Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Andrea Smolíková Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší Katedra: Sociální pedagogiky Vedoucí: PaedDr. Marie Vorlová Konzultant: PhDr. Pavel Pěnkava 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Činnost sociálního kurátora s cílovou skupinou osob bez přístřeší zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok Andrea Smolíková Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

3 Anotace Práce se zabývá problematikou bezdomovectví z pohledu sociálního kurátora. Jejím cílem je obecný popis činnosti sociálního kurátora a zjištění, jak ji vnímá sociální kurátor Úřadu MČ Praha 1 a jak jeho klienti. V teoretické části práce je popsána problematika bezdomovectví. Obsahuje definici tohoto jevu, charakteristiku osob bez přístřeší, jaké jsou formy a příčiny bezdomovectví. Dále práce také krátce popisuje historii sociálních kurátorů, konkrétně vznik této profese, proč vznikla a její původní cílovou skupinou. Práce také popisuje aktuální pojetí činností sociálního kurátora a náplň jeho práce. Samostatná kapitola je věnována spolupráci s cílovou skupinou osob bez přístřeší. Praktická část obsahuje rozhovory se sociálním kurátorem a jeho klienty a snaţí se o zjištění, nakolik ji obě strany povaţují za dostatečně kvalitní a zdali navrhují nějaké úpravy. V návaznosti na rozhovory následují mé vlastní návrhy na zlepšení činnosti sociálního kurátora. Klíčová slova: bezdomovectví, osoby bez přístřeší, sociální kurátor, sociální nouze, sociální sluţby, sociální pomoc. Die Annotation Die Arbeit sich beschäftigt mit der Problematik der Obdachloseigkiet aus der Ansicht eines Sozialkurators. Ihres Ziel ist eine allgemeine Beschreibung der Tätigkeit eines SozialenKurators und die Feststellung, wie diese Arbeit der Kurator und seine Klienten des Amtes des Stadtteiles Prag 1 nehmen auf. Im theoretischen Teil der Arbiet ist die Problematik der Obdachlosigkeit beschreib. Es enthaltet die Definition dieser Erscheinung, die Charakteristik den Personen ohne ein Obdach, welchen Formen und Ursachen der Obdachlosigkeit sind. Die Arbiet weiter kurz beschreibt die Historie des Sozialekurators, genau die Entstehung dieser Berufs, warum er enstehte und seine Zielsgruppe. Die Arbeit beschreibt auch die aktuelle Auffassung den Tätigkeiten des Sozialenkurators und den Inhalt seiner Arbeit. Ein selbstständges Kapitol beschäftift sich mit der Zusammenarbeit mit den Obdachlosen. Der praktische Teil enthaltet die Gespräche mit einem Sozialenkurator und mit seinen Klienten und sie bemüht um die Feststellung, wie viel die Zusammenarbeit für die beide gut ist und ob sie eine Regulierung schlagen vor. In der Anschluss auf die Gespräche folgen meine eigene Vorschlage auf eine Verbesserung der Tätigkeit des Sozialenkurators.

4 Die Schlüsselwörte: die Obdachlosigkeit, die Personen ohne ein Obdach, der Sozialkurator, die Sozialenot, die Sozialendienste, die Sozialehilfe.

5 Poděkování Tímto bych na prvním místě ráda poděkovala paní Vorlové za její trpělivé, laskavé a podnětné vedení této práce a za čas, který mi věnovala. Také děkuji panu Pěnkavovi za trpělivé zodpovídání otázek a poskytnutí pomoci při realizaci praktické části. Nemalé díky patří i mé rodině a přátelům za oporu, kterou mi byli celou dobu.

6 Obsah Úvod Problematika bezdomovectví Definice pojmu Charakteristika osob bez přístřeší Formy bezdomovectví Forma zjevného bezdomovectví Forma skrytého bezdomovectví Potencionální bezdomovectví Moţnosti způsobu pomoci osobám bez přístřeší Příčiny bezdomovectví Vnější (objektivní) příčiny Vnitřní (subjektivní) příčiny Historie sociálních kurátorů Historie práce s odsouzenými jako s původní cílovou skupinou První aspekty péče o osoby po výkonu trestu odnětí svobody Výzkum Faktorů recidivy a jeho přínos pro postpenitenciární péči Legislativní úprava pro výkon práce sociálního kurátora v letech Činnost sociální kurátora po roce Aktuální pojetí činností sociálního kurátora Vymezení v platné legislativě Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách Zákon o ţivotním a existenčním minimu a zákon o pomoci v hmotné nouzi Činnost sociálního kurátora v organizační struktuře jednotlivých úřadů Kvalifikační předpoklady pro výkon profese sociálního kurátora Cílová skupina sociální kurátora Pracovní náplň sociálního kurátora... 34

7 3.6. Vymezení kompetencí sociálního kurátora Kompetence sociálního kurátora v oblasti přímé práce s klientem Kompetence sociálního kurátora v oblasti technicko-administrativní činnosti Spolupráce sociálního kurátora s ostatními subjekty Spolupráce sociálního kurátora s Vězeňskou sluţbou ČR Spolupráce sociálního kurátora s Probační a mediační sluţbou Spolupráce sociálního kurátora s orgánem sociálně právní ochrany dětí a se školskými zařízeními Spolupráce sociálního kurátora se zdravotnickými zařízeními Spolupráce sociálního kurátora s úřady práce Spolupráce sociálního kurátora s místní samosprávou a s poskytovateli sluţeb Specifika činnosti s cílovou skupinou osob bez přístřeší Nejčastější ţádosti osob bez přístřeší První kontakt s klientem Typické úkony při práci s cílovou skupinou Vybrané administrativní záleţitosti Moţné formy pomoci sociálního kurátora Krizová intervence Krátkodobá pomoc Dlouhodobá pomoc Uspokojování potřeb podle poskytovaných sluţeb Uspokojování biologických a hygienických potřeb Uspokojování spirituálních potřeb Práce s osobami bez přístřeší z pohledu sociálního kurátora i klienta Charakteristika Oddělení sociální prevence Úřadu Městské části Praha Metodika šetření Rozhovor se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha Rozhovory s klienty OSP Úřadu MČ Praha

8 Shrnutí rozhovoru se sociálním kurátorem Úřadu MČ Praha Návrhy úprav pro výkon profese sociálního kurátora Zákon o sociálních pracovnících Zavedení povinných supervizí na pracovišti sociálních kurátorů Způsob vyplácení dávek v hmotné nouzi Závěr... 54

9 Úvod Do přímého kontaktu s lidmi bez přístřeší nebo v jiné sociální nouzi jsem poprvé přišla na sociálně pedagogické praxi, kterou jsem absolvovala v Centru sociálních sluţeb Praha 1 pod vedením PhDr. Pavla Pěnkavy. Velmi ţivě si pamatuji okamţik, kdy jsem poprvé vešla do místnosti a ucítila charakteristický zápach, který tyto lidi často doprovází a říkala si, co mě asi čeká. Jako většina neinformovaných lidí jsem bezdomovce vnímala primárně jako páchnoucí, zarostlé a ošuntělé bytosti, jeţ si svoje bydlení nosí v igelitkách a okolí obtěţují svojí přítomností. Nyní, po třech letech v sociální oblasti, se snaţím o nadhled a současně pochopení chování těchto lidí. Tuto klientelu chápu pro pracovníky v oblasti sociální práce jako jednu z nejnáročnějších. Dnes vím, ţe i osoby bez přístřeší se mohou dělit na slušné a méně slušné. Jeden semestr jsem na tom samém pracovišti absolvovala průběţnou praxi, během které jsem se seznamovala nejen s náplní činnosti sociálního kurátora, ale i problematikou bezdomovectví a dalšími jeho příčinami a jejich následky. Důvodem volby tématu bezdomovectví/osoby bez přístřeší je především můj zájem o tuto problematiku jak se lidé dostanou na ulici, proč tam ţijí a mnohdy se nechtějí vrátit zpět k standardnímu způsobu ţivota. V praxi bezdomovectví bohuţel znamená problém, který je velmi rozšířený, má mnoho podob, např. různá místa pro přebývání, vznik ovlivňující pozdější průběh bezdomovectví atd. Ne vţdy je snadno kontrolovatelný a řešitelný. Jedním z nejdůleţitějších faktorů je kontakt s těmito lidmi, vzájemná komunikace a nemají-li klienti o tyto sluţby zájem, alespoň pravidelná kontrola míst, kde se zdrţují. Úkolem takové komunikace je přesvědčit kaţdého bezdomovce, ţe příchodem na ulici se nestávají někým méněcenným, kdo ztratil právo na důstojný ţivot. Kontaktní osobou pro osoby bez přístřeší můţe být sociální koordinátor sociální péče a o osoby společensky nepřizpůsobené, dříve sociální kurátor, který své klienty provází řešením problémů a pomáhá jim překlenout tíţi situace, které klienti nemusí být schopni vyřešit sami. Pomáhá jim v lepší orientaci a návrzích, jak řešit otázky a situace, které bezdomovce trápí. Svoji práci vykonává pouţíváním metod sociální práce a nástrojů sociální politiky. Cílem mé práce je popsat činnost sociálního kurátora a jak ji vnímá sociální kurátor Úřadu MČ Praha 1, jak ji vnímají klienti 9

10 navštěvující toto pracoviště a popřípadě navrhnout řešení, která by činnost sociálního kurátora doplňovala a ideálně byla přínosná jak pro sociálního kurátora, tak i jeho klienty. 10

11 1. Problematika bezdomovectví Za bezdomovce bývá označen člověk, který ţije doslova bez domova nemá moţnost vlastního ubytování nebo alespoň místo pro dlouhodobější pobyt. Takový způsob ţivota však můţe být také dobrovolný, vyjadřovat určitý ţivotní postoj či demonstrovat svůj nesouhlas například s okolním světem. Tuto domněnku mi potvrdili Hradečtí ve své knize, kde uvádějí, ţe bezdomovci jsou rovněţ mladí jedinci z dobře situovaných rodin, kteří utíkají na důkaz svého protestu. 1 U nedobrovolného bezdomovectví se setkáme spíše s okolnostmi, jejichţ důsledkem je stav bezdomovectví. Za bezdomovectví tedy označujeme jev, kterým se tyto způsoby ţivota projevují. Zaujalo mne, jací lidé se ocitnou bez přístřeší. Konkrétními otázkami byly: jak se s touto situací vyrovnávají a jak fungují po stránce např. psychické, sociální? Jak zvládají ţivot na ulici, kde jim mnohdy chybí i základní fyziologické potřeby, jako teplo, dobré jídlo, pití, spánek potřeby ideálně jiné, neţ alkohol, hygiena a odpočinek? Bezdomovectví se ve společnosti vyskytovalo odjakţiva, v různých podobách a mluvilo se o něm, jak konkrétní společnost uznala za vhodné. Bezdomovectví je v dnešní době aktuální fenomén, o kterém se mluví a píše. Denně zaměstnává mnoho odborných profesí, stále ještě toho o bezdomovcích nevíme mnoho. 2 Proto je na místě toto téma netabuizovat, ale naopak mluvit o něm, informovat srozumitelně a jasně laickou veřejnost. 1.1 Definice pojmu V odborné literatuře se dnes setkáme spíše s označením osoby bez přístřeší či lidé bez domova. Osobně s tímto přístupem souhlasím, protoţe slovo bezdomovec můţe vyvolávat negativní dojem spojený s konkrétní představou zanedbaného, 1 Hradečtí: extrémní vyloučení, s Průdková: Bezdomovectví, s. 7 11

12 páchnoucího člověka, kterého např. spícího potkáme v tramvaji. Schwarzová k tomu navíc uvádí, ţe pojem bezdomovec můţe být zatíţen stereotypy a být tak nositelem pejorativního označení. 3 Podle mě dokonce natolik pejorativního, ţe dotyčná osoba je mimořádně ohroţena vyloučením na okraj společnosti. Za stereotypy bych zde označila především vzhled upravenost, stav oblečení, způsob verbálního vyjadřování a další prvky, kterých si u bezdomovce obvykle všimneme jako prvních. Z vlastní zkušenosti vím, ţe kdyţ se někoho zeptáte, kdo se mu vybaví pod pojmem bezdomovec, téměř automaticky odpoví způsobem ošuntělý, páchnoucí člověk, který má špinavé oblečení a hrabe se v odpadcích. Tato odpověď laické veřejnosti je velmi podobná další definici, kterou uvádí Hradecký v Národní zprávě o bezdomovectví z roku 2006, konkrétně v politické části: slovo bezdomovec se stává pojmem pro zanedbaného, špinavého, zapáchajícího a obtěžujícího člověka, zejména muže. 4 Proto se odborníci shodují v důleţitosti termínu osoba bez přístřeší. Ačkoliv není pravdivé doslova, jelikoţ mnohé osoby bez přístřeší vyuţívají dočasných obydlí (např. nocleháren, denních center) nebo rovnou alternativního bydlení (vlastnoručně postavená bouda, stan v lese apod.), nemá tolik negativní citové zabarvení. Nicméně pojem bezdomovec je jasnější ve svém významu, tedy člověk bez domova. Domnívám se, ţe slovo pochází z anglického homeless: home = domov, less = méně, téţ znamená bez. Domov totiţ není jen materiální zázemí, ale i duševní, kam se vracíme do bezpečí před nepříznivými vnějšími vlivy okolního světa a kde na nás obvykle čeká někdo, kdo je nám blízkou osobou, ať jako partner či jako rodinný příslušník. A takové zázemí jen stěţí nalezneme v institucionálních zařízeních, jako jsou azylové domy, ubytovny, o věznicích ani nemluvě. Stejně tak se jedná o místo, které nám slouţí k zajištění základních fyziologických potřeb. Těmi zde rozumíme stravu, nealkoholické pití, teplo spánek a další. Nejsou-li tyto potřeby zajištěny, jedinec působí zanedbaně a dlouhodobější trvání těchto problémů můţe vést, jak uvádím výše, aţ k sociálnímu vyloučení, které je nedílnou součástí bezdomovectví. Bezdomovectví není zcela definováno ani v ostatních zemích Evropské unie, a proto 3 Matoušek: Sociální práce v praxi, s Hradecký, Ilja. Národní zpráva o bezdomovectví 2006 politická část [online] [cit ] s

13 Evropská federace národních organizací pracujících s osobami bez přístřeší (FEANTSA) vytvořila vlastní pracovní definici. 5 Podle FEANTSA jsou osoby bez přístřeší : 1) lidé, kteří nemají střechu nad hlavou 2) lidé, kteří ţijí v institucích, protoţe nemají kam jít 3) lidé ţijící v nejistém ubytování 4) lidé ţijící v nevhodném a standardu neodpovídajícímu ubytování. Tuto definici později převzala Evropská unie a stanovila ji jako jednotící bod pro všechny sociální politiky členských států EU. Tyto body představují výčet spíše ve smyslu materiálního zajištění. Bezdomovectví je také společenský jev, který neznamená jen bytí na ulici, ale i jistou formu sociální deviace, tedy odchylku od sociální normy. 6 Mezi tyto odchylky můţeme zařadit výše zmíněné vyloučení, zanedbaný vzhled, asociální chování, negativní projevy vůči celému okolí apod. Ve své práci budu pouţívat označení osoba/lidé bez přístřeší, které je příznačnější pro lidi, jeţ nejsou jen bez materiálního domova, ale i bez toho duševního. 1.2 Charakteristika osob bez přístřeší Podle Průdkové je většina osob bez přístřeší v produktivním věku. 7 Hartl jej ve své knize definuje jako rozmezí dospělosti aţ důchodu. 8 Hradečtí dále uvádějí, ţe nejčastější věkovou hranicí je střední věk. 9 Pro toto období neexistuje přesná věková hranice, rozumí se jí však věkové období do 45 let. 10 Odlišné výsledky přineslo šetření z analýzy, kterou v roce 2001 pořádalo Naděje, o.s. Podle výsledků tvoří 5 Pěnkava. Metodická příručka pro sociální kurátory. s 89. Cit. podle Naděje, 1998, s Dočkal: Sociální deviace, s. 6 7 Průdková: Bezdomovectví, s Hartl. Psychologicky slovník, s Hradečtí: extrémní vyloučení, s Langmeier, Křejčířová. Vývojová psychologie. s

14 převáţnou část osoby do věku 40 let. V obou případech je však zřejmé, ţe se jednalo o osoby spíše mladší aţ starší dospělosti. 11 Protoţe tito lidé neměli sociální zázemí, které by jim pomohlo k lepšímu osobnímu rozvoji a kde by se jim někdo věnoval individuálně jako tomu bývá u funkčních rodin, nemají tito lidé dostatečně natrénované sociální návyky, vţitou sebekázeň a mnohdy chybí model spořádané rodiny, proto chybí i motivace na spořádaný ţivot bez problémů, které bezdomovectví doprovází. Téměř polovina bezdomovců nikdy nevstoupila do manţelství, jsou to nejčastěji muţi s psychiatrickou diagnózou nebo poruchou osobnosti. Zhruba 40% lidí bez domova tvoří rozvedení z čísla je patrné, ţe mezi svobodnými i rozvedenými najdeme přibliţně stejný počet. Ráda bych doplnila, ţe rozvod můţe být jednou z příčin bezdomovectví, protoţe jedinec přijde o bydlení kvůli soudnímu rozhodnutí nebo např. neuzavření předmanţelské smlouvy, kdy byt připadne druţce. 12 Velký otazník problematiky bezdomovectví tvoří vzdělání. Mnozí z neodborné veřejnosti tvrdí, ţe osoby bez přístřeší jsou nevzdělané. Ačkoliv je toto tvrzení z velké části pravdivé, je podle mě předsudkem, silně vyplývajícím z představy, ţe vzdělaný člověk s titulem je vţdy spořádaný občan a na úrovni duševní i fyzické ve smyslu vzhledu, chování, jednání hovoru. S tímto tvrzením nesouhlasím. Osobně jsem se na praxích setkala s lidmi, kteří i přes kvalifikaci svého vzdělání byli osobami bez přístřeší. Průdková ve své knize uvádí, ţe obecně mají osoby bez přístřeší v důsledku nevhodných podmínek pro studium vzdělání na nízké úrovni, tzn. základní nebo s výučním listem bez maturity, který by je mohl posunout do vrstvy lidí s maturitou či vyučeni s maturitou. 13 Vacínová uvádí, ţe dokončené středoškolské vzdělání (střední odborné učiliště, střední odbornou školu nebo gymnázium) má jen o trochu více lidí bez přístřeší - 48,5%, zatímco 42% jich dosáhlo základního vzdělání. 14 Prakticky stejné výsledky šetření vyšly v Naději, kde střední vzdělání dosáhlo necelých 50% respondentů. Na stupnici základního aţ 11 Prudký, Šmídová: Kudy ke dnu, s Průdková: Bezdomovectví, s Průdková: Bezdomovectví, s Vacínová, T. Problematika bezdomovectví. In Průdková, s

15 vysokoškolského vzdělání pak převaţovali klienti s niţším vzděláním, tj. základní, střední nebo bez vzdělání. 15 Tento výsledek potvrzuje tabulka o původním povolání z roku 2004: necelá polovina klientů (38, 5%) uvedla profesi kvalifikovaný dělník. 16 Psychosociální stránkou bezdomovectví se zabývá mj. Vágnerová ve své knize Psychopatologie pro pomáhající profese, vydané v roce 2003 v nakladatelství Portál. Osobnost bezdomovce bývá komplikovaná. Schopnosti těchto lidí bývají sníţené, nejsou schopni jednat a konat samostatně a mnohdy k tomu jiţ nemají ani odvahu, ani vůli potřebují pomoc další osoby, např. sociálního pracovníka, který jim pomáhá s vyřizováním úředních záleţitostí jako občanský průkaz nebo sociální dávky. Osoby bez přístřeší se nedokáţou adekvátně orientovat ve světě. Selhávají při řešení náročnějších situací, věci nedotáhnou do konce. Málokdy se zajímají o následky svého jednání. Svůj ţivotní styl maximálně zjednodušují, veškerý jejich čas je volný a jeho náplní je převáţně vegetování. Vedou ţivot bez motivační budoucnosti. 17 V oblasti uspokojování potřeb je u bezdomovců specifická téměř neznatelná touha něco změnit. U mnohých bezdomovců převaţuje tzv. postoj naučené bezmocnosti, pro který jsou příznačné rezignace, apatie a fatalismus. 18 Obvykle nebývá uspokojen pocit jistoty, bezpečí a vztahového zázemí, převaţují povrchní vztahy (nemusí být vţdy partnerské), které se vyznačují častými hádkami, snahou v předhánění, kdo má závaţnější problém, vzájemným nerespektováním a neustálým sráţením důstojnosti druhého. Naopak důleţitým společníkem se stává zvíře, obvykle psi a kočky. Snadno se bez velkých nároků přizpůsobí tomuto způsobu ţivota a pro majitele bývají náplastí na citové strádání. Nicméně ne vţdy je vztah majitele a zvířete harmonický, také bití a křik nejsou ojedinělé. Velmi často se dá z chování ke zvířeti vypozorovat míra citové otupělosti a emoční inteligence. 19 Nicméně moje osobní zkušenosti z terénní práce byly vţdy 15 Prudký, Šmídová: Kudy ke dnu, s Prudký, Šmídová: Kudy ke dnu, s Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s

16 pozitivní. V terénu jsem poznala nejednoho bezdomovce se psem a vţdy se jednalo o vztah, ve kterém byl pes na prvním místě, jak dokazuje následující úryvek rozhovoru s klientkou: pejsek, ten nikdy nesmí mít hlad, nikdy. Dostane najíst jako první, pak aţ já tady mu vařím těstoviny s masem, podívejte. Potřeba seberealizace bývá velmi špatná, tito lidé jiţ nechtějí nic dokázat, sami sebe přesvědčit, ţe mají na lepší ţivotní podmínky. Toto chování můţeme označit jako důsledky nízkého sebevědomí a sebehodnocení. 20 Zaskočeni nezvládnutou situací následuje zklamání a otázka jak se mi to mohlo přihodit? Chybí nejen motivace ke změně, ale především dlouhodobější cílevědomý tah na bránu k vytyčenému cíli. Co však stálo na začátku sestupující spirály, je obtíţné zjistit. Osobně jsem se často setkávala se zpytováním svědomí a litováním vlastních činů v minulosti. Od ţivota jiţ nelze očekávat nic pořádného, vše je ztraceno. Propad aţ na dno společnosti se zřetelně projevuje také v mezilidských vztazích viz výše. Účelem partnerského vztahu je obvykle prvoúčelově strach či obava ze samoty a to znamená snaha nebýt osamocen, coţ se v praxi projevuje jako nestabilní vztah, kde se střídají hádky s usmiřováním. Existují však i partnerská souţití, kde jsou si dva navzájem oporou a jsou na sobě citově i existenčně zcela závislí. Pouze obava souţití se liší standardních partnerských vztahů. Protoţe mnozí bezdomovci cítí pocit křivdy, zanevřou pak na celý svět, jejich chování nese prvky agrese a hostility. 21 Navíc vnímají nepříjemné pohledy okolí a jejich agresivní chování bývá sebeobranou a snahou o vyrovnání způsobené křivdy a všech jejích důsledků. 1.3 Formy bezdomovectví Podle odborné literatury dělí bezdomovectví na tři skupiny: zjevné, skryté a potenciální. 22 Kaţdá z těchto forem má svá specifika, podoby a existují různé moţnosti pomoci, které se mohou aplikovat u více forem najednou. Lze říci, ţe 20 Vágnerová: Psychopatologie pro pomáhající profese, s Pojmem hostilita rozumíme nepřátelské chování, doprovázené zpravidla zvýšeným cynizmem a agresivitou. 22 Hradečtí: Extrémní vyloučení, s

17 kriteriem pro všechny formy je jejich průhlednost, tedy jakou měrou jsou tyto formy vnímány veřejností a nakolik se s nimi můţeme setkat na veřejnosti Forma zjevného bezdomovectví Jedná se o nejviditelnější formu. Zjevné bezdomovce obvykle poznáme na první pohled svůj čas tráví na ulici, přespávají na veřejných místech jako parky, nádraţí, průchody, tzv. pod mostem, obývají zbořeniště či vlastnoručně vyrobené příbytky. Po stránce vzhledové se jedná o (velmi) zanedbané lidi. Zcela evidentní je nedostatečná hygiena a špinavé oblečení. To můţe navíc tvořit poměrně výrazné stylové i barevné variace, protoţe pochází z nadací ze sociálních šatníků, takţe moţnosti na výběr jsou velmi omezené. Veškerý svůj majetek nosí v taškách s sebou. Velmi často je u lidí ve zjevném bezdomovectví obtíţná identifikace, protoţe nemají základní doklady jako občanský průkaz. Osobně jsem se na praxi setkala se situací, kdy jsme s klientem jeli zařizovat nový doklad totoţnosti, v uplynulých 12 měsících jiţ patnáctý. Protoţe zjevní bezdomovci jsou nejviditelnější, jsou také nejvíce viděni laickou veřejností, která si podle toho rovnou utváří jiţ celkový obraz o problematice bezdomovectví, aniţ by si uvědomila hlubší i širší rozměr této problematiky. Zjevní bezdomovci také nejvíce vyuţívají sociálních sluţeb, jako jsou denní nízkoprahová centra nebo sociální poradenství Forma skrytého bezdomovectví Této skupině se také říká latentní bezdomovci. Patří sem ti, kteří na první pohled nejsou poznat chodí upraveni v čistém oblečení, dodrţují hygienu a snaţí se, aby bylo na první pohled minimálně patrné, ţe nemají skutečný domov. Nemají trvalé bydliště, ale ani se nezdrţují na místech specifických pro zjevné bezdomovce proto je potkáme v azylových domech, na ubytovnách, squatech, noclehárnách, u známých či příbuzných. Místa svého pobytu často mění, převáţně z organizačních důvodů nemohou zůstat trvale. Tak přecházejí z jednoho místa na druhé a v důsledku špatné finanční situace a absenci odrazového sociálního můstku nemají vlastní bydlení, které by mohlo být prvním větším krokem k nastartování nové, úspěšnější ţivotní etapy. Méně vyhledávají i vyuţívají sociálních sluţeb, ovšem lze se domnívat, ţe 17

18 tvoří podstatně větší skupinu, neţ zjevní bezdomovci. (Průdková: Bezdomovectví, s. 14) Potenciální bezdomovectví Zjednodušeně řečeno se jedná o bezdomovectví, které není jako takové v pravém slova smyslu, ale má k němu velmi blízko. Týká se nejen jedinců, ale i rodin ţijících v bídných podmínkách, často na hranici chudoby. Ačkoli tito lidé mají střechu nad hlavou, podmínky bydlení mohou být velmi sloţité a nedostačující. Potencionální bezdomovci nemají jistotu trvalého bydliště, ze dne na den se mohou ocitnout na ulici. Spadají sem např. adolescenti propuštěni z ústavní výchovy, dále osoby po výkonu trestu, propuštěné z psychiatrické léčebny nebo osoby ilegálně pobývající na území ČR. Častým problémem této skupiny je fakt, ţe jejich snaha o zajištění vlastního či lepšího bydlení je zcela pasivní a buď situaci neřeší vůbec, nebo spoléhají, ţe se o ně postará někdo jiný. V praxi se stává, ţe jednotlivé formy se mohou střídat u jednoho klienta, a to v závislosti na jeho aktuální situaci. Proto je důleţitá prevence těchto situací, případně začít s jejich řešením hned na začátku. Jak jsem jiţ uvedla v předešlé podkapitole o příčinách bezdomovectví ve všech ústavních zařízeních či věznicích by měl být sociální pracovník, jehoţ činností by mělo být také sociální poradenství a poskytnutí potřebných kontaktů, kterých můţe klient vyuţít po propuštění. Na místě je nabídnutí pomoci nejen ze strany sociálního pracovníka či pedagoga, ale i odborníků z řad psychologů, finančních poradců a dalších, kteří se mohou podílet na prevenci nebo rovnou řešení obtíţné situace a zabránit tak jejímu prohloubení či recidivě Možnosti způsobu pomoci osobám bez přístřeší Jedním z nástrojů sociální práce je sociální politika, která usiluje mj. o zdokonalení ţivotních podmínek lidí. K realizaci tohoto úsilí vyuţívá sociální politika také systému sociálního zabezpečení. Jednou z jeho součástí je sociální pomoc, která se skládá ze sociálních sluţeb, dávek sociální pomoci, sociálně právní ochrany a je jedním z prostředků realizace pomoci osobám bez přístřeší. 18

19 Problematiku bezdomovectví řeší sociální politika prostřednictvím sociální pomoci: sociální sluţby jsou stanoveny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. K osobám bez přístřeší se nejčastěji vztahují zařízení sluţeb sociální prevence, zejména tato: azylové domy ( 57), nízkoprahová denní centra ( 61), noclehárny ( 63), terénní programy 69). V neziskovém sektoru většinu těchto sluţeb poskytují nestátní neziskové organizace, jejichţ sluţby jsou primárně určeny osobám bez přístřeší, které jsou ohroţeny sociálním vyloučením. V současné době patří osobami bez přístřeší mezi nejhojněji vyuţívané sociální sluţby. Další způsob pomoci pro osoby bez přístřeší představují zmíněné dávky pomoci v hmotné nouzi, nejčastěji dávky ţivotního a existenčního minima. Ze státních subjektů se jedná o úřady obcí s rozšířenou působností a krajské úřady. Zákon o sociálních sluţbách ukládá jak úřadu obce s rozšířenou působností, tak krajskému úřadu povinnost poskytnout pomoc osobám ohroţeným sociálním vyloučením. Jednou z moţností pomoci je sociální kurátor, který je specializovaný sociální pracovník a jeho úkolem je spolupracovat s klienty na řešení jejich sociální situace a najít její optimální řešení. 1.4 Příčiny bezdomovectví Velmi často se ve svém okolí setkávám s tímto názorem: můţe si za to sám, můţe si za to sama. Patrný vliv na tento názor má pravděpodobně i fakt, ţe většinu stávajících bezdomovců potkáme jako zanedbané chudáky s krabicovým vínem v ruce, kteří rezignovali na svoji důstojnost a jejich vztah k okolí i společnosti jako celku je převáţně negativní. Takový vzhled a chování je pak podhoubím pro názory, ţe smrdí na sto honů, takţe ţádný div, ţe mu nikdo nedá práci, věčně pije, tak jak 19

20 můţe mít za něco zodpovědnost a kdyţ všechny peníze utratí za pití a nic jinýho ho nezajímá, ať se pak nediví, ţe ho vystěhujou. Tyto citace jsou úryvky z diskusí mezi mnou a mým okolím. Problém v této oblasti představuje skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. 23 Tedy kdy byl daný problém důsledkem, který způsobil ztrátu domova a kdy naopak následkem, se kterým se jedinec začal potýkat po ztrátě domova. V praxi se pak můţe jednat např. o alkoholismus, gamblerství nebo i ztrátu zaměstnání tyto prvky mohou být důsledky, kvůli kterým se lidé ocitnou na ulici, stejně tak následky. Důsledkem můţe být také mnohaletý psychický pracovní či osobní stres či psychické vydírání. Dalším z nejčastějších důsledků je také rozvod, viz kap. 1.2 Charakteristika osob bez přístřeší. Pro upřesnění: důsledkem nazýváme jev, který z něčeho logicky vyplývá a následkem to, co vyplývá z předcházejícího děje. 24 Za příčinu vzniku bezdomovectví povaţujeme faktor, který způsobí ztrátu trvalého bydlení. Následně se mohou vyskytnout i další komplikace, např. uţívání drog či trvalé zdravotní problémy. Příčiny bezdomovectví dělíme na vnější a vnitřní Vnější (objektivní) příčiny Rozumíme jimi činitele, kteří se podílejí na vzniku situací vedoucích k bezdomovectví. Mezi tyto situace můţe patřit např. špatně sestavená a nefunkční sociální politika státu, ekonomické problémy a s nimi rostoucí nezaměstnanost a chudoba. Dále diskriminace podle pohlaví nebo rasového původu, problémy po propuštění z výchovných institucí, věznic. Většina propuštěných lidí se najednou ocitá mimo přesně daný reţim, je bez jakýchkoliv prostředků a zajištění bydlení, neví, kam se má obrátit a na koho. Prevencí by měla být včasná informovanost, tj. dříve, neţ klient odejde ze zařízení a poskytnutí potřebných kontaktů, které klient můţe vyuţít v budoucnosti při řešení problémů. Z praktických příčin sem řadíme zejména: 23 Průdková: Bezdomovectví, s Slovník spisovného jazyka českého. Viz. [online] [cit ] 20