Supermarine Spitfire MK.VI

Transkript

1 Letadla za druhé světové války Supermarine Spitfire MK.VI Supermarine Spitfire MK.Vc

2 Supermarine Spitfire MK.VB Potez 540

3 Polikarpov I-153 Čajka Morane Saulnier MS 406

4 Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 Messerschmitt BF 109G6

5 Leo 451 Jakovlev Jak 3

6 Iljušin IL - 2 Hawker Tempest MK.V

7 Hawker Hurricane MK.IIC Focke Wulf Fw 190 D9

8 Focke Wulf Fw 190 A-5/F-8 Fieseler Fi-156 Storch

9 Fairey Fulmar Mk.I/II Dewoitine D 520

10 Curtiss SC - 1 Seahawk Curtiss P-36/H.75 Hawk

11 CURTISS P - 40K Chance Vought F4U-1 Corsair

12 Chance Vought F4U-1 Corsair Breguet 693

13 Bloch MB 152 Amiot 143

14 Supermarine Walrus Mk.2 Piper L4 Cub

15 D.H. 82 "Tiger Moth" Ju - 87 Stuka(model)

16 B - 25 Mitchell North American B-25 Mitchell B-25 Mitchell byl pojmenován na počest nebojácného důstojníka amerického vojenského letectva, který byl v roce 1924 postaven před vojenský soud pro svou - pro úředníky - únavnou víru v letecké síly. B-25 se vyráběl ve větším množství než jakékoliv jiné americké dvoumotorové letadlo a často je uváděn jako nejlepší letoun svého druhu ve druhé světové válce. První stroje měly pouze jeden 12,7mm kulomet na zádi, po jednom 7,62mm kulometu na bocích a v přídi a unesly 1361 kg pum. Verze B už měla hřbetní a spodní věž, zadní střeliště bylo odstraněno. 18. února 1942 uskutečnilo šestnáct B-25B plukovníka Jimmyho Doolittla překvapivý a odvážný nálet na Tokio, přičemž bombardéry odstartovaly z letadlové lodi USS Hornet (1280 km od cíle). Verze C měla větší kapacitu palivových nádrží, vnější závěsníky a další zdokonalení a dodávala se zejména RAF, Číně a Sovětskému svazu. Verze G z roku 1942 už měla silnější výzbroj (hlavně 75mm ručně nabíjený kanón s 21 střelami v přídi a čtyřmi kulomety kolem), B-25H už měl 75mm kanón a celkem 14 12,7mm kulometů a unesl 1415 kg pum nebo 907kg torpédo. Nejvíce se ale vyrobilo verze B-25J s prosklenou přídí, třinácti 12,7mm kulomety a nosností 1814 kg pum. Rovněž byla vyráběna i neozbrojená průzkumná verze F-10. CB-25 byl poválečný dopravní letoun

17 a válečné cvičné AT-24 byly přejmenovány na poválečné TB-25 a po roce 1947 doplněny dalšími asi 900 bombardéry přestavěnými na TB-25J, K, L a M. Mnoho z nich dosloužilo pro účely výzkumu, jako vlečné a jeden vozil i filmaře společnosti Cinerama. Základní funkce Výrobce Pohon Stručná charakteristika B-25J Střední bombardovací a bitevní letoun North American Aviation Inc. Dva 14válcové hvězdicové motory Wright R Cyclone Výkon 2x 1850 HP 2x 1380 kw Rozpětí 67,6 ft 20,60 m Délka 52,9 ft 16,13 m Výška 16,3 ft 4,98 m Rozpětí 610 sq ft 56,67 čtv. m Hmotnost prázdná lb 9580 kg max lb kg Rychlost 275 mph 443 km/h Poč. stoupavost 1109 ft/min 338 m/min Dostup ft 7375 m Dolet 1350 mil 2170 km Výzbroj Posádka 6 První let leden 1939 Datum výroby 1943 Cena jednoho stroje Vyrobeno celkem x 12,7mm kulomet; 1800 kg bomb dolarů (B-25B) P-51 Mustang North American P-51 Mustang

18 Nejznámější americká stíhačka P-51 Mustang byla postaven na základě požadavku Velké Británie. Britové neochotně akceptovali nabídku stavby nové stíhačky pro ně od firmy North American namísto poskytnutí licence k výrobě letounu P-40 Warhawk. USAAF se v té době o tuto nabídku vůbec nezajímala. P-51 měl čisté a jemné tvary, křídlo uzpůsobené laminárnímu proudění a starostlivě umístěnou vanu chladiče. První P-51 vybavené motorem Allison V-1710 byly excelentními průzkumnými stíhačkami v malých výškách, ale nad 15 tisíci stopami (4,5 km) už neměly potřebný výkon. Po zabudování motoru Rolls Royce Merlin se stala z P-51B (už s vypouklou odsunovatelnou kabinou) jedna z nejlepších stíhaček druhé světové války. Mustang potvrdil, že je ideálním doprovodným stíhačem, který poskytoval ochranu bombardérům při jejich letech nad Berlín a dokonce až za něj a při návratu. Mustang se tak stal strojem, jenž získal Spojencům vzdušnou nadvládu nad srdcem Německa P-51D obětoval trochu rychlosti doporučenému kapkovitému překrytu kabiny, který poskytoval mnohem lepší výhled. Modely F, G a J byly jen lehce modernizovaným typem původního Mustangu, model P-51H se podobal verzi P-51D, ale byl poháněn výkonnějším motorem V Po druhé světové válce hrály letouny P-51D významnou roli jako stíhací bombardéry v Koreji. V letech si USAF pořídilo 272 kusy prodloužené dvoumotorové (dva trupy se společným křídlem) verze F-82 Twin Mustang, které byly rovněž nasazeny, většinou jako noční stíhačky vybavené radarem, ve válce v Koreji. Roku 1967 začaly být tyto letouny opět vyráběny firmou Cavalier pro potřeby USAF a jiných možných zákazníků. Zájemci si mohou promítnout záběry z létání na renovovaném P-51D "Old Crow" (QuickTime movie 2,4 MB) - zasláno Dušanem Neumannem, USA Základní funkce Výrobce Pohon Stručná charakteristika P-51A Dálkový stíhač North American Aviation Inc. Jeden motor Allison V Výkon 1125 HP 839 kw Rozpětí 37 ft 11,28 m Délka 32,25 ft 9,83 m Výška 12,2 ft 3,71 m Plocha křídel 233 sq ft 21,65 čtv. m

19 Hmotnost prázdná 6855 lb 3110 kg max lb 4812 kg Rychlost 390 mph 628 km/h Poč. stoupavost 2600 ft/min 792 m/min Dostup ft 9144 m Dolet 450 mil 724 km Posádka Výzbroj První let One 4x 12,7mm kulomet 26. října 1940 (NA-73 - také zmiňovaný jako NA-73X) Datum výroby 1943 Stručná charakteristika P-51D Základní funkce Pohon Dálkový stíhač Jeden vodou chlazený V-12 motor Packard V (licence Rolls- Royce Merlin) Výkon 1590 HP 1186 kw Rozpětí 37 ft 11,28 m Délka 32,25 ft 9,83 m Výška 13,65 ft 4,16 m Plocha křídel 235 sq ft 21,83 čtv. m Hmotnost prázdná 7640 lb 3466 kg max lb 5493 kg Max. rychlost 437 mph 703 km/h Poč. stoupavost 3478 ft/min 1060 m/min Dostup ft m Max. dolet 2068 mil 3328 km Výzbroj Posádka 6x 12,7mm kulomet MG53-2 (270 nebo 400 nábojů každý), 2x 454 kg bomb nebo 2x přídavná nádrž. Jeden Datum výroby 1944 Cena jednoho stroje dolarů Vyrobeno celkem (všechny typy)

20