FYZIOLOGICKÉ PORUCHY U RÉVY VINNÉ

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici FYZIOLOGICKÉ PORUCHY U RÉVY VINNÉ Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Radek Sotolář, Ph.D. Vypracovala Aneta Janků Lednice 2017

2

3

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Fyziologické poruchy u révy vinné vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:. Podpis

5 Poděkování Děkuji Ing. Radku Sotolářovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady a připomínky vedoucí k vypracování mé bakalářské práce. Dále chci poděkovat svým blízkým za podporu a trpělivost.

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce Současný stav řešené problematiky Fyziologické poruchy způsobené výživou Makroelementy Mikroelementy Užitečné prvky Fyziologické poruchy způsobené přírodními vlivy Poškození suchem Poškození nadbytkem vody Poškození větrem Poškození způsobené krupobitím Poškození chladem a mrazem Poškození slunečním zářením Odumírání třapiny a vadnutí hroznů Sprchávání květenství a hráškovatění bobulí Poškození herbicidy Méně častá a neobvyklá poškození Vlastní komentář k řešené problematice Závěr Souhrn a Resume Seznam použité literatury Přílohy

7 1 Úvod Réva vinná je, co se týče ochrany, velmi náročná rostlina. Nepříznivě na ni působí celá řada abiotických i biotických faktorů. Přestože je réva nejvíce ohrožována houbovými chorobami, nezanedbatelný význam mají právě fyziologické poruchy. Nejčastější příčinou vzniku fyziologických poruch je neharmonická výživa, konkrétně nedostatek nebo nadbytek některého prvku. Může docházet i ke vzájemnému ovlivňování příjmu živin. Réva z půdy každoročně odčerpá velké množství živin. Proto je nutné je pravidelně doplňovat hnojením. Dříve se vinice hnojila převážně organickými statkovými hnojivy. Protože však hospodářská produkce stále klesá, je těchto hnojiv nedostatek. Dobrou náhradou jsou hnojiva minerální. Jejich aplikace je jednodušší, ale je nutné dbát na správné dávkování, aby nedošlo k přehnojení révy. Časté využití nachází také zelené hnojení, které má kladný vliv nejen na půdní strukturu, ale také snižuje výpar z půdy. Dostupnost živin pro rostliny ovlivňuje právě obsah vody v půdě, ale také druh půdy a průběh počasí. Protože dochází k tolik diskutovanému globálnímu oteplování, mění se klima našeho mírného pásu. Téměř pravidelně se u nás vyskytují horká suchá léta bez srážek a podzimy bývají naopak chladné a deštivé. Pro révu vinnou jsou to velmi nepříznivé podmínky. Jejich vlivem dochází k poruchám kvetení a zrání hroznů, ale také ke špatnému růstu letorostů a vyzrávání dřeva. Nepříznivý průběh počasí tedy nepůsobí škody jen na výnosu v tomto roce, ale ovlivňuje zdravotní stav keřů i v dalších letech. Již před 140 lety se nepříznivými vlivy počasí na révu vinnou zabýval Josef Dumek. Ve své publikaci z roku 1877 píše také o nebezpečí jarních mrazů: Rychlá změna povětří velmi škodlivě působí na révu, a zvláště jsou to silné mrazy, střídající se s teplem; mrazíky tyto škodí buď v zimě, aneb pozdní noční mrazíky na jaře, které zhoubnější jsou zimních, poněvadž réva útlé výhonky nasadila (DUMEK, 1877, s. 127). V posledních letech se poškození jarními mrazy ve vinicích vyskytuje stále častěji. Není to však proto, že by byly mrazy silnější nebo přicházely později. Právě vlivem globálního oteplování réva dříve raší a její zelené výhony jsou na poškození mrazy mnohem náchylnější. Z hlediska výskytu fyziologických poruch u révy vinné může být největším problémem nepříznivé počasí, ale také sám pěstitel. Ve své práci se proto zaměřuji na nejčastější fyziologické poruchy a možnosti, jak těmto poruchám předcházet, případně jak napravit důsledky jejich projevů. 7

8 2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je prostudovat dostupné literární zdroje pojednávající o zadané problematice, popsat jednotlivé fyziologické poruchy u révy vinné a doporučit vhodný způsob ochrany před jejich vznikem nebo možnosti nápravy jejich projevů. 8

9 3 Současný stav řešené problematiky Na révu vinnou působí celá řada nepříznivých abiotických faktorů, které ovlivňují vznik fyziologických poruch. Některé poruchy jsou způsobeny problémy ve výživě, a to vlivem nadbytku či nedostatku důležitých živin, ale také jejich nevhodným poměrem. Velký význam pro růst a správný vývoj rostliny má kromě výživy i průběh počasí. Proti některým nepříznivým vlivům počasí můžeme révu ochránit, jiné však ovlivnit nemůžeme. V těchto případech jsou důležitá preventivní opatření a zmírnění vzniklých poškození. Pravděpodobnost výskytu fyziologické poruchy u révy vinné zvyšuje nesprávný výběr podnože a ušlechtilé odrůdy. Nemalý vliv má druh půdy, na které je vinice vysazena. Pokud dojde ke kombinaci několika závažnějších faktorů, je vznik fyziologické poruchy téměř jistý. 3.1 Fyziologické poruchy způsobené výživou Tyto poruchy má často na svědomí sám pěstitel nevhodnou výživou révy vinné. Často se jedná o nedostatečný obsah živin v půdě a tím i v rostlině. Nebezpečný je ale i nadbytek některých prvků, může dojít až k otravě révy. Pokud rostlina trpí deficitem či nadbytkem některého prvku, objevují se typické příznaky na listech, letorostech, hroznech, případně na celé rostlině. Abychom předešli vzniku fyziologických poruch, je nezbytné provádět pravidelné rozbory půdy a listové analýzy. Tak zjistíme obsah prvků v půdě i rostlině a můžeme zvolit odpovídající dávku hnojiva, nebo hnojení zcela vynechat. Jako nejrychlejší způsob nápravy je používána foliární výživa. Jedná se o aplikaci hnojiva postřikem na listy a používají se roztoky s obsahem jednotlivých živin, ale mnohem častěji komplexní hnojiva. U deficitu některého z mikroelementů většinou listová výživa postačí. U makroelementů je vhodné doplnit živiny i hnojením do půdy. Dále musíme zajistit dostatek vody, aby mohla réva živiny přijímat z půdního roztoku Makroelementy Živiny, které rostlina přijímá ve větším množství a jsou pro ni velmi důležité se nazývají makroelementy či makroprvky. Vyskytují se v půdě ve formě organické i anorganické, rostlina však tyto prvky může přijímat pouze ve formě anorganické. Každý 9

10 makroelement plní v rostlině určitou funkci a při jeho deficitu rostlina přestává růst, ztrácí odolnost vůči mrazu a suchu, je náchylná k chorobám. Při dlouhotrvajícím nedostatku může i uhynout. Mezi nejdůležitější makroelementy patří dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník a síra (HLUŠEK a kol., 2015a; PAVLOUŠEK, 2011). Dusík (N) Dusík je považován za limitující prvek a hlavní činitel při růstu rostlin. Zajišťuje, jak růst révového keře, tak i fyziologické a biochemické změny v rostlině (KONŮPKA, 1953). Tento prvek je stavební látkou mnoha organických sloučenin v rostlinném organismu, jako jsou aminokyseliny, bílkoviny, enzymy, vitamíny, nukleové kyseliny a chlorofyl. Velký vliv má na kvalitu vína a jeho aromatické látky. Rostliny dusík přijímají ze dvou forem, a to jako NO3 - a NH4 + ionty (KRAUS, 2012). Příznaky nedostatku dusíku se mohou objevit již na jaře, patrné jsou převážně na starších listech. Listy révy jsou menší a často svěšené, mají světle zelenou až světle žlutou barvu. Výrazným znakem jsou načervenalé listové řapíky. Letorosty bývají tenké a mají zkrácená internodia. Borka se brzy odlupuje (DOHNAL a kol., 1975). Růst keře a všech jeho nadzemních částí se zpomaluje, kořeny se méně větví. Na hroznech se nedostatek dusíku projevuje menší velikostí a zpravidla nízkou cukernatostí (KRAUS, 2012). Nejvýraznějším příznakem nadbytku dusíku je bujný růst letorostů. Ty mají dlouhá internodia, jsou poléhavé a jejich vrcholky jsou silně zahnuté háčkování (KRAUS, 2012). Pletiva jsou ale dužnatá a řídká. Letorosty v zimě zmrzají, protože je negativně ovlivněno jejich vyzrávání (nedřevnatí). Těžko také odolávají suchu, škůdcům i chorobám (KONŮPKA, 1953). Listy jsou velké a mají tmavě zelenou barvu. Hrozny bývají husté s velkými bobulemi, i z toho důvodu velice často podléhají hnití. Réva má větší sklon ke sprchávání květenství a abiotickému odumírání třapiny hroznů (PAVLOUŠEK, 2011). Ochranná opatření: Réva využívá dusík z několika zdrojů, a to z organických hnojiv, mineralizací organické hmoty a z minerálních hnojiv. Velký význam pro hnojení dusíkem má zelené hnojení. Pokud se zaměříme na výsev bobovitých rostlin, jako je jetel luční, vojtěška, nebo hrách setý, můžeme dodat do půdy při zapravení cca kg N na hektar půdy. Bobovité rostliny totiž poutají vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií rodu Rhizobium a zpřístupňují ho při mineralizaci kořenům révy. Dále se v ozeleňovacích směsích používají rostliny z čeledi brukvovitých a lipnicovitých (PAVLOUŠEK, 2011). 10

11 Nejvíc dusíku réva spotřebuje před kvetením a do fáze nasazování bobulí. Potřebu dusíku zjistíme pomocí listové analýzy. Při nízké potřebě je doporučená jarní dávka 30 kg N na hektar. Pokud je potřeba dusíku vyšší až střední, doporučuje se jako první dávka kg N na hektar. Druhá dávka se aplikuje před květem, a to cca 20 kg N na hektar vinice. Dávkování závisí také na růstu révy a druhu půdy. Při použití na hlinitých půdách používáme současně síran amonný a močovinu v jedné dávce před začátkem jara. Na těžkých půdách aplikujeme 2/3 ledku amonného s vápencem zjara a zbylou 1/3 po odkvětu. V lehkých půdách je dávka dusíku rozdělena na 2 poloviny, přičemž první polovinu aplikujeme zjara, druhou po odkvětu révy. Jako doplňkové hnojení můžeme použít foliární výživu, např. 0,5% roztok močoviny (KRAUS, 2012; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Fosfor (P) Fosfor je velmi důležitý pro fotosyntézu, dýchání a přeměnu cukrů na škrob. Ovlivňuje také přenos energie. Podílí se na výstavbě membrán a nukleových kyselin. V půdě podporuje rozvoj důležitých půdních bakterií a příznivě ovlivňuje půdní strukturu. Je významný pro vyzrávání letorostů (KRAUS a kol., 2010). Fosfor má velký vliv na tvorbu květů, semen a plodů. Urychluje zrání a podporuje zvýšení cukernatosti. Dává vínu plnost a odrůdový charakter. Rostliny přijímají fosfor ve formě aniontů H2PO4 - a HPO4 2- (KONŮPKA, 1953). Nedostatek fosforu se u nás objevuje spíše výjimečně. Příznaky jsou nejprve viditelné na nejstarších listech. Při menším nedostatku jsou listy tmavě zelené, protože se v nich hromadí škrob. Při vyšším nedostatku jsou listy malé a na jejich okrajích jsou patrné hnědé skvrny, objevuje se bronzový lesk. Spodní strana je zbarvena červenofialově (KRAUS a kol., 2010). Semena bez fosforu nemají klíčivost, proto dochází ke sprchávání květenství. Bobule opadávají, snižuje se výnos a kvalita hroznů. Dřevo letorostů špatně vyzrává. Nedostatek fosforu negativně ovlivňuje i kořeny, kořenový systém se nerozvíjí (HLUŠEK a kol., 2015a). Nadbytek fosforu téměř nepřichází v úvahu, protože volná kyselina fosforečná se v půdě rychle váže. Pokud má však réva fosforu více než potřebuje, může docházet ke zvyšování podílu semen v bobulích (KONŮPKA, 1953). Při nadbytku fosforu je obvyklý zakrnělý růst keřů. Listy jsou malé a chlorotické a réva málo plodí. Vysoký obsah fosforu omezuje příjem některých mikroelementů železa, zinku, mědi a manganu (PAVLOUŠEK, 2011). 11

12 Ochranná opatření: Pokud je obsah fosforu v půdě dostatečný, stačí ho hnojivem doplňovat jednou za tři roky. Potřebná roční dávka fosforu je 7 13 kg.ha -1 půdy. Použít můžeme např. superfosfát. Hnojivo by se mělo vždy zapravit do hlubších vrstev půdy, fosfor se z něj uvolňuje postupně a je málo pohyblivý (KRAUS, 2012; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Draslík (K) Draslík je důležitý pro látkovou výměnu, konkrétně se podílí na tvorbě a transportu asimilátů, aktivuje enzymy a podporuje stabilitu buněčné stěny a kutikuly (HRONSKÝ, 2015). Je významný pro fotosyntézu a dýchání. Ovlivňuje enzymatické a biochemické změny v bobulích a má velký vliv na strukturu organických kyselin. Vyšší transport draslíku snižuje obsah kyselin, což vede ke zvýšení ph na úkor kvality (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Zpevňuje rostlinná pletiva a podporuje vyzrávání dřeva. Zvyšuje obsah cukrů v plodech a letorostech a tím také odolnost vůči mrazu a dalším škodlivým činitelům. Draslík má vliv na otevírání a zavírání průduchů, čímž reguluje výpar z listů a hospodaření s vodou (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Příznivě ovlivňuje kvetení a tvorbu plodů, což kladně působí na výnos hroznů a kvalitu produkce. Podporuje tvorbu fenolických látek. Má tedy vliv na harmoničnost vína a prodlužuje jeho skladovatelnost. Vyrovnává nepříznivý účinek přebytku dusíku. Draslík je přijímán ve formě K + (HLUŠEK a kol., 2002). Odrůda Müller Thurgau je na nedostatek draslíku citlivější, proto jsou projevy deficitu draslíku patrné nejdřív na keřích této odrůdy. Réva postižená deficitem draslíku špatné hospodaří s vodou, v listech klesá turgor a ty vadnou. Nedostatek draslíku se projevuje nejprve na starších listech. Na nich se objevují hnědofialové skvrny. U skoro dospělých listů jsou mezi žilkami patrné lesklé skvrny, které hnědnou. Okraje mladších listů zasychají a svinují se směrem vzhůru. Můžeme se setkat i s atypickou okrajovou spálou listů (BRAUN a VANEK, 1985). Dochází ke zjemnění tkání, proto dřevo špatně vyzrává, což má za následek nízkou mrazuvzdornost i odolnost proti houbovým chorobám. Kořeny přestávají růst a nevětví se (KRAUS, 2012). Internodia se zkracují, růst celé rostliny je zpomalený. Při silném nedostatku zůstávají bobule malé a kyselé (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Nadbytek draslíku způsobuje snížení úrody (BRAUN a VANEK, 1985). Podle Hubáčka a Krause (1982) však nevyvolává poškození na listech. Na lehkých půdách 12

13 může nadbytek tohoto prvku blokovat příjem hořčíku, což se projevuje vadnutím až odumíráním třapiny. Vysoký obsah draslíku v bobulích nepříznivě ovlivňuje poměr mezi kyselinou vinnou a jablečnou (PAVLOUŠEK, 2009). Ochranná opatření: Příjem draslíku rostlinou závisí na obsahu jílovitých částic v půdě. Čím méně jílovitých částic půda obsahuje, tím rychleji se nasytí draslíkem a tím více této živiny zůstane v půdním roztoku. Z něj je pak draslík rostlinou přijímán ve větším množství. Při nedostatku draslíku je doporučeno jej doplnit nejprve hnojením na list 0,5% síranem draselným, nebo 0,3% dusičnanem draselným. Posléze je vhodné dodat tuto živinu do půdy draselnými hnojivy nejlépe v síranové formě (KRAUS, 2012; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Hořčík (Mg) Hořčík je důležitou stavební látkou fytinu, pektinů a chlorofylu, je tudíž nezbytný pro fotosyntézu. Podporuje proteosyntézu a podílí se na tvorbě aminokyselin. Příznivě ovlivňuje asimilaci, látkovou výměnu, a také celou řadu enzymatických reakcí. Hořčík je přijímán rostlinami jako kationt Mg 2+ (KRAUS a kol., 2010). Nedostatek hořčíku je ve vinicích velmi častý. Již v době kvetení se na rostoucích listech mohou tvořit ostrůvkovité nekrózy řazené do kruhu nebo řetízku. Nervatura listů a pletivo kolem ní zůstává zelené, zbytek listu se barví do žluta, u modrých odrůd do červena (DOHNAL a kol., 1972). Tato interkostální žloutenka postupuje od spodních listů k vrchním. Nejdříve jsou symptomy viditelné na odrůdách Ryzlink vlašský a Chrupka bílá. Dlouhotrvající deficit hořčíku se projevuje i na mladších listech. Snižuje se obsah chlorofylu a mění se i poměr chlorofylů a:b. Nedostatek hořčíku negativně ovlivňuje poměr mezi draslíkem a hořčíkem, a tím může docházet k vadnutí třapiny (KRAUS, 2012). Na třapině vznikají oválné ostře ohraničené skvrny žlutavé barvy, které později hnědnou až černají a zvětšují se přes celý obvod třapiny. Třapina vadne a poškozená část hroznu odumírá (ZACHA a kol., 1989). Dochází také častěji ke sprchávání květenství a snížení výnosu hroznů, přičemž se snižuje i cukernatost. Naopak se zvyšuje výskyt houbových chorob (PAVLOUŠEK, 2006). Podle Krause (2012) je nadbytek hořčíku ojedinělý, ale při vysoké koncentraci je tento prvek pro rostlinu toxický. Vysoké množství má negativní vliv hlavně na kořeny, které jsou silně redukovány. 13

14 Ochranná opatření: Hořčík je nemobilním prvkem, a proto je vhodné ho doplňovat jak pravidelným hnojením ke kořenům, tak i doplňkovým hnojením na list. Doporučená roční dávka hořčíku do půdy na ha je kg. Nejpoužívanějším půdním hnojivem s obsahem hořčíku je síran hořečnatý (hořká sůl), případně kieserit. Pokud chceme zvýšit obsah makroelementů v rostlině listovou výživou, je doporučeno používat dvouprocentní roztoky. Nesmíme zapomenout na smáčedla, která poruší celistvost kutikuly a umožní tak živinám vstup do rostliny (HLUŠEK a kol., 2015b; PAVLOUŠEK, 2011). Draslík a hořčík Draslík a hořčík jsou vzájemnými antagonisty vyšší obsah jednoho brání příjmu druhého a naopak. Důležitý je poměr mezi těmito prvky, který by se měl, jak píše Pavloušek (2011) pohybovat mezi 1,7:1 až 5:1, nicméně Hlušek, Lošák a Zatloukalová (2015b) doporučují poměr 3,5:1 až 5:1. Při vyšší koncentraci hořčíku může být blokován příjem draslíku. Na obsah draslíku a hořčíku i na poměr mezi nimi má vliv hlavně výživa rostlin, nemalý význam má také odrůda a podnož révy. Podle studie provedené na odrůdě Cerason jsou z pohledu výživy révy vinné draslíkem a hořčíkem nejvhodnější podnože Börner, Teleki 5 C, Crâciunel 2 a Kober 125 AA (PAVLOUŠEK, 2014). Vápník (Ca) Vápník zpevňuje pletiva a podílí se na stavbě buněčných stěn, buněčné membrány a protoplastu. Je důležitým regulátorem aktivity enzymů, neutralizuje přebytečné organické kyseliny v rostlině (BRAUN a VANEK, 1985). Je také zodpovědný za regulaci ph půdy a zlepšování jejích fyzikálních vlastností (HRONSKÝ, 2015). Chrání révu před působením toxických látek. Podporuje růst kořenů a klíčení pylu i semen. Vápník je významným přenašečem signálů v enzymatických reakcích. Rostlinami je přijímán ve formě Ca 2+ (KRAUS a kol., 2010). Nedostatek vápníku se nejprve projeví zastavením růstu letorostů a kořenů. Listy blednou, na mladších je typická chlorotická kropenatost. Listové čepele se svinují na okrajích směrem dolů a nekrotizují, později opadávají. Opad postihuje i celou horní část letorostů. Réva má problémy s tvorbou květů a kvetením, což se projevuje sprcháváním květenství a nízkou úrodou. Nedostatek vápníku je patrný také na třapinách. Ty zasychají a odumírají. Zvláště omezen je růst kořenového systému, netvoří se kořenové vlášení, 14

15 kořeny slizovatí a rozkládají se. Při silné nedostatku vápníku odumírají celé keře (KRAUS, 2012). Nadbytek způsobuje žloutenku nejprve na mladých listech na vrcholcích letorostů, poté se příznaky projevují na starších listech. Žloutenka postihuje celé listové čepele, později se vytvářejí nekrotické skvrny a dochází k opadu listů. Po několika letech odumírají celé keře (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Ochranná opatření: Jednou z možností, jak snížit nepříznivý vliv vyššího obsahu vápníku v půdě, je výběr tolerantní podnože. Vhodné jsou podle Glose (2012) podnože Kober 5 BB, Teleki 5 C, Kober 125 AA a Crâciunel 2. Ty snáší až 15 % aktivního vápna CaCO3 v půdě. Vápník se aplikuje při melioračním hnojení v dávce 5 15 t.ha -1. Na lehkých půdách se k doplnění jeho obsahu používá mletý vápenec. Doporučená dávka je 1 2 t.ha -1 za delší období, není nutné hnojit vápníkem každoročně (GLOS, 2012; KRAUS, 2012). Síra (S) Síra se podílí na stavbě aminokyselin (cystein, methionin), peptidů a bílkovin, enzymů, koenzymů a vitamínů. Je také součástí aromatických látek, které ovlivňují kvalitu vína. Zvyšuje odolnost révy proti houbovým chorobám, zejména proti šedé hnilobě. Síra je přijímána jako aniont SO4 2- (PAVLOUŠEK, 2011). Nedostatek tohoto prvku se projeví omezením syntézy bílkovin a dalších látek včetně enzymů. Je značně potlačena tvorba chlorofylu (HLUŠEK a kol., 2002). Růst letorostů je mnohem pomalejší, také listy jsou drobnější. Listové čepele se zbarvují bledě zeleně až žlutě. Změny probíhají od nejmladších listů (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ochranná opatření: Nedostatek síry je velmi vzácný, protože ji rostlina získává ze sirnatých přípravků proti padlí révovému. Navíc při hnojení vinice jinými prvky se často používají síranová hnojiva místo chloridových. Ta mohou zvyšovat obsah chloru, jehož nadbytek je pro révu toxický (PAVLOUŠEK, 2005; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007) Mikroelementy Mikroelementy či mikroprvky jsou živiny, které přijímá rostlina v menším množství, ale jsou pro ni nezbytné. Na rozdíl od makroelementů, které působí v převážné míře jako stavební složky, mají mikroelementy ve spojení s enzymatickými systémy 15

16 úlohu katalytickou. Ovlivňují fyziologické pochody rostliny a také stavbu chlorofylu. Mnohé z nich zvyšují využitelnost hlavních živin, podporují růst a prodlužují životnost keře. Výživa mikroprvky je důležitá pro tvorbu květenství a vyzrávání hroznů. Pokud má réva vyvážený příjem živin, zvyšuje se odolnost k chorobám či mrazuvzdornost. Mezi mikroelementy důležité pro révu vinou patří železo, zinek, měď, mangan, bór a molybden (HRONSKÝ, 2015; PAVLOUŠEK, 2011). Železo (Fe) Železo se podílí na tvorbě chlorofylu, hraje důležitou roli při fotosyntéze, dýchání a proteosyntéze. Je také součástí enzymů. Nejznámější je jeho funkce u přenašečů elektronů v dýchacím řetězci cytochromoxidáza, peroxidáza, kataláza (HLUŠEK a kol., 2015a). Příjem železa rostlinou probíhá mladými částmi kořenového systému, a to převážně jako Fe 2+, Fe 3+ nebo ve formě Fe-chelátů (RICHTER a kol., 2004). Nedostatek železa způsobuje vrcholovou chlorózu révy vinné. Příčin výskytu této poruchy však může být více, a to: vysoký obsah aktivního vápna v půdě, zhutnění a zamokření půdy, přetížení keřů a chyby ve výživě révy, zvláště nadměrný obsah fosforu, vápníku či mědi. Projev příznaků dále ovlivňuje náchylnost odrůdy a podnože nebo klimatické změny (PAVLOUŠEK, 2005). Chloróza se projevuje na nejmladších listech, vrcholové listy se zbarvují žlutě až téměř bíle. Velké žilky často zůstávají lemovány zeleně. Letorosty bývají kratší a slabé, mohou být metlovité (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Při silném výskytu chlorózy jsou negativně ovlivněny úponky, květenství i hrozny. Je oslaben růst zálistků, ty mají zakrnělý růst, žloutnou a nekrotizují, případně zcela usychají. Při dlouhodobém výskytu chlorózy ve vinici jsou keře zakrnělé, dřevo špatně vyzrává. Může dojít až k odumírání celých keřů. Problémy se nevyhýbají ani květenství, dochází k častému sprchávání (PAVLOUŠEK, 2008). Vysoký obsah vápníku v půdě může výrazně zesilovat příznaky nedostatku železa, protože mezi těmito dvěma prvky existuje antagonistický vztah. Chloróza révy na vápenitých půdách se nazývá kalcióza. Protože vápník blokuje příjem železa, které je důležitou složkou chlorofylu, listy žloutnou a neprobíhá asimilace (GLOS, 2012). Nadbytek železa působí na révu toxicky, dochází k jejím otravám. Listy mají tmavě modrozelenou barvu. Kořeny rostou velice pomalu, je také potlačen růst výhonů (HLUŠEK a kol., 2002). 16

17 Ochranná opatření: Při poruchách výživy révy vinné železem je důležité provzdušnit zhutnělou půdu. Dále bychom měli snížit pohyb mechanizačních prostředků ve vinici, a to zvláště za deštivého počasí, aby nedocházelo k utužení půdy. Případně můžeme provést hloubkové prokypření. Lepšího stavu půdy můžeme dosáhnout i zvýšením obsahu humusu. K tomu je nejlepší použít chlévský hnůj či zelené hnojení (GLOS, 2012). Foliární výživa je považována za krátkodobé řešení nedostatku železa. Zejména je vhodná na nápravu chlorózy způsobené nepříznivým počasím. Aplikace listových hnojiv s obsahem železa se provádí alespoň 2 3krát za sebou mimo období kvetení. Nejpoužívanějšími jsou Kristalon, Tenso Fe a Vinofert Plus. Před založením vinice by si měl majitel nechat udělat rozbor půdy, protože na půdách s vyšším obsahem celkového a aktivního vápna je výběr podnože a ušlechtilé odrůdy rozhodující (PAVLOUŠEK, 2008; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Zinek (Zn) Zinek hraje důležitou roli při dýchání buněk a je katalyzátorem oxidačněredukčních reakcí. Účastní se syntézy rostlinných hormonů a proteinů. Má pozitivní vliv na opylení a oplození květenství (ZACHA a kol., 1989). Také se podílí na syntéze chlorofylu a metabolismu dusíku a nukleových kyselin. Zinek je rostlinami přijímán převážně jako kationt Zn 2+ (HLUŠEK a kol., 2002). První příznaky nedostatku zinku se objevují na mladých listech a letorostech. Listy jsou malé a křehké, jsou zřasené a mají asymetrické ostře zoubkované čepele. Hlavní žilka může být mírně vyboulená. Pletivo listů je mozaikovité, má světlou až žlutou barvu. Pro nedostatek zinku je charakteristická růžicovitost. Letorosty se vyznačují krátkými internodii s měkkým dřevem a větším množstvím zálistků (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Hrozny jsou rozvolněné a mají větší sklon k odumírání třapiny, bobule jsou nápadně drobné. Na špatně opylených hroznech vznikají partenokarpické bobule s průsvitnou jemnou slupkou (DOHNAL a kol., 1972). Nadbytek zinku se u rostlin projevuje redukcí růstu kořenů a listů. Objevuje se zejména v oblastech postižených průmyslovými emisemi (RICHTER a kol., 2004). Ochranná opatření: Pro zajištění dostatečného obsahu zinku v rostlině je vhodné použít listová hnojiva v chelátové formě. Vhodnými jsou Wuxal Zinek, Nitrozinek, 1% roztok síranu zinečnatého, případně Fetrilon Kombi. Postřik by se měl provádět 17

18 jednou před a jednou po odkvětu révy a opakovat každým rokem (HLUŠEK a kol., 2002; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Měď (Cu) Měď je nedílnou složkou chlorofylu, je součástí enzymů a ovlivňuje biochemické reakce. Má velký význam pro tvorbu sacharidů a také příznivě působí na vyzrávání jednoletého dřeva (PAVLOUŠEK, 2011). Při nedostatku mědi se objevuje chloróza nejmladších listů. Rostlina krní a vrcholky letorostů odumírají, lignifikace je narušena. Pohlavní orgány se nevytváří (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Deficience mědi se však u nás téměř nevyskytuje, a to díky používání měďnatých přípravků určených k ochraně révy vinné (HLUŠEK a kol., 2002). Při nadbytku tohoto prvku jsou listy chlorotické, růst letorostů je silně potlačen. Kořeny jsou keříčkovité, často černají a odumírají (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ochranná opatření: Při nedostatku mědi se osvědčila listová hnojiva Kristalon, Wuxal Super, Vegaflor a Harmavit. Ale kvůli používání měďnatých fungicidů ve vinici u nás k nedostatku mědi příliš nedochází. Při vyšším obsahu mědi lze zlepšit stav půdy rigolací, organickým hnojením a vápněním (PAVLOUŠEK, 2011; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Mangan (Mn) Mangan je důležitý pro syntézu chlorofylu, fotosyntézu, proteosyntézu a další enzymatické reakce (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Je nepostradatelný při oxidaci IAA (kyselina indolyloctová). Působí také pozitivně na syntézu sacharidů a snižuje obsah kyselin v hroznech (RICHTER a kol., 2004). Ovlivňuje i hospodaření s vodou a může zvyšovat odolnost k houbovým chorobám. Rostlina ho přijímá jako Mn 2+ nebo jako Mn-chelát (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Nedostatek manganu se projevuje na nejmladších listech. Směrem od špiček listů se objevuje světlezelená až žlutá mezižilková mozaika, u modrých odrůd se může pletivo zbarvit červeně. Kořenový systém se špatně vyvíjí, nejhůře jsou postiženy postranní kořeny. Negativně je ovlivněno i zvětšování a dozrávání bobulí (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Nadbytek tohoto prvku způsobuje zakrnělý růst a nekrózy listů. Vysoký obsah manganu v půdě vyvolává těžké chlorózy. Na rubu listů se tvoří hnědé až červenohnědé tečky, které později splývají ve větší skvrny. Při silném nadbytku listy odumírají (RICHTER a kol., 2004). 18

19 Ochranná opatření: Při nedostatku manganu se doporučuje opakovaná aplikace listových hnojiv před a po odkvětu révy. Nejpoužívanějšími jsou Vegaflor a Wuxal Super (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Bór (B) Bór je nezbytným prvkem potřebným k výstavbě buněčné stěny, transportu sacharidů, proteosyntéze a syntéze nukleových kyselin. Podporuje růst kořenů, výhonů a diferenciaci květenství (BRAUN a VANEK, 1985). Ovlivňuje opylení i energetické hospodaření rostlin. Rostliny přijímají bór ve formě aniontů kyseliny borité H2BO3 -, HBO3 2- a BO3 -. Jeho nedostatek i nadbytek patří k nejzávažnějším poruchám révy vinné (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Nedostatek bóru se projevuje na nejmladších listech světle zelenou mozaikou, u modrých odrůd se objevuje intenzivní červenání. Povrch listů je zdrsněný a listy jsou pokroucené a malé. Letorosty jsou zakrnělé se zkrácenými internodii. V období sucha se nedostatek bóru projevuje cik-cak růstem. Při velkém deficitu tohoto prvku odumírají růstové vrcholy, fazochy se rozetovitě větví (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Réva slabě kvete, květy opadávají, dochází ke sprchávání květenství a hráškovatění, přičemž bobule jsou bez jadérek. Na slupce se může tvořit korkové pletivo (DOHNAL a kol., 1975). Vysoká koncentrace bóru je pro rostlinu toxická. Nejmladší listy jsou trojcípé až lžícovité s podvinujícím se okrajem. Ten může mít načervenalou nebo žlutohnědou barvu. Dále se na listech objevují typické černohnědé skvrny. Velice často dochází k tvorbě keříčkovitých letorostů (ZACHA a kol., 1989). Nadbytek bóru může vést ke sprchávání květenství, čímž může být negativně ovlivněn výnos. S nadbytkem bóru se ale v přírodě téměř nesetkáme (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Ochranná opatření: Při nedostatku bóru na lehkých půdách se doporučuje dávka boraxu (tetraboritan sodný) kg.ha -1 a na těžkých dávka kg.ha -1. Hnojení boraxem je nebezpečné, pokud přihnojujeme vinici chlévskou mrvou či matolinovým kompostem. Mohlo by dojít k otravě révy vysokým obsahem bóru. Ten můžeme snížit častým zaléváním vinice a zvýšenými dávkami draslíku. Jako krátkodobé opatření při nedostatku bóru je vhodná aplikace listových hnojiv před květem a po odkvětu révy, např. Kristalon, Solubor, Lamag či Vegaflor (KRAUS, 2012; ŠAFRÁNKOVÁ, 2007; ZACHA a kol., 1989). 19

20 Molybden (Mo) Molybden působí příznivě na růst a vývoj révy hlavně v období kvetení. Účastní se řady oxidačně-redukčních reakcí, ovlivňuje enzymatické změny. Je nezbytnou součástí enzymů nitrogenázy a nitrátreduktázy, které se účastní metabolismu dusíku (HLUŠEK a kol., 2015a). Podporuje hromadění rozpustných cukrů a škrobu v listech révy. Rostliny přijímají molybden převážně jako aniont MoO4 2- (BRAUN a VANEK, 1985). Nedostatek molybdenu se projevuje sprcháváním květenství a snížením výnosu hroznů. Listy jsou pohárkovité se žlutými skvrnami, vrcholové jsou slabě vyvinuté. Výhonky na koncích zasychají. Při nedostatku molybdenu je také negativně ovlivněna syntéza proteinů (HLUŠEK a kol., 2015a). Při vysokém obsahu působí molybden toxicky. Na listech je viditelná červenožlutá chloróza (RICHTER a kol., 2004). Ochranná opatření: Nedostatku molybdenu je dobré předcházet hnojením na list přípravky LAMAG molybden nebo Hydro plus molybden + Mg (HLUŠEK a kol., 2002) Užitečné prvky Prvky, které jsou označovány jako užitečné, mají pro některé rostliny velký význam. Ostatní je ale pro svůj růst a vývoj vůbec nepotřebují a bez nich se obejdou celý život. Pro révu vinnou má význam sodík, chlor a křemík (RICHTER a kol., 2004). Sodík (Na) Sodík má vliv na osmotické pochody ve vakuolách. U révy nejsou známy symptomy nedostatku či nadbytku, může se však projevit poškození chloridem sodným, a to zasycháním listů (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Chlor (Cl) Chlor má významný vliv na fotosyntézu a hospodaření s vodou. Ovlivňuje také činnost enzymů. U rostlin je nutná jeho přítomnost pro růst kořenových špiček a kořenového vlášení. (RICHTER a kol., 2004). U révy vinné se častěji vyskytuje nadbytek chloru než jeho nedostatek. Podle Richtera, Hluška a Fryščákové (2004) je réva vinná velmi citlivá k přehnojení chlorem. Z listů se ztrácí chlorofyl, okraje listů jsou chlorotické, svinují se a nekrotizují. 20

21 Křemík (Si) Tento prvek rostliny přijímají ve formě křemičité kyseliny. V rostlinách se křemík ukládá ve stárnoucích listech, kam je přiváděn transpiračním proudem. Jeho největším přínosem je ztížení pronikání ektoparazitům (např. padlí révové) do epidermis. Také zvyšuje využitelnost fosforu (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ochranná opatření: Vzhledem k tomu, že tyto prvky mají pouze doplňující charakter, réva jejich nedostatkem netrpí. Pokud však chceme tyto živiny doplnit, je nejvhodnější použít přípravky určené ke komplexní listové výživě révy. 3.2 Fyziologické poruchy způsobené přírodními vlivy Zdravotní stav vinice nezávisí jen na harmonické výživě rostlin. Velkou měrou jej ovlivňuje i průběh počasí. Velice často bývají keře poškozeny působením slunečního záření, suchem, či mrazem. Velké škody může napáchat také krupobití. Pokud se vlivem nepříznivých podmínek dostává réva do stresu, mohou se u ní projevit fyziologické poruchy. Tyto poruchy můžeme většinou ovlivnit jen z části nebo vůbec. V takových případech můžeme pouze zmírnit jejich dopad na rostlinu. V některých případech (např. jarní mrazy) nám může alespoň trochu pomoci předpověď počasí, i když není vždy přesná. Ve vinici se také můžeme setkat s poškozeními, za něž nese přímou zodpovědnost člověk, a které nesouvisí s výživou révy. Jedná se o poškození herbicidy nebo také poškození vlivem vyšší koncentrace polutantů v ovzduší. Jejich působení může mít pro rostliny fatální následky Poškození suchem Ve střední Evropě se od konce 80. let 20. století stále častěji vyskytují období sucha s minimem srážek, což vede k poškození révy vinné suchem. Toto poškození se projevuje pomalejším růstem, rostlina přijímá živiny jen v omezeném množství, obzvlášť dusík. Při delším období sucha letorosty přestávají růst a úponky visí (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Listy žloutnou a ztrácí turgor kvůli silnému stresu z nedostatku vody, což má za následek jejich vadnutí. Visí dolů a stávají se rovnoběžnými se slunečními paprsky. Protože tento stres 21

22 snižuje fotosyntézu, je potřeba méně elektronů, a vadnutí je účinným mechanizmem pro snížení absorpce světla (zdroje elektronů). Tím se také podstatně sníží potenciální přetížení energie, které by poškozovalo fotosyntetický systém (KELLER, 2015). Květenství sprchávají, bobule se nevyvíjí a mají hořkou chuť. U některých bílých odrůd se objevuje atypická stařina (UTA), nepříjemný pach a chuť. Celé hrozny uvadají a kvůli poruchám asimilace špatně vyzrávají letorosty (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Sucho může mít i pozitivní vliv. Zejména po odkvětu, při mírném nedostatku vody, se vytváří menší ale kvalitnější bobule (HLUŠEK a kol., 2015a). Ochranná opatření: Abychom zmírnili dopad sucha na révu vinnou, je třeba zvážit výběr odrůdy a podnože, které budou k suchu tolerantní. Z ušlechtilých odrůd je to například Ryzlink rýnský, z podnoží je tolerantnější Börner či 1103 Paulsen. Důležité je také zvýšit odolnost již vysazených keřů vyváženým hnojením, především draslíkem, zvýšit vodní kapacitu půdy a zmírnit její utužení. K tomu je nejlepší provést kultivační zásahy nebo zvýšit obsah organické hmoty v půdě. Při extrémním suchu je vhodné použít kapkovou závlahu, zejména v mladých výsadbách. Pokud je réva ve stresu z dlouhodobého sucha, je vhodné odstranit část hroznů, případně zkrátit letorosty. Nedostatečně vyzrálé hrozny se odstraňují, aby nedošlo ke snížení kvality budoucího vína (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007) Poškození nadbytkem vody Obzvláště kvůli dlouhotrvajícím dešťům nebo zamokřené půdě může nastat poškození révy nadbytkem vody. Réva v těchto případech trpí chlorózami a zpomaleným růstem. Pokud srážky přijdou po delším období sucha, bobule praskají a jsou náchylné k napadení patogenem. Pokud jsou poškozeny zralé bobule, je nutné je co nejrychleji zpracovat a předejít tak napadení šedou hnilobou (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Vlivem silných letních dešťů může docházet k erozi půdy, případně k obnažení kořenů. Kořeny trpící nadbytkem vody černají a objevuje se u nich typický pach anaerobního rozkladu (sirovodík). V extrémních případech toto poškození může vést až k odumření celé rostliny (WILCOX a kol., 2015). Ochranná opatření: Na našem území se poškození nadbytkem vody často nevyskytuje. Jediným možným řešením je této situaci předejít, a to pečlivým výběrem stanoviště, vyváženou výživou révy vinné a závlahou jen v případě potřeby. 22

23 3.2.3 Poškození větrem Poškození větrem můžeme pozorovat ve vinicích na silně exponovaných místech. Réva v těchto lokalitách trpí stresem a má zvýšené nároky na vodu. Roste mnohem pomaleji, letorosty nevyzrávají snadno, hrozny zrají mnohem déle než v příznivých polohách (HLUŠEK a kol., 2015a). Zejména u bujně rostoucích odrůd může docházet k odlomení, otlačení, či odření letorostů, a to zejména vlivem silného nárazového větru na jaře. Pokud jsou větrem unášena i zrnka písku, mohou být poškozeny bobule i listy (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ochranná opatření: Důležitá je v těchto vinicích výživa révy, aby se podpořilo vyzrávání letorostů. Řady révy by také měly být vedeny souběžně s nejčastějším směrem proudění vzduchu v této lokalitě, aby se riziko poškození větrem minimalizovalo (HLUŠEK a kol., 2015a). Nejúčinnějším opatřením je výsadba větrolamů, které mají také pozitivní vliv na hospodaření s vodou. Stromky ve větrolamech by se měly sadit rok až dva před výsadbou révy, aby již byly vzrostlé, než začnou révové keře plodit. Druh stromu by se měl vybírat podle klimatu a lokality, je vhodné použít stromy pro zvolenou oblast typické. Kořenový systém stromů by neměl být příliš rozvětvený, aby révě neodebíral vodu, ale měl by být dostatečně hluboký, aby nedošlo k vyvrácení stromu při silných větrech. Větrolamy by měly být olistěné ještě před kvetením révy a listy by měly opadnout až po sběru hroznů (SKELTON, 2009) Poškození způsobené krupobitím Kroupy poškozují všechny nadzemní části rostliny. Podle Mitrevského (2010) je pro révu vinnou krupobití nejnebezpečnější ve chvíli, kdy jsou letorosty málo vyvinuty a nejsou ještě připevněny k drátěnce. Krupobití může poškodit révu ve třech stádiích jejího vývoje. První je v době květu, kdy kroupy mohou poranit stonky či květy, ale mírné krupobití nenechává velké škody. V dalším stádiu je réva po odkvětu a bobule se nalévají. Posledním stádiem je zrání révy, kdy kroupy způsobují největší škody na úrodě, ale i na letorostech révy (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Pro révu jsou nejnebezpečnější kroupy bez deště. Listy jsou krupobitím potrhané, letorosty jsou poškozené, jejich vrcholky mohou být polámané, čímž se naruší hormonální systém révy a také její růst. Následkem krupobití může docházet ke sprchávání květenství (KONŮPKA, 1953). Krupobití má velmi nepříznivý vliv na zdraví 23

24 hroznů a tím i na kvalitu budoucího vína. Na bobulích se tvoří kulaté skvrny hnědé až namodralé barvy, při silnějších úderech bobule praskají. Hrozny v deštivém počasí rychle hnijí, na bobulích se rozmnožují škodlivé bakterie a plísně. Proto je důležité po krupobití ošetřit révu fungicidem. Pokud je poškozena třapina, hrozny zasychají (FARKAŠ, 1983). Nepříznivé účinky krupobití se bohužel přenáší i do dalších let. Poškozené keře mají sníženou odolnost vůči mrazu a suchu. V dalším roce může réva pomaleji rašit a růst. Při řezu se vybírají letorosty co nejméně poškozené a ohýbají se za vlhkého počasí (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ochranná opatření: Pokud révu postihlo krupobití před květem, je vhodné odstranit silně poškozené letorosty, případně je seříznout až na 2 3 očka. Od fáze kvetení již poškozené letorosty neodstraňujeme (HLUŠEK a kol., 2015a). Vinice zasažená kroupami se často ošetřuje postřikem s obsahem mědi (KONŮPKA, 1953). Měď sice hojí rány, ale brzdí růst révového keře. Vhodnější jsou pro ošetření ran postřiky s obsahem aminokyselin, které jsou účinnější než měď, podporují růst révy, a dokonce hojí menší ranky i na bobulích. Proti poškození kroupami se využívají ochranné sítě, které se natahují nad řádky vinice (MITREVSKI, 2010; PAVLOUŠEK, 2011). Dříve se v oblastech s častým krupobitím používaly speciální děla pro střílení do mraků, podle Konůpky (1953) se však toto opatření neosvědčilo. Nejlepší je samozřejmě poškození kroupami předcházet. Již před založením nové vinice je dobré se zajímat o to, zda vybraná lokalita nebývá postižena krupobitím pravidelně a těmto místům se raději vyhnout Poškození chladem a mrazem Chladné počasí má nepříznivý vliv na vegetativní růst révy a na opylení květů. Pokud v době kvetení klesnou denní teploty pod 15 C, květenství sprchávají a listy trpí chlorózami. Podzimní mráz nepříznivě působí na listy a hrozny, zimní mráz poškozuje očka a réví, ale i starší dřevo, jarní mrazy způsobují poškození mladých výhonů či letorostů, případně květů. Působení mrazů hůře snáší odrůdy Müller Thurgau, Neuburské, Veltlínské červené rané, Merlot a Modrý Portugal. Naopak vysoce odolný vůči mrazu je Ryzlink rýnský. Tato odolnost spočívá ve snížení obsahu vody a přeměně škrobu na nízkomolekulární sacharidy. Ty chrání pletivo proti tvorbě ledových krystalků (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Ve vinicích můžeme pozorovat dva typy mrazů, a to radiační a inverzní. Radiační se projevují při suchém počasí za jasné a bezvětrné noci. Dochází k výraznému vyzařování tepla z půdy, čímž se její povrch značně ochlazuje. Při 24

25 inverzních mrazech se teplé vrstvy vzduchu drží nad těmi studenými, proto je při bezvětří v nižších polohách teplota půdy nižší. Prouděním vzduchu může docházet k jejímu oteplování (PAVLOUŠEK, 2016). Časný podzimní mráz Podzimní mrazy se mohou objevit koncem října nebo začátkem listopadu. Jejich vlivem dochází k tmavnutí listů a jejich následnému zasychání. Mrazy mohou způsobit předčasný opad listů čili ukončit asimilaci (PAVLOUŠEK, 2011). Bobule s nižší cukernatostí namrzají rychleji a hnědnou. Pokud se mráz objeví před dozráním hroznů, je jejich kvalita i kvalita případného vína z nich velmi nepříznivě ovlivněna. S ukončením asimilace se zastaví hromadění cukrů a odbourávání kyselin (FARKAŠ, 1983). Víno z hroznů poškozených mrazy bývá neharmonické, často mívá nepříjemnou mrazovou chuť. Mrazy také působí negativně na vyzrávání dřeva a tím snižují odolnost révy proti dalším mrazům (PAVLOUŠEK, 2011). Vliv podzimního mrazu může mít i pozitivní účinek, pokud se mráz objeví až když jsou hrozny zralé. Zvyšuje se koncentrace cukru v bobulích, ale hrozny jsou náchylné ke hnití, a proto musí být rychle zpracovány (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Zimní mrazy Vyzrálé letorosty snáší i teploty -21 C, ale nesmí trvat dlouho. Pokud jsou mrazy nepřetržité, k poškození réví či oček může dojít již při teplotách kolem -15 C. Pokud je teplota nižší než -25 C, dochází k závažnému poškození staršího dřeva (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Zimními mrazy bývají nejvíce poškozená očka a jednoleté dřevo. K poškození oček, výhonů a staršího dřeva dochází nejčastěji v lednu a únoru při výkyvu teplot nad 10 C. Očka mají na podélném řezu zbarvená pletiva hnědě. Lýko na příčném řezu révím je šedé až hnědočerné. Poškozené letorosty nerovnoměrně raší, některé částečně odumírají. Na kmeni se mohou objevovat mrazové trhliny. Může dojít k apoplexii, náhlému odumření révy (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Stupeň poškození keřů závisí hlavně na lokalitě, citlivosti odrůdy, míře vyzrání letorostů a nevyrovnanosti výživy vinice. Vliv má i ošetřování vinice a zatížení keře (SOTOLÁŘ, 2015). 25

26 Pozdní jarní mrazy Jarní mrazy se objevují koncem dubna až začátkem května. Zelené letorosty mohou být poškozeny už při teplotách těsně pod 0 C. Při teplotách nižších než -2 C mrznou listy a narašená očka (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Velikost poškození révy jarními mrazy závisí na teplotě, době trvání mrazu a na vlhkosti vzduchu. Pokud je vzdušná vlhkost nízká, dochází k největším škodám. Nepříznivě stupeň poškození ovlivňuje suchý a studený vítr (PAVLOUŠEK, 2016). K poškození pupenů dochází nejčastěji v březnu až květnu. Při poklesu teplot pod 0 C a více dochází v dubnu a květnu k poškození rašících letorostu. Namrzlé části letorostů hnědnou a zasychají (SOTOLÁŘ, 2015). Při částečném namrznutí se listové pletivo mezi žilnatinou puchýřovitě vydouvá a v blízkosti žilek je průsvitné. Později poškozená místa žloutnou a hnědnou, vrcholky letorostů a listy se deformují, květenství černají a odumírají (KMOCH, 2017). Ochranná opatření: V případě mrazů bychom měli dbát na výběr stanoviště, podnože a odolné ušlechtilé odrůdy. Neměli bychom révu vysazovat v mrazových kotlinách, vyhnout bychom se měli i rovinným polohám pod úrovní okolí, a také bychom měli dodržovat vysoké tvary keřů s kmenem cm. Jako dobrá prevence působí vyrovnaná výživa (nepřehnojovat dusíkem) a agrotechnické zásahy zlepšující půdní úrodnost (DOHNAL a kol., 1975). Zimní řez musíme přizpůsobit míře poškození oček. Proto provedeme kontrolu jejich narašením v teple nebo prohlídkou pod binokulární lupou. Pokud máme podezření na poškození mrazem, řez odložíme až na počátek rašení, nebo necháme více oček, které později zredukujeme. Pokud je poškozených % oček, řez můžeme provést klasicky. Při poškození 50 % je doporučován delší řez. Ale při velmi silném poškození nad 70 % oček je nutné provádět řez až během rašení či krátce po něm. Poškození réví a víceletého dřeva bude patrné až v létě. Zasažené části keřů se seřežou a dále dbáme na správné vyzrávání letorostu pro příští zimu (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Možností, jak révu ochránit přímo před mrazem je celá řada. Jednou z nich je přikrývání jednotlivých keřů slaměnými či lepenkovými obaly. Tento způsob ochrany je však hlavně ve větších vinicích velmi zdlouhavý (KONŮPKA, 1953). Větší využití má zakuřování vinic, které bylo poprvé použito roku 1821 v Porýní. Informace o prvním užití teto metody u nás se různí. Podle Pavlouška, Lošáka a kol. (2016) bylo u nás zakuřování vinic poprvé použito v roce 1899 u Znojma (PAVLOUŠEK a kol., 2016). O této metodě se 26

27 však zmiňuje již Dumek ve své publikaci z r (Dumek, 1877). Zakuřování probíhá tak, že se na několika místech ve vinici připraví hromady réví, vlhké slámy, listí či jiných přírodních odpadních hmot a polijí se roztopeným dehtem. Důležité je vytvořit co nejvíce hustého kouře, který bude vinici chránit jako clona. Dým v tomto případě brání vyzařování tepla z půdy a také náhlému oteplení vzduchu (při východu slunce), které je pro namrzlé letorosty nebezpečné (KONŮPKA, 1953). Připravené hromady se zapálí až v noci nebo nad ránem, než klesne teplota pod 0 C. Dále se ve vinici jako ochranné opatření používá zadešťování, ale až jsou listy na zelených letorostech rozvinuté, aby byla dostatečně velká plocha k zachycení vody (DOHNAL a kol., 1975). Nástřik vodou se provádí od teploty +1 C po celou dobu trvání mrazů až do opětovného zvýšení teploty nad +1 C. Potřebná dávka je 3 mm za hodinu, pokud jsou teploty ještě nižší, zvýšíme dávku na 5 6 mm za hodinu. Zelené letorosty se obalí vrstvou ledu, který chrání zelené pletivo (PAVLOUŠEK, 2016). Další účinnou metodou je zamlžování. To se provádí pomocí speciálního přístroje a patrony. V SRN používali patronu zvanou Fumex, která obsahovala směs zinku a sloučeniny chloru. Po zapálení patrony vznikala hustá mlha. Někteří vinohradníci se snaží ohřívat vzduch ve vinici použitím tekutých paliv. Zajímavější je rozhánění studeného vzduchu helikoptérou, nicméně účinek je malý a náklady příliš velké (PAVLOUŠEK a kol., 2016). V současné době se stále více vinařů zaměřuje na biologickou ochranu révy proti mrazu. Ta se provádí jemným postřikem přípravkem Cropaid ředěným vodou na 0,5% roztok. Postřik se aplikuje na celou listovou plochu, případně je příjem možný také kořeny. Je nutné ho provést dva dny před předpokládanými mrazy. Tento přípravek může zvýšit odolnost vůči mrazu až o 7 C. Cropaid obsahuje tři kmeny bakterie rodu Thiobacillus a minerální látky podporujících růst rostliny Fe, Zn, Cu, Mn, B, či Mo. Po aplikaci se začnou vytvářet enzymy, které spustí v rostlině produkci vlastních protimrazových bílkovin (AFP), protimrazových aminokyselin (AAA), cukrů a minerálů. V rostlině se zvýší osmotický tlak i fotosyntéza. Po aplikaci tohoto přípravku do půdy se snižuje ph a bakterie poutají vzdušný dusík (60 80 kg N na hektar ročně). Výrobce uvádí, že účinek po aplikaci Cropaidu trvá až dva týdny (KOLEKTIV AUTORŮ CROPAID, 2017). Někteří majitelé si nechávají svou vinici pojistit, což nabízí jen malé procento pojišťoven, např. Česká pojišťovna či Agra pojišťovna. Při poškození vinice tak pojišťovna majiteli vyplatí částku podle míry poškození keřů. 27

28 3.2.6 Poškození slunečním zářením K poškození slunečním zářením dochází působením intenzivního slunečního svitu, vysokých teplot, sucha a nízké vlhkosti vzduchu současně. Rozlišujeme sluneční úžeh, což je poškození infračerveným zářením (dochází k poškození působením vysokých teplot) a sluneční spálu způsobenou UV-B zářením. Často se na révě objevují obě poškození současně (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Některé odrůdy jsou k poškození slunečním zářením náchylnější. Z bílých odrůd jsou to Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Muškát moravský a Hibernal. Z modrých pak André, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké (KMOCH, 2017). Sluneční úžeh Sluneční úžeh je způsoben intenzivním infračerveným zářením, tedy působením vysokých teplot na povrch osluněných bobulí a listů za velmi teplého počasí. K poškození keřů dochází hlavně na straně orientované západním a jihozápadním směrem, která je osluněná v odpoledních hodinách. Zvýšené riziko poškození je také u řad orientovaných ve směru sever-jih (HLUŠEK a kol., 2015a). Poškození se projevuje nejdříve na bobulích změnou zbarvení. Vznikají okrouhlé žlutozelené vkleslé skvrny, které později hnědnou. Zasažené bobule sesychají a zůstávají na třapině. Sluneční úžeh postihuje spíše nezralé bobule, a to v případě, že je po vlhkém chladném počasí náhle horko a slunečno. Škody nejsou příliš velké, pokud už bobule zrají. Poškození může postihnout jak jednotlivé bobule, tak i celé hrozny. U řídkých hroznů může zavadat třapina a až poté úžeh zasáhne bobule. Na listech poškozených slunečním zářením se objevují nekrózy, listy jsou pokroucené a předčasně opadávají (KOLEKTIV AUTORŮ EKOVÍN, 2017). Sluneční spála Sluneční spála se projevuje především v pozdějších fázích vývoje hroznů. Vlivem UV-B záření jsou poškozeny především bobule. Jejich pokožka hnědne a chuť může být nahořklá. Snižuje se kvalita hroznů a tím i vína. Hrozny, které se vyvíjí ve stínu, jsou po odlistění citlivější k poškození slunečním zářením. Naopak hrozny, které jsou slunci vystaveny trvale, tolik poškozeny nejsou. Nicméně nejvíce postiženy jsou silně odlistěné keře. Riziko poškození výrazně zvyšují náhlé změny z chladného na velmi teplé počasí. 28

29 Příznaky sluneční spály jsou nejvíce patrné na odrůdách Ryzlink vlašský a Chardonnay (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Bobule mění barvu na šedohnědou až bronzovou a postupně zasychají. Mohou se na nich tvořit korkové skvrny. Také listy zasychají, jejich horní strana se zbarvuje hnědě až hnědofialově. Výjimečně dochází k odumírání vrcholů letorostů (KMOCH, 2017). Ochranná opatření: Jako preventivní opatření je významné citlivé odlistění zóny hroznů. Odlistění bychom měli provádět jen pokud není velmi teplé počasí a sucho, nejlépe po odkvětu. Po odlistění réva zvýší asimilaci, aby vykompenzovala ztrátu listů, a začne vytvářet nové letorosty. Důležitý je dostatek vody ten můžeme zajistit kapkovou závlahou. Pro udržení vlhkosti je dobré pokrýt povrch ve vinici mulčem, což také sníží výpar. Také bychom měli dbát na správnou výživu révy, aby byly keře v dobré kondici a poškození slunečním zářením nebylo tak velké (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007) Odumírání třapiny a vadnutí hroznů Tyto fyziologické poruchy jsou způsobeny nedostatkem některých důležitých makroelementů. Jejich výskyt je ovlivněn dostupností vody pro révu, případně i průběhem počasí a agrotechnickými zásahy či jejich absencí. Abiotické odumírání třapiny Abiotické odumírání třapiny je známé od poloviny 30. let 20. století. Pravděpodobně jde o následek poruchy látkové výměny. Projevuje se hlavně v období dozrávání hroznů, ale vyskytuje se již v době zaměkání bobulí (PAVLOUŠEK, 2007). Podle Brauna a Vanka (1985) jde o fyziologickou poruchu způsobenou nedostatkem hořčíku a vápníku při současném nadbytku draslíku. Dochází k problémům s vodním hospodařením a vlivem velkých ztrát vody odumírají pletiva třapiny. Výskyt poruchy podporují nepříznivé půdní podmínky, průběh počasí, agrotechnické zásahy, a hlavně neharmonická výživa, obzvláště nevhodný poměr mezi Mg a K (HLUŠEK a kol., 2015a). Abiotické odumírání třapiny může být podpořeno nerovnováhou mezi příjmem dusíku a produkcí asimilátů, špatnou činností hormonů nebo napadením virovými chorobami (MIKULČÍK, 2014). 29

30 Na třapině vznikají malé oválné skvrny hnědofialové až hnědočerné barvy. Skvrny se rozšiřují a nekrotizují, až zasáhnou celou třapinu (BRAUN a VANEK, 1985). Pletivo třapiny zasychá a dochází k zaškrcení stopky. Bobule v zaškrcené části vadnou a nedozrávají (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Proto má odumírání třapiny negativní vliv na kvalitu hroznů, snižuje se cukernatost a zvyšuje hořkost. Hrozny mohou být napadány plísněmi, obzvláště plísní šedou. Některé odrůdy jsou na toto poškození citlivější, jsou to zejména Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Frankovka, Dornfelder či Tramín červený (PAVLOUŠEK, 2011). Ochranná opatření: Jako preventivní opatření lze uvést regulaci zatížení keřů a usměrněný růst, vyrovnanou výživu a opatrné odlistění zóny hroznů. Důležitý je také výběr odrůdy či klonu vhodného pro zvolené stanoviště (HLUŠEK a kol., 2015a). Odstranit tuto poruchu můžeme již v probíhajícím vegetačním období použitím postřiků obsahujících hořčík do oblasti hroznů. Vhodný je například roztok síranu hořečnatého (BRAUN a VANEK, 1985). Vadnutí hroznů Podle Pavlouška (2007) bylo fyziologické vadnutí hroznů Traubenwelke poprvé zdokumentováno v Rakousku roku 1997 u odrůdy Zweigeltrebe. Vadnutí hroznů je způsobeno nedostatkem draslíku či jeho nedostupností. Dalšími faktory, které mají vliv na projevení tohoto poškození, jsou vlivy počasí (mráz, sluneční záření, sucho) a onemocnění jako šedá hniloba, syndrom ESCA nebo Stolbur (MIKULČÍK, 2014). Vadnutí hroznů se nejčastěji objevuje u odrůd Zweigeltrebe, Cabernet Sauvignon, Sauvignon Blanc, Svatovavřinecké, Dornfelder, Merlot, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Neuburské (PAVLOUŠEK, 2011). V období od počátku zrání se zastavuje vývoj hroznů. Vadnutí začíná od špičky hroznů, bobule zcela uvadají a scvrkávají se do podoby rozinek, které zůstávají viset na nepoškozené třapině (PAVLOUŠEK, 2007). Tato porucha má za následek významné snížení kvality hroznů. Tvorba barviv, aromatických látek a tříslovin je negativně ovlivněna. Bobule mají vyšší obsah kyselin a nižší obsah cukrů. Z pravidla toto onemocnění napadá jen hrozny, letorosty včetně listů bývají zelené a bez poškození (MIKULČÍK, 2014). Ochranná opatření: Předejít tomuto poškození můžeme harmonickou výživou révy a pravidelným zavlažováním, zvláště v období sucha. V praxi se ukázalo účinným 30

31 tzv. půlení hroznů, kdy se odstřihne část hroznu a zbytek se ponechá na letorostu. Je vhodné také přihnojit půdu draselnými hnojivy (PAVLOUŠEK, 2011) Sprchávání květenství a hráškovatění bobulí Sprchávání květenství i hráškovatění bobulí je způsobeno poruchami kvetení a opylení květů. Dochází k němu při nepříznivém počasí během kvetení, hlavně za dlouhotrvajícího deštivého a chladného počasí. Pro kvetení jsou nevhodné teploty nižší než 15 C, optimální je teplota v rozmezí C (HLUŠEK a kol., 2015a). Ve střední Evropě obvykle bývá oplodněno 30 až 60 % kvítků. Na tuto hodnotu má vliv hlavně nevyrovnaná výživa, obzvláště nedostatek i nadbytek bóru (nepříznivé ovlivnění procesu opylení a oplození květů), nedostatek molybdenu, zinku a fosforu a nadbytek dusíku. Často se tyto poruchy mohou objevit po zasažení révy herbicidy nebo imisemi. Nezanedbatelný je vliv odrůdové a klonové dispozice a také napadení viry či jinými patogeny. Poruchy opylení mohou být patrné až za několik týdnů po odkvětu (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Sprchávání květenství Sprchávání květenství (hroznů) je na révě nejvíce patrné po odkvětu. Nedochází k oplodnění všech květů, v bobule se tedy vyvinou jen některé a hrozny jsou pak řídké (PAVLOUŠEK, 2007). Ke sprchávání vede nedostatečný či naopak velmi bujný růst. Vliv může mít také podnožová odrůda, nadměrné hnojení dusíkem nebo chladné a deštivé či velmi suché počasí v době kvetení. Také některé ušlechtilé odrůdy mají větší sklon ke sprchávání, a to například Neuburské, Veltlínské zelené, Tramín červený a Frankovka (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007). Hráškovatění bobulí Kvůli nedokonalému opylení květů révy se bobule vyvinou jen do velikosti broku nebo hrášku a také se netvoří semena. Hrozny jsou menší a řidší. Přestože se snižuje výnos, kvalita hroznů může být stejná. Nejnáchylnější odrůdou je Tramín červený (KOLEKTIV AUTORŮ MZE, 2017). 31

32 Ochranná opatření: Abychom předešli sprchávání květenství a hráškovatění bobulí, musíme dbát na prevenci. Je důležité ošetřovat vinici tak, aby réva rostla přiměřeně, přijímala potřebné živiny a nebyla zbytečně přehnojována dusíkem. V případě nedostatku boru nebo molybdenu je možné aplikovat listová hnojiva s vyšším obsahem boru (např. borax), případně molybdenu. Toto ošetření ale může zahušťovat hrozny, což vytváří příznivé podmínky pro napadení hroznů hnilobami. Nemalý vliv na eliminaci sprchávání a hráškovatění má i výběr vhodné podnože pro dané stanoviště (ŠAFRÁNKOVÁ, 2007) Poškození herbicidy Herbicidy jsou často používány ve vinici k likvidaci nežádoucího plevele. Někdy se však může stát, že část postřiku s herbicidy ulétne na keře révy vinné a způsobí závažné poškození, které se projevuje nejčastěji na listech. Herbicidy, které způsobují největší poškození révy vinné se dělí do čtyř kategorií: kontaktní herbicidy, glyfosáty, triazinové herbicidy a růstové herbicidy. Kontaktní herbicidy Tento typ herbicidu způsobuje popálení zelených pletiv. Pokud dojde k zasažení listů vinou neopatrné aplikace, vytvoří se nejprve žluté okrouhlé skvrny, které později nekrotizují. Při vážnějším zasažení révy mohou odumírat celé listy (KMOCH, 2017). Nejpoužívanějším kontaktním herbicidem je paraquat (C12H14N2Cl2). Jedná se o syntetický herbicid, který funguje na principu inhibice fotosyntézy. Je neselektivní, proto je vhodný k hubení všech druhů rostlin. Poprvé byl syntetizován už v roce 1882, ale jako herbicid je registrován od roku Paraquat je považován za možný karcinogen. Nejčastěji se prodává pod obchodním názvem Gramoxone a je vyráběn firmou Syngenta (KLEGER a VÁLEK, 2017a). Glyfosáty Glyfosát (C3H8NO5P) je také neselektivní herbicidní látka používaná nejčastěji na plevele na polích. Tento herbicid funguje na principu inhibice činnosti enzymu zapojeného do syntézy aminokyselin (tyrozinu, tryptofanu a fenylalaninu), glyfosát tedy účinkuje jen na rostoucí rostliny a nemůže být použit preventivně. Do rostliny se může 32

33 dostat několika způsoby: kontaktem herbicidní látky s letorosty, úletem herbicidu na nadzemní části keřů při aplikaci na blízkém porostu, přijetím účinné látky z půdy. Z kontaminovaných listů je translokován do meristematických pletiv rostlin, kde inhibuje jejich aktivitu (VÁLEK, 2017). Růst révy je negativně ovlivněn narušením apikální dominance, tvoří se velké množství postranních výhonů. Postiženy jsou zejména růstové vrcholy a listy. U růstových vrcholů je prvním signálem poškození žloutnutí. Rané letorosty jsou kratší až zakrslé a mají zkrácená internodia, nezřídka se objevuje metlovitost (KMOCH, 2017). Listy jsou po zasažení glyfosátem značně zdeformovány, čepele mají šípovitý nebo lžícovitý tvar a nepravidelné zoubkování. Často se na nich objevuje mezižilková chloróza či světle zelené nebo žlutozelené mramorování. Květy nejsou vyvinuté, případně dochází k jejich sprchávání. Pokud je réva tímto herbicidem zasažena až na konci vegetace, projevy poškození se mohou objevit až v příštím roce (KOLEKTIV AUTORŮ MZE, 2017). Glyfosát je považován za pravděpodobnou karcinogenní látku. Poprvé byl uveden na trh v 70. letech 20. století firmou Monsanto pod názvem Roundup. Společnost Monsanto se zaměřila i na výrobu tzv. roundup ready plodin, které vykazují odolnost vůči glyfosátu, např. Monsanto sója (VÁLEK, 2017). Triazinové herbicidy Triazinové herbicidy představují největší nebezpečí pro kořeny révy. Rostlinu mohou poškodit jak neopatrnou aplikací, tak i pokud se dostanou ke kořenům působením vydatných dešťů. Velké škody způsobují už při kontaktu s rosnými kořeny nebo přes borku mladých sazenic (ZACHA a kol., 1989). Poškození se projevuje na nejstarších listech odbarvením pletiva mezi žilnatinou, vznikají chlorózy. Případně se může odbarvovat i žilnatina listů. Posléze listy, nebo jejich části odumírají. Při silnějším zasažení herbicidem opadávají všechny listy a celé keře hynou (ZACHA a kol., 1989). Triazinové herbicidy fungují na principu inhibice fotosyntézy. Jedná se zpravidla o neselektivní herbicidy, případně částečně selektivní, pokud jsou v malém množství. Mezi nejpoužívanější patří: atrazin, simazin, terbutryn, metoprotryn a lenacil. Atrazin (C8H14ClN5) je syntetický herbicid, který byl vytvořen roku Jedná se po glyfosátu Roundup o druhý nejpoužívanější herbicid (REPEŠ, a kol., 2017). Simazin (C7H12ClN5) je neselektivní herbicid, svou chemickou strukturou je velmi podobný atrazinu. Poprvé byl 33

34 registrován roku 1957 (KLEGER a VÁLEK, 2017b). Terbutryn (C10H19N5S) rostliny přijímají kořeny i listy. Tento herbicid je kromě redukce plevelů používán i pro likvidaci vodních rostlin (PETRLÍK a VÁLEK, 2017). Při aplikaci triazinových herbicidů musíme dbát na přesné dávkování a opatrnou manipulaci. Tyto herbicidy jsou nevhodné pro aplikaci v zahradách, měli bychom je tedy používat jen na větších plochách. Pokud zakládáme novou výsadbu na místě, které již bylo hospodářsky využívané (např. pěstování kukuřice), je vhodné udělat rozbor půdy a zaměřit se i na výskyt herbicidů (ZACHA a kol., 1989). Růstové herbicidy Réva vinná je extrémně citlivá na působení systémových herbicidů typu regulátorů růstu. Tyto látky mají nepříznivý vliv na dělení buněk a růst orgánů rostlin. Réva je na poškození herbicidy tohoto typu nejnáchylnější od vyrašení do začátku kvetení. Nejméně citlivá je před rašením a když jsou bobule ve fázi broku. Některé odrůdy révy vinné jsou na působení růstových herbicidů obzvláště citlivé. Patří mezi ně odrůdy Veltlínské zelené a Tramín červený. Střední citlivost vykazují Müller Thurgau a Neuburské. Nejméně citlivé jsou odrůdy Ryzlink vlašský, Modrý Portugal a Veltlínské červené rané (ZACHA a kol., 1989). Nejčastěji je réva vinná zasažena růstovými herbicidy při ošetřování zemědělských plodin v blízkosti vinice nebo při likvidaci plevele. Herbicid je do vinice zanesen větrem a největší škody působí v období intenzivního růstu révy. K poškození rostlin může dojít i odpařováním herbicidu z ošetřených porostů (ZACHA a kol., 1989). Typickými příznaky poškození růstovými herbicidy jsou specifická poškození listů ztrácejí charakter révového listu. Nervatura je světlejší a často velmi bujná a chaoticky uspořádaná. Listová čepel má tvar vějíře a je zdrsnělá, zoubky listů se zahrocují. Řapíkový úhel je otevřený. Vegetační vrcholy se stáčí, případně i odumírají, což postihuje i úponky a třapiny. Nezřídka se borka na nodech napíná a trhá, tvoří se nádory (KOLEKTIV AUTORŮ EKOVÍN, 2017). Pokud je réva zasažena krátce před květem, dochází ke sprchávání, případně k zasychání květenství. V těchto případech je úroda silně ohrožena. Nepříznivé následky mohou přetrvávat i do následujícího roku (BRAUN a VANEK, 1985). Mezi růstové herbicidy řadíme všechny látky na bázi kyseliny fenoxyoctové, a to konkrétně MCPA (kyselina 4-chlor-2-methylfenoxyoctová), 2,4-D (kyselina 2,4- dichlorfenoxyoctová), MCPB (kyselina 4-(4-chloro-o-tolyloxy)butanová) a 2,4-DB 34

35 (kyselina 4-(2,4-dichlorfenoxy)butanová). Přípravky typu MCPA a 2,4 D způsobují velice nápadné deformace listů. MCPA (C9H9ClO3) je selektivní herbicid používaný na rostoucí plevele. Tato látka se hromadí v dělivých pletivech rostliny a negativně zde působí na hormony, čímž narušuje růst. Pravděpodobně se jedná o možný karcinogen (REPEŠ a VÁLEK, 2017). Látka 2,4-D (C8H6Cl2O3) je syntetický auxin a také selektivní herbicid, který se používá na dvouděložné rostliny. Přípravky na bázi MCPB a 2,4 DB způsobují zkracování internodií, odumírání vrcholů letorostů a odlupování borky (ZACHA a kol., 1989). Ochranná opatření: Předcházet poškození révy vinné herbicidy můžeme jen zvýšenou opatrností při jejich aplikaci a také dostatečnou vzdáleností od vinic. Je důležité postřikovat nízkým tlakem, a hlavně nepoužívat herbicidní látky ve větrném počasí. Pokud ale k poškození dojde, měli bychom co nedříve odstranit zasažené části rostliny (listy, letorosty, případně květy). Mohlo by totiž dojít k dalšímu šíření herbicidní látky rostlinou, zvláště pokud je rostlina zasažena systémovým herbicidem. Dopad tohoto poškození na rostlinu můžeme zmírnit pravidelnou a vyváženou listovou výživou a dostatečnou závlahou (KOLEKTIV AUTORŮ EKOVÍN, 2017) Méně častá a neobvyklá poškození Ve vinicích dochází i k poruchám způsobeným méně obvyklými abiotickými činiteli. Přestože je jejich výskyt u nás ojedinělý, mohou se tato poškození projevit jako velmi vážná. Poškození vlivem znečištěného životního prostředí Jedním z největších ekologických problémů současnosti je rostoucí míra znečištění ovzduší. Přestože se lidé v posledních letech snaží myslet ekologicky, ve vyspělých zemích neustále vznikají nové a nové továrny, jejichž provoz je hlavním zdrojem škodlivých polutantů. Dalšími škodlivými látkami jsou exhaláty z dopravních prostředků. Pro rostliny jsou tyto látky toxické. Dostávají se do pletiv při asimilaci, ale také kořeny a průduchy na celém povrchu rostliny. Negativně ovlivňují biochemické procesy a tím také růst nebo odolnost révy (ZACHA a kol., 1989). 35

36 Látek s nepříznivým účinkem na rostliny je v ovzduší celá řada. Nejškodlivější z nich je oxid siřičitý SO2, který způsobuje poruchy asimilace. Oxidy síry a oxidy dusíku v atmosféře reagují s vodní parou a vytváří zředěné silné kyseliny, známé jako kyselé deště. Pro rostliny je škodlivý i oxid uhelnatý, o kterém se mluví převážně ve spojitosti s toxicitou pro člověka. Nepříznivě působí také fluorovodík, jenž je produktem průmyslových zařízení. Jeho působením může dojít k popálení listů a jejich nekrózám (WESTOVER a WOLPERT, 2013). Dalšími nebezpečnými látkami jsou olovo, hliník, arzén nebo kadmium. Dostávají se do půdy a působí inhibičně na kořeny rostlin. Nepříznivě ovlivňují půdní mikroflóru, obsah živin a fyzikální vlastnosti půdy (ZACHA a kol., 1989). Také ozón může být pro révu škodlivý. Proniká do rostlin průduchy, poškozuje rostlinné tkáně, snižuje odolnost vůči mrazu, suchu i patogenům. Působení ozónu je patrné spíše na starších listech, které od okrajů blednou. Na horních částech listů citlivějších odrůd se tvoří stříbřité hnědé skvrnky, žilnatina bývá bez poškození. Později listy opadávají a zpomaluje se růst celého keře (KŮDELA, 2013). Ochranná opatření: Pro zmírnění škod způsobených vlivy životního prostředí je důležité věnovat pozornost správné výživě révy vinné, starat se o kvalitu půdy a v období sucha rostliny zavlažovat vodou. Škodlivé polutanty nepříznivě ovlivňují stárnutí keřů, proto musíme rostliny udržovat v dobré růstové kondici (ZACHA a kol., 1989). Poškození bleskem Poškození bleskem bylo zdokumentováno roku 1925 na pšovecké vinici pod Mělníkem. Vinou neodborné instalace rádia a jeho antény zde došlo při bouřce k elektrickému výboji, který postupoval pod zemí a poškodil část výsadby révy vinné. Celé zelené výhony byly povadlé, stejně tak tomu bylo u listů, které navíc zčernaly a opadávaly. Kořeny byly poškozeny nejvíce, většina zasažených rostlin odumřela (PAVLOUŠEK a kol., 2016). Ochranná opatření: Protože se poškození bleskem vyskytuje velmi výjimečně, není zapotřebí zavádět speciální opatření. Jako v mnoha případech poškození révy je zde nejúčinnější prevence v podobě výběru vhodného stanoviště. Namístě je i opatrnost při instalaci elektrických zařízení v blízkosti vinice. Pokud přesto dojde k poškození révy, je důležité odstranit poraněné části keřů, nebo i celé rostliny a zajistit vyšší příjem živin a vody, aby se vinice co nejdříve z poškození vzpamatovala. 36

37 4 Vlastní komentář k řešené problematice Některé fyziologické poruchy se u révy objevují pravidelně, jiné můžeme pozorovat jen výjimečně. Důležité je správně identifikovat původce této poruchy, abychom mohli včas zmírnit projevy poruchy či poškození a předejít jejímu dalšímu výskytu. Již před výsadbou révy je důležité provést rozbor půdy a upravit pozemek tak, aby mladé rostliny měly dobré podmínky pro růst a vývoj. Nezbytné je provést před samotnou výsadbou hnojení, aby byla půda předzásobena živinami. Výběr podnože by se měl řídit vlastnostmi vybrané ušlechtilé odrůdy, ale měl by také odpovídat podmínkám zvoleného stanoviště. I po výsadbě musíme dbát na optimální zásobení révy živinami a také vodou. Měli bychom provádět pravidelné rozbory půdy a listové analýzy, abychom zvolili vhodný typ hnojiva a určili jeho optimální dávku, nebo abychom předešli přehnojení vinice. Neméně důležité jsou správně načasované a vhodně zvolené agrotechnické zásahy či postupy. Při hnojení vinice bychom měli dbát na dodržování platných postupů jejich aplikace. Nejvhodnější k přihnojení vinice je samozřejmě chlévský hnůj či jiný druh statkového hnojiva. Pokud není k dispozici, můžeme ho částečně nahradit zeleným hnojením. U obou dochází při jejich použití ke zvýšení obsahu humusu v půdě. Jestliže je ve vinici i přesto málo živin, nebo chybí jen některá, můžeme použít hnojiva minerální. Na trhu je jich nepřeberné množství. Když si s volbou hnojiva nevíme rady, můžeme nahlédnout do Registru hnojiv na internetových stránkách Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a vybrat si konkrétní přípravek podle složení a obsahu aktivní látky, druhu, případně typu hnojiva. Provádí se výzkumy i na poli pomocných půdních látek a pomocných rostlinných přípravků. Do popředí se dostávají přípravky na bázi aminokyselin, fytohormonů a mořských řas. Tyto látky jsou ve většině případů povoleny pro použití v ekologickém vinohradnictví, které je v současnosti velkým trendem. Jsou běžně dostupné a mají široké spektrum účinků. Podporují růst rostliny a kladně ovlivňují rozvoj kořenového systému. Mají vliv na regeneraci, snižují dopady stresu na rostlinu. Také mohou zvyšovat odolnost vůči chorobám. Co se týče poškození révy vlivem nepříznivého počasí, největší škody mohou napáchat pozdní jarní mrazíky. Jejich výskyt trápí spoustu pěstitelů, proto se v této oblasti provádí řada výzkumů. Již několik let je na trhu přípravek s názvem Cropaid, který chrání révu před vážným poškozením mrazem. Navíc dodává rostlině důležité mikroelementy 37

38 a působí pozitivně na kvalitu půdy ve vinici. Nevýhodou je však poměrně nízká dostupnost, málo zkušeností uživatelů a vysoká cena. Svou budoucnost má také šlechtění rezistentních odrůd. Tyto odrůdy jsou specifické v tom, že vykazují vyšší odolnost vůči chorobám. Jsou ale také odolnější vůči působení sucha, a právě i vůči nepříznivým účinkům mrazů. Pokud se vědci zaměří na rozvíjení těchto jejich vlastností, mohlo by se zabránit některým častějším fyziologickým poruchám. V posledních letech se změnil postoj člověka k pěstování révy vinné, ale také k výrobě vína. Zavádí se nové postupy, oprašují se i ty hodně staré. Vinařstvím se zabývá čím dál více lidí, ať už odborníků, nebo laiků, a zvyšuje se konkurence. Každý vinař se snaží vyprodukovat kvalitní jakostní vína. O to více je důležitá kvalita hroznů, která jde ruku v ruce s dobrým zdravotním stavem vinice. Vlivem fyziologických poruch však může být velmi negativně ovlivněna. Ochrana révy vinné před fyziologickými poruchami je tak stále velice aktuálním tématem. 38

39 5 Závěr Réva vinná je dlouhověká kulturní rostlina, ale potřebuje správnou péči a ochranu, aby dobře rostla a plodila zdravé a kvalitní hrozny. Je ovlivňována počasím a vlastnostmi prostředí, napadána škůdci a chorobami a ohrožována činností, nebo nezájmem pěstitele. Fyziologické poruchy révy vinné, které jsou způsobené jak nevyváženou výživou, tak nepřízní počasí, mají velký vliv na celkový růst keřů, vyzrávání dřeva, průběh asimilace, kvetení, zrání hroznů a odolnost vůči mrazu či patogenům. Fyziologickým poruchám způsobeným nedostatkem nebo nadbytkem některého prvku můžeme předcházet, a to pravidelnými rozbory půdy a listovými analýzami. Nejčastěji se příznaky nevyrovnané výživy projevují na listech. Mohou však být snadno zaměnitelné se symptomy deficitu (nebo nadbytku) jiného prvku. Důležitým znakem je stáří či umístění listu, na kterém jsou pozorovatelné změny a odchylky od běžného vzhledu. Změny ale můžeme objevit i na celých letorostech nebo květenstvích a hroznech. Prvky, které jsou pro rostlinu nejdůležitější a zajišťují její základní funkce, se nazývají makroelementy. Neméně důležité jsou mikroelementy, které ovlivňují enzymatické reakce, mají vliv na kvalitu produkce a také mohou zvyšovat odolnost révy vůči škodlivým činitelům. K doplnění makroelementů se používají hnojiva aplikovaná do půdy, listová výživa má jen doplňkovou funkci. Naopak při nedostatku mikroelementů je hnojení na list nejúčinnější. Z přírodních vlivů je nejnebezpečnější mráz, ať už podzimní, zimní nebo jarní. Velké poškození může způsobit i sluneční záření nebo krupobití. Proti negativním dopadům některých nepříznivých vlivů počasí existují účinná preventivní opatření. U ostatních je jedinou možností škody zmírnit harmonickou výživou, dostatečným množstvím vody, případně agrotechnickými zásahy. Svou činností ohrožuje révu vinnou i člověk. Pokud při aplikaci herbicidů v okolí vinice nedodržuje zásady bezpečného používání, může dojít k úletu herbicidu a následnému poškození révy. Fyziologické poruchy trápily pěstitelé révy již odnepaměti. V posledních letech je jim však věnována větší pozornost. Tyto poruchy mají mnoho příčin a také mnoho projevů. Je důležité je včas rozpoznat a určit jejich původce. Jedině tak můžeme zmírnit dopad fyziologických poruch na révu a předejít jejich opětovnému výskytu. 39

40 6 Souhrn a Resume Fyziologické poruchy u révy vinné Tato bakalářská práce se zabývá fyziologickými poruchami u révy vinné. Jejím cílem je popsat jednotlivé fyziologické poruchy a navrhnout možnosti ochrany nebo nápravy vzniklých poškození. V úvodní kapitole jsou vysvětleny důvody, proč je ochrana révy vinné tak důležitá. Další kapitola je rozdělena na dvě velké části. V obou jsou popsány příznaky poruch a možnosti prevence nebo nápravy. První popisuje fyziologické poruchy způsobené nedostatkem nebo nadbytkem živin. Živiny, které jsou zde uvedeny, patří k makroelementům, mikroelementům a užitečným prvkům. Ve druhé části jsou popsány poruchy způsobené nepříznivými přírodními vlivy. Kromě vlivů počasí jako je mráz, krupobití nebo sluneční záření, jsou zde popsány škodlivé účinky herbicidů nebo znečištěného životního prostředí. Tato práce obsahuje také vlastní komentář autora a stručné shrnutí poznatků v závěru. Klíčová slova: réva vinná, fyziologické poruchy, výživa, poškození, ochrana Physiological disorders of grapevine This bachelor thesis deals with physiological disorders of grapevine. Its aim is to describe individual physiological disorders and suggested options of protection or correction of the resulting damages. In the introductory chapter, there is an explanation of the reasons why the protection of grapevine is so important. Next chapter is divided into two big parts. There are described symptoms of disorders and the possibilities of prevention or correction in both. The first one describes physiological disorders caused by deficiency or excess of nutrients. The nutrients listed here belongs to macroelements, microelements and useful elements. The second part describes disorders caused by adverse natural influences. Except weather influences such as frost, hail or sunlight, there are described damaging effect of herbicides or polluted environment. This thesis also contains the author's own commentary and a summary of findings in the conclusion. Key words: grapevine, physiological disorders, nutrition, damage, protection 40

41 7 Seznam použité literatury 1. BRAUN, Ján a VANEK, Gašpar. Pestujeme vinič. Bratislava: Príroda, s. 2. DOHNAL, Tomáš a KRAUS, Vilém. Pěstování révy a zužitkování hroznů. 2., upr. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 3. DOHNAL, Tomáš; KRAUS, Vilém a PÁTEK, Jaroslav. Moderní vinař. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 4. DUMEK, Josef. Vinařství: Návod k pěstování vína na vinici, v zahradě, u domů, na besídkách atd., taktéž i zacházení s tímto ve sklepích. Olomouc: Vlad. Žákovský, s. 5. FARKAŠ, Ján. Biotechnológia vína. 2., preprac. vyd. Bratislava: Alfa, s. 6. GLOS, Lubomír. Kalcioza žloutenka ve vinicích. Vinařský obzor č. 5, s ISSN HLUŠEK, Jaroslav; BAROŇ, Mojmír; BURG, Patrik; LOŠÁK, Tomáš; PAVLOUŠEK, Pavel; ŠAFRÁNKOVÁ, Ivana a ZEMÁNEK, Pavel. Réva vinná. Praha: Profi Press, 2015a. 151 s. ISBN HLUŠEK, Jaroslav; LOŠÁK, Tomáš a ZATLOUKALOVÁ, Andrea. Listová výživa révy vinné hořčíkem. Vinařský obzor. 2015b. č. 6, s ISSN HLUŠEK, Jaroslav; RICHTER, Rostislav a RYANT, Pavel. Výživa a hnojení zahradních plodin. Praha: [Martin Sedláček], s. ISBN HRONSKÝ, Štefan. Rok vinohradníka a vinára. Bratislava: Plat4M Books, s. ISBN HUBÁČEK, Vítězslav a KRAUS, Vilém. Hrozny a víno z vinice i zahrady. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 12. KELLER, Markus. The science of grapevines: anatomy and physiology. Second edition. Amsterdam: Academic Press, 2015, 509 s. ISBN KLEGER, Ladislav a VÁLEK, Petr. Paraquat [online]. [cit. 2017a-04-21]. Dostupné z: KLEGER, Ladislav a VÁLEK, Petr. Simazin [online]. [cit. 2017b-04-21]. Dostupné z: KMOCH, Martin. Abiotikózy na révě. Choroby révy vinné [online] [cit ]. Dostupné z: 41

42 16. KOLEKTIV AUTORŮ CROPAID. Cropaid [online]. [cit ]. Dostupné z: KOLEKTIV AUTORŮ EKOVÍN. Fyziologické poruchy. Ekovín [online]. [cit ]. Dostupné z: KOLEKTIV AUTORŮ MZE. Rostlinolékařský portál [online] [cit ]. Dostupné z: KONŮPKA, František. Vinohradnictví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. 20. KRAUS, Vilém. Pěstujeme révu vinnou. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, s. ISBN KRAUS, Vilém; HUBÁČEK, Vítězslav a ACKERMANN, Petr. Rukověť vinaře. 3. vyd. Praha: Brázda, s. ISBN KŮDELA, Václav. Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění. Praha: Academia, (Živá příroda). 566 s. ISBN MIKULČÍK, Jan. Příčiny a důsledky vadnutí hroznů a třapiny. Brno, 2014, 39 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. 24. MITREVSKI, Zoran. Vineyard damaged by hail [online] [cit ]. Dostupné z: PAVLOUŠEK, Pavel. Encyklopedie révy vinné. Brno: Computer Press, s. ISBN PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné v zahradách. Brno: CP Books, s. ISBN PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné: moderní vinohradnictví. Praha: Grada, s. ISBN PAVLOUŠEK, Pavel. Poškození jarními mrazy ve vinicích. Vinařský obzor č. 6, s ISSN PAVLOUŠEK, Pavel. Příčiny, důsledky a možnosti odstranění chlorózy u révy vinné. Vinařský obzor č. 3, s ISSN PAVLOUŠEK, Pavel. Vliv podnože na poměr K:Mg v listových řapících u révy vinné. Zahradnictví: Záhradníctvo: Měsíčník pro profesionální zahradníky. Odborný recenzovaný časopis č. 12, s ISSN PAVLOUŠEK, Pavel. Význam draslíku pro révu vinnou a víno. Vinařský obzor č. 6, s ISSN

43 32. PAVLOUŠEK, Pavel. Výživa révy vinné draslíkem, fosforem a hořčíkem. Vinařský obzor č. 5, s ISSN PAVLOUŠEK, Pavel; LAMPÍŘ, Lubomír; MUŠKA, František a KOTRLE, Ivo. Réva vinná: pro malopěstitele. Olomouc: Agriprint, s. ISBN PETRLÍK, Jindřich a VÁLEK, Petr. Terbutryn [online]. Praha, [cit ]. Dostupné z: REPEŠ, Kamil a VÁLEK, Petr. MCPA [online]. Praha, [cit ]. Dostupné z: REPEŠ, Kamil; PETRLÍK, Jindřich a VÁLEK, Petr. Atrazin [online]. Praha, [cit ]. Dostupné z: RICHTER, Rostislav; RYANT, Pavel; HLUŠEK, Jaroslav a FRYŠČÁKOVÁ, Eva. Multimediální učební texty z výživy rostlin [online]. Brno: MZLU, 2004 [cit ]. Dostupné z: SKELTON, Stephen. Viticulture: An Introduction to Commercial Grape Growing for wine production. S. P. Skelton Ltd, 2017, 146 s. ISBN SOTOLÁŘ, Radek. Poškození mrazy u révy Přednášky z předmětu Vinohradnictví, zimní semestr ŠAFRÁNKOVÁ, Ivana. Poruchy, poškození a choroby révy vinné. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. ISBN VÁLEK, Petr. Glyfosát [online]. Praha, [cit ]. Dostupné z: WESTOVER, Fritz a WOLPERT, Jim. Leaf spots not caused by insects or disease. Practical Winery & Vineyard Journal. 2013, (April), s WILCOX, Wayne Frank, GUBLER, Walter D. a UYEMOTO, J. K. Compendium of grape diseases, disorders, and pests. Second edition. Minnesota: APS Press, s. ISBN ZACHA, Vladimír; VANEK, Gašpar a NOVÁKOVÁ, Jiřina. Atlas chorôb a škodcov ovocných drevín a viniča. Bratislava: Príroda, s. ISBN

44 8 Přílohy Seznam obrázků: Obr. 1: Nedostatek dusíku Obr. 2: Nedostatek fosforu Obr. 3: Nedostatek draslíku Obr. 4: Nedostatek hořčíku Obr. 5: Nedostatek železa Obr. 6: Nedostatek zinku Obr. 7: Nedostatek manganu Obr. 8: Nedostatek bóru Obr. 9: Poškození krupobitím Obr. 10: Poškození chladem a mrazem Obr. 11: Sluneční úžeh Obr. 12: Sluneční spála Obr. 13: Odumírání třapiny Obr. 14: Vadnutí hroznů Obr. 15: Hráškovatění bobulí Obr. 16: Poškození kontaktními herbicidy Obr. 17: Poškození glyfosáty Obr. 18: Poškození růstovými herbicidy Obr. 19: Poškození ozónem Obr. 20: Poškození bleskem

45 Obr. 1: Nedostatek dusíku Zdroj: Obr. 2: Nedostatek fosforu Zdroj:

46 Obr. 3: Nedostatek draslíku Zdroj: Obr. 4: Nedostatek hořčíku Autor: Alan Buckingham Zdroj:

47 Obr. 5: Nedostatek železa Zdroj: Obr. 6: Nedostatek zinku Zdroj:

48 Obr. 7: Nedostatek manganu Autor: Progressive Viticulture Zdroj: Obr. 8: Nedostatek bóru Autor: Progressive Viticulture Zdroj:

49 Obr. 9: Poškození krupobitím Zdroj: Obr. 10: Poškození chladem a mrazem Zdroj:

50 Obr. 11: Sluneční úžeh Zdroj: Obr. 12: Sluneční spála Zdroj:

51 Obr. 13: Odumírání třapiny Zdroj: Obr. 14: Vadnutí hroznů Zdroj:

52 Obr. 15: Hráškovatění bobulí Zdroj: Obr. 16: Poškození kontaktními herbicidy Zdroj:

53 Obr. 17: Poškození glyfosáty Zdroj: Obr. 18: Poškození růstovými herbicidy Zdroj:

54 Obr. 19: Poškození ozónem Zdroj: Obr. 20: Poškození bleskem Zdroj: