

184 bude přicházet na mnohé nejasnosti a mezery právní úpravy sama praxe. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že je v oblasti trestního práva v současné době potřeba řešit spíše otázky jiné, je bez debat, že bude zapotřebí veškeré tyto nedostatky a problémy pro futuro postupně odstranit, přičemž nezbývá než doufat, že k tomu dojde co nejdříve. Odpovědí na otázku, zda je úprava sankcionování právnických osob, obsažená v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, skutečně zrozena k jejímu širšímu praktickému využití, tak může být, že v celém svém rozsahu prozatím bohužel nikoliv. Přínosem nové právní úpravy měl být zejména její preventivní charakter, když pokud jde o předcházení trestné činnosti, pak nejenže kladou na právnické osoby v této oblasti nemalé nároky samotná ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob na toto přímo zaměřená, avšak právě i samotné sankce v tomto zákoně obsažené by měly být natolik odstrašující, aby byly schopny odradit právnické osoby od páchání (další) trestné činnosti. Pokud se však podíváme na to, jak tento zákon funguje ve vztahu k chování právnických osob v praxi, pak je možné, jak uvádí i Bohuslav, rozdělit v této souvislosti právnické osoby do několika různých kategorií. Prvně se lze setkat s právnickými osobami, které ani nevědí, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vůbec existuje, dále pak s těmi, které sice vědí, že tento existuje, avšak neberou jej zatím dostatečně vážně. Vedle těchto působí v České republice i právnické osoby, které vědí, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob existuje, ale nevidí v něm natolik velké riziko, aby vynakládaly na předcházení trestné činnosti svou energii a investici ať už časovou, anebo finanční, a konečně pak existují samozřejmě též takové právnické osoby, jež se, a to i bez ohledu na tento zákon, věnují předcházení trestné činnosti jako zcela přirozené součásti svého každodenního fungování a byznysu. 376 V současné době tak může odpověď na poslední otázku uvedenou v předmluvě k práci, tedy zda má zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, resp. sankce v něm upravené reálné dopady na chování právnických osob ve smyslu jejich odrazení od trestné činnosti, znít tak, že fakticky tomu tak prozatím není, když tyto mnohdy o existenci zákona ani nevědí, a, realisticky nahlíženo, tento bere vážně pouhý zlomek z nich. Konečně je pak však navzdory všemu výše uvedenému potřeba konstatovat, že pokud jde o uplatňování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v praxi českých soudů, tak přestože přikročily k sankcionování právnických osob zatím pouze soudy některé, škála jimi ukládaných sankcí příliš pestrá není, a některá jejich rozhodnutí nejsou, nejspíše z důvodu 376 BOHUSLAV, Lukáš. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost [cit ]. Dostupný z WWW: < 177

185 novoty tohoto zákona, úplně bezvadná, bylo těmito vyneseno již skoro devadesát pravomocných rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě uložena sankce. Tento stav je tak potřeba brát jako jistý příslib do budoucna a věřit, že spolu s tím, že bude mít intenzita aplikace zákona o trestní odpovědnosti právnických osob českými soudy, doufejme, i nadále vzrůstající tendenci, bude mít, v souladu s výše uvedeným, i samotný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob šanci ukázat, nakolik vhodné nástroje sankcionování právnických osob do rukou českých soudů vkládá. 178

186 Seznam použitých zkratek: AIDP: Mezinárodní společnost pro trestní právo ČEPRO: České produktovody a ropovody, a.s. ČEPS: Česká energetická přenosová soustava, a.s. ČEZ: České energetické závody, a.s. ČNB: Česká národní banka ČR: Česká republika DPH: Daň z přidané hodnoty ES: Evropská společenství EU: Evropská unie EUR: Euro Kč: Koruna česká KZ: Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení, ve znění pozdějších předpisů LZPS: Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1991 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů NPZ: Německý přestupkový zákon OECD: Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj OZ: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů RZOS: Rakouský zákon o odpovědnosti sdružení za trestné činy Sb.: Sbírka zákonů STŘ: Zákon č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok, ve znění pozdějších předpisů STZ: Zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů SZOPO: Slovinský zákon o odpovědnosti právnických osob za trestné činy SZTOPO: Zákon č. 91/2016, o trestní odpovědnosti právnických osob tr. zákoník: Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů tr. řád: Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů Ústava: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů VZP: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky Z. z.: Zbierka zákonov 179

187 ZRT: ZVZ: ZTOPO: Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 418/2012 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů 180

188 Seznam použité literatury a pramenů: Komentáře: FENYK, Jaroslav, SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN FOREJT, Petr, HABARTA, Petr, TREŠLOVÁ, Lenka. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim s komentářem. 1. vyd. Praha: Linde, s. ISBN JELÍNEK, Jiří, HERCZEG, Jiří. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: Komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, s. ISBN LAVICKÝ a kol. Občanský zákoník I. Obecná část ( 1 654). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. ISBN ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. I. Obecná část ( 1 139). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN Učebnice a monografie: BOHUSLAV, Lukáš. Trestní odpovědnost právnických osob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. ISBN DREYER, Emmanuel. Droit pénal général. Champs Université, Flammarion, s. ISBN FENYK, Jaroslav, HÁJEK, Roman, STŘÍŽ, Igor, POLÁK, Přemysl. Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl, trestní zákoník. Praha: Linde, 2010, 1326 s. ISBN GOBERT, James, PUNCH, Maurice. Rethinking Corporate Crime. London: Butterworths, s. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha: Linde, s. ISBN

189 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: Obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, s. ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. aktualizované vydání podle stavu k Praha: Leges, s. ISBN KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN LÜTOLF, Sandra. Strafbarkeit der juristischen Person. Zürich: Shulthess Polygraphischer Verlag AG, s. ISBN SOLNAŘ, Vladimír. Z dějin českého zemského práva. Praha: Bursík & Kohout, s. ŠÁMAL, Pavel, NOVOTNÝ, Oto, GŘIVNA, Tomáš, VANDUCHOVÁ, Marie, HERCZEG, Jiří, VOKOUN, Rudolf a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel, VOKOUN, Rudolf, NOVOTNÝ, Oto. Trestní právo hmotné 4. Trestní odpovědnost právnických osob: Změny v trestních zákonech po vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN VIDRNA, Jan, DOLANSKÝ, Pavel. Trestní odpovědnost obchodních společností a územních samosprávných celků. Praha: C. H. Beck, s. ISBN WELLS, Celia. Corporations and criminal responsibility. 2nd edition. Oxford: Oxford University press, s. ISBN X. Sborníky: BOHUSLAV, Lukáš. K vybraným aspektům zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. In: Míľniky práva v stredoeurópskom priestore Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov organizovanej Univerzitou Komenského v Bratislave, Právnickou fakultou. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta [cit ]. Dostupný z WWW: < 182

190 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. In: ŠTURMA, Pavel, TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století. 3. svazek: Proměny veřejného práva. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN KALVODOVÁ, Věra. Vybrané aspekty sankcionování právnických osob. In. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, s. ISBN MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob: historický vývoj a mezinárodní srovnání. In: MUSIL, Jan, VANDUCHOVÁ, Marie (ed.): Pocta prof. JUDr. Otovi Novotnému k 70. narozeninám. Praha: CODEX Bohemia, s. ISBN X. ŠÁMAL, Pavel. K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. In: VANDUCHOVÁ, Marie, HOŘÁK, Jaromír (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, s. ISBN ŠÁMAL, Pavel. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata a de lege ferenda v České republice. In: KRATOCHVÍL, Vladimír; LÖFF, Michaela. Hospodářské trestní právo trestní odpovědnost právnických osob. Brno: Masarykova universita, s. ISBN Odborné články: FENYK, Jaroslav. Vývoj trestní odpovědnosti právnických osob a český návrh zákona o trestním soudnictví nad právnickými osobami. Státní zastupitelství. 2003, č ISSN GREGUŠOVÁ, Andrea. K aktuálnym problémom trestnej zodpovednosti právnických osôb v podmienkach Slovenskej republiky. Societas et iurisprudentia. 2014, č. 3, ISSN HEINE, Günter. Die strafrechtliche Verantwortlichkein von Unternehmen: internationale Entwicklung nationale Konsequenzen. Österreichische Juristen- Zeitung. 1996, č. 6. ISSN HIRSCH, Hans Joachim. Strafrechtliche Verantwortlichkeit von Unternehmen. Zeitschrift für gesamte Strafrechtswissenschaft, 1995, č. 2. ISSN

191 JANDA, Petr. Trestní odpovědnost právnických osob. Právní fórum. 2006, č. 5. ISSN JANUŠ, Jan. Jak vidí nový zákon právníci z praxe: Názor Jana Vidrny. Právní rádce. 2012, č. 1. ISSN JELÍNEK, Jiří. Nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Kriminalistika. 2012, č. 1. ISSN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob ano či ne? Právní rádce. 2011, č. 12. ISSN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. Kriminalistika. 2008, č. 1. ISSN KRÁL, Vladimír. K trestní odpovědnosti právnických osob východiska, obsah a systematika zákonné právní úpravy. Trestněprávní revue. 2002, č. 8. ISSN KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestněprávní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného. Právný obzor. 2002, č. 4. ISSN KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní odpovědnost právnických osob a základní zásady trestního práva hmotného. Trestněprávní revue. 2011, č. 9. ISSN MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob - ano či ne? Trestní právo. 2000, č ISSN MUSIL, Jan. Trestní odpovědnost právnických osob v novém francouzském trestním zákoníku. Kriminalistika. 1995, č. 4. ISSN MUSIL, Jan, FALDYNA, František, PRÁŠKOVÁ, Helena. Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo. 2001, č. 3. ISSN NOVÁČKOVÁ, Soňa. Nový návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (a jeho srovnání s návrhem zákona, který byl v roce 2004 zamítnut). Trestněprávní revue. 2011, č. 4. ISSN PRÁŠKOVÁ, Helena. Správní trestání právnických osob v Německu. Trestněprávní revue. 2007, č. 9. ISSN ŠÁMAL, Pavel. K trestní odpovědnosti právnických osob. Bulletin advokacie. 2011, č. 11. ISSN VANÍČEK, David. Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo, Praha: Lexis-nexis CZ, 2006, č. 8, ISSN

192 VANTUCH, Pavel. Parlament schválil trestní odpovědnost právnických osob. Trestní právo. 2011, č. 11. ISSN VIDRNA, Jan. K aplikaci zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rádce. 2012, č. 6. ISSN VIDRNA, Jan, PERGL, Robert. Akciová společnosti, vstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky Trestní právo. 2011, č. 6. ISSN Internetové zdroje: BOHUSLAV, Lukáš. Komentář: První trest zrušení právnické osoby za trestnou činnost [cit ]. Dostupný z WWW: < BRÓSTL, Šaňo. Schválený zákon o trestnej zodpovednosti právnických osôb [cit ]. Dostupný z WWW: < HOLÝ, Tomáš. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: číhá 78 trestných činů [cit ]. Dostupný z WWW < trestnych-cinu-2650>. JANUŠ, Jan. Ekonom: Ročně budou odsouzeny stovky firem, očekává specialista na trestní odpovědnost [cit ]. Dostupný z WWW: < JANUŠ, Jan. K jakému trestu může být odsouzena vaše firma? 2014 [cit ]. Dostupný z WWW: < JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob - ano, či ne? 2. díl jak je to v Česku [cit ]. Dostupný z WWW: < KAVĚNA, Martin. Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. Praha: Parlament České republiky. Parlamentní institut. Studie č [cit ]. Dostupný z WWW: < 185

193 VIDRNA, Jan. Masakr firem se zatím nekoná [cit ]. Dostupný z WWW: < VRBÍK, Marek. Trest uveřejnění rozsudku [cit ]. Dostupný z WWW: < Právní předpisy a mezinárodní právní prameny: Bundesgesetz über Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten. Dostupný z WWW: < ummer= >. Gesetz über Ordnungswidrigkeiten. Dostupný z WWW: < Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja. Dostupný z WWW: < Zákon č. 91/2016 Z. z., o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Dostupný z WWW: < Zákon č. 25/2006 Z.z., o verejnom obstarávaní, ve znění pozdějších předpisů. Doporučení Rady ministrů ES č. 88 (18) ze dne 20. října Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Paříž, 17. prosinec 1997) vyhlášená jako sdělení MZV č. 25/2000 Sb. m. s. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1991 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. 186

194 Zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 63/2000 Sb., o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1993, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového, a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Návrhy zákonů a důvodové zprávy: Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Sněmovní tisk č Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Dostupný z WWW: < 187

195 Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna IV. volební období. Tisk 745. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva. Dostupná z WWW: < Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna VI. volební období. Tisk 285. Vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Důvodová zpráva. Dostupná z WWW: < Vládny návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov (2014). Dostupný z WWW: < 1&matEID=6921&docEID=345316&docFormEID=- 1&docTypeEID=1&langEID=1&tStamp= >. Vládny návrh zákona o trestnej zodpovednosti právnických osôb a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Dôvodová správa (2015). Dostupná z WWW: < Judikatura: Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 3 T 19/2013. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne , sp. zn. 7 T 52/2014. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , sp. zn. 39 T 13/2014. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , sp. zn. 21 T 52/2015. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne , sp. zn. 29 T 7/2014. Rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 1 T 213/2012. Rozhodnutí Okresního soudu Praha západ ze dne , sp. zn. 14 T 83/2015. Rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne , sp. zn. 1 T 158/2013. Rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne , sp. zn. 4 T 30/2014. Rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 3 T 191/2014. Rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne , sp. zn. 3 T 37/2014. Rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne , sp. zn. 2 T 131/

196 Rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne , sp. zn. 4 T 85/2013. Rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči ze dne , sp. zn. 3 T 60/2015. Rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/2014. Rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne , sp. zn. 3 T 174/2014. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne , sp. zn. 49 T 10/2012. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze , sp. zn. 89 T 60/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 10 T 87/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 87/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 92 T 197/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 90 T 152/2013. Rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 5 T 300/2013. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne , sp. zn. Tz I 82/1952. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 1 Tz 11/1979. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tdo 764/2009. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 7 Tdo 1443/2013. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 5 Tz 41/2014. Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 38/02, vyhlášený pod č. 299/2004 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 14/09, vyhlášený pod č. 22/2012 Sb. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne , sp. zn. 1 To 27/2012. R II/62 Sb. rozh. tr. R I/65 Sb. rozh. tr. R I/66 Sb. rozh. tr. R 5/80 Sb. rozh. tr. R 39/87 Sb. rozh. tr. R 60/94 Sb. rozh. tr R 35/97 Sb. rozh. tr R 26/07 III. Sb. rozh. tr. 189

197 Další zdroje: Dokumenty zaslané Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Rejstříkem trestů vizte Přílohy 1, 2, 3 a 4 této práce. Nejvyšší státní zastupitelství. Zvláštní zpráva o poznatcích z aplikace zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne , sp. zn. 7 NZN 604/2014. Abschlussbericht der Kommission zur Reform des strafrechtlichen Sanktionensystem. Teil [cit ]. Dostupný z WWW: < < E61.pocluster1?>. 190

198 Resumé Tato rigorózní práce se zabývá problematikou sankcionování právnických osob. Důvodem, proč jsem si toto téma vybrala i po úspěšném obhájení mé diplomové práce totožnému tématu se věnující, byl můj trvající zájem o tuto problematiku, resp. o její komplexní a hlubší zpracování. Hlavním cílem této práce je na základě jak teoretických, tak i praktických poznatků vyhodnotit, zda je v současné době účinná právní úprava sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob bezchybná a plně dostačující, anebo zda je tuto potřeba v určitých směrech novelizovat. V rámci předmluvy uvádí tato práce svého čtenáře nejprve do problematiky sankcionování právnických osob, nastiňuje svou strukturu a své hlavní cíle. Následně je pak rozdělena do devíti kapitol. První kapitola je zaměřena na teoretické otázky. V této můžeme nalézt různé přístupy k sankcionování právnických osob v evropských zemích, jakož i hlavní argumenty pro (ne)vhodnost nové právní úpravy, jež hlásali v souvislosti s jejím příchodem její příznivci, anebo odpůrci, a které jsou ať již přímo, anebo nepřímo spjaty právě se sankcionováním právnických osob. Ve druhé kapitole pak nalezneme základy právní úpravy sankcionování právnických osob v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Konkrétně je zde uveden krátký výklad ke struktuře zákona, jeho právní povaze a problémům, jež s touto úzce souvisí. V rámci kapitoly třetí, o základech ukládání trestních sankcí právnickým osobám pojednávající, je proveden zevrubný výklad k zásadám sankcionování právnických osob a kritériím pro stanovení druhu a výměry trestu. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na problematiku variability sankčního systému, pojem trest a účel sankcionování. Následně pak uvádí jednotlivé kategorie trestů podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Obdobný teoretický výklad je pak proveden i co do pojmu ochranného opatření. Pátá kapitola provádí detailní rozbor každé jedné sankce podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. V rámci této analýzy zde nalezneme nedostatky, resp. teoretické problémy těchto sankcí, případně pak spolu s nimi i příslušné návrhy de lege ferenda. Součástí této kapitoly je též pohled na praktickou aplikaci tohoto zákona co do ukládání těchto sankcí českými soudy. 191

199 V kapitole šesté je pak proveden základní výklad o institutech zániku výkonu trestu a zániku účinků odsouzení podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Sedmá kapitola v obecné úrovni nejprve vyhodnocuje a následně pak prognózuje praktické uplatňování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, když tato podrobně analyzuje statistiku Ministerstva spravedlnosti, jež se dotýká sankcionování právnických osob v praxi českých soudů. Osmá kapitola provádí nejprve komparaci české právní úpravy sankcionování právnických osob s právní úpravou rakouskou, následně se pak věnuje, od účinnému, slovenskému zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. Poslední kapitola této práce pojednává o Rejstříku trestů právnických osob, jeho podstatě, problémech a praktickém využívání. Tuto práci uzavírá logické shrnutí poznatků v průběhu práce nabytých a z nich vyvozené závěry. 192

200 Resumé This rigorosum thesis deals with sanctioning of legal persons. I selected this topic, because I am truly interested in it and I intended to elaborate precisely my diploma thesis that was focused on it already. Based on theoretical and practical findings, this thesis aims to analyze whether the current state of law in the area of sanctioning of legal persons in the act on criminal liability of legal persons is faultless and fully sufficient, or whether it requires some amending. The preface introduces the topic of sanctioning of criminal persons, the structure and the main goals of this thesis. Subsequently, the thesis is divided into nine chapters. The first chapter deals with fundamental theoretical issues. It covers different approaches to sanctioning of legal persons throughout Europe and crucial arguments both in favor and against the introduction of new regulation of sanctioning of legal persons in the Czech Republic. The second chapter covers basic provisions of sanctioning of legal persons in the act on criminal liability of legal persons. In particular, the chapter provides a brief introduction to the structure of the act, its legal aspects and related problems. In the third chapter, dealing with basis of imposing of criminal sanctions on legal persons, we can find a detailed interpretation of the principles of sanctioning of legal persons and the standards of determination of sanction type and its assessment. The fourth chapter focuses on the issue of variability of the sanction system, the term punishment and the purpose of sanctioning of legal persons. Subsequently, it presents the particular categories of sentences under the act on criminal liability of legal persons. Similar interpretation of the term protective measure follows. The fifth chapter thoroughly analyzes each particular sanction under the act on criminal liability of legal persons. This analysis points out imperfections or defects in terms of legal theory, of the current state of regulation of these sanctions and its possible solutions de lege ferenda. This chapter also reviews the application of this act with respect to jurisprudence of Czech courts. The sixth chapter deals with institutes of the barring of penalties by limitation and the deletion of conviction under the act on criminal liability of legal persons. In the seventh chapter, the general analysis of application of the act on criminal liability of legal persons by Czech courts is to be found along with the prognosis of its future, 193

201 in particular based on statistical data regarding sanctioning of legal persons provided by the Ministry of Justice. The eighth chapter first compares the Czech regulation of sanctioning of legal persons with the Austrian one, and afterwards, with the Slovak act on criminal liability of legal persons which will become effective as of 1 July The last chapter presents the criminal record of legal persons, its nature, theoretical deficiencies and practical use. This thesis is concluded by a summary of findings reached in the course of the thesis and conclusions derived therefrom. 194

202 Název práce v anglickém jazyce: Sanctioning of legal persons Klíčová slova: Trestní právo Criminal law Trestní odpovědnost právnických osob Criminal liability of legal persons Sankce Sanction 195

203 Přílohy Příloha 1 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti i

204 Příloha 2 Odpověď na žádost o informace Ministerstvo spravedlnosti ii

205 iii

206 iv