PRÁVNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce PRÁVNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ SIMONA KOŠTUŘÍKOVÁ 2007 / 2008 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní úprava vyvlastnění zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny...

2 Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří mi při zpracování mé bakalářské práce pomáhali a to zejména: JUDr. Janě Tkáčikové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce za odborné vedení, cenné rady a připomínky, Ředitelství silnic a dálnic v Brně, Krajskému úřadu v Olomouci a Městskému úřadu v Hodoníně. Právní úprava vyvlastnění 2

3 OBSAH Obsah... 3 ÚVOD PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ÚSTAVNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ OBECNÁ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ Občanskoprávní úprava Obchodně právní úprava Zákon o vyvlastnění Obecná ustanovení Předmět úpravy Základní pojmy Podmínky vyvlastnění Práva třetích osob Náhrady při vyvlastnění Vyvlastňovací řízení Vyvlastňovací úřad Příslušnost Účastníci řízení Zahájení řízení Postup v řízení Znalecký posudek Povinnosti vyvlastňovaného Ústní jednání Přerušení a zastavení řízení Rozhodnutí Zrušení vyvlastnění Projednání vyvlastnění v řízení před soudem Společná, přechodná a závěrečná ustanovení ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ SE SUBSIDIÁRNÍM POUŽITÍM ÚPRAVY OBECNÉ Stavební zákon Zákon o pozemních komunikacích Energetický zákon Zákon o elektronických komunikacích Zákon o státní památkové péči Zákon o ochraně přírody a krajiny Horní zákon Lázeňský zákon Vodní zákon SPECIÁLNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ, ZÁKON O ZAJIŠŤOVÁNÍ OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Právní úprava vyvlastnění 3

4 ÚVOD Vyvlastnění je velmi vážným zásahem do vlastnického práva, protože se jedná o zásah do základního lidského práva, ale i přesto má své místo v právním řádu demokratických zemí. Bez vyvlastnění, bez infrastruktury, bez veřejně prospěšných staveb by v některých případech bylo velmi obtížné zajistit ekonomický, hospodářský a společenský rozvoj. Nicméně, nacházíme se na velmi tenkém ledu, kdy musíme neustále zvažovat případ od případu, kdy je v popředí veřejný zájem společnosti na určitém rozvoji a kdy jde o společenský zájem chránit základní lidská práva, tedy i vlastnictví. Od doby, kdy bylo vlastnictví silně nedemokraticky omezeno, uplynula řada let. Ale přece společnost stále velmi citlivě vnímá vyvlastnění, resp. jakýkoliv zásah veřejné moci do vlastnictví. Vysvětlit totiž vlastníkovi, že jeho pozemek nebo stavba bude sice vyvlastněna, ale bude to pro dobro společnosti je téměř nemožné. Je třeba si však uvědomit, že právní úprava vyvlastnění prošla řadou pozitivních změn a že vyvlastnění již nepředstavuje samovolný zásah státu do majetkové sféry občanů. Právní úprava by z důvodu závažnosti zásahu do vlastnictví měla vytvořit takové podmínky, při nichž nebude možné zneužití institutu vyvlastnění a která zaručí, že k vyvlastnění se bude přistupovat opravdu jenom ve výjimečných situacích. Také by měla garantovat, že vyvlastňovanému bude poskytnuta taková náhrada, která bude spravedlivá a nahradí mu újmu vzniklou vyvlastněním. Ve své práci se zaměřuji na analýzu platné právní úpravy vyvlastnění a to na úrovni obecné i speciální. Činím tak převážně vlastním výkladem, který se však opírá o ustanovení platných právních předpisů, judikaturu a odborné komentáře. Ve výčtu nezahrnuji všechny právní normy, ale zaměřuji se spíše na ty, které jsou pro dané téma nejvýznamnější. Přestože jsem se s vyvlastněním nikdy nesetkala, usiluji se o zhodnocení platné právní úpravy vyvlastnění a snažím se poukázat na některá problematická ustanovení,což je cílem této práce. Praktické zkušenosti mi poskytli Ředitelství silnic a dálnic v Brně a Krajský úřad v Olomouci a protože je současná úprava vyvlastnění nová, a neexistuje k ní ani rozsáhlá judikatura, měli i oni spoustu nejasností týkajících se nové úpravy vyvlastnění. Právní úprava vyvlastnění 4

5 1. PRAMENY PLATNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Ústavní základ vyvlastnění představuje Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina). Listina právo vlastnit majetek deklaruje za základní lidské právo, ale zároveň v čl. 11 vymezuje možnosti jeho omezení a podmínky vyvlastnění. Obecnou úpravu vyvlastnění můžeme najít v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 184/2006 Sb., zákon o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Občanský zákoník definuje také obsah vlastnictví a stanoví podmínky, které musí být v případě vyvlastnění kumulativně splněny. Obchodní zákoník hovoří také o vyvlastnění, ale jeho ustanovení se vztahují pouze na majetek zahraničních osob, který souvisí s podnikáním v České republice a majetek právnických osob se zahraniční majetkovou účastí. Zákon o vyvlastnění představuje nejrozsáhlejší současnou úpravu vyvlastění. Podrobněji se mu věnuji v části 3.3. Tento zákon však neurčuje účel vyvlastnění, poukazuje pouze na zvláštní zákony, jež tento účel upravují. Zvláštní zákony můžeme rozdělit do dvou skupin: a) zákony se subsidiárním použitím úpravy obecné, jimiž jsou: zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčivých lázních a změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů b) speciální úprava vyvlastnění, kterou představuje zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů Právní úprava vyvlastnění 5

6 2. ÚSTAVNÍ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ Vlastnické právo, tak jak ho vymezila Listina, 1 je základním lidským právem. Konkrétně v článku 11, odst. 1 Listina stanoví, že každý má právo vlastnit majetek. Jako každé jiné základní lidské právo je i toto, na základě článku 1, nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Ač je nutno vlastnické právo považovat za právo absolutní, jež umožňuje ochranu vlastníka proti všem oprávnění vlastníka mají své limity, jež mohou narážet na oprávněné zájmy druhých a společnosti jako celku. Absolutnost vlastnictví jako právního vztahu tak není zcela neomezená a není absolutní do důsledků. 2 Listina v dalších odstavcích článku 11 stanoví, že: vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy, 3 zákon může určit, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob, či občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice, 4 vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. 5 Do vlastnického práva tedy lze zasahovat, avšak při společném splnění výše uvedených podmínek. Dalším, ne méně důležitým ustanovením je, že omezení základních práv a svobod nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. 6 V praxi to znamená, že pokud bude vyvlastněn například pozemek za účelem stavby dálnice, nemůže být tento pozemek použit k jiným účelům než pro který byl vyvlastněn. Ve stavbě dálnice musí být spatřován veřejný zájem, vyvlastnění může proběhnout pouze na základě platného zákona a vyvlastňovanému musí být poskytnuta adekvátní náhrada. Základní zásadou vyvlastnění či omezení vlastnického práva je již zmíněný veřejný zájem. Jde o tzv. neurčitý právní pojem a bližší definici tohoto pojmu nenajdeme v žádném právním předpisu. 7 Pojem veřejný zájem nelze obecně definovat. Při posouzení, zda-li 1 Usnesení č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina) 2 Nález Ústavního soudu ze dne Pl.ÚS 34/03, vyhlášen pod č. 49/2007 Sb. 3 článek 11 odst. 3 Listiny 4 článek 11 odst. 2 Listiny 5 článek 11 odst. 4 Listiny 6 článek 4 odst. 4 Listiny 7 Rozsudek Nejvyššího správního soudu z , č.j. 2 As 11/ , Právní úprava vyvlastnění 6

7 vyvlastnění je ve veřejném zájmu se musí zhodnotit různé zájmy a konkrétní okolnosti každého případu jednotlivě. 8 Judikatura považuje veřejný zájem za zájem obecně prospěšný. 9 Současně však také uvádí, že veřejný zájem na vyvlastnění nelze spatřovat pouze v zájmu státu nebo obce, může být spatřován i v zájmu jednotlivce. Příkladem toho je případ, kdy je nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Je známo mnoho případů, kdy vlastníci staveb a pozemků ztráceli v důsledku restitucí dřívější (právně zabezpečené) přístupy ke svým nemovitostem. 10 Vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni sloužícího pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je v tomto případě ve veřejném zájmu. Je totiž veřejným zájmem společnosti umožnit vlastníkovi stavby její nerušené užívání. 11 Podle Ústavního soudu veřejný zájem lze spatřovat rovněž v potřebě společnosti (spravedlivě) vymezit práva vlastníků při jejich vzájemné kolizi v případě neoprávněné stavby na cizím pozemku. Při posuzování případů neoprávněných staveb, k jejich zřízením došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, je povinností soudů brát v úvahu, že v zájmu společnosti není ochrana takového neoprávněného stavebníka, ale majitele pozemku. 12 Tzn. že i zde bude spatřován veřejný zájem v zájmu jednotlivce. 8 Nález Ústavního soudu ze dne III.ÚS 455/03 [Sb.n.u.US Svazek č.36 Nález č.15 str.165] 9 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , sp. zn. 10 Ca 65/98; publ. in: Soudní judikatura, č. 1/2000, str.65. Podobně veřejný zájem vysvětluje také Krajský soud v Hradci Králové, který v rozhodnutí ze dne , čj. 31 Ca 71/98 uvádí, že ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti. Pojem veřejný zájem je třeba chápat vždy jako takový zájem, který je možno označit za obecně prospěšný zájem. Kritériem veřejného zájmu při vyvlastnění je především možnost zákonnou cestou získat vlastnické právo k pozemkům či stavbám potřebným pro uskutečnění staveb nebo opatření. 10 Doležal, J. a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s ,12 Nález Ústavního soudu ze dne III.ÚS 455/03 [Sb.n.u.US Svazek č.36 Nález č.15 str.165] Právní úprava vyvlastnění 7

8 3. OBECNÁ ÚPRAVA VYVLASTNĚNÍ 3.1 Občanskoprávní úprava Listina základních práv a svobod vymezuje ústavní zásady vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva, nedefinuje však obsah vlastnictví. Blíže o vlastnictví v zákonné rovině pojednává Občanský zákoník. 13 Vlastnické právo je základním věcným právem a abychom mohli hovořit o jeho nuceném omezení nebo dokonce odnětí, musíme nejdřív znát jeho obsah. Občanský zákoník hovoří o vlastnictví jako o právu vlastníka věc držet, užívat a požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi a to v mezích stanovených zákonem. 14 Jde o tzv. vlastnickou triádu. Vyvlastnit nebo omezit toto právo je pak možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona, za náhradu a jen pro tento účel. Navíc však, na rozdíl od úpravy v Listině, stanoví, že vyvlastnit nebo omezit vlastnické právo je možné pouze tehdy, nelze-li účelu dosáhnout jinak. 15 Jádro vyvlastnění lze tedy spatřovat v tom, že jednomu subjektu je vlastnické právo (popř. jiné věcné právo) odnímáno s tím, aby u druhého subjektu vzniklo oprávnění uskutečnit vyvlastněním sledovaný účel. Základním limitem obecně (ústavně) chápaného vyvlastnění je pak to, že někdo může být zbaven svého majetku (popř. ve svých majetkových právech omezen) jen za podmínek, které v souladu s obecnými zásadami mezinárodního práva stanoví zákon Obchodně právní úprava Obchodní zákoník 17 také hovoří o vyvlastnění, jeho ustanovení ale zužují předmět vyvlastnění na majetek zahraničních osob související s podnikáním v ČR a majetek právnických osob se zahraniční majetkovou účastí, přičemž tento majetek může být v ČR vyvlastněn nebo vlastnické právo omezeno jen na základě zákona a ve veřejném zájmu, který není možno uspokojit jinak. Dále stanoví, že proti takovému rozhodnutí lze podat opravný prostředek u soudu. Dotčenému přiznává náhradu, která musí být poskytnuta bez prodlení a musí odpovídat plné hodnotě vyvlastňovaného majetku v době, kdy bylo vyvlastnění 13 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 16 Kliková A., Průcha P., Havlan P. Stavební právo, praktická příručka. Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Právní úprava vyvlastnění 8

9 nebo omezení vlastnického práva uskutečněno. Tato náhrada musí být volně převoditelná do zahraniční cizí měny Zákon o vyvlastnění Nejrozsáhlejší současnou úpravou vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva představuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) Vyvlastnění je nejzávažnější zásah do vlastnického práva, proto právní řád pro něj stanoví zvlášť přísné podmínky a proto si vyžaduje samostatnou zákonnou úpravu. I když se jedná o veřejnoprávní zásah do vlastnického práva, nepochybně se dotýká i práva soukromého. Nemůžeme tedy vyvlastnění chápat pouze jako stavebně-právní institut jak tomu bylo v minulosti, kdy ucelenou úpravu vyvlastnění představoval pouze stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb.) Zákon o vyvlastnění vychází z koncepce stavebního zákona z roku 1976, avšak přináší i další nová ustanovení, kterými jsou třeba vyvlastňovací řízení vedené vyvlastňovacím úřadem. Změnu přinesl zejména ve způsobu určování náhrady za vyvlastnění. 19 Zákon tvoří devět částí, jimiž jsou obecná ustanovení, podmínky vyvlastnění, práva třetích osob, náhrady při vyvlastnění, vyvlastňovací řízení, zrušení vyvlastnění, projednání vyvlastnění v řízení před soudem, společná, přechodná a závěrečná ustanovení a účinnost Obecná ustanovení Předmět úpravy Cílem vyvlastnění je dosáhnout omezení či přechodu vlastnického práva k pozemkům a stavbám a získat tím práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění. 20 Vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemenu může být odňato nebo omezeno jen pro dosažení účelu vyvlastnění, který je stanoven zvláštním zákonem. Jinak řečeno, proces vyvlastňovacího řízení upravený v zákoně se vztahuje ke všem účelům vyvlastnění, pro které je zvláštní zákony připouští. 21 Tady zákon poukazuje na skutečnost, že účel vyvlastnění není zahrnut v samotném vyvlastňovacím zákoně, ale v dalších zvláštních odst. 1,2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 19 srov. Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě ze dne Obecný princip, že náhrada za vyvlastnění musí být přiměřená a spravedlivá, je nově garantován ustanovením, že určená náhrada musí korespondovat s cenou obvyklou. Tento pojem je běžně užíván a je obsažen v cenových předpisech. 20, 21 Doležal, J. a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s.331 Právní úprava vyvlastnění 9

10 zákonech. Těmito zákony jsou například stavební zákon, energetický, horní, vodní, lázeňský, zákon o státní památkové péči, o pozemních komunikacích atd. Kromě toho, zákon upravuje také podmínky poskytnutí náhrady za vyvlastnění, podmínky zrušení odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu a navrácení těchto práv jejich dosavadnímu nositeli. Zákon uvádí, že vyvlastnění a vyvlastňovací řízení upravená zvláštními předpisy, nejsou zákonem o vyvlastnění dotčena. Zákon o vyvlastnění představuje obecnou úpravu vyvlastnění a jeho ustanovení se použijí v případě, kdy vyvlastnění nebude upravovat zvláštní předpis. Jako příklad těchto zvláštních předpisů zákon uvádí v poznámce zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů Základní pojmy Vyvlastněním se pro účely tohoto zákona rozumí nejen odnětí, ale i pouhé omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě, které slouží k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Odnětí vlastnického práva představuje nucený přechod práva z původního vlastníka na nového nabyvatele, kdežto omezení je zásah, který pouze zužuje některou ze složek vlastnického práva, 22 tj. právo věc držet, užívat a disponovat s ní. Vyvlastnění nebo omezení vlastnictví je vždy trvalým stavem. Trvalým omezením vlastnictví je zejména nucené zřízení věcného břemene, například přístupové cesty. 23 Podobně se k tomu vyjadřuje i judikatura. 24 Pro odnětí i omezení vlastnického práva zákon používá jednotný pojem vyvlastnění. Listina základních práv a svobod hovoří o vyvlastnění majetku. Žádný zákon našeho právního řádu pojem majetek nedefinuje. 25 Bližší definici předmětu vyvlastnění můžeme vyvodit z ustanovení Občanského zákoníku. Stanoví, že ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, přičemž rozlišuje věci movité a nemovité. Blíže specifikuje pouze věci nemovité, jimiž jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. 26 Občanský zákoník ani žádný jiný zákon nepodává definici věci movité, tradičně bývají za věci 22 Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6.vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s Fiala J., Holub M., Borovský J. Občanský zákoník, Poznámkové vydání s judikaturou a litreraturou, 11. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s srov. Nález Ústavního soudu ze dne , III.ÚS 455/03 [Sb.n.u.US Svazek č.36 Nález č.15 str.165] V právní teorii je vyvlastnění chápáno jako nucený přechod vlastnického práva, nucené omezení pak jako zásah, jímž je zužována některá ze složek vlastnického práva. 25 srov. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 30 Cdo 517/2002, V žádné právní normě však nenajdeme definici pojmu movitý majetek či nemovitý majetek, ani samotného pojmu majetek, i když, jak již uvedl soud prvního stupně, některé právní normy těchto pojmů používají, ale vesměs jako prostředku vyjadřovacího nebo legislativní zkratky. Pojem majetek je pojem obsahově značně široký, pod který lze zařadit cokoliv z aktiv, která nějaká osoba vlastní. V běžném životě se tento pojem používá v tomto širokém smyslu, to znamená, že se pod něj zahrnují všechny věci, práva i jiné hodnoty, které osoba vlastní zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Právní úprava vyvlastnění 10

11 movité označovány věci, které lze přemístit z místa na místo bez narušení jejich podstaty. 27 Samotný zákon o vyvlastnění, jako nejpodrobnější úprava vyvlastnění, vymezuje předmět vyvlastnění nejpřesněji, když hovoří, že vyvlastnit lze pozemky a stavby. Pozemek je definován v katastrálním zákoně 28 jako část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků Stavbou se rozumí podle stavebního zákona veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. 29 Vyvlastňovaný je pro účely tohoto zákona ten, jehož vlastnické právo má být nuceně omezeno či odňato. Vlastníkem přitom může být jak soukromoprávní tak veřejnoprávní subjekt, tedy stát, obec, právnické i fyzické osoby. S ohledem na ustanovení čl. 11, odst. 1 Listiny, jež určuje, že všichni vlastníci jsou si rovni, lze vyvlastnit pozemek nebo stavbu také ve vlastnictví státu nebo obce. Vyvlastnitelem se pro účely tohoto zákona rozumí ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě, aby v jeho prospěch bylo k pozemku nebo stavbě zřízené věcné břemeno nebo aby k nim bylo zrušeno nebo omezeno právo vyvlastňovaného odpovídající věcnému břemenu. I zde se může jednat o veřejnoprávní i soukromoprávní subjekt. Vyvlastněním přechází právo vždy na toho, kdo má předmět vyvlastnění využít k zákonem stanovenému účelu. 30 Vyvlastňovací řízení je pro účely tohoto zákona: řízení o odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu řízení o přechodu vlastnického práva nebo o nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu řízení o poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu. 27 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 30 Cdo 517/2002, zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon) 29 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 30 Doležal, J. a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s.332 Právní úprava vyvlastnění 11

12 3.3.2 Podmínky vyvlastnění 3-5 Zákon o vyvlastnění stanovil řadu podmínek, které musí být v případě vyvlastnění splněny: vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem Pouze pro účel, který je stanoven ve zvláštním zákoně, se vyvlastnění připouští. Je nepřijatelné vyvlastnění z jakéhokoliv jiného důvodu, i když by ten byl ve veřejném zájmu. Nebude-li tento důvod stanoven zákonem, nelze k vyvlastnění přistoupit. veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění musí převažovat nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného; veřejný zájem musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení Vyvlastňovací úřad, jenž vede vyvlastňovací řízení, musí sám posoudit, s ohledem na stanovený účel vyvlastnění a v každém případě individuálně, zda-li byl naplněn veřejný zájem a zda-li tento přesahuje nad vlastnickým právem vyvlastňovaného. Vyvlastnění je možné jen tehdy, jestliže veřejný zájem převyšuje zájem na zachování práv vyvlastňovaného. vyvlastnění musí být v souladu s cíly a úkoly územního plánování V případě, že by vyvlastněním měly vzniknout změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn, je nutný soulad těchto změn s cíly a úkoly územního plánování. To znamená, že není možné vyvlastnit pozemky pro stavbu silnice, pokud by tato stavba nebyla zahrnuta v územním plánování. Soulad s cíly a úkoly územního plánování se zpravidla prokazuje územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. vyvlastnění je možné jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění - princip oportunity (přiměřenosti) Intenzita zásahu do majetkových práv záleží na jeho obsahu (jde-li o přechod práva nebo jeho omezení, popřípadě o jaké omezení jde) a u omezení práva též na jeho trvání (zda jde o omezení trvalé, či dočasné). Pokud přichází v úvahu více alternativ řešení, má být zvolena ta, která je pro vyvlastňovaného výhodnější. Vždy bude třeba šetřit podstaty a smyslu vlastnického práva. 31 Rozsah vyvlastnění se týká jak hloubky, neboli intenzity zásahu do vlastnictví, tak rozlohy neboli kvantity vyvlastňovaného pozemku nebo stavby. Tam, kde stačí pouze omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, není vyvlastnění možné. Pokud by ke splnění účelu postačilo vyvlastnit jenom část např. pozemku, nemůže být vlastníkovi vyvlastněn pozemek celý. Výjimkou je pouze případ, kdy samotný vlastník žádá o rozšíření vyvlastnění z důvodu, že zbývající část pozemku nelze užívat bez vyvlastněného pozemku vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Vyvlastňovací úřad takové žádosti může vyhovět. 31 Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6.vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s.319 Právní úprava vyvlastnění 12

13 vyvlastnění je možné jen tehdy, nelze-li účelu a cíle dosáhnout jinak 32 - princip subsidiarity Vyvlastnění je nepřípustné pokud účelu lze dosáhnout jinak, např. na jiných pozemcích. Nepřípustnost vyvlastnění platí i tehdy pokud práva k pozemku nebo stavbě, která jsou potřebná pro uskutečnění účelu lze získat dohodou nebo jiným způsobem, to znamená, že vyvlastnění je přípustné až po vyčerpání všech existujících možností, které vedou k majetkoprávní změně. Nejčastějším způsobem přechodu práv k pozemku nebo stavbě mimo vyvlastnění je smluvní převod pozemku nebo stavby, nebo smlouva o vzniku, zániku nebo změně věcného břemene. Návrh a uzavření smlouvy se řídí obecným ustanovením občanského zákoníku. 33 Lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí být však podle zákona o vyvlastnění kratší než 60 dnů. Až v případě, kdy vyvlastňovaný nepřijal návrh na získání potřebných práv dohodou, lze přistoupit k vyvlastnění. Vyvlastnitel při žádosti o vyvlastnění musí prokázat, že se pokusil o uzavření dohody a že tato dohoda byla vyvlastňovaným odmítnuta. Zde nese vyvlastnitel důkazní břemeno a tento důkaz je nezbytnou součástí žádosti o vyvlastnění. Za odmítnutí návrhu se považuje i prokázaná nečinnost vyvlastňovaného, protože pokud by byl vyvlastňovanému doručen návrh na dohodu a ten se k němu nevyjádřil, návrh zaniká uplynutím lhůty 60-ti dnů. Takže i nečinnost vyvlastňovaného je odmítnutím dohody, kterou ovšem musí vyvlastnitel prokázat. Pokud by ale došlo k dohodě o převodu potřebných práv smluvní cestou, musí tato dohoda obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, v případě, že nebude zahájena realizace účelu převodu do 3 let od uzavření dohody. Jedná se o nové ustanovení, které přinesl zákon o vyvlastnění, čímž odstranil diskriminaci vlastníků, jež přistoupili k převodu potřebných práv pro vyvlastnění dohodou. V předchozí úpravě vyvlastnění se zmíněné ustanovení týkalo pouze vyvlastněných. 34 Existují i další způsoby kdy lze cíle vyvlastnění dosáhnout i jinak než vyvlastněním. Jiné způsoby přechodu potřebných práv upravuje občanský zákoník. V praxi se zpravidla setkáváme se dvěma případy: 1.) na cizím pozemku se nachází neoprávněná stavba Poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby mohou být uspořádány soudem. Soud na návrh vlastníka pozemku rozhodne, že buď zřídí věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě, nebo nařídí odstranění neoprávně - né stavby, nebo pokud s tím vlastník pozemku souhlasí, může přikázat stavbu 32 nutno poukázat na rozdíl mezi účelem a cílem vyvlastnění. Účel musí být vždy stanoven ve zvláštním zákoně a určuje, kvůli čemu musí být stavba nebo pozemek vyvlastněn. Účelem může být tedy například veřejně prospěšná stavbu dopravní infrastruktury. Kdežto cílem vyvlastnění je přechod práv vlastníka, resp. vyvlastňovaného na vyvlastnitele, jenž má uskutečnit realizaci konkrétního účelu až 46, zákon č. 40/1964, občanský zákoník 34 Doležal, J. a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s Právní úprava vyvlastnění 13

14 do vlastnictví vlastníka pozemku. 35 Tento postup musí mít přednost před vyvlastněním, protože se jedná o získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě jiným způsobem než vyvlastněním. 2.) povolená stavba se nachází na cizím pozemku Soud může na návrh vlastníka zřídit věcné břemeno na základě zákona, resp. občanského zákoníku, ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Vlastník stavby přitom nemůže být současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak. 36 Lze-li věcné břemeno zřídit na základě zákona tímto způsobem, vyvlastnění není přípustné. V této oblasti není právní úprava zcela jasná. Zákon o vyvlastnění připouští odnětí nebo omezení vlastnického práva jen pro zákonem stanovený účel. Jedním z těchto účelů stanovený stavebním zákonem v 170, odst. 2 je omezení práva, resp. zřízení věcného břemene k pozemku k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě. Občanský zákoník v 151o, odst. 3 stanoví, že i soud může na návrh vlastníka stavby a při splnění zákonem stanovených podmínek zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Nesmíme však opomenout ustanovení 3, odst.1 zákona o vyvlastnění, které hovoří, že vyvlastnění je vyloučeno v případě, kdy potřebného přechodu práv lze dosáhnou i jinak.v tomto případě by tím jiným způsobem byla úprava podle občanského zákoníku, tedy věcné břemeno by na návrh vlastníka stavby zřídil soud. Nyní je nutné položit si otázku: Kdy a v jakých případech se bude postupovat podle úpravy stavebního zákona ve věci zřízení věcného břemene k vytvoření podmínek pro nezbytný příjezd k stavbě, když samotný zákon o vyvlastění ho předem vylučuje ustanovením o přednosti jiného způsobu přechodu práv než je samotné vyvlastnění? Vyvlastnění je nepřípustné také tehdy, kdy předmět vyvlastnění je ve spoluvlastnictví vyvlastnitele a vyvlastňovaného. Existuje totiž možnost, jak jiným způsobem dosáhnout cíle vyvlastnění a to zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem, které je blíže upraveno v občanském zákoníku. 37 Přesněji by soud na návrh některého spoluvlastníka zrušil spoluvlastnictví a provedl vypořádání. Zrušení spoluvlastnictví soudem, pokud se jím dosáhne potřebný přechod práv, a nebyla-li dosažena dohoda mezi spoluvlastníky, má vždy přednost před samotným vyvlastněním c zákona č. 40/1964, občanský zákoník o, odst. 3 zákona č. 40/1964, občanský zákoník zákona č. 40/1964, občanský zákoník Právní úprava vyvlastnění 14

15 právo vyvlastňovaného na včasnou informovanost Vyvlastnitel musí učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, jinak je vyvlastnění nepřípustné, ledaže by vyvlastňovaný nebyl znám, nebo by nebyl znám jeho pobyt, nebo by se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. V takovém případě nemůže platit ani podmínka, že vyvlastnitel musí prokázat snahu o získání potřebných práv dohodou. Lhůta 6 měsíců představuje dobu během které se vyvlastnitel musí pokusit o převod potřebných práv smluvní cestou Práva třetích osob 6-9 Zákon o vyvlastnění výslovně upravuje, která práva třetích osob váznoucí na vyvlastněném pozemku nebo stavbě vyvlastněním zanikají a upravuje vypořádání dosud nesplacených zajištěných pohledávek. Vyvlastněním zanikají zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě a zajišťující převod práva týkající se pozemku nebo stavby. Zánikem těchto práv se dosud nesplatné zajištěné pohledávky stávají splatnými. Náhrada těchto pohledávek je upravena v 14 zákona o vyvlastnění. V této oblasti má právní úprava několik, dle mého názoru celkem závažnějších nedostatků. Ustanovení, které hovoří, že dosud nesplatné pohledávky se automaticky po vyvlastnění a zániku zástavního práva stávají splatnými, představuje v podstatě vynucenou realizaci zástavního práva. Takto vzniklý stav pak může být velmi nevýhodný nejen pro obligačního dlužníka, ale i pro zástavní dlužníky a zástavního věřitele. 38 Jedním z příkladů nevýhodnosti zmíněného ustanovení je případ, kdy pohledávka zástavního věřitele je zajištěna vespolným zástavním právem, přičemž jednotlivé zástavy jsou ve vlastnictví odlišných zástavců. Vyvlastnění se může týkat jen jediné stavby nebo pozemku jež je v zástavě. Vyvlastněním se nesplacená zajištěná pohledávka stane splatnou. Do nevýhodného postavení se pak dostane nejenom obligační dlužník ale i ostatní zástavci. Obligační dlužník ztratí výhodu v postupném plnění závazku ve splátkách nebo v odkladu splatnosti. Navíc však nemusí být schopen okamžitě reagovat a předčasně uhradit svůj závazek plynoucí ze splatnosti zajištěné pohledávky vůči ostatním zástavcům , 39 Grulich, T., Několik poznámek k vyvlastnění zastavené nemovitosti, Právní rozhledy, 2006, č. 16, s Právní úprava vyvlastnění 15

16 Další nedostatky úpravy, v souvislosti se zánikem zástavního práva váznoucího na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě, můžeme vidět ve způsobu náhrady za nesplacené pohledávky jež se v důsledku vyvlastnění stávají splatnými. Blíže se k problematice věnuji v části náhrady za vyvlastnění. Souhlasím s názorem, že by byla daleko výhodnější vůči subjektům zástavních vztahů úprava, kdy zástavní věřitel by měl pouze právo požadovat předčasnou splatnost zajištěné pohledávky na rozdíl od současné zákonem vynucené realizace zástavního práva. 40 Vyvlastněním zanikají také nájem pozemku, stavby a jejich částí a věcné břemeno váznoucí na pozemku nebo stavbě. Vyvlastňovací úřad však může rozhodnout, že po vyvlastnění nezaniknou, a to jen tehdy, pokud veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovaly. To by bylo zřejmě v případě věcných břemen vzniklých ze zákona, např. podle energetického zákona, pokud by nebránily ve využití pozemku nebo stavby k účelu vyvlastnění. 41 Právo nájmu bytu nezaniká a zákonem o vyvlastnění není dotčeno. Podle občanského zákoníku je nájem bytu zvlášť právně chráněn. 42 Pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen z důvodů stanovených v zákoně. Vzájemné vztahy s nájemcem si musí vypořádat vyvlastnitel jakožto nový vlastník bytu sám. Kromě důvodů stanovených v zákoně, může pronajímatel navíc podle zákona o vyvlastnění po vyvlastnění vypovědět nájem bytu i tehdy, pokud účel vyvlastnění brání dalšímu užívání bytu nájemce. Právo nájemce na bytovou náhradu podle občanského zákoníku 43 není zákonem o vyvlastnění dotčeno Náhrady při vyvlastnění Za vyvlastnění náleží vyvlastňovanému náhrada. Tato náhrada musí vyrovnat majetkovou újmu vzniklou vyvlastňovanému v důsledku vyvlastnění a měla by být spravedlivá a přiměřená. Proto zákonodárce stanovil, že vyvlastňovanému náleží náhrada ve výši obvyklé ceny, kterou se rozumí cena, jež byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. 44 Je to cena běžná v daném místě a čase. V případě, že obvyklá cena by byla nižší než cena zjištěná podle cenového předpisu, náleží vyvlastňovanému náhrada ve výši ceny zjištěné. 40 Grulich, T., Několik poznámek k vyvlastnění zastavené nemovitosti, Právní rozhledy, 2006, č. 16, s Doležal, J. a kol. Nový stavební zákon v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s , odst. 3 zákona č. 40/1964, občanský zákoník zákon č. 40/1964, občanský zákoník 44 zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů Právní úprava vyvlastnění 16

17 Vyvlastňovanému navíc náleží též náhrada stěhovacích nákladů, nákladů spojených se změnou místa podnikání a dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně vynaloží následkem a v souvislosti s vyvlastněním. Náhradu nákladů a jejich výši je povinen prokázat vyvlastňovaný a to i prostřednictvím znaleckého posudku vyhotoveného na jeho žádost. Náklady na vyhotovení znaleckého posudku hradí vyvlastnitel. V praxi to znamená, že ještě v průběhu vyvlastňovacího řízení znalec určí výši nákladů, které vzniknou v souvislosti s vyvlastněním. V rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu je stanovena výše náhrady za vyvlastnění včetně těchto nákladů. Znalec může jenom intuitivně odhadnout výši nákladů, které ve skutečnosti však mohou být daleko vyšší. Setkat se však můžeme i s opačným případem, kdy náklady určené znalcem jsou velmi přemrštěné a zdaleka neodpovídají realitě. Dle mého názoru by byla vhodnější úprava, která by přiznávala náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vyvlastněním až po jejich realizaci, na základě předložených dokladů. Nyní je totiž vyvlastňovanému přiznaná náhrada nákladů ještě dřív, než vůbec nějaké nastanou. Náhradu za vyvlastnění stanoví vyvlastňovací úřad na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného. Pouze v případě kdy s tím souhlasí vyvlastňovaný, může být posudek vyhotoven na žádost vyvlastnitele. Vyvlastňovací úřad ale nezkoumá, zda-li znalecký posudek odpovídá realitě. Vyvlastňovaný, ačkoli je zbaven svého ústavně garantovaného práva vlastnictví, dostane za takto vzniklou újmu náhradu. Dle zákona tato náhrada, pokud není poskytnuta v náhradním pozemku nebo stavbě, je ve výši ceny obvyklé a má plně odpovídat vzniklé majetkové újmě vyvlastňovaného. Pokud však znalec ve svém posudku odhadne cenu daleko vyšší, dostane i vyvlastňovaný náhradu vyšší než jaká mu náleží dle zákona. Vyvlastnitel se potom může dovolat nápravy jedině prostřednictvím odvolání proti výroku o náhradě nákladů na vyhotovení znaleckého posudku. Z toho důvodu si myslím, že by byla vhodnější úprava, která by stanovila, že výše náhrady určí vyvlastňovací úřad na základě svého vlastního uvážení, přičemž mu k tomu poslouží dva znalecké posudky, jeden vyhotovený na žádost vyvlastňovaného a jeden vyhotovený na žádost vyvlastnitele. Vyvlastnitel má povinnost poskytnout náhradu za vyvlastění jednorázově a to ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění. Lhůta nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. Náhrada se obvykle poskytuje v penězích, ale místo peněžité náhrady se může vyvlastňovanému poskytnou také jiný, srovnatelný v rozsahu a kvalitě, pozemek nebo stavba, dohodne-li se na tom s vyvlastnitelem. Právo na vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby není dotčeno. Právní úprava vyvlastnění 17

18 práv. 45 V případě, že osoba oprávněná k náhradě není známa, že není znám její pobyt nebo že Simona Koštuříková Zanikají-li vyvlastněním nájemní práva nebo věcná břemena váznoucí na pozemku nebo stavbě, náleží nájemci a oprávněnému z věcného břemene náhrada ve výši ceny těchto je v prodlení 46, složí vyvlastnitel náhradu ve stanovené lhůtě do úschovy u soudu. Řízení o soudní úschově upravuje občanský soudní řád. 47 Zemřela-li oprávněná osoba a není-li možné náhradu v průběhu dědického řízení vyplatit správci dědictví a ani dědicům, složí ji vyvlastnitel ve stanovené lhůtě u soudu příslušného k projednání dědictví nebo u soudního komisaře pověřeného provést úkony v řízení o dědictví po zemřelé oprávněné osobě. Zaniklo-li vyvlastněním zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě nebo zajišťovací převod práva týkající se pozemku nebo stavby, poskytne vyvlastnitel náhradu až do výše dosud neuhrazené zajištěné pohledávky s příslušenstvím zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo osobě oprávněné ze zajišťovacího převodu práva, ledaže se práva na úhradu zajištěné pohledávky vzdali. V rozsahu poskytnutého plnění se vyvlastnitel zprostí své povinnosti vůči vyvlastňovanému. Zde se v praxi můžeme setkat s několika problematickými případy. Pokud by totiž výše náhrady za vyvlastnění byla stejná nebo nižší než výše zajištěné pohledávky, nedostane se vyvlastňovanému žádné plnění protože vyvlastnitel uhradí zajištěnou pohledávku zástavnímu věřiteli a tím se zprostí plnění vůči vyvlastňovanému. Pro vyvlastňovaného by takto vzniklá situace byla velmi tragická bez ohledu na to, že svůj závazek zástavnímu věřiteli řádně splácel. 48 Vyvlastňovanému může být poskytnuta na místo peněžitého plnění, plnění naturální v podobě náhradního pozemku nebo stavby. Vyvlastněním jeho původního zastaveného pozemku nebo stavby zaniká zástavní právo a zajištěné pohledávky dosud nesplatné se stávají splatnými. Vyvlastnitel ale nebude moct poskytnout plnění zástavnímu věřiteli, jak by to bylo v případě peněžní náhrady za vyvlastnění určené pro vyvlastňovaného, protože náhradu bude nyní představovat nový pozemek nebo stavba. Ze současné platné právní úpravy není jasné, jak se bude postupovat v tomto případě. Vyvlastňovaný, coby zástavce, by se tak mohl jednoduše zprostit svého závazku vůči zástavnímu věřiteli. Zástavní právo zde nezaniká úhradou splatné pohledávky, ale samotným vyvlastněním a nový pozemek nebo stavba získaná jako náhrada už zástavním právem zatížena není, zástavní právo na ni nepřechází upravuje 18 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu a a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 48, 49 Grulich, T., Několik poznámek k vyvlastnění zastavené nemovitosti, Právní rozhledy, 2006, č. 16, s Právní úprava vyvlastnění 18

19 Praxe napovídá, že pro vlastníka je výhodnější nepřistoupit k vyvlastnitelem navrhované dohodě a nechat svůj pozemek nebo stavbu vyvlastnit, pokud má být vyvlastnitelem stát. Setkat se s tímto případem můžeme v situacích, kdy vyvlastnitelem je státní příspěvková organizace, Ředitelství silnic a dálnic. Výše náhrady, kterou může vyvlastňovaný za vyvlastnění obdržet odpovídá ceně obvyklé. Ředitelství silnic a dálnic se řídí zákonem o majetku ČR 50 a na základě ustanovení v 12, odst. 4 tohoto zákona, musí v návrhu na smluvní převod práva k pozemku nebo stavbě nabídnout cenu pouze do výše rovnající se ocenění majetku podle zvláštního právního předpisu. 51 Cenu přesněji určuje prováděcí vyhláška k zákonu o oceňování majetku. 52 Ředitelství je tedy při stanovení navrhované ceny vázané cenovým předpisem. Takto zjištěná cena je ale daleko nižší než cena obvyklá. Pokud tedy vlastník odmítne dohodu a počká na rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, určitě jeho náhrada bude vyšší. Jakmile je rozhodnuto o vyvlastnění, musí i stát, a v tomto příkladě ředitelství, jako vyvlastnitel poskytnout náhradu ve výši ceny obvyklé, stanovené na základě znaleckého posudku. Další výhodou odmítnutí návrhu na smluvní převod vlastnického práva může být pro vyvlastňovaného skutečnost, že při vyvlastnění platí daň z převodu nemovitostí vyvlastnitel. Pokud by ale vyvlastňovaný přistoupil k dohodě, musel by tuto daň platit sám. Na závěr lze jen konstatovat, že nesoulad zákona o vyvlastnění a staršího zákona o oceňování majetku způsobuje, že odrazuje vlastníky od smluvního převodu vlastnického práva, ačkoli zákon o vyvlastnění tomuto způsobu majetkoprávního vypořádání dává přednost Vyvlastňovací řízení Vyvlastňovací úřad Věcně příslušné k vyvlastňovacímu řízení jsou na základě přenesené působnosti obecní úřady obce s rozšířenou působností, dále Magistrát hlavního města Prahy a magistráty statutárních měst. Magistráty nemohou přenést působnost vyvlastňovacího úřadu na městské části nebo městské obvody. Ústředním orgánem ve věcech vyvlastnění je Ministerstvo pro místní rozvoj. Výjimkou je zákon o pozemních komunikacích, 53 který svěřuje pravomoc zřízení práva věcného břemene k pozemku nezbytnému pro stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace speciálnímu stavebnímu úřadu a zákon o drahách, podle kterého je speciální stavební úřad příslušný rozhodovat o omezení vlastnického práva při umisťování sítě 50 zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů 51 zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů 52 Vyhláška č. 3/2008, o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). 53 zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Právní úprava vyvlastnění 19

20 technického vybavení v obvodu železniční dráhy. Speciální stavební úřady v obou případech postupují v řízení podle zákona o vyvlastnění Příslušnost K vyvlastňovacímu řízení je místně příslušný vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu (území) se nachází pozemek nebo stavba, která má být vyvlastněna. Pro objektivní rozhodování jsou stanoveny pravidla, podle nichž má být určen jiný vyvlastňovací úřad k vedení vyvlastňovacího řízení a to tehdy, kdy vyvlastňovací úřad, který má vézt vyvlastňovací řízení by byl současně i účastníkem tohoto řízení Účastníci řízení Účastníky vyvlastňovacího řízení jsou vždy vyvlastnitel a vyvlastňovaný. Dalšími účastníky jsou ti, jejichž práva také s vyvlastněním zanikají. Těmi jsou zástavní věřitel, podzástavní věřitel, oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě a nájemce pozemku nebo stavby, nebo jejich částí. Nájemce bytu účastníkem řízení není protože vyvlastněním jeho právo nájmu nezaniká. Zemřel-li některý z účastníků, vyvlastňovací řízení pokračuje s tím, že účastníky řízení budou správce dědictví nebo dědici zůstavitele, popřípadě stát, má-li mu dědictví připadnout. Účastníkům, kteří nejsou známi, jejichž pobyt není znám nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, vyvlastňovací úřad ustanoví opatrovníka Zahájení řízení Vyvlastňovací řízení se zahajuje pouze na žádost vyvlastnitele. Žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených ve správním řádě také další náležitosti: a) musí být označen pozemek nebo stavba, jichž se vyvlastnění týká a práva třetích osob na nich váznoucích, tak aby vyvlastňovací úřad mohl přesně určit okruh účastníků řízení, b) nesmí chybět skutečnosti nasvědčujících tomu, že byly splněny všechny podmínky pro vyvlastnění, c) nesmí chybět údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá, zda-li postačí omezení vlastnického práva nebo je nutné jeho odnětí, d) údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění. 54 Grulich, T., Několik poznámek k vyvlastnění zastavené nemovitosti, Právní rozhledy, 2006, č. 16, s Právní úprava vyvlastnění 20

21 K žádosti je nutné přiložit: a) výpis z katastru nemovitostí a kopii katastrální mapy o pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, a také geometrický plán pokud žadatel žádá vyvlastnit jenom část pozemku, b) listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, nelze-li je zjistit z údajů uvedených v Katastru nemovitostí České republiky, c) kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li jeho vydání pro daný účel vyvlastnění stavební zákon, d) listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění, tj. listiny prokazující splnění podmínky včasné informovanosti vlastníka a listiny prokazující neúspěch ve snaze o smluvní převod práva k pozemku nebo stavbě dohodou, e) znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad za vyvlastnění Postup v řízení O zahájení vyvlastňovacího řízení uvědomí vyvlastňovací úřad účastníky řízení. Musí tak učinit písemně a bezodkladně po podání žádosti. Uvědomění o zahájení se doručuje účastníkům do vlastních rukou. Vyvlastňovací úřad uvědomí také příslušný katastrální úřad, který o zahájeném vyvlastňovacím řízení zapíše do Katastru nemovitostí České republiky poznámku, týká-li se nemovitosti, která je v něm evidována. Poznámka má upozornit na skutečnost, že bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, což je důležité v řízení u katastrálního úřadu o povolení vkladu. Právní úkony, kterými vyvlastňovaný po doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení převádí, pronajímá nebo jinak zatěžuje pozemek nebo stavbu, kterých se vyvlastnění týká, jsou neplatné. Jinak by vyvlastňovací řízení mohlo být zbytečně a někdy i účelně zdržováno různými převody nebo stavba či pozemek zatěžovány dalšími právy. O neplatnosti zmíněných úkonů musí být vyvlastňovaný poučen v uvědomění o zahájení řízení. Přestože má toto ustanovení zabránit záměrnému protahování vyvlastňovacího řízení, ale představuje pro vyvlastňovaného i určitou újmu, musí být tato uhrazena. Poskytnout vyvlastňovanému náhradu v prokázané výši újmy způsobené tímto omezením je povinen vyvlastnitel Znalecký posudek Náhradu za vyvlastnění stanoví vyvlastňovací úřad na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, nebo znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas. Znalecké posudky nesmí být při zahájení řízení starší 90 dnů. Nedošlo-li k vyhotovení znaleckého posudku na žádost Právní úprava vyvlastnění 21

22 vyvlastňovaného a ani vyvlastnitele, stanoví se náhrada na základě posudku znalce ustanoveného vyvlastňovacím úřadem. Vyvlastňovaný je povinen umožnit znalci ustanovenému vyvlastňovacím úřadem prohlídku pozemku nebo stavby potřebnou k vypracování posudku, jestliže mu znalec prokazatelně oznámil dobu prohlídky alespoň 3 týdny předem. Nesplní-li vyvlastňovaný povinnost umožnit znalci prohlídku, znalec vypracuje posudek podle údajů, které lze opatřit jinak. Vyvlastňovaný v tomto případě nemůže vznášet námitky proti ocenění uvedenému ve znaleckém posudku. Toto ustanovení se zdá být efektní, protože v praxi se setkáváme také s vlastníky, kteří si nepřejí být vyvlastnění a tak brání znalcům přístup na svůj pozemek nebo stavbu. Náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku hradí vyvlastnitel Povinnosti vyvlastňovaného Náhradu nákladů souvisejících s vyvlastněním a jejich výši je povinen prokázat vyvlastňovaný, a to i prostřednictvím znaleckého posudku vyhotoveného na jeho žádost. Náklady hradí vyvlastnitel Ústní jednání K projednání žádosti o vyvlastnění nařídí vyvlastňovací úřad ústní jednání tak, aby o něm byli účastníci řízení písemně uvědomění nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se má konat. Účastníci řízení musí své námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání uplatnit nejpozději při ústním jednání, k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží a zmeškání lhůty nelze prominout. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení Přerušení a zastavení řízení Vyvlastňovací úřad přeruší vyvlastňovací řízení, jestliže o stejném pozemku, stavbě nebo věcném břemenu již probíhá jiné vyvlastňovací řízení, a to až do doby, než bude dříve zahájené řízení pravomocně skončeno. Můžou však probíhat dvě různá vyvlastňovací řízení, která se týkají dvou různých věcných břemen na tom samém pozemku. Vyvlastňovací úřad zastaví vyvlastňovací řízení, jestliže již v jiném vyvlastňovacím řízení bylo pravomocně rozhodnuto o vyvlastnění stejného pozemku nebo stavby tak, že je vyloučeno další vyvlastnění, anebo v průběhu řízení došlo k dohodě o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných k uskutečnění účelu vyvlastnění. Proti tomuto rozhodnutí o zastavení řízení se později nelze odvolat. Zastaví-li vyvlastňovací úřad vyvlastňovací řízení z důvodu zpětvzetí žádosti, je vyvlastnitel povinen nahradit vyvlastňovanému škodu a jinou újmu, která mu vznikla v souvislosti s podáním žádosti, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak. Právní úprava vyvlastnění 22