Filosofická fakulta Masarykovy univerzity. Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2005/2006

Transkript

1 - 1 - Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2005/2006 Ivana Círová Hacmacová posluchačka 5. ročníku muzeologie PŘÍPRAVA A SCÉNÁŘ K VÝSTAVĚ ŽIDOVSKÉ TRADICE A ZVYKY V KOŠER KUCHYNI diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman Konzultant práce: PhDr. Eva Kosáková Brno 2006

2 - 2 - Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne

3 - 3 - OBSAH: Seznam používaných zkratek str. 5 I. ÚVOD str Biblické prameny str Tóra a Talmud str. 9 II. RITUÁLNÍ ZVYKLOSTI V ŽIDOVSKÉ KUCHYNI str Kašrut str Košer a trejfe str Šchita rituální porážka str Košerování str Košer zvířata str Masité a mléčné pokrmy str Kuchyňské nádobí str Parve str Další zákazy str. 22 III. ŽIDOVSKÝ ROK A POJETÍ ČASU str. 23 IV. ŽIDOVSKÉ SVÁTKY A TRADIČNÍ POKRMY str Šabat str Roš ha-šana str Jom kippur str Sukot str Šmini aceret a Simchat Tora str Chanuka Svátek světel str Purim Svátek losů str Pesach str Šavuot str Menší svátky str. 37 V. RODINNÉ OSLAVY str Víno str. 40

4 - 4 - VI. Texty k popiskám str. 42 VII. Výtvarné řešení str. 52 VIII. Architektonické řešení str Vitríny str Texty, pozadí a písmo str Osvětlení str Bezbariérový vstup str. 55 IX. Finanční rozvaha str. 56 X. Doprovodné akce str. 58 XI. Tiskoviny str. 60 XII. ZÁVĚR str. 99 RESUMÉ str. 100 SLOVNÍČEK NEZNÁMÝCH VÝRAZŮ str. 101 POZNÁMKOVÝ APARÁT str. 103 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY str. 107 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA str. 112

5 - 5 - Seznam používaných zkratek Ex = Druhá kniha Mojžíšova (Exodus) Lv = Třetí kniha Mojžíšova (Leviticus) Dt = Pátá kniha Mojžíšova (Deuteronomium) Iz = kniha Izajáš Jr = kniha Jeremjáš Ez = kniha Ezechiel Př = kniha Přísloví ŽMP = Židovské muzeum v Praze ŽNO = Židovská náboženská obec AMP = Archív Muzea hlavního města Prahy hebr. = hebrejsky

6 - 6 - I. ÚVOD Židovská kuchyně se opírá o tisíce let stará ustanovení. Již v deváté kapitole První knihy Mojžíšovy čteme (Gn 9,3): Všecko, což se hýbe a jest živo, bude Vám za pokrm, jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. Pravděpodobně u žádného jiného národa nemá příprava a požívání jídla tak hluboký duchovní rozměr a nejsou tak začleněny do náboženského obřadu, jako je tomu v judaismu. Příprava a požívání jídla je náboženským obřadem stejně tak jako modlitba k Bohu. Tím, že tyto činnosti konáme podle Božích příkazů, shrnutých v zásadách židovské rituální kuchyně kašrutu, tím ji sami posvěcujeme. Nejvíce patrné je to právě o svátcích, kdy sváteční hostina je součástí náboženského rituálu, přičemž jednotlivé pokrmy mají svoji symboliku a skrytý význam. Nejtypičtějším dokladem je hlavní liturgie svátku Pesach, která se místo v synagoze odehrává doma u svátečně prostřeného stolu a jídlo a pití je stejně důležitou částí jako modlitba či požehnání. Ačkoliv zde zdůrazňuji náboženské hledisko, tato práce a zároveň i výstava není určena pouze pro Židy, ba právě naopak. Cílem této práce bylo oslovit a seznámit co nejširší veřejnost (cílová skupina od let) s důležitou částí židovské kultury, ze které díky nejtragičtější události našich novodobých dějin zbylo v dnešní Evropě již jen málo. Domnívám se, že širší povědomí o této kultuře může nadále přispět k většímu pochopení, úctě, toleranci a pokoře nejen ke svým kořenům, ale i k ostatním kulturám a společnostem. Ne všechny směry judaismu dodržují rituální předpisy týkající se jídla v plné míře. Například konzervativní a reformní Židé nejsou

7 - 7 - v řadě předpisů (hebr. micvot) příliš ortodoxní. 1) Toto však zmiňuji pouze pro doplnění a vzhledem k tomu, že to není tématem mojí práce, nebudu se této problematice dále věnovat. K realizaci této práce mě přivedl nejen osmiměsíční pobyt v židovské rodině v Londýně, kde paní domu doma vařila a pekla na objednávku košer pokrmy, ale i moje současná práce v Židovském muzeu v Praze. Předpokladem pro vznik této práce bylo kromě znalosti sbírkového fondu Židovského muzea v Praze seznámení se s existující literaturou, která byla na dané téma dosud publikována. Neméně přínosné bylo i studium archivních pramenů. V souvislosti s přípravou scénáře k výstavě jsem dlouho váhala, zda do výstavy zahrnout i receptář, resp. recepty jednotlivých pokrmů. Nakonec jsem se rozhodla, je do výstavy nezahrnout, ale použít vždy jeden či dva recepty typické pro daný svátek, do tzv. skládačky k výstavě. Důvodů, které mě k tomu vedly bylo více, za prvé by se tím výstava rozrostla o další textovou část, což nebylo žádoucí, navíc pro zájemce dostupnou v židovských kuchařkách, kterých je na trhu poměrně dostatek. Za druhé recepty na výstavě nejsou příliš poutavé, návštěvníci si je nezapamatují, nemohou si je doma vyzkoušet a plní tak pouze funkci informativní. Což samozřejmě také není malý cíl, nicméně jsem chtěla pro návštěvníky udělat o krok více a nabídnout pro zájemce letáček k výstavě, který si budou moci zadarmo odnést. Pokrmy židovské kuchyně pocházejí ze všech koutů světa, kam se Židé uchýlili během dlouhého období diaspory. K velké rozmanitosti tedy přispívají i místní odlišnosti jednotlivých národů. Ráda bych se ve své práci z důvodu rozsahu soustředila

8 - 8 - na židovskou kuchyni oblasti střední a východní Evropy, kde žili aškenážští 2) Židé. Nemohu však nezmínit další velkou kulturní oblast s bohatou židovskou kuchyní a tou je oblast, kde žili a žijí sefardští Židé, oblast jižní a jihozápadní Evropy, část severní Afriky a samozřejmě oblast Blízkého východu. V minulosti se spousta židovských učenců pokoušela předpisy vztahující se k židovskému jídelníčku vysvětlit. Viděli v nich spojení hygienických zásad a racionální výživy, omezující nadbytek tuků, to vše v souvislosti s morálními zásadami, neboť odříkání v jídle činí člověka dokonalejším. Nedovolí mu příliš se soustředit na tělesné potřeby a nutí ho věnovat se více duchovnu, což vede člověka ke zdrženlivosti. A nemůže se pak stát, aby jídlo bylo hlavním lidským cílem. Sváteční pokrmy symbolicky vyjadřují rozmanité náboženské a historické aspekty jednotlivých svátků. Jako například dva bochníky chaly (sobotní chléb, podobný tvarem naší vánočce) na šabatovém stole symbolizují dvě porce many (tento pokrm je zmiňován ve Druhé knize Mojžíšově 16,31 jako zázračná míza z nebe ). 3)

9 Biblické prameny Podle tradice zjevil základní stravovací předpisy Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj v podobě přikázání. Boží přikázání, která tvoří součást Tóry, prvních pět knih Bible (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium), se považují za absolutní, věčná a neměnná. Byla vykládána, promýšlena a rozšiřována židovskými rabíny a mudrci, jejichž poznámky a komentáře obsahuje Talmud Kniha zákonů a tradic. Zásady výživy, které měly rozlišit mezi Bohem vyvolenými a jejich pohanskými vrstevníky, jsou ve Třetí (11:1-47) a Páté knize Mojžíšově(14:3-21). Nejvýznamnějším souborem židovských zákonů je kodex ze 16. stol. - Šulchan Aruch neboli Prostřený stůl. Jeden oddíl, Jore de a se zabývá jídlem. 1.2 Tóra a Talmud Judaismus je monoteistické náboženství. Velké úctě se těší posvátné texty, neboť jsou ztotožňovány s Božím zjevením. Nejvýznamnějšími spisy jsou Tanach, tento název vychází ze zkratky T, N, Ch Tóra (T), Proroci (N-Nevi im) a Spisy (Ch Ketúvím). Nejvýznamnější je Tóra, zbylé dva spisy ji doplňují a vysvětlují. Tóra je považována za písemné slovo Boží, obsahuje pět knih Mojžíšových. Text je natolik posvátný, že není dovoleno se ho při čtení dotýkat prstem. Ke čtení Tóry se používá ukazovátko ve tvaru ruky. Dalším pramenem je Talmud (učení, studium), neboli ústní Tóra. Jedná se především o výklad psané Tóry. Jeho funkce spočívá především v aktualizaci a systematičnosti výkladu. Skládá se ze dvou dílů Mišna a Gemara. Mišna pojednává o zá-

10 konech čistoty, o manželství, svátcích, právu aj. Gemara je jejím doplněním. Obsahuje anekdoty, příběhy ze života, rady, vyprávění, bajky a jiné. Celý Talmud vznikl v 5. st. n. l. protože se však výklady Tóry neustále aktualizují, vznikají nové traktáty učených židovských rabínů s názvem midraše. 4) Z tohoto rozdělení jednoznačné vyplývá, jak velký význam Židé přikládají Tóře a jejím výkladům a bezesporu i to, jak se Tóra podílí na běhu života Židů.

11 Panel č.1 2. RITUÁLNÍ ZVYKLOSTI V ŽIDOVSKÉ KUCHYNI Židovská kuchyně je úzce spjata s náboženstvím, neboť je významným bodem všech svátků. Jako každá jiná kuchyně má jídla všední i sváteční. Podle židovské tradice má žena v domácnosti a kuchyni velmi důležitou a uznávanou roli. K jídlu a stolování se vztahuje okolo 50 z 613 Božích příkazů. Jejich dodržování je nedílnou součástí každodenního života Židů. Upevňuje tak pocit sounáležitosti ke sdílené tradici. Plněním micvot, Božích příkazů, se povyšuje i tak běžná činnost, jakou je příprava a požívání jídla, na službu Bohu. Proto se také ve výrocích Tóry vztahujících se k zásadám kašrutu setkáváme s pojmy svatosti a posvěcování. 5) Talmud přirovnává židovskou domácnost k malému chrámu a prostřený stůl k malému oltáři, při němž se spolustolovníci mění v chrámové kněze. S jídlem je též spojena celá řada požehnání, jak před jídlem, tak po jídle (Dt 8,10). Jídlo totiž podle judaismu je nejen potravou pro tělo, ale je darem, za který věřící Bohu děkují. Podle Talmudu je zakázáno cokoli ochutnat před pronesením požehnání (Lv 19,24). Pokud Židé požívají chléb musí si rituálním způsobem umýt ruce, neboť hlavní denní jídlo uvedené chlebem je chápáno jako hostina. Proto i po něm nenásleduje prosté požehnání, ale modlitba po jídle (hebr. Birkat hamazon ). K rituálnímu omytí rukou před požehnáním po jídle slouží konvička a miska pro majim acharonim. Obvykle se jedná o malou konvičku se dvěma výlevkami, zavěšenou nad miskou zachycující použitou vodu. Velikost konvičky je vzhledem k symbolickému použití (několik kapek na obě ruce) nepatrná

12 (10-12 cm). Požehnání po jídle odpovídá biblickému předpisu: A budeš jíst a nasytíš se a budeš blahořečit Hospodinu, svému Bohu.. (Dt 8,10) 6). K výzdobě svátečního stolu či k výzdobě suky (stánku, v němž se slaví svátek Sukot) se používají dekorativní tabulky (hebr. ze ha-šulchan) s hebrejským citátem Ez 41, 22: Toto je stůl, který je před Hospodinem. Tyto ručně zhotovené či tištěné tabulky jsou někdy zdobeny plným textem žalmů a požehnání pronášených po jídle. Přímými doklady židovské kuchyně jsou vedle různých zápisů i tištěné kuchařky, které přispívaly nejen k oživení, ale i k dodržování předpisů košer kuchyně. Velmi vzácnými doklady jsou rukopisné kuchařky v jazyce jidiš. Nejstarší rukopisná kniha kuchařských receptů dochovaná ve sbírce Židovského muzea vznikla v 1. pol. 19. stol. Obsahuje 111 receptů v jazyce jidiš a je psána inkoustem na papíře.

13 Kašrut Židovská kuchyně se řídí celým souborem ustanovení vycházejících z Tóry (kašrut). Tento soubor ustanovení se stále aktualizuje, čímž umožňuje lepší orientaci ve světě moderní kuchyně plné nových přísad, náhražek, ale i rozlišení jednotlivých značek konkrétních potravinových produktů. Mezi hlavní zásady kašrutu se řadí rozdělení mezi čistými a nečistými zvířaty, požadavek rituální porážky šechity, důsledné oddělování masité a mléčné stravy a zákaz požívání krve. Všechny tyto zásady jsou motivovány hlubokou úctou k životu všech Božích tvorů. 2. Košer a trejfe Známějším termínem spojeným s židovskou kuchyní je termín košer, což znamená čistý, vhodný, rituálně způsobilý, avšak tento termín se nevztahuje pouze na jídlo. Opakem je trejfe, z hebrejského trefa = roztrhaný, čímž se původně myslela jen zvěř rozsápaná šelmami, později se význam rozšířil na vše co není košer. Pravidla kašrutu předepisují, co je povoleno, neboli co je košer, a co je trejfe zakázáno. Jedná se zejména o přípravu masa tak, aby se zabránilo požívání krve, a oddělení masa od mléčných výrobků. Krev je zakázána, neboť biblický příkaz zní: V krvi je život těla Proto jsem rozkázal Jisraelcům: Nikdo z Vás nebude jíst krev (Lv 17, 11). Krev je považována za duši zvířete vyhrazenou jedině Bohu. Nesmí se proto objevit ani na vajíčku.

14 Panel č Šchita rituální porážka Šchita je předpis o způsobu porážky savců a ptáků. Její kořeny sahají do biblických dob, kdy bylo Židům povoleno jíst pouze maso zvířat, z nichž byla Bohu nabídnuta oběť. Tímto začleněním do obětního rituálu, byl nečistý úkon zabíjení očisťován a posvěcován. I když tato tradice zanikla, přetrvala potřeba očistného rituálu zahrnutého v rituálním způsobu porážky. Šchita tak Židům připomíná posvátnost života, jenž může být odňat pouze za určitých podmínek a určitým způsobem. Zvíře musí být poraženo rituálním způsobem zvaným šchita - proříznutím hrdla, aby co nejrychleji mohlo odtéct co nejvíce krve. Porážku provádí kvalifikovaný řezník, zvaný šochet, který získal patřičná oprávnění složením náročné zkoušky. Zvíře se usmrtí jediným řezem, kterým se přetne jak průdušnice, tak i krční tepna. Takováto smrt je šetrná ke zvířeti, které zemře okamžitě, netrápí se a dokonale vykrvácí. Poté se zvíře zavěsí hlavou dolů, aby krev co nejrychleji a nejdůkladněji mohla odtéci. Šochet též při porážce pronese: Požehnán jsi, Pane Bože, králi vesmíru, jenž jsi nám požehnal přikázáními a nařídils nám šchitu. 7) Ohledávač (bodek) nebo inspektor (mašgiach), případně sám šochet musí prozkoumat mrtvé zvíře, zda nebylo nemocné. Je nutné zkontrolovat některé vnitřní orgány u savců to jsou plíce, srdce, žaludek, hltan a průdušnice, u ptáků střeva a zjistit zda nejsou poškozena nemocí. Maso nemocného zvířete je prohlášeno za nečisté (trejfe) a jeho konzumace je zakázána. Samozřejmě je také zakázáno konzumovat uhynulá zvířata jako například leklé kapry či zvířata, které zabil někdo jiný než šochet.

15 Ke spotřebě jsou určeny zásadně přední části zvířat. Pokud odborník zvaný menaker, rozporcuje zadní maso na malé kousky a odstraní (nervy) žíly a šlachy ze zadní části zvířete může se tato část prodávat. Pokud ne, je zadní část těla zakázána. Tuk ze spodní části břicha se jíst nesmí, neboť v dávných dobách býval obětován na oltáři. 3.1 Košerování Maso pocházející od šocheta se před kuchyňskou úpravou musí tzv. vykošerovat. Vykošerováním se maso zbaví tkáňové krve. Maso se důkladně omyje a nechá se ponořené na tři hodiny ve studené vodě. Poté se hodně nasolí hrubou solí a opět ho necháme asi hodinu stát na košerovacím prkénku, které je opatřeno drážkami, aby krev mohla odtékat. Krev se nasaje do soli a po hodině se maso opět důkladně omyje. V případě kostí obalených masem je postup stejný jako u masa. Tímto způsobem se mohou připravovat všechny druhy masa. Vnitřnosti například játra se musí opékat, protože je v nich tolik krve, že by to sůl nepohltila. Játra opláchneme, pokrájíme, posolíme a grilujeme nad otevřeným ohněm, dokud nezmění barvu a na povrchu se neutvoří kůrka. Poté je můžeme dále upravovat. Košerování musí nastat do 72 hodin od usmrcení zvířete. 8)

16 Panel č Košer zvířata V Tóře v souvislosti s konzumací masa nacházíme tyto příkazy: nejíst nečistá zvířata, nejíst čistá zvířata, pokud byla nemocná. Pokud je zvíře nečisté, nemohou se konzumovat ani jeho produkty jako například mléko, vejce apod. Výjimkou je med, ačkoliv pochází od nečisté včely. Výčtu košer a trejfe živočichů je věnována 11. kapitola knihy Leviticus. U košer zvířat rozlišujeme na čtyři kategorie: Savci - pravidla kašrutu splňují zvířata, která mají rozdělená kopyta a přežvýkují, jako jsou například ovce, hovězí dobytek, kozy, vysoká zvěř, buvoli, daňci, gazely, antilopy. Zakázané jsou například vepř, divoké prase, králík, zajíc, velbloud, hlodavci, masožravci, vodní savci, ale i kůň a osel, neboť jsou to lichokopytníci a mají jen jeden žaludek. Ryby košer ryby musí mít ploutve a šupiny a rozmnožují se kladením jiker (například jeseter nemá pravé šupiny, proto ani kaviár není košer). Mezi košer ryby se řadí losos, pstruh, lín, kapr, sleď apod. Zakázané jsou úhoř, sumcovité ryby, jeseter, platýz nebo žralok. Stejně tak mušle nebo korýši. Ptáci za rituálně čisté se považují všichni domácí ptáci, tedy slepice, husy, kachny, holubi, koroptve, křepelky, krocani (u krocana mají někteří výhrady, protože se o něm nezmiňují žádné prameny). Z volně žijících ptáků jsou to křepelky, koroptve, bažanti.

17 Hmyz I hmyz může být košer. Konkrétně vybrané druhy kobylek, což však spadá spíše do historie. Do další kategorie rituálně nečistých zvířat se řadí měkkýši, všechny druhy obojživelníků a plazů.

18 Masité a mléčné pokrmy Mléčné výrobky musí pocházet z košer zvířete, nesmí obsahovat nečisté substance. Příkaz přísně oddělující masité a mléčné výrobky vychází z Tóry: Nebudeš vařit kůzle v mléce matky jeho (Ex 23, Dt 14). Není dovoleno nejen vařit společně masité a mléčné výrobky, ale samozřejmě i jíst tyto pokrmy současně. Proto se v židovské kuchyni nevyskytují smetanové omáčky k masu, obalované maso v těstíčku apod. Stejně tak je tomu u řady mléčných dezertů. Mléčné výrobky se můžou jíst po šesti hodinách od konzumace masité stravy. V opačném pořadí tzn. nejprve mléčný pokrm a poté masitý stačí si vypláchnout ústa a zajíst chlebem, odříkat modlitbu a vyměnit ubrus. Po konzumaci sýra, zvláště pak sýra bílého, tradice předepisuje mnohem delší odstup. Dále se nesmí podávat na jednom talíři či jenom chlebu ryba s masem a pokud po rybě následuje masitý pokrm, je nutno ji zajíst kouskem chleba či chaly. 9) Košer kuchyně by měla být rozdělena na dvě části, na masitou a mléčnou část. Pokud toto není možné, není to bezpodmínečně nutné. Je však nutné mít a uchovávat odděleně dvojí nádobí, příbory, utěrky a v ideálním případě i dřezy (dva dřezy lze nahradit dvěmi plastovými vaničkami).

19 Panel č Kuchyňské nádobí Nádobí, které přišlo do kontaktu z jídlem, které nebylo košer je potřeba očistit od zbytků, tzv. vykošerovat (dle druhu nádobí vyvařováním, vypalováním, opláchnutím) a poté ponořit do mikve (rituální lázně) za odříkání patřičného požehnání. Ponořením do mikve košerujeme nádobí z kovu a skla. Naopak kamenné, hliněné, plastikové a dřevěné nádobí košerovat nelze, musí se po znekošernění vyhodit. Porcelán je nutné do mikve ponořit, ale bez požehnání. V případě nového nádobí je nutné pouze je ponořit do mikve. Dnes se již setkáváme i s vykošerováním nádobí pod vodou z vodovodu za odříkání patřičného požehnání. Co se týče lednice, sporáku a trouby. V lednici stačí oddělit přihrádky na mléčné a masné výrobky, sporák a troubu můžeme používat pro obojí, ale samozřejmě ne současně. Pokud se předchozím jídlem znečistí spotřebič, je nutné ho před dalším použitím vykošerovat. 10) Soubor kuchyňského nádobí a náčiní ve sbírkách Židovského muzea v Praze zahrnuje předměty převážně z 2. pol. 19. stol. a začátku 20. stol. Mezi nejstarší se řadí hmoždíře, struhadla, válečky na macesy a některé keramické nádoby z přelomu 18. a 19. stol. Většina kuchyňského nádobí a náčiní, až na určité vyjímky, se nijak zvlášť neliší od běžně používaného nádobí v nežidovských domácnostech. Často pouze výzdoba napoví, že se jedná o předmět z židovské kuchyně, jako například mlýnek na maso či těstoviny s Davidovou hvězdou či sobotní talířek

20 s hebrejským nápisem. Charakter způsobu přípravy některých tradičních jídel vyvolal potřebu zvláštních pro židovskou kuchyni typických kuchyňských pomůcek. Jsou to například válečky na macesy, opatřené po celé délce bodci usnadňujícími přípravu macesů či dřevěná košerovací prkénka opatřená vydlabanými žlábky, kterými může odcházet krev z nasoleného masa apod.

21 Parve Třetí velmi důležitou součástí židovské kuchyně jsou potraviny tzv. neutrální, které nejsou ani mléčné ani masité, ani z nich nejsou vyrobeny a které se nazývají slovem parve. Jsou to například obiloviny, zelenina, ovoce, houby, těstoviny, luštěniny, chléb, vejce, některé druhy moučníků a dokonce i košer ryby, které se nepovažují za maso. Mohou se kombinovat buď samostatně nebo s masitým nebo mléčným pokrmem. Připravují se buď s masitými či mléčnými pokrmy a podle toho se používá i příslušné nádobí. Pokud se parve pokrmy upravují samostatně je zvykem mít i pro tato jídla zvláštní nádobí. V případě, že vejce obsahují zárodek nesmějí se jíst. Pokud jde o průmyslová vejce z kontrolovaných velkochovů, lze skvrnku odstranit a zbytek vejce použít. 11)

22 Panel č Další zákazy Pat akum je zákaz konzumace tří typů nežidovského jídla, i když svým složením neobsahují nekošer příměsi. Jsou to tuk, chleba a uvařené jídlo. U tuku došlo ke zrušení zákazu, nežidovský chleba je také možno konzumovat, pokud není dostupný (cenově nebo fyzicky) chléb židovský, ale třetí zákaz zůstal v platnosti. Původně měl tento zákaz zamezit smíšeným manželstvím a obavě před případnou neinformovaností nežidovského kuchaře o kašrutu. Jídlo se nepovažuje za pat akum, pokud se na jeho přípravě podílel minimálně jeden Źid. Stejně tak je to i s mlékem, na jehož dojení nedohlížel Žid. Ti, kdo dnes pijí normální mléko se opírají o názor rabiho Moše Feinsteina, který našel cestu, jak povolit běžně dostupné mléko tím, že povýšil státní dozor na úroveň dozoru židovského. V České republice je možné se na státní normy také spolehnout a mléko a zakysané mléko pít. Stejně tak jsou povoleny z pevných mléčných výrobků živé bílé jogurty a smetana. Vyjímku však tvoří běžně dostupný sýr, který je nadále zakázán. Do tohoto zákazu též patří sýry, které nejsou vyrobeny z mléka, protože vše co rabíni zakázali, je zakázané, i když důvod zákazu již odpadl. 12)

23 II. ŽIDOVSKÝ ROK A POJETÍ ČASU Východ z Egypta byl výchozím bodem pro počítání času. Dnes se ustálilo počítání od stvoření světa, které vychází z biblické chronologie (na 3760 před rokem 0.) Pokud k tomuto číslu přičteme 2006 získáme současný židovský letopočet Židovský rok se řídí lunárním kalendářem. Rok je rozdělen na 12 měsíců (nisan, ijar, sivan, tamuz, av, elul, tišri, chešvan, kislev, tevet, ševat a adar). Židovský den začíná a zároveň i končí soumrakem. Týden se skládá ze sedmi dnů, přičemž sobota je sedmým dnem a neděle je prvním dnem (jom rišon) v týdnu. Židé v diaspoře většinu svátků slaví o den déle, než Židé v Izraeli. Je to způsobeno tím, že v dřívějších dobách neuměli přesně vypočítat, kdy nastane západ Slunce, a tím pádem i kdy začne nový den. Roš ha-šana 1. a 2. tišri Jom Kipur 10.tišri Sukot tišri Šmini aceret 22. tišri Simchat Tóra 23. tišri Chanuka 22.tišri v Izraeli 25.kislev 3. tevet Tu bi švat 15. ševat Purim 14. adar adar v Izraeli Pesach nisan Lag ba omer 18.ijar Šavuot 6.a 7.sivan

24 sivan v Izraeli Tiša be av 9.av červenec-srpen

25 Panel č. 6 III. ŽIDOVSKÉ SVÁTKY A TRADIČNÍ POKRMY Významnou součástí života Židů je slavení svátků. S těmito svátečními dny souvisí i konzumace slavnostních a symbolických jídel či naopak půst. Každý svátek má jedinečný způsob slavení modlitbu, společnou bohoslužbu, obdarování bližních a mnoho jiných možností. 1. Šabat Pomni dne šabatu, abys jej světil. (Ex 20,8) Sobota (hebr. šabat, jidiš šábes) je dnem, který je věnován připomínce sedmého dne od počátku stvoření světa, kdy Bůh ustal s tvořením a tento den posvětil. Slaví se od pátečního soumraku do sobotního soumraku. Je dnem odpočinku, dnem studia, modlitby a má udržet silný vztah k Bohu. Pro tento den jsou zakázány určité činnosti, které jsou uvedeny v Mišně a nazývají se Avot malacha. Jedná se o 39 zakázaných prací. Bible uvádí tři: rozdělávání ohně, vaření či pečení a přenášení věcí. V dnešní době jsou zákazy rozšířené o sledování televize, obchodování, domácí práce, psaní, šití, řízení automobilu, nakupování či jakákoliv manipulace s penězi, hraní na hudební nástroj, používání elektřiny a elektrických spotřebičů, telefonování a mnoho dalších činností. 13) Komplexní výčet zakázaných činností najdeme v talmudském traktátu Šabat. Pátek je zasvěcen úklidu domácnosti a přípravám jídla

26 na sobotu. Všechny přípravy musí být hotovy do západu Slunce (začátku šabatu). Všichni usednou k slavnostně prostřenému stolu (nejčastěji bílým ubrusem, který symbolizuje klid, mír a radostné rozjímání). O sobotní večeři na stole stojí dva svícny proto, že v Tóře je na dvou místech zmíněn příkaz dodržovat šabat. Dále jsou na stole položeny dva sobotní chleby 14) (hebr. chala, jidiš barches) přikryté vyšívanou sobotní pokrývkou, pohár s vínem pro Kiduš (požehnání, kterým se posvěcuje svatý den), nůž a slánka se solí (sůl = symbol oběti). 15) Sobotní jídlo počítá nejméně se třemi chody. Tradičním hlavním jídlem je nadívaná ryba s názvem gefilte fiš. Kromě toho se jí i předkrmy, jako jsou například paštiky, játra, následuje polévka popřípadě nějaká masová jídla a na závěr dezert. Tradičním dezertem je cimes o kterém se zmíním později. Večeře je zakončena zpěvem a modlitbou po jídle. Druhý den šabatu po ranní bohoslužbě, následuje doma slavnostní oběd, který má stejný průběh jako první seuda (slavnostní jídlo) v předvečer šabatu. K obědu se obvykle podává asi nejznámější židovské jídlo šoulet (jídlo s fazolemi nebo hrachem a kroupami a husím či krůtím masem). Všechny pokrmy jsou připraveny v pátek a udržují se teplé do soboty. Nedílnou součástí příprav bylo pečení sobotního chleba, jehož pečení doprovází zvláštní obřad 16). K tomu, aby se jídla udržela teplá do soboty se dříve nosila k místnímu pekaři, který je ukládal do vyhaslé pece, kde vydržely do druhého dne. Dnes se využívá elektrické trouby s časovačem. Po odpolední modlitbě mincha v synagoze, se doma podává třetí šabatové jídlo(seuda šlišit). Jí se sledi či jiné ryby upravené nejrůznějším způsobem, mletá játra nebo nožičky

27 v huspenině. Závěr šabatu je také symbolický a je spojen s obřadem zvaným havdala. Za předříkávání speciální modlitby, se žehná vínu. Přivoněním ke kořence 17) s vonným kořením (hebr. besamim, což je nejčastěji hřebíček, ale i skořice, muškátový oříšek, nebo myrha), se loučíme se šabatem. Zbytkem vína se uhasí havdalová svíce a jeden druhému přeje: Šavua tov! Dobrý týden!! Vedle panelu č. 6 obrazy: Max Oppenheim: Začátek šabatu, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 1/95 Max Oppenheim: Průběh šabatu, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 3/95 Max Oppenheim: Večer šabatu, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 5/95

28 Panel č Roš ha-šana Nový rok Roš ha-šana, neboli hebrejsky Nový rok, je svátkem, který zahajuje roční cyklus a obvykle připadá na některý zářijový den. Nový rok a stejně tak i svátek následující - Jom kippur nebo-li Den smíření se běžně nazývají Vysokými svátky. Podle tradice je dnem stvoření světa a Bůh toho dne soudí lidské skutky. K Novému roku patří skromnější oblečení, nenosí se oděv a obuv z kůže. Atmosféra svátku je meditativní, skromná a pokorná. Během této doby se jedí ryby, různé druhy zeleniny a ovoce, což má symbolický význam. Například hrách, granátová jablka a hroznové víno symbolizují naději, že Stvořitel o Dni smíření (svátku Jom kippur, který uzavírá celé období a je jakýmsi Soudným dnem), nalezne tolik dobrých skutků, jako je hrachu na talíři či semínek v granátovém jablku. Chala či jablka namáčená do medu symbolizují bohatý a dlouhý život, stejně tak i úctu potomků. Chaly, které se pečou na Nový rok jsou kulaté, symbolizují návaznost bez začátku a konce, neboť v tomto čase se k Hospodinu upínají modlitby za kontinuitu života. Chaly zdobí žebříky či ptáčci evokující citáty z Bible. 18) Oblíbené jsou medové koláčky a pokrm z mrkve zvaný cimes. Na Nový rok nejíme ořechy, neboť hebrejské slovo pro ořech (egoz) má stejnou numerickou hodnotu jako slovo chet, a to je hřích. 19)

29 Com Gedajla (Gedajlův půst) postní den následující po Roš ha-šana (3. tišri 5766 = ) připomínající památku zavražděného místodržícího v Judeji, který byl jmenován do funkce po zničení Jeruzalémského chrámu v roce 586 př. n. l. Den předcházející Dni smíření je dnem slavnostním. Není dovolený půst, dávají se almužny, navštěvují se hřbitovy a konají se usmiřovací návštěvy. 3. Jom kippur Den smíření Patří mezi nejdůležitější svátky v roce. Slaví se 10. tišri, který připadl v letošním roce 5766 na Jako jediný biblický svátek v diaspoře není zdvojený, ale slaví se jeden den. Je dnem bohoslužeb, vyznání, odpuštění a pokání, odpočinku od vší práce a dnem přísného půstu. Nesmí se pít ani voda. 20) Večer před Jom kipur se jí poslední jídlo, nejčastěji kuřecí vývar a kreplach s mletým kuřecím masem. Číslo 5 figuruje i v zákazech, spojených se svátkem Jom kippur: 1. nejíst a nepít 2. nekoupat se 3. nepoužívat kosmetiku 4. zdržovat se sexu 5. nenosit koženou obuv či oděv Pět zakázaných činností symbolicky odpovídá pěti knihám Mojžíšovým.

30 Postit se nemusí malé děti (až do věku náboženské dospělosti dívky 12 let a chlapci 13 let), stejně tak i nemocní, i když jídlo přijímají v omezené míře, neboť záchrana života je nad všechny příkazy i zákazy. Den po Dni smíření začíná bohatou večeří nahrazující předchozí den strádání. Člověk by se měl najíst a napít dosytosti a měl by jít začít stavět stan z chvojí a větví (hebrejsky suka), jako přípravu na další svátek s názvem Sukot. V dnešní době se spíše místo stavění suky využívají již postavené suky. Slaví se 15. den měsíce tišri (tj. v roce ). Panel č Sukot slavnosti stánků Sukot je jedním ze tří poutních svátků a je nejradostnějším z nich. Slaví se od tišri, který letos připadl na Během tohoto svátku se pobývá ve stánku (suka). Je připomínkou pobytu Izraelitů při odchodu z egyptské země, kteří také přebývali ve stanech. 21) Pobyt v suce by měl být příjemný, proto např. když začne pršet, postačí odříkat v suce nutná požehnání, vypije se doušek vína, sousto chleba a jí se doma. Suka je též místem setkávání, proto se také každý každý večer zve do suky nějaký host. Hlavní náplní svátku je jídlo, pití, odpočinek a studium. Ze tří jídel podávaných v suce, jsou bohatší obědy a večeře, ke kterým se tradičně podává polévka (boršč) s kreplachem, zelné závitky - holiškes, štrůdly apod. Je ze všech poutních svátků nejradostnější a jako jediný ze tří poutních svátků nemá paralelu ke křesťanským svátkům. Poslední

31 den svátku Sukot bývá pokládán za jakýsi epilog Dne smíření poslední možnost odvrátit nepříznivý soud nebes, proto se také jedí stejné pokrmy jako o Vysokých svátcích kulaté chaly, medové koláčky, kreplach plněný masem. Na Sukot navazuje další samostatný svátek s názvem Šmini aceret. Vedle panelu č. 8: Max Oppenheim: Sukkot, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 6/95 5. Šmini aceret a Simchat Tora Navazuje na svátek Šmini aceret. V Izraeli splývá s osmým dnem Sukot, v diaspoře se slaví až devátý den po Sukot, tj. 23. tišri Oslavuje se Boží zákon Tóra. Je završením celoročního čtení z Tóry. Tradičně se jí pečená husa či jiná pečená masa. Slavnostním moučníkem je fluden - s makovou, ořechovou a jablečnou náplní. Panel č Chanuka Svátek světel Dalším následujícím svátkem je Chanuka Svátek světel. Tento svátek začíná 25. dne měsíce kislevu a končí 3. tevetu, což letos připadlo na Je připomínkou povstání Makabejských proti Řekům. Poté co vyhráli a chtěli chrám znovu vysvětit, našli košer olej pro zapálení sedmiramenného svícnu (menorky) pouze na 1 den a 7 dní by trva-

32 la výroba nového oleje. Stal se však zázrak a olej vydržel 8 dní. Připomínkou tohoto zázraku se slaví tento svátek po osm dní při nichž se zapaluje osmiramenný svícen (chanukia). Tento svátek je svátkem radosti a mají ho obzvláště rády děti, které každý den dostávají dárek. Během chanuky se jí jídla připravená na oleji, připomínající olej z Chrámu, který zázrakem vydržel osm dní (koblihy, bramborové placky - latkes atp.), stejně tak se připravuje i spousta sladkostí a zákusků. Panel č Purim svátek losů Purim se slaví 14. adaru, u nás to bylo Tento veselý svátek je spojen s karnevalem, s divadelními výstupy, jejichž obsahem je příběh Mordechaje a jeho adoptivní dcery Ester, různými loteriemi a všeobecným veselím. Název svátku je odvozen od slova pur los. Tímto losem bylo vylosováno datum, kdy budou Židé vyhlazeni. Je připomínkou záchrany Židů v perské diaspoře. 22) Svátku Purim předchází postní den nazývaný Esteřin půst (Ta anit Ester), který připadá na 13. adar, tj Svátek jako takový je však svátkem radosti a hodování. Víno je nedílnou součástí všech židovských oslav, protože obšťastňuje a povznáší na duši. O Purim se navíc stává symbolem, neboť se rozhodující měrou podílelo na porážce Hamana. O tomto svátku by se člověk měl opít, tak, že nerozezná Hamana od Mordechaje. Kdo nechce pít, měl by si alespoň zdřímnout, aby také nevěděl, kdo byl požehnán a kdo proklet. Slavnostní jídlo je ze soleného hrachu a fazolí, dále pak oznej Haman (doslova Hamanových uší, v jidiš Hamantašen),

33 což jsou trojhranné taštičky s povidlovou, makovou, ořechovou nebo datlovou náplní. Důležitým zvykem svátku je též dávání sladkostí nebo dárků potřebným a chudým, přátelům a známým. Rozesílají se typické purimové sladkosti jako například figurky Hamana ze zázvorového těsta nebo Hamanovy uši. Každý Žid by měl přispět peněžitým darem nejméně dvěma chudým ve svém okolí. Jídla připravovaná během svátku Purim symbolicky připomínají některou z postav či událostí starozákonního příběhu. Na stole by neměl chybět krocan, hebrejsky tarnegol hodu indický kohout, upomínající na krále Achašveróše, který vládl od Indie po Etiopii. Sladkokyselá jídla umožňují znovu prožít zármutek perských Židů, když se dozvěděli, že mají býti vyhlazeni a zároveň radost z porážky Hamana. Ze sladkostí samozřejmě Hamanovy taštičky nebo cukroví královny Ester. Dalšími pokrmy, které se mohou objevit na svátečním stole jsou ryby, chaly se šafránem, s rozinkami, sezamové sladkosti aj. Vedle panelu č. 10 obrazy: Max Oppenheim: Oslava svátku Purim, 1883 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 320 x 475 mm ŽMP 2/95 Adolf Kohn: Purim v Josefovské ulici olej/plátno, výška 280 mm, šířka 200 mm ŽMP

34 Panel č Pesach svátek nekvašených chlebů Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného bude z Izraele vyobcován. (Druhá kniha Mojžíšova 12:15) Tento svátek je jedním ze tří poutních svátků. Jeho název (svátek nekvašených chlebů - macesů) je připomínkou biblických nekvašených chlebů, narychlo pečených před vyvedením z Egypta (obyčejný chléb ani jiné kynuté pečivo se po dobu celého svátku tj. 8 dní nejí). Pesach začíná 15. den měsíce nisanu a končí 22. dne téhož měsíce, což letos připadlo na Slaví se 7 dní v Izraeli a 8 dní v diaspoře. Před Pesachem je nutné uklidit celý dům. V domě nesmí být nic kvašeného (hebr. chamec). Důkladně se prohledává celý dům, aby však naše úsilí nebylo marné, rozmístí se po domě nejméně 10 kousků chamecu, které se druhý den musí spálit. S odstraňováním chamecu souvisí i používání pesachového nádobí, které je slavnostní a používá se pouze o svátku Pesach. Tímto jarním svátkem si Židé znovu připomínají Exodus z Egypta a všechny pokrmy slavnostní sederové večeře zpřítomňují události tohoto biblického příběhu. Seder v hebrejštině znamená pořádek, vyjadřující pořadí jídel a činností, která je třeba při tom vykonávat. Při večeři se podávají potraviny symbolicky spjaté se zajetím v Egyptě a Exodem. Po dobu pesachu se jí pouze nekvašený chléb zvaný maces 23)

35 (symbol soužení). Z archivních předválečných pramenů se dozvídáme, že k dostání byly macesy tenké, polské, vaječné a jemně strouhané. Výrobci macesů dodávali Židovské obci určitý počet macesů zdarma pro chudé. Macesy jsou nedílnou součástí sederové hostiny. Na stole jsou celkem tři oddělené pokrývkou nebo uložené v sederové výšivkou zdobené tašce. Svrchní se nazývá Kohen, prostřední Levi a spodní Izrael a symbolizují tři praotce Abraháma, Izáka a Jákoba. Otec rodiny prostřední maces rozdělí na nestejně velké díly a větší ještě před zahájením sederové večeře odloží stranou jako afikoman 24). Na sederové míse jsou pokrmy poskládány takto: pečená kost s kouskem jehněčího masa (symbol pesachové oběti) vpravo, ve stejné výšce nalevo vařené vejce (symbol smutku a též sváteční oběť), uprostřed se nachází hořké byliny zvané maror, tradičně se používá hlávkový salát nebo křen, či kerblík (symbolizující hořké dny zajetí), vpravo pod pečenou kostí je na sederové míse je charoset směs nastrouhaných ořechů, jablek, mandlí, rozinek, skořice a sladkého vína (symbolizující jílovitou hlínu, ze které Izraelité zhotovovali cihly, které používali ke stavbě faraónových měst). Vlevo pod vařeným vajíčkem je karpas (zelenina), syrová nebo vařená mrkev, petržel nebo ředkvičky (symbolizující předků, kteří se udřeli k smrti ve faraónově zemi). Karpas se ochutnává jako první hned po odříkání Kiduše. Dole uprostřed pod marorem je chazeret který má stejný význam jako maror, a stejně tak se můžou symbolicky použít také hořké byliny. Chazeret se však nejí - jeho funkce je pouze symbolická. Na stole by též neměla chybět nádobka se slanou vodou do níž se namáčí vajíčko jako symbol pláče nad zbořeným chrámem. K sederové večeři patří též zvyk čtyřikrát naplnit

36 a vyprázdnit pohár vína, symbolizující čtyři fáze vykoupení, jak jsou popsány v knize Exodus. Přednost se dává vínu červenému, jež připomíná krev pesachové oběti. Největší pohár je vyhrazen symbolicky pro proroka Eliáše jako nejčestnějšího hosta. Eliáš coby zvěstovatel Mesiáše dává slavnosti další rozměr a je nejen připomínkou minulé záchrany, ale i příslibem budoucí spásy. Otec rodiny ochutnává jednotlivé pokrmy ze sederové mísy a předkládá je ostatním členům rodiny. V druhé části večeře se většinou podává nadívaná ryba, vývar s macesovými knedlíčky a kuře s macesovou nádivkou. Dále se připravují z macesové mouky nejrůznější moučníky, pečivo, koblihy, grimmzlech, macelokš, ale i rozinkové víno. Vedle panelu č. 11 obraz: Max Oppenheim: Pesach, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 7/95 Panel č Šavuot svátek týdnů Šavuot je také poutním svátkem. Oslava připadá na 6. den měsíce sivan (v diaspoře i na 7. sivan), tudíž občanského kalendáře. Původně se jednalo o svátek žní, proto lidé zdobí své byty a synagogy listím a květy. Svátek týdnů je připomínkou povinností vyplývajících ze smlouvy s Bohem. Zákon a jeho čistotu symbolicky zastupuje bílá barva mléčných jídel, které se o tomto svátku připravují. Během svátku se většinou snídá tvarohový koláč a káva s mlékem, k obědu se podává

37 kreplech s tvarohem nebo palačinky, rovněž s tvarohem, tvarohové blincesy apod. Vedle opanelu č. 12 obraz: Max Oppenheim: Šavuot, 1885 světlotisk/kartón, reprodukce obrazu Frankfurt nad Mohanem, 475 x 320 mm ŽMP 4/ Menší svátky Z těchto svátků jsem vybrala jen ty, které jsou nějak spjaty s rituálními předpisy týkajícími se jídla či jídelními zvyklostmi. Tu bi-švat Nový rok stromů Je oslavou začínajícího jara, slaví se 15. dne měsíce švatu, což letos připadlo na Začíná v době, kdy v Izraeli kvetou ovocné stromy. O tomto svátku se pořádá hostina, při které se podává ovocný salát z 15 druhů ovoce. V Izraeli se v tento den sází stromky. Tiša be-av Tiša be-av připadá na 9. av, což připadá letos na V tento den si Židé připomínají dvojí zničení Jeruzalémského chrámu. Je to den přísného půstu, smutku a modliteb. Kina, divadla a restaurace jsou uzavřena. Půst začíná již od setmění a vedle zákazu jídla a pití se nesmí nosit kožená obuv a nejsou povoleny manželské styky.

38 Haskarat nešamot (10. tevet = ) za všechny padlé během druhé světové války, jejichž den úmrtí nejde zjistit. Je dnem, kdy se drží půst. Šiva asar be-tamuz (17. tamuz = ) na tento den se drží půst připomínající proboření hradeb Jeruzaléma babylónským vojskem (roku 586 př. o. l.). Počíná jím třítýdenní období smutku, zakončené 9. avem, ke kterému se vztahuje řada zákazů. Pokud pominu tyto tzv. menší svátky či významné dny, potom Svátek týdnů uzavírá celý sváteční cyklus židovského kalendáře.

39 Panel č RODINNÉ OSLAVY V židovských rodinách mají své nezastupitelné místo rodinné slavnosti. Oslavuje se například narození dítěte, jeho první krok, první zub, první slovo. U chlapců se provádí většinou osmý den od narození obřad obřízky, po kterém následuje doma hostina. U dívek při prvním šabatu po narození dochází k přidělení jména a slavnostnímu pohoštění v synagoze, kde se podává víno a sladké pečivo. Mezi další významné události patří náboženský obřad bar micva, kdy chlapci ve věku 13 let jsou uváděni mezi dospělé muže, kdy jsou poprvé v synagoze vyzváni ke čtení z Tóry, po modlitbách následuje v synagoze slavnostní pohoštění, jehož bohatost a okázalost je závislá od majetnosti rodičů. U dívek se jedná o obřad bat micva, kdy dívky ve věku 12 let jsou uváděny mezi ženy. Tento slavnostní okamžik probíhá doma (někdy i v synagoze)a je též spojen s přípravou slavnostních pokrmů. Největší a nejokázalejší hostiny jsou k vidění při zásnubách a hlavně svatbách, které trvají sedm dní a mají souvislost s biblickými událostmi. Toto období svatebních oslav je též nazýváno čas sedmi požehnání, která se odříkávají vždy po jídle a poprvé zazní při uzavírání manželství. Rozkrojením svatebního koláče a přípitkem začíná svatební hostina. Nejprve se podává víno a sladké zákusky, jako na většině jiných oslav a poté následují nejrůznější předkrmy. Po polévce (tradičně se podává goldene joich, neboli zlatá polévka), následuje obvykle pečená husa s farfelemi nebo pečený krocan. Z moučníků jsou velmi populární cuker lejkech (piškot) a chonek lejkech (medovník). Jinak běžné jsou i mouční-

40 ky se sušeným jižním ovocem, záviny a svatební dorty, které často ohromí svou velikostí. 25) Nemohu zde nezmínit další rodinnou událost výrazně ovlivňující blízké členy a tou je úmrtí. Období smutku je u Židů rozděleno do tří základních období. Nejintenzivnějšímu období zármutku (tzv. šiva) odpovídá doba do pohřbu a následujících sedm dní, kdy pozůstalí nesmí pracovat a ani nevycházejí z domu. Zvykem je sedět na zemi nebo na nízkých židlích. V tomto období se truchlícím nosí jídlo, převážně vejce a pokrmy z nich, symbolizující život a znovuzrození. Dalších třicet dní smutku (období hebr. zvané šelošim ) postupně přivádí pozůstalé zpět k povinnostem života. V třetím období, jeden rok od smrti nejbližších příbuzných, ještě platí zvláštní smuteční ustanovení včetně závazku zdržet se zábav. 1. Víno K oslavám také patří nápoje a bylo by hříchem se zde nezmínit o nápoji pro Židy nejtypičtějším a tím je víno, neboť vinná réva byla první pěstovanou rostlinou zmiňovanou v Bibli a též nejvíce rozšířeným ovocem ve Svaté zemi. Písmo se zmiňuje o vínu více než 140 krát. Vínem se myslela šťáva z hroznů ať již kvašená nebo nekvašená. Starověcí Hebrejci dávali stejně jako dnes přednost kvašené šťávě, neboť jak praví podobenství v Lukášovi (5,39): Kdo se napije starého, nechce nové.staré je lepší. 26) Stejně jako pokrmy tak i alkoholické nápoje se připravují košer způsobem. Například u vína až do vážení mohou s hrozny pracovat gójové, ale když vůz sjede z váhy, mohou se ho už dotýkat jenom Židé.

41 V Čechách a na Moravě působí několik výrobců a prodejců košer vín. V Čechách je jediným pravidelným výrobcem Vinařství Chrámce v Mostě. Na průběh výroby dohlíží a tzv. hechšer (potvrzení, že víno je košer) uděluje vrchní pražský rabín Efrajim Karol Sidon.

42 Výběr vystavených sbírkových předmětů Texty k popiskám Mimo vitrínu v prostoru vedle vitr. č. 1: Košerovací špalek bukové dřevo, kov, Čechy, 19. stol. 780 x 230 mm ŽMP Vitrína č. 1 Nůž rituální na drůbež ocel, rohovina, kolem r čepel bez značky délka 206 mm, šířka čepele 23 mm ŽMP Košerovací nůž s pouzdrem ocel, rohovina, Košice, poč. 20. stol. délka 485 mm, šířka čepele 35 mm délka pouzdra 512 mm ŽMP /1,2 Košerovací prkénko, nůž a sekáčky na maso dřevo, ocel, Čechy, 19. stol. 580 x 310 mm, 690 x 525 x 75 mm ŽMP 8.855/a,b,c

43 Rituální porážka (šchita) KIRCHNER, Paul Christian. Jüdisches Ceremoniel, oder Beschreibung bererienigen Gebrauche Norimberk 1724 ŽMP Nad vitrínou obraz: Adolf Kohn: Masné krámy v Praze na Josefově (nyní ul. Elišky Krásnohorské) Praha kolem roku 1900 olej/lepenka, výška 215 mm, šířka 295 mm ŽMP vitrína č. 2 Adolf Liebscher: Židovské masné krámy kolorovaná xylografie, LD: Adolf L 188 x 136 mm ŽMP Archiválie: - Dohoda reprezentace ŽNO s p. R. Bendou o výseku košerovaného masa, archív ŽMP - Složenka hradící plat košeráka p. Rotha, archív ŽMP - Stížnost na košeráka p. Hirsche, archív ŽMP - Poplatek za košerování, archív ŽMP

44 Rukopisná sbírka kuchařských receptů (psaná v jidiš) Čechy (?), 1. pol. 19. stol. (?) inkoust/papír 165 x 200 mm, ŽMP Vitrína č. 3 Pohár pro šabat sklo, Čechy, poč. 20. stol. 720 x 49 mm ŽMP Sobotní pokrývka (kopie) bílá bavlna, modrá výšivka délka 41 mm, šířka 390 mm ŽMP K 49/74 Talíř sobotní porcelán, Německo cca 1900, průměr 188 mm ŽMP Nápis: Pochválen budiž Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž stvořil krásy světa. Dále pak nápis: Gutt šábes a uvnitř Davidovy hvězdy nápis: Pomni den sobotní, abys jej světil.

45 Mísa na rybu porcelán, Německo, kolem r délka 358 mm, šířka 228 mm ŽMP Nápis v jidiš: Gutt šábes Sklenice sobotní malované sklo, Čechy, pol. 19. stol. výška 94 mm, průměr 73 mm Hebrejský nápis Šabat kodeš. ŽMP Pohár pro kiduš stříbro, Rakousko-Uhersko (Vídeň?) mistr AP, kolem 1890 výška 173 mm, průměr podstavy 100 mm Německý (Havlíčkův) Brod Český dedikační nápis K upomínce na Eduarda Steina. ŽMP Pohár pro kiduš stříbro, původně zlaceno, střední Evropa přelom 16./17. stol, neznačeno výška 177 mm, průměr 82 mm ŽMP 3.939

46 Rituální kořenka stříbro, filigrán, Brno mistr JR (Josef Rada) výška 231 mm, hrana podstavy 69 mm ŽMP Používá se na závěr svátku šabat při obřadu zvaném havdala, který odděluje sváteční den od všedního. Stříbrné kořenky se plnily vonným kořením hebr. (besamim), nejčastěji hřebíčkem. Vitrína č. 4 Pokrývka na Roš ha-šana bílé plátno, červená bavlněná příze šířka 345 mm, délka 380 mm Uprostřed nápis: Šťastný nový rok. ŽMP 48/74 Sederový talíř slitina cínu, střední Evropa, přelom 18./19. stol. výrobní značka nečitelná, adaptace na sederový talíř průměr 313 mm ŽMP Sklenice na Pesach čiré sklo, malba rubínem, Čechy polovina 19. stol. výška 84 mm, průměr 60 mm Hebrejský nápis Chag ha Pesach (Svátek Pesach). ŽMP 82/04

47 Pokrývka pesachová (kopie) bílá bavlna, modrá a červená výšivka, uprostřed sederový dekor lemovaný hebrejským nápisem, rostlinný dekor, průměr 370 mm ŽMP K 7/75 Vitrína č. 5 Sederová mísa porcelán, firma Thun, Karlovy Vary kolem 1930, průměr 238 mm ŽMP Stojan na macesy stříbro, neznačeno výška 330 mm, průměr 270 mm ŽMP 5/88 Slouží k umístění předepsaného počtu macesů. Po stranách byly obvykle zakryty záclonkou a horní část většinou sloužila pro umístění mističek s rituálními pokrmy. Sáček na macesy satén, poč. 20. stol průměr 420 mm ŽMP

48 Hrníček pro pesach porcelán, 20. stol. výška 87 mm, průměr okraje 79 mm ŽMP Je vyčleněn a používán pouze o svátku Pesach (tím se vyloučí kontakt s kvašenými pokrmy). Oplatnice na macesy železo, 2. pol. 19. stol. lokalita neurčena, délka 550 mm ŽMP 53/93 Vitrína č. 6 Pesachová pokrývka plátno, Morava, konec 19. století výšivka řetízkovým, plným a stonkovým stehem přízemi, ažurování, strojová krajka ŽMP Na rozdíl od celé řady v našich sbírkách dochovaných dílenských výrobků je tato pokrývka ručním domáckým dílem. Centrální motiv představuje charakteristickou podobu sederové večeře, včetně jednotlivých ingrediencí. Ručník pesachový bílé lněné plátno pestrobarevná výšivka šířka 480 mm, délka 1300 mm ŽMP 118/74

49 Ručník určený pouze pro svátek Pesach, zdobený výšivkou s motivy sederové večeře. Používá se po rituálním omývání rukou přítomných před jídlem během slavnostní domácí oslavy. Válečky na děrování macesů dřevo, kov, Čechy (?), stol. délka 660 mm, průměr 90 mm délka 790 mm, průměr 90 mm ŽMP ŽMP Kovová struhadla na přípravu macesové mouky Čechy (?), stol. výška 480 mm, šířka 200 mm výška 640 mm, šířka 210 mm ŽMP ŽMP Ozdoba svátečního stolu s citací z knihy Ezechiel 41, 22: Toto je stůl, který je před Hospodinem Čechy, před 1859, autor Kraus Jisrael ručně kolorovaná vystřihovánka papír, vodové barvy, inkoust výška 285 mm, šířka 252 mm ŽMP

50 Vitrína č. 7 Mísa na mytí rukou bílá pórovina, malovaný ornament stol. 280 x 75 mm ŽMP Formy na pečení těsta mosaz, Čechy (?), poč. 20. stol. 260 x 135 mm, 280 x 135 mm ŽMP , Hrnec na máslo pálená hlína, hnědošedá poleva výška 263 mm, dolní průměr 268 mm, horní průměr 301 mm ŽMP Čtyřhrotá vidlička s rohovinou nýtovaná střenka, poč. 20. stol. délka 185 mm ŽMP 648/95 Měchačka dřevo, poč. 20. stol. délka 330 mm ŽMP 668/95

51 Naběračka se závěsným ouškem kov (alpaka), poč. 20. stol. délka 370 mm ŽMP 669/95 Kastrůlek dlouhý mosaz, poč. 20. stol. výška 110 mm horní průměr 200 mm dolní průměr 170 mm ŽMP 681/95 Mlýnek na těstoviny litina, dřevo, poč. 20. stol. ŽMP Koschere Kochrecepte. WITTMANN, Claire (ed.) Brünn: Jüdischen Frauenorganisation (WIZO), reklama Dr. Qetkera na prášek do pečiva a vanilkový cukr - reklama na tuk Ceres - reklama na Roubíčkův hotel Bristol - reklama prodejce košer vína J. Strachon & Mayer Nad vitrínou č. 7 obraz: Alexander Jakesch: Rozlité mléko, 1889 olej/plátno, LD. Alex. Jakesch 1210 x 870 mm ŽMP

52 VII. VÝTVARNÉ ŘEŠENÍ V souvislosti s výstavou jsem se zamýšlela i nad výtvarným řešením, neboť výstava by měla působit na návštěvníka nejen po stránce obsahové, ale i vizuální. Jedním z mnoha prostředků, jak ovlivnit design výstavy jsou barvy. Při rozhodování jaké barvy zvolit pro plánovanou výstavu, jsem vybírala nejen na základě jejich barevného tónu, ale i na základě symboliky, která je tolik prostoupena židovskou kuchyní. Hned od počátku jsem zavrhla tzv. studené barvy (modrou, zelenou), které působí spíše uklidňujícím dojmem. Oproti tomu teplé barvy (žlutá, červená, oranžová) působí na člověka povzbuzujícím dojmem, podporují chuť k jídlu a tzv. zažehují vnitřní oheň. Z teplých barev jsem si vybrala červenou, respektive její odstín a to vínovou a k ní na doplnění smetanově bílou a na odlišení skořicovou barvu. Dále bych se chtěla krátce zmínit o důvodech výběru těchto barev: Vínově červená tato barva byla v dávných dobách u Židů barvou králů, je též barvou červeného vína, které je nerozlučně spjato s řadou židovských náboženských rituálů. Tuto barvu jsem zvolila také proto, že je barvou masa a ve výstavním prostoru bude symbolicky zastupovat masitou část židovské kuchyně. Smetanově bílá pro tento barený odstín jsem se rozhodla proto, že je barvou čistoty, která je s kuchyní úzce spjata