PR ZLATÁ LOUKA VÝSLEDKY INVENTARIZAČNÍHO PRŮZKUMU MOTÝLŮ S DENNÍ AKTIVITOU (LEPIDOPTERA, ZYGAENOIDEA, HESPERIOIDEA, PAPILIONOIDEA)

Transkript

1 VÝSLEDKY INVENTARIZAČNÍHO PRŮZKUMU MOTÝLŮ S DENNÍ AKTIVITOU (LEPIDOPTERA, ZYGAENOIDEA, HESPERIOIDEA, PAPILIONOIDEA) PR ZLATÁ LOUKA (VÝSLEDKY ZA VEGETAČNÍ SEZÓNU 2009) Jaroslav Zámečník Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, , HRADEC KRÁLOVÉ, j.zamecnik@muzeumhk.cz 2009

2 Na fotografiích na titulním listě jsou zobrazeny následující druhy: - modrásek modrolemý (Lycaena hippothoe) - perleťovec kopřivový (Brenthis ino) - okáč ječmínkový (Lasiommata maera). 2

3 ÚVOD V roce 2009 byl na základě objednávky CHKO Železné hory, proveden lepidopterologický průzkum maloplošného chráněného území PR Zlatá louka u obce Podmoklany (okres Havlíčkův Brod, číslo středoevropského síťového mapování 6260d). Průzkum byl zaměřen na druhy motýlů s denní aktivitou, především však na druhy z čeledi Zygaenidae, z nadčeledí Hesperioidea a Papilionoidea (Lepidoptera). Lokalita byla autorem inventarizačního průzkumu navštívena v roce 2009 celkem 5x v období od počátku května do konce září ( , , , a ). Návštěvy lokality byly, pokud možno, realizovány vždy za optimálních klimatických podmínek (slunečno, jasno a bezvětří), aby bylo možno zaznamenat co nejširší spektrum druhů sledovaných skupin motýlů. Dokladovány byly všechny druhy a to v takovém množství, aby nedošlo k ohrožení stávajících populací. Druhy, u kterých nebylo možné determinaci provést jinak, než na základě determinačních znaků na ektodermálním genitálu, bylo dokladováno 10 exemplářů ( ), aby bylo možné objektivně vyloučit případný výskyt navzájem od sebe neodlišitelných druhů (Leptidea reali x Leptidea sinapis, Colias hyale x Colias alfacariensis). Dokladový materiál je uložen ve sbírce autora inventarizačního průzkumu. CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉ LOKALITY Studovaná lokalita se nachází cca 1km jižně od středu obce Podmoklany na katastrálním území obce Nový Studenec. Rozloha studovaného území činí přibližně 0,89 ha. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 477 až 482 m n.m. Z geomorfologického hlediska leží studovaná lokalita v okrese Sobíňovský hřbet. Převažují zde půdy typu glej modální a kambizem mezobazická slebě oglejená. Geologické podloží tvoří především cenomanské pískovce, nezpevněné kvarterní sedimenty hlíny, písky, štěrky (cf. DEMEK 1965). Z fytogeografického hlediska patří studované území do fytogeografické oblasti Mezofytika, fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografického podokresu 66. Hornosázavská pahorkatina (SKALICKÝ 1988). BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA LOKALITY Přírodní rezervace Zlatá louka představuje zachovalou a velmi pěknou slatinnou louku s hojným výskytem mnoha vzácných druhů rostlin: Carex davalliana, Carex hostiana, Epipactis palustris, Drosera rotundifolia, Parnassia palustris a Menyanthes trifoliata. Lokalita je udržovaná, pravidelně 1x ročně kosená, přesto se místy objevují nálety dřevin (Frangula alnus) a porosty Phragmites australis a Molinia coerulea. Celá lokalita je obklopena lesem. (MALÁTKOVÁ 2006). Z botanického hlediska je studovaná lokalita poměrně dobře prozkoumána. Květenou PR Maršálka se zabýval JIRÁSEK (1995), HADAČ et al. (1994) a nejnověji MALÁTKOVÁ (2006). 3

4 HISTORIE LEPIDOPTROLOGICKÉHO VÝZKUMU V ŽELEZNÝCH HORÁCH Počátky poznání motýlů Železných hor jako geomorfologického celku lze datovat do přelomu 19. a 20. století, kdy lepidopterologové Karel Bernard, Emanuel Menšík a Antonín Růžička aktivně sbírali v okolí Chrudimi a Slatiňan a výsledky svých sběrů posléze publikovali cf. MENŠÍK 1909, RŮŽIČKA V obou pracích se však vyskytuje několik hrubých omylů, které význam těchto příspěvků poněkud znehodnocují. Přestože dr. Jacob Sterneck tyto práce neodmítl jako celek, některé údaje těchto sběratelů ve svém prodromu motýlů Čech (STERNECK 1929) nekaceptoval. Z údajů E. Menšíka vycházel i A. Křížek, který zpracoval entomologické pasáže v monumentální vlastivědné práci Chrudimsko a Nasavrcko (VEPŘEK [ed.] 1906). Ze stejného důvodu jako u předešlých citovaných prací, ale i dílem nepřesné kompilace, je i tuto stať nutné brát s rezervou. V již zmiňovaném Prodromu (Sterneck 1929) se ze Železných hor objevuje několik desítek údajů z Vápenného Podola a Heřmanova Městce, jejichž autory byly převážně H.A.Joukl, J.Srdínko a J.Černý. Od té doby až do devadesátých let minulého století nebyl, až na jednu výjimku, publikován z Železných hor výskyt žádného druhu motýla. Tou výjimkou je první nález píďalky Euphitecia impurata pro Čechy z okolí zříceniny hradu Lichnice (cf. ŠMELHAUS 1965). V roce 1994 byl z okolí Třemošnice publikován výskyt několika druhů motýlů, avšak některé z nich jsou podivné. Jednoznačně hrubým omylem je údaj o hojném výskytu okáče Hyponephele lycaon (cf. DRÁBEK et DRÁBEK 1994), který byl autory práce zaměněn za tmavší a menší formy běžného okáče Maniola jurtina. Výskyt několika druhů, zjištěných v Železných horách během Entomologických dní v roce 1992, byl publikován v roce 1995 (MOCEK et al. 1995) (cf. ŠUMPICH 2001). Zásadním publikovaným dílem pro území Železných hor je práce Motýli Železných hor od J. Šumpicha (ŠUMPICH 2001), která poprvé přináší ucelené výsledky autorových výzkumů a sumarizuje dosavadní historická data. Autor této práce se však specializuje především na faunu motýlů s noční aktivitou a údaje o skupině motýlů s denní aktivitou jsou v samotné práci zastoupeny poměrně málo. Vzhledem ke studované lokalitě se v literatuře nepodařilo dohledat žádné údaje, které by se jí bezprostředně týkaly. Tento inventarizační průzkum je tedy prvním uceleným materiálem, který přináší informace o fauně motýlů s denní aktivitou PR Maršálka. 4

5 VÝSLEDKY A KOMENTOVANÝ PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ MOTÝLŮ Ve studované lokalitě byl v roce 2009 prokázán výskyt celkem 33 druhů motýlů nadčeledí Zygaenoidea (čeleď Zagyenidae), Hesperioidea (čeleď Hesperidae) a Papilionoidea (čeledi Papilionidae, Pieridae, Lycaenidae, Nymphalidae a Satyridae). Nomenklatura a systematické pořadí druhů je dle práce LAŠTŮVKA & LIŠKA (2007). Z důvodů dosud nezažitého přeřazení čeledi Satyridae, jako podčeledi Satyrinae do čeledi Nymphalidae, je v této práci čeleď Satyridae řazena samostatně. V následujícím textu jsou z důvodu častého opakování použity tyto zkratky: ex. exemplář; leg. legit (sebral); det. determinavid (určil); coll. collectio (sbírka); JZ Jaroslav Zámečník. ZYGAENIDAE vřetenuškovití Adscita statices (LINNAEUS, 1758) zelenáček šťovíkový Dokladový materiál: (6 ex.), JZ observ., (2ex.) JZ leg. det. et coll. Zygaena filipendulae (LINNAEUS, 1758) vřetenuška obecná Dokladový materiál: (3 ex.), JZ observ., (1 ex.) JZ leg., det. et coll.; PAPILIONIDAE - OTAKÁRKOVITÍ Papilio machaon LINNAEUS, 1758 otakárek fenyklový Dokladový materiál: (1 ex.); , (1 ex.), JZ leg., det. et coll.; , 1 ex., JZ observ. Druh je uveden jako ohrožený druh v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Vyskytuje se víceméně na všech typech bezlesích stanovišť, hojný je i v agrocenózách, na kulturních loukách, v zahradách, na stepích a lesostepích, na raně sukcesních plevelových společenstev opuštěných polí a nevyhýbá se ani vlhkým či mokřadním loukám. Otakárek fenyklový (Papilio machaon) je druh s otevřenou populační strukturou. Housenka je vázána svým vývojem na řadu pěstovaných i planě rostoucích druhů z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Na území České republiky byl zaznamenán jeho pokles početnosti především v 70. a 80. letech 20. století, což souvisí s tzv. zlatým věkem socialistického zemědělství. Jeho otevřená populační struktura mu ovšem umožnila relativně rychlý návrat do zemědělské krajiny v průběhu 90. let (cf. BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). Druh není v současné době na celém území ČR ohrožen, zřejmě mu prospívá určitý útlum zemědělství. Na lokalitě byl druh zaznamenán především v jejím širším okolí na porostech suššího charakteru; centrum lokality mu slouží především jako případná zdroj nektaru. 5

6 PIERIDAE - BĚLÁSKOVITÍ Leptidea reali REISSINGER, 1989 bělásek Reálův Dokladový materiál: (1 ); (3 /1, genitalia invenstig.); (2 /2, genitalia invenstig.), JZ leg., det. et coll. Bělásek Reálův (Leptidea reali) je vázán na vlhké luční porosty, vlhké louky v lesích, lesní okraje apod. Na území Železných hor se jedná o poměrně běžný druh, kterého je však nutné dokladovat a determinovat na základě znaků na ektodermálním genitálů. Je možné, s největší pravděpodobností předpokládat, že na všech typech vlhkých lučních porostů bude přítomen právě jen bělásek Reálův, neboť jeho příbuzný druh bělásek hrachorový (Leptidea sinapis) je vázán na xerotermní lokality a vlhkým stanovištím se zcela vyhýbá (cf. BENEŠ et al. 2003). Pieris brassicae (LINNAEUS, 1758) bělásek zelný Dokladový materiál: (3 ex.); (4 ex.); (2 ex.); (3 ex.) JZ observ. Pieris rapae (LINNAEUS, 1758) bělásek řepový Dokladový materiál: (1 ex.); (11 ex.); (3 ex.); (12 ex.); (2 ex.), JZ observ. Pieris napi (LINNAEUS, 1758) bělásek řepkový Dokladový materiál: (6 ex.); (2 ex.); (7 ex.); (11 ex.); (3 ex.), JZ observ. Anthocharis cardamines (LINNAEUS, 1758) bělásek řeřichový Dokladový materiál: (11 ex.), JZ observ., (2 ex.) JZ Leg., det. et coll (2 ex.), JZ observ. Colias hyale (LINNAEUS, 1758) žluťásek čičorečkový Dokladový materiál: (1 ex.); (2 ex.), JZ leg., det et coll. Gonepteryx rhamni (LINNAEUS, 1758) žluťásek řešetlákový Dokladový materiál: (3 ex.); (2 ex.); (14 ex.); (7 ex.), JZ observ. LYCAENIDAE - MODRÁSKOVITÍ Lycaena phlaeas (LINNAEUS, 1761) ohniváček černokřídlý Dokladový materiál: (2 ex.), JZ observ; (1 ex.), JZ leg.; det. et coll. Lycaena hippothoe (LINNAEUS, 1761) ohniváček modrolemý Dokladový materiál: (12 ex.) JZ observ; (4 /2 ) JZ leg., det. et coll. 6

7 Ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) je vázán na slatinné, bažinné a vlhké louky, lemy rašelinišť, ale i na extenzivní vlhké pastviny. Housenky se vyvýjejí na šťovíku kyselém (Rumex acetosa). Imága jsou jednogenerační. Druh vytváří uzavřené, ale často velice početné populace. Motýli se zdržují na vegetaci vysoké ca 50 až 100 cm. Jejich aktivita závisí především na počasí, nápadné jsou změny chování v průběhu dne. Samci si hájí svá teritoria a na nich vyčkávají na samice, tuto aktivitu občas přeruší krátkým patrolováním. Teritoria jsou umístěna na místech s největší denzitou nektaronosných květů (BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). I když ohniváček Lycaea hippothoe nepatří v rámci ČR mezi ohrožené druhy, v regionu východních Čech je možné jej naopak za ohrožený druh považovat, neboť v nížinných částech regionu zcela vyhynul. Populace druhu v CHKO Železné hory patří mezi velmi významné v rámci celých východních Čech a druhu by měl být přizpůsoben i management lokality. Na studované lokalitě se druh vyskytuje nehojně, ale zdá se, že populace zde prosperuje. Celastrina argiolus (LINNAEUS, 1758) modrásek krušinový Dokladový materiál: (2 ); (1 ), JZ leg., det. et coll. Polyommatus icarus (ROTTEMBURG, 1775) modrásek jehlicový Dokladový materiál: (4 ex.); (2 ex.); (1 ex.), (4 ex.), JZ observ.; (2 ), JZ leg., det. et coll. NYMPHALIDAE - BABOČKOVITÍ Apatura iris (LINNAEUS, 1758) batolec duhový Dokladový materiál: (4 ex.) JZ observ., (1 ) JZ leg., det. et coll. Druh je uveden jako ohrožený druh v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Ve skutečnosti ohrožen není a nevyžaduje žádný specifický management. Při zachování dostatečného množství biotopů v krajině nehrozí jeho vymizení či výrazné ohrožení. Batolec duhový (Apatura iris) je vázán na vlhká lesní údolí, lemy, prosvětlené lesní cesty v rozsáhlejších lesních celcích. Často se zdržuje kolem umělých vodních nádržíimága vyhledávají stanoviště, kde se střídá stinné prostředí s intenzivně osluněnými ploškami. Housenky se vyvíjí na vrbách, preferují druhy vrba jíva (Salix caprea), vrba popelavá (Salix aurita) a vrba křehká (Salix fragilis). Druh má otevřenou populační strukturu - imága jsou značně mobilní. Motýli nejčastěji dopoledne přijímají potravu (míza stromů a medovice mšic). Samci též vyhledávají hnijící látky (exkrementy, mršiny nebo pot) nebo sají na vlhké půdě a tak získávají minerální soli. Zhruba v poledne si samci zakládají teritoria na větvích nápadných (často z porostu vystupujících stromů) a tam vyčkávají na samice. Kopulace se odehrává vysoko v korunách stromů. Samice málokdy sestupují k povrchu země. Jsou-li tam zastiženy, jedná se zpravidla o čerstvě vylíhlé motýly s ještě slabými létacími svaly. Na území České republiky je druh rozšířen po celém území, byť mohou populace imág dosahovat 7

8 nízkých hustot. Chybí pouze v zemědělsky intenzivně obhospodařovaných odlesněných oblastech (cf. BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). V regionu východních Čech je druh častější pouze v pahorkatinách a na horách, v nížinných oblastech regionu je často nahrazen příbuzným batolcem červeným (Apatura ilia). Na lokalitě se druh vyskytuje ojediněle, vývoj housenek je však možný na dřevinách v okolí širším okolí lokality. Inachis io (LINNAEUS, 1758) babočka paví oko Dokladový materiál: (1 ex.), (2 ex.); (7 ex.), (4 ex.) JZ observ. Aglais urticae (LINNAEUS, 1758) babočka kopřivová Dokladový materiál: (2 ex.), (1 ex.); (11 ex.); (3 ex.), JZ observ. Vanessa atalanta (LINNAEUS, 1758) babočka admirál Dokladový materiál: (1 ex.), (3 ex.), JZ observ. Vanessa cardui (LINNAEUS, 1758) babočka bodláková Dokladový materiál: (3 ex.), (18 ex.) JZ observ. Polygonia c-album (LINNAEUS, 1758) babočka bílé c Dokladový materiál: (4 ex.); (1 ex.), JZ observ. Araschnia levana (LINNAEUS, 1758) babočka síťkovaná Dokladový materiál: (11 ex.), (8 ex.); (7 ex.), JZ observ. Argynnis aglaia (LINNAEUS, 1758) perleťovec větši Dokladový materiál: (1 ex.); JZ observ.; (2 /1 ), (1 ex.) JZ leg., det. et coll. Issoria lathonia (LINNAEUS, 1758) perleťovec menší Dokladový materiál: (2 ex.); (4 ex.), JZ observ. Brenthis ino (Rottemburg, 1775) perleťovec kopřivový Dokladový materiál: (11 ex.); (23 ex.); JZ observ., (1 /1 ) JZ leg., det. et coll. Perleťovec kopřivový (Brenthis ino) je vázán na vlhké až zrašelinělé louky, eutrofní okraje vodních toků, zanedbané vlhké louky, paseky v lužních lesích. Housenky se vyvýjejí na následujících bylinách - tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), mochna nátržník (Potentilla erecta), záběhlík bahenní (Comarum palustre), udatna lesní (Aruncus vulgaris). Populační ekologie ani chování druhu byly zatím jen málo studovány. Samci patrolují jako ostatní perleťovci, samice dokáží vyhledávat živné rostliny i na čerstvě posečených lokalitách a klást na 8

9 zbytky těchto rostlin a to vždy na spodní stranu listu.motýl bývá na lokalitách početný. Na území České republiky je perleťovec kopřivový (Brenthis ino) poměrně rozšířen, především ve vlhčích a výše položených oblastech (jižní a západní Čechy, Sudety, Bílé Karpaty). V posledních desetiletích se šíří: v první polovině 20. století byl pokládán spíše za vzácnost a motýla vyšších poloh, nyní se objevuje i v níže položených oblastech, například na nejjižnější Moravě nebo v Litovelském Pomoraví. Druh není v současnosti ohrožený. Zjevně mu prospěl obecný trend zanedbávání a neobhospodařování vlhkých luk a bezlesých ploch. Možná mu prospívá i obecný úpadek zemědelství ve vyšších polohách, kde se po zastavení přílivu státních subvencí přestávají používat insekticidy a hnojiva, současně se například zanášejí drenáže velkorysých meliorací ze 70. a 80. let 20. století. Tento vývoj má za následek nástup porostů s jeho živnou rostlinou, tužebníkem jilmovým. Mnohé vlhké louky v horských a podhorských oblastech jsou ovšem chráněny jako rezervace (např. v Bílých Karpatech, Hrubém Jeseníku) a součástí managementu těchto rezervací je pravidelné kosení (např. v zájmu ochrany orchidejí). Celoplošné a opakované kosení může populace perleťovce kopřivového, i dalších druhů jež vyžadují spíše zanedbané plochy, značně poškodit. Proto se na všech takových lokalitách doporučuje mozaikovité sečení s ponecháním okrajů a pruhů či ploch vyšší vegetace (BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). Na území CHKO Železné hory je druh poměrně rozšířen a vyskytuje se na většině mokřadních biotopů. Na studované lokalitě patří mezi jedny z nejhojnějších motýlů. Na studované lokalitě hojný druh, který není bezprostředně ohrožen. SATYRIDAE OKÁČOVITÍ Melanargia galathea (LINNAEUS, 1758) okáč bojínkový Dokladový materiál: (4 ex.), (43 ex.), (2 ex.) JZ observ. Maniola jurtina (LINNAEUS, 1758) okáč luční Dokladový materiál: (23 ex.), (13 ex.), JZ observ., (1 ) JZ leg., det. et coll. Aphanthopus hypernathus (LINNAEUS, 1758) okáč prosíčkový Dokladový materiál: (3 ex.), (25 ex.), JZ observ., (1 ) JZ leg., det. et coll. Coenonympha pamphilus (LINNAEUS, 1758) okáč poháňkový Dokladový materiál: (6 ex.), (18 ex.), (7 ex.), (17 ex.), (4 ex.) JZ observ. Pararge aegeria (LINNAEUS, 1758) okáč pýrový Dokladový materiál: (11 ex.), (6 ex.), (4 ex.) JZ leg., det. et coll. Lasiommata maera (LINNAEUS, 1758) okáč ječmínkový Dokladový materiál: (7 ex.), JZ observ., (2 ex.) JZ leg., det. et coll.; (4 ex.) JZ observ. 9

10 HESPERIDAE - SOUMRAČNÍKOVITÍ Carterocephalus palaemon (PALLAS, 1771) soumračník jitrocelový Dokladový materiál: (7 ex.); (12 ex.), (1 ex.) JZ observ. Thymelicus lineola (OCHSENHEIMER, 1808) - soumračníkčárečkovaný Dokladový materiál: (2 ex.), (18 ex.), (1 ex.), JZ observ. Ochlodes faunus (TURATTI, 1905) soumračník rezavý syn.: Ochlodes venatus (BREMER & GREY, 1853) Dokladový materiál: (1 ex.), (12 ex.), JZ observ. 10

11 ROZBOR FAUNY MOTÝLŮ Ve studovaném území byl v letech 2007 až 2009 prokázán výskyt celkem 33 druhů motýlů nadčeledí Zygaenoidea (čeleď Zygaenidae), Hesperioidea (čeleď Hesperidae) a Papilionoidea (čeledi Papilionidae, Pieridae, Lycaenidae, Nymphalidae a Satyridae). GRAF 1 Zastoupení jednotlivých druhů motýlů podle biotopové vazby 3; 9% 5; 15% 15; 46% hygrofil 5; 15% mezofil-1 mezofil-2 mezofil-3 5; 15% ubikvista Z grafu 1 je patrné, že skoro z poloviny jsou na lokalitě zastoupeni tzv. ubikvisté, což jsou druhy méně náročné s vazbou na různé biotopy, včetně ruderálů, agrocenóz, okrajů polí či intravilánů obcí (cf. BENEŠ & all. 2002). Z hlediska ochrany přírody nejsou ohroženi a patří k běžně rozšířeným druhům motýlů. Celkem zde bylo zjištěno 15 druhů řazených do skupiny ubikvistů (tj. 46% zjištěné fauny) a patří sem druhy z těchto čeledí: Hesperidae - Ochlodes faunus; Lycaenidae - Lycaena phlaeas, Polyommatus icarus; Nymphalidae - Aglais urticae, Inachis io, Issoria lathonia, Vanessa atalanta, Vanessa cardui; Papilionidae - Papilio machoan; Pieridae - Colias hyale, Pieris brassicae, Pieris napi, Pieris rapae; Satyridae - Coenonympha pamphilus, Maniola jurtina. Další, nejpočetnější skupinou jsou druhy mezofilní, kteří jsou řazeni do třech samostatných podskupin. Kategorii mezofil-1 představují druhy žijící na otevřených biotopech, především na mezofilních loukách. Na studované lokalitě jsou zastoupeni celkem 5 druhy (tj. 15% zjištěné fauny) a patří sem druhy z těchto čeledí: Hesperidae Thymelicus lineola; Lycaenidae Lycaena tityrus, Polyommatus amandus; Pieridae Anthocharis cardamines; Satyridae Aphantopus hypernatus, Melanargia galathea; Zygaenidae - Zygaena filipendulae. Kategorii mezofil-2 představují druhy preferující rozhraní lesních a lučních biotopů, lesní louky, světliny, paseky aj. Na studované loukalitě jsou zastoupeny celkem 5 druhy (tj. 15% zjištěné fauny) a patří sem: Hesperidae Carterocephalus palaemon; Nymphalidae Araschnia levana, Argynnis adippe; Pieridae Gonepteryx rhamni, Leptidea reali. Kategorii mezofil-3 představují druhy žijící v lesních biotopech. Na studované lokalitě jsou zastoupeny celkem 5 druhy (tj. 15% zjištěné fauny) a patří sem: Lycaenidae Celastrina argiolus; Nymphalidae Apatura iris, Polygonia c-album; Satyridae Lasiommata maera, Pararge aegeria. 11

12 Kategorii hygrofil zastupují druhy žijící na podmáčených loukách a slatiništích (eutrofních mokřadech). Na studované lokalitě je tato skupina zastoupena 4 druhy (tj. 9% zjištěné fauny) a patří sem: Lycaenidae Lycaena hippothoe; Nymphalidae Brenthis ino; Satyridae Coenonympha glycerion; Zygaenidae Adscita statices. 12

13 TABULKA 1: Souhrnný přehled zjištěných druhů Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí [FARKAČ, KRÁL & ŠKORPÍK (eds.) 2005]: CR (kriticky ohrožený), EN (ohrožený), VU (zranitelný, vulnerable), NT (téměř ohrožený). Biotopová vazba jednotlivých druhů vychází z práce BENEŠ & al (s výjimkou čeledi Zygaenidae) a je upravena podle charakteru studované lokality. Biotopová vazba druhů čeledi Zygaenidae byla stanovena podle subjektivního názoru autora a vztahuje se k regionu východních Čech. Zoogegorafická příslušnost byla stanovena na základě studované literatury (KOSTROWICKY 1953, 1969; HRUBÝ 1964; NAUMANN & ALL. 1984; REIPRICH & OKÁLI 1988, 1989; HIGGINS & RILLEY 1993 a v neposlední řadě podle práce BENEŠ & all. 2002: EU eurosibiřský prvek, EV evropský prvek, HO holarktický prvek, KO kosmopolitní prvek, PAL palearktický prvek, ZPL západopalearktický prvek, ATM atlantomediteránní prvek, MED mediteránní prvek, PON pontomediteránní prvek.druhy jsou řazeny abecedně. Druh Latinský název Český název Čeleď Biotopová vazba Areál rozšíření 395/1992 Červ. sezn. ČR Adscita statices zelenáček š tovíkový Zygaenidae hygrofil EV Aglais urticae babočka kopřivová Nymphalidae ubikvista PAL Anthocharis cardamines bělásek řeřichový Pieridae mezofil-1 PAL Apatura iris batolec duhový Nymphalidae mezofil-3 EU 3 Aphantopus hyperantus okáč prosíčkový Satyridae mezofil-1 PAL Araschnia levana babočka síťkovaná Nymphalidae mezofil-2 PAL Argynnis aglaia perleťovec větší Nymphalidae mezofil-2 PAL Brenthis ino perleťovec kopřivový Nymphalidae hygrofil EU Carterocephalus palaemon soumračník jitrocelový Hesperidae mezofil-2 HO Celastrina argiolus modrásek krušinový Lycaenidae mezofil-3 HO Coenonympha pamphilus okáč poháňkový Satyridae ubikvista PAL Colias hyale žluťásek čičorečkový Pieridae ubikvista EU Gonepteryx rhamni žluťásek řešetlákový Pieridae mezofil-2 ZPL Inachis io babočka paví oko Nymphalidae ubikvista PAL Issoria lathonia perleťovec malý Nymphalidae ubikvista ZPL Lasiommata maera okáč ječmínkový Satyridae mezofil-3 ZPL Leptidea reali bělásek Reálův Pieridae mezofil-2 ZPL Lycaena hippothoe ohniváček modrolemý Lycaenidae hygrofil EU Lycaena phlaeas ohniváček černokřídlý Lycaenidae ubikvista HO Maniola jurtina okáč luční Satyridae ubikvista ZPL Melanargia galathea okáč bojínkový Satyridae mezofil-1 ZPL Ochlodes faunus soumračník rezavý Hesperidae ubikvista PAL Papilio machaon otakárek fenyklový Papilionidae ubikvista PAL 3 Pararge aegeria okáč pýrový Satyridae mezofil-3 ZPL Pieris brassicae bělásek zelný Pieridae ubikvista ZPL Pieris napi bělásek řepkový Pieridae ubikvista PAL Pieris rapae bělásek řepový Pieridae ubikvista KO Polygonia c-album babočka bílé c Nymphalidae mezofil-3 PAL Polyommatus icarus modrásek jehlicový Lycaenidae ubikvista PAL Thymelicus lineola soumračník čárečkovaný Hesperidae mezofil-1 HO Vanessa atalanta babočka admirál Nymphalidae ubikvista HO Vanessa cardui babočka bodláková Nymphalidae ubikvista KO Zygaena filipendulae vřetenuška obecná Zygaenidae mezofil-1 ZPL Natura

14 TABULKA 2: Druhy významné z hlediska ochrany přírody a regionálně významné druhy Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí [FARKAČ, KRÁL & ŠKORPÍK (eds.) 2005]: CR (kriticky ohrožený), EN (ohrožený), VU (zranitelný, vulnerable), NT (téměř ohrožený). Biotopová vazba jednotlivých druhů vychází z práce BENEŠ & all (s výjimkou čeledi Zygaenidae) a je upravena podle charakteru studované lokality. Biotopová vazba druhů čeledi Zygaenidae byla stanovena podle subjektivního názoru autora a vztahuje se k regionu východních Čech. Do tabulky jsou zařazeny jednak druhy chráněné zákonem, byť jejich skutečný statut ohrožení je minimální nebo žádný, dále druhy, které jsou skutečně ohroženy (viz Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí [FARKAČ, KRÁL & ŠKORPÍK (eds.) 2005]) a druhy, které jsou významné z regionálního hlediska (vzhledem k rozšíření na území východních Čech). Druh Latinský název Český název Čeleď Biotopová vazba 395/1992 Červ. sezn. ČR Apatura iris batolec duhový Nymphalidae mezofil-3 3 Brenthis ino perleťovec kopřivový Nymphalidae hygrofil Lycaena hippothoe ohniváček modrolemý Lycaenidae hygrofil Papilio machaon otakárek fenyklový Papilionidae ubikvista 3 Natura

15 ZÁVĚR Společenstvo denních motýlů PR Zlatá louka je podle výsledků z roku 2009 průměrné a víceméně odpovídá charakteru stávajících biotopů. Slatinné louky nebo silně podmáčená stanoviště jsou pro vývoj většiny druhů denních motýlů nevhodné. Je velmi pravděpodobné, že na lokalitě budou zjištěny i další druhy ze studované skupiny, neboť jedna vegetační sezóna je na postihnutí druhového spektra a odhadu početnosti nedostačující. Z významných druhů vyskytujích se na území PR lze jmenovat druhy chráněné, v kategorii ohrožený druh, batolce duhového (Apatura iris) a otakárka fenyklového (Papilio machaon). Mezi regionálně významné druhy z hlediska jejich rozšíření na území východních Čech stojí za pozornost ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) či zde hojný perleťovec kopřivový (Brenthis ino). Stávající management lokality, se co do počtu imág v jednotlivých populacích druhů denních motýlů, zdá být realtivně vyhovující. Do budoucna by však bylo vhodné zavedení mozaikovitého kosení lučních porostů, které vyhovuje většině fytofágního hmyzu (cf. ČÍŽEK & ZÁMEČNÍK 2006) s ponecháváním části (alespoň 20% plochy) nepokosenou do následujícího roku a to mozaikou (možno i v pruzích), nikoliv však v jednom bloku!!! 15

16 Mapa 1: V leteckém snímku je červenou čarou vyznačena plocha studovaného území. 16

17 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BENEŠ J. & KONVIČKA M., 2002: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. Společnost pro ochranu motýlů, Praha, 857 pp. BENEŠ J., KONVIČKA M., VRABEC V. & ZÁMEČNÍK J., 2003: Do the sibling species of small whites, Leptidea sinapis and Leptidea reali (Lepidoptera, Pieridae) differ in habitat preferences? Biologia, Bratislava, 58/5: ČÍŽEK O. & ZÁMEČNÍK J., 2006: Výsledky výzkumu vlivu lučního managementu v NPP Babiččino údolí Finální zpráva. Msc. Depon in CHKO Broumovsko, Police nad Metují a AOPK ČR, Praha, 53pp + přílohy a CD. DEMEK J. [ED.], 1965: Geomorfologie Českých zemí. - Nakladatelství ČSAV, Praha, 335 pp. DRÁBEK K. ET DRÁBEK T., 1994: Denní motýli (Lepidoptera: Rhopalocera) okolí Třemošnice. Práce Muzea v Kolíně, ser. Natur., 1: FARKAČ J., KRÁL D.& ŠKORPÍK M. (EDS.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760pp. HADAČ E., JIRÁSEK J. & BUREŠ P. 1994: Květena Železných hor. Železné hory Sborník prací č. 1. Invence, Litomyšl, 1: 212 pp. HIGGINS L.G. & RILLEY N.D., 1993: The butterflies of Britain and Europe. Collins, London, 384pp. HRUBÝ K., 1964: Prodromus Lepidopter Slovenska. Vydavatelstvo SAV, Bratislava, 962pp. JIRÁSEK J., 1995: Nejcennější plochy Železných hor. Železné hory Sborník prací č. 3. Invence, Litomyšl, 3: 211 pp. KOSTROWICKY A.S., 1953: Studia nad fauna motyli wzgorz kserotermicznych nad dolna Nida. Fragm. Faun. Mus. Zool. Polon., Warszawa, 12(5): KOSTROWICKY A.S., 1969: Geography of the Palearctic Papilionoidea (Lepidoptera). PWN, Krakow, 380pp. LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J., 2007: Seznam motýlů České republiky. Checklist of Lepidoptera of the Czech Republic [stav k ], MALÁTKOVÁ Š, 2006: Vegetace podmáčených luk v CHKO Železné hory. ČZU diplomová práce, Praha. MENŠÍK E., 1909: Motýlové okolí Chrudimě. Časopis Československé společnosti entomologické, 6:12-16, MOCEK B., KUDYN M., ČERVINKA L., HARTL J., ŠUMPICH J., ZELENÝ J. & BREJCHA L., 1995: Příspěvek k entomologiskému poznání CHKO Železné hory (výsledky 23. entomologických dnů ČSE v roce 1992). Acta Musei Reginaehradecensis, s.a., 24: REIPRICH A. & OKÁLI I., 1988: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska. I. zväzok, Biologické práce, Veda, Bratislava, 140pp. REIPRICH A. & OKÁLI I., 1989: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska. 3. zväzok, Biologické práce, Veda, Bratislava, 144pp. 17

18 RŮŽIČKA A., 1909: Motýlové okolí Chrudimě. Časopis Československé společnosti entomologické, 6:68-69, SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky. 1: , Academia, Praha. STERNECK, J., 1929: Prodromus der Schmetterlingensfauna Böhmens. Salbstverlag, Karlsbad. ŠMELHAUS J., 1965: Eupithecia umpurata (Hb.) zjištěna v Čechách a další poznámky o rodu Euphitecia (Geometridae, Lepidoptera). Zprávy Československé společnosti entomologické, ČSAV, 1(1):7-10. ŠUMPICH J., 2001: Motýli Železných hor. Železné hory, Sborník prací, Nasavrky, 11: VEPŘEK P. [ED.], 1906: Chrudimsko a Nasavrcko. Chrudim, 324 pp. ZÁMEČNÍK J., 2007A: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PR Bošínská obora. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 24pp. ZÁMEČNÍK J., 2007B: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) navrhované PP Střelnice u Semanína. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 26 pp. ZÁMEČNÍK J., 2007C: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PR a EVL Střemošická stráň. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 34pp. Doporučená citace: Zámečník J., 2009: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PR Zlatá louka výsledky za vegetační sezónu Msc. Depon. in: Správa CHKO Železné hory, Nasavrky, 18 pp. Poznámka: Výsledky této studie nesmí být publikovány bez písemného souhlasu autora práce v žádném odborném tisku. Výsledky této práce jsou určeny pro interní potřebu objednavatele. Práce musí být řádně citována. 18