(Mikro) cohousing - udržitelná cesta pro využití venkovských objektů (Micro) couhousing a way for sustainable use of rural buildings

Transkript

1 (Mikro) cohousing - udržitelná cesta pro využití venkovských objektů (Micro) couhousing a way for sustainable use of rural buildings Ing. Petr Tomíček ABSTRACT: Unused agricultural buildings of the farms (yards) represent a significant development potential for many municipalities (especially in South Bohemia). They could occupy up to 60% of the present built-up area. These buildings can be used for housing, today we restored mostly small objects siutable for one family. Larger farms with many farm buildings are due to higher acquisition costs and higher cost of the reconstruction rarely used only for housing. Typically there are used for small craft prodution or as a warehouse. There is a solution also for larger farms. The solution is called cohousing. This contribution aims to present cohousing as an attractive and interesting form of living (housing), which brings (in combination with the existing potential of the built-up area of our villages) an interesting perspective on the way to sustainable development of our rural areas. ABSTRAKT: Nevyužité hospodářské objekty bývalých statků, dvorů a usedlostí představují významný rozvojový potenciál mnoha (zejména jihočeských) obcí. V některých z nich zaujímají až 60% zastavěného území. Tyto původně zemědělské stavby je možno využít pro bydlení a děje se tak především u menších objektů. Rozsáhlejší statky s mnoha hospodářskými budovami jsou především z ekonomických důvodů (vyšší pořizovací cena, vyšší náklady na rekonstrukci a provoz) pro bydlení využívány v mnohem menší míře. Obvykle slouží pro drobnou řemeslnou výrobu nebo jako sklad. Přitom se často jedná největší statky v obci (takzvané panské statky), situované v její centrální části. Jednu z cest k řešení přináší tzv.cohousing neboli blízké sousedské bydlení. Příspěvek si klade za cíl prezentovat cohousing jako atraktivní a zajímavou formu bydlení, která v kombinaci s využitím stávajícího potenciálu zastavěného území obcí přináší zajímavý pohled v cestě za udržitelným rozvojem našeho venkova. 1 Úvod do problematiky 1.1 Co je cohousing Cohousing je nový způsob bydlení, který klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Snaží se zachovat to nejlepší, co nabízel život v tradičních vesnických společenstvích a 190

2 přenést to do 21. století. Obyvatelé se už od fáze plánování projektu podílejí na budoucí podobě svého domova i pravidel jeho fungování a po nastěhování i na jeho provozu. Vznikl jako reakce na běžné formy bydlení (anonymita, osamělost v domech plných neznámých sousedů, náročné skloubení péče o děti a domácnost a práce matek). [1] 1.2 Počátky cohousingu Za kolébku cohousingu je považováno Dánsko, kde první projekty vznikaly již v 70. letech. V 80. letech byl tento koncept přenesen do USA, kde se od té doby rychle šíří - existuje zde přes 200 cohousingů v nejrůznějších fázích vývoje - od projektů po realizace. Spoustu cohousingových společenství najdeme i v ostatních anglofonních zemích (Kanada, Austrálie, Nový Zéland). Dále se nacházejí v severní a západní Evropě (Švédsko, Velká Británie, Holandsko, Rakousko či Švýcarsko). Koncept cohousingu se nedávno začal šířit i do zemí jižní Evropy (Francie, Itálie, Španělsko) a dokonce i zemí dálného Východu (Jižní Korea, Japonsko). Zatím nejsou potvrzené informace, zda se již objevil i ve východní Evropě. Každá z výše zmíněných zemí má odlišnou historickou a kulturní zkušenost, jiné ekonomické postavení i jinou legislativu, a přesto se v nich cohousing úspěšně šíří. V současné době se již jedná o celosvětový fenomén. [1] 1.3 Typický cohousing Typický zahraniční cohousingový projekt je umístěn na okraji velkého města a žije v něm mezi domácností s obyvateli různého věku. Auta parkují na kraji pozemku, takže mezi domy jsou pouze cesty pro pěší, dětská hřiště a stoly s lavičkami, které umožňují neformální setkávání obyvatel. V centrální části pozemku se nachází tzv. společenský dům, kde se obyvatelé mohou účastnit společných večeří, jsou zde herny pro děti, dílna, prádelna a další vybavení. Obyvatelé se dobře znají, protože spolu komunikují už od počátečních plánovacích fází a vzniklo tak mezi nimi mnoho vazeb. Hlídají si navzájem děti, které tu mají dostatek místa i kamarádů pro hraní. Sdílejí společně i různé vybavení, které nepotřebuje každá rodina např. sekačku na trávu. Nebo si společně pořizují dražší vybavení dílny nebo dokonce auto. Cohousing se liší od jiných druhů tzv. záměrně vytvořených společenství tím, že jeho obyvatelé jsou ekonomicky nezávislí a nemají společnou životní filozofii či náboženství. Toto je popis nejtypičtějšího cohousingu v zemích, kde vznikl. Existují i vesnická společenství nebo naopak společenství uprostřed velkých měst. Existují také malé cohousingy už od 2 rodin nebo naopak velké se stovkami domácností. Některé skupiny nestavějí na zelené louce, ale adaptují staré budovy např. továrny nebo školy. 191

3 1.4 (Mikro)cohousing Pro malá cohousingová společenství (tzv. mikrocohousingy) jsou nevyužitá hospodářská stavení bývalých statků, dvorů a usedlostí jako stvořená. V rámci některých obcí zaujímají až 60% zastavěného území, nesou tedy v sobě významný potenciál. Jejich urbanistická a architektonická podoba k tomuto způsobu využití přímo vybízí. Jeden statek je na jednu rodinu příliš velký, ale dvě, tři rodiny i více (dle velikosti statku) zde mohou najít to, co by marně hledali v satelitní zástavbě. Tento koncept bydlení přichází v době, kdy společnost hledá rezervy v omezených zdrojích. I samotné území je nutno chápat jako neobnovitelný zdroj a podle toho s ním také nakládat tedy hledat možné rezervy a přednostně je využívat. 2 Znaky cohousingu a jejich aplikace na vesnická stavení Americký architekt Charles Durrett sepsal 6 klíčových znaků typického cohousingového projektu. Tyto znaky resp. principy formulované pro klasický cohousing lze aplikovat i na menší projekty - mikrocohousing. 2.1 Aktivní účast členů budoucího společenství při plánování přestavby Fáze plánování rekonstrukce/přestavby je klíčová pro budování dobrých sousedských vztahů budoucí mikrokomunity. Díky osobní aktivní účasti vznikají mezi jednotlivými budoucími obyvateli hlubší vztahy, které jsou základem stabilní skupiny, která dobře funguje i po nastěhování. Doporučuje se, aby tato fáze procesu byla svěřena architektovi, který na základě svých odborných znalostí a zkušeností dokáže vystihnout různorodé potřeby a přání konkrétních budoucích spolumajitelů. A navíc dokáže vzniklé představy přizpůsobit konkrétnímu objektu a místu. 2.2 Urbanistické, architektonické a dispoziční uspořádání podporuje vznik a udržování sousedských vazeb Architektonický návrh by měl podporovat jednak vznik sousedských vazeb ale také poskytnout každému dostatek jeho soukromí. Některé prvky uspořádání jsou velmi důležité, např. orientace domů do veřejných prostor, umístění společenské části statku, dětská hřiště a venkovní plochy s možností posezení za každého počasí, apod. Typické půdorysné uspořádání statku či dvora svým prostorovým členěním umožňuje alokaci funkce bydlení do jednotlivých křídel stavení. 2.3 Společné využívání nezastavěných ploch a některého vybavení Každá jednotlivá domácnost vlastní svůj plně vybavený dům/bytovou jednotku/část objektu. V případě klasického vesnického statku (troj-, čtyřbokého, troj-, čtyřstranného) mohou být za soukromou část považována např. jednotlivá křídla, obývaná vždy jednou rodinou. Sdílené prostory mohou zahrnovat například místo pro společná jídla na zahradě, místo k posezení, velký dětský pokoj, pokoje pro hosty, dílny, technické 192

4 zázemí prádelnu, sušárnu, místo pro odkládání odpadu apod. Záleží vždy na konkrétní dispozici, velikosti objektu a jeho prostorovém členění. 2.4 Řízení chodu a provozu projektu samotnými obyvateli Po nastěhování je provoz komunity zajišťován jejími obyvateli, nikoliv zvenčí, a podléhá pravidlům, která si mezi sebou obyvatelé předem dohodnou. V rámci komunity je běžné si navzájem pomoci např. s hlídáním dětí, opravou rozbitého zařízení, dobrovolnou prací na společném majetku. 2.5 Nehierarchická struktura a způsob rozhodování Ve správném cohousingovém projektu je rozhodováno na základě rovného demokratického postavení všech členů skupiny. Společenství není závislé na jedné osobě, i když v praxi je vždy někdo, kdo projekt táhne kupředu. Ve skupině pak obvykle bývá někdo další, kdo dává dohromady finance, jiný se stará o technické vybavení a opravy, další má na starosti větší nákupy. Jestliže je ve skupině jeden vůdce, který nastavuje pravidla a standardy jednostranně, nejedná se o cohousing. 2.6 Nezávislé finanční prostředky Vzniklé společenství není primárním zdrojem příjmů pro jeho členy a není v něm sdílená ekonomika. Pokud by společenství bylo zdrojem příjmů pro jeho členy, má se za to, že by to vneslo významnou změnu dynamiky mezi jeho členy a nastavovalo by jinou úroveň vztahů. 3 Možná rizika spojená s cohousingovými projekty ve venkovských staveních Potenciální zájemce o cohousingovou formu bydlení v rekonstruovaných vesnických statcích se setkává s řadou překážek a komplikací, které lze obecně rozdělit do několika kategorií: 3.1 legislativní Stávající legislativa a normativy situaci v této oblasti spíše komplikují, stavební činnost je ať už nevědomky nebo záměrně směrována k výstavbě RD na volných parcelách se všemi omezujícími faktory. (odstupové vzdálenosti, parkovací místa,...). Alternativní projekty musí téměř vždy projít komplikovaným legislativním procesem, k čemuž jistě přispívá zatím malá zkušenost stavebních úřadů. Stavební zákon umožňuje dělení pozemků a staveb, teoreticky by tedy bylo možné tyto rozsáhlejší statky rozdělit na několik samostatných objektů, které by byly využívány separátně. Nákup i prodej nemovitosti (resp. její části, nyní již samostatného objektu) a samotné užívání by byl v režii konkrétních osob, bez ohledu na dění v ostatních částech statku. Rozdělit reálně stavbu na více zcela samostatných částí lze buď výhradně právními prostředky, kdy se vychází z dosavadního stavebního stavu stavby. (pokud 193

5 lze vytyčit její dělicí rovinu (obvykle svislou), aniž by bylo třeba cokoliv přestavovat či jinak stavebně měnit.) Anebo je zapotřebí provést dělení stavby za pomoci stavebních změn, jimiž se reálné dělící roviny teprve vytvoří. Starší stavební zákon umožňoval nejen vertikální, ale horizontální dělení staveb. Nový stavební zákon toto neřeší. 3.2 technické Mezi nejčastějšími technické problémy a rizika rekonstrukcí těchto staveb patří použití nekvalitního materiálu pro původní stavbu, mělké nebo úplně chybějící základy, nedostatečná tepelná izolace, chybějící hydroizolace a nízká únosnost dřevěných prvků krovu a střechy. Tyto problémy jsou však téměř vždy řešitelné, i když v některých případech znamenají citelné navýšení nákladů. 3.3 sociální Tato forma bydlení klade vysoké nároky na rezidenty, kteří musí být schopni a ochotni pro dobro skupiny přistoupit na kompromisy. Zároveň musí počítat se zvýšenou mírou sdílení a menším soukromím. Od každého jedince ve skupině je očekáváno osobní nasazení, angažovanost, odpovědnost a tolerance. Obyvatelé se navíc mohou setkat s negativní reakcí okolí. (od starousedlíků) obr. 1 rozsáhlý statek v centrální části obce Úhonice, dnes slouží jako stavební dvůr (sklad), mohl by však být využíván v duchu cohousingu jako blízké sousedské bydlení několika rodin 194

6 4 Některé významné přínosy mikrocohousingové formy bydlení ve venkovských statcích pro udržitelný rozvoj na venkově efektivní využívání území jako neobnovitelného zdroje nižší potřeba parkovacích stání efektivní využívání společného vybavení snížení nároků na technickou infrastrukturu (dopravní cesty, inženýrské sítě) snižování celkových nákladů na život domácnosti oživení věkové skladby obyvatel na venkově podpora práce z domova a práce na částečný úvazek, úspora času při společném hlídání dětí zvýšená úroveň sousedských vztahů, zlepšení sociálních vazeb, vyšší pocit bezpečí, pozitivní vztah k okolí 5 Závěr Cílem příspěvku bylo představit cohousing jako fenomén, který do českých zemí zatím ještě naplno nedorazil, ale který představuje zajímavý pohled do diskuze o udržitelném rozvoji venkova. Využití rozsáhlejších statků, dvorů a usedlostí jednou jedinou rodinou je problematické z hlediska ekonomického. Dělení objektu přináší komplikace legislativní. Soužití vzájemně neznámých rodin zase neřeší sociální rizika. Cohousing, resp. mikrocohousing však je koncept, který může českému venkovu vdechnout nový život. LITERATURA: [1] (on-line ) [2] Cohousing handbook: Building a Place for Community [3] Cohousing: A Contemporary Approach to Housing Ourselves [4] (on-line ) 195