Noc o slunovratu v nás

Transkript

1

2

3 Noc o slunovratu v nás Jaromír Tomeček Od útlého dětství mne fascinovala představa slunce, jež se zastavilo. Vyvolávalo to ve mně starozákonní obrazy, a já v onu kritickou hodinu a minutu a vteřinu stával na holém vrchu nad rodným městem a s nepokrytou hlavou prožíval onen slavnostní okamžik, v němž se slunce dotklo obratníku Raka. Vracelo mne to až do antické Eleusiny: v duchu jesm viděl hierofanta, nejvyššího ze služebníků Mystérie, kterak úderem na gong vyhlašuje solstitium, chvěl jsem se až v bezmezné úctě před velikostí Zákona. Od těch dob je tento pocit ve mně neustále a souhvězdí blíženců, jež vládne sklonku jara, bývá za červnových nocí pro mne majákem stejnějako pro plavce, ukazuje mi cestu přes bouřlivý oceán času. Ty slávo červnových chvil! Jsi plnost sama, jako krása královny bohů Junony, jejížjméno má měsíc v nadpisu. Noc už se nemůže víc zkrátit a den prodloužit, příroda našla svou rovnováhu, a zatímco rozkvetlé lípy dávají ulicím zapomenout na kletbu výfukových plynů, tetelí se nad nivami výdech trav, sklizených v plném květu a složených do kopic, ježjsou vlnobitím lánů. Tehdy přestanou zpívat luhu zelenkaví ptáčci rákosníčci a noty se ujmou luční koníci, kobylky s tykadly jako opratěmi a krátkovousá sarančata: srdce se člověku zalyká nad tím chorovodem blaženého léta. Noc náleží cvrčkům a já jim vůbec nemám za zlé, že mi nedají spát a vtáhnou mě do volnosti, zejména v onu posvátnou noc svatojánskou. Neboť sen této noci nevzchází z palety spánku, nýbrž uchvacuje člověka skrze zášlehy plamenů. A kdyby jak, já si v onu vigílii najdu zákoutí, v němž na souvrati složím dříví do hranice a ohněm obětuji Duchům, těm vznešeným, kteří dosud s bezmeznou shovívavostí trpí lidem pošetilosti, jež přece jedenkrát budou muset být potrestány ferro ignique. Je mi blaze, když měsíc podmaluje šero fialovým stříbrem, ale vůbec se naň nehorším, když se ukryje v novu a ponechá hvězdnému sboru volnost na lánech nebes. V astrálním příšeří si mohu snadněji vyvolat horor o tragice pravdy, oživit si tetraťchův dv~ll; krutou Herodias a tanec sedmi závojů zaplacený světcovou hlavou na míse, věčně se opakující schizma v lidské duši a nikdy nekončící komedii na téma Salome. Než se nadám, je tu jitro, a já zmáčen rosou do pasu brouzdám okrajem lesa v bláhové naději, že se stanu svědkem starobylého svatojánského čarování, jako každého roku tenkrát v Karpatech. Dívka, která proseděla noc u svatojanského ohně, musela za rozbřesku k lesu, vykoupat se v rose, aby si po celý rok zachovala půvab. A já ji viděl při tom marném počínání, marném, jelikož nebylo možné získat více půvabu, ani na těle podobném postavě královny bohů, ani na duši svěží po rozechvělé osice. A stejně bláhovém jako ta moje dnešní naděje. Protože přestal lákat plápol ohně, nevábí nikoho pastýřka Luna na če le tisícihlavého stáda hvězd, neblaží ranní rozbřesk. Rosa studí slečnu Z města, a nač se potloukat po kotárech, když vůni nad vůně dodá paní Paloma Picasso, roucho Z mlh pan Dior a náladu noci paní Marie Brizzard. A tak mi zbude jen pramenitá rosa a promáčená kolena. Ale i tak to stojí za to, protože to jitro je červnové a ta rosa svatojánská. ~'(!:3l1il DllnfKr;~ SLUNOVRAT 1

4 Pět let Národního parku Podyjí Tomáš Rothrockl Není to tak dávno - v roce kdy Veronica, časopis nejširší ochranářské obce, vydala svou monotematickou přílohu věnovanou Národnímu parku Podyjí. Tehdy jsem se pokusil krátce shrnout historii vzniku tohoto chráněného území a popsat činnost jeho správy v článku "Dítě, které se nemělo narodit". Dnes, po pěti letech existence NP Podyjí je zřejmé, že jeho zřízení v roce 1991 byl jistě správný krok. Možná, že si jej však budou ve větší míře považovat až generace našich potomků. Není lehké se z pozice ředitele pokusit o hodnocení pětileté existence "svého podniku". Vždy totiž hrozí riziko touhy po sebechvále či naopak zabřednutí do pro čtenáře jistě nezajímavých a mnohdy směšných peripetií, charakterizujících náš resort. Leč pokusím se o to. Podmínky činnosti Rozhodující pro vznik NP Podyjí bylo nařízení vlády ČR Č. 164 z 20. března 1991, kterým byl NP Podyjí vyhlášen a byly stanoveny podmínky jeho ochrany. Zároveň byl dán i základ legislativního rámce, který byl následně v r výrazně dotvořen zákonem ČNR Č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Tato právní norma, mimochodem v Evropě považovaná odborníky za velmi progresivní, stanovila základní ochranné podmínky pro národní parky v ČR. Obsahuje i další důležité normativy vztahující se k národním parkům a ovlivňující chování různých subjektů ke chráněné přírodě. Ze zásadních zákonných ustanovení, která výrazně zasáhla do života národních parků, nutno podtrhnout převedení výkonu práva hospodaření v lesích ve státním vlastnictví z podniku Lesy České republiky na příslušné správy parků a dále též delegování pravomocí ve státní správě na tato pracoviště. Díky tomu správy "vládly kulatým razítkem" ve věcech ochrany přírody a krajiny, lesního hospodářství, myslivosti, rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu. Správy I:1árodních parků dostaly díky zmíněné nové právní úpravě do rukou dva velmi účinné nástroje pro zajištění ochrany svěřeného území: výkon stát- Zamyšlení nad krajinou Podyjí Jaká je vlastně krajina Podyjí? Romantická, prozaická, fádní či strhující? Krajinu lze popsat mnoha různými způsoby. Objektivnější z nich definují na základě současného stavu poznání kvalitu a četnost jednotlivých složek popisovaného celku a některé jdou tak daleko, že se snaží formulovat i vztahy mezi nimi. Ale je i jiný způsob popisu - subjektivnější. I on je schopen předávat přesně formulované názory tak, aby vnímatel při posuzování sdělení došel k totožným vjemům. Jde především o popisy, které vycházejí z filozofických a estetických kategorií. Naše současné hodnocení krajiny vychází z celkového přístupu k poznání světa i sebe samých a má svůj historický vývoj. Při maximálním zestručnění je v kulturní historii lidstva možné vydělit prvek racionální, spojený s obživou a exploatací, a ideový, který zařazoval krajinu či její části do souvislostí světa a vesmíru. Příroda je proto až do pozd- KOIlon Dyje ličaruje každémii návštěvníkovi. Fotograf Bohllmír Prokllpek patří k těm šťastlivcům, kteří Podyjí prošli ve všech ročních clobách a podařilo se mll kal/oll zarámovat i do nezvyklé zbroje kosatcll dvojbarevných. 2 PODYJí

5 »1(I;[N Dllufi ~ ní správy, tedy pravomoc a zodpovědnost, a dále právo přímého ovlivňování kterou záměrně většiny plochy území formou účelové hospodářské činnosti, nenazýváme lesní hospodářství, ale péče o les. Spolu s dalšími již dříve vykonávanými činnostmi, zejména ekologickou výchovou, odbornými ochranářskými aktivitami a koordinací výzkumu a monitoringu jsou tak zmíněné organizace plnohodnotně vybaveny k plnění svého poslání - ochraně jedinečných přírodních hodnot národních parků. Předpokladem ke zdárnému zajištění všech úkolů však nejsou jen uvedené nástroje, ale i dostatečně vybavené pracoviště, a to jak po stránce technické a materiální, tak po stránce personální. V roce 1991 jsme začínali se šesti pracovníky, v současnosti zaměstnáváme téměř padesát lidí. Polovina z tohoto stavu náleží k lesnickému personálu (technici, lesníci, dělníci), který ke Správě NP Podyjí přešel v rámci převodu práva hospodaření v lesích počátkem roku Ostatní jsou odborní pracovníci (pokryty jsou téměř všechny potřebné profese) a pracovníci administrativně-techni.ckého servisu. Více než polovina zaměstnanců jsou občané obcí ochranného pásma NP, což je jistě též nezanedbatelné. Správa NP Podyjí disponuje potřebným množstvím lesnické a dopravní techniky, v péči má kromě hájenek i nezbytné provozní objekty, sítí terénních stanic počínaje a drobnými zařízeními turistického vybavení konče. Z pohledu dnešní doby se dá říci, že pracoviště je po všech stránkách dostatečně či alespoň přiměřeně vybaveno, aby zvládalo úkoly na ně kladené. Tato stabilní situace podmiňuje a zaručuje, že péče o národní park má a bude mít odpovídající rozsah a kvalitu. Péče o park Vlastní péči o chráněné území představuje značně rozmanitý soubor plánova ných i operativních činností. Nutno zdůraznit, že se tak děje ve smyslu usta novení daných příslušnými předpisy a na základě plánu péče o NP Podyjí ního středověku místo spíše tajemné, které nesouvisí se světem lidí a je třeba se ho obávat. To neznamená, že postoj k ní je přezíravý a nadřazený. Spíše se dá říci, že obsahuje i zjevnou úctu, neboť příroda je, chápáno skrze prizma středoevropského křesťanství, projevem boží moci. Pozornost 'věnovaná krajině jako takové je minimální. Až na ncpatrné výjimky nepřinášejí popisy či zobnlzení konkrétní podrobnosti o té či oné krajině, ale spíše popisují či zobrazují dobový ideál, zatížený často až překvapivou neznalostí reálií. Sama kategorizace krásy bývá spjata s účelovostí. Krásný je spíše mladý než starý strom, kosená louka a pole než bažina či les. Křesťanská kultura v evropské oblasti revokuje částečně v období renesance některé starší antické podněty, ale v plné síle a cíleně se příroda jako motiv objevuje až v 17. století. Ukazuje se, že způsob vnímání a popisu či zobrazení krajiny je vyjevením stavu naší mysli. Ano - krajina jako stav mysli, krajina jako místo, umožňující hlubokou sebereflexi. Co všechno můžeme vnímat prostřednictvím krajiny? Krajina pro nás lidi může představovat projevený přirozený řád, tedy něco, co je zapotřebí nejenom k vnější stabilitě světa, ale i k naší vnitřní rovnováze. Dotýkáme se totiž něčeho, co jsme sami nevytvořili, co existuje, zaniká Foto B. Prokllpek ~'U9rr"(] DU1lflCB~ PODYJÍ. 3

6 ajeho ochranné pásmo. Tento základní dokument stanovil strategické i střednědobé a krátkodobé cíle a u rčil úkoly vedoucí k jejich naplnění. Je průběžně doplňován o další speciální přílohy, které podrob n ě určuj í metodiku managementu jednotlivých částí území. Samozřejmě, že všechny tyto dokumenty podléhají řádné oponentuře a schvalovacímu řízení, při kterém se angažují v zájmu objektivity i externí odborníci. Potěš ite l né je, že Správou NP Podyjí zpracovaný management pian se stal vzorovým dokumentem pro některá další velkoplošná chráněná území u nás. Ve smyslu zákona je území NP Podyjí rozděleno do tří zón ochrany přírody dle přírodovědných hodnot. Tento princip diferencované pé če o území se pochopitelně promítá do stanovených podmínek ochrany a intenzity a fo rmy managementových opa tření. Odstupňovaný režim ochrany se objevuje i v pravidlech daných Návš těvn ím řádem NP Podyjí. Zonace byla aktualizována po projednání s dotčenými obcemi během r Naši práci si nedovedeme představit bez kooperace s Radou NP Podyjí. Jedná se o poradní a iniciativní orgán správy NP. V praxi se pomoc tohoto téměř osmdesátičlenného sboru externích odborníků uskutečňuje především na úrovni konzultací, porad a terénních še t ření. Rada pracuje v něko l ika sekcích či pracovních skupinách jmenovaných ad hoc ke konkrétním p roblémům. Každoročně probíhá plenární zasedání, které má charakter hodnotící schůze. Mnozí č l enové Rady NP se přímo svou profesionální či n ností podílejí na výzkumu živé j neživé přírody NP Podyjí. Objem a výsledky dosavadních prací byly kladně hodnoceny na březnovém semináři k výs l edkům výzkumu v NP. Je dobré, že Podyjí je pro naši vědeckou veřejnost stále ješ tě magickou zemí nepoznanou, která čeká na své odborné zhodnocení. Jen pro ilustraci: za pět let bylo odevzdáno 131 zpráv z výzkumných úkolů, zpracovaných zejména i obnovuje se na zák lad ě principu, který postihuje i nás, jehož zřetelnost je však pro nás ve světě o v livněných materiálních vztahů a iluzí velice mlhavá. Proto snad člověk prožívá tak s i lně setkání e skutečnostmi, které mu zprostředkovává krajina. Nejde však často jen o dotek přirozeného řádu, ale i řád u člověkem ovlivněného a také toho, který se poté, co ustaly pří činy zásahu, opět navrací k p ůvodn í podobě. Jak schopnost dlou h odobě udrž it elně koexistovat s přírodou, tak schopnost obnovy je důvodem naděje mnoha lidských generací. Krajina Podyj í se skládá z mozaiky, v níž jsou zastoupena území zcela nebo takřka nedotčená, ta, která se vracejí zpět přírod ě i ta hospodářsky využívaná. Součástí Podyjí jsou i sídelní celky, které ho obklopují. Nejméně narušená příroda je ve vlastním kaňonu Dyje. Zde dosahuje krajina určité monumentality. Tento vjem je podpořen jak rozměry skalních masivů, které často strmě spadají až k řece, tak rozsáhl ými údolími s možností dalekých rozhledů, odkud lze tyto krajinné prvky vnímat. Členitost terénu Zvláštllí kouzlo poskytuje krajilla Podyjí i v zimě. Lesy lia extrémních suťových stallovištích zbavellé listí odkrývají lieobvyklé prů /zledy do skalllatého ka1ionu. Foto Bohumír Prokůpek 4 PODYJí

7 v oblasti geologie, geomorfologie, botaniky, zoologie, ale i společenských věd, což reprezentuje cca 2,4 mil. Kč celkových fi n ančníc h nákladů. Národní park Podyjí je v naší republice ojedinělým pří ro dn ím fenoménem. Jeho význam pro region je neoddiskutovatelný. Mnozí z kompetentních představitelů okresu Znojmo, ale i obcí a podnikatelských kru h ů si to již uvědomují, a to je dobře. Atraktivita Podyjí se z ačín á projevovat zejména v oblasti přijatelných forem komerčního cestovního ruchu, roste zájem především ze strany specializovaných cestovních kanceláří. I když Podyjí nebude nikdy m asově navštěvov an ý m chráněným územím, což lze z hlediska zájmu ochrany přírody jen uvítat, předpokládat mů žeme mírný nárůst návštěvnosti. To na sebe váže p otřeb u přiměřeného rozvoje souvisejících služeb v obcích ochranného pásma NP. Bohužel, vývoj v tomto ohledu není tak bou řlivý jako v pohraničních okresních centrech. "Pravidla hry" pro předpok l ádaný rozvoj v této čás t i regionu by mě l y stanovit i územní plány sídelních útvarů, které se v souč asn o st.i zpracovávají prakticky pro všechny okolní obce. Sluší se poznamenat, že za výrazné finanční podpory Ministerstva životního prostředí a Okresního úřadu ve Zn oj mě. NP Podyjí požívá ochranu v nejvyšší kategorii naprosto o právně ně a odborná veřejnost toto nikdy nezpochy b ňovala. Podyjí si "vydobylo" b ěhem své krátké existence své místo na slunci mezi "velkými bratry" Šumavou a Krkonošemi. Výhoda re l a t i vně malé rozlohy, absence osídlení uvni tř parku a málo komplikovaných vlastnických vztahů k půdě jsou snad příčinou, že i v řad ác h kolegů získal NP Podyjí nálepku téměř bezproblémového území. Bohužel tomu tak zcela a vždy není. Za samostatnou zmínku stojí vztahy národní park - obce, které jsou pochopitelně modelovány postoji místních obyvatel ke chráněnému území a ke spráa jeho poměrn á strmost umožňují z mnoha míst přehlédnout najednou několik údolních systémů včetně vlastní řeky, která krajině dává měřítko a vizuálně ji oživuje. Údolní niva pak u volňuje sevření skalních stěn a lesů, vnáší do údolí slunce i možnost vzhlédnout z něj vzhůru. Zvláštním prvkem jsou pozůstatky osídlení, na které narážíme podle řeky. Stavební torza, můstky či náhony, zbytky sadů, vše je pohlcováno vegetací a mění se v náznaky. P ěstní klíny, keramika, pozůstatky římských posádek, středověké hradní stavby, romantické pomn íčky a vyhlídky i zbytky hr a n i ční ho zabezpečení v nás u prostřed d ivoč i ny vzbuzují pocit, jako bychom byli v zakletém zámku a vytváří zvláštní atmosféru latentní lidské přítomnosti a plynoucího času. Mimo vlastní údolí jsou mimořádn ým krajinným prvkem vřesoviště. Jsou svou otevře no stí, širým výhledem a rozsetými balvany spolu s nízkou vegetací opakem lesních scenerií kolem řeky. Jsou i pozvolným přechodem ke světu lidí, Přírodnípamátka Havranické vřes o v iště. Podzimnískotská atmosféra ani nedává tušit, o jak významnou lokalitu, v níž se potkávají rostlilllié i živo čišn é druhy z biogeografických regiolili Alp, Karpat, Hercynika a teplé panonské 1II1.;IIY, jde. \)'U?11'l DU1)Í]CB~ PODYJí 5

8 vě jako instituci zajišťující zákonnou ochranu. Tyto postoje jsou č asto vytvářeny pod vlivem nedostatku informací o poslání NP a jeho významu. V této úrovni práce s veřejnos t í je třeba hledat na naší straně rezervy. Náprava by měla spočívat v rozličných formách osvě ty, zaměřené na různé zájmové skupiny a spolky působící v místě. Permanentní kontakty se starosty obcí a zastupitelstvy Správa NP Podyjí udržuje a vztahy se vyvinuly do podoby korektní spolupráce. Praxe však ukázala, že pouhá komunikace s představitel i obce nestačí. Svou roli jistě sehrává fakt, že obce očekávaly určitou podporu v podobě dotací ze strany našeho resortu či vyřešen í kompenzací za bývalé obecní lesy, které zůstaly na území NP ve státním vlastnictví. Přes proklamace představitelů MŽP se tyto záležitosti nepodaři l o zajistit. Správa se snaží plnit roli prost ředn íka mezi možnými zdroji finanční podpory (např. SFŽP) a obcemi či dalšími subjekty. Pro zatím však může pomoci spíše v rov in ě přenosu informací a metodické pomoci. Jsme si vědomi toho, že kvalita vztahu obcí k národnímu parku je do budoucna jedním z limitujících faktorů úspěšnosti našich snah. Spolupráce s dalšími partnery je též podmínkou kvalitní činnosti naší organizace. Tradičně dobrá spolupráce je s Policií ČR, předevší m zdejšími pohraničními jednotkami, které svou činností napomáhají při dohledu nad dodržováním podmínek ochrany. Obdobně i organizace Moravského rybářského svazu ve Znojmě a Vranově pomáhají při dohledu v rámci výkonu rybářské stráže, ale podílejí se i na řešení-některých úkolů v oblasti vědeckovýzkumné činnosti. Klub českých turistů jako zájmová organizace spolupracuje při navrhování a realizaci turistických a cyklistických tras. Naopak vztahy s okolními mysliveckými sdruženími, jejichž honitby částečně zasahují na území NP a jeho ochranného pásma, jsou ovlivněny podstatnými změnami v utváření honiteb v důs l edku platnosti nového zákona o myslivosti. Činnost Správy státního zámku Vranov, detašovaného pracoviště Památkového ústavu v Brně, která provozuje zříceninu Nový hrádek v 1. zóně NP, je příkladná. Způsob prezentace této nově zpřístupněné památky je plně v souladu s požadavky ochrany přírody a bez nadsázky může být ukázkou, jak provozovat památkový objekt v symbióze s přírodou a zároveň splnit očekávání návštěvníka. V této souvislosti je vhodné připomenout, že na zřícenině byla vybudována vyhlídka na jednu z nejkrásnějších partií parku. Výklad průvodce se neomezuje pouze na oblast kulturně-historickou, ale dává i informace o národním parku. I když územní příslušnost referátu životního prostředí Okresního úřadu Znojmo nepostihuje správní obvod NP, je průběžná součinnost nabíledni a vztahy jsou vskutku kolegiální. Obdobně i další orgán státní správy - Česká inspekce životního prostředí, pracoviště Brno - výrazným způsobem v rámci svých kompetencí podporuje činnost správy. Významnými institucemi, s nimiž je správa v téměř každodenním styku, jsou stavební úřady ve Vranově, Šumné a Znojmě. V rámci naší účasti ve stavebních řízeních se většinou daří ovlivňovat stavební činnost v ochranném pásmu NP v zájmu uchování tolik diskutovaného rázu krajiny ti stavební tradice sídel. Rakouská část Podyjí Rakouská partie Podyjí se nazývá Thayata1 a je chráněna formou přírodní rezervace. Rakouští kolegové pracují již několik let na přípravě projektu Nationalpark Thayatal, který by spočíval v rozšíření stávajícího chráněného území na rozlohu kolem ha. Sitůaci u našich sousedů však vážně komplikují vlastnické vztahy, především odmítavé postoje jednotlivých soukromých ma- Na schůzi o životním prostředí losefcink Na stole zteplalá linlonáda a pár okoralých chlebíčkti Výmluvy falešná obvinění z objektivní příči1ly Za oknem uviděl j sem v parku běžet zrzavou veverku za nimi totiž začínají sady a vinice se všemi svými civ ilizačn ími prvky, jako jsou betonové sloupky, závlahová potrubí či zbytky zemědělských strojů. Zde už je člověk přítomen. Vesnice navazují na okolní krajinu humny, která jsou stavebně nejméně změněna. Jestliže fasády do návsi se často honosí brizolitem, dvoudílnými okny a dlaždicovými obklady, humna jsou stále ještě zbytkem a pří starého svě t a. Malebným prvkem ve východní části území jsou pak vinné sklepy. I způsob vnímání krajiny a přírody zde má svou zjevnou historii. Vykopávky ukazují, že příroda byla na počátku lidem domovem. Středověk životní prostor rozdělil, ale sídelní celky byly úzce spjaty s přírodou rodními procesy, jak o tom vypovídají ornamentální motivy ozdob a fresek, kde jsou používány především prvky z rostlinného světa. Místa uctívání jsou skrze stromy a návrší spojena se vzdálenou minulostí, gotické sakrální stavby pak každému připomenou úzkost soumraku a slávu svítání ve starém hvozdu. Dotýkáme se zde, a pokud chceme, jsme součástí starých a základních věcí zemč. Jedno staré přísloví říká, že jen to jsme schopni myšlenkově obsáhnout. Krajina je stavem naší mysli, ale již jen některá nám umožňuje být romantiky a navracet se k tomu, z čeho jsme vzešli. A Podyjí nám to ' umožňuje - zatím. Lze si tedy jen přát, abychom z tohoto daru čerpali to, co je schopno nás přiblížit řádu a zdrojům života a uvědomili si, že ten, kdo je obdarován, má také povinnost obdarovat. B. Prokůpek 6 PODYJÍ

9 jitelů pozemků a náročnost požadovaného finančního odškodnění. Dosavadní více než pětiletá spolupráce s rakouskými kolegy z vládních i nevládních organizací spočívala především v průběžné výměně informací a přípravě společných odborných i kulturních akcí. Za zmínku stojí něk olikeré setkání ministrů životního prostředí na půdě přip ravo vaného bilaterálního NP, naposledy v červnu loňského roku. Naše strana však těžko múže přímo ovlivnit proces přípravy NP v Rakousku. Jedinou vhodnou a již ex istující formou je příklad, který je na rakouské straně v podobě našeho NP Podyjí uznáván. Perspektivy Co do dalších let? Především pečovat ve smyslu dlouhodobých cílů o svěřené území. Za strategický cíl je j istě možno označit podporu přirozených přírodních procesů, minimalizaci lidských zásahů a obecnou ochranu prostoru před nežádoucími antropickými vlivy. Zároveň je třeba respektovat právo občanů na poznání NP. Za tímto účelem musí Správa NP Podyjí výrazně zvýšit účinnost ekologické výchovy a styku s veřejností. Úkolem pro nejbližší roky je jistě zřízení návštěvnického centra v již zakoupeném objektu v Čížově. Zde se předpokládá instalace stálé expozice o NP Podyjí, zřízení d ispečin ku průvodcovské služby, provozování i nformační kance l áře a prodejny informačních a propagačních materiálů, ale i vybudování zázemí pro turisty. Správa NP bude nadále koordinovat výzkum území tak, aby výsledky sloužily bližšímu poznání a ve svém důs l edku přispěly př ímé ochraně NP. Uspokojivě se musí dořešit některé zásadní problémy, jako n apř. optimalizace průtoků v Dyji (zatím kolísají v důsledku ' špičkového provozu elektrárny ve Vranově), provoz vojenské s třeln ice v Mašovicích (vláda povolila i nadále provoz střelnice na okraji NP, nejsou však stanoveny žádné podmínky pro provoz). Jistěže zhodnotit dosavadní péči o NP Podyjí v širokých vazbách je obtížné. Snažil jsem se proto jen ilustrativně p řiblíž i t naši dosavadní práci. Přál bych si, aby byla veřejností pokud možno vždy chápána jako činnost veřejně prospěšná. z původn í, / ') Kreslil Jan Stekllk p řeváž1lě sudetské lidové architektury zůs taly zachované p ůdorysy obcí a zbytky drobných staveb v krajině. Boží muka ve Vratěníně. Foto Bohumír Prokůpek ~{[?IliJ Dllillr;~J PODYJí 7

10 Nové objevy v Národním parku Podyjí Martin Škorpík Objevování hodnot s třed n í ho Podyjí, jehož část je dnes chráněna Národním parkem, mů žeme datovat přinej menš ím od druhé poloviny 19. stol. Tehdy zaujala ně které místní vzdělance a badatele asi n ej vý razn ějš í p říro dní zajímavost širšího okolí - Ledové sluje u Vranova nad Dyjí. Vznikly tak první geomorfologické, klimatologické a botanické studie. V poslední čtvrti ně minulého století publikoval znojemský gymnaziální u či te l a botanik Anton Oborny velmi kvalitní práce, hodnotící fl óru širšího okolí Znojma. Vznik samostatného Československa utl umil aktivitu regionálních německy píšících au t orů a vzhledem k mnohým přírod ně atraktivním ob astem nového státu se na Podyjí tém ěř zapomně l o. Útlum bádání vrcholil v po v ál ečném ob dobí. Zadrátované p ohrani čí bylo hermeticky u zav řeno a kratičký vstup na propustku byl jen t rpěnou výsadou nemnoha zam ě stn anců státní ochrany pří rody. Těm několika lidem, kt eří zčásti znali a zčásti tušili velikost př í rodních hodnot Podyjí, se p od ařilo v roce 1978 dosáhnout vyhlášení Ch ráně n é krajin né oblasti Podyjí. Pod záštitou její správy se v osmdesátých letech začal y roz-. bíhat někte ré výzkumy. Ty zvýšil y věhlas území natolik, že jedním z praktic kých výsled ků výzkumu je i vyhlášení národního parku. Můžeme tak s nad sázkou říci, že n ejvětším - i když staronovým - objevem je p říroda Podyjí. V březnu letošního roku p roběh l ve Zn ojm ě seminář, hodnotící pě t let bádání v národním parku. Před plénem z azněly rovněž informace o n ěk te rých vý znamnějších objevech. Že i v p o z měněn é a prozkoumané kraj i ně s tředn í Ev ropy je možno zjistit dosud neznámé skutečnos t i, není žádným přek vapen ím. Jde spíše o uplat n ění metod, které ještě nebyly použity, a o intenzitu průzku mu. V následujících řád cích se zmiňme jen o těc h nejdůleži tějších. Neživá příroda Objevem celostátního významu jsou některé geomorfologické tvary v žulo vém Dyjském masivu na východním okraji území. Na uk l oněném východním svahu Českého masivu zde z mořských miocénních usazenin vystupují tzv. Úvaha o Podyjí Byl to zjara 1989 jakýsi n eskuteč ný zážitek, když jsem se. poprvé dostal s ing. Krejčím a ing. Skorpíkem za dráty do zakázaného pásma na území tehdejšího CHKO Podyjí. Sotva za naším autem zaklapl zámek na železné opon ě u Čížova, byli jsme v jiném světě : přírodě bez lidí, s jediným zvukem motorové pily kdesi daleko v lese. Pro oba dva pracovníky CHKO byla taková cesia rutinou. Pro mne pouhá občasná cesta do h rani čního pásma zanedbanými jihomoravskými vesnicemi byla vždy provázena ztišenou mluvou, vyplývající z pocitu jakési nezákonnosti, přitom smíšeném s vý lu čností. a z vědo mí jistě přítomn éh o lidského i psího oka všude za k eřem. Obojí opět zmizelo až s cedulemí "Hran i č n í pásmo. Vstup jen na povolení" za zády kdesi daleko ve vnitrozemí. Prázdná sil n i čka z Čížova d olů k bývalé celnici do Hardeggu a zbytky mostu, který dlouhá staletí spojoval oba břehy, byly menším dojmem než pohled z Masarykovy vyhlídky nad Hardeggem. Nejen fascinující hmota přemyslovského hradu, ale především na rakouském břehu v zahrádkách domů pok li dně v lehátkách odpoč ívající lidé, rakouský ryb ář stojící v Dyji p ře s n ě u pros tře d koryta a jakýsi tušený údiv Okraje Národlll71O parku Podyjí poskytují ideálllí P,/dllí i klimatické podmíllky pro villollradllictví. Přím o lia přírodilí památku Havranická vřes o v iště ve druhé ZÓllě liárodlll7/o parku tak navazuje intenzivllí zem ědělská krajina v okolíhnállic. Foto Bohumír Proklipek 8 PODYJí

11 ~'(f~rr(] DllTIfiCB~ ostrovní hory. Vznikly pomalejším zvě tráván ím žulového tělesa, kdy okolní materiál byl odnesen již ve tře tihorách. Takovou ostrovní horou je např. přírodní památka Pustý kopec nebo lokalita Na skále u Hnánic. Zde byla objevena další pozoruhodnost: dobře vyvinuté skalní mísy, jež vznikají chemickým zvě tráv áním žuly. Ve vrcholových čá stech svahu údolí Dyje a na plošinách nad údolím byly zj i štěny, zejména u Hnánic, Havraníků a Popic, unikátní žulové pseudoškrapy. Díky zvlášním typům selektivního zvět rávání se na Liščí skále u Podmolí vytvo řily skalní tvary typu "Tafoni", jejichž p říkladem je i malý skalní tunel. Pod Královým stolcem byl zachycen v údolním svahu asi 35 m nad dnešní hladinou Dyje zbytek štěrko pískové terasy. Další p růzkum této staré úrovn ě dna Dyje může přispět k odpov ěd i na zatím nejasnou otázku vzniku a vývoje údolního zářezu Dyje. Podobný význam bude mít i další výzkum Ledových slují. Měřen í svahových pohy b ů potvrdilo pokračující proces rozsedání skalního masivu podle od lu čn ých ploch a jejich pohyb do údol í. Čtyřle tým intenzivním speleologickým výzkumem bylo zmapováno zatím dvacet jeskyní, které představjí růz n é varianty puklinového, suťového a rozsedlinového typu. Nejdelší samostatný systém je přes 400 metrů dlouhý, hloubka jednotlivých systémů je až 30 metrů, ale výzkum stále pokračuj e. Ledové sluje, známé i svou jarní ledovou výzdobou, se tak z ařadily k nejrozsáhlejším pseudokrasovým systémům u nás a jsou jediným významným podzemním systémem v ortorulách. Dnes však můžeme již také směle prohlásit, že vedle pseudokrasových podzemních prostor se v národním parku nalézá i krasový systém. V závěru šíje skalního defilé Kozích stezek, jež obsahuje těleso krystalického vápence, prostupuje z údolí Klaperova potoka do údolí Dyje krasová puklina. Na této asi 50 met.rů dlouhé spáře je vytvořen aktivní krasový systém s podzemním tokem, miniaturní krasovou jeskyňkou a krasovým pramenem. Mineralogický výzkum území národního parku rovněž přinesl některá překvapení. Vzorky skalních laků na Ledových slujích obsahovaly povlaky ve nad tím, že na protějším břehu se objevili tři civi ln ě ob lečení lidé. Tehdy tyto dojmy snad převážily i nad velebností řeky, skal, údolí a lesů. Netrvalo však dlouho a vše se změnilo, i ten zbytek ostnatých drá t ů za Č ížovem už nevzbuzuje zvláštní pocit, který vzbuzoval jako nepatrná výseč železné opony, podporovaná mířícím samopalem pohranič n ík a. Je to lepší, a tak ani pan ministr nepo t řebuje propustku, když jede na kole do Hardeggu. Co však zůstává, je př í roda, uzavřená dlouhá desetiletí před lidmi, a problémy, které má a které ji ještě čekají. Vyhlášení CHKO Podyjí ajejí přeměna v Národní park před pěti lety byla nanejvýš potřebným a prozíravým činem, přes všechny obtíže a komplikace, které jsou s existencí Národního parku spjaté. V České republice není patrně zajímavější a maleb n ější území, na tak malém prostoru zachovávající tolik přírody. Pro přírodovědce je to území zvlášť zajímavé, na výrazně patrném rozhraní mezi teplým jihomoravským pannonikem a chladnou hercynskou Českomoravskou vysočinou, se zajímavými inverzemi mezi skalními stepmi na vrcholech a chladnomilnými formami v hlubokých zářezech, s Havranickým vřesov iš těm, Ledovými slujemi nebo starými lesními porosty na Brajtavě. Přitom přervaná tradice nejen osídlení, ale i výzkumu, který zde ostatně nikdy nebyl příliš podrobný, vede k nutnosti získání podrobných poznatků o všech problémech, jejichž řešení by pomohlo Národní park ajeho myšlenky zajistit. Není a nebude to jednoduché, ale je to nutné. Karel Hudec Foto B. Prokllpek ~'(J?J1'l Dllnn<B~ PODYJí 9

12 složení hydrosilikát, sírany a Ca - fosfát. Jde o druhý nález tohoto typu skalních laků na světě. Na Kraví hoře u Znojma byl v poloze ště rkopískových sedimentů nalezen - zatím bohužel jediný - vltavín. Nález v tomto místě může po vyhodnocení přispět k teorii transportu těchto minerá l ů z míst jejich dopadu. Živá příroda Neméně zajímavý a vzrušující je i výzkum živé přírody. Kompletní průzkum lesní a polopřirozené nelesní vegetace přinesl vědecký popis dvou endemitních asociací xerotermní keříčkové vegetace. Jsou to asociace Carici humiliscalunetum a Agrostio vinealis-genistetum pilosae, které jsou typické pro oblast znojemských vřesovišť. Výzkum flóry a vegetace byl koncipován dosti velkoryse a zahrnul rovněž rakouskou část Podyjí. Byly přitom zjištěny dva nové druhy rostlin pro celé území Rakouska, a to ostřice Carex pediformis a kavyl Stipa dasyphylla. Stabilitu přírodních poměrů v Podyjí dokládá fakt, že z více než I 300 druhů vyšších rostlin jich od prvního komplexního výzkumu, jenž byl završen před více než sto lety, nebylo znovu nalezeno jen přibližně dvacet. Mnoho dalších však bylo pro oblast západní Moravy nově zjištěno. Poblíž Hardeggu byly nalezeny například velmi řídké a ohrožené druhy - vstavač Orchis purpurea a kýchavice Veratrum nigrum. Další druh kýchavice Veratrum album roste na rakouském území poblíž Heufurthu. Za zmínku stojí i výskyt hlaváčku Adonis flammea u Popic a Šatova. I u nižších rostlin se podařil významný objev. V Ledových slujích byl nalezen lišejník Eudocarpon psorodeum, poprvé ve střední Evropě. Výzkum fauny měkkýšů jako skupiny živočichů se silnou vazbou k prostředí má velkou vypovídací hodnotu ve vztahu k minulému vývoji krajiny. Pod Kozí stezkou byly ve výkopové sondě objeveny ulity velkého plochého skalního hlemýždě Chilostoma achates. Tento druh je v současnosti endemitem vápencových Alp a v Podyjí žil ve starším holocénu (před pěti až desíti tisíci lety). Objevem velkého významu je zjištění výskytu horského druhu Discus ruderatus v Ledových slujích. Jeho přítomnost v nejchladnějších průrvách dokládá zdejší přirozený a nepřerušený vývoj lesní vegetace v poledové době, který se odrazil ve stabilním mikroklimatu této lokality. Na druhém pólu stanovištních nároků stojí hlemýžď Pupilla triplicata, který žije v teplé východní části národního parku. Po Pálavě a Moravském krasu je Podyjí jeho třetím výskytištěm u nás. Největší množství objevů bylo možno očekávat při výzkumu jednotlivých skupin členovců. Při jejich obrovském druhovém bohatství, obtížné rozlišitelnosti jednotlivých druhů a často speciálních metodách zjištění bylo nutné do výzkumu zapojit celou řadu specialistů. Tak například při jednorázové exkurzi arachnologů byly zjištěny čtyři nové druhy pavouků pro Českou republiku a padesát zde nalezených druhů je možno označit jako relikty prvního řádu. Dlouhodobý výzkum Ledových slují prokázal výskyt tří nových druhů pavouků pro území Moravy. Pozoruhodností teplých strání nad Dyjí je stonožka strašník dalmatský, která je občas nalézána ve sklepích a starších budovách na jižním okraji Znojma. Lokalitou nesmírného významu jsou Znojemská vřesoviště, bezesporu největší vřesovištní biotop u nás. Tento ostrov polopřirozené keříčkové vegetace hostí celou řadu druhů hmyzu, jež nenajdeme nikde jinde v celé republice. Krajina dětství za deště Jan Zahradníček V zeleném svitu lijáku husy stojí s krky 1II0dloslužebněpozdviženými k dávno očekávanému dešti Zas trávou voní hromu hlas a také bezzubá ústa rosniček si pochvaluj; že věštila dobfe... Zde odjitra do soumraku bývalo dále než od narození do smr/i a všechny věci se vynofovaly a zase potápěly do matečného louhu prvosti jak krystaly neskonalou záfivos/í planoucí - Potom však se začalo prázdnit v tvém srdci mezi stromy a mezi lidmi a kde ses těšil z klikaté stezky i z potokú krajánků, co neměly nachvat dnes v domě života mezi protilehlými dveřmi narození a smrti po chodbách rovných spěch a spěch... Teď ale prší /la všechny mé chvíle dobré na všechny mé chvíle zlé dolíky v písku pfetekly časem ztraceným a kapky v stříbrných pantoflíčkách mne doprovázejí na cestách bez krokti mne pfemlouvají hlasem svým beze slov abych s nimi odešel k bosým častim ke snídani s anděly a k pampeliškám, které se zapomněly zavřít čekajíce s rozkvetlými jabloněmi i s housá/ky v trávě velikonoční na můj poslední návrat... Ještě chvilku, má hvězdo jejíž svě/lo se vněnilo v lásku ještě chvilku, než po lávce přejdu nad potokem, do nellož listopad světa smetl trosky červenců starodávných a pak nic už nebude rušit proud blažené vzájemnosti probíhající od srdce k srdci 10 PODYJí

13 Jsou to například čtyři druhy motýlů z rodu Coleophora či denní motýl hnědásek podunajský. Havranické vřesoviště a přileh lé lesostepi v kaňonu Dyje jsou také dnes již pravděpodobně posledním významnějším útočištěm populace pakudlanky jižní. Náhodně zde byl chycen i velevzácný mravkolev Dendroleon pantherinus, nedávno zjištěný jako nový druh pro faunu České reubliky ze soutoku Moravy a Dyje. V řídkých borovo-dubových lesích při Ó okraji vřesovišť byly v loňském l'oce chyceny dva druhy brouků z čeledi krascovitých, které byly teprve v roce 1994 popsány jako nové pro vědu. K této čeledi brouků náleží i stepní druhy Sphaenoptera substriata a Paracylindromorphus subuliformis, pro něž jsou podyjské lokality zřejmě jedinými útočišti na našem území. Není v možnostech tohoto článku zmínit se jedno tlivě o všech nových a zajímavých nálezech. Můžeme snad jen stroze sečíst, že v nejvíce zkoumaných hmyzích řádech brouků, motýlů, dvoukřídlých a bianok řídlých a také v řádu pavouků bylo po pěti letech výzkumu zjištěno celkem 19 druhů nových pro území Moravy a 23 druhů nových pro Českou republiku. Jako druhy nové pro -- vědu byly z území národního parku Podyjí popsány dva parazitické druhy blanokřídlých a jeden druh dvoukřídlých. /- Výzkum dalších skupin živočichů nepřinesl žádné převratné objevy, přesto Kreslil Jali StekU k jsou výsledky dosti zajímavé. Teprve nedávno byl zaznamenán výskyt skokana ostronosého. Tento druh, podobně jako hraboš mokřadní, je dokladem pronikání vrchovinných prvků do středních a nižších poloh. Bylo ověřeno rozšíření užovky stromové a potvrzen předpoklad, že zdejší populace je největší v republice. Výjimečnost Ledových slují jako útočiště netopýrů potvrzuje šíře zjištěného druhového spektra i pětiletým výzkumem ověřená značná početnost populací. Vedle nových objevů tetlto článek bilancuje i pět let intenzivních výzkumných prací v Národním parku Podyjí. Vzhledem k tomu, že zejména v entomologii je výzkum spíše v počátcích, můžeme věřit, že další zajímavá zjištění na sebe nedají dlouho čekat. Foto B. Prokůpek Ó wa9li'\l Dll1)Ů(8~ PODYJÍ 11

14 Ekologické myšlení: pokus o sebereflexi po třiceti letech Erazim Kohák Ekologie - věda o celku - je slovo mnoha významů. Ani filosofická ekologie není zdaleka jedn ozn ač ný pojem, ač tu se na smysl slova zužuje. Když velmi nepře sně hovoříme o ekologickém myšlení čí dokonce hnutí, míváme na mysli hledání nosné představy o smyslu žití v celku života a svě ta. Tím se dnes potřebujeme zabývat. Totiž představa o smyslu života, která byla hnací silou novodobého hnacího rozvoje, již nosná není. Nejméně do dob Machiavelliho budovala evropská civilizace na před stavě, že smyslem lidského života je bezohledné individuální hromadění majetku a moci v boji každého proti všem. Tomu boji prý můžeme stanovit pravidla společenskou smlouvou, omezit ho pojetím lidských "práv", případně v něm uzavírat místní příměří. Hnacím motorem posledních č t yř století však zůstává před stava, že nejzákladnějším úkolem a posláním č lověka je míl stále víc. Právě tato představa se prokazuje jako zhoubná. Nejde jen o zjevné znečiš tění životního pro střed í, jehož úklid si buď můžeme nebo nemůžeme dovolit. Jde o to, že to, co již čtyři staletí považujeme za smysl života - program stálého s tupňován í početnost i a nároč nosti lidstva - svým úspěchem ničí tu příro du, na nížje lidská civilizace č i "kultura" závislá'. Ob dobně říms ká představa, že smyslem života je podmanit si svě t a vtisknout mu římsko u pečeť, zni č il a lidskou základnu řím ské civilizace a přivodil a její zánik. Tak jako Řím an é ve čtvrtém století, žijeme i my dnes na konci jedné velké civilizační epochy. Má-Ii tato civilizace najít druhý dech, po třebuj e především najít novou představu o smyslu lidského bytí - či pojmoslovím Josefa Vavrouška, novou hodnotovou orientacž2. Starému Římu nabízelo takovou novou hodnotovou orientaci křesťans t ví. V našem věku ji hledá a nabízí to, co vágně označujeme jako ekologické "hnutí". Jenže co vlastně zastávají všichni ti "pestří a zelení"3, které tím pojmem označujeme? V počátcích dnešního ekologického "hnutí" před třicet i lety nám to připadalo jednoznačné. Byli jsme přesvědčeni, že tu proti sobě stojí pro stě lidé dobré vůle a sobeč t í kořis tníci - a že všichni, jimž jde o záchranu přírody a o dobro lidstva, táhnou bez velkých řečí za jeden provaz. Mezi zastánci bezohledného kořistění tato jednota trvá. Mezi ochránci pří rody a lidstva však dochází k takovému názorovému tříbení, že není jasné, můžeme-ii vůbec ještě mluvit o jednom "hnutí". Je to trapné, ne však překvapivé. Všechna hnutí, která vý razně změnila tvář Evropy, prošla nejprve nadšeneckou fází, kdy se otázka jevila prostě jako střet dobra a zla, pak fází názorové tříbení a štěpení, až konečně našla svůj dlouhodobý druhý dech. I ekologické hnutí mě lo svou nadšeneckou fázi, pak fázi názorového tříbení a dnes vstupuje do tře tí, dlouhodobé fáze. Pokud máme najít druhý dech, potřebujeme si vytvo ři t předs tavu o tom, z čeho vycházíme, co nás rozděluje a co nás spojuje. To je, co chci načrtn ou t v tomto pokusu o sebereflexi ekologického myšlení. První, nadšenecká fáze ekologického hnutí se sebereflexí příliš nezabývala. Vznikla z šoku první zprávy Římkého klubu, Meze růstu 4 z knihy Rachel Carsonové, Ztichlé jaro 5 - a z uvědomění, že směr, který jsme považovali za "pokrok", vede ke zhoubě jak přírody, tak lidstva. Tehdejší ekologické hnutí se vyznačovalo předevš ím silným pocitem naléhavosti a nevybíravou dobrou vůlí. Co je třeba dělat, se zdálo jasné: p ře stat ničit, začít och raň o vat. Ekologické hnutí v této první fázi nemělo vyhraněné názory, avšak mělo své Ekologie jako věda Z diskusního č lán k u prof. ing. Václava Klause, CSc. ("Ropák roku a Den Země", Lidové novi ny ) vybírám jedinou pasáž: "Ekologie není věda, ale ideologie". S pojmem ekologie jako biologické vě d y je možno se setkat v roce 1866, kdy ho užil ve svém spise "Generelle Morphologie der Organismen" německý biolog (zoolog) a filozof Ernst Haeckel ( ), mimo jiné autor tzv. Haeckelova biogenetického zákona. Ekologii (v dnešním pohledu tzv. "klasickou ekologii") tehdy definoval jako vědu o vztazích organismu k okolnímu světu a stal se jejím zakladatelem (dnes je pojem "okolní svět " nah razen výrazem "životní prostředí "). Dokonce se ekologie Uako biologický vědn í obor) stala základem nauky o životním prost ředí. Samotný pojem ekologie (podobně jako ekonomie) je odvozen od ře ckých slov "oikos" (dům, obydlí, sídliště) a "logos" (slovo, přeneseně věda, nauka). Snad i proto Haeckel charakterizoval ekologii jako "ekonomii př í ro dy". Klasická Haeckelova ekologie předs tavova l a původně č i stou biologickou vědní disciplinu (každý biologický druh má své životní prostředí). Z odborného dnešního hlediska je již ekologie definována jako věda, studující vzájemné vztahy mezi živými organismy (druhy) na všech hierarchických úrovních fylogenetického žebř íčku a vztahy těc hto organi sm ů k jejich prostředí. Jde již o komplexně pojímaný interdisciplinární vědní obor s vymezeným předmětem zkoumání i metodami tohoto studia! Protože č lověk na současném stupni biologického a společens kého významu se stal nejintenziv n ěji působícím ekologickým činitelem globálního životního pro středí, má vazbu nejen k vědám biologickým, ale i společenským. Mluvíme o ekologii člověka z antropocentrického pohledu. Jako taková proto přis pí vá i k utváření vědecké h o svě tonázo ru a svým dosahem ovlivňuje také ideologii. Nicméně není ideologií! Vstupní informace o ekologii jako vědě jsou dnes k dispozici již pro žáky základních škol (Če rní k V.: Ekologie pro 9. ročník - pomocný al ternativní text pro uč ite l e, Hradec Králové, Informačně vzdělávací pedagogické centrum, 1992), pro středoškoláky v učebnici biologie (Stloukal M. a kol.: Biologie pro lll. ročník gymnázií. Praha, SPN, 1986), eventuálně pro středoš k oláky přip ravuj ící se k ma tu r itě v podkladech opakování a utřídění středoškolského učiva z biologie (Rozsypal S. a kol.: Přeh led biologie, Praha, SPN, 1987). O studijních podkladech pro vysokoškoláky by bylo zbytečné se rozepisovat. Vláda ČR schválila v roce 1992 jako oficiální a závazný dokument "Strategii vlády ČR o státní podp oře ekologické výchovy v České republice na 90. léta". Dodnes ji nenaplnila... Vladimír Srb 12 ESEJ

15 světce. Mezi ty bych nejspíše" započítal amerického filosofa Henryho Davida Thoreaua, pak ochranáře z přelomu století Johna Muiál, německého lékaře a filosofa Alberta Sweitzera a amerického lesníka Aldo Leopolda, autora obratu "myslet jako hora". Ti všichni shodně odmítali představu průmyslového imperialismu - jak komunistického, tak kapitalistického - že země není než zásobárnou surovin a že smyslem lidského bytí na zemi je podmanit si přírodu a podřídit ji potřebám stálého stupňování hmotné spotřeby. Podrobnostmi jejich názorů jsme se my, tehdy mladí ekologičtí nadšenci, příliš nezabývali. Ovšem i při jen letmém začtení vyvstanou mezi světci ekologie výrazné rozdíly. Henry Davidu Thoreauovi šlo při všem cítění pro přírodu především o člověka 6. Sdílel přesvědčení Jean-Jacqua Rousseaua, že člověk upadá jak přílišnou bídou, tak nadbytkem blahobytu. Na své lesní samotě u jezírka Walden hledal především způsob života, který by proti konzumnímu mít postavil prostě ono frommovské být. Jeho dnešní dědicové nejsou ani tak ochranáři a ekologové, jako zastánci dobrovolné st řídmosti. John Muir 7 sám prostě žil, avšak příliš se tím nezabýval. Šlo mu o přírodu samu. Byl přesvědčen, že volná příroda má svůj vlastní život a svou vlastní hodnotu, které je třeba och raňovat. Proto se angažoval v zakládání chráněných oblastí a v denících ze svých toulek divočinou se svým čtenářům snažil předat cit pro svébytnost přírody a úctu k ní. Muirovi dě dicové jsou především ochranáři a všichni, kdo usilují o ochranu volné přírody před lidskými zásahy. Albert Schweitzer 8 představoval zas něco zcela jiného. Jeho východiskem bylo mohutné vědomí drahocennosti všeho života. Všechno živé si váží svého žití, chce si je zachovat a hrozí se smrti. Nejzákladn ějším přikázáním proti Schweitzerovi byla úcta-ke všemu životu a aktivní úsilí o jeho ochranu. Ano, život se dostává do rozporu sám se sebou. Myš umírá, aby sova mohla žít. Schweitzer pro tento vnitřní rozpor života neměl vysvětlení. Byl však naprosto přesvědčen o poslání člověka tento rozpor překonávat. Pokaždé, když člověk zmírní utrpení či předejde smrti, i když jde jen o život kvítku či žížaly ve vysychající louži, podílí se na velikém zápase života se smrtí. Proto jsou dnes jeho dědici zastánci zvířat a všichni ochránci života. Aldo Leopold 9 též začínal schweitzerovským motivem rozšiřování okruhu etických ohledů z blízkého na vzdálené okolí jak na vodě kola. Zároveň však jedl maso a rád lovil. Nositelem VŠÍ hodnoty mu nebyl prostě jednotlivý život, nýbrž souhra celého biotického spo l ečenství. Škodná není prostě druh, který zabíjí, nýbrž druh třeba i býložravý, který ničí tím, že se vymyká svému \J'UJl1~ Dllufi<B~ Odkazy k literatuře I Pojmy "kultura" jako celek lidských činností a "příroda" jako celek života, v jehož rámci lidé budují svou "kulturu" užívá Josef Smajs ve studii Ohrožená kultllra J(Nakl. Zvláštní vydání, Brno, 1996), ve které shrnuje základní motiv všeho ekologického myšlení posledních čtyřiceti let - že "kultura" je závislá na "přírodě", avšak může "přírodu" natolik poškodit, že zn i čí svůj vlastní předpoklad a tím i sebe. Podle O. Fuldy Ubid., 10) má toto pojmosloví tu výhodu, že "nevstupuje do problematické roviny morálního přemlouvání". O dvě stránky dále J. Smajs dochází k závěru, že "je tedy na čase... začít kázat pokoru" (ibid., 12) - Lotus classiclis tohoto "systémového" přístupu je první zpráva Římského klubu, D. Meadows et al., The limits of Growth, o níž níže, poznámka 4. 2"... Chceme-Ii nejprve alespoň zastavit pokračující destrukci a pak učinit kroky k obnovení harmonie mezi lidskou společností a přírodou, musíme nejprve změnit své hodnotové orientace..." Vesmír 2/1992, cituje Jan Keller, Myšlení s Josefem Vavrouškem (GaG, Praha, 1995):30 3 Hana Librová, PestN a zelení (Veronica/D UHA," Brno 1994) předkládá ekologické myšlení ve vší tolerantní pestrosti, oproti různým "ekofundamentalistům", kteří prosazují určité ekologické dogma jako výlučně správné - Citát na titulní str. 3, který autorka uvádí jako "Starou modlitbu", je ve skutečnost i parafráze první věty z Epiktetova Enchiridioll. 4 D. Meadows et a/., The Limits of Growth (New York, Oxford U. Press 1972): výtah z nedostupného českého překladu B. Moldana in" Nováček a Huba, eds., Sok z prosperity (Nakl. UP, Olomouc, 1995), 9-18, spolu s výběrem textů ze systémových přístupů k ekologické problematice. "Systémové" přístupy představují objektivizaci ekologického myšlení, ke které se s oblibou uchylují lidé navyklí spolehlivé jistotě toho či onoho "vědeckého světonázoru". Nepochybně mají svou důležitost, např. u Aldo Leopolda, avšak ve výlučném užití vedou k protikladu, na který jsme poukázali v poznámce I výše. 5 Rachel Carson, Silent Spring (Boston, Houghton Miff1in, 1962): český překlad, Tiché jaro, byl údajně připraven k vydání v roc~ 1968, avšak rozmetán po sovětské okupaci. Z perspektivy "budování komunismu" se představa ekologického přehodnocení konzumní orientace vždy jevila stejně nepřijatelnájako z perspektivy "budování prosperity". IIustrač1I ífoto S. Hrubý ESEJ 13

16 místu ve spo l ečenství všeho života. Škodnou mohou být přemnožen é ovce, které n i čí porost a s ním biotop, a ne draví ptáci, kteří udržují stav ovcí na udržitelné úrovni. Již mezi světci ekologického hnutí jsou tedy podstatné názorové rozdíly,. avšak v první fázi jako by na tom nezáleželo. V té fázi totiž šlo o prvotní roz por mezi těmi, kdo chtěli čelit ekologické krizi, a těmi, kdo ji popírali. Dnes už skuteč no st ekologické krize mohou popřít jen ti, kdo ji buď z neznalosti nebo ze zištných zájm~ odmítají vzít na vědomí. Mezi odpovědným i vědci a vyspělými vládami po celém světě panuje zásadní souhlas, že nejde jen o kosmetické znečiš tění, které by bylo "cenou pokroku". Samy naše předs ta vy o "pokroku" představují hodnotové zaměření, které nás stále rychleji vede ke zn ič ení předpokladů lidského života. Je třeba "ochraňovat přírodu" - jenž~ co vlastně to znamená? Snad nejvýrazněji se nabízí před stava trvale udržitelného života - tedy žít tak, aby nároky, které na přírodu klademe, nepřesahovaly možnosti sebeobnovy. Důvody jsou tu hmotné i morální, protože chamtivost je zhoubná ekonomic ky i morálně. Pro člověka je být důlež i tější než mít. Tento přístup, který zastává na př. vicepresident Spojených s t á tů, Albert Go re,1o se soustředí na trvalou udržitelnost života. Je to přístup v podstatě antro~ pocentrický, avšak nezdůrazňuje údajné lidské výsady či "práva", nýbrž lid ské povinnosti ve vztahu k přírodě. Ano, dobro člověka je smyslem lidského konání. Jenže "dobro" neznamená jen spotřební úroveň a "č l ověk" nezname ná jen dnešní obyvatele nadspotřebního světa. Dobro znamená i život v nena- Duše Aleš Sumec Na n;zné způsoby zkoušejí si tělo ptáci uktytí ve výklencích sv.ých živou; Je také celý jejich den a možná prudší rok Velké je jejich umění Jak v kapkách stříbra obživlého krajina všude shledává svůj obraz v tělech tvorů Sít" prostupnosti prostírá se Je to duše Všechno se náhle stalo pnizračn.ým a v dechu spolu bydlí Ilustrační/oto S. Hrubý 14 ESEJ

17 rušené přírodě a člověk znamená i miliardy bědných po ceiém světě, nejen dnes, nýbrž i d l ouhodobě. Účelem tedy není jen zajistit uspokojení hmotných potřeb, nýbrž vytvoření životního prostředí, ve kterém člověk může nejen žít, nýbrž humánně a udržitelně žít. Je však možné považovat člověka za "vyšší", privilegovaný ž i vočišný druh a vyhnout se zhoubnému "panskému postoji" ve vztahu k přírodě? Mnoha och ran ářským myslite l ům se to jeví jako protiklad. Ti považují rovnoprávnost všeho života za jediné možné východisko. Člověk není "pánem tvorstva", nýbrž jedním z rovnoprávných občanů společenství všeho života. Tento postoj zaujímá na př. Paul Taylor ll, následovník Alberta Schweitzera. Taylorův pří stup bývá označován jako biocentrický: zdrojem vší hodnoty a smysiem všeho usilování není člověk či lidstvo, nýbrž bios, život, všechen život, každý život. Taylor tento postoj rozvíjí filosoficky a opravňuje kantovskými vývody. Úcta k životu je podle něho kategorický imperativ, morální a zobecnitelný. Představa lidské nadřazenosti se Taylorovi jeví jako primitivní předsudek. Jen rovnoprávnost je demokratická a mo rálně ospravedlnitelná. Z rovnoprávnosti všeho života pak vychází celá řada následků. Jedním je vegetariánství: úcta k ži votu není slučitelná s nesmírným utrpením, kterému zvířata podrobujeme v "masném průmyslu". Není slučiteln á s rasismem, s diskriminací, s otroctvím - a to ani tehdy, když oběti jsou jiné cítící bytosti. Není slučitelná např. se zabíjením zvířat pro kožešiny tam, kde jsou k dispozici teplé syntetické oděvy. Jsou i lidé hluboce přesvědčení, že úcta k životu není slučitelná s jakýmkoliv zákrokem proti životu, na p ř. s kontracepcí či interrupcí. A tu vyvstává otázka: je láska k životu slučite l ná s přemnožováním, které vede k utrpení a nakonec povede k populačnímu kolapsu s katastrofickými vedlejšími následky pro mimolidský život? Z takových úvah vyvstává postoj obvykle označovaný jako ekocentrismus. Nejde o jednotlivé životy: jde o biotický celek, který život podmiňuje. Slovy Aldo Leopolda, jde o "stabilitu, integritu a krásu biotického spo l ečenství.,,12 Filosof J. Baird Callicott 13, který se s poněkud problematickým oprávněním pokládá za pokračovatele Aldo Leopolda, považuje jak Goreův etický antropocentrismus, tak Taylorův schweitzerovský biocentrismus za pomýlené, protože oba vycházejí ze zápasu jednotlivých životů s utrpením a smrtí. Jenže utrpení a smrt náležejí k životu. Není zdrojem ekologické krize právě úsilí o bezbolestný, neomezený život? Záchrana ekosystému vyžaduje přijetí biotického celku se vším všudy. Nevystačíme s individuálním ekologickým omezováním, s recyklací lahví a úsporou energie. Je třeba postavit dobro celku na první místo. Hluboce konzervativní myslitel Garrett Hardin 14 z toho pak odvozuje důsledky. Nestačí se obracet na individuální svědomí. Je třeba změn i t společenský systém pevnou rukou, abychom omezili n iče ní ekotopu. Je třeba skoncovat s pomocí třetímu světu a ponechat to válkám, hladu a moru, aby přirozeným způsobem vyřešily problém přelídňování. Podle ekocentri sty Hardina je Taylorova biocentrická "úcta k životu" hrozbou celému ekotopu. Není divu, že biocentrista Tom Regan zas označuje Hardinův přístup za ekofašismus. Albert Gore odmítá jak ekocentrismus, tak biocentrismus jako zavádějící a zhoubné. Nejde jen o to, že se n ěkteří ekologové "hádají mezi sebou". Informovaní lidé dobré vůle po celém svě tě se dnes shodují, že stojíme před ekologickou krizí dramatických rozměrů. Jde však o zásadně odlišné představy o tom, co by před s tavova l o ře še n Í. Je pak vůb ec možné ho v ořit o ekologickém "hnutí"? 6 Henry David Thoreau ( ), "Walden" a "Walking" in H. S. Canby, ed., The Selected Works of Thoreall (Houghton Mifflin, Boston, MA USA, 1975). Ve druhé fázi tyto postoje rozviji na př. Duane Elgin v knize Voluntary Simplicity: An Ecological Lifestyle that Promotes Personal and Social Renewal (Bantam Books, New York NY USA, Cf. též esej Shreder-Frechettové ve sborniku Závod s časem (Praha, Torst, 1996). 7 John Muir ( ), WildemessEssays (Peregrine Books, Salt Lake City, UT USA, 1980) a A Thollsand Mile Walk to the Gulf (Houghton Mifflin, Boston MA USA, 1916). V druhé fázi na Muira navazují ochranářští ekologové, na př. Roderick Nash, Wildemess alld the American Mind (Yale U. Press, New Haven CT USA, 1982) a také Erazim Kohák, The Embers and the Stars (Chicago U. Press, Chicago ll USA, 1982). 8 Albert Schweitzer, Civilisation and Ethics (London, 1923), výňatek ve sborniku Závod s časem (Torst, Praha, 1996) YAldo Leopold ( ), americký lesník a první profesor ekologie, zvl. "Land Ethic" v A Sand Cozmty Almanach (Oxford U. Press, New York NY USA, 1987), český pře klad ve sborniku Závod s časem, pozn. 6 vý še. Cf. též Susan B. Flader, Thinking like a Mountaill (U. of Missouri Press, Columbia MO USA, 1947) 10 Albert Gore, Earth in the Balance (Penguin Books, New York NY USA, 1992), český překlad Země na misce vah (praha, 1995). Kniha nese charakteristický podtitul, "Ecolo gy and the Human Spirit", "Ekologie a duch lidství". II Paul Taylor, Respect for Nature (Princeton NJ USA, 1986). Autor je profesor filosofie a. předni zastánce biocentrismu ve Spojených státech. Důsledky pro ochranu mimolidských zviřat rozvádějí Tom Regan, The Ca~e for Anilllal Rights (U of California Press, Berkeley CA USA, 1983) a Peter Singer, Animal Liberation (The New Review, New York NY USA, 1975) 12 Aldo Leopold, op. cit., poznámka 9 výše. 13 J. Baird Callicott, "the Conceptual Foundations of the Land Ethic" in Companion to A Sand County Almanach (U. of Wisconsin Press, Madison WI USA, 1987) a "Ani mal Liberation: A Triangular Affair", Environmental Ethics 2.4 (Winter 1980). Autor je profesor filosofie a předni zastánce ekocentrismu ve Spojených státech. 14 Garrett Hardin, Naked Emperors: Essays of a Taboo Stalker (Los Alto, CA, William Kaufman, 1982) a Monagillg the Common (San Francisco: W. H. Freeman, 1977). WCl ~rr'l DUTJikr;~ ESEJ 15

18 Tu vstupuje ekologické myšlení do třetí fáze, ve které si místo prvotní naivní jednomyslnosti a místo tvrdošíjných rozporů druhé fáze začínáme uvědomovat rozporuplnou jednotu našich protikladů. Poukázal bych na text, který obvykle nepovažujeme za ekologický, totiž dialog oráče se smrtí v dramatu Jana z Žatce, Der Ackermann aus Bbhmen. 15 Oráč oplakává ztrátu své mladé ženy a vášnivě vyznává schweitzerovskou lásku k životu. Pán Smrt - v němčině rodu mužského - prokazuje závislost života na smrti. Život je dění, ne navždy zmrazený stav, a žití je možné jen tam, kde věci pomíjejí. Jak oráč, tak Smrt mají pravdu. Protiklad se neřeší vítězstvím či kompromisem. Vyvstává z něj rozporuplná jednota. Již z domýšlení antropocentrismu, na př. u Gora, je zjevné, že krátkozraké, sobecké kořistnictví nadspotřebních zemí je neudržitelné. "Vždyť člověk není ostrovem," pěje alžbětinský básník John Dunne. Nemá-li se život ochudit a zničit, sebezájem se nutně rozšiřuje na všechno, co je člověku milé, i na všechno, co sdílí jeho život, dnes i v daleké budoucnosti. Život neznamená jen hmotnou spotřebu, nýbrž lidskou kvalitu života v lásce a v ú ctě ke všemu bližnímu. Osvícený "egoismus" se stává altruismem, antropocentrismus přerůstá do biocentrismu. Podobně se rozšiřuje i biocentrismus, třeba v případě Paula Taylora. Ano, každý život je drahý, avšak úcta k životu nemůže znamenat prostě neomezené rozmnožování životů. To bychom za vzor života museli považovat rakovinný nádor. Úcta k životu nutně zahrnuje i péči o podmínky života a soužití s druhými. Jedinec je možný jen v celku. Život zůstává dobrý jen potud, pokud přijímá omezení potřebami společenství všeho života. Od lidstva v jeho svobodě to požaduje ochotu přijmout odpovědnost za omezování spotřeby i početnosti. Biocentrismus domyšlený do důsledků přerůstá v ekocentrismus. Avšak ani ekocentrismus se nedá omezit na neosobní představu " stability a integrity" systému. Jistě, ta stabilita a integrita jsou předpokladem života všech jedinců. Jenže dobro, které systém umožňuje, mohou prožívatjenjedinci. Jen jedinci se radují, jen jedinci trpí. Pokud by na jedincích opravdu nezáleželo, jak si myslí lidé jako Garrett Hardin, pak bychom nemohli odůvodnit ani úsilí o dobro celku. ostatně takové úsilí by ani nebylo možné. Pokud za ochranu celku nepřevezmou odpovědnost jedinci - i zcela konkrétně, třeba recyklací lahví a zhasínáním světel - pak by jediným řešením byla ekodiktatura a o diktaturách víme ze zkušenosti, že vedou k pravému opaku toho, co prosazují. Myslit potřebujeme globálně, jednat můžeme jen lokálně. Tím se v určitém smyslu vracíme k začátku, byť na výrazně vyšší úrovni. Ano, jde o to vyburcovat lidi zaslepené pohodlností a chamtivostí k účasti na řešení ekologické krize. Je to i v lidském zájmu: spotřební exploze ničí jak předpoklady života na zemi, tak vlastní lidství konzumentů. Nestačí se však omezit na život lidský. Nedílně sem náleží i touha všeho živého po životě. Člověk nachází své naplnění v sebepřekračování v úctě a lásce ke všemu životu. Avšak nestačí jen ochraňovat život. Je třeba pro život vytvořit stabilní a integrální biotické společenství, a to je možné jen za cenu individuálního sebeomezení. Egoismus je abstrakce: skutečnost člověka je ve společenství všech bytostí. Jenže hodnotu tohoto společenství vytvářejí jedinci svou aktivní účastí. Všechno svouvisí se vším. Záchrana života na zemi je kruhová záležitost. Přesto tento kruh není circulus viciosus. Má svůj střed, okolo něhož se vše otáčí, v jednom základním uvědomění - že smyslem života je být, ne mít. 16 Ekonelogické rozpočitadlo Jiří Žáček PNroda nám zobe z ruky! Sláva - hollšt~ jen houšť! A co zbude pro pravnuky? Heslo: Po nás poušť! 15 Johann von Saatz, Der Ackermann aus Bďhmen, český překlad Jaromíra Povejšila, Oráč a Smrt (Vyšehrad, Praha, 1994). Jan z Zatce byl úředníkem na radnici Nového města pražského, mluvil česky, avšak psal německy. Text vznikl někdy krátce před rokem Co znamená myslit ekologii druhým dechem lehounce předvádí na př. gorila guru v knize Daniela Qunna, Ishlllael (Bantam Books, New York NY USA, 1992), avšak nejvýrazněji, slovem i činem, zakladatel Společnosti pro trvale udržitelný život Josef Vavroušek (q. v., pozn. 2 výše). Nadácia Daphne Daphne Nadácia pre aplikovaný cnvironmentálny výskum, ktorej vznik sa datuje len od roku realizuje množstvo aktivít, medzi ktorými by sme chceli upozorniť na vydávanie časopisu Daphne. Niektorí naši priatelia či spolupracovníci z Ceskej republiky ho už poznajú. V rámci dobre sa rozvíjajúcej spolupráce s Veronicou máme možnosť uverejňovať príspevky zo Slovenska v časopise Veronica. Chceli by sme vás prelo aj informovať o možnosti publikovať v časopise Daphne, respektive o možnosti ho odoberať. Príspevky v časopise Daphne sú viazané na oblasť ekológie a životného prostredia. Zameriavame sa na sprostredkovanie výmeny informácií a kontaktov medzi vedeckými pracovníkmi, pracovníkmi štátnej ochrany prírody a člen mi mimovládnych ochranárskych organizácií. Vytvorenie takéhoto komunikačného mostu je nevyhnutné pre účinnú ochranu prírody. Za prioritu považujeme rozvoj aplikovaného environmentálneho výskumu a jeho prepojenie na praktickú ochranu prírody. Casopis vychádza dvakrát ročne. Cena jedného čísla je 15 Kč. Príspevky do časopisu je najvýhodnejšie posielať na diskete v lextovom editore MS Word, T602. prípadne v ASCII (plus jednu vytlačenú kópiu). Clánky móžu byť doplnené grafmi, fotografiami, či kresbami. Redakčná rada si vyhradzuje právo na úpravu príspevkov. Príspevky, ako aj objednávky časopisu zasielajte na adresu nadácie Daphne - Studenohorská 47, Bratislava, teufax: Andrea Viccníková 16 ESEJ

19 Krajilla pod Pálavou je typickou villařskou oblastí. Každé ročllí období má tady svůj pllvab, ale podzim bývá posvěcell hojností úrody. Foto Vilém Reichmallll Víno není vinno (Nejen o dobrém víně, ale také něco z historie a o ekologickém vinařs t ví) Věra Fojtová Dobré víno tvoří dobrou krev, dobrá krev je předpokladem dobré nálady, dobrá nálada p řináší dobré myšlenky, dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům, dobré skutky dělají člo v ěka člověkem. (2 moudrosti starých Čechů) Jedna z p ověstí o pův odu vinné révy vypráví, že Dionýsa přepad l i jednou uprostřed nevi nné hry Titáni, n epřá te l é olympských bo hů, zaživa ho rozsápali a kusy jeho t ěl a rozházeli po celém širokém okolí. Ale Athéna, b o h y n ě moudrosti, našia j eště pulsující srdce, zved la ho ze země a zahrabala v půdě. Ze srdce prý vyrostl keř vinné révy, který nikdy nevyhyne. Tolik pověs t. Avšak pro zj i štěn í skut eč ného původu révy vinné je p otře b a seriózních historických a věd ec k ých d ok ladů. Archeologové tvrdí a svými nálezy dokládají, že vinná réva byla na svě tě dřív než č l ověk. Už v mladší d obě kamenné okusili lidé opojnou c huť zkysa Životní prostře dí a volby Bedřich Moldan si v povolebních komentářích posteskl, že se životní prostředí nestalo tématem letošních voleb. Koalice prý nedokázala využít reálných zlepšení, kterých Ceská republika v mnoha parametrech dosáhla. Stejně legitimní však může být tvrzení, že ani opozice ve volební argumentaci nevyužila mnohých dílčích i systémových chyb, které vláda u dělala (za všechny jenom podpora přímotopných elektrických systémů a neefektivní plynofikace kdekoliv pod praporem čistoty ovzdljší). V procentech, které koalici chybějí k většině, však moh '10 hlasování ekologicky orientovaných voličů zahrát významnou roli (zvláště při výpadku Strany zelených), i když se o životním prostředí mnoho nemluvilo. Václav Klaus soustavným bagatelizováním nejen tohoto tématu, ale i ekologie jako odborné discipliny, nesporně ztratil pro ODS řadu voličů (k tomu přispělo i loutkové fungování rezortu životního prostředí pod vedením ministra Bendy). Ne všichni skončili u ODA, která na poslední chvíli rozesílala svůj ekologický program podepsaný zvučnými autoritami či u KDU-CSL, v níž se pomalu profiluje vlivnější skupina akceptující životní prostředí. Nikoliv nevýznamná část občanú dala nakonec zřejmě svůj hlas SD-LSNS nebo CSSD, kteří se v kampani s ekologií nejvíce oháněli. Svobodní demokraté podivně naložili s Vavrouškovým odkazem a po zásluze prohráli. U CSSD nemůže nikdo vědět, nakolik to myslí se svými prioritami v oblasti ži votního prostředí vážně. Petra Buzková se o téma začala intenzivně zajímat před dvěma lety a důkladně ho dokázala využít. I když mnohé nasvědčuje tomu, že nešlo jen o předvolební guláš, není v této st raně mnoho osobností, o něž by se mohla výraznějš í ekologická politika opřít. A to odhlížím od excesních prohlášení, jaké například učinil Miloš Zeman o nutnosti okamžitě postavit dálnici do Ostravy poté, co se jeho volební autobus zdržel v zácpě. O čem však tyto volby rozhod n ě nebyly? Nebyly o kandidátech za jednotlivé volební kraje. Před voličem se tři dny před volbami ocitly dlouhé seznamy jmen, které mu nic neříkaly. Většina neznala ani bývalé poslance parlamentu. Nedostala vůbec žádnou orientaci pro volební preference. A na příklad u životního prostředí můžem e ilustrovat, jak rozdílné postoje mohou být uvnitř jednotlivých stran. Vezměme jen jihomoravskou kandidátku ODA s protipóly Dlouhým a Hofhanzlem. Volby nebyly o důkladnějších obrysech programů politických stran v jednotlivých odvětvích a už vůbec ne o regionální politice a prioritách pro jednotlivé oblasti republiky. Koalici se tvrdě vrátila arogance, s jakou odmítala všeobecnou diskusi o dlouhodobé politice jednotlivých resortů s odkazem na to. že vše vyřeší trh. Občan bez informací nemohl sám soudit. ale mohl pouze věřit: buď nekriticky sebevědomé a přitom nejednotné vládě nebo často oprávněně kritizující opozici. Souhlasím s Bedřichem Moldanem. že značná část našich spoluobčanů (napříč spektrem volebních preferencí) má k životnímu prostředí kladný vztah a dodávám, že je ochotna pro změnu i nčco konkrétního udčlal Většina ale rozhodně není nakloněna radikálnějším řešením, která by omezovala pohodlí a navyklý standard. Chceme-Ii tedy společenský konsensus, nezbývá než jít cestou malých, leč jasně směrovaných a systémových kroků v legislativě, dankh, subvenčních či regulačních opatřeních, ale také v daleko artikulovanější prevenci výchovou a ve vytváření většího prostoru pro iniciativu občanů, obcí a regionů. Věřme, že nová sněmovna a nová vláda skončí s ideologizací tématu životního prostředí a začne s občany věcnou. otevřenou diskuzi. Ostatně, v mnoha oblastech nepůjde o víc než o harmonizaci s evropskou legislativou nebo o přihlédnutí k trendům, které se už před mnoha lety prosadily ve vyspělých zemích. Miroslav Kundrata ~~~Jl~ Dll1JíJC8~ REPORTÁŽ 17

20 né šťávy z bobulí a později se naučili i víno vyrábě t. Podle nálezů se už před šesti tisíci lety na území Iránu nebo Afghánistánu a s největší pravděpodobností i ve východní Číně pěstovala vinná réva. Okolo roku př.n.i. bylo na vysoké úrovni vinařství ve staré Asýrii a v Babylónii. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii se dá hovořit Už o vyspělém vinařství. Z Řecka se rozšířilo do Itálie, na Sicílii a do Černomoří, odkud jsou známy nálezy amfor se zbytky vína a peciček na Krymu, v povodí Donu a v Besarábii, které pocházejí ze 7. století př.n.i. Zásluhou Římanů se réva rozšířila do všech římských kolonií. Archeologických nálezů z našeho území je poměrně málo. Mezi nejcennější patří vinařské nože z Mikulčic a Starých Zámků u Líšně, středověké révové pecky z Brna, z Mikulčic, z Olomouce, z Opavy, z Chrudimi a z Havlíčkova Brodu. Velmi zajímavý je i nález terásek na jižním svahu pražského hradního vrchu, kde zřejmě byla vinice. Je to pravděpodobně nejstarší doklad o existenci vinařství na českém území. Vinařské oblasti moravské Základním zdrojem informací o členění moravské vinařské krajiny ve středo věku je berní rejstřík, zvaný lánový, který byl sestaven v markrabství morav ském v letech V moravské krajině byly ve středověku pěstovány vinice ve třech krajích: znojemském, brněnském Uihomoravském) a hradišťském. Z tohoto základu se později vyvinulo rozdělení na vinařské oblasti znojemsko-mikulovskou, hustopečsko-hodonínskou a bzenecko-strážnickou. Základem úspěchu při pě- -- Výsledky kontroly ekologického zemědělství v roce 1995 Nezávislá kontrola ekologického zemědělství působí od Toku 1993, kdy bylo kontrolováno 83 subjektů s celkovou výměrou 6728 ha. 'V roce 1994 to bylo již 130 subjektů s výměrou I I 335 ha. Konečně v roce 1995 bylo kontrolováno 170 subjektů s výměrou 1427I ha. Stinnou stránkou roku 1995 byl velký počet udělených sankcí (50, zatímco v roce 1994 jen 12, a v r ). Zčásti to bylo způsobeno tím, že řada podniků se souběžnou produkcí opominula zpřísnění směrnice a použila stejnou odrůdu v konvenční i ekologické části podniku, zčásti zpřísněným posuzováním dodržování ustanovení Metodického pokynu pro ekologické zemědělství (směrnice). Dva subjekty byly vyřazeny z ekologického zemědělství (jde o nejvyšší sankci - podnik již nikdy nemůže získat právo označovat své produkty jako bioprodukty) proti jednomu podniku v roce V roce 1995 byl systém kontroly a certifikace ekologického zemědělství v ČR akreditován mezinárodní organizací lfoam (lnternational Federation of Organic Agriculture Movements - Mezinárodní federace hnutí organického zemědělství) a současně byla zahájena akreditace u Evropské unie (EU upravuje podmínky pro ekologické zemědělství vlastním zákonem). Uznání naší produkce z roku 1995 v zemích EU bylo dosaženo díky příznivému výsledku supervize pověřené kontrolní organizace BKB (Bioland Kontrollstelle Bayern). Od I. ledna 1996 platí nové, zpřísněné znění Metodického pokynu pro ekologické zemědělstvi, respektující podmínky akreditace IFOAM. Hlavní změnou je zkrácení přechodného období na dva roky (původně tři roky, půlroční absence používání nepovolených prostředků p řed zahájením přechodného období zůst ává zachována) a dále to, že produkty z přechodného období nadále nebudou certifikovány (jsou považovány za produkty konvenční). Roman Rozsypal Počet kontrolovaných subjektů a jejich struktura I. Producenti (prvovýrobci - zahrnuje i subjekty které jsou současně i zpracovatelé): a) soukromí zemědělci - I 16 subjektů ,34 ha - průměrná výměra 36,39 ha Ekologicky obděůívanou a ošetřovanou vinici poznáte lia prv/lí pohled podle zatrav/lěných meziřádků. Zatravllění meziřádku trvá tři roky a během tohoto období vznikají ve vinici pro řadu užitečných orga/lismů kvalitní bylinná společenstva. Po liásledném zaorá/lí se vytvoří humus, který drií vlhko a půda je vzduš/lá, kyprá a pmž/lá. Foto JiříDobrovolný 18 REPORTÁŽ