Dostala jsem se na vozík a zjistila, že bez internetu se neobejdu, říká Jana Hanová

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 1 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Dostala jsem se na vozík a zjistila, že bez internetu se neobejdu, říká Jana Hanová strana 10

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah Síť sítí Určitě znáte pojmy jako informační superdálnice, síť sítí nebo světová počítačová síť. Jde o synonyma pro internet. Po jeho prvotním využívání ve vojenství, průmyslu a vědě si k němu pochopitelně našli cestu i lidé s handicapem. A tak je už běžné, že si jeho prostřednictvím lze zjistit, kdy pojede nízkopodlažní linkový autobus, studovat vysokou školu, aniž by bylo nutno denně dojíždět do poslucháren, či objednat nákup do domu. Síť sítí se neustále vyvíjí, v laboratořích vznikají možnosti ovládání počítačů pouhým hlasem nebo pohledem. A jak píšeme v letošním prvním vydání časopisu, je tudíž naprosto logické, že si bez něj čím dál víc handicapovaných osob už nedokáže představit život. Od května 1990, kdy začali první Češi využívat síť EUNET (European Unix Network), uplynulo hodně vody, a tak už víme, že dlouhé vysedávání u počítače může přinést i nepříjemnosti. Bolestí hlavy počínaje přes zarudlé oči, malátnou hlavu a zatuhlou krční páteří konče. Je to prostě jako vždy, když včas neposlechneme své tělo a přeženeme to. Aktivní sportovci by mohli vyprávět. I přesto je ale nabíledni, že pokud položíme na misku internetových vah výhody a nevýhody, je jasné, co zvítězí. O tom by mohli zase vyprávět třeba nevidomí, kteří se s počítačem domlouvají hlasem. Ono totiž nejde jen o to získat na netu tvrdé informace nebo brouzdat po světě prostřednictvím googlových kamer. Pro leckoho je přece ještě důležitější jen tak si popovídat s tím, kdo je právě připojen a ochoten naslouchat. Konkrétní příklady nabízíme v rozhovorech a reportážích hned v úvodu tohoto čísla. Rodiče handicapovaných dětí řeší už řadu let velmi těžké dilema. Často by chtěli, aby jejich dítka chodila do školy pro zdravé a uměla tak s nimi komunikovat. Zdravé děti by zase poznaly, že handicapovaný není podivný exot. Poté, co jsme v prosincovém vydání otiskli šokující zkušenost matky mírně retardovaného syna a vyzvali ministra školství mládeže a tělovýchovy, aby se k tomu vyjádřil, dostaly nyní věci konečně spád. Senátorka Alena Dernerová se po přečtení článku rozhodla vyvolat diskusi v Senátu a odpověď nakonec přišla i od ministra. Svitla tedy naděje nejen jedné konkrétní mamince, ale snad i na obecné řešení. Přesně o to nám šlo. A že to nebude řešení jednoduché, se dozvíte i z textu ředitele jihočeské Arpidy Jiřího Jankovského, který zareagoval jako první. Přeji vám inspirativní čtení po celý rok Vydává: Sdružení přátel konta BARIÉRY ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Vinohradská 325/8, Praha 2 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN Toto číslo vychází v lednu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: Jindřich Štěpánek Dobré zprávy V České republice vzniknou první Přátelská místa Konto BARIÉRY druhé v žebříčku nadací Kaňka jede na hory Obce přátelské rodině 4 5 Téma: Počítače pro lidi s handicapem Svět postižených je inspirativní 6 9 S technikou už jsme kamarádi Senioři na síti Možná jsme na bodu zlomu Na cestách Každý má své Kilimandžáro Výtvarníci pro konto Bariéry Alena Laufrová dává i bere radost Nové zahraniční technologie Čtení pro zrakově postižené a další naděje Příklad pro ostatní Zvládnu to sama Vývojové centrum Rozpoznání řeči počítačem už není sci-fi 26 Názory Integrace dětí kopíruje vývoj společnosti 27 Ústavy? O čem to vlastně mluvíme? Auto-Moto Mercedes: Luxus i velký prostor Poradna Mám invalidní důchod, ale nedostávám peníze. Proč? 32 Konto BARIÉrY, Melantrichova 5 Bankovní účty jsou bezbariérové. Ale stačí to? 33 Pro volný čas V zimní plískanici na výstavu Vaše fotografie Šeptem i nahlas o fotografii Křížovka Zrod fotografie 38 Roman Cabálek: Svět postižených je inspirativní str. 6 S technikou už jsme kamarádi str. 10 Možná jsme na bodu zlomu str. 16 Mercedes: Luxus i velký prostor str. 30

4 4 Dobré zprávy V České republice vznikla první Přátelská místa První subjekty v České republice získaly titul Přátelské místo. Prvních šest titulů předal Český červený kříž organizacím, které úspěšně ukončily certifikační proces, už v závěru minulého roku. Mezi první Přátelská místa se zařadily veřejné instituce, hotely i úřady veřejné správy. Mezi nimi je například pražská Botanická zahrada, která otevřela stezku pro vozíčkáře a pořádá speciální výstavy pro nevidomé (na snímku). Přátelská místa jsou novým projektem Českého červeného kříže. Jeho cílem je vytvořit národní síť certifikovaných poskytovatelů služeb, u kterých bude mít klient s nejrůznějšími typy omezení garanci profesionálního přístupu a dostupnosti služeb. Poskytovatelům udělený certifikát usnadní přístup ke klientům, umožní oslovit i zákazníky se specifickými potřebami a zvýší kvalifikaci personálu. Součástí certifikace je i posouzení přístupnosti prostor, například pro osoby se sníženou pohyblivostí, se smyslovým postižením nebo pro seniory. Pražská Botanická zahrada otevřela stezku pro vozíčkáře a pořádá speciální výstavy pro nevidomé. Foto: archiv Klienti v praxi poznají standard nabízených služeb díky logu Přátelské místo. Jejich seznam najdou také na webových stránkách projektu (red) Konto BARIÉRY druhé v žebříčku Kaňka jede na hory Děti z občanského sdružení Kaňka si mohou užít zimní lyžařský výlet do Krkonoš díky aukci, na níž v závěru loňského roku vydražily své výrobky za šestnáct tisíc korun. Aukci společně s mikulášskou nadílkou zorganizovala společnost DMC management consulting pro děti svých zaměstnanců a obchodních partnerů a děti z Kaňky už potřetí. Občanské sdružení Kaňka slučuje děti s postižením a zdravé děti od nejútlejšího věku. Proto i peníze z aukce budou využity na speciální výlet do Krkonoš, kde si i děti s postižením budou moci vyzkoušet lyžování na monolyži, řekla Jitka Tenorová, partnerka společnosti DMC management consulting. Tato společnost zaměřená na řízení lidských zdrojů podporuje sdružení Kaňka již od roku Každoročně si nechává od dětí z Kaňky vyrábět vánoční dárky pro klienty a také namalovat podklady pro vánoční přání. Program mikulášské besídky zpestřilo vystoupení dětského tanečního souboru Kytice a i děti z Kaňky předvedly své vystoupení. (red) Asociace nadací a Asociace nadačních fondů při Fóru dárců hodnotí každoročně své členy podle výše rozdělených příspěvků. Konto BARIÉRY v tomto hodnocení skončilo s více než 60 rozdělenými miliony na skvělém druhém místě. Do žebříčku za rok 2009 se zapojilo 35 členských nadací a nadačních fondů. Hlavní sledovanou kategorií byl objem prostředků rozdělených formou nadačních příspěvků v uplynulém roce, u nadací také výše nadačního jmění. Konto BARIÉRY rozdělilo přesně korun. (red) info Žebříček nadací 1. Nadace rozvoje občanské společnosti (celostátní nadace) Kč 2. Nadace Charty 77 Konto bariéry (celostátní nadace) Kč 3. Nadační fond J&T (zahraniční nadační fond) Kč 4. Nadace OSF Praha (celostátní nadace) Kč 5. Nadace Partnerství (celostátní nadace) Kč Mikulášskou besídku zpestřilo vystoupení dětí z Kaňky. Foto: archiv Rozšiřte řady předplatitelů časopisu Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč JMÉNO a příjmení: název organizace: ulice: PSČ: město: číslo popisné: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, Praha 2 telefon: Předplatné časopisu si můžete dále objednat na: bezplatné infolince České pošty: adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, Praha 9, postabo.prstc@cpost.cz, fax: Stávající předplatitelé obdrží poštovní poukázku a nemusí tento kupon vyplňovat.

5 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5 Z redakční pošty Obce podporují rodiny Téměř sto čtyřicet obcí vyplnilo příslušný soutěžní formulář a přihlásilo se do soutěže Obec přátelská rodině roku Kromě titulu mezi sebou soutěžily také o neinvestiční dotaci, díky níž budou moci realizovat své prorodinné projekty. Stejně jako v předchozím ročníku si obce, které se umístily na 1. až 3. místě v jedné z šesti velikostních kategorií, rozdělí celkem sedm milionů korun. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s dalšími organizacemi chce touto soutěží motivovat obce k systematické a komplexní podpoře rodiny. Obce mohou svým přístupem hrát v prorodinné politice velmi významnou roli, to nakonec ukazují účastníci letošního ročníku soutěže. Ať už se jedná o podporu projektů určených rodinám s dětmi či o rodinu pečující o své rodiče a prarodiče. Rodinná politika je také jednou z oblastí, kterou chce MPSV v budoucnosti rozvíjet, a to například zlepšením systému péče o ohrožené děti a rozvojem alternativ rodinné péče ve fázi preprimárního vzdělávání, rozvojem miniškolek a firemních školek apod. Co se týče seniorů, bude podporován rozvoj péče o seniory v domácím prostředí například daňovým zvýhodněním pečujících členů rodiny, Bezbariérové přechody stanovila jako prioritu Praha 6. Při vytipování těch nejvíce potřebných spolupracuje se zástupci organizací zdravotně postižených. Poskytování péče dětem od tří let věku včetně pomoci ve škole a dospělým se zdravotním postižením a dlouhodobě nemocným ve Velkém Meziříčí a okolí zajišťuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou. Více na tel. č.: , chps.zdar@caritas.cz. Bezproblémový nástup vozíčkářů do vlaku na peronech v Okříškách a Horní Cerekvi umožní od března mobilní zvedací plošiny. Úřad práce v Mostě podporuje prostřednictvím projektu KREDIT, jehož zřizovatelem je Asista, s. r. o., sociální podnikání. Práci zde může získat až 60 osob především se zdravotním postižením nebo sociálně znevýhodněných. Podrobnosti na tel. č.: , formanek@asista.cz. Občanské sdružení Asistence žádá otevřeným dopisem zvolené pražské radní, aby se odstraňování bariér z městské hromadné dopravy stalo prioritou programového prohlášení. Sdružení očekává podporu osob s postižením na webu prahabarierova.cz. V áš časopis mám předplacený, ale číslo s Václavem Havlem na obálce jsem si koupila na Mikulášském bazaru v Pražské křižovatce a nechala si ho od pana prezidenta hned podepsat. Získala jsem tak úžasný vánoční dárek, který udělal mému muži pod stromečkem velkou radost. Díky! Helena Brabencová, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 12/2010 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Jedním z převratných činů bylo Konto Míša, říká Václav Havel strana 6 D Obec Babice na své děti myslí, na podzim otevřela nové hřiště. Foto: archiv uvedl ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Nejvíce obcí se přihlásilo do velikostní kategorie s obyvateli, a to 43 (nejvíce z nich spadá do Středočeského kraje). Do kategorie s více než obyvateli se přihlásilo 11 soutěžících (přes polovinu tvoří městské části hlavního města Prahy). Celkově největší zájem soutěž vyvolala v Jihomoravském, Středočeském a Olomouckém kraji. (red) Jediná kavárna v ČR a nejspíš i v Evropě, kde pracují pouze neslyšící, je Café Pierot v Plzni. Má svoje webové stránky a jejím zřizovatelem je místní Unie neslyšících. Projekt chráněné dílny podpořilo město Plzeň a úřad práce. Pro lidi s mentálním postižením vytváří pracovní místa o. s. Etincelle při úklidu veřejných prostranství v Praze 6 a Praze 1 a v kladenské kavárně Bez konce. Hospodaří na dvou biofarmách a v r otevře pekařství. Informace: , etincelle@etincelle.cz. Skiareál Lipno, největší jihočeské zimní středisko, poskytuje lidem se zdravotním postižením pobytové slevy. Práci lidem s mentálním postižením nabízí v Plzni prodejna s použitým textilem Second Help. Jejím provozovatelem je sociální firma Možnosti tu jsou. Telefon: V areálu Oblastní nemocnice Kolín mají 101 parkovacích míst, sedm z toho počtu je označeno piktogramem vozíčkáře a určeno řidičům se zdravotním postižením. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zaměstnává šest lidí se zdravotním handicapem z domova monitorují vysílané pořady. (nouz) obrý den, děkuji za rozhovor se spisovatelem Jáchymem Topolem. Má svatou pravdu v tom, že lidem se nikdy v historii nežilo tak dobře jako teď a jestli to někomu nestačí, je to jeho problém. Jsem v invalidním důchodu, vyskakovat si moc nemůžu, ale pořád ještě jsem na světě ráda! Hana Konvalinová, Havířov D Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 11/2010 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Celoživotně postiženému, který potřebuje pomoc, možná stačí spolehlivý člověk, říká Jáchym Topol /strana 6 obrý den, chtěla bych taky něco přidat, zaujaly mě noviny Můžeš číslo 10, kde paní Filipiová píše, jací jsou taky mezi postiženými zlí lidé. O tom se nikde nepíše, ale mám taky takovou zkušenost. Jsem důchodkyně, přihlásila jsem se minulý rok jako dobrovolnice do nemocnice. Měli jsme nejdřív školení, po němž jsem měla dojem, že postižení lidé jsou hodní a vděční. Nakonec jsem byla v nemocnici dvakrát a z dobrovolnictví jsem byla vyléčena. Nejdřív si přála popovídat s dobrovolníkem jedna paní na vozíku, asi třicetiletá. Obě jsme se představily, zeptala se, proč dělám dobrovolnici. Pak řekla dobrý a šla si zakouřit. Odešla a už se nevrátila. Příští týden mě poslali za starou paní. Ležela, chtěla udělat kafe, asi hodinu jsme si povídaly. Pak za ní přijela ta dáma na vozíku, co si mě minule pozvala, a pak šla kouřit. Neomluvila se mi ani nepozdravila. Po několika dnech jsem navštívila koordinátora dobrovolníků a řekla, co se mi přihodilo. Řekl mi, že jsem všechno udělala špatně, že je to moje chyba. Vaše noviny odebírám asi šest let, ráda si je přečtu, jsou velice zajímavé. Akorát bych si je raději koupila někde ve stánku než je posílat poštou, protože se mi stalo, že jsem je několikrát nedostala. D. Vacková, Liberec X / 2010 Jednotlivý výtisk 29 Kč Předplatitelé 20 Kč ČaSopiS pro ty, Kteří Se nevzdávají Handicapovaní se mohou stát domácími tyrany, říká Daniela Filipiová /strana 6 VydáVá Sdružení přátel Konta Bariéry Ve Spolupráci S nadací charty 7 7 Děkujeme za váš názor, pokud se někdy stane, že vám pošta náš časopis nedoručí, zavolejte do redakce a rádi vám pošleme náhradní výtisk. O různých způsobech distribuce neustále jednáme a předplatné je zatím nejbezpečnější způsob, jak každý měsíc náš časopis získat. (red)

6 6

7 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7 Téma: Počítače pro lidi s handicapem Roman cabálek: Svět postižených je inspirativní Roman Cabálek je novým ředitelem české pobočky světového softwarového gigantu Microsoft a také velkým příznivcem společného projektu s Kontem Bariéry. Léta se věnoval učitelskému povolání, a tak zná cenu nových znalostí, zejména pro ty, kterým se život úplně proměnil. Text: Zdeněk Jirků Foto: Archiv Když se Roman Cabálek seznámil s historií projektu Počítače proti bariérám, který někomu může připadat třeba jako banální a dávno vyzkoušený, uvědomil si, že přišel do zvláštní firmy. Miliardový byznys na všech kontinentech, desetitisíce zaměstnanců, první příčky na všech světových žebříčcích na jedné straně a doslova jednotlivé osudy, dramatické a někdy moc bolestné, se najednou slévají do zvláštních situací pomáháte naprosto konkrétním lidem vracet se do práce, mezi lidi, nacházet důstojnost a samozřejmě i obživu. To není banalita. Každá firma se snaží trvale starat o své zákazníky. A zkoumá, jak jsou spokojeni s produktem, který si koupili. Jenomže Počítače proti bariérám postavily Microsoft do jiné situace partnerem není zákazník, ale člověk s obrovským problémem. Cílem pak není zisk, ale efektivní pomoc, úspěchem není prodej krabice se softwarem, ale lepší život, penězi zpravidla neměřitelný. Jak to proměňuje vaše kolegy, našel jste v nich nějakou viditelnou stopu? Nebo to prostě dělají, protože chtějí vyhovět zaměstnavateli? Určitě byste mi nevěřil, kdybych tvrdil, že celá naše pobočka a dnes to jsou už stovky lidí žije každou minutu problémy handicapovaných. To by ani nešlo. Ale vidím, jak jim to pomáhá pochopit život v celé složitosti, jak se jim objevují nové souvislosti, chcete- -li, umějí se na život podívat úplněji. A umějí se tak i objektivněji zhodnotit. Umím prodávat? Umím. Ale umím pomáhat? Když nezapomenete na tyhle otázky, budete i v byznysu lepší, protože ty obvyklé řeči o světě tvrdého a nekompromisního honu za ziskem může někdo vykládat na nějakých seminářích. V praxi žijeme v této společnosti, v této zemi a jednostranné poučky musí být korigovány právě dobrým pochopením každodenních skutečností. Víte, na staré skautské zásadě každý den jeden dobrý skutek něco bylo. Jenomže na konci vašich nesporně dobrých skutků je člověk s novou kvalifikací, ale stejně, jak ukazují

8 8 Téma: Počítače pro lidi s handicapem info Kdo je Roman Cabálek Od srpna 2010 generální ředitel Microsoft ČR. Vystudoval matematiku, fyziku a pedagogiku na Fakultě přírodních věd Univerzity Palackého v Olomouci a dále zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Před příchodem do Microsoftu Roman Cabálek pracoval jako PR a marketingový manažer v Sony Czech. Dále působil na různých obchodních a marketingových pozicích ve společnostech Beiersdorf a Studio Lukas nebo jako učitel a později zástupce ředitele základní školy v Dobřichovicích. Od roku 1999 pracoval v Microsoftu na různých pozicích v České republice, poté od roku 2002 působil v ústředí společnosti pro střední a východní Evropu a v roce 2008 se stal generálním ředitelem obchodní divize pro střední a východní Evropu. Každá firma se snaží trvale starat o své zákazníky. A zkoumá, jak jsou spokojeni s produktem, který si koupili. Jenomže Počítače proti bariérám postavily Microsoft do jiné situace partnerem není zákazník, ale člověk s obrovským problémem. průzkumy Konta Bariéry, o práci často nezavadí. Nemáte pocit zbytečně vydané energie? My jistě nejsme úřad práce. Ale souhlasím, že tuto souvislost si musíme silněji uvědomit. Na pracovním trhu se pohybuje mnoho lidí s kvalifikací, která přesně neodpovídá požadavkům zaměstnavatelů. Všichni přece vidíme, že poptávka po vzdělanějších a dovednějších lidech není zrovna obrovská. Tahle republika se ještě definitivně neodvrátila od využívání jednoduché, nenáročné a tím i málo placené práce. Z toho pramení i naše relativně nízká konkurenceschopnost. Zásadní změna zatím nenastala. Takže když pomůžete vozíčkáři ke vzdělání, ke studiu jazyků, ke zvládnutí nového oboru, jdete tak trochu proti proudu. Ale máme s tím snad přestat? Máme čekat na zázraky? Já vyznávám postup, který třeba není efektní, ale zaručuje dlouhodobější výsledky. Pomáhat zespoda, podívat se na jednotlivé případy a hledat řešení. Když to udělá jeden člověk, jde o drobnost, když tři sta lidí, může být změněno tři sta nepříznivých situací. Tisíce lidí, kteří prošli tímto projektem, jsou i jakýmsi vzorkem naší společnosti. Platí tam obecně známé zkušenosti o žácích pilných a líných, chytrých a méně chytrých, snaživých a laxních? Nevím, jestli bych to mohl takhle zobecnit. Máme jistou zkušenost s handicapovanými, kteří když už přijdou do kurzů, přece jenom chtějí svůj život změnit. Už sama účast je přece pro mnoho z nich velkou dřinou. Často je pro ně těžké samotné ovládání počítače, často mají obrovské zdravotní problémy, potřebují trvale asistenty. Přesto to zkoušejí a mnozí velmi úspěšně. Takže jako bývalý pedagog bych řekl, že jde spíš

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 info Počítače proti bariérám Největší rekvalifikační a vzdělávací projekt organizuje Konto Bariéry s českou pobočkou Microsoftu už třináct let. Více než dosavadních účastníků se školilo v pestré nabídce kurzů od základů práce s počítači přes programování, grafický design až po výuku cizích jazyků nebo účetnictví. Účastníci dostávají nejen software (hodnota darů Microsoftu přesáhla už 85 mil. Kč), ale také kvalitní repasovanou techniku. Mezi její největší dárce patří Vodafone, RWE, REMA Systém a Česká spořitelna. V současné době je k dispozici čtrnáct našich učeben v celé republice a čtyři pracoviště v krajských knihovnách v Karlových Varech, Liberci, Českých Budějovicích a v Kladně. Projekt byl vyhlášen Microsoftem jako vzorová humanitární aktivita a český model inspiroval zavedení obdobných projektů ve všech evropských státech. Další etapa projektu počítá s intenzivní pomocí absolventům při získávání zaměstnání. (red) i hlavy odpovědné a schopné samostatně pracovat. Bill Gates při návštěvě Prahy v roce 2004 obdivoval projekt Počítače proti bariérám. Vyjádřil to v dopise, kterým se může pochlubit málokterá nadace na světě. o aktivní a pracovitou třídu. Jde i o to, jak tohle úsilí umí odměnit i společnost, jestli a to platí pro všechny občany je snaha u nás opravdu ceněna A je ceněna ve vašem prostředí? Tedy v IT byznysu, kde se pracuje především hlavou a nejrůznější, i těžké handicapy by nemusely tolik vadit? Už jsem říkal, že žijeme v této společnosti, v daných hodnotových poměrech. Samozřejmě že firma jako Microsoft má ve světě obrovské množství zaměstnanců s nejrůznějším postižením, talentů, kteří potřebují velmi specifické podmínky pro práci. Spousta lidí pracuje z domova, je v kontaktu s pracovištěm na druhém konci světa. Proč jich je v českém softwarovém i hardwarovém byznysu málo? Myslím, že je to pro mne docela zajímavý nový úkol. Ale tady bych přece jen opravil svou odpověď na minulou otázku: Možná jich je málo i proto, že se bojí tvrdých pravidel práce v mezinárodní firmě. Vývoj v Microsoftu jde obrovským tempem, každý den se musíte učit, měnit a dobře reagovat. V žádném případě však nepůjdeme cestou přijímání nových kolegů jen kvůli daňovým a jiným společenským výhodám. To je neefektivní pro obě strany. A jedna důležitá poznámka: V naší firmě se neustále otevírají nové pozice. Všechno je na internetu. Takže stačí kliknout. Tělesný handicap v žádném případě není a nebude překážkou. Nás opravdu zajímají chytré hlavy. Samozřejmě Asi byste se divil, kdybych nepoložil stejně důležitou otázku: co přinese vaše firma každodennímu životu většiny našich čtenářů? Především dál investujeme do technologií, které pomohou ovládat počítač pomocí řeči. Už to umíme v angličtině. A protože spolupracujeme s menšími partnery, myslím, že už brzy budeme mít v Česku mluvenou češtinou ovládaný počítač. Pustli jsme se do ovládání našich herních konzol X-box pohybem, což je především zábava. Ale! Už nyní se bavíme s partnery o aplikaci, která by umožňovala provádět prostřednictvím této konzoly efektivní rehabilitační cvičení. Princip je jasný. Technologie Kinect umožňuje pomocí virtuální cvičitelky nejen vést cvičení, ale také kontrolovat, jak pokyny plníte. Dnes to slouží spíš domácímu tělocviku, ale už jsme jen kousek od řešení, kdy to bude mít zásadní význam pro rehabilitaci i těžších stavů. A mít toto doma, lékařsky perfektně nastavené a ověřené, to přece znamená nejen obrovskou úsporu času, ale i námahy s transportem na odborná pracoviště. Lékař tak dokonce může dostat objektivní informaci o chování pacienta. Uspoří všichni, tak jsem zvědav, co na to řeknou zdravotní pojišťovny. A blíží se i možnost ovládat počítač očima, tedy spojení se světem pro opravdu těžce postižené občany, jejichž pohybové schopnosti nemoc nebo úraz úplně vyřadily.

10 10 Téma: Počítače pro lidi s handicapem S technikou už js Postřehy k tomu, jak lze spolupracovat s technikou, napsala i šestadvacetiletá studentka. Před třemi lety se po operaci páteře ocitla na vozíku. Je stipendistkou Konta BARIÉRY, které jí přispělo i na osobní automobil. Text: Jana Hanová Foto: Jan Šilpoch Osobně patřím a vždy jsem patřila mezi počítačové analfabety nebo lépe řečeno mezi lidi, kteří nepovažují počítač za svého nejvěrnějšího společníka. Novinky na poli počítačů, programů, internetových prohlížečů, robotizace a jiných záležitostí šly vždy mimo mě. Základní uživatelská znalost obecně známých programů potřebných pro studium mi do jisté doby stačila. Svůj přístup k problematice jsem musela změnit společně s rozvojem společnosti, tím i své osobnosti a změnou ve způsobu života. Vždyť v budoucnu by klidně mohla být práce na PC mým zdrojem příjmů. Dostala jsem se na vozík a zjistila, že bez neustálého přístupu k internetu se neobejdu. Sledování nejnovějších trendů moderních technologií, které mi umožní zjednodušit si život, jsem shledala jako skutečně báječnou záležitost. Nakonec jsem musela připustit, že počítač je opravdu dobré mít nakloněný na svou stranu. Asi si teď říkáte, co jsem to použila za spojení, nejedná se o živou bytost Vzpomněla jsem si však na svou maminku, která, ačkoli je úžasný a chytrý člověk, s počítačem bojuje a komunikuje s ním vždy jako s úhlavním nepřítelem, který rozhodně na její vlnu naladěn není. Uvězněna v metru Platí to i o těch nejjednodušších záležitostech, jako je potřeba přemístit se na druhý konec Prahy do školy nebo do práce. S tím souvisí vyhledání nízkopodlažního spojení a jejich vzájemné provázanosti včetně aktuálního zjištění funkčnosti bezbariérových přístupů k metru. Nejednou se mi už bohužel stalo, že jsem se ocitla ve stanici metra a nemohla jsem se dostat ven, jediná cesta totiž vedla přes pojízdné eskalátory a výtah nebo plošina byla v opravě. A toho se dá v pohodě vyvarovat, dřív se mi ani nesnilo o tom, že budu moci být neustále online a bude to bráno za stejnou samozřejmost jako mít u sebe mobilní telefon. Stejně když pak chci jet domů, do Havířova. Nejenže musím vyhledat spoj, který má oddělení pro vozíčkáře, ale rovněž Musím objednat plošinu k vlaku, pořád se jedná o ten stejný kladkostroj, jež se používal i za císaře Františka Josefa. zajistit a objednat plošinu k vlaku, abych se do něj vůbec dostala. A pořád se jedná o ten stejný kladkostroj, jaký se myslím používal i za císaře Františka Josefa. Smutně musím v dnešní době konstatovat: Díky za něj. Výjimkou bohužel není ani vlak Pendolino. Ke všemu potřebuji internet a následně nějakou tu konkrétní techniku, která mě dostane tam, kam potřebuji. Třeba se jednou dočkáme vymožeností à la Hvězdná brána, pomyslíme si na místo určení a přemístíme se tam, aniž bychom museli složitě přemýšlet, jak to provést, zda tam nejsou schody, úzké dveře a jiné bariéry. Nedávno jsem se setkala také s otázkou bezbariérových bankomatů. V první chvíli jsem jen nechápavě prohodila: Co je to? Údajně by takto měl vypadat každý třetí. Když jsem se však nad touto otázkou více zamyslela, bylo mi jasné, jak to bylo myšleno. Dostávám se zde k problému, co je bezbariérové pro jednoho, už nemusí být pro druhé. Samozřejmě je naprosto úžasné, že cesta a přístup k bankomatům jsou možné i pro osoby s omezením pohybu, jsou tedy vybaveny nájezdy, schodky a podobnými vychytávkami. V těchto případech vidím problém jinde je sice skvělé, že se k bezbariérovému bankomatu dostaneme blíž, proč bychom ale měli ukazovat, co na daném bankomatu děláme, všem kolem nás? Obrazovky jsou ve většině případů nad hlavami všech vozíčkářů a každý, kdo stojí

11 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 11 me kamarádi Jana Hanová studuje vysokou školu a jak tvrdí, bez internetu už si život neumí představit. Přestože jí počítače a elektronika obecně usnadňují život, dokáže být i kritická. Výhrady má například k bezbariérovým bankomatům či technice, která se používá na železnici. za námi, vidí na vše líp než my. I na tomto se samozřejmě pracuje a já věřím, že se situace zlepší, nehledě na to, že kdo nepotřebuje nutně hotovost, rozhodně tento výstup nepodstoupí a použije bezhotovostní platební styk a internetové bankovnictví, o čemž se nikomu před nějakými léty ani nesnilo. Padnou jednou bariéry? Právě mě napadá, že nejlepší by bylo mít vozíky, kde místo koleček budou nohy robota, který se dostane všude, vyjde do schodů na jakýkoli úřad, udělá tři kroky a budeme v normálním autobuse, protáhne se uličkou v letadle a vytáhne se do nejvyšších polic v obchodě a taky by nás bylo vidět za barem Napadá mě, že nejlepší by bylo mít vozíky, kde místo koleček budou nohy robota, který se dostane všude. apod. Takto bych mohla pokračovat do nekonečna, úplně to vidím A nyní v tuto chvíli si začínám připadat jako Karel Čapek, který sepsal svůj román RUR s myšlenkou, že je to neskutečné sci-fi a dnes jsou jeho roboti již zastaralou záležitostí. Budu a chci rovněž věřit tomu, že vše se bude vyvíjet ku prospěchu věci, zjednodušíme si život a nepřivede to nikoho do záhuby. A stejnou samozřejmostí, jako je dnes počítač, mobil a internet, bude třeba i teleportace lidí, čímž by se odstranily všechny bariéry světa pro lidi s omezenými možnostmi pohybu. Autorka je studentkou Metropolitní univerzity.

12 12 Téma: Počítače pro lidi s handicapem Senioři na síti Hledám kamaráda do 80 let z Prahy pro zmírnění samoty a vyplnění prázdnoty v duši. Jsem seniorka, vdova, VŠ, klidné povahy, štíhlejší, čilá a svěží. Pište prosím na můj mail, odpovím všem. Text: Jiří Hrabě Foto: Jan Bartoš, archiv Tenhle inzerát je jedním z tisíců podobných, které můžete najít na českých internetových seznamkách. Za zdánlivě anonymními tužbami se skrývají konkrétní lidské příběhy. Všechny mají něco společného odehrávají se internetu. Ano, i senioři hledají kamarádství, partnerství a lásku na síti. Cesta do hlubin internetového světa pro ně byla o něco trnitější, než je tomu u mladších generací, přesto, anebo právě proto dnes využívají internetu nejen k seznamování, ale i ke komunikaci s přáteli, nakupování, zkrátka ke všemu. Přečtěte si několik zajímavých příběhů o tom, jak internet umí změnit život. Všechny mají jednoho společného jmenovatele Centrum Elpida v Praze 4, kde se senioři v kurzech učí, jak pracovat na počítači a internetu. Příběh první: Samotář Josef se podíval směrem ke křižovatce. Odpolední špička vrcholila, řidiči nervózně troubili. Stál sám na zastávce autobusu, v ruce nákupní tašku. Autobus pořád nikde Josefovi bylo nedávno osmdesát, ale vlastně to ani neslavil. Neměl s kým. Pro lásku k hudbě se nikdy neoženil a všichni blízcí příbuzní již zemřeli. Měl synovce v severních Čechách, ale ten mu jen jednou ročně poslal pohled k Vánocům. Ve městě plném lidí žil jen sám se sebou. I na ten nákup jezdil kvůli tomu, aby byl mezi lidmi. Chyběl mu lidský kontakt, kamarád nebo kamarádka. Dovedl si představit i partnerku, která by se k němu nastěhovala. Vypadal o deset let mladší a v bytě mu bylo samotnému smutno. Nebýt sám, o to mu šlo především. Někdy volal na Linku seniorů, jejíž číslo našel v telefonní budce. Vyslechli ho, na chvíli i pomohli rozptýlit samotu a negativní myšlenky. Dostal i pár kontaktů na kluby, kde se scházejí osamocení lidé. Moc se mu tam nechtělo, scházet se s lidmi, kteří jsou na tom jako on nebo ještě hůř. Za chvíli to pustil z hlavy s tím, že to radši to nechá tak, jak to je. Samota tu ale byla stále a přinášela s sebou vzpomínky i výčitky. Josef se rozhodl. Musím s tím něco udělat! V šuplíku u stolu v jídelně našel lístek s kontakty z Linky seniorů. Zavolal na nejbližší místo. Elpida pro seniory, ozval se v telefonu příjemný ženský hlas. Nechci být sám, vyhrkl Josef a trochu se zastyděl. Rozpaky však nebyly na místě. Paní ho pozvala na tematické společenské setkání, které se konalo hned následující den. Jenže to téma: Letem světem internetem. To přece není vůbec nic pro mě, pomyslel si Josef. Těm, kteří si na počítač netroufnou, sice zbývá ještě hodně jiných radostí, ale o mnohé se ochudí.

13 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 13 Moc se mu tam nechtělo, scházet se s lidmi, kteří jsou na tom jako on nebo ještě hůř. Na internetové adresy sice neustále odkazovali v televizi i v rádiu, ale on odcházel do penze v době, kdy byl vrcholem techniky fax. Nemějte obavy, trochu se rozkoukáte, dáte si kávu a určitě přijde řeč i na něco jiného než na počítače, uklidňoval ho hlas v telefonu. Zkusím to, rozhodl se, i když stále pochyboval o tom, že zrovna něco takového mu může pomoci. Na druhý den stál opět na zastávce autobusu, který tentokrát přijel vzápětí. Nasedl a po několika zastávkách vystoupil v ulici Na Strži na pražské Pankráci. Ceduli s nápisem Elpida pro seniory viděl hned. Trochu zaváhal, ale zvědavost a potřeba řešit osamění byly silnější než ostych. Když vstoupil do přízemí budovy, přivítala ho usměvavá dáma. Když promluvila, Josef si vzpomněl na včerejší hlas v telefonu. Pojďte dál, lidi už jsou tady, za chvíli začínáme. Josef dost dobře nechápal, co začíná, a ani nevěděl, co ho čeká. Sundal si kabát, pověsil ho na věšák a usadil se vedle nějakého pána. Už tři dny mi nefunguje mail, jdu se lektora zeptat, co s tím, slyšel Josef toho pána. Pak si teprve uvědomil, že mluví na něj. Promiňte, nevěděl jsem, že je to na mě, omluvil se. No, to nevadí a s čím jdete vy? Já se jdu jen tak podívat, nechci být doma sám, přiznal. Jo, pane, to já jsem taky. Ale teď už mi to tolik nevadí, syn mi koupil notebook a já jsem skoro pořád na internetu. Jsem jako malej kluk, úplně jsem tomu propadnul. Lepší než si furt na něco stěžovat, že jo Jo a jsem Karel. Josef, těší mě. Josef Karla poslouchal, ale jako by mluvil jinou řečí. Tipoval, že může být tak stejně starý jako on, ale sebevědomí měl tedy rozhodně vyšší. A navíc umí na počítači. Kolik ti je? zeptal se Josef. Osmdesát dva a půl, někdy se cítím na sto, ale většinou na třicet. Hlavně když skypuju s vnoučatama smál se Karel. Cože děláš, sky co? Skypuju, volám si s vnoučaty přes internet. Je to levnější než telefon, a navíc je můžu díky kameře i vidět. Jsou z daleka, ale takhle jsem s nimi vlastně každý den, odpověděl Karel. Josefa to začalo zajímat, i když neměl příbuzné, které by viděl na monitoru počítače. Počítače si navíc vždycky držel od těla, ale někdy si s někým zatelefonovat Jenže s kým, když nikoho nemá No, třeba i tady s Karlem, napadlo ho! Jenže jak se to vlastně všechno dělá? To nemůže zvládnout. Ale když to zvládl Karel, proč ne on? S Karlem se Josef skamarádil. Dokonce tak, že spolu začali chodit do počítačového kurzu pro začátečníky, i když Karel byl samosebou dál. Volají si skoro denně a nejen spolu. Josef našel v počítačovém kurzu několik přátel. Volají si stále, občas se i scházejí. Ale co hlavně: Josef se naučil pracovat na počítači. Zvládl to! A i když ho neměl doma, chodil skoro každý den do Centra Elpida do počítačové kavárny. Internet mu otevřel nové možnosti. Hledal na něm všechno, co se týká jeho lásky vážné hudby. A že toho bylo požehnaně, co našel. Kdysi chtěl dokonce uspořádat velkou encyklopedii, ale před dvaceti lety ji uložil do skříně a od té doby se na ni práší Tak třeba teď, s pomocí internetu, by se do toho ještě pustil. Jen abych měl pro ty své kamarády čas, pomyslel si a spokojeně se usmál. Příběh druhý: Jak flétnista k internetu přišel Hudba a vandry. To jsou dvě lásky flétnisty Josefa Jelínka. K té první přišel už jako kluk, když začal hrát na pikolu. Pak dostal od tatínka, zapáleného muzikanta, flétnu, kterou neodložil dodnes. Narodil se v Praze, ale část dětství strávil v Kraslicích v Krušných horách. To zřejmě podnítilo lásku druhou k přírodě. Původně chtěl být mašinfírou, dokonce se i přihlásil ke studiu na železničním učilišti v Sokolově, ale nakonec ho jeden z učitelů přemluvil, aby se věnoval muzice. Začal studovat v Plzni, potom přešel na konzervatoř do Prahy. K hraní jsem přistupoval jako k řemeslu, umění mě začalo bavit, až když jsem začal chodit na zkoušky orchestru, říká Jelínek, který hrál v různých orchestrech třicet sedm let. Hru na flétnu také učí už více než patnáct let v hudebních třídách gymnázia Jana Nerudy. Před pár lety přišla výzva ze světa, který mu nic neříkal. Všichni,

14 14 Téma: Počítače pro lidi s handicapem Ve zprávách viděl reportáž o 95leté dámě, která absolvovala kurz internetu pro seniory. Josef Jelínek už z vlastní zkušenosti dobře ví, že s počítačem není člověk nikdy sám. kdo ve škole učili, museli projít kurzem počítačových dovedností. Přistupoval jsem k tomu s krajním odporem, protože mě to vůbec nezajímalo, vzpomíná. Syn ho však promptně vybavil počítačem a on se zájmem vyzvídal, jaké programy má ovládat. I když mohl doma trénovat, na počítač ani nesáhl. Kurzy ve škole jsem absolvoval podvodem, musel jsem se kolegů ptát, které z možností jsou správně a jak mám to či ono udělat. Zkouškami prošel a hned druhý den naložil darovaný počítač a odvezl ho zpátky synovi. Tím svůj počítačový příběh považoval za uzavřený. Jenže za půl roku dostal od syna digitální fotoaparát. Bral ho s sebou na své oblíbené vandry, chodil a fotil všechno kolem. Oblíbil si místa kolem Loděnice a Unhoště a v zimě se tam vydal s fotoaparátem. Udělal spoustu zasněžených fotografií a po návratu domů si je spokojeně prohlížel na obrazovce televize, ke které připojil svůj digitální foťák. Něco jsem ale zmáčkl a najednou byly všechny fotky pryč. Volal jsem synovi a tomu se díky počítači podařilo dát všechny znovu dohromady. To mě přesvědčilo a s ostychem jsem se ho zeptal, zda má ještě ten počítač, který jsem mu před půl rokem vrátil. Neměl, ale obstaral mi notebook, říká. Potřeboval se s ním ale naučit pracovat. V televizních zprávách viděl reportáž o 95leté dámě, která byla absolventkou Školičky internetu pro seniory. S počítačem není člověk nikdy sám, řekla ta paní na závěr reportáže a já se rozhodl, že se na kurzy Školičky internetu pro seniory přihlásím. A přihlásil se rovnou i s několika kolegy z filharmonie. Byl jsem moc spokojený, konečně jsem tomu začal rozumět, navíc jsem se seznámil s prima lidmi, kteří jezdili i na relaxační pobyty na hory, které Školička každý rok pořádá, popisuje. A co se ve Školičce naučil? Začal jsem s fotkami, jak je přenést z fotoaparátu do počítače, jak je upravit atd. Postupně jsem se dostal k internetu. Mám spoustu zájmů, jsem členem přátel Národní galerie, a tak vždy, než vyrazím na nějakou výstavu, rád si sednu k internetu a najdu si informace předem. Totéž dělám, když plánuji nějaký vandr. Počítač používám i ke komunikaci se synem, posíláme si maily, píšeme si přes ICQ nebo si voláme po Skypu. Komunikace je myslím to nejdůležitější. Počítač a internet bych proto doporučil i těm, kteří už nemohou chodit mezi lidi. Není špatné zůstat v kontaktu alespoň takto. Příběh třetí: Láska přes internet Marii bylo šedesát dva let a byla už dva roky v penzi. Manžel jí bohužel před čtyřmi lety náhle zemřel, a tak se její vidina spokojeného společného důchodu zhroutila jak domeček z karet. Chyběl jí, moc, ale zároveň si uvědomovala, že nemůže a nechce zůstat sama. Vždyť celý život s někým byla, nebyla na samotu zvyklá a teď Kamarádka Marii poradila jednu internetovou seznamku. Marie tomu sice moc nedůvěřovala, smála se, že se bude seznamovat jako nějaká puberťačka a vůbec, co to bude za chlapa, co se jí ozve. Jestli vůbec nějaký! Ale nakonec zvědavost zvítězila a Marie si inzerát na internetu podala:

15 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 15 SLOUPEK Jiřiny Šiklové Láska po šedesátce? Proč ne, může dokonce vyvrcholit svatbou. Dobrý den, je mi 62 let a hledám kamaráda nebo kamarádku na společné procházky, chození do kina a možná i život ve dvou. Jsem nekonfliktní, společenská a ráda vařím. Nalákám někoho? Nic moc od toho nečekala, ale zvědavá byla, to ano. Vypnula počítač a šla si lehnout. Ráno se vzbudila a její první kroky vedly právě k počítači. Osm odpovědí! To není možné, ještě si budu vybírat, pomyslela si. Ale jak tak maily četla, euforie z ní vyprchávala. Jeden byl moc mladý, druhý starý, třetí zas hledal spíš ošetřovatelku. Až na konci našla něco, co hledala: Ahoj Marie, jmenuji se Václav, je mi 65 let a jsem taky vdovec. Svoji manželku jsem moc miloval, bohužel nám nebylo souzeno spolu zestárnout. Moc rád hraji na klavír, ale chybí mi žena, pro kterou bych hrál Ozveš se mi? Marie jen nasucho polka. Může se vám někdo líbit jen z několika řádků na monitoru počítače? Marii se prostě Václav líbil. Nedávala si žádné plané naděje, ale za pokus přeci nic nedá. S Václavem si psali dva měsíce, než se poprvé setkali. Mezi tím si mailem poslali i svoje fotografie, takže rodící se přátelství dostalo i tvář. A první schůzka byla ještě lepší. Václav jí přinesl puget rudých růží, korzovali městem a pak ji pozval do kavárny. Měli si tolik co říct. Vyprávěli o svých partnerech, o dětech i o tom, jak bláznivě se seznámili. Oba přišli na to, že je jim spolu dobře. Za další dva měsíce se Marie k Václavovi přestěhovala. Za půl roku se brali. Rodiny obou z toho byly paf, ale moc jim to přály. Na svatební oznámení si, prý na počest internetu, nechali napsat: www. marieavaclav.cz. Na svatební oznámení si, prý na počest internetu, nechali napsat: info Zajímavé odkazy Řeší počítač naši osamělost? Slovo nedr je asi odvozeno od anglického slova network, tedy síť, a to především síť jako spojení mezi lidmi, síť vytvořená společenskými vztahy. Pojem nedr označuje většinou mladého člověka, který je vysoce inteligentní, dovede s počítačem snad úplně všechno, denně komunikuje a sděluje svoje názory stovkám lidí, a pro jejich další spojení dokonce vytváří software neboli programové sítě. Ve skutečnosti nemá opravdové osobní vztahy. Přestože celý den takový mladý nedr na sociální síti, tedy po u, internetu, na svých osobních webových stránkách něco sděluje, čte, případně organizuje celé diskusní skupiny nebo svolává demonstrace, je ve skutečnosti osamělý a nesmělý. Kdo z nás má dospívající děti nebo vnoučata, určitě se občas setká s větou, že ten druhý celý večer pařil na počítači, místo aby se učil nebo učila. Je asi lepší pařit na počítači, tedy hrát hry sám s počítačem nebo s někým na dálku, než pařit někde v hospodě, tedy pít alkohol. Ale stejně si myslím, že sednout si kolem táboráku nebo si povídat si druhým člověkem je lepší než si pořídit profil na facebooku. Vše má svá plus a minus. A tak nezávisle na této kritice je počítač doma vynikajícím spojem jak pro osobní sdělení, tak se společností, včetně přátel, kteří jsou momentálně v Americe nebo v Singapuru. Cestování, přemísťování, migrace a emigrace jsou v dnešní době běžná jednání a odstěhujeli se ten druhý, jen těžko s ním budu po delší době navazovat kontakt. Proč? Protože se během jeho nepřítomnosti nastane tolik změn, že jen jejich popis zabere čas a setkání se změní ve vzpomínání. Pro člověka, který žije někde na samotě, má potíže s pohybem nebo je prostě jen starý, je počítač nenahraditelným společníkem. Je ideálním prostředkem, jak se člověk může sám vzdělávat, číst všechny možné časopisy, a dokonce se i s druhými podělit o prožitek z obrázků ze světa. Ten, kdo odmítá překonat ten první ostych před tímto výtvorem (nebo netvorem?) techniky, sám sebe vylučuje z určité části společnosti. Pak se sejde s přáteli a najednou zjistí, že se debatuje o něčem, co mu zcela uteklo. Pro běžnou komunikaci člověku handicapovanému nebo starému stačí i třeba technicky zastaralý, jen repasovaný počítač a ten dostane za pakatel jako second hand nebo mu ho děti či vnoučata dají zadarmo. Větší překážkou než peníze je naše vnitřní nechuť se něco nového učit, a to i přesto, že víme, že nás to zařazuje či zpětně vřazuje mezi ostatní. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

16 16 Téma: Počítače pro lidi s handicapem Olga štěpánková: Možná jsme na bodu zlomu Na světě asi není mnoho žen, které by se na vrcholné úrovni věnovaly kybernetice. Olga Štěpánková z Českého vysokého učení technického v Praze je nejen mezinárodně uznávanou specialistkou, ale také mimořádně citlivou osobností ke světu lidí s nejrůznějším postižením. Text: Zdeněk Jirků Foto: archiv Jak se projevuje vaše mimořádná citlivost vůči handicapovaným lidem? Mimořádná citlivost? To je asi přehnané. Název našeho oboru souvisí s pojmem kyborg, který označuje bytost s tělem, které integruje jak části organické, tak technické kybernetický organismus se všemi lidskými vlastnostmi a schopnostmi, stroj nerozeznatelný od lidského jedince. Dnes víme, že jde o utopii, protože hlavní charakteristickou součást člověka mozek asi v jeho úplnosti a komplexnosti nikdy nevyrobíme. Ale moderní kybernetika se opravdu mimo jiné snaží směřovat k opravě a zdokonalení těl lidských. Takže váš obor stále více opouští svět filmových a literárních fantazií a lidským bytostem začíná nahrazovat ztráty, které způsobila příroda nebo nešťastný osud Vezměme ovládání počítače. Dnes už je možné opustit myš i klávesnici a spolehnout se třeba na pohyby oka. Počítač vás zkrátka může poslechnout i na mrknutí. Stejně je možné řídit toto zařízení předem domluvenými pohyby prstů nebo jiné části těla, která je funkční. Existují i experimenty, které se snaží řídit počítač pomocí myšlenky. Samozřejmě k takové praxi je ještě dlouhá cesta, ale seriózní vědecké studie naznačují, že lze pomocí elektroencefalogramu a ostatních signálů z povrchu hlavy určit nebo odhadnout, co si člověk přeje, a předat tuto informaci počítači. Samozřejmě to předpokládá nácvik určitých domluvených signálů, takže se zatím nemusíte bát, že by vaše manželka měla přístup k vašim nejtajnějším myšlenkám. Pokud si domluvím a nacvičím řekněme pokyn podej mi vývrtku, stane se to? Ano, to už je možné. Pro člověka s mimořádně vážným pohybovým postižením lze navrhnout soubory předem domluvených příkazů, které nejsou předávány mechanicky, ale vznikají jako interpretace jistého stavu jeho vědomí, který stroj rozezná a pochopí. Tato technika principiálně člověka neuzdraví, ale dodá mu novou dimenzi, kterou z nejrůznějších příčin ztratil nebo nikdy neměl. Jen si připomeňme, co přinesly kochleární implantáty (zařízení pro znovuzískání sluchu pozn. red.). Lidé se ztrátou sluchu se najednou ocitají ve světě zvuků. A používají se běžně, stejně jako kardiostimulátory. Technika dnes už umožňuje na dálku předávat informaci o stavu nemocného srdce lékaři a pomáhat tak upozornit třeba na nutnost akutního zákroku. Jistě byste se divila, kdybych se nezeptal na dramaticky vážný problém technickou náhradu poškozeného kousku míchy, tedy na řešení situace, kterou prožívají po úrazu nebo onemocnění naši čtenáři vozíčkáři

17 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 17 To není jen technický problém. Mícha není jako céva, jejíž část už dnes lze úspěšně nahradit. Mícha je orgán velmi složitý, bohatě strukturovaný a jako součást nejvyspělejší části lidského těla mozku nebude třeba úplně poznána nikdy. Technicky umíme zvládnout přemostění poškozeného místa, ale zdaleka neumíme v mikrosvětě míšní tkáně přesně identifikovat zdroje a cíle všech signálů. Takže tady se věda dotýká obrovsky složitého světa, který ukrývá samu podstatu života člověka a naše schopnost nahradit přírodu zatím nestačí. Mnohem úspěšnější jsou kybernetika a umělá inteligence například v náhradě končetin, určitých smyslů, jako je zrak nebo sluch. Již dnes jsou k dispozici umělé dolní končetiny, na nichž se lze pohybovat velmi přirozeným způsobem díky zabudovaným schopnostem adaptace a učení. Například herečka Aimee Mullins, které musely být amputovány obě nohy dřív, než jí byl jeden rok, zahájila svou kariéru jako vítězka univerzitních závodů v atletice. A podle časopisu People patří k 50 nejkrásnějším lidem světa! Několik uživatelů už testuje umělé ruce nebo paže ovládané signály mozku, které jsou odečítány z povrchu jejich těla (obvykle hrudník) díky kombinaci zcela nové lékařské technologie zvané cílená svalové reinervace a metod rozpoznávání. Probíhají také klinické pokusy s implantací umělé oční sítnice pacienti, kterým byla voperována, jsou schopni rozlišit nejen světlo a tmu, ale dokonce i rozpoznat hodně veliká písmena. Jsou navrhovány i celé systémy strojů, které budou minimalizovat nebezpečí úrazů, poškození zdraví škodlivými látkami nebo nahradí orgány opotřebované věkem. Jsme opravdu na počátku nové etapy. Vědci si tedy už jen nehrají v laboratořích, ale přinášejí opravdu novou pomoc? Děje se obojí, zcela přirozeně. Každá věc vyžaduje obrovské hledání, zkoušení a ověřování. Tím spíše, máte-li technikou nahradit část organismu, nebo do něj dokonce vstoupit. Všechny nové technologie potřebují spoustu nových vzdělaných a talentovaných lidí. Přitom jsme svědky docela významného úpadku zájmu o technické a přírodovědné obory. Platí to i pro vaši kybernetiku? Lidé si někdy chybně myslí, že technici jsou uzavřeni ve svém světě materiálů a strojů. Přitom právě naše obory jsou historicky těsně svázány s řešením problémů, které lidem komplikují život. Snažíme se nabízet vize, jak život zlepšit. Kybernetika je dnes nejen vědou o řízení, ale především vědou o lepším životě člověka, i když to může znít absurdně. A stejné zkušenosti máme s našimi studenty. Sestavování týmu nebo vypsání třeba jen dílčí práce o kybernetickém řešení otázek, o kterých dnes mluvíme, vždy vyvolá pozornost. Chystali jsme třeba experimenty s křeslem ovládaným očima a okamžitě jsme měli zájem studentů. A přicházejí i studenti s postižením takříkajíc řešit svůj život? Málo a je to chyba. Potřebovali bychom právě takové, samozřejmě talentované a pracovité studenty, kteří by přinesli svou vlastní zkušenost, svůj specifický pohled. Podle mne žádné bariéry ve škole nejsou. Jsme schopni vyhovět jim po všech stránkách, nenutit je do zbytečného cestování a přemísťování, umožnit jim specifický Již dnes jsou k dispozici umělé dolní končetiny, na nichž se lze pohybovat velmi přirozeným způsobem díky zabudovaným schopnostem adaptace a učení. režim, pomoci i v dalších otázkách. Potřebujeme je a potenciální uchazeči u nás najdou kdykoli příležitost k poradě. Ale ze všech vědci být nemohou To jistě ne. Ovšem máme velkou zkušenost právě s kompenzacemi různých vad. Můžete být i velmi těžce postižený, ale když budete trénovat, udržovat svou, třeba i oslabenou funkci v činnosti nebo ji nahradíte jiným smyslem, třeba zrak sluchem, můžete dosáhnout obdivuhodných výsledků. Nedávno jsem se setkala s člověkem, který se vůbec nehýbe ani nemluví, a přesto píše knihy, s lidmi, kteří ztratili zrak, a přesto úspěšně řídí firmu. Pomáhá jim počítač, se kterým komunikují způsobem, který je pro ně vhodný, samozřejmě za využití techniky. Ale nezakrňují. To je také velký význam vzdělání, které na škole poskytujeme naučit studenty, zdravé i postižené, neustálému hledání, aktivitě, orientaci v měnícím se světě. Pak se i jim body zlomu k lepšímu mohou přiblížit na dosah ruky. info Kdo je prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc. Absolventka Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Už přes dvacet let pracuje na katedře kybernetiky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Od r je předsedkyní České společnosti pro kybernetiku a informatiku. Je spoluautorkou významných mezinárodních monografií a učebnic. Působí jako členka programových výborů řady mezinárodních konferencí a zastupuje českou stranu v prestižních mezinárodních výzkumných projektech. Na Web of Science najdete více než 120 citací z jejích prací.

18 18 Na cestách Každý má své Kilimandžáro Nadšení, obdiv a větší povědomí o tom, co je to roztroušená skleróza to přinesla podzimní Expedice Kilimandžáro, při níž se na vrchol téměř šest tisíc metrů vysoké africké hory vydalo pět žen s roztroušenou sklerózou. Na druhé straně se mezi samotnými pacienty objevily i negativní reakce. Text: Radka Potměšilová Foto: archiv Není jich mnoho, ale ozvaly se hlasy, že teď, když jsme ukázali, že pacienti s roztroušenou sklerózou dokáží vylézt na Kilimandžáro, budou i všichni ostatní považováni za zdravé a přijdou o invalidní důchody, kroutí hlavou Vendula Plavcová, organizátorka expedice z Unie Roska sdružující pacienty s touto diagnózou. Přitom hlavním poselstvím naší expedice bylo informovat veřejnost, co je roztroušená skleróza, nemoc, u které nevíte, jak na tom budete zítra. Z třinácti tisíc pacientů v Česku by se mohlo na expedici vydat jen malé procento. Pro někoho je totiž překonání Kilimandžára i to, že ráno vstane z postele. Expedice se zúčastnila i Daniela Bláhová, která je na vozíku. Když vidíte mladou ženu s výrazným modrým pruhem vlasů v ofině, přijde vám najednou nepatřičné ptát se, proč se vlastně nechala skupinou nosičů vytáhnout až do výšky 5100 metrů. Je na ní vidět, že adrenalin ke svému životu potřebuje. Lyžuje, stýská se jí po windsurfingu, strašně by chtěla vyzkoušet vodní lyži, ale to jí nemocné ruce nedovolí. I když jí při výstupu stabilně pomáhali tři nosiči a v obtížnějších úsecích jich bylo i víc, také ona sama se ve speciálně upraveném mechanickém vozíku s velkým trekovým kolem vpředu pořádně nalopotila. A o to jí asi šlo. I k nemoci se dá přistupovat aktivně. Může vás sice upoutat na vozík, ale nemůže vás zavřít do čtyř stěn. A o tenhle vzkaz třeba nově diagnostikovaným pacientům nám šlo především, říká Daniela. Právě u této choroby je i podle Karla Hrkala, předsedy Unie Roska, nejdůležitější, jak aktivně s ní pacient bojuje. Pokud se nepoddává, déle vydrží v dobrém stavu. Naopak při pasivním přístupu může být progres velmi rychlý. Na vrchol! Autorkou nápadu vystoupat na nejvyšší horu Afriky byla Radomíra Kersnerová, která nakonec skončila těsně pod vrcholem. Inspirací jí byl nevidomý Jan Říha a Američanka Lori Schneiderová, pacientka s roztroušenou sklerózou. Oba Kilimandžáro zdolali. V expedici bylo nakonec pět pacientek a dvanáctičlenný podpůrný tým, v němž nechyběla lékařka, zdravotní Nejsilnějším zážitkem členů expedice z Afriky byla návštěva adopčního centra Reuben v Nairobi.

19 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19 Vozíčkářka Daniela Bláhová ke svému životu adrenalin potřebuje. Proto neváhala angažovat partu nosičů, kteří jí pomohli vystoupat do výšky 5100 metrů. Dostala by se i výš, ale nosiči si špatně propočítali čas a zaskočila je noc. sestra, psychologická pomoc a rodinní příslušníci. Přípravy na výstup trvaly asi rok, nejsložitější bylo samozřejmě sehnat peníze. Získali je sami výhradně od soukromých dárců, největší finanční pomoc poskytla velká farmaceutická firma. Členové podpůrného týmu si cestu hradili sami, pacientky částečně. Aktivní fyzická příprava, na níž se podílel Martin Rabovský mimochodem také pacient a majitel fitness studia, trvala půl roku. Každý samozřejmě individuálně konzultoval svůj zdravotní stav se svým lékařem. Jednou z prvních podporovatelek expedice byla i MUDr. Eva Havrdová, vedoucí MS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, která je jednou z největších kapacit na léčbu roztroušené sklerózy. Naši lékaři se o nás sice báli, ale drželi nám palce, směje se Daniela Bláhová. Největším nebezpečím tak nakonec byla výšková nemoc. Kvůli té musela předčasně skončit Radomíra Kersnerová. Daniela Bláhová byla naproti tomu v dobré kondici a mohla se dostat až na vrchol, ale nosiči si špatně propočítali čas. Vrchol Kilimandžára nakonec dobyly tři pacientky. Xenie Erhartová a Marie Brožová došly ke Gillman s point ve výšce 5695 metrů. Kateřina Štrausová se dokonce dostala až do výšky 5765 metrů ke Stella s point. Výstup trval expedici čtyři dny včetně aklimatizace ve výšce čtyři tisíce metrů, sestup dva dny. Pro někoho je překonání Kilimandžára i to, že ráno vstane z postele. Holčička z Afriky Emoční vrchol měl ale teprve přijít. Expedice navštívila adopční centrum Reuben v keňském Nairobi, kde žijí čtyři stovky dětí. Podmínky, ve kterých ty děti žijí, jsou horší, než jsme si dokázali představit. A to patří k těm lepším, protože se tu pro děti vaří i když jen hrst kukuřice denně, vypráví Vendula Plavcová. Expedice Kilimandžáro na místě adoptovala osmiletou holčičku Naomi, kterou bude podporovat. Zážitků z cesty do Afriky je spousta včetně setkání s divokými zvířaty, ale nejvíc si stejně z cesty odvezlo pět pacientek s roztroušenou sklerózou. Od teď si už navždycky mohou říct, že když zvládly výstup na Kilimandžáro, zvládnou i svůj každodenní život. info Sclerosis multiplex Sclerosis multiplex roztroušená skleróza je progresivní degenerativní onemocnění, které většinou uhodí náhle u mladých dospělých jedinců. Průběh roztroušené sklerózy může být velmi rozmanitý; u některých lidí může vést k poškození zrakového nervu nebo mozkových a míšních nervů, ke zrakovým problémům, obtížné chůzi, rozmazané řeči, inkontinenci moči a stolice, zmatenému myšlení až paralýze. Na spuštění se podílí mnoho různých faktorů, např. genetické dispozice, životní prostředí a další, často neznámé činitele. Její příčina není známa, takže jí nelze předcházet, a dosud nebyl nalezen žádný lék, který by byl schopen zcela zastavit postup choroby. Propuká nejčastěji mezi 20. a 40. rokem života a postihuje ve větší míře ženy. Zajímavé odkazy

20 20 Výtvarníci pro Konto BARIÉRY Alena Laufrová dává i bere radost Téměř šest milionů korun vynesl na sklonku loňského roku desátý Aukční salon Konta BARIÉRY. Také letos vám budeme představovat výtvarníky, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Tentokrát však vybíráme ty, kteří pomáhají handicapovaným i jiným, osobnějším způsobem. Jednou z nich je Alena Laufrová, která se už dvacet let zabývá arteterapií s mentálně postiženými dětmi a dospělými. Text: Radka Potměšilová Foto: Jan Šilpoch všechno to u ní začalo společně s velkým nadšením ze změny v roce Tehdy organizovala výstavu pro Jedličkův ústav, postupně se s kolegyní Markétou Královou dostala do mateřské a základní školy pro děti s kombinovanými vadami ve Strašnicích. Do té doby jsme ani nevěděly, že taková zařízení existují, šlo to mimo nás. V té době ten, kdo neměl postižené dítě v rodině nebo v blízkém okolí, o tomto problému nevěděl, vypráví Alena Laufrová ve svém malém ateliéru v posledním patře staroměstského činžáku. Vstoupily jsme do tohoto světa a byly jsme z toho nadšené. Děti dávaly okamžitě najevo lásku. Zajímavá setkání byla i s matkami, které většinou byly opuštěné. Byly jsme tam hodně let a zažily spoustu legrace. V tomto zařízení, stejně jako v následujícím, kterým bylo učiliště pro tkalce a obuvníky, kde se učily děti s handicapem, spolupráce skončila na nedostatku peněz pro arteterapeutky, přestože jejich odměna byla spíš symbolická. Alena Laufrová se dlouho zabývala vlastní tvorbou, do níž patří hlavně grafiky a ilustrace. Její záměr pomáhat trochu zapadl. Až poměrně nedávno se dostala do společenství Dobromysl, které v Srbči u Slaného ve zrekonstruovaném barokním statku provozuje stacionář s ergoterapeutickou dílnou pro dospělé klienty s kombinovaným postižením. Jezdí tam dvakrát v týdnu a vede výtvarnou dílnu. Je to pro mě zajímavé setkání s komunitou, která žije v sepětí s přírodou. Je tam i prvek víry, zachovávání určitých rituálů, což mi není cizí ani příliš blízké, ale přijímám to. Chovají tam různá zvířata, o která se musejí starat. Práce i další činnosti mají určitý rytmus a klienti tam jsou šťastní. Existuje tam běžný život, na statku bydlí dvě rodiny, děti chodí do školy, dospělí na nákup, klienti se mohou všeho účastnit, vypráví Alena Laufrová. Dospělí s dětskou duší Hodně mi ti lidé dávají a já snad něco dávám jim. Na otázku, proč to dělá, odpoví bez zaváhání: Považuji tuto práci pro sebe za důležitou a sobecky řečeno mě to obohacuje. Hodně mi ti lidé dávají a já snad něco dávám jim. Není prý takový rozdíl pracovat s dětmi a s dospělými s dětskou duší. Jsou stejně otevření, upřímní a vřelí jako děti. Její vlastní výtvarnou práci to ale neovlivňuje nebo si toho aspoň není vědoma. Spíš cítí, že na ni má vliv radost, kterou jí práce s postiženými dává. Děláme od maňásků přes kašírovaná zvířátka, masky, kostýmy, malby, grafiku Zkoušíme spoustu věcí. Je to mnohem pomalejší práce, ale prvky kreativity tam jsou. S některými si pak ještě večer povídáme, co je kompozice nebo o malířích, a je hezké, že to pak zkusí hned aplikovat na něco, co děláme. Výtvarná práce není přímo jen práce rukou, ale hlavně chuť učit se vidět, říká výtvarnice. A v čem arteterapie klientům nejvíc pomáhá? V komunitě jich je devět a při většině činností je ostatní terapeuti rozdělují podle toho, kdo je na co šikovný. Alena Laufrová pracuje se všemi dohromady u jednoho stolu. Někdy činnosti rozdělí podle toho, jak to komu jde, ale snaží se, aby jejich práce na sebe navazovala. Musejí se naučit, jak spolu vycházet, respektovat se, reagovat na sebe. Pomáhá jim i to, že se o tom učí mluvit a přemýšlet, že to není jen malování samo o sobě. Důležitý je i způsob vidění chodí do přírody a učí se koukat. Důležitá je pro ně i komunikace s výtvarnicí. K jejich dobrému pocitu přispívá, že své výrobky prodávají a vidí, že mají také roli ve společnosti. Doménou výtvarnice Aleny Laufrové je jemná kresba.