Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS s.r.o. Čelákovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS s.r.o. Čelákovice ABSOLVENTSKÁ PRÁCE 2015 Pavlína Černá

2 Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS s.r.o. Čelákovice Péče o seniory s demencí Sociální práce Vedoucí práce: Bc. Pavla Křížová Vypracovala: Ing. Pavlína Černá Čelákovice 2015

3 Poděkování: Touto cestou děkuji Bc. Pavle Křížové za poskytnutí cenných odborných rad a připomínek, čímž mi velmi pomohla při zpracovávání absolventské práce. Dále též své mamince, která, jakožto vedoucí organizace Jana Černá RE-CENTRUM domácí péče, mi poskytla mnohé cenné rady. 3

4 Obsah 1 Úvod Cíle absolventské práce Hlavní cíl Dílčí cíle Teoretická část Základní demografické údaje Stáří Biologické stáří Sociální stáří Chronologické stáří Charakteristika demence Diagnostika a klasifikace Výskyt a etiologie demencí Příznaky demence Stádia demence Diagnostika demencí Péče o člověka s demencí Systém péče o seniory Služby sociální péče Služby sociální intervence Domácí péče, laická péče u demencí Zdravotní péče Terapeutické metody pro zachování kvality života seniora... 24

5 2.10. Význam rodiny pro život seniora Práva klientů Individuální plánování Praktická část Klient s podporou rodiny Kazuistika klienta Pozorování -osobní kontakt s klientem Rozhovor s rodinným příslušníkem- s dcerou klienta Rozhovor s pracovníkem v sociálních službách Klient bez podpory rodiny Kazuistika klienta Pozorování- osobní kontakt s klientem Rozhovor s pracovníkem v sociálních službách Rozhovor s pracovníkem v sociálních službách Shrnutí informací Diskuze Závěr Přílohy

6 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích, dne Podpis Pavlína Černá 6

7 Úvod Pro vypracování absolventské práce jsem zvolila téma Senioři s demencí. Zvolila jsem si toto téma, protože jsem pečovala dva roky o svou babičku, která trpěla demencí vaskulárního typu a nyní, po její smrti pracuji ve firmě Jana Černá RE-CENTRUM domácí péče, a pečuji nadále i o klienty trpící tímto syndromem. Firma Jana Černá-RE-CENTRUM domácí péče poskytuje služby multidisciplinárního charakteru - zdravotní péčí home-care, a pečovatelskou službu. Poskytuje zdravotní službu domácí zdravotní péči a terénní i ambulantní sociální služby pečovatelskou službu. Další službou je zapůjčování pomůcek, které usnadňují pečování a ošetřování lidí se zhoršenou soběstačností a sebeobsluhou (např. polohovací postele, chodítka, toaletní židle apod.). Cílovou skupinou sociálních i zdravotních služeb jsou převážně senioři a lidé se zdravotním postižením. Seniorům je poskytována péče podle jejich potřeb. Může to být sociální nebo zdravotní péče, případně se mohou jednotlivé typy kombinovat. Zahájení sociální péče probíhá po jednání se zájemcem o službu, po stanovení individuálního cíle a uzavření smlouvy o poskytování péče. Na sociální péči o klienty se podílejí sociální pracovníci a pracovníci, kteří získali odbornost pro práci v sociálních službách. Zdravotní péče je zahájena bezprostředně po indikaci příslušného lékaře (praktického nebo ošetřujícího z nemocnice), který určuje obsah a frekvenci výkonů. Po vypracování ošetřovatelského plánu probíhá odborná zdravotní péče, kterou poskytují všeobecné sestry se způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu. Během své praxe jsem se setkala s pečujícími v domácím a institucionálním prostředí, kteří si velice často nevěděli s péčí o takové klienty rady. V počátcích péče o babičku jsem si tím prošla také. Často nechápali jejich počínání, poruchy paměti a změny nálad, které toto onemocnění přináší. Pečující mívají problém s přístupem ke klientovi, nechápou podstatu onemocnění a nutnost speciálního přístupu. Při nevhodném přístupu pečujících ke klientovi často dochází ke špatné komunikaci a spolupráci ze strany klienta, který často upadá v depresi a apatii, což si myslím, je zbytečné. Péče o osoby s demencí je velice namáhavá po psychické i fyzické stránce pro pečující. Z těchto důvodů bych chtěla seznámit pečující v domácím prostředí s tím, jaké mají možnosti podpory od státních i nestátních subjektů. Nastínit cestu vhodné péče a 7

8 upozornit na možná úskalí této péče. Podpořit je v jejich rozhodnutí pečovat o osobu trpící demencí v domácím prostředí, protože pro ně je velice důležité v domácím prostředí setrvat pokud možno co nejdéle. 1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Hlavním cílem této práce je analyzovat možnosti přístupu pečovatelů v domácím k osobám s demencí v různých stádiích. Jak zajistit kvalitní a důstojný život seniora s demencí. 1.2 Dílčí cíle Popsat základní informace o demenci a seznámit pečující s onemocněním a jeho průběhem. Využít získané informace a zkušenosti pečovatelů v domácím prostředí při jednání s domácími pečovateli, kteří žádají o radu, jak pečovat. 2 Teoretická část V teoretické části práce jsou uvedeny základní informace o demenci, změně osobnosti a života nemocného seniora a jeho rodiny. Další část je zaměřena na život seniora v domácím prostředí a na poskytované služby, ošetřovatelskou péči, přístupy a metody pro zvládání kvalitní péče o seniora trpícího syndromem demence Základní demografické údaje V posledních desetiletích se zvyšuje průměrný věk obyvatelstva. Jak uvádí Marešová, jen ve druhé polovině 20. století vzrostl počet seniorů starších 65 let na dvojnásobek. Evropa je v současné době nejstarším regionem světa. Prognóza předpovídá, že v roce 2050 bude v Evropě dvakrát více seniorů starších 65 let než dětí ve věku do 15 let. Na základě údajů, které prezentuje P. Smolík, je mezi obyvateli starších 65 let 5% lidí trpících některou z forem demence a u osob starších 80 let stoupá jejich zastoupení ve společnosti na 25%. 8

9 Na půdě OSN je v současné době realizován program Aktivní stárnutí, který je založen na změně postoje společnosti ke starým lidem. Vychází ze společenské podpory umožňující starším lidem plně se zapojit do společenského života (pokračovat v ekonomické aktivitě, později odcházet do důchodu, zapojit se do jiných společensky prospěšných činností jako dobrovolnictví, pečovatelství, do kulturních aktivit apod. Stárnutí populace s sebou nese řadu otázek a výzev, na které je třeba reagovat. Jednou z možností je vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích, ale také rodinných příslušníků osob s demencí. Současný trend směřuje k podpoře člověka v jeho přirozeném prostředí, kde hrají nezastupitelnou úlohu právě rodinní příslušníci Stáří Stáří je poslední etapou života. Většina z nás ho spojuje s moudrostí, životním nadhledem a s naplněním života, ale také s odchodem do důchodu, s úbytkem sil, s nemocemi a nevyhnutelnou smrtí. Stárnutí má mnoho definic a není možné najít jediné správné vymezení pro stárnutí a stáří. Nejprokazatelnějším znakem stáří je věk (není však jediným). Věk jako takový lze posuzovat z několika hledisek: věk chronologický - je nejběžnějším měřítkem stárnutí, je dán datem narození; věk produktivní - používá se pro ekonomickou klasifikaci, kdy je stáří ztotožněné s odchodem do důchodu; věk biologický určující je objektivní stav fyzického vývoje či degenerace; věk sociální - vztahuje se ke společenskému očekávání chování přiměřeného pro určitý biologický věk; věk psychický - psychický stav člověka ve srovnání s průměrným stavem člověka stejného chronologického věku Biologické stáří Biologické stáří hypotetické označení pro konkrétní míru involučních změn jako jsou atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů. Ty jsou obvykle ještě provázeny změnami způsobenými chorobami, jež se vyskytují s vysokou frekvencí převážně ve vyšším věku. Stárnutí je přirozený, nevratný děj. Lze však vhodnou životosprávou ovlivnit a zpomalit. Proto biologický věk nutně nemusí korelovat s chronologickým věkem. *MÜHLPACHR, 2004] 9 9

10 Sociální stáří Zde je za zlomový okamžik považován odchod do důchodu, tj. věk 65 let. Tato věková hranice se ale v posledních letech neustále zvyšovala a lze předpokládat, že tomu bude i nadále. Nyní platí novelizovaný zákon č. 155/1995 Sb. Člověk v důchodu symbolicky odchází ze společnosti do svého soukromí, někdy až do izolace. Důchodce již splnil svoji společenskou roli a nyní ho už společnost nepotřebuje. Skupinu starších lidí v důchodu lze považovat za určitou sociální minoritu, která je v majoritní společnosti chápána jako nevýznamná, neproduktivní a méně užitečná. *VÁGNEROVÁ, 2008, s. 356] Je třeba však říci, že záleží na jedinci samotném, jak odchod do důchodu vnímá. Záleží na jeho postojích, na přijetí vlastního stárnutí a s ním spojenými změnami. Značná část české populace chápe odchod do důchodu jako pozitivní změnu, kdy se senioři mohou věnovat činnostem, jež jsou pro ně více zajímavé a přinášejí s sebou vyšší míru životní spokojenosti. [VÁGNEROVÁ, 2008] Chronologické stáří Chronologické stáří je neovlivnitelné, protože je dáno datem narození. Nevypovídá však o aktuálním stavu jedince, o jeho schopnostech, samostatnosti a dalších aspektech jeho života. Ani věkové ohraničení stáří není jednoznačně dané. Zlepšující se medicína a fakt, že populace stárne, neustále posouvají hranici stáří k vyššímu věku. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se seniorem člověk stává, přesáhne-li hranici 60-ti let. Od 60-ti do 75-ti let pak prožívá rané stáří, mezi 75-ti a 90-ti lety života pokročilý věk a od 90-ti let nastupuje vlastní stáří 2.3. Charakteristika demence Demence je syndrom neurodegenerativního onemocnění, vzniká onemocněním mozku, které má chronický nebo progresivní charakter v průběhu života po ukončení rozvoje kognitivní funkcí. Dochází zde k výraznému snížení vyšších korových funkcí, tedy paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči, učení a úsudku. Dále jsou přítomny poruchy emocí, chování, spánku. Vědomí není porušené. (PIDRMAN, 2007; JIRÁK, a další, 2009; RABOCH, a další, 2001). 10

11 Demence je vždy důsledkem choroby, není nikdy důsledkem pouhého stárnutí. Stařecká demence jako taková neexistuje, to je nutné zdůraznit. I když není demence součástí normálního stárnutí, je častější u starších lidí (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2003). Demence představuje pro postiženou osobu obrovskou ztrátu pronikající všemi aspekty všedního života. Aniž by byl přítomen jakýkoli fyzický handicap, člověk si není schopen uspořádat šatník, uvařit jídlo a později, když nemoc postupuje, nedokáže se umýt, vykoupat, ani se sám najíst. Jedná se o celkovou ztrátu způsobenou poruchami ve všech oblastech kognitivních funkcí, nikoli jen v paměti, která je zmiňována nejčastěji. Demence působí jako filtr, který ovlivňuje jak informaci doručenou, tak odesílanou. Porucha deformuje obraz, který osoba o světě získává, a také způsob, kterým vyjadřuje své reakce (Zgola, 2003) Diagnostika a klasifikace U demencí je důležitá správná a včasná diagnostika, je nutno rozlišit demence od nondemencí, od příznaků normálního stárnutí a klinických obrazů imitujících demence tzv. pseudodemencí. Jejich nejčastější příčinou je ve vyšším věku depresivní syndrom. Důležité je odlišení od stavů obluzeného vědomí, zmatenosti v rámci amentního stavu. Významné místo v diagnostice zaujímají různá přístrojová vyšetření, především zobrazovací a elektrofyziologické metody, psychologická vyšetření. Významné jsou amnestetické údaje od nejbližších příbuzných, známých apod. (Baštecký, Kümple, Vojtěchovský, 1994). Jak uvádí Mühlpachr (2004), pomůckou k určení střední a těžké demence, nikoli demence počínající a lehké, je zejména při Alzheimerově nemoci mezinárodně široce užívaný Folsteinův MMSE (Mini-Mental State Examination), mini vyšetření duševního stavu. Vyšetřuje některé základní neuropsychologické funkce poškozené syndromem demence paměť, časoprostorovou orientaci, orientaci osobou, řeč a jazyk. V testu je možné dosáhnout nejvýše 30 bodů, hranicí, která odděluje osoby dementní od nedementních, je 23 body. V praxi je důležité diferenciálně diagnostické rozlišení mezi jednotlivými typy demencí. Dělí se podle různých kritérií. Nejčastěji jsou děleny do tří základních skupin: 11

12 1. atroficko - degenerativní demence např. Alzheimerova demence, demence při Parkinsonově chorobě, Pickova choroba 2. demence ischemicko- vaskulární např.multiinfarktová demence, demence smíšeného typu 3. synptomatické demence široká skupina demencí, kam náleží např. metabolické demence, demence při infekčních onemocněních, prostá alkoholová demence (Zvolský, 2003). Dále se určuje hloubka demence, k jejímuž určení se užívá např. sedmičlenná stupnice Reisbergovy skupiny z roku 1982, mezinárodně používaná stupnice, kterou sestavil v roce 1982 Hughrs a kol. Je založena na vyšetření paměti, orientace, úsudku, řešení problémů, zvládání společenských záležitostí. Zkoumá osobní zájmy, úroveň osobní péče, je pětistupňová. Stadia demence jsou rozdělena do tří stupňů: o Mírná demence: je patrný pokles paměti, ale je možný soběstačný život, postižení si hůře zapamatovávají, ztrácejí věci. o Středně těžká demence: paměť je porušena ve všech složkách, její porucha interferuje se schopností soběstačnosti. o Těžká demence: paměť je porušena ve všech složkách, postiženi jsou plně odkázáni na okolí, nejsou schopni základní denní rutiny (Mühlpachr, 2004) Výskyt a etiologie demencí Demence je považována za nemoc "stáří", ale může se výjimečně vyskytnout i v mladším věku. Uvádí, že se vyskytuje zhruba v 1 % u 65 - letých, u skupiny seniorů mezi 65. a 70. lety v 2,5 % a u 85 - letých trpí demencí každý pátý senior. Dále uvádí, že s prodlužující se délkou života se toto procento zvyšuje a že demence je jednou z pěti hlavních příčin úmrtí v "západním" světě. [HUUB, 2006] V České republice je demencí postiženo asi 100 tisíc osob s pokročilou formou demence a předpokládá se až dvojnásobek osob v počátečním stádiu této choroby. [TOPINKOVÁ, 1999] Jak bylo výše uvedeno, nejčastější je Alzheimerova demence, kdy jí v České Republice trpí podle údajů CALS asi 123 tisíc osob (pro rok 2009) a v Evropské unii 7,3 miliónů obyvatel. Častěji se vyskytuje u žen. [ALZHEIMEREUROPE, 20014] 12

13 Příčiny demencí, vyjma vaskulárních, nejsou zcela objasněny. Není však pochyb, že určitou roli hraje i genetická predispozice. Vzhledem k tomu, že se demence vyskytují v drtivé většině ve stáří, nelze upřít významnou roli i stárnutí. Mezi další rizikové faktory patří úrazy hlavy a chronický vysoký tlak, hypotyreóza či deprese. Vliv má též ženské pohlaví, nízká úroveň vzdělání a snížená duševní aktivita. [HUUB, 2006] 2.5. Příznaky demence Příznaky demencí lze rozdělit do 3 základních kategorií, jež uvádím níže. Tyto příznaky se však nevyskytují pouze u demencí, ale objevují se i u jiných onemocnění a syndromů, které musíme odlišit v diferenciální diagnostice. Pro stanovení diagnózy demence se musí tyto příznaky v různé intenzitě vyskytovat současně a to nejméně po 6 měsíců. 1. Kognitivní příznaky: porucha paměti; porucha myšlení a úsudku; porucha orientace; porucha řeči; porucha poznávání; porucha praxie. 2. Behaviorální příznaky: porucha osobnosti; deprese a úzkost; porucha emotivity; bludy a halucinace; misidentifíkace; agitovanost, agresivita; porucha spánkového rytmu. 3. Funkční příznaky: potíže s komplexními činnostmi; potíže s domácími pracemi; problémy při sebeobsluze; ztráta kontinence; neschopnost chůze; 13

14 plná závislost na pomoci druhých. [ZVOLSKÝ, 2003] 2.6. Stádia demence Demence je rozdělována do několika stádií dle své závažnosti, podle výskytu a intenzity příznaků a celkového postižení. 0. stupeň -zdraví: Osoba nemá žádné zjevné obtíže, je orientován a sociálně nezávislý, osobní život je beze změn. 0,5. stupeň - podezření na demenci: Osobní život postiženého je lehce dotčen, občas zapomíná, schopen péče o sebe sama. 1. stupeň - lehká demence: Postižený si těžko zapamatovává nové informace a snadno je zapomíná. Často ztrácí věci. Mohou se vyskytnout potíže s orientací místem a časem, ale sociální úsudek je zachován. Postižený je stále schopen o sebe pečovat. 2. stupeň - střední demence: Postižený velice rychle zapomíná nové informace, není schopen o sebe pečovat, je dezorientován, ale zachovává si některé zájmy. 3. stupeň těžká demence: Paměť je postižena natolik, že postižený není schopen vykonávat běžné denní činnosti, pečovat o sebe a častá je i inkontinence. [MÜHLPACHR, 2004] Především pro Alzheimerovu demenci je používána Škála celkové deteriorace (Global Deterioration Scale, GDS), která je vhodná i pro ostatní typy. Využívá se jak pro zhodnocení progrese onemocnění, tak ke sledování účinků léčby. 1. stádium - bez postižení kognitivních funkcí - nejsou přítomny žádné subjektivní ani objektivní potíže. 2. stadium - počínající postižení kognitivních funkcí - vyskytují se pouze subjektivní potíže (např. zapomnětlivost). 3. stádium - lehké postižení kognitivních funkcí - vyskytují se potíže při vykonávání pracovních povinností nebo při komplexních činnostech jako je řízení auta. Při objektivním vyšetření jsou mírné poruchy paměti 14

15 4. stádium - středně těžké postižení kognitivních funkcí - neschopnost samostatně provádět některé komplexní činnosti. Vyšetření ukazuje na poruchu krátkodobé paměti, řeči a konstrukčních schopností. 5. stádium - pokročilé postižení kognitivních funkcí - neschopnost vykonávat bez dohledu nebo dopomoci např. osobní hygienu, je částečná ztráta soběstačnosti Postižený je dezorientovaný v čase a prostoru, často zapomíná jména členů rodiny. Vyskytují se pokročilé poruchy paměti, apraxie, agnozie. 6. stádium - těžké postižení kognitivních funkcí postižený vyžaduje pomoc při všech denních činnostech včetně stravování. Dezorientace všemi kvalitami, časté jsou halucinace a bludy, poruchy chování. 7. stádium - velmi těžké postižení kognitivních funkcí dochází až ke ztrátě řeči, ztráta schopnosti chůze a volní motoriky, trvalá inkontinence, neurologické příznaky. [HOŘEJŠÍ, 2001] 2.7. Diagnostika demencí U demencí je velmi důležitá správná a včasná diagnostika. Je třeba rozlišit vlastní demenci od jiných onemocnění, především od depresí. Demence je provázena depresí až v 50% případů. Přitom správné rozlišení deprese a demence bývá obtížné [BOUČEK A KOL., 2006, s. 22]. Dále je třeba diferenciální diagnostika od stavů obluzeného vědomí (delirium) a zmatenosti v rámci amentního stavu. Delirium je zcela odlišný symptom, přesto někdy může krátkodobě demenci imitovat. Jde o akutní stav narušeného vědomí, kdy je zjevná zmatenost, orientace bývá narušena ve všech kvalitách... [BOUČEK A KOL., 2006, s. 22] Přínos včasné diagnostiky lze spatřovat v šanci na zpomalení progrese onemocnění, v účinnější léčbě, v oddálení invalidity a ústavních pobytů a tedy v lepší kvalitě života. V počátečních stádiích demence je její diagnostika velice obtížná. Podezření na demenci je nutné mít vždy, když pacient či blízká osoba udává změny psychiky, osobnosti či chování. Mnohdy ale dochází k tomu, že si ani rodina dlouhou dobu těchto změn nevšimne nebo je různým způsobem kompenzuje. Významné místo v diagnostice zaujímají různá přístrojová vyšetření, především zobrazovací a elektrofyziologické metody, psychologická vyšetření. Důležité jsou též 15

16 anamnestické údaje od nejbližších příbuzných, známých apod. [BAŠTECKÝ, KÜMPLE, VOJTĚCHOVSKÝ, 1994] Pro přehlednost uvádím jednotlivá vyšetření rozdělená do základních kategorií. o Cílená anamnéza - zjišťování příznaků demence a jiných somatických či psychických onemocnění, která mohou způsobovat demenci či zhoršovat její projevy: rodinná anamnéza, sociální anamnéza, léky, které dotyčný užívá... o Fyzikální vyšetření: vyšetření interní, neurologické, psychiatrické. o Hodnocení mentálního stavu: např. standardizované testy Mini-Mental State Examination (MMSE), Test kreslení hodin, aktivity denního života (ADL),... emisní tomografie. [JIRÁK, KOUKOLÍK, 1999] 2.8. Péče o člověka s demencí V této kapitole bych se nejprve chtěla věnovat systému péče o seniory v ČR obecně, neboť si myslím, že ne všechny pečující osoby vědí, na co mají nárok a kam se mohou obrátit o pomoc. Poté bych se chtěla věnovat vlastní péči o dementního jedince Systém péče o seniory Demografický vývoj ukazuje, že populace stárne. Podle některých autorů je v České republice z deseti milionů obyvatel téměř 20 % seniorů nebo se k seniorskému věku přibližuje.[šipr, 1997] Poslední dobou se v západních zemích opět vrací trend, kdy senioři netráví sklonek života v ústavech, ale v domácím prostředí. To je možné díky tomu, že jsou zřizované potřebné služby, jež přicházejí k nim a s jejich pomocí mohou senioři vést plnohodnotný život. Rodinu je třeba chápat jako základní prvek společnosti, který integruje všechny věkové kategorie. Proto považujeme za klíčové, aby byl vytvořen systém podpory pečujících rodin. V případě nemoci či zhoršení soběstačnosti seniora je třeba dodat rodině takové služby, které jí umožní se o pacienta seniora postarat. [HOLMEROVÁ, JURAŠKOVÁ, ZIKMUNDOVÁ, 2002, s.33] Ne vždy je rodina schopna se o seniora sama postarat, zajistit prostředí pro péči, potřebné vybavení a především odpovídající personální zajištění. Proto je nezbytně nutné, aby jim stát prostřednictvím sociálních služeb dopomohl. V ČR je nastaven systém sociálních služeb zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nabyl účinností od 1. ledna Jeho hlavním cílem je vytvoření 16

17 podmínek pro uspokojování přirozených potřeb lidí, a to jako podpora a pomoc při zvládání péče o sebe sama, v soběstačnosti nezbytné pro plnohodnotný život a v životních situacích, které mohou člověka vyřazovat z běžného života společnosti. Nový zákon upravuje sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Každý jedinec si dle svých potřeb může vybrat pro něj ty nejvhodnější služby nebo je také i zkombinovat s pomocí a podporou rodiny či jiných lidí. Tento zákon je pak pozměněn zákonem 206/2009 Sb. Pomoc a jednotlivé intervence sociálních služeb by měly směřovat především k rizikovým jedincům, jež kvůli svému pokročilému věku nebo pro nemoc, nemohou o sebe pečovat. K nim patří osaměle žijící senioři, dlouhodobě nemocní, imobilní či osoby trpící demencí či depresemi Služby sociální péče Mezi služby sociální péče řadíme např. pečovatelskou službu, domovy pro seniory, asistenční službu, respitní péči (úlevná péče). Sociální služby se zabývají: 1. Přímou sociální práci s klientem. 2. Prací s rodinou nemocného seniora. Jde o to, aby byla rodina dostatečně informována nejen o možném vývoji zdravotního stavu seniora, ale také o nabídce podpůrných zdravotních a sociálních služeb nebo o možných sociálních dávkách. 3. Poradenským servisem. 4. Sociální intervencí v případě odhalení domácího násilí. 5. Prací se seniory v rezidenčních zařízeních (tj. v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory). [HOLMEROVÁ, JURAŠKOVÁ, ZIKMUNDOVÁ, 2002] Soběstačnost Pro posouzení soběstačnosti pacienta s demencí je možné používat různé škály, mezi neužívanější patří škály podle Katze, Lawtona a Barthelové. Pomocí nich se hodnotí soběstačnost v instrumentálních aktivitách denního života (IADL), zahrnují činnosti, které jsou potřebné k samostatnému nezávislému životu. Pro soběstačnost v základních sebeobslužných aktivitách se používají testy základních sebe-obslužných aktivit denního života (ADL). Pečující personál by měl co největším možným způsobem udržet a podporovat klientovu soběstačnost, to znamená najít hranici v každé sebe- obslužné 17

18 činnosti, jak je klient schopný zvládnout péči o sebe a do jaké míry potřebuje pomoc druhých. V zařízení Alzheimer-centra je poskytována sociální péče, která je zajišťována ošetřovatelským personálem, a jsou jím zabezpečovány všechny životní potřeby klientů. Mezi tyto potřeby patří stravování, osobní hygiena, oblékání, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Pečující personál s ohledem na zachování soběstačnosti klienta, se snaží vypozorovat do jaké míry je klient schopen se obstarat v jednotlivých oblastech. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ, 2007] Výživa a stravování Ve stravování se jedná o servírování jídla, prostírání, u seniorů s pokročilou demencí je nutná dopomoc při stravování. U klientů s těžkou formou demence, popřípadě v terminálním stádiu je nutné u klientů sledovat, zda potravu a tekutiny přijímají, je třeba je dokrmovat a krmit. U klientů s demencí je nutné sledovat ošetřovatelským a zdravotním personálem, který hlídá váhu klienta, příjem stravy. Stává se, že senioři s Alzheimerovou chorobou i při zvýšeném příjmu jídla, kdy jsou někteří schopni sníst i několik porcí jídla po sobě a sladkostí, při rozvinuté nemoci hubnou a dochází ke kacheksii. Pokud dojde k výraznému úbytku váhy nebo pokud klient odmítá jíst, jsou mu podávány po domluvě s lékařem a rodinou přídavná strava. Pokud se klient odmítá stravovat, musí se hledat příčina a tato situace řešit s lékařem a jinými odborníky. Častým problémem u seniorů s Alzheimerovou chorobou, převážně v posledním stadiu nemoci a v terminálním stadiu je porucha polykání. Při demenci, může dojít ke zpomalení nebo zhoršení koordinace činností svalů důležitých pro polykání i pro zpracování stravy. Je narušený polykací reflex, může dojít k nebezpečné situaci aspirace. Aspirace je situace, kdy se strava, sliny nebo tekutiny dostanou z nějakého důvodu do dýchacích cest a kašlem už z této situace zpravidla není možné nežádoucí tělesa odstranit. Aspirace v některých případech může ohrozit i život. Proto by měl mít pečující personál dostatek informací o této problematice, znát nejběžnější obtíže, se kterými se může setkat a dodržovat zásady správného a bezpečného přijímání stravy. U klientů, kteří špatně polykají, je nutné připravovat v jiné formě pokrmy, léky drtit a kontrolovat zda je spolkly. Zvlášť důležité je podávání tekutin klientům, sledování pitného režimu, protože většina pacientů s demencí nemá pocit žízně a zapomene. Jídlo a příjem stravy jsou jednou z 18

19 posledních aktivit a prožitků, kontaktů se světem a životní nebytností a způsobuje klientům radost. Osobní hygiena Z vlastních zkušeností v oblasti osobní hygieny a oblékání se jedná o přípravu pomůcek a mycích prostředků k osobní hygieně, dle stavu soběstačnosti jednotlivých klientů je poskytována dopomoc nebo celková pomoc pečujícího, v celkové koupeli je pomoc obvykle nutná. Pečující personál dodržuje zásady ošetřovatelské péče o klienty a správný postup osobní hygieny na lůžku a s dopomoci při hygieně. Dle stavu, jsou klienti promazávání ochrannými krémy. Klient je oblékán dle stavu soběstačnosti, na základě jeho výběru. Klient by měl být vždy umytý, čistě oblečen, upraven, učesán, aby se cítil spokojený. Inkontinence Inkontinence je jedním z projevů demence, jejíž příchod je u každého individuální. U inkontinence moči se v každém případě musí hledat její příčina u odborníků. Inkontinence moči se objevuje především ve středně pokročilé fázi demence. Inkontinence moči může mít u seniorů s Alzheimerovou chorobou více příčin, například dotyčný často zapomene, nenajde toaletu, nedokáže se svléci, splete si místo mikce, nebo má častou potřebu mikce. Také při nervozitě a neklidu se potřeba mikce zvyšuje. Proto je nutné vytvořit pro klienty s demencí takové prostředí a režim, aby k těmto situacím nedocházelo nebo alespoň co nejméně. Mnozí z těchto seniorů si neuvědomují potřebu mikce, mohou to brát jako své selhání a důsledkem toho mohou být plačtiví, neklidní nebo agresivní, proto je nutné přistupovat co nejtaktněji. Inkontinence stolice přichází později zpravidla v pokročilé fázi demence. Nucení na stolici bývá častou příčinou neklidu, což bývá umocněno skutečností, že staří lidé trpí zácpou. V tomto případě je nutné, aby pacienti měli upravené složení stravy a dostatek pohybu, s cílem aby klienti zůstali co nejdéle mobilní. Cílem správné ošetřovatelské péče je udržet klienta co nejdéle kontinentním. K dosažení tohoto cíle jsou daná doporučení navyknout člověka s demencí na pravidelný režim vyprazdňování zpravidla po dvou hodinách, připomínat používání WC a doprovodit tam klienta, výrazně označené WC obrázky nebo velkými písmeny, když je člověk s demencí neklidný, příčinou může být nutkání na stolici nebo moč, ponechat dostatek soukromí pro klienty, zajistit volné oblečení nenáročného na rozepínání, seniorům nedávat najevo, že se pomočili, naopak je uklidnit, že se to může 19

20 stát každému., využití vhodných pomůcek pro inkontinenci, při inkontinenci moči, se mohou zavádět močové katétry, většinou z důvodu sledování příjmu tekutin a výdeje moči, je potřeba si uvědomit, že zavádění močových katétrů je pro tyto klienty omezující a je nutné eliminovat zneužívání močových katétrů a pomůcek pro inkontinenci. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ, 2007] Při jakékoliv činnosti a manipulaci u klientů je nutná trpělivost, vřelost, nespěchat, komunikovat s klientem, vysvětlovat mu postup činnosti Služby sociální intervence Cílem těchto služeb je integrovat klienta v jeho domácím a pomáhat jeho začlenění do společnosti. Patří sem: denní stacionáře, výchovné a vzdělávací aktivity, kontaktní práce, terapeutické služby, poradny, kontaktní centra. Nelze opominout význam kontaktních nízkoprahových center, jež se zabývají problematikou určitých nedostatečně řešených problémů. Jako příklad lze uvést kontaktní a informační centrum České alzheimerovské společnosti pro postižené demencí. Česká alzheimerovská společnost ( ČALS) se zaměřuje nejen na nemocné, ale i na jejich rodinné příslušníky. V současné době je v ČR 25 kontaktních míst, která poskytnou informace o Alzheimerově chorobě, nabídnou setkání ve svépomocných skupinách rodinných pečovatelů, respitní péči v domácnosti, v rámci bezplatného poradenství poskytuje zájemcům i testování paměti. [ 3] Přístupy k péči o lidi postižené demencí Představme si, jak frustrující by bylo, kdybychom nemohli najít svůj domov, nevěděli, který je den A najednou bychom si při programu vybavili starý recept na nějaké jídlo, dali dohromady skládačku, poznali starou písničku. Pocit radosti a hrdosti z úspěchu by nás nejen vytrhl z letargie, ale přispěl by i k našemu zdraví. Proto personál musí dělat všechno pro to, aby obyvatelé mohli zažít pocit úspěchu a vytvářet mu prostředí, kde se může cítit jistý, bezpečný a které kompenzuje jeho ubývající schopnost. [RHEINWALDOVÁ, 1999, s.73] Jak bylo v předchozích kapitolách uvedeno, problematika demencí je spojená s především s poruchami paměti s ubýváním kognitivních funkcí. A právě pro zpomalení kognitivního úbytku a podporu rezerv v kognitivních funkcích jsou nesmírně důležité 20

21 preventivní tréninkové programy pro seniory. Ty jsou zaměřené na stimulaci jejich mentální aktivity, jež je vestavěna do individuálního plánu péče. Na tvorbě individuálního plánu se podílí sám klient, pracovníci ošetřovatelského týmu a samozřejmě rodina. Rodina je velmi důležitá. V ústavním prostředí je zajištěna bezpečnost a péče o fyzické zdraví, ale chybí teplo domova a vřelé rodinné vztahy. Starý člověk sice může žít bez rodiny, ale bývá jen málokdy šťastný. Společnost je schopná se o něho postarat. Může mu poskytnout ubytování, stravu, zdravotní péči a může se pokusit naplnit a zorganizovat jeho čas. Není však schopná naplnit jeho potřeby citových vztahů i potřebu být s někým spjatý nebo na někoho vázaný [WOLF, 1982, s 39]. Možným rizikem ústavní péče může být i to, že v kolektivu dochází častěji ke konfliktům a z nich plynoucí agrese nebo naopak rezignace a apatie Domácí péče, laická péče u demencí Pro jedince postiženého demencí je nejlepší možnou variantou péče v jeho vlastním domácím prostředí. Důvodem je to, že toto prostředí dobře zná a je mu blízké. Poskytuje mu pocit bezpečí, umožňuje mu zůstat relativně nezávislým, což zvyšuje jeho pocit sebedůvěry. Rodina má tedy mimořádný význam v péči o dementního člověka. Přemístění do nového prostředí, například umístění do institucionální péče, vede většinou k výraznému adaptačnímu syndromu a ke zhoršení příznaků demence. Výsledkem může být vznik imobilizačního syndromu a jeho komplikací, jež mnohdy vedou i k úmrtí. Pokud se vyskytnou komplikace, jako jsou různá somatická onemocnění, s nimiž se ve stáří musí počítat, nebo v případě výskytu závažných poruch chování, při selhání pečovatelů, je umístění do ústavní péče nezbytné. Role rodinného pečovatele je tedy velmi důležitá, ale i velmi těžká. Jen málo nemnoho lidí je připraveno převzít odpovědnost a úkoly související s péčí o dementního nemocného. Mnohdy si pečovatelé nedokážou představit, co taková péče obnáší a selhávají. Je třeba se připravit na značnou zátěž - tělesnou (péče o domácnost, o stravování, hygienu... nemocného), finanční (nemožnost vlastního zaměstnání, výdaje spojené s nákupem léků, rehabilitačních pomůcek atd.). Dále zátěž plynoucí z okolního 21

22 prostředí (nevyhovující bytové podmínky), či ze sociální izolace. Stejně jako u všech pomáhajících profesí i zde, u laických pečovatelů, hrozí syndrom vyhoření. Nelze tedy nesouhlasit s názorem, že pouze tehdy, když si rodinný pečovatel zorganizuje péči a vyhradí si čas pro sebe k načerpání energie, může skutečně pomoci svému blízkému. [HOLMEROVÁ, JURAŠKOVÁ, ZIKMUNDOVÁ, 2002] Proto je důležité zapojit do péče o dementního jedince celou rodinu a přátele a vypracovat společný plán péče. Využívat odborné formy pomoci jako pečovatelské služby, denní stacionáře. Případné krizové situace řešit zavčasu s odbornou pomocí (např. psycholog). Dnes je obrovská výhoda dostupnosti různých informací, je možné navštěvovat svépomocné podpůrné skupiny, jež navštěvují lidé, kteří řeší podobné situace. Pokud bychom měli shrnout pro a proti u domácí péče, tak výhodou této péče je to, že vychází plně z individuálního přístupu. Senior se nepodřizuje ústavnímu režimu, tady si například může vstát, jak byl zvyklý, může dodržovat svoje obvyklé rituály. Je třeba brát v potaz, že každá změna či narušení zažitých pravidel se negativně projeví chování seniora postiženého demencí. Stereotypy a pravidelný režim vnáší řád a strukturu do denního života člověka s demencí, znamená pro něj bezpečí. Proto je důležité zachovat normální běh věcí tak dlouho, jak je to jenom možné a nechat postiženého jedince co nejdéle v domácím prostředí. Další výhodou je to, že se u dementního jedince v domácím prostředí snižuje riziko vzniku dezorientace, depresí a případné agresivity. Lépe se udržuje komunikace a vyvolávají vzpomínky, na kterých je postavena reminiscenční terapie. V domácím prostředí je také dementní jedinec více motivován k samostatnosti, protože má na všechny úkony dostatek času. Naopak nevýhodou domácí péče může být obtížné zajištění bezpečnosti (schodiště, ostré předměty, či třeba nemožnost plně byr přizpůsobit potřebám nemocného). Všeobecně se má za to, že nemocní s touto chorobou nejsou ani více ani méně šťastní než lidé s normálním poznáváním. Rodiny ovšem trpí strašně. Připočteme-li k emocionálnímu utrpení ještě fyzickou zátěž z péče o dementního příbuzného, bude zřejmé, kdo trpí. Citát Roberta G. Coenena 22

23 Zdravotní péče Pro poskytování kvalitní komplexní ošetřovatelské péče pacientům byl podle Nancy Roper, Winifred Logan a Alison Tierney vytvořen model životních aktivit. Mezi tyto aktivity patří: udržování bezpečného prostředí, komunikace, dýchání, jídlo a pití, vylučování, osobní hygiena a oblékání, kontrola tělesné teploty, pohyb, práce a hry, projevy sexuality, spánek, umírání. [FLORENCE, 2012, s 13] Zdravotní péče je poskytována na základě lékaře v celém spektru výkonů ošetřovatelství. Zdravotní péči v pobytovém zařízení poskytují převážně zdravotní sestry a zdravotní personál. Do spektra vykonávaných činností se řadí péče o imobilního pacienta, edukace, polohování, hygiena, převazy a ošetřování ran, aplikace injekcí, odběry tělních tekutin, infuzní terapie, ošetřování permanentních katétrů, aplikace klyzma, ošetřovatelská rehabilitace, nácvik soběstačnosti, sledování fyziologických funkcí, především podávání léků, příprava léků, sledování a vyhodnocení zdravotního stavu. Pro každý výkon zdravotnického personálu jsou vytvořeny standardy kvality péče, které zaručují kvalitu a kontrolovatelnost každého výkonu. [ Ze svých zkušeností, si myslím, že je především nutná spolupráce mezi zdravotním a ošetřovatelským personálem, předávání informací mezi nimi a jejich vzájemná důvěra. Ošetřující personál je v běžném kontaktu s klienty a tudíž má možnost sledovat jejich stav celý den a musí o každé změně stavu klienta informovat zdravotní sestru, která klienta musí zkontrolovat a na základě získaných informací vzniklou situaci řešit. O situaci informuje staniční nebo vrchní sestru a domluví se na dalším postupu. O změně zdravotního stavu je informován lékař, který v zařízení není přítomen 24 hodin denně, ale v zařízení má ordinační hodiny zpravidla dvakrát týdně, protože se zdravotní stav v průběhu dne nemocného příliš nemění, jedná se stabilní stav chronického onemocnění, který nevyžaduje stálou přítomnost lékaře. Tato skutečnost sestává pro sestru velmi odpovědnou, jelikož je v průběhu služby jediným a nejvýše postaveným pracovníkem, který přebírá velkou míru odpovědnosti za volbu správného postupu a řešení zdravotního stavu klienta. Pozice zdravotní sestry je náročná především u pacientů s Alzheimerovou chorobou, kteří nejsou schopni adekvátně zhodnotit stav a popsat obtíže svého zdravotního stavu. Při zhoršení stavu je nutné pozorovat jakékoliv verbální a především neverbální projevy seniora. Podle naléhavosti stavu je klient objednán po domluvě s lékařem na příslušná 23

24 vyšetření nebo je přivolán lékař a RZP. Jsou situace, kdy se přivolané lékařské pomoci, nejeví známky obtíží tak naléhavé a mohou to dávat nevhodným způsobem najevo. U seniorů s Alzheimerovou chorobou hrozí velké riziko úrazovosti, proto existují opatření, aby co nejméně k těmto situacím docházelo, ale není vyloučeno, že k nim nedojde, Stává se, že i při zvýšeném dohledu klienta není kolikrát seniora s Alzheimerovou chorobou možné uhlídat, důvodem jsou poruchy chování klienta například agresivita nebo bezcílného bloudění. Z toho důvodu si myslím, že každý člověk, který není dostatečně informován o problematice práce v tomto zařízení, by neměl tuto práci odsuzovat jako nedostatečnou nebo špatně vykonávanou. Při každé změně klientova stavu je informována staniční sestra, vrchní sestra, lékař a rodina seniora a jakákoliv změna zdravotního stavu je řešena a nepodceňována. Při poruchách chování a jiných stavech je informován psychiatr zařízení. Každá změna stavu se zaznamenává do sociálního a zdravotního hlášení, o kterém je informován veškerý zdravotnický i ošetřovatelský personál oddělení. Kromě zdravotnických výkonů, sestra zaznamenává všechny informace a údaje o klientech do počítače a pracuje se zdravotnickou dokumentací. Spolupracuje a podílí se na ošetřovatelské péči. Přijímá pokyny od svých nadřízených, úzce spolupracuje s ošetřovatelským personálem, sleduje stav klientů a spolupracuje a řeší příjemné i nepříjemné situace s rodinou klienta, všechny tyto okolnosti musí plnit v rámci spokojenosti všech, což bývá často obtížné. V každém případě je nutné mít stále na paměti co nejlépe poskytovanou zdravotní péči každému klientovi Terapeutické metody pro zachování kvality života seniora Další důležitou součástí péče o tyto klienty, která je poskytována v pobytovém zařízení, je ergoterapie. Představuje aktivizaci, nácvik soběstačnosti pro co nejdelší zachování návyků nebo dovedností klientů, pokud nejsou obnovovány a opakovány, pak stačí, jen několik málo dnů, aby zcela nevymizely, a nejsou ve většině případů potom obnovitelné. Do těchto činností patří muzikoterapie, výtvarná terapie, pohybová terapie, terapie hrou, videoterapie, slovní terapie, trénování paměti, jazyková terapie. Pro zlepšování stavu a aktivizace klientů jsou vysvětleny následující nefarmakologické metody a činnosti prováděné s těmito klienty. [ 24

25 Programové aktivity Při Alzheimerově chorobě je důležité vykonávání smysluplné aktivity, která dokáže nemocnému člověku zlepšit náladu. Aktivita je stejně důležitá jako fyzická péče o klienty. Alzheimerova choroba způsobí, že nemocný ztratí schopnosti o několik let dříve, než je na to tělo připraveno a tělesně není nemocný ještě omezen, proto potřebuje vytváření aktivit pro svůj život. Vykonávání aktivit stav nemocného nezmění, ale slouží jako prevence deprese, společenské izolace, zhoršování funkcí. Vybírají se takové aktivity, aby dotyčný dosáhl úspěchu. Je důležité, aby smysluplná činnost byla dobrovolná, sociálně přiměřená, přinášela pocit úspěchu. [ZGOLA,2003] Z mých zkušeností, je v pobytovém zařízení pro seniory s Alzheimerovou chorobou, nastaven denní režim, který se opakuje každý den. Zpravidla v cca 7:30-8:00 klienti vstávají, u každého je to individuální, pokud si klient rád přispí nebo naopak je zvyklý vstávat brzy, jeho přání je vyhověno. Musí být o tom informován sesterský personál. V tomto zařízení, je každý klient vysazován a zapojen do aktivit, které jsou zde nabízeny, jen v případě pokud je u klienta zhoršený stav, nebo se jedná o imobilního klienta je vytvořen individuální plán pro tohoto klienta. Proběhne ranní hygiena a činnosti s tím spojené, koupání, oblékání, celková úprava klienta. Snídaně je od 8:00-9:30 a klienti jsou doprovázeni nebo odvezeni na společnou jídelnu. Poté následuje ergoterapie, podle náročnosti vybraných aktivit jsou klienti vhodně umístěni na vhodný druh ergoterapie. Po ergoterapii mají klienti oběd, dále odpolední odpočinek dle přání, vycházky, odpolední ergoterapie. V 15:00 svačina, spolupráce ošetřovatelů s klienty, která je přes celý den, ale odpoledne je především v jejich rukou. V 17:00 večeře, dále večerní hygiena, převlékání, dle přání klientů doprovod klientů ke spaní, opět záleží na přání a stavu klienta, zda si přeje spát Individualizovaný režim Pokud dojde ke zhoršení celkového stavu po psychické i somatické stránce potřebují klienti co nejvíce individualizovaný režim a tím vytvoření individualizovaných aktivit pro každého klienta. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] 25

26 Reflektivní podpora Jedná se vytvoření zásad o pacienty demencí, smyslem tohoto přístupu je soustavně a se všemi úkony podporovat důstojnost a autonomii člověka s demencí, jednat v souladu s přáním člověka s demencí, které vyjadřuje slovně či svým chováním. V léčbě a péči trvale reflektovat momentální stav a potřeby seniora, poskytovat, nabízet a zprostředkovávat všechny možní podněty, pokud jsou pro pacienta příznivé, nebo příjemné, naopak se snažit odstraňovat a zmírňovat šum a nepříjemné vlivy. Pomocí verbální i neverbální komunikace poskytovat klientům podporu, pocit jistoty a bezpečí. Všichni pečující personál i pečující rodina tvoří spolupracující tým, ve kterém jsou si všichni rovni, i když jsou jejich role rozličné. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Orientace realitou Pro orientaci realitou je vhodné a v současné době se stále používá pro naši práci například kalendář na viditelném místě, nástěnka připomínající roční období, jasné nápisy, barevné označení apod. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Validace Metoda, jejíž, principem, je úcta k člověku s demencí a respektování jeho tématu. V této metodě se musí dodržovat zásady, mezi které patří nikdy klienty neopravovat. Pokud víme, že to co nám klient říká, již není objektivní a reálné, na jedné straně se snažíme nerozvíjet jeho mylný názor, ale na druhé straně si s klientem na toto téma popovídáme ke zklidnění a následné spolupráci, kterou klient předtím nebyl schopen přijmout. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Reminiscence Metoda, která využívá vzpomínek. Senioři s Alzheimerovou chorobou mívají relativně dobře zachovanou dlouhodobou paměť. Vzpomínky na jejich život jim přináší radost, zvláště na veselé okamžiky, úspěchy v zaměstnání, jejich mládí, děti atd. Proto v pobytových zařízeních mají klienti předměty, fotografie, obrázky, dokumenty jako například vysvědčení, oddací list a jiné, které jim připomínají jejich životní příběh. Z fotografií a obrázků připomínající minulost se vytváří tzv. Portfolio života. Pro metodu reminiscence má klient také svoji kouzelnou krabici neboli Memory box, který tvoří 26

27 drobné předměty. Některá zařízení zřizují místnosti, které jsou vybavené jako v době připomínající jejich mládí. Zdrojem reminiscence může být také starý film, hudby, tanec. Reminiscence může probíhat v malých skupinách, proto je vhodné zvolit téma, o kterém se bude vyprávět například dětství, první láska, vojna, práce. Pro zachování dobré nálady vybírat témata, které nebudou u daných klientů vzbuzovat nepříjemné pocity. Reminiscence by měla být příjemným zážitkem a podporou lidské důstojnosti člověka s demencí. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Naučný postup Jde o přiblížení postupů, které každému člověku s demencí individuálně vyhovují a návodů, jakým způsobem je zvyklý provádět jednotlivé aktivity. Především v pobytových zařízeních je důležité, aby střídající personál pečující o nemocné se radil a informovat o denním rytmu, rituálech a zvyklostech klienta. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Kinezioterapie a taneční terapie Kinezioterapie slouží k udržení svalové hmoty a stability, je dobrá jako prevence problémového chování. Patří sem různá cvičení, například, cvičení vsedě v kruhu na židli, vycházky. Důležitý je slovní doprovod při činnosti, aby cvičení odpovídalo možnostem seniora. Tanec a hudba je vhodná pro prožívání emocí a snadnější nonverbální komunikaci. [HOLMEROVÁ, KOL, 2009] Arteterapie V širším slova smyslu, lze tato metoda vysvětlit jako léčba uměním včetně hudby, poezie, prózy, tance a výtvarného umění, v užším slova smyslu jako léčbu výtvarným uměním. Představuje soubor uměleckých technik a postupů. Možnost využití arteterapie je v období velikonočních a vánočních svátků. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Canisterapie Je jedním z druhů zooterapie. Léčbou zvířaty, v tomto případě psů, kdy psi jsou v kontaktu s nemocnými seniory a senioři je mohou hladit nebo s nimi a jejich cvičitelkou v rámci možností provádět různé hry. Tato metoda je vhodná pro geriatrické lidi s 27

28 onemocnění Alzheimerovou chorobou. Zvířata mohou starým lidem nabídnout pocit přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti a respektování. [ ] Muzikoterapie Metoda využívající hudbu, poslech hudby, zpěv, rytmus. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Aromaterapie Aromaterapie vychází z poznatků toho, že příjemné vůně, aroma a esence ovlivňují v mozku určité látky, které působí povzbudivě nebo mají uklidňující účinek na naši psychiku. Užití aromaterapii je možné jak ve vonných lampách, tak přidáním do koupele nebo masážních olejů. [ Zapojování seniora s Alzheimerovou chorobou do běžného života Do aktivizace klienta dále patří zapojování do běžného života návštěvami kaváren, cukráren, divadel, kin, zábavných podniků, výletů, pořádaných akcí v pobytovém zařízení různých slavností, oslav s doprovodem hudby. Pro tyto účely jsou zvány i rodiny a blízcí klientů, aby společně trávili radostné chvíle. Procházky s klienty po okolí a jiné. [ Bazální stimulace Bazální stimulace je koncept používaný především u klientů s Alzheimerovou chorobou, především v plně rozvinuté fázi demence. Friedlová zakladatelka bazální stimulace v České republice, popisuje Bazální stimulaci jako, koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Systematické používání konceptu umožňuje lidem s postižením vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat jejich stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Tím je zprostředkovaně aktivována mozková činnost a to vede k podpoře vnímání, komunikace a hybnosti, které se vzájemně ovlivňují. Hlavnímu cíly bazální stimulace jsou poskytnout podporu a umožnit vnímání postiženým jedincům, aby se mohla rozvíjet jejich vlastní identita, mohl být navázán kontakt s okolím, byla funkční orientace v čase a prostoru a zlepšily se funkce organizmu jako celku. Koncept bazální stimulace vychází z předpokladu respektu autonomie člověka. [MALÍKOVÁ, 2011,s194] 28

29 V pobytovém zařízení Alzheimer-centra se v praxi poskytuje převážně Somatická bazální stimulace, která slouží ke zprostředkování vjemů klientovi z jeho vlastního těla. To je předpoklad k tomu, aby si klient uvědomil své okolí a svou schopnost komunikovat. Míra účinnosti závisí na kvalitě, lokalitě a intenzitě doteku terapeuta. Mezi provádějící somatické stimulace patří zklidňující, povzbuzující, neurofyziologická, symetrická, rozvíjející, diametrální, polohování hnízdo, polohování mumie, kontaktní dýchání, masáž stimulující dýchání. [ Význam rodiny pro život seniora Rodina má v životě člověka nezastupitelné místo a funkce. Jednou z nich je funkce emocionální, tato funkce má zásadní význam v případě nemoci. Přítomnost rodiny poskytuje potřebné zázemí, emocionální podporu a pocit bezpečí. Emocionální pohoda je důležitá pro zlepšení zdravotního stavu, proto rodina musí být součástí ošetřovatelského týmu. Rodina je nejdůležitějším zdrojem informací o klientovi. Pobytové zařízení informuje rodinu o fungování chodu a problematice poskytovaných služeb. Je důležité respektovat přání rodiny a respektování poskytované péče zařízení rodinou ve prospěch klienta. Pro zvolení vhodného přístupu ke klientovi, poskytované péče a služeb je důležitá spolupráce mezi rodinou a pečujícím personálem. [HOLMEROVÁ, KOL, 2007] Práva klientů Pro zachování a důstojného života seniora s Alzheimerovou chorobou je důležité dodržování a zachování jejich práv. Práva pacientů s Alzheimerovou chorobou: 1. být informován o své chorobě. 2. Mít vhodnou a soustavnou lékařskou péči. 3. Být užitečný při práci a zábavě tak dlouho, jak jen je to možné. 4. Být vnímán při jakémkoli zacházení jako dospělý člověk, ne jako dítě. 5. Při vyjádření svých citů být brán vážně. 6. Je-li to možné, nebýt léčen psychotropními látkami. 7. Žít v bezpečném, srozumitelném a předvídatelném prostředí. 8. Mít potěšení z každodenních činností, které dávají životu smysl. 9. Mít možnost chodit pravidelně ven. 10. Pociťovat tělesný kontakt včetně objetí, pohlazení a podržení ruky. 11. Být s lidmi, kteří znají život nemocného, včetně jeho kulturních a náboženských zvyklostí. 12. Být ošetřován osobami, které jsou trénovány v péči o osoby s demencí.[www. pampeliška. cz, 5 ] 29