Umění a řemeslo Střední Asie

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Umění a řemeslo Střední Asie"

Jaroslava Němečková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Umění a řemeslo Střední Asie textil a šperk Tereza Hejzlarová

2 Tato publikace vznikla s podporou GA UK v rámci projektu Umění a řemeslo Střední Asie (č ) řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Recenzovali: PhDr. Zdenka Klimtová (Národní galerie v Praze) PhDr. Jan Pargač, CSc. (Ústav etnologie FF UK) Tereza Hejzlarová, 2014 Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014 Národní muzeum Náprstkovo muzeum, 2014 Za obsah a jazykovou správnost odpovídá autor Všechna práva vyhrazena ISBN:

3 OBSAH ÚVOD 5 ORGANIZACE ŘEMESLA 9 Cechy struktura a pravidla 11 Druhy řemeslnických dílen 15 Řemeslnické obřady a kulty 24 TKANINY 31 Druhy tkanin 35 Materiál a nástroje 43 Technologický postup 46 Vzory a barevnost 54 VÝŠIVKA 57 Druhy výšivek 61 Materiál a nástroje 66 Technologický postup a druhy stehů 69 Ornament a kompozice 79 Barevnost 88 ZLATÁ VÝŠIVKA 95 Materiál a nástroje 99 Technologický postup a druhy stehů 102 Ornament a kompozice 106 KOBERCE 109 Druhy koberců 112 Materiál a nástroje 120 Technologický postup a druhy uzlů 124 Ornament a kompozice 131 Barevnost 144 ŠPERK 147 Druhy šperků 153 Materiál a nástroje 181 Technologický postup 183 Ornament a kompozice 189 ZÁVĚR 191 SUMMARY 193 BIBLIOGRAFIE 194 JMENNÝ REJSTŘÍK 200

4 Poděkování: PhDr. Zdence Klimtové, PhDr. Janu Pargačovi, CSc., PhDr. Dagmar Pospíšilové, CSc., PhDr. Kamile Remišové Věšínové, PhD., Mgr. Kateřině Vytejčkové, Národnímu muzeu Náprstkovu muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze

ÚVOD Oblast Střední Asie, která je v současném politicko-geografickém významu chápána jako území pěti postsovětských států Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a částečně

5 ÚVOD Oblast Střední Asie, která je v současném politicko-geografickém významu chápána jako území pěti postsovětských států Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a částečně Kazachstánu,1prošla velmi pestrým historickým vývojem, během něhož vstřebávala impulzy různých kulturních vlivů a vytvořila si tak podmínky pro vznik svébytného výtvarného projevu. Umělecký vývoj oblasti si do určité míry udržuje kontinuitu z minulých dob až do současnosti, jež je patrná v tradičních uměleckořemeslných odvětvích. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří textilní tvorba zahrnující mimo jiné výrobu koberců, plstí, tkanin a výšivek a umělecké zpracování kovu prezentující se především tvorbou šperků. Pro území Střední Asie bylo typické soužití dvou kultur, odlišujících se způsobem života. V úrodných oázách žilo usedlé obyvatelstvo věnující se převážně zemědělství, kdežto rozsáhlé stepi, pouště a polopouště obývali kočovní pastevci, kteří chovali obrovská stáda zvířat, především koní a ovcí. Za usedlé obyvatele Střední Asie jsou obecně považováni Uzbeci a Tádžikové. Mezi kočovným obyvatelstvem probíhal od konce 19. století, kdy v oblasti sílil vliv Ruska, nucený a poměrně intenzivní proces sedentarizace. I přes tyto velké změny se zde polokočovný způsob života uchoval. K etnikům, která vedla kočovný či polokočovný život, patřili Kyrgyzové, Kazaši, větší část Turkmenů a Karakalpaků a horští Tádžikové. Z Uzbeků jsou to polokočovné kmeny (např. Lakai, Kungrat), pocházející z potomků středověkých kmenů z oblasti Dašt-i Kipčak (Kypčacká step). 1 V místním historiografickém pojetí se vždy hovořilo o dvou celcích Střední Asii a Kazachstánu. 5

6 Za jednu z nejvýznamnějších etap z hlediska ještě kvalitní uměleckořemeslné produkce po stránce materiálu i zpracování lze považovat období od druhé poloviny 19. do počátku 20. století, z něhož máme k dispozici mnoho dokladů. Mezi významné doklady patří záznamy cestovatelů a především etnografů, kteří ve Střední Asii prováděli četné terénní výzkumy. Velmi cenným zdrojem pro studium uměleckořemeslné produkce z období od druhé poloviny 19. do počátku 20. století jsou také předměty uchovávané v muzejních sbírkách. Právě doklady z tohoto období se staly základem pro revitalizaci tradičních uměleckých řemesel, kterou nastartovalo vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991, kdy se středoasijské státy v rámci národního sebeuvědomění a hledání nové identity začaly navracet ke kulturním odkazům a tradičním hodnotám. Téma uměleckého řemesla Střední Asie nebylo dosud v našem prostředí soustavně studováno a není zde rovněž komplexnější práce v českém jazyce. Publikace tak představuje téma nepříliš známé a dosud nezpracované. Základní studijní materiál poskytla zejména odborná literatura převážně v ruském jazyce, dále muzejní sbírky v České republice, 2 v Uzbekistánu a Turkmenistánu a terénní výzkumy uskutečněné v roce 2011 a 2012 v tradičních centrech řemesel v Uzbekistánu a Turkmenistánu, které byly zaměřeny na sběr dat týkajících se především používaného materiálu, technologie zpracování, ornamentiky a uplatnění uměleckého řemesla v každodenním životě. Publikaci tvoří šest kapitol, z nichž první se zabývá organizací řemesla. V úvodu jsou z hlediska tohoto tématu analyzovány rozdíly mezi usedlými obyvateli a kočovníky a začínající změny v organizaci řemeslné produkce v období od druhé poloviny 19. století. Dále je zde stručně představena situace v období sovětské vlády, následného osamostatnění středoasijských republik a současný stav. Následuje podkapitola věnovaná cechům, která se zabývá jejich strukturou a pravidly, fungováním cechovního systému, kategoriemi a sociální diferenciací řemeslníků, procesem vyučení se řemeslu a obchodního uplatnění výrobků. Druhá podkapitola se věnuje typům řemeslných dílen, které se odlišovaly skladbou a počtem řemeslníků. Zároveň mapuje výskyt řemeslných dílen na území Střední Asie, které jsou zaznamenány v odborné literatuře. 2 Jedná se zejména o sbírku Střední Asie z fondu Náprstkova muzea v Praze, kterou měla autorka možnost odborně zpracovat a prezentovat formou výstavy V srdci Hedvábné stezky: Umění a řemeslo Střední Asie (2011) a společně s Dagmar Pospíšilovou také formou monografie Czech Travellers and Collectors in Central Asia (from the collection of the Náprstek Museum). Prague: National Museum, 2012, 136 s. 6

7 Následujících pět kapitol se zabývá konkrétními druhy uměleckého řemesla. Každá z nich je obdobně strukturovaná, ale zároveň vychází ze specifik daného materiálu. Jednotlivé kapitoly mají stručný úvod, který seznamuje se základními údaji o daném řemesle. V první podkapitole jsou představeny druhy výrobků, jejich forma a funkce. Následuje část věnovaná používaným materiálům a nástrojům, další podkapitolu tvoří popis technologického postupu. Poslední dva oddíly se zabývají ornamentikou, kompozicí a případně barevností. Druhá kapitola se zabývá výrobou tkanin od spřádání, přes barvení, až po samotné tkaní. Představeny jsou zde používané materiály, nástroje a technologické postupy při výrobě vlněné, bavlněné a hedvábné příze, z níž se tkaly středoasijské textilie. Každá tkanina měla své zvláštnosti ve vzoru a barevnosti a byla používána pro konkrétní účely. Třetí kapitola představuje umění výšivky. Zde je pozornost zaměřena zejména na vyšívané interiérové textilie rozšířené především v prostředí usedlých obyvatel (Uzbeci, Tádžikové), které plnily různé funkce. Kapitola se zabývá tkaninami sloužícími jako podklad pro výšivku, druhy nití a stehů, motivy, kompozicemi a barevností. Sledovány jsou též rozdíly mezi výšivkou usedlých a kočovných obyvatel. Čtvrtá kapitola, věnovaná zlaté výšivce, která má ve Střední Asii velmi dlouhou tradici, je obdobně strukturovaná jako kapitola předchozí. Pátá kapitola se zaměřuje na výrobu koberců, která je spojena především s nomády. Mezi nejproslulejší patří turkmenské koberce, jimž je zde věnována největší pozornost. Analyzovány jsou rovněž rozdíly kobercové produkce jednotlivých turkmenských kmenů. Představena je výroba koberců tkaných, vázaných a plstěných. Posledně jmenované jsou typické především pro Kazachy a Kyrgyzy. Nastíněna je také karakalpacká a uzbecká kobercová tvorba. Poslední šestá kapitola zpracovává téma středoasijských šperků, které zde plnily nejen funkci estetickou, ale především magickou. Pozornost je věnována druhům šperků, způsobu nošení a jeho případným změnám. Představeny jsou rovněž tradiční technologie a materiály. Zohledněny jsou také rozdíly ve šperkařské tvorbě usedlých obyvatel a nomádů. Z časového hlediska se hlavní pozornost zaměřuje na uměleckořemeslnou produkci v období od druhé poloviny 19. do počátku 20. století, vzhledem k současné uměleckořemeslné tvorbě, která z tohoto období čerpá inspiraci v ornamentice či barevnosti, ale také uplatňuje tehdejší technologické postupy a materiály. Jednotlivá témata tak doplňují data získaná během vlast- 7

ních terénních výzkumů v textilních a šperkařských dílnách v Uzbekistánu a Turkmenistánu. Při výzkumech byla pořízena bohatá obrazová dokumentace, která tvoří nezbytnou součást publikace.

8 ních terénních výzkumů v textilních a šperkařských dílnách v Uzbekistánu a Turkmenistánu. Při výzkumech byla pořízena bohatá obrazová dokumentace, která tvoří nezbytnou součást publikace. Obrazový materiál z terénu je doplněn fotografiemi předmětů ze sbírky Střední Asie z fondu Národního muzea Náprstkova muzea v Praze, předmětů ze soukromých sbírek a historickými fotografiemi. 3 Termíny ve středoasijských jazycích jsou v tomto textu přepisovány foneticky z důvodu neexistence českého úzu pro jejich přepis. 3 Pokud není uvedeno jinak, fotografie uměleckořemeslných výrobků byly pořízeny také na středoasijských bazarech, kde byly předmětem prodeje. Historické fotografie z období konce devatenáctého a počátku dvacátého století zdroj (pokud není uvedeno jinak): Old photos of Uzbekistan [CD-ROM] b. m. v., b. r. v. (zakoupeno v Samarkandu 2012). 8

Podobné dokumenty

Měnící se společnost?

Měnící se společnost? Jan Vávra, Miloslav Lapka (edd.) filozofická fakulta univerzity karlovy, 2012 varia v KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Měnící se společnost? / Jan Vávra, Miloslav Lapka (edd.).