Biologická charakteristika vodního prostředí. Biologická charakteristika vodního prostředí. Biologická produktivita vod.

Transkript

1 Biologická charakteristika vodního prostředí Biologická produktivita vod Saprobiologie Biologická charakteristika vodního prostředí Život vodních organismů Rozdělení sladkých vod úzký vztah k abiotickým faktorům vodního prostředí, vzájemné ovlivňování mezi jednotlivými složkami. Např.: hustota vodního prostředí ovlivňuje nadnášecí schopnost vody pro organismy, vnitřní prostředí organismů je trvale hypertonické vůči vodě (fyziologické funkce), schopnost vody rozpouštět minerální i organické látky umožňuje výživu celým povrchem těla, vertikální stratifikace umožňuje různorodé rozšíření organismů. Lotické (tekoucí) vody: určujícími faktory jsou spádové poměry, šířka toku, rychlost proudu, obsah kyslíku a teplota vody. Dále ještě můžeme rozlišit úseky. - torentilní (kde převládají vířivé pasáže vody), - fluviatilní (rychle tekoucí vody s převahou laminárního proudění). Lentické (stojaté) vody: je pro ně charakteristická teplotní zónace s pravidelnou letní a zimní stagnací a jarní a podzimní cirkulací. Tekoucí vody (vodohospodářské členění) Adámek 1995 bystřiny - krátké horské toky s malým povodím (nejvýše 50 km2) a velkým spádem ( i nad 20 promile), horské potoky - toky horských a podhorských oblastí, často ještě s velkým spádem (do 20 promile), koryto je již stabilizované a v širších údolích tvoří meandry. Průtoky bývají často ještě rozkolísané, potoky - vodní toky pahorkatin, někdy i nížinné potoky se spádem do 10 promile. Časté jsou meandry. Průtoky jsou relativně vyrovnané, za přívalových dešťů se však často značně rozvodní, říčky - toky o středně velkém povodí (100 i více km2), tvoří přechod mezi potokem a řekou, řeky - převážně nížinné vodní toky s větším až velkým povodím ( km2). Malý spád koryta (0,1-2 promile). K průtokové rozkolísanosti dochází hlavně při déletrvajících deštích. Rybářská klasifikace (A. Frič) Odlišné podmínky v jednotlivých typech a úsecích toků vedou k rozdílnému oživení. Pro charakteristiku našich toků podle převládajícího druhu ryby použijeme zde rybářskou klasifikaci, kterou jako první v Čechách udělal A. Frič ( český zoolog). Ten rozdělil naše tekoucí vody na rybí pásma. Jedná se sice o umělou klasifikaci s celou řadou přechodů a výjimek, ale dodnes používanou. Rybí pásma: pstruhové, lipanové, parmové, cejnové. 1

2 Prof. Dr. Antonín Frič Rozdělení vodních toků rybí pásma Badatel a popularizátor přírodních věd, Biologie a význam lososa (zakládal ústavy a líhně), Zavedl třídění toků na rybí pásma, první souborný spis o českých rybách, spolu s Kavkou příručka o chovu kapra Oživení rybích pásem Pásmo pstruhové Hlavní druhy ryb pstruhového pásma 2

3 Pásmo lipanové Ryby lipanového pásma Parmové pásmo Hlavní druhy ryb parmového pásma Cejnové pásmo Ryby cejnového pásma I. 3

4 Ryby cejnového pásma II. Údolní nádrže (přehradní jezera) novodobý produkt 20. století Definice: Je to vodní nádrž vzniklá přehrazením údolí hrázovým tělesem. Funkce: Vodohospodářská (retence, vyrovnávání průtokových poměrů), Energetická, Vodárenská, Rekreační, Závlahová, Přečerpávací Negativa? Údolní nádrže k čemu slouží dodávají pitnou vodu pro domácnosti, pro zavlažování i rekreační účely, regulují vodní toky a zabraňují povodňovým katastrofám, pohání turbiny elektráren. Údolní nádrže rybochovné hledisko 1) nádrže pstruhového charakteru Jedna z prvních velkých hrází byla postavena napříč údolím Garawi v Egyptě kolem r př. n. l. Jejím úkolem byla regulace povodí. Byla 160 m dlouhá, zčásti z upěchované hlíny, zčásti zděná. V Egyptě je také jedna z nepozoruhodnějších moderních betonových přehrad Asuánská vysoká přehrada na Nilu. Je 114 m vysoká a 4 km dlouhá. 2) nádrže charakteru mimopstruhového Největší údolní nádrže světa Stojaté vody Přehrada místo rozměry Grand Coulee stát Washington délka m (největší betonová) (USA) výška 167 m Syncrude Tailings Alberta m2 (největší objem) (Kanada) Yaciretá-Apipé Paraguay-Argentina délka 72 km (nejdelší) Nurecká přehrada Tádžikistán výška 310 m (nevyšší) Životní prostor každé nádrže se člení na: pelagiál neboli oblast volné vody bentál neboli oblast dna 4

5 Pelagiál vertikální a horizontální dělení podle světelného gradientu epipelagiál (trofogenní vrstva, epilimnion) - zde převládá fotosyntetická produkce, kompenzační vrstva (metalimnion či skočná vrstva) - hranice mezi dvěma vrstvami, batypelagiál (trofolytická vrstva či hypolimnion) - zde převládá disimilace. Bentál - jeho členění litorál - což je příbřežní prosvětlené pásmo, sublitorál - čili tzv. přechodové pásmo, profundál - je pásmo, kde převládají disimilační pochody, abysál - je pásmo dna u nejhlubších sladkovodních jezer. Členění vodní nádrže Mělké vody jako močály, stará říční ramena, tůně a většina rybníků nemají pravý profundál a celá plocha jejich dna je vlastně pokračováním litorálu. Proto bývají rybníky označovány jako jezera bez profundálu. Pásma pelagiálu a bentálu vytvářejí svými vlastnostmi rozdílné existenční podmínky. Ty pak regulují výběr organismů a složení cenóz. Hydrobionti jejich rozdělení - pelagiál Plankton - společenstvo organismů pasivně se vznášejících nebo omezeně plovoucích ve volné vodě. Nekton - organismy aktivně plovoucí ve volné vodě. Sem patří ryby, obojživelníci včetně jejich larev, některý vodní hmyz (nymphy i imága). Pleuston - název pro obyvatele hladiny vody využívající povrchového napětí vody (chvostoskoci, některé vodní ploštice, vírníci apod.) Neuston - společenstvo drobných organismů žijících v povrchové blance vody (řasy, prvoci aj.). Plankton Jeho součástí je široký soubor producentů, primárních i sekundárních konzumentů. Z hlediska svého původu ho dělíme: bakterioplankton (bakterie), fytoplankton (řasy, sinice), zooplankton (vířníci, klanonožci, perloočky aj.). 5

6 Bentál oblast dna jeho oživení Bentos - společenstvo organismů, které je svými životními cykly trvale nebo dočasně vázáno na pevný substrát pevné dno, ponořené části vodních rostlin apod. Dělení podle různých kriterií: Podle velikosti Mikrobentos (menší než 0,5-0,6 mm), Makrobentos ( větší než 0,6 mm), Podle původu Fytobentos, Zoobentos, Podle délky pobytu ve vodě Složka permanentní (trvalá), Složka temporální (dočasná). Stojaté vody jejich rozdělení (hydrobiologické kriterium) Jezera, Rybníky, Drobné vody, bažiny, rybníčky, tůňky, slepá ramena, Rašeliniště, vřesoviště, Močály a mokřady, Důlní propadliny, zatopené kamenolomy, pískovny, štěrkoviště. Jezera = vnitrozemské nádrže se slanou nebo sladkou vodou. Vodní plocha se pohybuje od několika desítek m2 po tisíce km2. Podobně kolísá i jejich hloubka od několika až po tisíce metrů. Jezera leží zpravidla v nepropustných pánvích. Jezera jejich vznik nejrůznějším způsobem. Např.: pohybem zemské kůry, erozí, sesuvem zvětralých hornin, nebo vulkanickou činností. Vznik jezer - příklad Typy jezer Sladkovodní (sladká) odvodňují je řeky a množství vody, které do těchto jezer přitéká, obvykle převyšuje množství vody, která se vypaří, proto zůstávají sladkými, Slaná - vnitrozemská moře (např. Kaspické) nemají spojení se světovým oceánem a svou vodu ztrácejí pouze vypařováním, proto jejich salinita postupně roste. 6

7 Jezera dělení podle hloubky a litorálního pásma mělká - mají zpravidla velkou litorální část, menší profundál. Často trpí zarůstáním a rychlým zazemňováním. hluboká - litorální část je malá. Významný je profundál a pelagiál. Hromadění živin je postupné, životnost těchto jezer je let. Tato jezera pomalu stárnou. (př. Bajkal s hloubkou m je nejhlubším jezerem na světě, jezero Tanganika je hluboké m). Největší vnitrozemské vodní plochy světa Jezero stát rozloha Kaspické moře Ázerbájdžán (Rusko) km2 (slané) Kazachstán/Turkmenistán/Irán Hořejší USA/Kanada km2 (sladkovodní) Viktoriino Keňa/Uganda/Tanzanie km2 (sladkovodní) Huronské USA/Kanada km2 (sladkovodní) Michiganské USA km2 (sladkovodní) Aralské Kazachstán/Uzbekistán km2 (slané) Tanganika Burundi/Demokratická republika km2 (sladkovodní) Kongo/Tanzanie/Zambie Stojaté vody rybářské dělení Jezera, Rybníky, Ramena a tůně, Štěrkopískovny, Důlní propadliny, Zatopené kamenolomy, Meliorační kanály, Drobné účelové nádrže. Stojaté vody - jezera Nevypustitelné nádrže v přirozených prohlubních. U nás se nacházejí většinou v rezervacích nebo chráněných územích. U nás je rybářské využívání nulové. Jiná situace je ve světě. Jezera dělení podle druhů ryb Síhová Candátová Cejnová Línovo-štiková Karasová 7

8 Stojaté vody - rybníky Umělé vodní nádrže s poměrně velkým litorálním pásmem. Optimální velikost je nad 10 ha (malé teplotní výkyvy, průměrná hloubka 1-2 m, menší zarůstání). Jsou využívány především k účelům rybochovným - hlavně pro chov kapra. Stojaté vody - ramena a tůně V minulosti vznikala přirozenou cestou. Často se jedná o hodnotné rybářské revíry. Hrozí zde stárnutí až zánik. Doporučuje se (v rámci možností) realizovat průpichy. Proč? Pro umožnění migrací ryb, snížení kumulace organické hmoty apod. Stojaté vody - štěrkopískovny Slouží často jako zdroj pitné vody. Jsou hojné v Polabí, Pomoraví, jižních Čechách. Stávají se brzo hodnotnými rybářskými revíry (vhodné zejména pro Ca, Su aj. i raka). Stojaté vody - důlní propadliny Obecně jsou málo úživné. Druhové spektrum ictyofauny je podobné jako v údolních nádržích. Nejvíce jich je v Severočeské uhelné pánvi a v Ostravsko-karvinském revíru. Stojaté vody zatopené kamenolomy Stojaté vody meliorační kanály Jsou to malé vodní plochy. Mají jen lokální význam. Mohou fungovat i jako pstruhové revíry. Většinou na jižní Moravě. Mají význam pro reprodukci ryb. Zde bývá vysazován amur bílý. Vždy je třeba používat individuální přístup. 8

9 Stojaté vody drobné účelové nádrže Jsou to např.: požární nádrže, rekreační nádrže, koupaliště. Někdy jsou využívány např. pro tvorbu zooplanktonu, chov okrasných ryb, sportovní využití s časovým omezením. Vznik: Močály a mokřady většinou ze zarostlých tůní i malých jezer. Dotvářejí charakter krajiny. Patří mezi chráněné krajinné útvary. Hodnocení z hlediska působení: Negativní často fungují jako líhniště komárů. Pozitivní význam pro rozmnožování. Co to jsou mokřady? Význam mokřadů Většinou nízko položené oblasti periodicky nebo trvale zamokřené sladkou nebo slanou vodou (mokré louky, rašeliniště, inundační části řek, přímořské marše apod.), Mají největší primární produkci ze všech biomů (až o třetinu vyšší než tropický deštný les), Největší obsah uhlíku (uložený v detritu), Velkou trvalou biomasu (zejména podzemní orgány rostlin). Definice z Ekologického slovníku str. 63 Jakrlová, Pelikán Zásadní vliv na stabilizaci vodního režimu v krajině, vysoká druhová rozmanitost společenstev, vysoká produktivita, stanoviště pro existenci, rozmnožování apod. velkého množství živočichů i rostlin, důležitý zdroj pro obnovu zásob pitné vody, možnost rekreace v mokřadních oblastech. Důležité! V širším slova smyslu lze zařadit mezi mokřady i rybníky, jezera, řeky, potoky i prameny. Ramsarská dohoda V roce 1971 se sešli zástupci mnoha zemí v iránském Ramsaru a dohodli se na ochraně mokřadů vstoupila tato dohoda v platnost pod názvem Ramsarská konvence k této úmluvě přistoupilo již 120 zemí světa. Česká republika přistoupila k dohodě v roce 1990 jako jedna z posledních evropských zemí. Mokřady v ČR V ČR máme zatím 9 lokalit o celkové výměře ha. Jsou to: šumavská rašeliniště, třeboňské rybníky, Novozámecký a Břehyňský rybník v Máchově kraji, lednické rybníky, mokřady Litovelského Pomoraví, mokřady Poodří, krkonošská rašeliniště, mokřady dolního Podyjí. 9

10 Mokřad Everglades - USA Mokřad Everglades Florida, nadm. výška jen 0 do 2,4 m n. m., plocha ha Obyvatelé mokřadu Extrémní stojaté vody Rašeliniště, Periodické vody, Saliny. Rašeliniště Často zaujímají rozsáhlá území. Dominantní rostlinou je rašeliník (Sphagnum), který vytváří humifikovanou půdu (rašelinu). Rozlišujeme dva typy: - slatiny vznikají zazemňováním jezer a jiných nádrží a jsou zásobovány podzemní vodou (ph = 6-7). - vrchoviště jsou zásobována hlavně srážkovou vodou (ph = 3,5-4,5). Rašelinné tůňky jsou osídleny typickými druhy rostlin a živočichů, kterým říkáme tyrfobiontní druhy. Periodické vody Vznikají na vhodných místech po tání sněhu, jarních záplavách, po deštích apod. Patří sem i inundační území řek, lesní i luční tůně i dendrotelmy vznikající v dutinách stromů či pařezů. Cenózy periodických vod jsou často charakteristické výskytem celé řady vzácných druhů, které jinde nežijí. Billabong periodicky vysychající řečiště (Austrálie) 10

11 Saliny Jsou to kontinentální vody s vysokým obsahem solí. Charakteristické pro ně je výrazné kolísání salinity od zlomku procenta po 26 % roztoku soli. Oživení je tvořeno euryhalinními až halofilními druhy velkého počtu rostlin i živočichů. Vysvětlivky Kontinentální - pevninský, vnitrozemský, Euryhalinní druhy - uzpůsobené ke kolísání soli ve vodě, Halofilní druhy - slanomilné druhy, Tyrfobiontní druhy - charakteristické druhy rostlin a živočichů rašelinných tůněk. Klasifikace vod podle trofie (úživnosti) Trofie je vlastnost vodní nádrže podmíněná množstvím rozpuštěných látek ve vodě a podmiňující rozvoj vodních organismů. Tradiční rozdělení: Oligotrofní vody - málo úživné s nízkou zásobou živin, Oligo-mezotrofní vody - jsou málo až středně úživné, Mezotrofní vody - středně úživné, Mezo-eutrofní vody - středně až silně úživné, Eutrofní až dystrofní vody - silně úživné nebo rašelinné. Základní parametry oligotrofní a eutrofní nádrže - chemizmus Parametr, faktor Oligotrofie Eutrofie Příklad Horské jezero, pleso Nehluboké nádrže v mělčině Morfologie Barva vody Hluboké nádrže, bez mělčin, vždy stratifikované, hypolimnion větší než epilimnion Modrá až zelená, bez vegetačního zákalu Nehluboké nádrže s mělčinami, často nestratifikované, hypolimnion malý nebo žádný Zelená až zelenohnědá, častý vegetační zákal Průhlednost Vysoká (metry až desítky metrů) Nízká (decimetry až metry) Obsah N a P v zimě Nízký Vysoký Kyslíkový režim O 2 i v hypolimniu v dostatku O 2 hodně v epilimniu (až přesycení), v hypolimniu často nedostatek ph Neutrální až kyselé Lehce až silně alkalické Parametry oligo a eutrofní nádrže Parametr, faktor Oligotrofie Eutrofie Fytoplankton Chudý na kvantitu, druhově rozmanitý (často zlativky, obrněnky, rozsivky) Bohatý na druhy i kvantitu. Silné vegetační zákaly rozsivek, chlorokokálních řas a zelených bičíkovců, nebo vodních sinic Rákosiny Chudé, úzký pás nebo žádné Bohaté, široký pás, obsazují všechny mělčiny Submerzní vegetace Chudá, často jen vláknité řasy Bohatá pokud není silný vegetační zákal (často zabírá celou plochu) Biologická produktivita vod Detritus na dně minimum Velké množství Hlubinné sedimenty Málo nebo chudé na organický podíl Mnoho, bohaté na organický podíl Ryby Převážně lososovité Převážně kaprovité 11

12 Biologická produktivita vod V biosféře probíhá biogenní forma pohybu látek a energie uskutečňovaná metabolickou aktivitou všech organismů. Ve vodním prostředí zkoumá tyto procesy produkční hydrobiologie. Producenti Fotoautotrofní organismy syntetizující z anorganických látek látky organické za použití radiační energie slunce Chemoautotrofní organismy využívající chemické energie Konzumenti heterotrofní organismy (všichni živočichové a saprofytické a parazitické rostliny) - látky a energii získávají z organické hmoty Destruenti energii získávají rozkladem mrtvé organické hmoty až na anorganické sloučeniny (houby, bakterie aj.) Zařazení organismů do článků potravního řetezce Primární producenti (rostliny) - prvý článek. Konzumenti I. řádu - jsou zastoupeni býložravci (planktonními korýši, larvami pakomárů, jepic, plži, ale i býložravými rybami). Konzumenti II. řádu jsou to např. ryby živící se zooplanktonem a zoobentosem. Dravé ryby patří k vrcholovému článku potravní pyramidy ve vodě. Účinnost převodu energie na terminální článek Kvantitativní vztahy v biocenózách jsou vyjadřovány trofickými pyramidami. Trofická pyramida Ivlev (laboratorní pokusy) 100 % fytoplankton 30 % zooplankton 10 % bentos 3 % ryba. Obecné schéma podle Adámka (1995) vychází zhruba z toho, že: na 1 kg ryb je třeba - asi 10 kg zooplanktonu - a 100 kg fytoplanktonu. Tyto údaje jsou ale pouze přibližné. Produktivita a produkce Produktivita (biologická) Je schopnost určité biocenózy produkovat organickou hmotu ve formě biomasy organismů za jednotku času. Produkce Je množství organické hmoty vytvořené za jednotku času na určité ploše. Zemědělci a rybáři využívají tento termín k vyjádření něčeho co mohou v určitém časovém intervalu sklidit nebo ulovit. Primární produkce její měření Metoda sklizně Kyslíková metoda Stanovení Pp pomocí C14 (radioizotopová metoda) Metoda stanovení chlorofylu a 12

13 Metoda sklizně Uplatňuje se při studiu vyšších rostlin (tvrdé vegetace, měkké plovoucí a ponořené flory). Na vybraných místech se odebírají vzorky rostlin, ty se suší do konstantní hmotnosti a vyjadřují v biomase v g/m2. 1 g sušiny odpovídá v průměru ekvivalentu 17 kj. Metoda není zcela přesná, ale udává nám čistou produkci. Kyslíková metoda Označovaná jako metoda světlých a tmavých lahví je založená na měření množství kyslíku uvolněného za určitou dobu fotosyntetickou činností fytoplanktonu. Její předností je nenáročnost a použitelnost v terénních podmínkách. Princip: ve světlé lahvi dochází k produkci O2 v důsledku fotosyntézy fytoplanktonu a k jeho spotřebě na základě respirace fytoplanktonu zooplanktonem a bakteriemi. V tmavé lahvi probíhá jen respirace. Rozdíl koncentrací O2 ve světlé a tmavé lahvi udává hrubou (brutto) produkci. PB = ts - tt PB = brutto produkce v mg O2. l -1 ts = obsah O2 ve světlé lahvi tt = obsah O2 v tmavé lahvi Čistá produkce se pohybuje mezi % hrubé produkce. Přesné výpočty a podrobnosti (Hydrobiologie str. 205). 1 g kyslíku odpovídá v průměru 0,73 g organické hmoty (bez popelovin) = 14,7 kj. Radioizotopová metoda Stanovení Pp pomocí C14 je založeno na asimilaci značené formy C14. Používá se zejména v oceánologii. Metoda stanovení chlorofylu a V současné době máme nejvíce informací o fytoplanktonu ve formě údajů o množství chlorofylu a. Tyto údaje jsou zároveň hrubým vodítkem o postavení nádrže na škále: oligotrofie ---- eutrofie Sekundární produkce (konzumenti I. - II. řádu) Ve vodních nádržích dělíme tyto konzumenty na dvě skupiny - zooplankton a zoobentos. Jejich produkci měříme na úrovni populací různých druhů. Výběr metod je ovlivňován způsobem života sledované populace a vyjadřuje se často (pro rybářskou potřebu) v biomase živočichů na jednotku plochy nebo kubaturu vody. Byl zjištěn lineární vztah mezi produkcí ryb a biomasou zooplanktonu. Celkem asi ½ až ¾ kolísání produkce lze vysvětlit kolísáním průměrné biomasy zooplanktonu. U zoobentosu nebyl tento vztah statisticky prokázán. Terciární produkce (konzumenti tzv. třetího řádu) Z rybářského hlediska jsou takto označovány - ryby. Z ekologického hlediska ovšem ryby tvoří terciární konzumenty zařazené do sekundární produkce. Všeobecně pro sladkovodní systémy platí že "vrcholný (terminální) článek potravních řetězců nebo sítí je rybí obsádka". Produkce ryb je závislá na obsádce (množství, druhová struktura). Významný je poměr nedravé a dravé ryby. Orientačně se doporučuje stav v rozmezí 3:1 6:1. Důležitá je též ročníková struktura a biomasa dravců. 13

14 Saprobiologie (obor zabývající se životem organizmů ve znečištěných vodách) Bioindikace Začátkem tohoto století vytvořili Kolkwitz a Marson systém saprobií, tj. organizmů nebo společenstev indikujících stupně znečistění přírodních vod. Tento systém byl rozšířen a označuje se jako systém saprobit. Zahrnuje i oblasti, kde z různých důvodů nemusí již žít žádné organismy. Autorem názvu "saprobita" (hnilobnost organické znečištění) je Šrámek-Hušek, který též sestavil jeden ze systémů bioindikace. Systém saprobit A) Katarobita - nejčistší vody jako např. podzemní voda a prameny. Žádné nebo jen velmi slabé oživení. B) Limnosaprobita - vody slabě až silně organicky znečistěné. C) Eusaprobita - velmi silně znečistěné vody, prakticky bez života - poslední stupeň. D) Transsaprobita - odpadní vody vymykající se pojmu saprobita. Limnosaprobita vody slabě až silně organicky znečistěné 1) x - xenosaprobita (velmi čisté vody) - třída I a, 2) o - oligosaprobita (čisté vody) - třída I b, 3) β betamezosaprobita (znečištěné vody) - třída II, 4) α - alfasaprobita (silně znečistěná voda) - třída III, 5) p - polysaprobita (velmi znečištěná voda) - třída IV. Eusaprobita velmi silně znečistěné vody 1) i isosaprobita - (ciliátový stupeň), Transsaprobita odpadní vody 1) a - antisaprobita (toxické látky), 2) m metasaprobita - (flagellátový či sirovodíkový stupeň), 3) h hypersaprobita - (bakterie - Mycophyta), 4) u ultrasaprobita - (bez organismů). 2) r - radiosaprobita (vody radioaktivní, mohou být slabě oživené), 3) c - cryptosaprobita (vody fyzikálně pozměněné teplotou). 14

15 Třídy čistoty vody (vodohospodářství) Znečištění vod a jejich posuzování Při praktickém posuzování znečistění povrchových vod je možno odlišit: bodové znečistění, kdy odpadní vody se dostávají do toku v úzkém prostoru (např. vyústění odpadních vod průmyslových, splaškových, zemědělských apod.) plošné znečistění - nastává jako důsledek odtoku atmosférických srážek v podobě povrchových vod (obsahujících rozpuštěné a rozptýlené půdní substráty) z velkých ploch do recipientů. Toto znečistění je nesnadno postižitelné a přesto velmi nebezpečné trvalé nebo dlouhodobé znečistění - je možno definovat jako opakující se znečistění (obvykle ze stejného zdroje) povrchových vod a měnící trvale jeho kvalitu havarijní znečistění - lze charakterizovat jako náhlé, krátkodobé, přechodné zhoršení jakosti vody. Způsobuje biologické, hygienické, estetické nebo technické závady i úhyn ryb. Znečištění podle způsobu znečistění přirozené - př. zakalení vody po dešti, okyselení v důsledku výplachu rašeliniště apod. znečistění antropogenní - vlivem lidské činnosti. video Často je původ znečistění společný. Uplatňují se jak přirozené tak antropogenní vlivy. Znečistění způsobené zemědělstvím Živočišná výroba silážní výluhy - podílejí se více jak 50 % na vzniklých škodách. Dochází k poklesu ph na 4, organickému znečistění - kyselina mléčná, máselná a octová, hnojiště, močůvky, kejdy - koncentrace amonných látek (NH3), sirovodíku aj. (kyselina hippurová, kyselina močová), vymývání a vyplachování dojících zařízení - organické znečistění. Rostlinná výroba Skladování hnojiv, Aplikace hnojiv, Používání pesticidů a biocidů (např. plantáže s olejovými palmami) Zemědělská mechanizace - skladování pohonných hmot, výměna olejů, údržba mytí. Ochranná preventivní opatření budování vodotěsných hnojišť s dostatečnou prostorovou dimenzí, silážování provádět ve vodotěsných zařízeních, zamezit odkanalizování do povrchových vod, používanou vodu soustřeďovat ve stabilizačních nádržích a rybnících čistit, hnojiva skladovat na pevném podkladu a zabezpečit je před klimatickými vlivy, racionálně využívat hnojení (postřiky na list, menší opakované dávky aj.), manipulace s pesticidy a biocidy - podle předpisů, pozor při vyplachování použitého zařízení, mytí a údržbu techniky provádět na vybraných zpevněných plochách se spádem do sedimentační jímky, předpisové skladování pohonných hmot a použitých olejů. 15

16 Vliv znečistění povrchových vod na ryby a ostatní složky vodního prostředí Negativní působení na: přirozenou potravní základnu ryb, na reprodukci (plodnost), růst ryb a jejich zdravotní stav, hygienickou kvalitu rybího masa, druhové složení obsádek, další zástupce zoocenózy (raci, mlži, obojživelníci aj)., kvalitu vody - eutrofizace. Eutrofizace její omezování zabránění přísunu živin do nádrže, zpomalení koloběhu biogenů v nádrži, odstranění biogenů z nádrží. Zabránění přísunu živin do nádrží a) splachy z okolních pozemků používat pomalu rozpustná hnojiva, tekutá na list, častější aplikace v menších dávkách, hnojit chlévskou mrvou (humus váže živiny), odsunout živočišnou výrobu od nádrží a toků, u vodárenských nádrží dodržovat ochranná hygienická pásma, b) přítokem zjistit zdroj, čistit v koncentrovaném stavu, předřadit stabilizační nádrže. Zpomalení koloběhu živin v nádrži usilovat o pevnější vazbu fosforu do sedimentů, Např.: prostřednictvím makrofyt výsadbou na mělčinách.tím je regulován i rozvoj sinic v letním období. Např. rákos váže až 357 kg N/ha (tzv. kořenové čistírny). Odčerpávání biogenů z nádrží výlovem biomasy v podobě rybí obsádky, sklízením a odstraňováním rostlin (vysekáváním porostů), těžbou sedimentů (vyhrnováním, sacími bagry), Pozor na toxické látky v sedimentech! Typy odpadních vod organické (vody splaškové, mlékárenské, pivovarnické, cukrovarnické) toxické (anorganické i organické jedy) např. arsen, kyanidy, měď aj. radioaktivní vody - z dolů apod. teplotně pozměněné - odpadní vody z elektráren aj. 16

17 Toxické látky ve vodě Toxicita (jedovatost) je nepříznivé až letální působení látek, přípravků a odpadních vod na organismy. Toxicita je ovlivňována: charakterem látky, přípravku či odpadní vody, citlivostí ryb, charakterem vodního prostředí. Stanovení toxicity se provádí chemicky nebo pomocí toxikologických testů. Na toto existují tzv. testy akutní toxicity (TAT) na rybách ČSN Podrobnosti: Svobodová a kol., 1987: Toxikologie vodních živočichů. Každý nově vyvinutý nebo do zemědělské praxe zaváděný pesticidní přípravek musí projít posouzením z hlediska biologické rozložitelnosti a toxicity pro vodní organismy (ale i jiné organismy např. včely). Výsledky jsou podkladem pro sestavení etikety přípravku a podmínek pro použití v praxi. Děkuji za pozornost 17