VÝSLEDKY INVENTARIZAČNÍHO PRŮZKUMU MOTÝLŮ S DENNÍ KTIVITOU (LEPIDOPTERA, ZYGAENOIDEA, HESPERIOIDEA, PAPILIONOIDEA) PP NA OBŮRCE

Transkript

1 VÝSLEDKY INVENTARIZAČNÍHO PRŮZKUMU MOTÝLŮ S DENNÍ KTIVITOU (LEPIDOPTERA, ZYGAENOIDEA, HESPERIOIDEA, PAPILIONOIDEA) PP NA OBŮRCE Jaroslav Zámečník Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, , HRADEC KRÁLOVÉ, j.zamecnik@muzeumhk.cz 2010

2 ÚVOD V roce 2010 byl na základě objednávky CHKO Železné hory, proveden lepidopterologický průzkum maloplošného chráněného území PP Na obůrce u obce Třemošnice nad Doubravou (k.ú.: Třemošnice nad Doubravou, okres Chrudim, číslo středoevropského síťového mapování 6159b). Průzkum byl zaměřen na druhy motýlů s denní aktivitou, především však na druhy z čeledi Zygaenidae, z nadčeledí Hesperioidea a Papilionoidea (Lepidoptera). Lokalita byla autorem inventarizačního průzkumu navštívena v roce 2010 celkem 7x v období od počátku května do konce srpna ( , , , , , a ). Návštěvy lokality byly, pokud možno, realizovány vždy za optimálních klimatických podmínek (slunečno, jasno a bezvětří), aby bylo možno zaznamenat co nejširší spektrum druhů sledovaných skupin motýlů. Dokladovány byly všechny druhy a to v takovém množství, aby nedošlo k ohrožení stávajících populací. Druhy, u kterých nebylo možné determinaci provést jinak, než na základě determinačních znaků na ektodermálním genitálu, bylo dokladováno 10 exemplářů ( ), aby bylo možné objektivně vyloučit případný výskyt navzájem od sebe neodlišitelných druhů (Leptidea reali x Leptidea sinapis, Colias hyale x Colias alfacariensis). Dokladový materiál je uložen ve sbírce autora inventarizačního průzkumu. CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉ LOKALITY Studovaná lokalita se nachází na jihovýchodním okraji obce Třemošnice nad Doubravou na území CHKO Železné hory. Celková rozloha lokality činí 0,58 ha. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 308 až 428 m n.m. Území je chráněno pro výskyt vzácného plže praménky rakouské (Bythinella austriaca), která je vázána na čisté vody se stabilní teplotou. V území a jeho bezprostředním okolí se nacházejí drobné extenzivně kosené loučky, dále habřina na stáni se západní expozicí a pramenné vývěry při patě opukové terasy. Z fytogeografického hlediska patří studované území do fytogeografické oblasti Mezofytika, fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografického podokresu 65. Kutnohorská pahorkatina (SKALICKÝ 1988). 2

3 HISTORIE LEPIDOPTROLOGICKÉHO VÝZKUMU V ŽELEZNÝCH HORÁCH Počátky poznání motýlů Železných hor jako geomorfologického celku lze datovat do přelomu 19. a 20. století, kdy lepidopterologové Karel Bernard, Emanuel Menšík a Antonín Růžička aktivně sbírali v okolí Chrudimi a Slatiňan a výsledky svých sběrů posléze publikovali cf. MENŠÍK 1909, RŮŽIČKA V obou pracích se však vyskytuje několik hrubých omylů, které význam těchto příspěvků poněkud znehodnocují. Přestože dr. Jacob Sterneck tyto práce neodmítl jako celek, některé údaje těchto sběratelů ve svém prodromu motýlů Čech (STERNECK 1929) neakceptoval. Z údajů E. Menšíka vycházel i A. Křížek, který zpracoval entomologické pasáže v monumentální vlastivědné práci Chrudimsko a Nasavrcko (VEPŘEK [ed.] 1906). Ze stejného důvodu jako u předešlých citovaných prací, ale i dílem nepřesné kompilace, je i tuto stať nutné brát s rezervou. V již zmiňovaném Prodromu (Sterneck 1929) se ze Železných hor objevuje několik desítek údajů z Vápenného Podola a Heřmanova Městce, jejichž autory byly převážně H.A.Joukl, J.Srdínko a J.Černý. Od té doby až do devadesátých let minulého století nebyl, až na jednu výjimku, publikován z Železných hor výskyt žádného druhu motýla. Tou výjimkou je první nález píďalky Euphitecia impurata pro Čechy z okolí zříceniny hradu Lichnice (cf. ŠMELHAUS 1965). V roce 1994 byl z okolí Třemošnice publikován výskyt několika druhů motýlů, avšak některé z nich jsou podivné. Jednoznačně hrubým omylem je údaj o hojném výskytu okáče Hyponephele lycaon (cf. DRÁBEK et DRÁBEK 1994), který byl autory práce zaměněn za tmavší a menší formy běžného okáče Maniola jurtina. Výskyt několika druhů, zjištěných v Železných horách během Entomologických dní v roce 1992, byl publikován v roce 1995 (MOCEK et al. 1995) (cf. ŠUMPICH 2001). Zásadním publikovaným dílem pro území Železných hor je práce Motýli Železných hor od J. Šumpicha (ŠUMPICH 2001), která poprvé přináší ucelené výsledky autorových výzkumů a sumarizuje dosavadní historická data. Autor této práce se však specializuje především na faunu motýlů s noční aktivitou a údaje o skupině motýlů s denní aktivitou jsou v samotné práci zastoupeny poměrně málo. Vzhledem ke studované lokalitě se v literatuře nepodařilo dohledat žádné údaje, které by se jí bezprostředně týkaly. Tento inventarizační průzkum je tedy prvním uceleným materiálem, který přináší informace o fauně motýlů s denní aktivitou PP Chuchelská stráň. 3

4 VÝSLEDKY A KOMENTOVANÝ PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ MOTÝLŮ Ve studovaném území byl v roce 2010 prokázán výskyt celkem 36 druhů motýlů nadčeledí Zygaenoidea (čeleď Zagyenidae), Hesperioidea (čeleď Hesperidae) a Papilionoidea (čeledi Papilionidae, Pieridae, Lycaenidae, Nymphalidae a Satyridae). Nomenklatura a systematické pořadí druhů je dle práce LAŠTŮVKA & LIŠKA (2007). Z důvodů dosud nezažitého přeřazení čeledi Satyridae, jako podčeledi Satyrinae do čeledi Nymphalidae, je v této práci čeleď Satyridae řazena samostatně. V následujícím textu jsou z důvodu častého opakování použity tyto zkratky: ex. exemplář; leg. legit (sebral); det. determinavid (určil); coll. collectio (sbírka); JZ Jaroslav Zámečník. ZYGAENIDAE vřetenuškovití Adscita statices (LINNAEUS, 1758) zelenáček šťovíkový Dokladový materiál: (3 ex.), JZ leg., det. et coll.; (2 ex.), JZ observ. Zygaena filipendulae (LINNAEUS, 1758) vřetenuška obecná Dokladový materiál: (15 ex.), JZ observ. PAPILIONIDAE - OTAKÁRKOVITÍ Papilio machaon LINNAEUS, 1758 otakárek fenyklový Dokladový materiál: (1 ex.); (2 ex.) JZ observ.; Druh je uveden jako ohrožený druh v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Vyskytuje se víceméně na všech typech bezlesích stanovišť, hojný je i v agrocenózách, na kulturních loukách, v zahradách, na stepích a lesostepích, na raně sukcesních plevelových společenstev opuštěných polí a nevyhýbá se ani vlhkým či mokřadním loukám. Otakárek fenyklový (Papilio machaon) je druh s otevřenou populační strukturou. Housenka je vázána svým vývojem na řadu pěstovaných i planě rostoucích druhů z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Na území České republiky byl zaznamenán jeho pokles početnosti především v 70. a 80. letech 20. století, což souvisí s tzv. zlatým věkem socialistického zemědělství. Jeho otevřená populační struktura mu ovšem umožnila relativně rychlý návrat do zemědělské krajiny v průběhu 90. let (cf. BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). Druh není v současné době na celém území ČR ohrožen, zřejmě mu prospívá určitý útlum zemědělství. PIERIDAE - BĚLÁSKOVITÍ Leptidea reali REISSINGER, 1989 bělásek Reálův Dokladový materiál: (4 /4, genitalia invenstig.); (1 /3, genitalia invenstig.); (2 /2, genitalia invenstig.), JZ leg., det. et coll. Bělásek Reálův (Leptidea reali) je vázán na vlhké luční porosty, vlhké louky v lesích, lesní okraje apod. Na území Železných hor se jedná o poměrně běžný druh, kterého je však nutné dokladovat a determinovat na základě znaků na ektodermálním genitálů. Je možné, s největší pravděpodobností 4

5 předpokládat, že na všech typech vlhkých lučních porostů bude přítomen právě jen bělásek Reálův, neboť jeho příbuzný druh bělásek hrachorový (Leptidea sinapis) je vázán na xerotermní lokality a vlhkým stanovištím se zcela vyhýbá (cf. BENEŠ et al. 2003). Pieris brassicae (LINNAEUS, 1758) bělásek zelný Dokladový materiál: (2 ex.); (1 ex.); (3 ex.) JZ observ. Pieris rapae (LINNAEUS, 1758) bělásek řepový Dokladový materiál: (1 ex.); (3 ex.); (1 ex.); (6 ex.); (2 ex.) JZ observ. Pieris napi (LINNAEUS, 1758) bělásek řepkový Dokladový materiál: (3 ex.), (1 ex.), (11 ex.), (2 ex.), (1 ex.), (2 ex.), (1 ex.) JZ observ. Anthocharis cardamines (LINNAEUS, 1758) bělásek řeřichový Dokladový materiál: (2 ex.); (2 ex.) JZ observ. Colias hyale (LINNAEUS, 1758) žluťásek čičorečkový Dokladový materiál: (1 ex.); (6 ex.) JZ leg., det et coll. Gonepteryx rhamni (LINNAEUS, 1758) žluťásek řešetlákový Dokladový materiál: (3 ex.); (7 ex.); (6 ex.) JZ observ. LYCAENIDAE - MODRÁSKOVITÍ Lycaena phlaeas (LINNAEUS, 1761) ohniváček černokřídlý Dokladový materiál: (1 ex.) JZ leg., det. et coll.; (3 ex.); (1 ex.) JZ observ; Lycaena tityrus (PODA, 1761) ohniváček černoskvrnný Dokladový materiál: (7 ex.); (4 ex.) JZ observ; Lycaena virgaureae (LINNAEUS, 1758) ohniváček celíkový Dokladový materiál: (4ex.); (2 ex.) JZ leg., det. et coll. Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae) je vázán na otevřené, vlhké plochy v sousedství lesních průseky, paseky a lesní cesty, údolí horských potoků, křovinaté biotopy, hlavně v podhorských a horských oblastech. Housenky se vyvíjí na šťovíku kyselém (Rumex acetosa) a šťovíku menším (R. acetosella). Imága jsou jednogenerační. Druh je na území České republiky lokálně hojný, vyskytuje se častěji v podhorských a horských oblastech, populace v nížinách jsou díky intenzivnějšímu zemědělství poměrně vzácnější. 5

6 Na území Železných hor je druh lokálně hojný především ve světlých lesních průsecích, v okolí lesních cest, na lesních loukách apod. Druh nepatří mezi ohrožené motýly. Celastrina argiolus (LINNAEUS, 1758) modrásek krušinový Dokladový materiál: (3 ex.); (1 ex.) JZ observ. Polyommatus icarus (ROTTEMBURG, 1775) modrásek jehlicový Dokladový materiál: (3 ex.); (1 ex.); (6 ex.); (1 ex.), (1 ex.); (2 ex.) JZ observ. Polyommatus amandus (SCHNEIDER, 1792) modrásek ušlechtilý Dokladový materiál: (2 ), JZ leg., det. et coll. Modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus) je druh s vazbou na květnaté pastviny a eutrofizované podhorské louky, vlhčí a chladnější luční biotopy včetně rašelinných luk, lesní louky, lemy a paseky. Nevyhýbá se ani rekultivovaným plochám (např. dna jámových lomů nebo severočeské výsypky). Je to typický druh opuštěných luk vojenských prostorů. Lokálně se vyskytuje i v nižších polohách (např. mezofilní louky na Pálavě či Pouzdřanech). Housenky se vyvíjejí na vikvi ptačí (Vicia cracca), jsou fakultativně myrmekofilní. Na území České republiky je druh v současné době velice rozšířen především v podhůří západní části státu, ve všech sudetských pohořích a na Českomoravské vrchovině. Na jižní a jihovýchodní Moravě, stejně jako v Polabí, je jen lokálně; zcela chybí v Beskydech, Vsetínských vrších a v Ostravské pánvi. Je schopen velkých fluktuací areálu, od padesátých let bylo zaznamenána expanze v Německu, Polsku a také u nás, před tím byl považován za velmi vzácný druh, vyjma Pošumaví a sudetských pohoří. Druh nepatří mezi ohrožené druhy. Zjevně mu vyhovují dříve intenzívně obhospodařované, ale dnes již opuštěné vlhčí louky. Nebezpečí pro něj může představovat převádění luk na lesy a celoplošná seč luk (BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). Na území CHKO Železné hory se druh vyskytuje spíše lokálně a populace nejsou početné. Na studované lokalitě byl druh zaznamenán ve dvou kusech a je pravděpodobné, že se v okolí Třemošnice nad Doubravou vyskytuje častěji (cf. DRÁBEK et DRÁBEK 1994). NYMPHALIDAE - BABOČKOVITÍ Apatura iris (LINNAEUS, 1758) batolec duhový Dokladový materiál: (1 ) JZ leg., det. et coll. Druh je uveden jako ohrožený druh v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Ve skutečnosti ohrožen není a nevyžaduje žádný specifický management. Při zachování dostatečného množství biotopů v krajině nehrozí jeho vymizení či výrazné ohrožení. Batolec duhový (Apatura iris) je vázán na vlhká lesní údolí, lemy, prosvětlené lesní cesty v rozsáhlejších lesních celcích. Často se zdržuje kolem umělých vodních nádrží. Imága vyhledávají stanoviště, kde se střídá stinné prostředí s intenzivně osluněnými ploškami. Housenky se vyvíjí na vrbách, preferují druhy vrba jíva (Salix caprea), vrba popelavá (Salix aurita) a 6

7 vrba křehká (Salix fragilis). Druh má otevřenou populační strukturu - imága jsou značně mobilní. Motýli nejčastěji dopoledne přijímají potravu (míza stromů a medovice mšic). Samci též vyhledávají hnijící látky (exkrementy, mršiny nebo pot) nebo sají na vlhké půdě a tak získávají minerální soli. Zhruba v poledne si samci zakládají teritoria na větvích nápadných (často z porostu vystupujících stromů) a tam vyčkávají na samice. Kopulace se odehrává vysoko v korunách stromů. Samice málokdy sestupují k povrchu země. Jsou-li tam zastiženy, jedná se zpravidla o čerstvě vylíhlé motýly s ještě slabými létacími svaly. Na území České republiky je druh rozšířen po celém území, byť mohou populace imág dosahovat nízkých hustot. Chybí pouze v zemědělsky intenzivně obhospodařovaných odlesněných oblastech (cf. BENEŠ, KONVIČKA [eds.] 2002). V regionu východních Čech je druh častější pouze v pahorkatinách a na horách, v nížinných oblastech regionu je často nahrazen příbuzným batolcem červeným (Apatura ilia). Na lokalitě se druh vyskytuje ojediněle a zalétá sem spíše z okolních lesních porostů. Vývoj housenek je však možný na dřevinách v okolí strouhy rozdělující lokalitu a také při jejích okrajích. Inachis io (LINNAEUS, 1758) babočka paví oko Dokladový materiál: (3 ex.); (1 ex.); (2 ex.); (2 ex.) JZ observ. Aglais urticae (LINNAEUS, 1758) babočka kopřivová Dokladový materiál: (1 ex.), (2 ex.); (1 ex.) JZ observ; Vanessa atalanta (LINNAEUS, 1758) babočka admirál Dokladový materiál: (1 ex.); (1 ex.); (1 ex.) JZ observ. Vanessa cardui (LINNAEUS, 1758) babočka bodláková Dokladový materiál: (2 ex.), (1 ex.); (1 ex.); (3 ex.) JZ observ; Polygonia c-album (LINNAEUS, 1758) babočka bílé c Dokladový materiál: (1 ex.); (2 ex.) JZ observ. Araschnia levana (LINNAEUS, 1758) babočka síťkovaná Dokladový materiál: (5 ex.); (2 ex.); (4 ex.) JZ observ. Argynnis paphia (LINNAEUS, 1758) perleťovec stříbropásek Dokladový materiál: (2 ex.) JZ observ. Argynnis aglaia (LINNAEUS, 1758) perleťovec větší Dokladový materiál: (1 ex.) JZ leg., det. et coll. Issoria lathonia (LINNAEUS, 1758) perleťovec menší Dokladový materiál: (2 ex.) JZ observ. 7

8 Melitaea athalia (Rottemburg, 1775) hnědásek jitrocelový Dokladový materiál: (2 ) JZ leg., det. et coll.; SATYRIDAE OKÁČOVITÍ Melanargia galathea (LINNAEUS, 1758) okáč bojínkový Dokladový materiál: (4 ex.); (15 ex.), (3 ex.); (1 ex.) JZ observ. Maniola jurtina (LINNAEUS, 1758) okáč luční Dokladový materiál: (3 ex.); (14 ex.), (4 ex.) JZ observ. Aphanthopus hypernathus (LINNAEUS, 1758) okáč prosíčkový Dokladový materiál: (7 ex.), (11 ex.) JZ observ. Coenonympha pamphilus (LINNAEUS, 1758) okáč poháňkový Dokladový materiál: (12 ex.), (13 ex.), (24 ex.), (18 ex.), (7 ex.) JZ observ. Pararge aegeria (LINNAEUS, 1758) okáč pýrový Dokladový materiál: (6 ex.); (8 ex.) JZ observ. HESPERIDAE - SOUMRAČNÍKOVITÍ Carterocephalus palaemon (PALLAS, 1771) soumračník jitrocelový Dokladový materiál: (8 ex.); (3 ex.) JZ observ. Thymelicus lineola (OCHSENHEIMER, 1808) soumračník čárečkovaný Dokladový materiál: (5 ex.), (11 ex.), (10 ex.) JZ observ.; Ochlodes faunus (TURATTI, 1905) soumračník rezavý syn.: Ochlodes venatus (BREMER & GREY, 1853) Dokladový materiál: (8 ex.), (4 ex.) JZ observ. 8

9 ROZBOR FAUNY MOTÝLŮ Ve studovaném území byl v roce 2010 prokázán výskyt celkem 36 druhů motýlů nadčeledí Zygaenoidea (čeleď Zygaenidae), Hesperioidea (čeleď Hesperidae) a Papilionoidea (čeledi Papilionidae, Pieridae, Lycaenidae, Nymphalidae a Satyridae). GRAF 1 Zastoupení jednotlivých druhů motýlů podle biotopové vazby 1; 3% 5; 14% 15; 43% 7; 20% 7; 20% ubikvista mezofil-1 mezofil-2 mezofil-3 hygrofil Z grafu 1 je patrné, že nejvíce jsou na lokalitě zastoupeni tzv. ubikvisté, což jsou druhy méně náročné s vazbou na různé biotopy, včetně ruderálů, agrocenóz, okrajů polí či intravilánů obcí (cf. BENEŠ & all. 2002). Z hlediska ochrany přírody nejsou ohroženi a patří k běžně rozšířeným druhům motýlů. Celkem zde bylo zjištěno 15 druhů řazených do skupiny ubikvistů (tj. 43% zjištěné fauny) a patří sem druhy z těchto čeledí: Hesperidae - Ochlodes sylvanus; Lycaenidae - Lycaena phlaeas, Polyommatus icarus; Nymphalidae - Aglais urticae, Inachis io, Issoria lathonia, Vanessa atalanta, Vanessa cardui; Papilionidae - Papilio machoan; Pieridae - Colias hyale, Pieris brassicae, Pieris napi, Pieris rapae; Satyridae - Coenonympha pamphilus, Maniola jurtina. Další, nejpočetnější skupinou jsou druhy mezofilní, kteří jsou řazeni do třech samostatných podskupin. Kategorii mezofil-1 představují druhy žijící na otevřených biotopech, především na mezofilních loukách. Na studované lokalitě jsou zastoupeni celkem 7 druhy (tj. 20% zjištěné fauny) a patří sem druhy z těchto čeledí: Hesperidae Thymelicus lineola; Lycaenidae Lycaena tityrus; Polyommatus amandus; Pieridae Anthocharis cardamines; Satyridae Aphantopus hypernatus, Melanargia galathea; Zygaenidae - Zygaena filipendulae. Kategorii mezofil-2 představují druhy preferující rozhraní lesních a lučních biotopů, lesní louky, světliny, paseky aj. Ve zkoumané lokalitě jsou zastoupeni celkem 7 druhy (tj. 20% zjištěné fauny) a patří sem: Hesperidae Carterocephalus palaemon; Lycaenidae Lycaena virgaurea;, Nymphalidae Araschnia levana, Argynnis aglaia, Melitaea athalia; Pieridae Gonepteryx rhamni, Leptidea reali. 9

10 Kategorii mezofil-3 představují druhy žijící v lesních biotopech. Na studované lokalitě jsou zastoupeni celkem 5 druhy (tj. 14% zjištěné fauny) a patří sem: Lycaenidae Celastrina argiolus; Nymphalidae Apatura iris, Argynnis paphia, Polygonia c-album; Satyridae Pararge aegeria. 10

11 TABULKA 1: Souhrnný přehled zjištěných druhů Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí [FARKAČ, KRÁL & ŠKORPÍK (eds.) 2005]: CR (kriticky ohrožený), EN (ohrožený), VU (zranitelný, vulnerable), NT (téměř ohrožený). Biotopová vazba jednotlivých druhů vychází z práce BENEŠ & al (s výjimkou čeledi Zygaenidae) a je upravena podle charakteru studované lokality. Biotopová vazba druhů čeledi Zygaenidae byla stanovena podle subjektivního názoru autora a vztahuje se k regionu východních Čech. Zoogegorafická příslušnost byla stanovena na základě studované literatury (KOSTROWICKY 1953, 1969; HRUBÝ 1964; NAUMANN & ALL. 1984; REIPRICH & OKÁLI 1988, 1989; HIGGINS & RILLEY 1993 a v neposlední řadě podle práce BENEŠ & all. 2002: EU eurosibiřský prvek, EV evropský prvek, HO holarktický prvek, KO kosmopolitní prvek, PAL palearktický prvek, ZPL západopalearktický prvek, ATM atlantomediteránní prvek, MED mediteránní prvek, PON pontomediteránní prvek.druhy jsou řazeny abecedně. Druh Latinský název Český název Čeleď 11 Biotopová vazba Areál rozšíření 395/1992 Červ. sezn. ČR Adscita statices zelenáček š tovíkový Zygaenidae hygrofil EV Aglais urticae babočka kopřivová Nymphalidae ubikvista PAL Anthocharis cardamines bělásek řeřichový Pieridae mezofil-1 PAL Apatura iris batolec duhový Nymphalidae mezofil-3 EU 3 Aphantopus hyperantus okáč prosíčkový Satyridae mezofil-1 PAL Araschnia levana babočka síťkovaná Nymphalidae mezofil-2 PAL Argynnis aglaia perleťovec větší Nymphalidae mezofil-2 PAL Argynnis paphia perleťovec stříbropásek Nymphalidae mezofil-3 EU Carterocephalus palaemon soumračník jitrocelový Hesperidae mezofil-2 HO Celastrina argiolus modrásek krušinový Lycaenidae mezofil-3 HO Coenonympha pamphilus okáč poháňkový Satyridae ubikvista PAL Colias hyale žluťásek čičorečkový Pieridae ubikvista EU Gonepteryx rhamni žluťásek řešetlákový Pieridae mezofil-2 ZPL Inachis io babočka paví oko Nymphalidae ubikvista PAL Issoria lathonia perleťovec malý Nymphalidae ubikvista ZPL Leptidea reali bělásek Reálův Pieridae mezofil-2 ZPL Lycaena phlaeas ohniváček černokřídlý Lycaenidae ubikvista HO Lycaena tityrus ohniváček černoskvrnný Lycaenidae mezofil-1 ZPL Lycaena virgaureae ohniváček celíkový Lycaenidae mezofil-2 PAL Maniola jurtina okáč luční Satyridae ubikvista ZPL Melanargia galathea okáč bojínkový Satyridae mezofil-1 ZPL Melitaea athalia hnědásek jitrocelový Nymphalidae mezofil-2 PAL Ochlodes faunus soumračník rezavý Hesperidae ubikvista PAL Papilio machaon otakárek fenyklový Papilionidae ubikvista PAL 3 Pararge aegeria okáč pýrový Satyridae mezofil-3 ZPL Pieris brassicae bělásek zelný Pieridae ubikvista ZPL Pieris napi bělásek řepkový Pieridae ubikvista PAL Pieris rapae bělásek řepový Pieridae ubikvista KO Polygonia c-album babočka bílé c Nymphalidae mezofil-3 PAL Polyommatus amandus modrásek ušlechtilý Lycaenidae mezofil-1 PAL Polyommatus icarus modrásek jehlicový Lycaenidae ubikvista PAL Thymelicus lineola soumračník čárečkovaný Hesperidae mezofil-1 HO Vanessa atalanta babočka admirál Nymphalidae ubikvista HO Vanessa cardui babočka bodláková Nymphalidae ubikvista KO Zygaena filipendulae vřetenuška obecná Zygaenidae mezofil-1 ZPL Natura 2000

12 TABULKA 2: Druhy významné z hlediska ochrany přírody Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí [FARKAČ, KRÁL & ŠKORPÍK (eds.) 2005]: CR (kriticky ohrožený), EN (ohrožený), VU (zranitelný, vulnerable), NT (téměř ohrožený). Biotopová vazba jednotlivých druhů vychází z práce BENEŠ & al (s výjimkou čeledi Zygaenidae) a je upravena podle charakteru studované lokality. Latinský název Druh Český název Čeleď Biotopová Areál rozšíření 395/1992 Červ. sezn. ČR Natura 2000 Apatura iris batolec duhový Nymphalidae mezofil-3 EU 3 Papilio machaon otakárek fenyklový Papilionidae ubikvista PAL 3 Polyommatus amandus modrásek ušlechtilý Lycaenidae mezofil-1 PAL 12

13 ZÁVĚR Společenstvo denních motýlů PP Na obůrce je poměrně vyrovnané a odpovídá charakteru stávajících biotopů. Vyšší počet nalezených druhů je způsobem především přítomností řady kvalitních biotopů v širším okolí. Důležité jsou především malé a extenzivně obhospodařované louky, extenzivně obhospodařované staré sady ovocných dřevin, ale i ruderály v intravilánu obce Třemošnice a bezesporu i lesní porosty. Z hlediska ochrany přírody nebyl sice v území prokázán výskyt významnějšího druhu motýla (snad s výjimkou chráněných druhů Papilio machaon, Apatura iris a regionálně významného modráska Polyommatus amandus), ale potěšující je skutečnost, že se zde i běžné druhy vyskytují v poměrně početných populacích. Stávající management lokality, se co do počtu imág v jednotlivých populacích druhů denních motýlů, zdá být relativně vyhovující. Do budoucna by však bylo vhodné zavedení mozaikovitého kosení lučních porostů, které vyhovuje většině fytofágního hmyzu (cf. ČÍŽEK & ZÁMEČNÍK 2006) s ponecháváním části (alespoň 30% plochy) nepokosenou do následujícího roku a to mozaikou (možno i v pruzích), nikoliv však v jednom bloku! 13

14 FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA Foto 1 a 2: Pohled na vhodně pokosené luční porosty v okolí PP Na obůrce ve starém, extenzivně obhospodařovaném sadu ovocných dřevin. Foto 3: Lesní porosty v širším okolí chráněného území jsou bohužel pro vývoj řady lesních druhů motýlů příliš husté a zastíněné. 14

15 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BENEŠ J. & KONVIČKA M., 2002: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. Společnost pro ochranu motýlů, Praha, 857 pp. BENEŠ J., KONVIČKA M., VRABEC V. & ZÁMEČNÍK J., 2003: Do the sibling species of small whites, Leptidea sinapis and Leptidea reali (Lepidoptera, Pieridae) differ in habitat preferences? Biologia, Bratislava, 58/5: ČÍŽEK O. & ZÁMEČNÍK J., 2006: Výsledky výzkumu vlivu lučního managementu v NPP Babiččino údolí Finální zpráva. Msc. Depon in CHKO Broumovsko, Police nad Metují a AOPK ČR, Praha, 53pp + přílohy a CD. DEMEK J. [ED.], 1965: Geomorfologie Českých zemí. - Nakladatelství ČSAV, Praha, 335 pp. DRÁBEK K. ET DRÁBEK T., 1994: Denní motýli (Lepidoptera: Rhopalocera) okolí Třemošnice. Práce Muzea v Kolíně, ser. Natur., 1: FARKAČ J., KRÁL D.& ŠKORPÍK M. (EDS.) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760pp. HADAČ E., JIRÁSEK J. & BUREŠ P. 1994: Květena Železných hor. Železné hory Sborník prací č. 1. Invence, Litomyšl, 1: 212 pp. HIGGINS L.G. & RILLEY N.D., 1993: The butterflies of Britain and Europe. Collins, London, 384pp. HRUBÝ K., 1964: Prodromus Lepidopter Slovenska. Vydavatelstvo SAV, Bratislava, 962pp. JIRÁSEK J., 1995: Nejcennější plochy Železných hor. Železné hory Sborník prací č. 3. Invence, Litomyšl, 3: 211 pp. KOSTROWICKY A.S., 1953: Studia nad fauna motyli wzgorz kserotermicznych nad dolna Nida. Fragm. Faun. Mus. Zool. Polon., Warszawa, 12(5): KOSTROWICKY A.S., 1969: Geography of the Palearctic Papilionoidea (Lepidoptera). PWN, Krakow, 380pp. LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J., 2007: Seznam motýlů České republiky. Checklist of Lepidoptera of the Czech Republic [stav k ], MALÁTKOVÁ Š, 2006: Vegetace podmáčených luk v CHKO Železné hory. ČZU diplomová práce, Praha. MENŠÍK E., 1909: Motýlové okolí Chrudimě. Časopis Československé společnosti entomologické, 6:12-16, MOCEK B., KUDYN M., ČERVINKA L., HARTL J., ŠUMPICH J., ZELENÝ J. & BREJCHA L., 1995: Příspěvek k entomologiskému poznání CHKO Železné hory (výsledky 23. entomologických dnů ČSE v roce 1992). Acta Musei Reginaehradecensis, s.a., 24: REIPRICH A. & OKÁLI I., 1988: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska. I. zväzok, Biologické práce, Veda, Bratislava, 140pp. REIPRICH A. & OKÁLI I., 1989: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska. 3. zväzok, Biologické práce, Veda, Bratislava, 144pp. RŮŽIČKA A., 1909: Motýlové okolí Chrudimě. Časopis Československé společnosti entomologické, 6:68-69,

16 SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky. 1: , Academia, Praha. STERNECK, J., 1929: Prodromus der Schmetterlingensfauna Böhmens. Salbstverlag, Karlsbad. ŠMELHAUS J., 1965: Eupithecia umpurata (Hb.) zjištěna v Čechách a další poznámky o rodu Euphitecia (Geometridae, Lepidoptera). Zprávy Československé společnosti entomologické, ČSAV, 1(1):7-10. ŠUMPICH J., 2001: Motýli Železných hor. Železné hory, Sborník prací, Nasavrky, 11: VEPŘEK P. [ED.], 1906: Chrudimsko a Nasavrcko. Chrudim, 324 pp. ZÁMEČNÍK J., 2007A: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PR Bošínská obora. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 24pp. ZÁMEČNÍK J., 2007B: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) navrhované PP Střelnice u Semanína. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 26 pp. ZÁMEČNÍK J., 2007C: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PR a EVL Střemošická stráň. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 34pp. Doporučená citace: Zámečník J., 2010: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera, Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PP Na obůrce. Msc. Depon. in: Správa CHKO Železné hory, Nasavrky, 16 pp. Poznámka: Výsledky této studie nesmí být publikovány bez písemného souhlasu autora práce v žádném odborném tisku. Výsledky této práce jsou určeny pro interní potřebu objednavatele. Práce musí být řádně citována. 16