Biologický průzkum na kladenských haldách

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 33: , 2015 Biologický průzkum na kladenských haldách Biological research in the spoil heaps in the Kladno region Tomáš Gremlica 1 a Vít Zavadil 2 1 Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Kateřinská 482/26, CZ Praha 2; tomas.gremlica@ekopolitika.cz 2 ENKI, o. p. s., Dukelská 145, CZ Třeboň; arnoviza@seznam.cz K článku patří obrázky č zařazené v barevné příloze na str Abstract. The most comprehensive research of artificial habitats (spoil heaps) in the Kladno region has so far been done within the framework of the projects No. VaV 640/10/03 entitled Recovery of landscape affected by mining the case of Kladno region, No. SP/2D1/141/07 entitled Restoration and management of artificial habitats in the Czech Republic and No. EHP- CZ02-OV titled Raising Public Awarenes of Biodiversity in Artificial Habitats in the Czech Republic which were carried out in , and by the Institute for Environmental Policy, p. b. c. in collaboration with the Geological Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic, the Czech Agricultural University in Prague, Taggmanager, c. a. and VIS Bílé Karpaty, p. b. c.. Most people perceive mining sites, landfills and sludge beds as the most non-esthetical and totally destroyed moonscape, from which all life has vanished. These views correspond with the current approach of landscape architects and experts implementing ecosystem/landscape restoration, who even for extremely high costs use all technological ways, means and tools available in order to erase evidence of those anthropogenic activities. Therefore, the old mining sites are as quickly as possible brought back to their forestry and agricultural uses by technological and biological restoration. In the course of those ordinary restoration methods, ecological functions of these sites are often overlooked. As presented above, the biological and ecological research in artificial habitats has unambiguously proved their high biological diversity. The occurrence of a high number of endangered fungi, plant and animal species listed in the referring Red Lists of the Czech Republic, incl. the species classified as regionally extinct, species protected by Act No. 114/1992 Gazette and Decree of MoE No. 395/1992 Gazette, as amended later, and species new to the Czech Republic, are principal arguments for the implementation of the public interest in environmental protection and management, particularly in nature conservation. Key words: tailing dumps, artificial habitats, oligotrophic geological substrate, biological diversity, geomorphological diversity, ecological stability 349

2 BOHEMIA CENTRALIS Úvod Haldy/odvaly po těžbě černého uhlí nacházející se v krajině Kladenska zkoumal společně s dalšími typy nepřírodních biotopů (kamenolomy, výsypky po těžbě hnědého uhlí, lokality po těžbě rud, těžebny písků a štěrkopísků, těžebny kaolinu a cihlářských hlín, rašeliniště a slatiniště, odkaliště a úložiště vedlejších produktů energetického průmyslu) Ústav pro ekopolitiku, o. p. s. ve spolupráci s Geologickým ústavem Akademie věd ČR, v. v. i., Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Taggmanagerem, o. s. a VIS Bílé Karpaty, o. p. s. v rámci projektů č. VaV 640/10/03 Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním, č. SP/2D1/141/07 Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice a EHP-CZ02-OV Zvyšování povědomí veřejnosti o biodiverzitě v nepřírodních biotopech České republiky v letech , a Termínem nepřírodní biotopy označujeme území významně narušená, degradovaná nebo zdevastovaná antropogenními aktivitami, především těžbou nerostných surovin, deponiemi vedlejších produktů energetického průmyslu, ukládáním odpadů, ale také dlouhodobě nevyužívané, zdevastované plochy a objekty (brownfields) v urbanizovaném území i ve volné krajině a plochy, jejichž charakter, funkce i vzhled jsou negativně ovlivněné stavebními a demoličními činnostmi. Většina lidí pocitově vnímá těžebny nerostných surovin, deponie a odkaliště jako totálně zdevastovanou a esteticky odpudivou krajinu bez života. S takovými názory korespondují dosavadní přístupy projektantů a rekultivátorů, kteří se za cenu extrémně vysokých nákladů snaží technickými prostředky maximálně zahladit stopy po lidské činnosti. Na narušených plochách jsou provedeny technické a biologické rekultivace, jejichž cílem je v co nejkratší době vrátit pozemky k hospodářskému lesnickému a zemědělskému využívání (Dimitrovský, 1999, 2001, 2001 a 2010; Chour, 2001; Kupka et al., 2006; Štýs, 1997; Štýs et al. 1992). Ekologickým funkcím těchto lokalit není při klasických rekultivačních postupech věnována adekvátní pozornost. Ekologickými funkcemi nepřírodních biotopů, jejich významem pro kulturní krajinu a vhodnými způsoby environmentálně šetrných rekultivací se přitom již několik desítek let zabývá vědecký obor ekologie obnovy. Přírodovědci se ve svých výzkumech zaměřují na analýzu skutečného stavu narušených území, zejména na objektivní zhodnocení geomorfologických, biologických a ekologických podmínek, které ovlivňují kvalitu nově vznikajících ekosystémů (Beneš et al., 2003; Cílek, 1999 a 2002; Frouz et al., 2008; Gremlica et al., 2004, 2005, 2009, 2011, 2013 a 2015; Kovář, 2006; Prach, 2003; Prach et al., 2006, 2007 a 2010; Přikryl et al., 2002; Řehounek, 2010; Řehounková, 2006 a 2010; Sádlo, 2009; Sádlo et al, 2002 a 2005; Sklenička, 2002; Tropek et al., 2010; Vráblíková et al., 2008 a 2009 a další). Podle předem stanovených metodik prováděl tým odborníků v delším časovém horizontu na vybraných odvalech po těžbě černého

3 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách uhlí v krajině Kladenska biologické a ekologické průzkumy následujících skupin organismů: houby (Macromycetes), cévnaté rostliny (Tracheophyta), pavoukovci z řádu pancířníků (Arachnida: Oribatida), blanokřídlí mravencovití (Hymenoptera: Formicidae), blanokřídlí žahadloví (Hymenoptera: Aculeata), motýli (Lepidoptera), brouci z čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae), měkkýši (Mollusca), obojživelníci (Amphibia), plazi (Reptilia), ptáci (Aves) a savci (Mammalia). Všechny druhy byly evidovány podle aktuálně platného vědeckého a českého názvosloví (houby Holec et al., 2006 a Index Fungorum; cévnaté rostliny Kubát et al., 2002; bezobratlí Farkač et al., 2005; Seifert 1996 a 2007; obratlovci Plesník et al., 2003; Frost, 2011; Hudec et al., 2005; Šťastný et al., 2011). Výsledky výzkumů umožnily objektivně posoudit hodnotu lokalit pro ochranu životního prostředí, zejména pro ochranu přírody, ekosystémů, biotopů a biodiverzity, i jejich význam pro ekologickou stabilitu krajiny, funkce ekosystémů a krajinný ráz. Následující text prezentuje především podrobné výsledky biologických a ekologických výzkumů běžných i ohrožených a zvláště chráněných druhů hub, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů ve výše uvedeném členění na odvalu bývalého Dolu Ronna, který je v současnosti z hlediska ochrany biodiverzity i ochrany přírody jedním z nejcennějších přírodě blízkých ekosystémů v kulturní krajině Kladenska. Nálezy ohrožených nebo zvláště chráněných druhů organismů na dalších odvalech/haldách po těžbě černého uhlí jsou uvedeny pro zdůraznění významu těchto lokalit v porovnání s existujícími intenzivně využívanými agrárními, lesními a urbánními ekosystémy, které jsou naopak z hlediska biologické rozmanitosti druhů a tedy ekologické efektivity podprůměrné. Vliv těžby černého uhlí a souvisejících antropogenních aktivit na krajinu Kladenska Krajinu Kladenska ovlivňovala těžba černého uhlí a s ní související činnosti po velmi dlouhou dobu. První, historicky doložený nález uhlí u Vrapic na buštěhradském panství v roce 1775 je připisován Václavu Bürgerovi a Jakubu Oppeltovi. Na nejstarší známé důlní mapě z roku 1784 je vyznačeno několik dolů, které se nacházely v prostoru nádraží v Buštěhradě a v nejbližším okolí. První skutečně hlubinný důl na Kladensku vznikl v roce 1822 na katastrálním území obce Cvrčovice a v roce 1836 byl vybaven parním strojem. Spojením Kladenského kamenouhelného těžařstva (František a Albert Kleinovi, Vojtěch Lanna a Václav Novotný), Kladenského železářského těžařstva, firmy Florentina Roberta (vrapické doly na koksovatelné uhlí) a firmy Hermanna Diettricha Lindheima (uhelné doly na Plzeňsku, železárna Karlin Dol s Josefskou Hutí a Heřmanova Huť) vznikla v roce 1857 Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie-Gesellschaft), která se v roce 1863 přeměnila z komanditní na akciovou a byla zaknihována. 351

4 BOHEMIA CENTRALIS 33 V roce 1857 začala společnost hloubit jámu Zippe, v níž se však nikdy nezačalo těžit uhlí, v letech byla vyhloubena jáma Amálie, v letech byla vyhloubena jáma Stehelčeves, v letech byla vyhloubena jáma Mayrau, v letech byla vyhloubena jáma Julius, v roce 1884 byla vyhloubena jáma Robert a v letech byla vyhloubena jáma Max. V roce 1905 odkoupila společnost od Mirošovsko-libušínsko-svatoňovického těžařstva doly Jan a Schoeller a stala se tak dominantní společností na Kladensku. V letech pak byla vyhloubena jáma Wannieck. Po prodeji svého paláce ve Vídni koupila Pražská železářská společnost veškeré akcie Kamenouhelných dolů, a. s., v Kladně, a stala se tak majitelem všech dolů v centrální části kladenské pánve, s výjimkou dolu Prago v Dubí. Posledním dolem hloubeným společností byl důl Jaroslav v Tuchlovicích v letech Po skončení druhé světové války byly doly znárodněny. Postupem času vzniklo jen v krajině Kladenska v okolí cca 200 uhelných šachet a štol asi 150 hald. V celé oblasti kladensko-rakovnické pánve se nachází 342 povrchově identifikovatelných hald po těžbě černého uhlí. Všechny tyto antropogenní aktivity podstatně změnily krajinný ráz a do určité míry narušily ekologické a estetické funkce krajiny. Procesy přirozené a usměrňované ekologické sukcese probíhající na haldách/odvalech ekologické funkce v přijatelném časovém horizontu úspěšně obnovují a přispívají také k estetickému zhodnocení lokalit. 352 Důl Ronna a jeho halda/odval Důl Ronna (později také Důl Klement Gottwald, resp. Gottwald III) patřil k nejbohatším dolům na Kladensku a jeho technické a strojní vybavení bylo v průběhu těžby postupně modernizováno tak, aby odpovídalo požadavkům doby. Výstavba a hloubení dolu byly zahájeny v červenci roku Hloubení šachetního stvolu o průměru 4,6 m do hloubky 423 m bylo ukončeno v červnu Již v lednu 1886 tak mohlo být započato s těžbou uhlí. Uhelná sloj o mocnosti 7,7 m byla zastižena v hloubce 393 metrů a patřila k největším uhelným zásobám na Kladensku. V letech se pokračovalo s hloubením dolu až do hloubky 496,74 m (dno vodní jímky bylo dokonce v hloubce 501 m). Od roku 1889 byl důl spojen překopem s dolem Kübeck a tím bylo zajištěno větrací spojení. Od roku 1910 byl Důl Ronna hlavním dolem Společnosti státní dráhy a postupně na něj byla převedena těžba z dolů Kübeck, Barré a Engerth. V letech 1911 a 1912 bylo modernizováno technické vybavení, byla postavena nová strojovna, úpravna a kotelna. Původní zděná část těžní věže byla snížena o jedno patro, nad ní byla vztyčena ocelová příhradová těžní věž s opěráky. Následně byly také upraveny koupelny, cechovna a lampovna. V souvislosti s koncentračním programem byla r postavena mezi doly Ronna a Theodor spojovací lanová visutá dráha k dopravě těženého uhlí na dole Theodor, k jeho úpravě a nákladu do vagónů na dole Ronna. Výkonnost této lanovky byla stanovena na 500 q za hodinu.

5 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách V protisměru se dováželo touto lanovkou potřebné palivo pro kotelnu tamní elektrárny na výrobu vysokého napětí. V následujících letech byl důl propojen s doly Prago a Mayrau. V roce 1971 byl původní parní stroj nahrazen dvěma asynchronními motory a v bývalé strojovně byly zřízeny typické řetízkové šatny. Roku 1997 byla těžba z dolu převedena na důl Schoeller nově vyraženým překopem. Posledním těžebním dnem na Ronnovce se stal 27. červen 1997, těžní jáma byla zasypána v průběhu roku 1998 a v roce 2001 byla stržena těžní věž. Odval Dolu Ronna se nachází v katastrálním území Hnidousy (764558), list mapy (Kladno), resp Lokalita je napojena 200 m dlouhou místní komunikací na silnici III. třídy Švermov Pchery. Původní vlečka do železniční stanice Motyčín byla zrušena a rozebrána. Tvar tělesa je nepravidelný, po částečném odtěžení a navezení nového materiálu se svahovými úhly kolem 45 o, v čelových a odtěžených partiích ještě strmějšími. Odval má rozlohu 13,25 ha, maximální výška dosahuje cca 50 m a jeho objem činí 2,1 mil. m 3. Sypání tělesa bylo zahájeno v roce 1882 a ukončeno v roce Menší část pochází z hloubení jámy Dolu Ronna, většina z těžby hlavní kladenské sloje. Je tvořen směsí svrchnokarbonských jílovců, prachovců a pískovců, dále jsou přítomny slepence a břidlice. Přítomny jsou rovněž přimíšeniny různorodého materiálu z těžby (dřevo, kovy, zdivo), stavební suť a popel z lokální kotelny. Na část odvalu, která sloužila jako odkaliště a úložiště vedlejších produktů energetického průmyslu byly ukládány materiály z tepelné elektrárny Kladno. Materiál hlušiny je zrnitostně nevytříděný, nesourodý. Ve východní části převažuje hlušina, ve střední směs hlušiny a hašené strusky, v severozápadní části je hlavním prvkem odpad ze stavebních prací. Na odvalu Dolu Ronna je také možné nalézt velmi zajímavé minerály, jako jsou millerit chemicky sulfid nikelnatý (NiS), krystaluje v klencové soustavě a tvoří snopky jemných jehlicovitých krystalů mosazně žluté barvy, whewellit chemicky monohydrát šťavelanu vápenatého (CaC 2 O 4.H 2 O), krystaluje v jednoklonné soustavě a tvoří jednotlivé, dvojčetné nebo malé skupiny bezbarvých nebo mléčně bílých až šedých krystalů a bravoit tvoří drobné, maximálně 1 mm velké zonální krystaly ocelově šedé barvy s růžově fialovým odstínem, u nichž se projevuje pokles koncentrací niklu a kobaltu směrem od centra k okraji. Do r byla část pozemků v západní části odvalu převedena na nového vlastníka, který prováděl postupné odtěžování materiálu pro různé účely. Těmito zásahy byla zdevastována většina prvků přirozené náletové vegetace. V roce 2015 bylo na severní, značně exponované hraně odvalu neznámými zloději dřeva neoprávněně pokáceno několik desítek vzrostlých jedinců břízy bílé (Betula pendula). Na východním okraji u paty čela odvalu začali vyvíjet aktivity návštěvníci z řad obyvatel blízkého okolí navazující na značně problematickou tradici okrašlovacích spolků 19. století. Vzhledem k evidentnímu nedostatku základního biologického a ekologického vzdělání, které by jim umožnilo ocenit hodnoty přírodě blízkého ekosystému v kulturní krajině, vykáceli část dřevin 353

6 BOHEMIA CENTRALIS 33 v keřovém patru tvořícím původně těžko prostupnou džungli, vytvořili zde posezení s ohništěm a na prameni vytékajícím zpod tělesa odvalu zbudovali soustavu několika malých vodních nádrží, do nichž nasadili obsádku cca 20 ks karasa obecného (Carassius carassius) a karasa zlatého (Carassius auratus). Zásahy takového charakteru jsou v případě daného ekosystému naprosto nevhodné. Obr. 1. Začlenění odvalu Dolu Ronna do krajiny Kladenska. Foto T. Gremlica, Kromě výše uvedených excesů probíhá od ukončení sypání odvalu na celém povrchu velmi úspěšný proces přirozené ekologické sukcese místy doplňovaný vhodnými opatřeními, která sukcesi usměrňují (blokování ekologické sukcese narušováním bylinného pokryvu a odstraňováním náletu topolu kanadského na části plochy bývalého odkaliště a úložiště popílku, odstraňování invazních dřevin, zejména trnovníku akátu, javoru jasanolistého a topolu kanadského). Odval je výjimečný vysokou geomorfologickou diverzitou terénu, která je základní podmínkou pro vznik širokého spektra různých typů biotopů a je tak příčinou vysoké diverzity biologické a ekosystémové. 354

7 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Houby (Macromycetes) Při mykologických výzkumech jsme se věnovali především těm narušeným stanovištím, kde se dal předpokládat výskyt vývojových stádií různých ohrožených biotopů. Soustředili jsme se zejména na travní porosty, bezlesí a křoviny a na jejich raná vývojová stadia, včetně raných vývojových stadií budoucích lesních porostů na nevyvinutých půdách a na různém substrátu (stepní a polostepní formace). Důležitým faktorem byla základní charakteristika substrátů, jež zahrnovala: přirozené přírodní substráty, které se v přírodě běžně vyskytují písek, hlína, kámen, tj. pískovny, těžebny kaolinu a cihlářských hlín, kamenolomy s bazickými a kyselými horninami; přirozené přírodní substráty, které se v přírodě běžně nevyskytují odvaly po těžbě rud, haldy/odvaly po těžbě černého uhlí a výsypky po těžbě hnědého uhlí; přetvořené substráty odkaliště, úložiště vedlejších produktů energetického průmyslu, strusky aj. Z hlediska hodnocení funkce v nepřírodních biotopech byly makromycety rozděleny do následujících skupin: ektomykorrhizní houby; saprofytické houby na dřevě: saproparaziti a paraziti dřevin, primárně a sekundárně lignikolní houby; saprofytické houby na drobném opadu dřevin a bylin; parazitické houby. Mykologické průzkumy byly prováděny pochůzkami. Pochůzky v určitých typech stanovišť umožňovaly prozkoumat větší plochy zájmových území, nebyly striktně vázány hranicemi ploch. Jsou doporučovány pro inventarizační průzkumy. V případě velmi rozsáhlých lokalit byl využit přístup unity effort, jež standardizuje intenzitu pochůzky v daném stanovišti, která se stanoví na určitou dobu (např. na 3 hodiny). Pracovalo se obvykle na větší ploše s různými mikrostanovišti a zaznamenávaly se všechny nalezené taxony, abundance se stanovovala podle počtu opakování zaznamenaných taxonů. Tato metoda s větší pravděpodobností odhalí vzácné druhy makromycetů, protože zkoumá na větším prostoru více různých mikrostanovišť lokality, než metoda mykologických průzkumů na trvalých plochách. Všechny determinované druhy byly zaznamenány do přehledných tabulek s řazením podle kategorií Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et al., 2006), v abecedním pořadí vědeckého názvu s českým názvem uvedeným v závorce, s číselným označením zkoumané lokality a stupněm právní ochrany v rámci právního řádu České republiky. Na odvalu Dolu Ronna se vyskytuje 25 druhů makroskopických hub, včetně kriticky ohroženého plesňáku karafiátového (Thelephora caryophyllea) a ohroženého chřapáče černého (Helvella corium; viz obr. 29 v barevné příloze na str. 495). Biotop s převahou iniciálních stadií ekologické sukcese vyhledávají druhy hub, které jsou vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny jako je bříza bílá (Betula pendula), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix euxina), topol osika (Populus tremula), případně topol bílý (Populus alba). Tyto listnáče osídlující neúživné plochy surové haldoviny rostou zpočátku solitérně a v izolovaných skupinkách a teprve po několika letech vytvářejí řídké, světlé porosty dřevin s minimálně vyvinutým bylinným patrem. Plochy s pokročilejší ekologickou sukcesí, s vyšším obsahem dusíku a s bylinným 355

8 BOHEMIA CENTRALIS 33 patrem tvořeným dlouhostébelnými, více či méně zapojenými trávníky preferují např. druhy rodu pečárka (Agaricus). Při mykorhize, symbiotickém soužití hub a vyšších rostlin, dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin, které je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat. Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin. Mykorhizní druhy hub na odvalu Dolu Ronna i na území ostatních nepřírodních biotopů jsou jedním z významných činitelů podporujících osídlování extrémního prostředí organismy. Svými dekompozičními aktivitami přispívají k rozkladu organického materiálu rostlinného i živočišného původu, zásadním způsobem se podílejí na obnově fertility půd a tím podporují procesy přirozené ekologické sukcese. Tabulka 1. Druhy makroskopických hub (Macromycetes) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et al., 2006). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Červený seznam hub České republiky: Kategorie CR Kriticky ohrožené taxony Telephora caryophyllea plesňák karafiátový Červený seznam hub České republiky: Kategorie EN Ohrožené taxony Helvella corium chřapáč černý Červený seznam hub České republiky: Kategorie DD Taxony, o nichž není k dispozici dostatek údajů Agaricus bresadolanus pečárka Bresadolova Inocybe jacobii vláknice Jakobova Inocybe terrigena vláknice zeměmilná 356

9 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Taxony neuváděné v Červeném seznamu hub České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Agaricus bitorquis pečárka opásaná Agaricus urinascens pečárka velkovýtrusá Agrocybe pediades polnička polokulovitá Agrocybe praecox polnička časná Auricularia auricula-judae ucho Jidášovo Calocybe gambosa čirůvka májovka Cortinarius vernus pavučinec jarní Daedaleopsis confragosa síťkovec načervenalý Entoloma clypeatum závojenka podtrnka Geopora cervina hrobenka Inocybe dulcamara vláknice potměchuťová Laetiporus sulphureus sírovec žlutooranžový Leccinum scabrum kozák březový Morchella elata smrž vysoký Morchella esculenta smrž obecný Paxillus involutus čechratka podvinutá Polyporus brumalis choroš zimní Polyporus ciliatus choroš brvitý Russula aeruginea holubinka trávozelená Tricholoma scalpturatum čirůvka šedožemlová Zdroj: Lepšová, A.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) Z mykologického hlediska je velmi zajímavý také odval bývalého Dolu Felix- Jan v Otvovicích. Vyskytuje se zde 21 druhů makroskopických hub: březovník obecný (Piptoporus betulinus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus), holubinka parková (Russula exalbicans), holubinka trávozelená (Russula aeruginea), holubinka unylá (Russula versicolor), hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus), hvězdovka bradavková (Geastrum corollinum), choroš poloplástvový (Polyporus brumalis), choroš zimní (Polyporus ciliatus), kozák březový (Leccinum scabrum), měcháč písečný (Pisolithus arrhizus), pavučinec osikový (Cortinarius trivialis), pečárka opásaná (Agaricus bitorquis), pestřec obecný (Scleroderma citrinum), pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum), pýchavka palicovitá (Handkea excipuliformis), ryzec kravský (Lactarius torminosus), ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), ryzec pýřitý (Lactarius pubescens), síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa) a vláknice potměchuťová (Inocybe dulcamara). Pozoruhodný je zejména výskyt měcháče písečného (Pisolithus arrhizus), který biotopy odvalů po těžbě černého uhlí s plochami málo úživných substrátů s minimálním vegetačním krytem vyhledává. Tato houba má na řezu zcela výjimečnou a krásnou strukturu a zbarvení. Ve velmi malém množství se plátky mladých plodnic používají jako 357

10 BOHEMIA CENTRALIS 33 koření. Pro další rozvoj vědeckých poznatků o nepřírodních biotopech by bylo vhodné realizovat na tomto odvalu víceleté podrobné mykologické průzkumy. 358 Cévnaté rostliny (Tracheophyta) Botanické taxonomické a fytocenologické výzkumy nepřírodních biotopů na území České republiky zahrnovaly následující položky: Klasifikaci lokality do standardizovaného výčtu biotopů. Charakteristiku vegetace. Jednalo se o standardizovaný výčet vyjádřený procentuálním zastoupením jednotlivých společenstev pro každý nepřírodní biotop. Pro každou lokalitu vznikla matice biotopů a společenstev s procentuálními hodnotami výskytu každé zkoumané položky. Na vybraných lokalitách byly pro ilustraci pořízeny vegetační mapy, popř. vegetační bisekty (boční profilové řezy lokalitami). Floristické průzkumy byly orientovány na ekologicky a ochranářsky významné druhy, tedy na dominanty, ohrožené druhy podle kategorií Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka, 2001), na invazní a expanzní druhy a na výrazné bioindikátory. Výstupem floristických výzkumů byl pro každou lokalitu komentovaný seznam druhů, resp. skupin druhů. Komentáře obsahovaly i poznámky o biotopové vazbě, hojnosti, šíření do okolí apod. Pro každou lokalitu byla zpracována stručná charakteristika závislosti flory a vegetace na biotopech v okolí (biocentra kolem lomů, zdrojové biotopy krajiny před těžbou u plošných výsypek apod.). Pro každou lokalitu byly zpracovány poznámky k její geobotanické a kulturně antropologické fenomenologii, geniu loci, krajinnému rázu, vztahu vegetace a aktuálního nebo minulého managementu. Všechny determinované druhy byly zaznamenány do přehledných tabulek s řazením podle kategorií Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka, 2001), v abecedním pořadí vědeckého názvu s českým názvem uvedeným v závorce, s číselným označením zkoumané lokality a stupněm právní ochrany v rámci právního řádu České republiky. Vědecké i české názvy rostlin byly uváděny podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al., 2002), názvy společenstev vycházely z Katalogu biotopů České republiky (Chytrý et al., 2001). Při floristickém průzkumu byl zaznamenáván výskyt rostlin přímo na ploše narušeného území a pro srovnání také v jeho nejbližším okolí, kde jsou zcela odlišné podmínky. Metodika mapování vegetace vycházela z rozvinuté a patřičně zjemněné metodiky pro mapování krajiny v rámci soustavy Natura Tato metodika se na celostátní úrovni osvědčila jako dobré přiblížení k vegetační diverzitě v uchopitelném měřítku a podrobnosti legendy. V případě nepřírodních biotopů byla částečně upravena a modifikována ve prospěch jemnějšího rozlišení.

11 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Plošně rozsáhlý odval bývalého Dolu Ronna s vysokou geomorfologickou a biotopovou diverzitou se vyznačuje velmi pestrou vegetací s celou sukcesní řadou od rumištních pionýrských porostů po lesíky. Byly zde zjištěny následující jednotky: X7b Tanaceto-Arrhenatheretum. Vysokostébelné ruderální trávníky a ruderální savany s neofyty; X8 Balloto-Sambucion/ruderalizované typy Berberidion. Ruderální nitrofilní křoviny; X12b Spol. Betula alba-orthilia secunda. Travnaté březiny; X12c Spol. Betula alba-robinia pseudacacia. Ruderální březo-akátové křoviny a stromové porosty; X7a Spol. Hieracium piloselloides-poa compressa. Řídké suché trávníky s lipnicí smáčknutou (Poa compressa). Ochranářsky velmi hodnotné a zachovalé cenózy, refugium cenných druhů rostlin; X7e Sisymbrion/Dauco-Melilotion/Arction. Porosty vysokých krátkověkých rumištních plevelů; X7g Chaenorrhino-Chenopodietum botryos /Filagini-Vulpietum/Herniarietum glabrae/eragrostido-polygonetum avicularis. Nízké plevele sypkých substrátů. Na různorodých plochách odvalu jsou vyvinuta vzácná společenstva ruderálních rostlin lehkých substrátů (Chaenorrhino-Chenopodietum botryos). Odval představuje refugium řady druhů a společenstev vázaných na raná sukcesní stádia. Typickým příkladem je kriticky ohrožený chruplavník větší (Polycnemum majus; viz obr. 30 v barevné příloze na str. 495), což je rostlina výslunných strání a kdysi také polí, která nesnáší mezidruhovou konkurenci zarůstajících ploch a chemizaci a proto od začátku 20. století prakticky z přírody vymizela. Na odvalu Dolu Ronna se přitom nachází celostátně a možná i středoevropsky významná stabilní populace chruplav-níku většího, jedna ze dvou největších v České republice. Dalšími takovými druhy jsou silně ohrožený merlík hroznový (Chenopodium bortys), ohrožená škarda smrdutá mákolistá (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia) a ohrožená mrvka myší ocásek (Vulpia myuros). Celkem zde bylo zjištěno 216 druhů cévnatých rostlin. Na lokalitách s pozměněnými či narušenými ekosystémovými vazbami, se především v místech, kde docházelo k ukládání eutrofních materiálů (ornice ze skrývek, zbytky rostlinné hmoty ze zahrad a ploch veřejně přístupné zeleně, organické materiály z obrábění dřeva, atd.) mohou vyskytovat také invazní druhy rostlin. Ty se při nejrůznějších antropogenních aktivitách dostávají mimo původní areály svého rozšíření. Kromě šíření diaspor nákladní dopravou byl značný počet druhů dnes silně invazních rostlin do Evropy introdukován do parků a botanických zahrad jako okrasné prvky oceňované pro estetické hodnoty mimo jiné i bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). V novém prostředí se pak nekontrolovatelně šíří díky absenci limitujících faktorů, které působily v jejich domovských ekosystémech (abiotické faktory prostředí, konkurenční druhy, predátoři). Obecně se jedná o druhy konkurenčně velmi silné, vitální s širokou ekologickou valencí, velkou produkcí diaspor případně s extrémní schopností vegetativního rozmnožování. Na odvalu Dolu Ronna bylo determinováno celkem 31 druhů invazních rostlin. Nejsilnější jsou zde populace trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), topolu 359

12 BOHEMIA CENTRALIS 33 kanadského (Populus canadensis) a javoru jasanolistého (Acer negundo), které musí být cíleně eliminovány zásahy usměrňujícími probíhající ekologickou sukcesi. Z ostatních na odvalu se vyskytujících invazních druhů můžeme jmenovat křídlatku českou (Reynoutria bohemica), křídlatku japonskou (Reynoutria japonica), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) či zahrádkáři často pěstovanou lupinu mnoholistou (Lupinus polyphyllus). Tabulka 2. Druhy cévnatých rostlin (Tracheophyta) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka, 2001). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Původní druh Archeofyt Neofyt Invazní druh Naturalizovaný druh Přechodně zavlečený druh Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: Kategorie C1 Kriticky ohrožené taxony Polycnemum majus chruplavník větší Archeofyt Naturalizovaný druh Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: Kategorie C2 Silně ohrožené taxony Chenopodium bortys merlík hroznový Archeofyt Naturalizovaný druh Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: Kategorie C3 Ohrožené taxony Crepis foetida subsp. škarda smrdutá rhoeadifolia mákolistá Archeofyt Vulpia myuros mrvka myší ocásek Archeofyt Naturalizovaný druh Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: Kategorie C4 - Vzácnější taxony vyžadující další pozornost Cerastium pumilum rožec nízký Původní druh Melica transsilvanica strdivka sedmihradská Původní druh Papaver dubium mák pochybný Archeofyt Naturalizovaný druh Trifolium alpestre jetel alpínský Původní druh Taxony neuváděné v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Abies grandis jedle obrovská Neofyt Acer negundo javor jasanolistý Neofyt Invazní druh Aegopodium podagraria bršlice kozí noha Původní druh Aesculus hippocastanum jírovec maďal Neofyt Agrostis stolonifera psineček výběžkatý Původní druh Achillea millefolium řebříček obecný Původní druh Amaranthus retroflexus laskavec ohnutý Neofyt Invazní druh Aquilegia sp. orlíček kultivar Neofyt Arctium tomentosum lopuch plstnatý Archeofyt Naturalizovaný druh Arenaria serpyllifolia písečnice douškolistá Původní druh Arrhenatherum elatius ovsík vyvýšený Neofyt Invazní druh Artemisia absinthium pelyněk pravý Archeofyt Naturalizovaný druh Artemisia vulgaris pelyněk černobýl Původní druh Asplenium trichomanes sleziník červený Původní druh 360

13 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Astragalus glycyphyllos kozinec sladkolistý Původní druh Atriplex patula lebeda rozkladitá Archeofyt Naturalizovaný druh Atriplex sagittata lebeda lesklá Archeofyt Invazní druh Ballota nigra měrnice černá Archeofyt Invazní druh Berteroa incana šedivka šedá Archeofyt Naturalizovaný druh Betula pendula bříza bělokorá Původní druh Brachypodium pinnatum válečka prapořitá Původní druh Bromus hordeaceus sveřep měkký Archeofyt Naturalizovaný druh Bromus sterilis sveřep jalový Archeofyt Naturalizovaný druh Bromus tectorum sveřep střešní Archeofyt Naturalizovaný druh Calamagrostis epigejos třtina křovištní Původní druh Camelina microcarpa lnička drobnoplodá Archeofyt Campanula rapunculoides zvonek řepkovitý Původní druh Capsella bursa-pastoris kokoška pastuší tobolka Archeofyt Naturalizovaný druh Cardaria draba vesnovka obecná Archeofyt Invazní druh Carduus acanthoides bodlák obecný Archeofyt Naturalizovaný druh Carex hirta ostřice srstnatá Původní druh Carex muricata ostřice měkkoostenná Původní druh Carlina vulgaris pupava obecná Původní druh Carpinus betulus habr obecný Původní druh Centaurea stoebe chrpa latnatá Původní druh Cerastium arvense subsp. arvense rožec rolní pravý Původní druh Cerastium holosteoides subsp. triviale rožec obecný luční Původní druh Cerastium tomentosum rožec plstnatý Neofyt Cichorium intybus čekanka obecná Archeofyt Naturalizovaný druh Cirsium arvense pcháč oset Archeofyt Invazní druh Cirsium vulgare pcháč obecný Původní druh Invazní druh Clematis vitalba plamének plotní Neofyt Conium maculatum bolehlav plamatý Archeofyt Invazní druh Convolvulus arvensis svlačec rolní Archeofyt Naturalizovaný druh Conyza canadensis turanka kanadská Neofyt Invazní druh Cornus sanguinea svída krvavá Původní druh Corylus avellana líska obecná Původní druh Crataegus monogyna hloh jednosemenný Původní druh Crepis biennis škarda dvouletá Archeofyt Naturalizovaný druh Crepis capillaris škarda vláskovitá Archeofyt Naturalizovaný druh Cynoglossum officinale užanka lékařská Archeofyt Dactylis glomerata srha laločnatá Původní druh Daucus carota mrkev obecná Archeofyt Dipsacus fullonum štětka planá Původní druh Dipsacus strigosus štětička větší Neofyt Invazní druh Dryopteris filix-mas kapraď samec Původní druh Echinochloa crus-galli ježatka kuří noha Archeofyt Naturalizovaný druh Echinops sphaerocephalus bělotrn kulatohlavý Neofyt Invazní druh Echium vulgare hadinec obecný Archeofyt Naturalizovaný druh Elymus repens pýr plazivý Původní druh Epilobium angustifolium vrbovka úzkolistá Původní druh Epilobium collinum vrbovka chlumní Původní druh 361

14 BOHEMIA CENTRALIS 33 Epilobium hirsutum vrbovka chlupatá Původní druh Eragrostis minor milička menší Archeofyt Naturalizovaný druh Erigeron annuus turan roční Neofyt Invazní druh Erodium cicutarium pumpava obecná Archeofyt Naturalizovaný druh Erucastrum nasturtiifolium ředkevník potočnicolistý Neofyt Naturalizovaný druh Erysimum durum trýzel tvrdý Archeofyt Erysimum cheiranthoides trýzel malokvětý Archeofyt Naturalizovaný druh Eupatorium cannabinum sadec konopáč Původní druh Euphorbia cyparissias pryšec chvojka Původní druh Euphorbia esula pryšec obecný Původní druh Euphorbia lathyris pryšec skočcový Neofyt Fagus sylvatica buk lesní Původní druh Falcaria vulgaris srpek obecný Původní druh Fallopia convolvulus opletka obecná Archeofyt Naturalizovaný druh Fragaria vesca jahodník obecný Původní druh Fragaria viridis jahodník trávnice Původní druh Fraxinus excelsior jasan ztepilý Původní druh Galium aparine svízel přítula Původní druh Galium mollugo svízel povázka Původní druh Geranium pyrenaicum kakost pyrenejský Neofyt Invazní druh Geranium robertianum kakost smrdutý Původní druh Geum urbanum kuklík městský Původní druh Glechoma hederacea popenec obecný Původní druh Helianthus tuberosus slunečnice topinambur Neofyt Invazní druh Hemerocalis fulva denivka plavá Neofyt Heracleum sphondylium bolševník obecný Původní druh Herniaria glabra průtržník lysý Původní druh Hieracium laevigatum jestřábník hladký Původní druh Hieracium murorum jestřábník zední Původní druh Hieracium pilosella jestřábník chlupáček Původní druh Hieracium sabaudum jestřábník savojský Původní druh Humulus lupulus chmel otáčivý Původní druh Hypericum perforatum třezalka tečkovaná Původní druh Hypochaeris radicata prasetník kořenatý Původní druh Chaerophyllum temulum krabilice mámivá Archeofyt Chelidonium majus vlaštovičník větší Archeofyt Naturalizovaný druh Chenopodium album merlík bílý Původní druh Chenopodium glaucum merlík sivý Archeofyt Naturalizovaný druh Impatiens parviflora netýkavka malokvětá Neofyt Invazní druh Inula conyzae oman hnidák Původní druh Iris germanica kosatec německý Archeofyt Lactuca serriola locika kompasová Archeofyt Naturalizovaný druh Lamium album hluchavka bílá Archeofyt Lamium maculatum hluchavka skvrnitá Původní druh Lathyrus tuberosus hrachor hlíznatý Archeofyt Naturalizovaný druh Lepidium campestre řeřicha chlumní Archeofyt Naturalizovaný druh Lepidium densiflorum řeřicha hustokvětá Neofyt Naturalizovaný druh Leucanthemum ircutianum kopretina irkutská Původní druh Linaria vulgaris lnice květel Archeofyt Naturalizovaný druh Lolium perenne jílek vytrvalý Původní druh 362

15 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Lotus corniculatus štírovník růžkatý Původní druh Lupinus polyphyllus lupina mnoholistá Neofyt Invazní druh Lycium barbarum kustovnice cizí Neofyt Invazní druh Lysimachia vulgaris vrbina obecná Původní druh Mahonia aquifolium mahónie cesmínolistá Neofyt Invazní druh Malus domestica jabloň domácí Archeofyt Malva neglecta sléz přehlížený Archeofyt Naturalizovaný druh Medicago lupulina tolice dětelová Archeofyt Naturalizovaný druh Medicago sativa tolice setá Neofyt Naturalizovaný druh Melilotus albus komonice bílá Archeofyt Invazní druh Melilotus officinalis komonice lékařská Archeofyt Invazní druh Mercurialis annua bažanka roční Archeofyt Naturalizovaný druh Microrrhinum minus hledíček menší Archeofyt Naturalizovaný druh Myosotis arvensis pomněnka rolní Archeofyt Naturalizovaný druh Myosoton aquaticum křehkýš vodní Původní druh Odontites vernus subsp. serotinus zdravínek jarní pozdní Původní druh Oenothera biennis pupalka dvouletá Neofyt Onopordum acanthium ostropes trubil Archeofyt Naturalizovaný druh Pastinaca sativa subsp. sativa pastinák setý pravý Archeofyt Naturalizovaný druh Persicaria maculosa rdesno červivec Původní druh Phragmites australis rákos obecný Původní druh Picea pungens smrk pichlavý Neofyt Picris hieracioides hořčík jestřábníkovitý Původní druh Pinus sylvestris borovice lesní Původní druh Plantago lanceolata jitrocel kopinatý Původní druh Plantago major jitrocel větší Archeofyt Invazní druh Plantago media jitrocel prostřední Původní druh Poa compressa lipnice smáčknutá Původní druh Poa nemoralis lipnice hajní Původní druh Poa palustris lipnice bahenní Původní druh Poa pratensis lipnice luční Původní druh Populus alba topol bílý Původní druh Populus tremula topol osika Původní druh Populus x canadensis topol kanadský Neofyt Invazní druh Potentilla anserina mochna husí Původní druh Potentilla argentea mochna stříbrná Původní druh Potentilla reptans mochna plazivá Původní druh Potentilla supina mochna poléhavá Původní druh Prunella vulgaris černohlávek obecný Původní druh Prunus avium třešeň obecná Archeofyt Prunus mahaleb višeň turecká Původní druh Prunus spinosa slivoň trnka Původní druh Puccinellia distans zblochanec oddálený Původní druh Pyrus communis hrušeň obecná Archeofyt Naturalizovaný druh Quercus petraea dub zimní Původní druh Quercus robur dub letní Původní druh Reseda lutea rýt žlutý Archeofyt Naturalizovaný druh Reseda luteola rýt barvířský Archeofyt Naturalizovaný druh Reynoutria japonica křídlatka japonská Neofyt Invazní druh 363

16 BOHEMIA CENTRALIS 33 Reynoutria x bohemica křídlatka česká Neofyt Invazní druh Ribes uva-crispa meruzalka srstka Původní druh Robinia pseudoacacia trnovník akát Neofyt Invazní druh Rosa canina růže šípková Původní druh Rubus fruticosus agg. ostružiník křovitý Původní druh Rumex crispus šťovík kadeřavý Původní druh Rumex obtusifolius šťovík tupolistý Původní druh Salix alba Tristis vrba bílá smuteční Neofyt Salix caprea vrba jíva Původní druh Salvia nemorosa šalvěj hajní Původní druh Salvia verticillata šalvěj přeslenitá Původní druh Sambucus nigra bez černý Původní druh Sanguisorba minor krvavec menší Původní druh Saponaria officinalis mydlice lékařská Archeofyt Naturalizovaný druh Scilla luciliae ladoňka velkokvětá Neofyt Securigera varia čičorka pestrá Původní druh Sedum spurium rozchodník pochybný Neofyt Naturalizovaný druh Senecio jacobaea starček přímětník Původní druh Senecio viscosus starček lepkavý Původní druh Senecio vulgaris starček obecný Archeofyt Setaria viridis subsp. viridis bér zelený pravý Archeofyt Silene latifolia subsp. alba silenka širolistá bílá Archeofyt Naturalizovaný druh Silene vulgaris silenka nadmutá Původní druh Sisymbrium loeselii hulevník Loeselův Neofyt Invazní druh Solidago canadensis zlatobýl kanadský Neofyt Invazní druh Sonchus asper mléč drsný Archeofyt Naturalizovaný druh Sonchus oleraceus mléč zelinný Archeofyt Naturalizovaný druh Spergularia rubra kuřinka červená Původní druh Stellaria holostea ptačinec velkokvětý Původní druh Stellaria media ptačinec prostřední Původní druh Symphytum officinale kostival lékařský Původní druh Syringa vulgaris šeřík obecný Neofyt Invazní druh Tanacetum vulgare vratič obecný Archeofyt Invazní druh Torilis japonica tořice japonská Původní druh Tragopogon dubius kozí brada pochybná Archeofyt Naturalizovaný druh Trifolium campestre jetel ladní Původní druh Trifolium pratense jetel luční Původní druh Trifolium repens jetel plazivý Původní druh Tripleurospermum maritimum heřmánkovec přímořský Původní druh Invazní druh Tussilago farfara podběl lékařský Původní druh Urtica dioica kopřiva dvoudomá Původní druh Verbascum densiflorum divizna velkokvětá Původní druh Verbascum thapsus divizna malokvětá Původní druh Vicia angustifolia vikev úzkolistá Archeofyt Naturalizovaný druh Vicia tetrasperma vikev čtyřsemenná Původní druh Viola canina subsp. canina violka psí pravá Původní druh Viola hirta violka srstnatá Původní druh Viola odorata violka vonná Archeofyt Zdroj: Čepelová, B., 2010; Sádlo, J.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) 364

17 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Botanicky pozoruhodný je také odval bývalého Dolu Mayrau ve Vinařicích. Na něm bylo determinováno 124 druhů cévnatých rostlin. V roce 2004 byla v jižní části odvalu na menší ploše obnaženého substrátu haldoviny s minimálním vegetačním pokryvem iniciálního stadia přirozené ekologické sukcese nalezena chundelka přetrhovaná (Apera interrupta), která byla v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka et al., 2001) evidována v kategorii A1 Vyhynulé taxony. Potvrzena byla přítomnost merlíku hroznového (Chenopodium botrys) a jabloně lesní (Malus sylvestris) z kategorie C2 Silně ohrožené taxony a také bělolistu rolního (Filago arvensis), jetelu jahodnatého (Trifolium fragiferum) a škardy smrduté mákolisté (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia) z kategorie C3 Ohrožené taxony. Z hlediska biologické rozmanitosti je obdobně bohatý i odval bývalého Dolu Prago Tragy v Kladně Dubí, kde bylo zjištěno 159 druhů cévnatých rostlin, včetně ohrožené škardy smrduté mákolisté (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia) a ohroženého bělolistu rolního (Filago arvensis), jehož silná populace čítající cca 300 jedinců se vyskytuje v severní části lokality na větší ploše obnaženého substrátu haldoviny v iniciálním stadiu přirozené ekologické sukcese. Odvaly bývalých Dolů Mayrau a Prago Tragy se vyznačují podstatně vyššími podíly ploch s pokročilými a pozdními stadii přirozené ekologické sukcese než odval Dolu Ronna. Tomu také odpovídá o něco nižší biologická rozmanitost druhů planě rostoucích rostlin a podstatně vyšší abundance populací. Pancířníci (Arachnida: Oribatida) Pancířníci jsou důležitou součástí detritového potravního řetězce. Podílejí se přímo nebo nepřímo na všech hlavních procesech, probíhajících v půdě, jsou významnými stimulátory a vektory kolonizace půdy půdní mikroflórou. Napomáhají sekundární dekompozici rostlinných zbytků. Hrají výraznou roli v koloběhu živin a stimulaci sukcese půdních hub a rovněž v koloběhu fosforu v půdní části ekosystému a v cyklech dusíku a vápníku. Mikrofytofágní a panfytofágní druhy rozšiřují v půdním profilu spory hub, včetně významných fytopatogenů. Makrofytofágní druhy stimulují mikrobiální růst zvětšováním aktivního povrchu mrtvé organické hmoty fragmentací. Mnoho druhů pancířníků živících se půdním detritem selektivně pohlcuje určité minerální látky a koncentruje je ve svých tkáních, napomáhá k jejich horizontálnímu a vertikálnímu rozšiřování v půdě. Při odběrech pancířníků byly digitálně zaznamenány popisy biochor z vlastních vzorků s následnou fotodokumentací odběrových míst. Byly zpracovány botanické a pedologické charakteristiky odběrových míst. Byla provedena měření teploty půdy na povrchu a v hloubce 10 cm a měření půdní vlhkosti. K odběrům půdních vzorků do hloubky 10 cm sloužila standardizovaná ocelová válcová půdní sonda o pracovní ploše 10 cm 2. Sondu tvořil vnější ocelový plášť s vnitřní podélně 365

18 BOHEMIA CENTRALIS 33 dělenou vložkou z umělé hmoty umožňující získání neporušeného půdního monolitu. Na každé stacionární ploše bylo odebráno vždy po 5 vzorcích z charakteristických biochor. Odebrané vzorky byly uzavřeny v označených sáčcích, aby nedošlo k jejich vysychání, což by signifikantně zvyšovalo kvantitativní i kvalitativní chybu. Třídění a počítání pancířníků bylo prováděno pod preparačním mikroskopem. Vytřídění pancířníci byli před vlastní determinací prosvětleni za studena v 80% kyselině mléčné. Určení bylo prováděno jednotlivě na podložním skle s jamkou. Z preparovaných jedinců a jejich částí byly zhotoveny trvalé mikroskopické preparáty v chloralhydrátovém mediu s rámečkem z kanadského balzámu. Ostatní jedinci byli po determinaci uloženi v glycerolu v Tsurasakiho destičkách ve srovnávací sbírce půdních roztočů. Při determinaci byly použity souborné klíče k určování evropských pancířníků (Sellnick, 1928, 1960; Willmann, 1931; Hammen,1952; Schweizer, 1956; Kunst, l968, 1971; Giljarov, 1975; Balogh; Mahunka, 1983) a úplná taxonomická kartotéka a preparátová knihovna (Starý, ). Na odvalu bývalého Dolu Ronna bylo determinováno celkem 30 druhů pancířníků, žádný z nich není evidován v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Nejsilnějšími populacemi zde disponovaly druhy Microppia minus (37 jedinců) a Tectocepheus velatus (30 jedinců). U ostatních druhů se počet zaznamenaných jedinců pohyboval o 1 do 8. Tabulka 3. Druhy pavoukovců z řádu pancířníků (Arachnida: Oribatida) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). 366 Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Adoristes ovatus Brachychthonius hirtus Brachychthonius pius Carabodes areolatus Ceratozetoides maximus Ctenobelba pectinigera Damaeus auritus Dissorhina ornata Eniochthonius minutissimus Galumna lanceata Hypochthonius rufulus Liochthonius brevis Liochthonius lapponicus Medioppia subpectinata Melanozetes mollicomus

19 Microppia minus Microzetorchestes emeryi Moritzoppia splendens Nothrus anauniensis Oppiella nova Oribatula tibialis Punctoribates punctum Quadroppia quadricarinata Ramusella clavipectinata Sellnickochthonius immaculatus Sellnickochthonius jacoti Scheloribates laevigatus Suctobelbella subcornigera Tectocepheus velatus Zygoribatula exilis Zdroj: Starý, J., (viz Gremlica et al., 2011) Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Blanokřídlí mravencovití (Hymenoptera: Formicidae) Mravenci jsou velmi rozšířenou a diverzifikovanou skupinou hmyzu. Z území České republiky jich je v současnosti udáváno 105 druhů. Velká odolnost některých druhů k různým environmentálním stresům je příčinou toho, že mravence lze často nalézt i v těžce poškozených ekosystémech. Proto jsou vhodnou bioindikační skupinou, která mimo jiné umožňuje hodnotit stupeň disturbance nebo obnovy území narušených, degradovaných či zdevastovaných těžbou nerostných surovin a souvisejícími antropogenními aktivitami. Monitoring druhů byl založen na kombinaci zemních pastí a individuálního sběru, který byl zaměřen na vyhledávání hnízd mravenců a umožňoval porovnávat populace, jež využívají dané lokality ke sběru potravy a jako stanoviště. Předcházející studie prováděné na výsypkových plochách totiž ukázaly, že některé druhy mravenců mohou k těmto aktivitám využívat velmi rozdílné biotopy. Proto je kombinace těchto dvou technik velmi důležitá pro vytvoření komplexního obrazu o mravenčím společenstvu. Zemní pasti jsou hojně používanou technikou při sledování mravenců, dávající při přiměřené náročnosti, velmi dobrou představu o celkové druhové bohatosti na dané ploše. Aby bylo dosaženo co největší porovnatelnosti výsledků, byla použita standardní metodika zemních pastí, rozpracovaná Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, s použitím 5 zemních pastí o objemu 1 l, které jsou exponovány po dobu 2 měsíců v letním období. Toto uspořádání umožňovalo dobrou porovnatelnost s rozsáhlými sběry prováděnými v jiných částech ČR. Počet pastí, jejich uspořádání i délka expozice byly podle dostupných údajů dostačující k zachycení mravenčích společenstev ve zkoumaných nepřírodních biotopech. Vyhledávání hnízd bylo prováděno na transektu 2 50 m obdobnou technikou jaká byla použita při studiu hnědouhelných výsypek v okolí Sokolova. K determinaci mravenců sloužily především podrobné klíče (Seifert, 1996 a 2007). 367

20 BOHEMIA CENTRALIS 33 Tabulka 4. Druhy blanokřídlých mravencovitých (Hymenoptera: Formicidae) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Formica cunicularia Ohrožený druh Formica pratensis mravenec trávní Ohrožený druh Lasius flavus mravenec žlutý Lasius niger mravenec obecný Zdroj: Frouz, J., (viz Gremlica et al., 2011) Průzkumy prokázaly přítomnost 4 druhů blanokřídlých mravencovitých, žádný z nich není evidován v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Dva druhy rodu Formica Formica cunicularia a mravenec trávní (Formica pratensis), které se na odvalu dlouhodobě a ve větším počtu vyskytují, jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožené. Plochá, nevysoká mraveniště mravence trávního vybudovaná ze suchých stébel trávy, kousků dřeva, větviček, hrudek půdy a kamínků se nacházejí především v okrajových partiích mladých osikových hájků. Blanokřídlí žahadloví (Hymenoptera: Aculeata) Při monitoringu blanokřídlých žahadlových (Hymenoptera: Aculeata) se využívá potravní specializace dospělců. Dospělé vosy (různé skupiny) a včely se nejčastěji živí nektarem z květů rostlin. Napodobením květů je tak možné přilákat většinu druhů, které se na lokalitě vyskytují. Osvědčená je v tomto směru metodika barevných misek (Moerickeho misek) s konzervačním médiem a detergentem. Jako konzervační médium je nejvhodnější roztok soli a jako detergent postačí jedna kapka silnějšího přípravku na mytí nádobí. Na každé zkoumané lokalitě bylo zapotřebí instalovat minimálně 15 misek o průměru 10 cm, aby byl monitoring dostatečný. Všechny determinované druhy byly zaznamenány do přehledných tabulek v řazení podle kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Vědecké i české názvy druhů byly uváděny podle Komentovaného seznamu blanokřídlých žahadlových (Hymenoptera) České a Slovenské republiky (Bogusch et al., 2007). Díky větší rozloze ploch, jejichž povrch je tvořen sypkým materiálem haldoviny o menší velikostní struktuře bez vegetačního krytu nebo s řídkým, nezapojeným porostem v bylinném patru s převažujícími zástupci čeledi bobovité (Fabaceae), např. s tolicí dětelovou (Medicago lupulina), s jetelem plazivým (Trifolium repens) 368

21 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách a se štírovníkem růžkatým (Lotus corniculatus) a s hadincem obecným (Echium vulgare) jako zástupcem čeledi brutnákovitých (Boraginaceae) v příměsi, je odval Dolu Ronna velmi atraktivním biotopem pro blanokřídlý hmyz ze skupiny žahadlových. Celkem zde byla prokázána přítomnost 68 druhů blanokřídlých žahadlových. Z hlediska ochrany biodiverzity je nesporně cenný důkaz výskytu kriticky ohroženého trubčíka Astata kashmirensis, ohrožené dřevovrtky Trypoxylon beaumonti i druhů evidovaných v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005) v kategorii VU Zranitelné taxony: ploštíka Ammoplanus marathroicus, maskonosky Hylaeus cornutus, zlatěnek Chrysis analis a Chrysis germari a šíronožky Lindenius pygmaeus armatus. Z pohledu ochrany přírody je nepříliš obvyklý současný výskyt 6 druhů rodu čmelák (Bombus) čmeláka zahradního (Bombus hortorum), čmeláka skalního (Bombus lapidarius), čmeláka hájového (Bombus lucorum), pačmeláka cizopasného (Bombus rupestris), čmeláka zemního (Bombus terrestris) a pačmeláka letního (Bombus vestalis), které jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožené. Při srovnání 84 zkoumaných nepřírodních biotopů v České republice byla vyšší koexistence druhů rodu čmelák (Bombus) prokázána pouze v čedičovém kamenolomu u obce Prysk, v němž bylo určeno 7 taxonů. Dlouhodobě udržitelný výskyt ohrožených a zvláště chráněných druhů hmyzu ze skupiny blanokřídlých žahadlových je striktně podmíněn zachováním celého odvalu Dolu Ronna jako nezastavitelného území, bez antropogenních zásahů do biotopu s výjimkou opatření usměrňujících ekologickou sukcesi, která zahrnují blokování sukcese na části ploch a udržování těchto ploch bez vegetačního krytu nebo jen s minimální pokryvností v bylinném patru. Využívání lokality ke krátkodobé rekreaci a relaxaci neorganizovaného, individuálního a hlavně nemasového charakteru není přítomností ohrožených a zvláště chráněných druhů vyloučeno. Tabulka 5. Druhy blanokřídlých žahadlových (Hymenoptera: Aculeata) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Červený seznam bezobratlých České republiky: Kategorie CR Kriticky ohrožené taxony Astata kashmirensis trubčík Červený seznam bezobratlých České republiky: Kategorie EN Ohrožené taxony Trypoxylon beaumonti dřevovrtka Červený seznam bezobratlých České republiky: Kategorie VU Zranitelné taxony Ammoplanus marathroicus ploštík Hylaeus cornutus maskonoska Chrysis analis zlatěnka Chrysis germari zlatěnka Lindenius pygmaeus armatus šíronožka 369

22 BOHEMIA CENTRALIS 33 Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Andrena flavipes pískorypka žlutonohá Andrena minutula pískorypka drobná Anoplius infuscatus hrabalka Arachnospila anceps hrabalka Bombus hortorum čmelák zahradní Ohrožený druh Bombus lapidarius čmelák skalní Ohrožený druh Bombus lucorum čmelák hájový Ohrožený druh Bombus rupestris pačmelák cizopasný Ohrožený druh Bombus terrestris čmelák zemní Ohrožený druh Bombus vestalis pačmelák letní Ohrožený druh Ceratina cyanea kyjorožka Cerceris rybyensis uzlatka Cleptes nitidulus zlatuška Colletes daviesanus hedvábnice Daviesova Crossocerus exiguus šíronožka Diodontus luperus dvojzubčík Diodontus minutus dvojzubčík Entomognathus brevis šíronožka Epyris sp. Halictus subauratus ploskočelka Hedychridium coriaceum zlatěnka Hedychrum gerstaeckeri zlatěnka Hedychrum niemelai zlatěnka Hedychrum rutilans zlatěnka vínová Heriades truncorum Holopyga fastuosa generosa zlatěnka Hoplitis leucomelana zednice Hylaeus annularis maskonoska Hylaeus brevicornis maskonoska Hylaeus confusus maskonoska Hylaeus hyalinatus maskonoska Hylaeus nigritus maskonoska Hylaeus signatus maskonoska Hylaeus variegatus maskonoska Chrysis scutellaris zlatěnka Lasioglossum calceatum ploskočelka Lasioglossum laticeps ploskočelka Lasioglossum leucozonium ploskočelka Lasioglossum lucidulum ploskočelka Lasioglossum malachurum ploskočelka Lasioglossum morio ploskočelka Lasioglossum politum ploskočelka Lasioglossum punctatissimum ploskočelka 370

23 Mimumesa unicolor pseník Myrmilla calva kodulka Panurgus calcaratus Philanthus triangulum květolib včelí Podalonia hirsuta kutilka chlupatá Priocnemis pusilla hrabalka Priocnemis schioedtei hrabalka Pseudisobrachium subcyaneum Pseudoanthidium lituratum Sapygina decemguttata Tachysphex pompiliformis hbitík Tiphia femorata trněnka červenonohá Trachusa byssinum Trypoxylon attenuatum dřevovrtka Trypoxylon medium dřevovrtka Trypoxylon minus dřevovrtka Vespula germanica vosa útočná Vespula vulgaris vosa obecná Zdroj: Straka, J., (viz Gremlica et al., 2011) Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Bohaté a různorodé společenstvo blanokřídlého hmyzu ze skupiny žahadlových (Hymenoptera : Aculeata) bylo identifikováno rovněž na odvalu bývalého Dolu Prago Tragy v Kladně Dubí. Zejména hojně byly zastoupeny samotářské druhy. Celkem zde bylo pozorováno 53 druhů blanokřídlého hmyzu z 10 čeledí. Takovou druhovou bohatost umožňuje zejména přítomnost lehkého, písčitého substrátu s nezapojenou vegetací, ve kterém si samotářské vosy, včely a další druhy mohou stavět svá hnízda. Zajímavý je výskyt dvou ohrožených druhů kutilky plstnaté (Ammophila pubescens), která je v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005) evidována v kategorii EN Ohrožené taxony, a pískorypky (Andrena polita) z kategorie VU Zranitelné taxony. Motýli (Lepidoptera) Motýli byli zkoumáni jako obecně známá skupina bezobratlých, která citlivě reaguje na změny prostředí. Při průzkumech nepřírodních biotopů byly použity následující metody: Transektová metoda je vhodná pro monitoring ve dne aktivujících druhů, které tak není nutné zabíjet. V terénu byl podle vybraných dominant nebo kolíků vytýčen transekt, na všech stanovištích pokud možno stejně dlouhý a během jeho procházení byli zaznamenáváni všichni pozorovaní motýli. Pro dané sledování byly transekty vybírány tak, aby procházely jednotný biotop stanoviště. Jednotně 371

24 BOHEMIA CENTRALIS 33 získané údaje z různých stanovišť tak bylo možné statisticky zpracovávat a porovnávat. Metoda pozorování za jednotku času je vhodná pro monitoring ve dne aktivujících druhů. Pozorovatelé na každém sledovaném stanovišti strávili vždy na stejném místě stejný časový úsek a zaznamenávali přeletující jedince motýlů. Metoda individuálního odchytu na světlo jedná o individuální sběr jedinců nočních motýlů přilákaných za pomoci světelného zdroje a odrazného plátna. Metoda je vhodná pro zachycení co nejširšího druhového spektra, je však obtížně kvantifikovatelná pokud bychom chtěli srovnávat jednotlivá stanoviště. Metoda odchytu do světelných lapáků standardizovaného typu použity byly lapáky pensylvánského typu, které po nabití baterie sbírají na světlo hmyz po celou noc bez ovlivnění člověkem. Výhodou je, že chytají kvantitativně a objektivně a lze tak stanovit dominanci druhů světlem přilákaných na dané stanoviště, a navíc i různá stanoviště srovnávat. Nevýhodou je, že motýli jsou zabíjeni a je nahromaděno velké množství materiálu, který je nutné následně třídit a zpracovávat. Zároveň je to metoda neselektivní chytá se veškerý hmyz, který je atrahován světlem, což je někdy výhodou máme-li podchytit celkovou biodiverzitu hmyzu, jindy nevýhodou máme-li hodnotit pouze výskyt motýlů. Lapáky jsou dražší zařízení a je nutné je instalovat na místa, kde se dá předpokládat, že nebudou ukradeny nebo poškozeny, eventuálně je nutné někde poblíž spát a hlídat je. Tabulka 6. Druhy motýlů (Lepidoptera) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Červený seznam bezobratlých České republiky: Kategorie VU Zranitelné taxony Iphiclides podalirius otakárek ovocný Ohrožený druh Červený seznam bezobratlých České republiky: Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Aporia crataegi bělásek ovocný Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Aethalura punctulata různorožec olšový Aglais urticae *) babočka kopřivová Anthocharis cardamines bělásek řeřichový Autographa gamma kovolesklec gama Cabera exanthemata světlokřídlec osikový Colias crocea žluťásek čilimníkový Deltote bankiana světlopáska stříbřitá Deltote deceptoria světlopáska ostřicová Diacrisia sannio přástevník chrastavcový Ematurga atomaria tmavoskvrnáč vřesový 372

25 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Erynnis tages soumračník máčkový Evergestis frumentalis zavíječ zdobený Inachis io babočka paví oko Issoria lathonia perleťovec malý Lasiommata megera okáč zední Papilio machaon otakárek fenyklový Ohrožený druh Pieris brassicae bělásek zelný Plebejus argus modrásek černolemý Plebejus sp. modrásek Polyommatus icarus modrásek jehlicový Rivula sericealis trávnička luční Siona lineata bělokřídlec luční Zygaena carniolica vřetenuška ligrusová Zygaena filipendulae vřetenuška obecná Zdroj: Vrabec, V.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) *) viz obr. 32 v barevné příloze na str. 496 Získaný materiál byl preparován obvyklým způsobem a určován podle běžných příruček, případně konzultován se specialisty na jednotlivé čeledi. Následné zpracování dat bylo provedeno jednak z hlediska druhového spektra (tj. srovnání podobnosti jednotlivých lokalit na základě přítomných druhů) a jednak z hlediska srovnání kvantitativního složení společenstev (u těch lokalit, kde byly k dispozici dostatečně obsáhlé vzorky). Data byla konfrontována se znalostmi o výskytu motýlů v okolí, eventuálně s dostupnou literaturou o širším regionu. Zvláštní pozornost byla věnována výskytu ohrožených druhů evidovaných v příslušném červeném seznamu. Pestrý a členitý biotop odvalu Dolu Ronna s jemnou mozaikovitou strukturou holých ploch a ploch s řidším vegetačním krytem je optimální také pro hmyzí zástupce z řádu motýlů (Lepidoptera), kterých zde bylo determinováno celkem 26 druhů. K nejatraktivnějším patří samozřejmě otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), evidovaný v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005) v kategorii VU Zranitelné taxony a otakárek fenyklový (Papilio machaon; viz obr. 31 v barevné příloze na str. 496). Oba druhy jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožené. Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Červeného seznamu bezobratlých je zastoupena běláskem ovocným (Aporia crataegi). Častější a pravidelně opakovaný výskyt obou druhů otakárků na velkých kladenských haldách a v lomu na Vinařické hoře odpovídá údajům o zvyšující se abundanci těchto motýlů v České republice. V posledních letech ( ) se v severním i jižním ekotonu odval-pole pravidelně objevuje silná populace běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) čítající vyšší desítky jedinců. Velké druhy motýlů s oblibou využívají tuto krajinnou dominantu k vylétávání na její nezarostlé temeno, kde dochází k aktivnímu vyhledávání partnerů pro rozmnožování (tento jev se označuje jako hilltopping). 373

26 BOHEMIA CENTRALIS 33 Vyšší biodiverzitou motýlů se vyznačuje i odval Dolu Prago Tragy, kde bylo určeno 17 druhů, včetně ohroženého a zvláště chráněného otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), zvláště chráněného otakárka fenyklového (Papilio machaon) a soumračníka žlutoskvrnného (Thymelicus acteon), který je v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005) evidován v kategorii EN Ohrožené taxony. Na odvalu Dolu Mayrau průzkumy potvrdily 14 druhů motýlů. Také na této lokalitě byl zaznamenán výskyt ohroženého soumračníka žlutoskvrnného (Thymelicus acteon). Brouci z čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) Čeleď střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) je významnou bioindikační skupinou, která je schopná signalizovat postupující kladné i záporné změny přírodního prostředí (v závislosti na míře antropogenního tlaku) absencí či prezencí druhů a změnami početnosti populací. Podle šíře ekologické valence a vázanosti k habitatu se druhy čeledi Carabidae dělí na tři skupiny: druhy reliktní (skupina R), druhy adaptabilní (skupina A) a druhy eurytopní (skupina E). Do skupiny R patří druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti charakter reliktů. Jedná se vesměs o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů, jako jsou tyrfobionti, halobionti, psamofilní, lithofilní a kavernikolní druhy, druhy sutí, skalních stepí a stepí, druhy vřesovišť, klimaxových lesů všech typů, pramenišť, bažin a močálů, přirozených břehů vod a druhy niv, dále druhy s arktoalpinním a boreomontánním rozšířením. Do skupiny A náleží adaptabilnější druhy, osídlující více nebo méně přirozené, nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch. Jsou to typické druhy lesních porostů, i umělých, pobřežní druhy stojatých i tekoucích vod, druhy lučin, pastvin a jiných travních porostů typu paraklimaxů. Skupinu E tvoří eurytopní druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se habitatů, stejně jako druhy, které osídlují silně antropogenně ovlivněnou, tedy poškozenou krajinu. Skupina zahrnuje i expanzivní druhy, šířící se v současné době na těchto nestabilních habitatech a rozšiřující svůj areál, stejně jako expanzivní druhy, které v současnosti ustupují. Toto rozdělení je v praxi využíváno pro posuzování kvality prostředí na základě procentuálního zastoupení druhů i jedinců jmenovaných ekologických skupin a k následným výpočtům indexů komunity střevlíkovitých. Monitoring spočíval ve sběru dat standardní metodou zemních pastí. Na každé lokalitě bylo rozmístěno 5 10 pastí, společně s 15 miskami pro sběr blanokřídlých. Všechny determinované druhy byly zaznamenány do přehledných tabulek v řazení podle kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Vědecké i české názvy druhů byly uváděny podle aktuálně platného názvosloví. 374

27 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Tabulka 7. Druhy brouků z čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Abax parallelepipedus čtvercoštítník černý Anchomenus dorsalis střevlíček ošlejchový Brachinus crepitans prskavec větší Ohrožený druh Calathus ambiguus Calathus fuscipes Carabus convexus střevlík vypouklý Carabus coriaceus střevlík kožitý Poecilus cupreus střevlíček měděný Pterostichus melanarius Zdroj: Farkač, J., (viz Gremlica et al., 2011) Vybraná čeleď střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) je na tělese odvalu Dolu Ronna reprezentovaná celkem 9 druhy, z nichž žádný není evidován v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). Pouze prskavec větší (Brachinus crepitans) je uveden ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Nejen na střevlíkovité, ale i na další čeledi z řádu brouků (Coleoptera), jejichž zástupci vyhledávají k životu a k rozmnožování podobná oligotrofní, diverzifikovaná stanoviště, by v následujících letech měly být zaměřeny podrobné výzkumy entomologů a ekologů na odvalu bývalého Dolu Ronna. Měkkýši (Mollusca) Malakofauna našich zeměpisných šířek je považována za skupinu živočichů s velkou citlivostí vůči změnám přírodního prostředí. Měkkýší společenstva reagují i na malé zásahy změnou své druhové skladby, nejčastěji jejím ochuzením extinkcí stenoekních druhů a jejich částečným nahrazením druhy euryekními. Většina druhů si vytváří pevné vápenité schránky, které v půdě dlouho přetrvávají a poskytují poměrně přesný obraz o vývoji malakocenóz dané lokality v nedávné minulosti. Uvážíme-li malou mobilitu měkkýšů, můžeme ze znalosti recentního výskytu druhů a následným srovnáním s druhovou skladbou v minulosti poměrně přesně usuzovat na změny probíhající v daném biotopu. Vodní měkkýši stáli až donedávna na okraji zájmu, ačkoliv tvoří nápadnou složku limnických ekosystémů našich vod. Přitom je zřejmé, že mohou být využiti jak k indikaci narušení biotopu na základě pouhé přítomnosti či nepřítomnosti určitých druhů, tak k určení míry tohoto narušení přímým stanovením obsahu polutantů v jejich schránkách či tělech. Determinace většiny druhů naší vodní malakofauny je možná na základě 375

28 BOHEMIA CENTRALIS 33 konchyologických znaků. Menší počet druhů nelze určit podle vnějších znaků a je nutné přistoupit k pitvě genitálií nebo k preparaci sevřených lasturek louhem. Problémy může působit také neustálý vývoj fauny našeho území některé druhy úplně vymizely, zároveň se šíří druhy nové, nejčastěji zavlečené ze zoogeograficky cizích oblastí. Na vybraných lokalitách byl sledován výskyt všech zástupců suchozemských i vodních měkkýšů. Z hlavních metodických přístupů k výzkumu byl využit individuální sběr v ploše vymezené pro výzkum ostatních skupin bezobratlých. V případech indikace bohatších měkkýších společenstev, byly provedeny odběry kvantitativních vzorků, které byly zpracovány vysušením a následným proplavením. Determinace byla provedena podle standardních příruček. Následné zpracování dat bylo provedeno jednak z hlediska druhového spektra (tj. srovnání podobnosti jednotlivých lokalit na základě přítomných druhů), jednak z hlediska srovnání kvantitativního složení společenstev (u těch lokalit, kde byly k dispozici dostatečně obsáhlé vzorky). Data byla konfrontována se znalostmi o výskytu měkkýšů v okolí, eventuálně s dostupnou literaturou o širším regionu. Zvláštní pozornost byla věnována výskytu druhů z příslušného červeného seznamu. Na odvalu Dolu Ronna bylo dosud determinováno 5 druhů měkkýšů (Mollusca), z nichž žádný není evidován v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Farkač et al., 2005). I na takto neúživném biotopu je dnes v určitých vlhčích a zastíněných partiích možné najít agresivní invazní druh, kterým je plzák španělský (Arion lusitanicus). Rovněž měkkýšům by v příštích letech měla být na odvalu bývalého Dolu Ronna věnována pozornost v podobě podrobného biologického a ekologického výzkumu. Tabulka 8. Druhy měkkýšů (Mollusca) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií červeného seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (Farkač et al., 2005). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Taxony neuváděné v Červeném seznamu bezobratlých České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Arion lusitanicus plzák španělský Cepaea hortensis páskovka keřová Cepaea nemoralis páskovka hajní Helix pomatia hlemýžď zahradní Xerolenta obvia suchomilka obecná Zdroj: Vrabec, V.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) Obojživelníci (Amphibia) Obojživelníci byli vyhledáváni ve všech vhodných nádržích a jejich okolí v nepřírodních biotopech a rovněž v úkrytech kolem vod. Při prvních návštěvách 376

29 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách byla pořizována fotodokumentace lokalit, která byla archivována pro případné porovnání s budoucími možnými změnami území souvisejícími s rekultivacemi ploch dotčených těžbou nerostných surovin a s následným jiným funkčním využitím. Byly popsány vodní nádrže ve zkoumaných územích, včetně stupně jejich sukcese, a dále pak úkryty v okolí, které obojživelníci v průběhu svého života využívají. V případě výzkumných projektů zaměřených na nepřírodní biotopy jako na specifický druh lokalit (mimo jiné se stále aktivní těžbou nerostných surovin nebo s probíhající technickou a biologickou rekultivací) nebylo prováděno vyznačování hranic monitorovaných úseků. Měření teploty vzduchu a vody nebylo pro potřeby těchto projektů nutné. Obojživelníci a jejich vývojová stadia byli vyhledáváni a určováni v závislosti na roční době. Při vizuálním sledování za dne byli pozorováni adultní jedinci, snůšky obojživelníků, případně jejich larvy přímo, nebo s využitím kvalitního dalekohledu. Při vizuálním sledování v noci byli pozorováni adultní jedinci, snůšky obojživelníků, případně jejich larvy pomocí prosvícení vodního sloupce silnou svítilnou. Při akustickém sledování byly žáby určovány podle hlasů. Odposlech, případně snímání zvukového záznamu bylo prováděno ve dne i v noci podle místních podmínek. Odchyt obojživelníků byl prováděn především v nádržích, ve kterých nebyly vhodné podmínky pro pozorování, tj. v nádržích zarostlých hustou vegetací, se zkalenou vodou apod. Dále byl prováděn odchyt dospělců mimo vodu v úkrytech (padlé dřevo, nory, hromady stavební sutě a jiného materiálu atd.). Na lokalitě Ronna zatím nebyl potvrzen žádný druh obojživelníka. Přímo na odvalu se nenacházejí žádné větší stálé ani periodické vodní nádrže. Na východním okraji v nevelké vzdálenosti od paty čela odvalu byla na prameni vytékajícím zpod tělesa návštěvníky z řad místních obyvatel uměle vytvořena soustava 4 stálých vodních nádrží, do nichž byla nasazena relativně silná obsádka karasa obecného (Carassius carassius) a karasa zlatého (Carassius auratus). V takovém prostředí se nedá očekávat úspěšné rozmnožení obojživelníků. Z hlediska přežívání obojživelníků je příznivější situace na odvalu bývalého Dolu Nosek (Jaroslav) v Tuchlovicích. Ten byl zcela zbytečně zrekultivován s nesmyslným vynaložením cca 1,16 mld. Kč na brutální technické terénní úpravy, které vedly k absolutnímu potlačení geomorfologické a tím i biotopové a ekosystémové diverzity. V průběhu rekultivace zde však, po konzultacích s biology a ekology, bylo vybudováno několik menších stálých i periodických vodních nádrží, v nichž se dnes úspěšně rozmnožují obojživelníci z Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003) čolek horský (Ichtyosaura alpestris) zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh, ropucha zelená (Bufotes viridis) zvláště chráněná podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh, skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako kriticky ohrožený druh a skokan štíhlý (Rana dalmatina) zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně 377

30 BOHEMIA CENTRALIS 33 ohrožený druh. Dále se zde vyskytují obojživelníci z Kategorie LC Málo dotčené taxony Červeného seznamu čolek obecný (Lissotriton vulgaris) zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh a ropucha obecná (Bufo bufo) zvláště chráněná podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Obdobná je situace v nově vytvořených stálých i periodických vodních nádržích na odvalu V Němcích bývalého Dolu Schoeller, na němž bylo technickými opatřeními velkého rozsahu provedeno odstranění havarijního stavu vzniklého intenzivním endogenním prohoříváním. Zde se mimo jiné vyskytuje také čolek velký (Triturus cristatus) evidovaný v Červeném seznamu v Kategorii EN Ohrožené taxony a zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) evidovaný v Červeném seznamu v Kategorii VU Zranitelné taxony a zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh. Relativně vhodné podmínky pro obojživelníky jsou také na odvalech dolů Max a Wanieck. Plazi (Reptilia) Plazi byli v nepřírodních biotopech vyhledáváni za vhodného počasí buď přímo, anebo v úkrytech. Při prvních návštěvách byla pořizována fotodokumentace lokalit, která byla archivována pro případné porovnání s budoucími možnými změnami území. Byly popsány vhodné úkryty, které plazi s oblibou využívají, a dále pak stupeň sukcese biotopů. V nepřírodních biotopech nebylo prováděno vyznačování hranic monitorovaných úseků. Za denního světla byli adultní, subadutlní a juvenilní jedinci sledováni přímo nebo pomocí kvalitního dalekohledu. V noci byli plazi sledováni za pomoci silné svítilny (užovka obojková ve vodních nádržích za teplých nocí). Prováděno bylo rovněž vyhledávání dospělců v existujících úkrytech (kameny, padlé dřevo, nory, hromady stavební sutě a jiného materiálu atd.), případně byl takový materiál ve vybraných lokalitách účelově nainstalován. Odchyty plazů ve volném terénu byly realizovány především v takových biotopech, v nichž nebyly vhodné podmínky pro přímé pozorování, např. v zapojených vysokostébelných trávnících. Byly prováděny pomocí smyčky na prutu. Z plazů se na odvalu bývalého Dolu Ronna vyskytuje velmi četná populace ještěrky obecné (Lacerta agilis), která je uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003) v kategorii NT Téměř ohrožené taxony a vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Zaznamenán byl také slepýš křehký (Anguis fragilis) z kategorie LC Málo dotčené taxony Červeného seznamu, který je podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. zvláště chráněný jako silně ohrožený druh. Na odvalech bývalých Dolů Schoeller (V Němcích) a Mayrau byla potvrzena přítomnost užovky obojkové (Natrix natrix) evidované v Červeném seznamu v kategorii LC Málo dotčené taxony a zvláště chráněné podle vyhlášky MŽP č. 378

31 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Výskyt slepýše křehkého (Anguis fragilis) byl doložen také na odvalech bývalých Dolů Barré, Ferdinand, Jan I + II, Mayrau, Prago Tragy a Teplák. Ptáci (Aves) Druhy avifauny byly v nepřírodních biotopech monitorovány akusticky a vizuálně. Návštěvy lokalit byly naplánovány tak, aby v průběhu jedné sezóny byly všechny navštíveny dvakrát v denní dobu s maximem aktivit potenciálně se zde vyskytujících ptáků. Hlavní důraz byl kladen na návštěvy v brzkých ranních hodinách. Při prvních návštěvách byla pořizována fotodokumentace lokalit a byly zpracovány soupisy biotopů významných z hlediska výskytu typických ptačích druhů např. vodní plochy s volnou hladinou, porosty rákosu, ostřicové louky, vlhké louky, skály, plochy bez vegetace, porosty náletových dřevin. V rámci kvalitativních výzkumů byly prováděny kompletní soupisy ptačích druhů zjištěných na každé lokalitě. Na základě analýz chování ptáků bylo v záznamech uvedeno, o jaký typ výskytu se pravděpodobně jedná. Hnízdění bylo dokumentováno nálezy hnízd a pozorováním přinášení potravy ke hnízdům, sledováním vlastního krmení, nevzletných mláďat apod. Dalšími typy aktivit s přímým vztahem ke zkoumaným nepřírodním biotopům byl sběr nebo lov potravy, výskyt na tahu nebo v jiném období mimo hnízdění. Nejčastěji se jednalo o místa k lovu, tahové zastávky, pelichaniště, nocoviště, zimoviště apod. Dokumentovány byly i náhodné výskyty ptačích druhů pouhé přelety nebo krátké zastávky, případně náhodná zalétnutí z okolní krajiny. Pro evidenci ptáků bylo použito aktuálně platné vědecké i české názvosloví. Všechny determinované druhy ptáků byly zaznamenány do přehledných tabulek v řazení podle kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003) v abecedním pořadí vědeckého názvu s českým názvem uvedeným v závorce, s číselným označením zkoumané lokality a stupněm právní ochrany v rámci právního řádu České republiky. Avifauna na tělese odvalu Dolu Ronna a v jeho okolí je vcelku bohatá a druhově zajímavá. V průběhu výzkumů zde bylo identifikováno celkem 53 druhů ptáků (Aves). Pozoruhodný je záznam přeletu orla mořského (Haliaeetus albicilla), který je uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003) v kategorii CR Kriticky ohrožené taxony, vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněn jako kriticky ohrožený druh a navíc se jedná o jeden z druhů, kvůli jejichž účinné ochraně byla zřízena soustava NATURA Přelet orla mořského byl při výzkumech hald v krajině Kladenska popsán také z odvalu bývalého Dolu Max. Kategorie VU Zranitelné taxony Červeného seznamu je zastoupena krkavcem velkým (Corvus corax), zvláště chráněným podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh a kulíkem říčním (Charadrius dubius). Populace krkavce velkého v České republice postupně narůstá, v letech byl jeho výskyt dokumentován v 31 nepřírodních 379

32 BOHEMIA CENTRALIS 33 biotopech z 84 zkoumaných lokalit (tj. 36,9 %). V krajině Kladenska se krkavec vyskytuje v okolí odvalů bývalých Dolů Ferdinand, Nosek (Jaroslav), Prago Tragy, Schoeller a Ronna. Z Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Červeného seznamu byly zaznamenány druhy volavka popelavá (Ardea cinerea) na přeletu, vrána černá (Corvus corone), křepelka polní (Coturnix coturnix), zvláště chráněná podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako silně ohrožený druh, jiřička obecná (Delichon urbica) a ťuhýk obecný (Lanius collurio), zvláště chráněný jako ohrožený druh. Křepelka polní se pravidelně vyskytuje na zemědělsky intenzivně využívaných plochách v okolí odvalu i přímo v severním a jižním ekotonu odval pole. Na Kladensku se také objevuje v okolí odvalů bývalých Dolů Ferdinand a Nosek (Jaroslav). Z Kategorie LC Málo dotčené taxony Červeného seznamu byly determinovány dva druhy šplhavců datel černý (Dryocopus martius) a žluna zelená (Picus viridis), které mají doupné stromy v lese, jenž navazuje na jihovýchodním okraji na čelo odvalu. Datel černý rovněž žije v lesích u odvalu V Němcích bývalého Dolu Schoeller a u odvalu bývalého Dolu Max. Do této kategorie červeného seznamu patří i pěvci vlaštovka obecná (Hirundo rustica), zvláště chráněná podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh, slavík obecný (Luscinia megarhynchos), zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh, vrabec domácí (Passer domesticus) a vrabec polní (Passer montanus). Příznivým vývojem prochází na Kladensku zhruba od roku 2010 rostoucí populace slavíka obecného, jehož pravidelný výskyt v několika párech byl potvrzen i na odvalech bývalých Dolů Ferdinand, Theodor, Vítek (Václav), Teplák (Zápotocký IV) a Na feruli. Z ochranářsky významnějších druhů ptáků se na odvalu Dolu Ronna objevuje také rorýs obecný (Apus apus), zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Tabulka 9. Druhy ptáků (Vertebrata: Aves) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003). Tučným písmem jsou zvýrazněna jména zvláště chráněných druhů. Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie CR Kriticky ohrožené taxony Haliaeetus albicilla orel mořský Kriticky ohrožený druh Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie VU Zranitelné taxony Corvus corax krkavec velký Ohrožený druh Charadrius dubius kulík říční Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Ardea cinerea volavka popelavá Corvus corone vrána černá Coturnix coturnix křepelka polní Silně ohrožený druh Delichon urbica jiřička obecná Lanius collurio ťuhýk obecný Ohrožený druh 380

33 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie LC Málo dotčené taxony Dryocopus martius datel černý Hirundo rustica vlaštovka obecná Ohrožený druh Luscinia megarhynchos slavík obecný Ohrožený druh Passer domesticus vrabec domácí Passer montanus vrabec polní Picus viridis žluna zelená Taxony neuváděné v Červeném seznamu obratlovců České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Acrocephalus palustris rákosník zpěvný Alauda arvensis skřivan polní Apus apus rorýs obecný Ohrožený druh Buteo buteo káně lesní Carduelis cannabina konopka obecná Carduelis carduelis stehlík obecný Carduelis chloris zvonek zelený Columba livia f. domestica holub domácí Columba palumbus holub hřivnáč Corvus cornix vrána šedá Cuculus canorus kukačka obecná Dendrocopos major strakapoud velký Emberiza citrinella strnad obecný Erithacus rubecula červenka obecná Falco tinnunculus poštolka obecná Fringilla coelebs pěnkava obecná Garrulus glandarius sojka obecná Hippolais icterina sedmihlásek hajní Motacilla alba konipas bílý Parus caeruleus sýkora modřinka Parus major sýkora koňadra Parus montanus sýkora lužní Phasianus colchicus bažant obecný Phoenicurus ochruros rehek domácí Phoenicurus phoenicurus rehek zahradní Phylloscopus collybita budníček menší Phylloscopus trochilus budníček větší Pica pica straka obecná Prunella modularis pěvuška modrá Serinus serinus zvonohlík zahradní Streptopelia decaocto hrdlička zahradní Streptopelia turtur hrdlička divoká Sturnus vulgaris špaček obecný Sylvia atricapilla pěnice černohlavá Sylvia borin pěnice slavíková Sylvia communis pěnice hnědokřídlá 381

34 BOHEMIA CENTRALIS 33 Sylvia curruca pěnice pokřovní Turdus merula kos černý Turdus philomelos drozd zpěvný Zdroj: Zavadil, V.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) Savci (Mammalia) V nepřírodních biotopech byl prováděn pouze základní orientační monitoring druhů savců přímým sledováním, pozorováním stop, trusu a dokladů různých životních aktivit. Odchyty živých jedinců do rozličných typů pastí nebyly realizovány. Pro evidenci savců bylo použito aktuálně platné vědecké i české názvosloví. Na odvalu bývalého Dolu Ronna jsou savci podle orientačního průzkumu zastoupeni celkem 5 druhy, z nichž zajíc polní (Lepus europaeus) je evidován v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003) v kategorii NT Téměř ohrožené taxony a veverka obecná (Sciurus vulgaris) v kategorii NE Nevyhodnocené taxony. Ta je navíc zvláště chráněná podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. jako ohrožený druh. Tabulka 10. Druhy savců (Vertebrata: Mammalia) nalezené na odvalu bývalého Dolu Ronna v členění podle vybraných kategorií Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. (Plesník et al., 2003). Latinský název Český název Právní ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie NT Téměř ohrožené taxony Lepus europaeus zajíc polní Červený seznam obratlovců České republiky: Kategorie NE Nevyhodnocené taxony Sciurus vulgaris veverka obecná Ohrožený druh Taxony neuváděné v Červeném seznamu obratlovců České republiky zaznamenané na zkoumaném odvalu Capreolus capreolus srnec obecný Martes foina kuna skalní Sus scrofa prase divoké Zdroj: Zavadil, V.; Gremlica, T., (viz Gremlica et al., 2004 a 2011) Zajíc polní (Lepus europaeus) a srnec obecný (Capreolus capreolus) se vcelku běžně vyskytují i na dalších zkoumaných odvalech po těžbě černého uhlí na Kladensku. Rozmanité důkazy životních aktivit (kaliště, nocležiště, plochy rozryté při hledání potravy) dokládají přemnožení prasete divokého (Sus scrofa) zejména na skupině odvalů ve Vrapicích, ale i na jiných lokalitách. 382

35 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Význam odvalů bývalých dolů pro krajinu Kladenska Odval bývalého Dolu Ronna je dnes na administrativním území statutárního města Kladna i v jeho nejbližším okolí z přírodovědeckého hlediska patrně nejcennějším přírodě blízkým biotopem. Jeho hodnota je dána v kulturní krajině nezvyklou biologickou rozmanitostí druhů, která je výsledkem velké geomorfologické, biotopové a ekosystémové diverzity. Tyto faktory zároveň pozitivně ovlivňují ekologickou stabilitu krajiny na severním okraji města. Jeho zachování jako nezastavitelného území bez antropogenních zásahů je jednoznačným veřejným zájmem. Naopak jakékoliv záměry, které by vedly k narušení či k devastaci biotopů ohrožených a zvláště chráněných druhů hub, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů by byly v přímém rozporu s požadavky zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Srovnatelně hodnotnými lokalitami zasluhujícími ochranu před zástavbou a obdobnými záměry směřujícími k ekonomickému využívání území úzkou skupinou zainteresovaných osob na úkor veřejnosti jsou i odvaly bývalých Dolů Ferdinand, Na feruli, Prago Tragy, Teplák, Theodor a Vítek (Václav). Závěr Těžbou černého uhlí a některými dalšími antropogenními aktivitami narušená území, zejména haldy/odvaly na Kladensku zdaleka nejsou zdevastovanou, mrtvou krajinou. Naopak, ukazuje se, že jsou z hlediska ochrany biologické rozmanitosti druhů velmi významným útočištěm (refugiem), v němž nacházejí houby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové optimální podmínky k životu, které zcela postrádají v okolní urbanizované, industriální a zemědělsky i lesnicky intenzivně využívané krajině. Jsou také dostupnými nalezišti fosilií a minerálů. K dalším pozitivům těchto lokalit patří nesporně také to, že podstatným způsobem zvyšují geomorfologickou diverzitu terénu a tím i biotopovou, biologickou a ekosystémovou diverzitu. Mají rovněž svou kulturně estetickou hodnotu, např. jako připomínky hornické minulosti některých měst a obcí. Haldy/odvaly jsou dnes spontánně využívány pro rekreaci a sport, mnohé jsou atraktivním cílem vycházek, poskytují místa s dobrým výhledem do širokého okolí a terén málo vázaný omezeními. Proto je nutné pečlivě volit metody a kombinace postupů ekologických rekultivací, aby tyto plochy a zejména jejich cenné části byly obnovovány velmi citlivě přírodě blízkými způsoby, případně aby byly ponechány přirozenému vývoji. 383

36 BOHEMIA CENTRALIS 33 Summary Areas disturbed by black coal mining and other anthropogenic activities, particularly spoil heaps, in the Kladno region (Central Bohemia) are not a devastated, damaged barren land, but rather the contrary. As to their biological diversity, it seems that they offer to many species a significant refuge, where fungi, wild plants and animals find optimal living conditions, which have not been available in the surrounding urbanised and industrial landscape with intensive agriculture and forest management. They also offer an easy access to various minerals and fossils. Moreover, these places significantly strengthen geomorphological diversity which also contributes to overall biological diversity at the habitats and ecosystem level. These places also have their cultural aesthetic value as reminiscences of the old mining tradition in some towns and villages. Old mining locations and spoil heaps have been spontaneously serving as leisure and touristic destinations: a lot of them are surprisingly remarkable touristic destinations offering spots with a good view of the countryside and are not subject to many restrictions. All the above facts have to be taken into account when deciding on the appropriate method or combination of methods of their ecological restoration, so that these areas are revitalised/restored by sensitive semi-natural or close-to-nature ways and means or they are left to natural succession. Literatura Begon M., Harper J. L. et Townsend C. R. (1997): Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 1. vyd. 949 s. ISBN Bogusch P., Straka J. et Kment P. [eds.] (2007): Komentovaný seznam blanokřídlých žahadlových (Hymenoptera) České a Slovenské republiky. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Praha, Supplementum 11: Cílek V. (1999): Revitalizace lomů principy a návrh metodiky. Ochrana přírody, roč. 54, č. 3, s ISSN X. Cílek V. (2002): Revitalizace velkých vápencových lomů v Německu. Ochrana přírody, roč. 57, č. 4, s ISSN X. Čepelová B. (2010): Závěrečná zpráva z průzkumu flóry a vegetace haldy Ronna a v okolí Čabárny a Theodoru. Ms. Depon. in Magistrát města Kladna. Dimitrovský K. (1999): Zemědělské, lesnické a hydrické rekultivace území ovlivněných báňskou činností. Metodiky pro zemědělskou praxi č. 14/1999, ÚZPI Praha. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 66 s. ISBN Dimitrovský K. (2001): Tvorba nové krajiny na Sokolovsku. Sokolov: Sokolovská uhelná, a. s., 191 s. Dimitrovský K. et Kurz A. (2001): Filozofie tvorby nové krajiny na Sokolovsku. Zahrada park krajina. Dimitrovský K., Modrá B. et Prokopová D. (2010): Produkční a mimoprodukční význam antropogenních substrátů na výsypkách sokolovské uhelné pánve. Zpravodaj Hnědé uhlí, č. 4. s ISSN Farkač J., Král D. et Škorpík M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. AOPK ČR: Praha, 760 s. ISBN Forman R. T. T. et Godron M. (1993): Krajinná ekologie. Praha: Academia, 583 s. ISBN Frost D. R. (2011): Amphibian Species of the World. New York: American Museum of Natural History. Gremlica T. (2007): Haldy po těžbě černého uhlí velmi cenné biotopy v industriální a urbanizované krajině Kladenska. In: Těžba nerostných surovin a ochrana přírody: sborník z konference Ekologie krajiny 4, Horka nad Moravou. Ed. Lucie Grohmanová. Praha: Česká společnost pro krajinnou ekologii regionální organizace CZ-IALE, s ISBN

37 Tomáš Gremlica a Vít Zavadil: Biologický průzkum na kladenských haldách Gremlica T., Bureš J., Cílek V., Martiš M., Přikryl I., Sádlo J., Volf O., Zavadil V. et Zdražil V. (2004): Analytická studie stavu krajiny Kladenska v částech narušených těžbou černého uhlí. [Výsledek výzkumného projektu VaV 640/10/03 Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním ]. Praha: Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.; MŽP ČR, 295 s. Gremlica T., Bureš J., Martiš M., Roglová V. et Zdražil V. (2005): Návrh strategie obnovy ekologických a estetických funkcí krajiny Kladenska v jejích částech narušených těžbou černého uhlí. [Výsledek výzkumného projektu VaV 640/10/03 Obnova krajiny Kladenska narušené dobýváním ]. Praha: Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.; MŽP ČR, 132 s. Gremlica T., Lepšová A., Sádlo J., Volf O. et Zavadil V. (2009): Pískovna Jeviněves Metodika a návrhy opatření pro ekologickou rekultivaci lokality využívající přirozenou a usměrňovanou ekologickou sukcesi. [N/A Uplatněná certifikovaná metodika výsledek výzkumného projektu SP/2d1/141/07]. Praha: Ústav pro ekopolitiku o. p. s.; MŽP ČR, 56 s. (nepubl. depon in MŽP ČR; Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.; Odbor životního prostředí a zemědělství Městského úřadu Mělník et Demorecykla, s. r. o.). Gremlica T., Cílek V., Vrabec V., Farkač J., Frouz J., Godány J., Lepšová A., Přikryl I., Rambousek P., Sádlo J., Starý J., Straka J., Volf O. et Zavadil V. (2011): Rekultivace a management nepřírodních biotopů v České republice. [Závěrečná zpráva za celé období řešení výzkumného projektu SP/2d1/141/07]. Praha: Ústav pro ekopolitiku o. p. s.; MŽP ČR, 245 s. (nepubl. depon in MŽP ČR et Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.). Gremlica T., Vrabec V., Cílek V., Lepšová A., Volf O. et Zavadil V. (2011): Využívání přirozené a usměrňované ekologické sukcese při rekultivacích území dotčených těžbou nerostných surovin. [Certifikovaná metodika pro organizace zabývající se těžbou nerostných surovin a rekultivacemi a pro vlastníky pozemků dotčených těžbou nerostných surovin a pro také orgány státní správy dotčené procesem těžby nerostných surovin, zejména v oblasti životního prostředí výsledek výzkumného projektu SP/2d1/141/07]. Praha: Ústav pro ekopolitiku o. p. s.; MŽP ČR, 108 s. (nepubl. depon in MŽP ČR et Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.). Gremlica T., Vrabec V., Cílek V., Lepšová A., Volf O., Zavadil V. (2013): Industriální krajina a její přirozená obnova. Praha: Novela bohemica, 110 s. ISBN Havel L. et Přikryl I. (2001): Hydrická varianta rekultivace zbytkových jam po těžbě uhlí výzva i pro výzkum. Limnologické noviny, č. 4, s ISSN Holec J. et Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 24: ISBN Hudec K., Šťastný K. et al. (2005): Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2. vyd s. ISBN Chour V. et al. (2001): Vodohospodářské řešení rekultivace a revitalizace Podkrušnohorské uhelné pánve. [Výzkumná zpráva k výzkumnému projektu SA/510/2/98]. Praha: Hydroprojekt a. s.; MŽP ČR, 78 s. (nepubl. depon in MŽP ČR et Hydroprojekt a. s.). Chytrý M., Kučera T. et Kočí M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1. vyd. 304 s. ISBN Kašpar J. (2008): Vliv zahlazování následků báňské činnosti na cenu uhlí. Ostrava: VŠB TU, 35 s. Kovář P. (2006): Ekologie obnovy poškozené krajiny. In: Botanika a ekologie obnovy/botanical research and ecological restoration: sborník z konference ČBS, , Praha. Eds. Prach K., Pyšek P., Tichý L., Kovář P., Jongepierová I., Řehounková K. Praha: Česká botanická společnost, s Kubát K. et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia. 1. vyd., 927 s. ISBN Kupka I. et Dimitrovský K. (2006): Silvicultural assessment of reforestation under specific spoil bank conditions. Journal of Forest Science, 52/9: ISSN Míchal I. (1994): Ekologická stabilita. Brno: Veronica, ekologické středisko ČSOP, 2. vyd. 276 s. ISBN Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha: Acadamia, 1. vyd. 342 s. ISBN Plesník J., Hanzal V. et Brejšková L. [eds.] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, Praha, 22: ISBN Prach K. (2003): Spontaneous succession in Central-European man-made habitats: What information can be used in restoration practice? Applied Vegetation Science, 6/ 2: Prach K., Bartha S., Joyce Ch. B., Pyšek P., van Diggelen R. et Wiegleb G. (2001): The role of spontaneous vegetation succession in ecosystem restoration: A perspective. Applied Vegetation Science, 4/1: Prach K., Pyšek P. et Jarošík V. (2007): Climate and ph as determinants of vegetation succession in Central European man-made habitats. Journal of Vegetation Science, 18/5: Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: ISBN

38 BOHEMIA CENTRALIS 33 Přikryl I. et al. (2002): Komplexní zhodnocení konkrétního území, které je narušeno povrchovou těžbou. Navržení variant řešení strukturální a funkční obnovy krajiny s rámcovou ekonomickou rozvahou a vzorovým postupem hodnocení narušené krajiny a přípravy projektu obnovy. [Výzkumná zpráva k výzkumnému projektu VaV SE/640/3/00 Obnova a funkce krajiny narušené povrchovou těžbou. Program Biosféra-SE.]. Třeboň: ENVI, s. r. o.; MŽP ČR, 48 s. (nepubl. depon in MŽP ČR et ENVI, s. r. o.). Přikryl I. et al. (2002): Ekosystémy pánevních oblastí. [Závěrečná zpráva dílčího úkolu výzkumného projektu VaV SE/640/3/00 Obnova a funkce krajiny narušené povrchovou těžbou. Program Biosféra-SE.]. Třeboň: ENKI, o. p. s.; MŽP ČR. Přikryl I. et al. (2002): Diagnóza krajiny. [Závěrečná zpráva dílčího úkolu výzkumného projektu VaV SE/640/3/00 Obnova a funkce krajiny narušené povrchovou těžbou. Program Biosféra-SE.]. Třeboň: ENKI, o. p. s.; MŽP ČR. Řehounek J., Řehounková K. et Prach K. [eds.] (2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. České Budějovice: Calla, 172 s. ISBN Řehounková K. (2006): Spontánní sukcese vegetace ve štěrkopískovnách: možnost pro ekologickou obnovu. In: Botanika a ekologie obnovy/botanical research and ecological restoration: sborník z konference ČBS, , Praha. Eds. Prach K., Pyšek P., Tichý L., Kovář P., Jongepierová I., Řehounková K. Praha: Česká botanická společnost, s Sádlo J. (2009): Bezzásahovost takříkajíc nechtěná. Samovolné sukcesní procesy v krajině současnosti. Ochrana přírody, 64/5: ISSN X. Sádlo J. et Tichý L. (2002): Sanace a rekultivace po lomové a důlní těžbě : tržné rány v krajině a jak je léčit. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, Brno. 1. vyd. 35 s. ISBN X. Sádlo J., Pokorný P., Hájek P., Dreslerová D. et Cílek V. (2005): Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha, 247 s. ISBN Seifert B. (1996): Ameisen: beobachten, bestimmen. Naturbuch Verlag, Augsburg. ISBN Seifert B. (2007): Ameisen Mittel- und Nordeuropas. Lutra, Tauer. ISBN Sklenička P. et al. (2002): Využití procesů přirozené sukcese při obnově krajiny po těžbě nerostů. In: Tvář naší země krajina domova. 6, Rehabilitace krajiny: sborník příspěvků z konference konané v Praze a Průhonicích. Ed. Petříček V., 1. vyd. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, s Sklenička P. (2003): Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha, 2. vyd. 321 s. ISBN Štýs S. (1997): Česká škola rekultivací. In: 45 let české rekultivační školy [sborník referátů z konference]. VÚHU: Most, s Štýs S. et Helešicová L. et al. (1992): Proměny měsíční krajiny. Bílý slon, Praha, 256 s. ISBN Šťastný K., Hudec K. et al. (2011): Fauna ČR. Ptáci 3. Academia, Praha, 2. vyd s. ISBN Tropek R., Kadlec T., Karešová P., Spitzer L., Kočárek P., Malenovský I., Baňař P., Tuf I., Hejda M. et Konvička M. (2010): Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology, 47, Vráblíková J., Blažková M., Farský M., Jeřábek M., Seják J., Šoch M., Dejmal I., Jirásek P., Neruda M. et Zahálka J. (2008): Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří I. část: Přírodní a sociálně ekonomické charakteristiky disparit. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, s. ISBN Vráblíková J., Blažková M., Farský M., Jeřábek M., Seják J., Šoch M., Beránek K., Jirásek P., Neruda M., Vráblík P. et Zahálka J. (2008): Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří. II. část: Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, 154 s. ISBN Vráblíková J., Šoch M. et Vráblík P. (2009): Rekultivovaná krajina a její možné využití. [Zpráva o řešení aktivity A418 výzkumného projektu WD Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří]. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, 81 s. Recenzovala Mgr. Barbora Čepelová 386

39 K článku T. Gremlici a V. Zavadila na str Obr. 29. Chřapáč černý (Helvella corium). Foto T. Gremlica, Obr. 30. Chruplavník větší (Polycnemum majus). Foto T. Gremlica, BOHEMIA CENTRALIS 33 Fig. 29. Helvella corium. Photo by T. Gremlica, Fig. 30. Polycnemum majus. Photo by T. Gremlica,