Záchranný program pro ohrožený druh živočicha Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav plánování krajiny Záchranný program pro ohrožený druh živočicha Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Vladimír Láznička, Ph.D. Vypracovala: Jana Borovičková Brno 2010

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav plánování krajiny 2009/2010 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce : Studijní obor: Obor: Jana Borovičková Zemědělská specializace Agroekologie Název tématu: Rozsah práce: Záchranný program pro ohrožený druh živočicha str. Zásady pro vypracování: 1. Teoretické principy a praktické aplikace druhové ochrany ohrožených živočichů 2. Případová studie záchranného programu pro vybraný zvláště chráněný druh živočicha - sysla obecného 3. Bude zpracována literární rešerše Datum zadání bakalářské práce: říjen 2008 Termín odevzdávání bakalářské práce: duben 2010 Jana Borovičková Řešitelka Ing. Vladimír Láznička, Ph.D. Vedoucí práce doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Záchranný program pro ohrožený druh živočicha, vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne.. podpis diplomanta..

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce ze Zahradnické fakulty, Ústavu plánování krajiny, Ing. Vladimíru Lázničkovi, Ph.D. za konzultace, připomínky, kritiky i cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat RNDr. Jitce Uhlíkové, Ph.D., za možnost zúčastnit se oficiálního monitoringu sysla obecného. V neposlední řadě děkuji lidem, kteří mi byli nápomocni s grafickou úpravou bakalářské práce.

5 ABSTRAKT Téma této bakalářské práce je Záchranný program pro ohrožený druh živočicha se zaměřením na sysla obecného (Spermophilus citellus). V 50. letech minulého století byl sysel obecný považován za hospodářského škůdce a byl cíleně huben. V dnešní době je to kriticky ohrožený druh živočicha s opatřeními nutnými k jeho ochraně. Hlavním důvodem snížení jeho početnosti byla změna hospodaření v Československu, zcelování pozemků, rušení mezí a zarůstání lokalit, na kterých se sysel vyskytoval. Tento druh potřebuje krátkostébelné porosty s pravidelným kosením lokality, proto se také v současnosti vyskytuje především na letištích, golfových hřištích, vinicích a dalších pravidelně udržovaných plochách. Proto pro něj byl v roce 2008 přijat záchranný program, který se v této práci pokusím přiblížit. Práce je rozdělena do 4 hlavních částí. V první části se věnuje obecně druhové ochraně a financování ochrany druhů. V druhé části je seznámení se syslem obecným jako druhem. Ve třetí části je popsán záchranný program pro tento druh a ve čtvrté části jsou shrnuty výsledky práce. Práce byla zpracována formou literární rešerše. Klíčová slova: sysel, management, rozšíření, ochrana, druh ABSTRACT The subject of this bachelor graduation theses is The Rescue Programme of Endangered Animal Species and I focused on the European suslik (Spermophilus citellus). In the 1950s European suslik was considered to be an agricultural animal pest in it was destroyed for purpose. At present it is critically endangered animal species with proceeding necessary for its protection. The main reason for decreasing his amount were economical changes in Czechoslovakia, a land consolidation, disturbance of balks and ingrowth of the localities where the European suslik was spread. This species needs a grassland with short stalks and regular cutting of the area. That is why today it occurs in vineyards, airports, golf courses and other regularly maintained areas. In 2008 was passed the Rescue Programme and I am trying to explain it at this theses. The theses is divided into 4 main parts. The first is focused on the general species protection and species protection financing. In the second part we meet the European suslik as a species. In the third part the rescue programme of this species is described and in the fourth the results of this work are summarised. The theses was elaborated as a literature research. Key words: European suslik, management, spread, protection, species

6 OBSAH OBSAH... 6 ÚVOD CÍL PRÁCE DRUHOVÁ OCHRANA Administrativní nástroje Obecná druhová ochrana Zvláštní druhová ochrana Záchranné programy Natura Plán péče o zvláště chráněné území Ekonomické nástroje Státní fond životního prostředí Programy Evropské unie a fondy Národní programy Informační nástroje PŘÍPADOVÁ STUDIE - SYSEL OBECNÝ (SPERMOPHILUS CITELLUS) Taxonomie druhu Biologie druhu Způsob života Nory Hibernace Rozmnožování Potrava Nároky na prostředí Rozšíření a početnost druhu Historie Současnost Ochrana druhu Příčiny ohrožení ZÁCHRANNÝ PROGRAM SYSLA OBECNÉHO (SPERMOPHILUS CITELLUS) V ČESKÉ REPUBLICE Dlouhodobé cíle záchranného programu Střednědobé cíle záchranného programu Péče o biotop Péče o druh Repatriace Monitoring stavu populace... 30

7 4.7 Výzkum Výchova a osvěta Další opatření MATERIÁLY A METODIKA VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Hodnocení početnosti populací sysla obecného v ČR Zhodnocení vybraných lokalit Bořitov Vyškov Újezd u Brna Hrušovany u Brna Miroslav Břeclav - Ladná Možnosti Jihomoravského kraje Diskuze ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK A GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU PŘÍLOHY SEZNAM PŘÍLOH... 45

8 ÚVOD Téma této bakalářské práce je Záchranný program pro ohrožený druh živočicha. Vybrala jsem si Záchranný program sysla obecného v České republice. Hlavním důvodem mého výběru bylo, že sysel obecný (Spermophilus citellus) byl do 50. let 20. století rozšířen téměř po celém Československu. V 50. letech byl huben všude ve střední Evropě, s vymizením mezí a úhorů se stal velmi vzácný (ANDĚRA, 1998). Byl považován za hospodářského škůdce. V 90. letech 20. století byl výskyt sysla obecného zjištěn už jen na třicetisedmi lokalitách v České republice. V současné době je sysel obecný zařazen mezi kriticky ohrožené druhy živočichů, chráněné zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (vyhláška č. 395/1992 Sb.), ve znění pozdějších předpisů, je zakázáno sysla rušit, chytat, chovat v zajetí, zraňovat a usmrcovat. Dále je zakázáno poškozovat nory, které sysli obývají a biotop, ve kterém se vyskytují. V evropských právních předpisech, ve směrnici Rady Evropy 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je sysel obecný uveden v příloze II. (druhy vyžadující vyhlášení zvláštních oblastí ochrany) a v příloze IV. (druhy vyžadující přísnou ochranu). Na základě této směrnice bylo na našem území vybráno osm lokalit sysla obecného a ty se zařadily do soustavy chráněných území Natura V roce 2005 byl iniciován AOPK ČR vznik Záchranného programu sysla obecného a v roce 2008 byl přijat Ministerstvem životního prostředí ČR. V této práci bych se chtěla zaměřit na seznámení se Záchranným programem pro sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice, zhodnocení výsledků a činností programu. 8

9 1 CÍL PRÁCE Cílem práce je literární rešerše, analýza uskutečnění programu druhové ochrany se zaměřením na Záchranný program sysla obecného v ČR a zhodnocení možností uskutečnění programu v Jihomoravském kraji. 9

10 2 DRUHOVÁ OCHRANA Česká republika má sice poměrně malou rozlohu, ale vyznačuje se velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. Může za to zejména její poloha na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historický a kulturní vývoj. Celkem bylo evidováno více než druhů nižších rostlin, druhů vyšších rostlin, druhů bezobratlých a asi 380 druhů obratlovců, kteří se rozmnožují v ČR. Dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou všechny druhy vyskytující se v ČR chráněny. Některé z těchto druhů patří k ohroženým, např. vydra říční (Lutra lutra), sysel obecný (Spermophilus citellus), perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus) apod. Vybrané druhy jsou následně hodnoceny jako zvláště chráněné a jejich seznam je uveden ve vyhlášce 395/1992 Sb. v příloze II. a III. Druhová ochrana je jedním z hlavních úkolů AOPK ČR. Provádí se mapováním druhů, tzn. získáváním informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů a monitoringem, tzn. sledováním společenstev a populací druhů na vybraných lokalitách (ochranaprirody.cz). Pro vybrané druhy rostlin a živočichů se připravují záchranné programy, které mají minimalizovat negativní faktory a jejich dopady způsobující ohrožení druhu a zvýšit početnost populace nezbytnou pro trvalou existenci druhu. Známe tři základní typy nástrojů pro druhovou ochranu: administrativní nástroje, ekonomické nástroje, informační nástroje. 2.1 Administrativní nástroje V zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je druhová ochrana řešena dvěma způsoby: obecnou a zvláštní ochranou. Ze zákazů uvedených v obecné i zvláštní druhové ochraně lze v konkrétních případech udělit výjimku. Jedná-li se zejména o zájmy veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti, bezpečnosti leteckého provozu, v zájmu předcházení závažným hospodářským škodám apod. (ochranaprirody.cz). 10

11 2.1.1 Obecná druhová ochrana Obecná ochrana stanovuje ochranu všech druhů rostlin a živočichů před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů, zániků populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. To znamená, že nesmí dojít k žádnému ohrožení existence druhu jako celku, žijícího na území České republiky. Některé domácí druhy mohou být ohroženy druhy nepůvodními, proto je stanovena povinnost souhlasu orgánu ochrany přírody k záměrnému šíření geograficky nepůvodních druhů do naší přírody. Dle Směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, z legislativy evropského společenství, mají zvláštní postavení v obecné ochraně ptáci. Obecná ochrana ptáků, zakotvená v 5a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se týká každého jedince třídy ptáků volně žijících na evropském území států Evropských společenství. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (výjimka v zákonu o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat. Toto rozšíření obecné ochrany je v platnosti od dubna 2004 (ochranaprirody.cz) Zvláštní druhová ochrana Druhy rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách přirozeně vzácné nebo jejichž populace jsou snadno zranitelné, vědecky nebo kulturně velmi významné, jsou chráněny jako druhy zvláště chráněné a platí pro ně přísnější režim ochrany. Zvláště chráněné druhy jsou dle stupně ohrožení rozděleny do tří kategorií (ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené) a jejich seznam je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb., novelizovanou vyhláškou č. 175/2006 Sb.. Hlavní odlišnost od obecné ochrany spočívá v ochraně každého jedince ve všech jeho vývojových stádiích. Současně je zakázáno kromě jiného chytat, usmrcovat, chovat či jinak komerčně využívat zvláště chráněné živočichy a sbírat, držet, pěstovat a komerčně využívat zvláště chráněné rostliny. Významným nástrojem zvláštní druhové ochrany je ochrana biotopů, tedy životního prostředí zvláště chráněných druhů, jako základního předpokladu jejich existence (ochranaprirody.cz). 11

12 2.1.3 Záchranné programy V České republice se vyskytuje mnoho rostlinných i živočišných druhů, které jsou podle červených seznamů, zpracovaných pro cévnaté rostliny, bezobratlé i obratlovce, ohroženy vyhynutím. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby všechny tyto druhy zůstaly součástí naší přírody. Cesty k dosažení cíle mohou být různé, od legislativní ochrany, přes vymezování chráněných území, až po zabezpečování potřebného managementu prostřednictvím dotačních titulů. Pro některé druhy však tyto nástroje samy o sobě nestačí a je nutné jejich pečlivé sladění a doplnění dalšími typy opatření, včetně například namnožení druhu v zajetí a jeho opětovného vypuštění (vysazení) do přírody. Pro tyto druhy se připravují záchranné programy. Záchranné programy zaměřené na zachování ohrožených druhů jsou velmi oblíbeným nástrojem, stále častěji používaným u nás i v zahraničí. Jeho využití však limituje značná finanční, organizační a personální náročnost záchranných programů a také další důvody. Příprava a realizace programu pro konkrétní druh má smysl pouze po splnění mnoha konkrétních podmínek formulovaných Stálým výborem Bernské úmluvy a Mezinárodním svazem ochrany přírody IUCN. Zanedbání těchto pravidel má většinou za následek neúspěšný výsledek programu. Záchranné programy jsou dočasné projekty, jejichž smyslem je kombinací různých typů opatření dosáhnout zvýšení populace dotčeného druhu nad úroveň ohrožení vyhynutím. Tato úroveň se u jednotlivých druhů liší v důsledku různého typu rozšíření zbytkových populací, ekologie druhu, druhu a síly vlivu ohrožujících faktorů apod. Záchranný program je po dosažení stanovených kvantitativních cílů ukončen. Může být ukončen ale také v případě jeho neúspěšnosti (vyhynutí druhu) nebo jeho nefunkčnosti prokázané v průběhu řešení. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR byla pověřena Ministerstvem životního prostředí koordinací přípravy a realizace záchranných programů pro kriticky a silně ohrožené druhy rostlin a živočichů. Snahou obou institucí je připravovat kvalitní a odborně podložené programy, které budou mít vysokou pravděpodobnost dosažení cíle, tedy zachování druhu pro naši přírodu (zachranneprogramy.cz) Natura 2000 Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu 12

13 rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav umožnit (LÁZNIČKA, 2007). Prostřednictvím této soustavy chráníme z evropského pohledu nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodních stanovišť. Hlavním cílem soustavy Natura 2000 je zachování nebo zlepšení stavu lokalit v rámci celé Evropské unie. Každý stát Evropské unie je povinen, dle stanovených kriterií, určit lokality a zajistit jejich ochranu. Soustavu Natura 2000 tvoří dva typy území: ptačí oblasti a evropsky významné lokality. Nejdůležitějšími právními předpisy Evropské unie v oblasti ochrany přírody jsou: Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích), každý členský stát má povinnost vyhlásit ptačí oblasti k ochraně ptačích druhů. Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). V České republice se vyskytuje 46 druhů ptáků, 40 druhů rostlin, 75 druhů živočichů a 58 typů přírodních stanovišť, pro něž mají být vyhlašována chráněná území soustavy Natura 2000 (LÁZNIČKA, 2007). Obr. 1 Soustava NATURA 2000 (zdroj: nature.cz) Plán péče o zvláště chráněné území Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je definován v 38, odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, takto: Plán péče je odborný 13

14 a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. (ochranaprirody.cz) Plány péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody, pro fyzické ani právnické osoby nejsou závazné (LÁZNIČKA, 2007). Zpracování plánů péče zajišťují orgány ochrany přírody příslušné k vyhlášení zvláště chráněného území. Zpracování plánů péče o chráněné krajinné oblasti zajišťuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím AOPK ČR a správ CHKO. Podrobnosti o obsahu plánů péče pro jednotlivé kategorie chráněných území jsou uvedeny ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. a dále rozpracovány v metodických pokynech MŽP zveřejněných ve Věstníku MŽP. Postup projednání plánu péče je rovněž stanoven v 38 zákona o ochraně přírody. Oznámení o možnosti seznámit se s plánem péče, je zveřejněno na portálu veřejné správy a na úředních deskách obcí. Orgán ochrany přírody plán péče schvaluje až po projednání a protokolárním vypořádání připomínek vlastníků, obcí a krajů. Plány péče se schvalují zpravidla na období 10 až 15 let a jejich realizaci zajišťují příslušné orgány ochrany přírody (ochranaprirody.cz). 2.2 Ekonomické nástroje Druhová ochrana se netýká pouze zákazů a zákonných omezení, ale také dotačních programů a jiných finančních zdrojů. Tyto se používají především k podpoře populací zvláště chráněných druhů a vhodným úpravám jejich přirozených biotopů tzv. managementu Státní fond životního prostředí Státní fond životního prostředí České republiky je specificky zaměřenou institucí, která významně financuje ochranu a zlepšování stavu životního prostředí. Stal se jedním ze základních ekonomických nástrojů. Je důležitý pro plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, závazků vyplývajících ze členství v Evropské unie a Státní politiky životního prostředí. 14

15 Fond byl zřízen a jeho činnost je legislativně upravena zákonem č. 388/1991 Sb., na který navazují prováděcí předpisy - Statut Fondu, Jednací řád Rady Fondu, Směrnice Ministerstva životního prostředí o poskytování finančních prostředků z Fondu a Přílohy Směrnice, které upravují podmínky pro poskytování podpory pro příslušné období. Příjmy Fondu jsou tvořeny především z plateb za znečišťování nebo poškozování jednotlivých složek životního prostředí a s tím spojených splátek poskytnutých půjček a jejich úroků. O použití finančních prostředků z Fondu rozhoduje ze zákona ministr životního prostředí na základě doporučení Rady Fondu. Tyto příjmy netvoří součást státního rozpočtu České republiky. Fond zajišťuje příjem žádostí o podporu na projekty zlepšující životní prostředí, konzultační a poradenskou činnost, vyhodnocování žádostí, uvolňování finančních prostředků příjemcům podpory, včetně průběžného sledování účelu použití prostředků, závěrečné vyhodnocování využití poskytnutých prostředků, stanovení a vymáhání sankcí při nedodržení smluvních podmínek pro poskytnutí podpory apod. (sfzp.cz) Programy Evropské unie a fondy Operační program Životní prostředí Operační program Životní prostředí nabízí v letech z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro. Objemem financí 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR se jedná o druhý největší český operační program. Cílem operačního programu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. Operační program Životní prostředí, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Evropskou komisí, přináší České republice prostředky na podporu konkrétních projektů v sedmi oblastech: Prioritní osa 1 - Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní Prioritní osa 2 - Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí Prioritní osa 3 - Udržitelné využívání zdrojů energie Prioritní osa 4 - Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží 15

16 Prioritní osa 5 - Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny Prioritní osa 7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu (opzp.cz) Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy tzv. Norské fondy V roce 2008 byl schválen program Ministerstva životního prostředí Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy, který je zaměřen na stabilizaci populací vybraných zvláště chráněných druhů. Program je podpořen Finančním mechanismem Evropského hospodářského prostoru a Norským finančním mechanismem (běžně označované jako Norské fondy ). Byl schválen v rámci 2. výzvy FM EHP/Norsko a prioritní oblasti č. 2 Ochrana životního prostředí a priority 2.7 Snížení poklesu biodiverzity a ochrana nedotčených biotopů. Program je vypsán na období a předpokládá čerpání částky eur. Z národních zdrojů je spolufinancován 15 %. Zprostředkovatelem programu je Ministerstvo životního prostředí a realizací byla pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Finanční prostředky se poskytují na individuální projekty ve dvou oblastech podpory. oblast podpory 1 - Realizace části nebo celého záchranného programu/programu péče přijatého Ministerstvem životního prostředí oblast podpory 2 - Příprava nových záchranných programů/programů péče (ochranaprirody.cz) Národní programy Program péče o krajinu Dotační titul PPK vyhlásilo MŽP k naplňování a realizaci opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti, a takovému uspořádání funkčního využití území, které zajišťuje ochranu přírodních i kulturních hodnot krajiny. Program je nástrojem sloužícím k zabezpečení cílů v ochraně přírody a krajiny, které nejsou schopny zabezpečit plošněji nastavené evropské programy, zejména Operační program životní prostředí a Program rozvoje venkova, a které se navzájem doplňují s dotačním titulem Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. 16

17 V rámci Programu péče o krajinu jsou poskytovány finanční prostředky pouze na projekty neinvestičního charakteru. Finanční prostředky nelze poskytnout na realizaci opatření, která jsou jako běžná údržba či péče zákonnou nebo smluvní povinností vlastníků a nájemců pozemků či správců vodních toků (výjimku tvoří AOPK ČR, Správy NP a jeskyní v opatřeních ve ZCHÚ, PO a EVL), na projekty jejichž cílem je vytváření zisku a na ty, na něž byly poskytnuty finanční prostředky prostřednictvím Státního fondu životního prostředí České republiky, Ministerstva zemědělství nebo dalších zdrojů státního rozpočtu (včetně evropských fondů) nebo krajských úřadů. Ve ZCHÚ a jejich ochranných pásmech je možno použít finanční prostředky jen na realizaci opatření vyplývající ze schváleného plánu péče. V PO jen na opatření realizovaná v souladu se souhrnem doporučených opatření nebo smlouvy podle zákona č. 114/1992 Sb. V EVL mimo ZCHÚ a jejich ochranná pásma na opatření, která jsou v souladu s metodickými pokyny pro management stanovišť druhů a pro management biotopů nebo smlouvou podle zákona č. 114/1992 Sb. Finanční prostředky lze přiznat až do výše 100 % uznaných nákladů. V rámci Realizace vymezených a schválených prvků ÚSES, je možné získat dílčí platbu do výše 30 % z celkové výše přiznaných finančních prostředků na nákup rostlinného materiálu. Na poskytnutí finančních prostředků není právní nárok. PPK je vázán vždy na aktuální roční státní rozpočet, proto projekt musí být dokončen v roce podání respektive schválení žádosti. Není zde proto termínově příliš místa pro jarní výsadbu. Náležitosti PPK jsou upraveny směrnicí MŽP č. 3/2009. Směrnice je platná od a platí do roku 2011 včetně (ochranaprirody.cz). 2.3 Informační nástroje Informační nástroje tvoří nezbytnou součást ochrany druhů a mají za úkol zejména práci s veřejností, především vysvětlit, jaké mají místo a ekologické funkce jednotlivé druhy v naší přírodě. Provádí se to formou různých seminářů a přednášek, tiskem informačních letáků, výstavbou informačních tabulí na určených lokalitách a naučných stezek. Tato činnost je zaměřena hlavně na místní obyvatele a hospodáře, od kterých se následně očekává udržování požadovaného managementu lokality ohroženého druhu (ochranaprirody.cz). 17

18 3 PŘÍPADOVÁ STUDIE - SYSEL OBECNÝ (SPERMOPHILUS CITELLUS) Sysel obecný je evropský druh hlodavce. V současnosti je rozšířen ve střední a jihovýchodní Evropě. Sysel je stepní druh a předpokládá se, že k nám se rozšířil ze svého balkánského refugia. Šíření druhu kopírovalo odlesňování krajiny a její následnou přeměnu na kulturní step. V první polovině 20. století byl sysel obecný považován za významného hospodářského škůdce. Byl vypuzován a zabíjen nejrůznějšími způsoby od používání jedů a pastí po odstraňování travnatých ploch a cest. Ještě v padesátých letech minulého století probíhalo hubení syslů pomocí jedovatých plynů či otrávených návnad (GRULICH 1960). Daleko účinnější se však ukázala být pouhá změna technologie hospodaření. Scelování polí připravilo sysla o četné meze, jeho hlavní biotop. V polovině 90. let 20. století byl výskyt sysla zjištěn už jen na 37 lokalitách. Vzhledem k tomuto stavu byl sysel obecný zařazen vyhláškou č. 395/1992 Sb. na seznam zvláště chráněných druhů do kategorie kriticky ohrožený. Pokles početnosti se netýkal jen naší republiky. Nepříznivá situace byla i v Rakousku, Slovensku, Německu, Maďarsku a Polsku. Populace sysla obecného v ČR se fragmentovala na izolované ostrůvky. Na tyto málo početné populace měly naráz významný vliv výkyvy počasí, parazité a predace. Negativně se také projevila snížená genetická variabilita populace. V současnosti je většina kolonií v ČR vázána na letiště, vinice, kempy, hřiště, tedy na pravidelně kosené plochy s dlouhodobě nízkým travním porostem. V roce 2007 bylo v ČR zjištěno už jen 34 více či méně izolovaných lokalit (UHLÍKOVÁ, 2007). 3.1 Taxonomie druhu třída: savci (Mammalia) řád: hlodavci (Rodentia) čeleď: veverkovití (Sciuridae) rod: sysel druh: sysel obecný (Spermophilus citellus) (Linnaeus, 1766) Sysel obecný je náš jediný zástupce tzv. pozemních veverek. 18

19 3.2 Biologie druhu Sysel obecný je savec a v zoologickém systému se řadí mezi hlodavce. Příslušníci této skupiny mají tzv. hlodavý chrup, ten je u sysla tvořen 22 zuby. Nejnápadnější jsou přední řezáky, které jsou dlouhé, mají dlátovitý tvar a po celý život dorůstají. Tělo má štíhlé, ocas a končetiny poměrně krátké. Drápy syslů obecných jsou na předních a zadních končetinách u kořene černé nebo hnědočerné a jejich koncová část je špinavě hnědožlutá až šedohnědá (GRULICH, 1960). Uši jsou malé, okrouhlé. Dospělí jedinci na našem území mají celkové zbarvení těla světle písčitě-žlutošedé až rezavohnědé, neprojevuje se zde pohlavní dimorfismus (GRULICH 1960). Po celém těle má světlé skvrny. Spodní část těla je jednobarevně žlutá, pouze krk, brada a úzké proužky kolem očí jsou bílé. Oči jsou velké, černé, mandlovitého tvaru. Délka těla u dospělých jedinců kolísá od 181mm do 237mm. Samci jsou zpravidla větší a těžší než samice, v dospělosti jejich hmotnost dosahuje průměrně 300g. Hmotnost je sezónně značně proměnlivá, největší je díky zásobám tělesného tuku v době před zimním spánkem. Samci tou dobou váží mezi 350 až 500g, samice 280 až 430g. Během zimního spánku klesne hmotnost sysla přibližně o třetinu (UHLÍKOVÁ, 2009). Mezi blízké příbuzné patří veverka (Obr.3), svišť (Obr.1) nebo psoun (Obr.2). 3.3 Způsob života Sysel obecný žije v koloniích. Jedinci spolu udržují vizuální kontakt a dále spolu komunikují pomocí pachových značek a hlasových projevů. Sysel má, na rozdíl od většiny savců, výlučně denní aktivitu a orientuje se hlavně zrakem a sluchem. V případě, že zpozoruje nebezpečí, vydá typické písknutí. V rámci kolonie si dospělí jedinci vytvářejí malá teritoria a plošně rozsáhlejší domovské okrsky. Velikost domovských okrsků závisí na pohlaví jedince a na množství a kvalitě dostupné potravy na lokalitě. Svá teritoria si hájí a označují je pachově výměšky z trojcípé anální žlázy u řitního otvoru. Uvnitř domovského okrsku má každý jedinec síť chodníčků, které propojují jednotlivé východy z nor (UHLÍKOVÁ, 2009) Nory Nory rozdělujeme podle způsobu využití na nory úkrytové (dočasné) a hnízdní (trvalé). Úkrytové nory slouží jen jako úkryt před nebezpečím a mají pouze jeden východ. Mají v průměru 5-7 cm a jsou dlouhé jen cm. Nemá odbočky a na konci je rozšířená 19

20 na to, aby se mohl sysel otočit. Hnízdní nory vznikají rozšířením nor úkrytových. Nachází se v hloubce do 80 cm. Trvalé nory mají dlouhý systém chodeb s tzv. hnízdní komorou. Ta má v průměru cm a je vyplněna stelivem (UHLÍKOVÁ, 2009) Hibernace Zimu přečkává sysel obecný v zimním spánku (hibernaci) (Obr.4). Sysel patří mezi tzv. pravé hibernanty. V průběhu hibernace u něj dochází k výraznému poklesu teploty (až na -2 C), tepové a dechové frekvence. Na období zimního spánku si sysel zásoby nedělá, přežívá z vytvořených tukových zásob. Délka zimního spánku je dní. Hibernovat začínají nejprve nerodící samice a to na konci měsíce července. V srpnu následují samice, které měly na jaře mláďata a během září se přidávají dospělí samci. Toho roční mláďata mohou v našich podmínkách a za pěkného počasí aktivovat i během října. Ze zimního spánku se sysel probouzí obvykle v průběhu března, když se půda prohřeje na 6-8 C. Sysel hibernuje téměř 2/3 svého života (UHLÍKOVÁ, 2009) Rozmnožování Samice sysla obecného jsou monoestrické. V dubnu dochází k páření syslů a začátkem května, po dnech březosti, rodí samice 1 až 11 mláďat, nejčastěji 5 až 6. Mláďata se rodí holá a slepá o hmotnosti 4-6 g. Podle GRULICHA (1960) začínají vidět 24. až 26. den. Mladí sysli noru poprvé opouštějí ve stáří okolo 28 dnů. V této době začínají přijímat rostlinnou potravu. Ve věku 50 dnů si vyhrabávají nové nory nebo obsazují opuštěné nory ve vzdálenosti 500 m od nory mateřské. Pohlavně sysli dospívají po prvním přezimování. Maximální věk sysla obecného v přírodě lze odhadnout na pět let. Ale predace, parazité a nepříznivé podmínky prostředí způsobují, že skutečná průměrná délka syslího života je výrazně kratší a to pouze 14 měsíců (UHLÍKOVÁ, 2009) Potrava Sysli tráví hledáním a zpracováním potravy, za kterou se vydávají v okruhu do 30 m od nory, až 2/3 času stráveného na povrchu. Potravu sysel po ukousnutí zpracovává na jednom či několika oblíbených místech, tzv. krmných stolečcích (Foto.4) (GRULICH, 1960). Hlavní složkou potravy sysla jsou rozmanité druhy rostlin. U březích nebo kojících samic je v oblibě smetánka lékařská (Taraxacum officinale). V letních a 20

21 podzimních měsících se sysel zaměřuje na plody a semena rostlin, jejichž konzumace přispívá k vytvoření dostatečných tukových zásob před zimou. Významnou složku tvoří i živočišná složka potravy, např. brouci, larvy a kukly motýlů, kobylky, mravenci. Ojediněle konzumují i vajíčka či mláďata ptáků nebo drobné obratlovce. U samců tvoří živočišná složka 1/5 a u březích samic až 2/3 přijímané potravy (UHLÍKOVÁ, 2009). Tab. 1 Nejčastěji konzumovaná rostlinná potrava (upraveno podle HERZIG- STRASCHIL 1976) Druh Konzumovaná část Druh Konzumovaná část Agropyron repens list Lolium perene plod Achillea collina list Lotus corniculatus výhonek, květ, plod Anthylis vulneraria květ, plod Medicago falcata list, květ, plod Astragalus sp. plod, výhonek, květ Medicago lupulina výhonek, list Medicago Avena sativa výhonek, plod prostrata výhonek Carduus sp. květní lůžko Orthanta luthea plod Centaurea iacea plod Plantago sp. list Cichorium intybus stonek, výhonek, plod Poa annua list,plod Convolvulus arvensis výhonek, list Polygonum sp. výhonek Dactylis glomerata list, plod Poterium sanguisorba výhonek, list, plod Eryngium campestre výhonek, list Prunus avium plod Fescuta pratensis list, plod Saliva sp. plod Fescuta rupicola list, plod Secale cereale výhonek, plod Taraxacum officinale Hordeum sp. výhonek,list,plod,stonek květ, plod, list Chenopodium album výhonek, list, květ, plod Trifolium sp. list, květ, plod Koeleria gracilis list, plod Triticum sativum výhonek,list,plod,stonek Leontodon sp. květní lůžko Vicia sp. výhonek 3.4 Nároky na prostředí Sysel je typický stepní hlodavec striktně vázaný na krátkostébelné porosty. Na stepi a lesostepi nebylo nikdy naše území příliš bohaté. Není tedy divu, že poslední ostrůvky těchto teplomilných společenstev, které odolaly výraznějšímu zásahu lidské ruky, jsou obzvlášť cenné objekty ochrany přírody. Nalézáme je roztroušeny v teplejších oblastech 21

22 naší vlasti, především na jižní Moravě a ve středních Čechách (ANDĚRA, 2000). V 50. letech 20. století, v dobách zlatého syslího věku v bývalém Československu, obýval sysel kosené louky, pastviny, travnaté okraje cest, meze, náspy a porosty víceletých pícnin (jetel, vojtěška) (UHLÍKOVÁ, 2009). Meze, úhory, sady a pastviny hostily početné kolonie o desítkách i stovkách jedinců a jako polní škůdce byl sysel huben doslova na každém kroku (ANDĚRA, 2000). V současné době jsou to především letiště, golfová hřiště, sportoviště, záhumenky a vinice. Sysel se vyskytuje pouze na místech, kde mu to umožní stálý management lokality. Na lokalitě je nutné kosit porost minimálně třikrát až čtyřikrát za vegetační období nebo zde provádět pastvu, aby tráva nepřesáhla 15 cm výšky. Pokud tráva přeroste syslům přes hlavu, ztrácí přehled a stávají se snadnou obětí predátorů. Z hlediska vertikálního šíření se většina kolonií na našem území nachází v nadmořských výškách do m (UHLÍKOVÁ, 2009). Další důležité faktory, které ovlivňují výskyt sysla, jsou průměrná teplota a vlhkost. Nejvíc kolonií se vyskytuje na místech s průměrnou roční teplotou 17 ºC (Obr. 8) a ročním úhrnem srážek 500 mm (Obr.7). Protože si sysel vytváří na lokalitě systém nor, je důležitá nízká hladina podzemní vody a malá kapilární vodivost půdy. Sysel je rozšířen na všech typech půd s dostatečnou soudržností pro hrabání (GRULICH, 1960). Místa výskytu sysla obecného v ČR 14% 19% 2% 5% 5% 2% letiště golfové hřiště chatová kolonie zahrádkářská kolonie 46% tábořiště střelnice vinice, záhumenky, sady NPR, NPP, PP, PR pastviny 5% 2% Graf. 1 Procentuální zastoupení míst výskytu sysla obecného v ČR (zdroj dat: AOPK ČR) 22

23 3.5 Rozšíření a početnost druhu Historie V historii bylo šíření sysla obecného pozvolné a kopírovalo vývoj odlesňování krajiny a její přeměnu na kulturní step. Šíření sysla z jeho balkánského refugia sleduje postup mýcení velkých lesních celků. Na Moravě k tomu došlo před lety a ve středních Čechách před lety. Do Čech sysel přichází teprve po vykácení lesů před lety. Poslední fáze šíření nastala před lety a tím se otevřela cesta k osídlení německého a polského území (GRULICH, 1960). Skutečně ucelený obraz rozšíření sysla obecného na našem území podává až studie GRULICHA (1960). Na základě dotazníkové akce z let 1948 a 1949, terénních průzkumů a ověření dotazníkových údajů z let 1948 až 1953, sestavil reálnou podobu areálu sysla v Československu. V té době byl sysel hojně rozšířen téměř v celé České kotlině s výjimkou jihočeských pánví, Brd a části Českomoravské vrchoviny. V okrajových pohořích až na část Krušných hor nebyl zaznamenán. Na Moravě se vyskytoval především v jižní a střední části, úplně pak chyběl na Ostravsku. V období dosáhla populace na našem území nejvyšší početnosti a sysel byl dokonce považován za významného škůdce polních kultur (GRULICH 1960). Obr. 2 Osídlení ČR syslem obecným na počátku 70. letech 20. století (zdroj: AOPK ČR) 23

24 Přibližně od počátku 60. let 20. století je možno pozorovat pozvolný pokles početnosti druhu. V polovině 90. let se sysel obecný v České republice vyskytoval pouze na 37 lokalitách Současnost Sysel obecný obývá travnaté plochy jihovýchodní a střední Evropy přes Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko až na naše území. Dále se vyskytuje na území Makedonie, Řecka, Turecka, Moldávie a Ukrajiny. V dnešní době je nejzápadnějším místem výskytu sysla obecného golfové hřiště u Karlových Varů (ONDRÁČKOVÁ, 2009). Nejsevernější kolonie se na našem území nachází u Hodkovic nad Mohelkou. Ve 20. století byl také součástí fauny Polska a Německa, ale na území těchto států už vyhynul. V Polsku nyní probíhá záchranný program, v rámci kterého byl sysel opětovně vysazen do oblasti jeho historického výskytu. Vlivem různých nežádoucích faktorů poklesly počty sysla obecného v České republice na pouhých 34 lokalit (UHLÍKOVÁ, 2009). Obr. 3 Osídlení ČR syslem obecným v současné době (zdroj: AOPK ČR) 24

25 Obr. 4 Areál rozšíření sysla obecného (zdroj: AOPK ČR) 3.6 Ochrana druhu Záchranný program byl AOPK iniciován v roce 2005 a v roce 2008 byl přijat MŽP. Sysel obecný patří mezi kriticky ohrožené druhy evropské fauny. Od roku 1979 je uveden na seznamu druhů chráněných Bernskou úmluvou. Zařadil se také do Červené knihy a posléze i Červeného seznamu savců ČR jako druh kriticky ohrožený a v této kategorii je rovněž chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (prováděcí vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.). Sysel obecný je dále uveden v přílohách II. a IV. Směrnice o stanovištích (č. 92/43/EEC), značná pozornost je kromě vlastní ochrany jedinců věnována také vymezení chráněných území s výskytem tohoto druhu v rámci soustavy NATURA V ČR jsou jako evropsky významné lokality s výskytem sysla obecného vedeny: Praha - Letňany, Trhovky, Bezděčín, Kolín- letiště, Olšová Vrata, Raná - Hrádek, 25

26 Milotice - letiště, Marchanice - letiště. Evropskou komisí byly schváleny v listopadu roku 2007 (MATĚJŮ et al., 2007). Nespecifická ochrana sysla obecného spočívá zejména v údržbě a zachování jeho přirozeného bitopu tj. krátkostébelného porostu. Dalším nespecifickým způsobem ochrany druhu je chov v zajetí. V ČR se mu věnovalo se střídavými úspěchy několik chovatelů. Od roku 2001 byli sysli úspěšně chováni v ZOO Plzeň ve výběhu kopytníků. Dokonce se zde i rozmnožovali, avšak po zimě 2005/2006 došlo k rychlému tání velkého množství sněhu, a to se podepsalo na významném poklesu početnosti této populace. V roce 2007 byli pozorováni pouze 4 jedinci. Jednotlivá zvířata jsou umístěna i v ZOO Brno, Chomutov, Děčín a Ostrava (MATĚJŮ et al., 2007). Tab. 2 Seznam evropsky významných lokalit s výskytem sysla obecného (zdroj: AOPK ČR) Název EVL Kód Výměra (ha) Kraj Charakter Praha - Letňany CZ ,167 Praha travnaté letiště Trhovky CZ ,702 Středočeský rekreační areál Bezděčín CZ ,1779 Středočeský travnaté letiště Kolín - letiště CZ ,3596 Středočeský travnaté letiště Olšová Vrata CZ ,1322 Karlovarský golfové hřiště Raná Hrádek CZ ,942 Ústecký travnaté letiště Milotice - letiště CZ ,9566 Jihomoravský travnaté letiště Marchanice - letiště CZ ,8751 Jihomoravský travnaté letiště Příčiny ohrožení Hlavními faktory, které ohrožují současnou populaci sysla obecného v ČR jsou: ztráta biotopu: ztráta biotopu je naprosto zásadní a stále aktuální faktor, hlavním problémem je změna obhospodařování lokality, kdy vlastník z různých důvodů přestane lokalitu kosit nebo zde pást dobytek používání chemických látek a hnojiv: při používání těchto přípravků může dojít k otravě populace nebo ke snížení reprodukční schopnosti následkem akumulace těchto látek v organismu zmenšování rozlohy vhodného biotopu: je způsobeno výstavbou na lokalitě a zpevňováním povrchu např. asfaltováním 26

27 intenzivní rušení: sysel potřebuje pro svůj život klid, problematické jsou zejména hromadné společenské akce, hlasitá hudba a parkování většího počtu automobilů na lokalitě výskytu vlivy počasí: hlavním problémem jsou lokální přívalové deště a rychlé tání sněhu po zimě, náhlý příval vody může zatopit nory a spící sysli se mohou utopit fragmentace krajiny: Kromě přímé destrukce jsou mnohá stanoviště dělena na menší části silnicemi, poli, městy a celou řadou dalších lidských produktů (PRIMACK et al., 2001). Populace sysla obecného v ČR se postupně rozpadla na izolované ostrůvky, silnice, železnice a jiná infrastruktura znemožňují přechody jedinců z jiných kolonií, jedinou přirozenou cestou jeho šíření je teda rozšiřování mláďat do okolí. nízká genetická variabilita: dlouhodobě může vést ke snížení životaschopnosti jedinců v populaci, zvýšené úmrtnosti mláďat a snížené odolnosti proti chorobám přirození nepřátelé: v našich podmínkách jsou to liška obecná (Vulpes vulpes), kočka domácí (Felis silvestris, f. catus), kuna lesní (Martes martes), lasice kolčava (Mustela nivalis L.), káně lesní (Buteo buteo), výr velký (Bubo bubo), problémem je také volný pohyb psů (MATĚJŮ et al., 2007) nemoci a parazité: Infekce nakažlivými organismy jsou běžné jak u populací žijících divoce, tak u chovaných v zajetí. Infekce způsobují mikroparaziti (microparasites) jako viry, bakterie, houby a prvoci, ale i makroparaziti (macroparasites) jako cizopasní hlísti, ploštěnci a parazitičtí členovci (PRIMACK et al., 2001). Faktor lokálního významu, který v izolované kolonii snadno zredukuje početnost syslů pod únosnou hranici. U málo početných populací můžou tyto faktory vést až k likvidaci populace na této lokalitě. Nezbytný počet jedinců pro přežití druhu je definován jako minimální početnost životaschopné populace. Minimální životaschopná populace jakéhokoli druhu na jakémkoli stanovišti je nejmenší možná izolovaná populace mající 99% pravděpodobnost existence po dobu 1000 let navzdory předvídatelným vlivům demografické, environmentální a genetické stochasticity či přírodních katastrof. MŽP je tedy nejmenší populace, jejíž přežití lze v dohledné době s vysokou pravděpodobností předpovědět (PRIMACK et al., 2001). 27

28 4 ZÁCHRANNÝ PROGRAM SYSLA OBECNÉHO (SPERMOPHILUS CITELLUS) V ČESKÉ REPUBLICE Příprava záchranného programu sysla obecného byla iniciována AOPK ČR v roce 2005 a podpořena grantem Ministerstva životního prostředí ČR VaV/620/1/03: Výzkum ekologie a rozšíření, návrh managementu populací a záchranných programů zvláště chráněných druhů živočichů. V roce 2008 byl tento program přijat Ministerstvem životního prostředí. Hlavním cílem záchranného programu je zachování sysla obecného jako živočišného druhu ve volné přírodě České republiky. Zásadním opatřením zajištění pravidelného kosení nebo pastvy na syslích lokalitách (UHLÍKOVÁ, 2009). Je zde také snaha mapovat lokality výskytu tohoto druhu a monitorování jedinců po probuzení ze zimního spánku v měsíci březnu a následně v měsíci červenci probíhá kontrola počtu nově narozených mláďat sysla. Pro úspěšnou realizaci programu je důležité doplnit poznatky o genetické variabilitě, demografii a parazitofauně populací sysla na našem území. Důležité je sysla obecného chránit i z hlediska toho, že na jeho výskyt je vázán svou existencí koprofágní brouk Ontophagus vitulus, který využívá syslí trus jako potravu (UHLÍKOVÁ, 2009). Cíle záchranného programu dělíme na dlouhodobé a střednědobé. 4.1 Dlouhodobé cíle záchranného programu Dlouhodobé cíle záchranného programu jsou: Zajištění existence sysla obecného na co největším počtu stávajících lokalit výskytu a soustředit se přitom na evropsky významné lokality a početnější populace s pozitivní vývojovou perspektivou a možností plošného rozvoje kolonie. Vytvoření celkem 5 metapopulačních systémů výskytu sysla obecného na území ČR, kdy bude mít každý aspoň 2500 jedinců po dobu minimálně 10 let. To se provádí umožněním přirozeného šíření mláďat do okolí a vytvořením polopřirozených chovů v blízkosti již existujících populací sysla obecného (MATĚJŮ et al., 2007). 28

29 4.2 Střednědobé cíle záchranného programu Střednědobé cíle záchranného programu jsou: vytvoření podmínek pro udržení stavu populací sysla obecného v ČR shromáždit informace o známých a případně dosud neznámých lokalitách tohoto druhu vytipovat vhodné lokality pro přirozené šíření a repatriace tohoto druhu založit aspoň jeden prosperující polopřirozený chov syslů doplnit informace o biologii a ekologii sysla obecného v ČR zajistit osvětu a informovanost na lokální a regionální úrovni (MATĚJŮ et al., 2007). 4.3 Péče o biotop Zásadním faktorem ovlivňující přežití sysla obecného na dané lokalitě je zajištění trvale nízkého travního porostu. Ve vysoké trávě se sysel stává snadnou kořistí predátorů. Proto je nutné zavést opatření, která dlouhodobě zajistí kontrolu i potřebný management všech lokalit, kde se sysel vyskytuje. Musíme přitom vzít v úvahu, jestli je potravní a biotopová nabídka dané lokality, na které se provádí management, dostatečně široká, jak pro stávající populace, tak pro mladé jedince, kteří se po opuštění mateřské nory rozsidlují do okolí kolonie. Dále je důležité vytvoření biotopů vhodných pro existenci kolonií. Tato obnova biotopů by měla být situována do oblastí, které umožní rozvoj plošně rozsáhlých a vzájemně komunikujících populací. Lokality by měly být umístěny do blízkosti již existujících perspektivních populací (MATĚJŮ et al., 2007). 4.4 Péče o druh Z hlediska záchranného programu je nutné přistoupit k zakládání nových populací sysla obecného. V současné době není žádná populace na našem území dostatečně početná na to, aby mohlo dojít k odchytu většího počtu jedinců a přesunu na vybranou vhodnou lokalitu. Proto by bylo vhodné zvládnout úspěšně metodu množení sysla obecného v zajetí a zajistit tak záložní zdroje zvířat pro případ budoucích repatriačních akcí. V České republice nejsou dosud s chovem syslů v zajetí velké zkušenosti. Došlo 29

30 k vypuštění několika jedinců v ZOO Plzeň, Brno, Chomutov, Děčín a Ostrava (MATĚJŮ et al., 2007). Je důležité dbát na to, aby byla zvířata chována v co nejpřirozenějších podmínkách, aby nedocházelo ke změnám ve fyziologickém stavu a v chování, což by negativně ovlivnilo úspěšnost jejich přežívání po případném vypuštění. 4.5 Repatriace Repatriace sysla na nové lokality není v našich podmínkách dosud dostatečně zvládnutá a dosavadní pokusy většinou skončily neúspěchem. Podle informací ze Slovenska, je při vypouštění nutné počítat s 95 až 110 jedinci na lokalitu a rok. V následujícím roce by lokalita měla být doplněna o dalších cca 25 až 30 jedinců. Při současném stavu našich populací sysla je odběr takového počtu jedinců z volně žijících populací nemyslitelný. Situaci lze řešit odebráním menšího počtu jedinců do polopřirozeného chovu ve venkovních voliérách. Pokud dojde k úspěšnému rozmnožování, lze získat jedince pro repatriační projekty, aniž by byla ohrožena původní mateřská kolonie. Při repatriacích je důležité aspoň z části zajistit komunikaci mezi populacemi, aby mohlo docházet k migracím mezi populacemi a rozšiřování genetické základny (MATĚJŮ et al., 2007). 4.6 Monitoring stavu populace Podrobný monitoring stavu populace je důležitý nejen pro sledování každoročních změn početnosti, ale také k pravidelné kontrole stavu biotopu na jednotlivých lokalitách. Monitoring by se měl provádět po celou dobu trvání záchranného programu. Provádí se dvakrát ročně, a to na jaře a v létě. Na jaře se kontroluje stav populace po hibernaci a v létě počet jedinců po rozmnožování. Monitoring se provádí metodou přímého pozorování dalekohledem a hodnocením počtu nor. Počet pozorovaných jedinců je ovlivňován celou řadou faktorů: denní dobou, počasím nebo tím jak jsou sysli zvyklí na lidskou přítomnost. Počet pozorovaných zvířat může být také silně zkreslen přeběhnutím psa či přeletem dravce, což pozorovatel vůbec nemusí postřehnout (MATĚJŮ et al., 2007). 30

31 4.7 Výzkum Z hlediska genetiky se zaměřuje na poznatky o genetické struktuře sysla obecného u vybraných izolovaných kolonií. Tyto poznatky ukazují na zvýšený výskyt homozygotů a snížení genetické variability z důvodu vysoké míry inbreedingu. Dlouhodobě to může vést ke snížení životaschopnosti mláďat v populaci a až k jejímu zániku. Tuto problematiku je nutné v rámci záchranného programu více prozkoumat. Dále se výzkum zaměřuje na studium parazitofauny sysla obecného. Ukázalo se, že jsou populace na území ČR poměrně silně parazitovány prvoky rodu Eimeria. Zcela chybí údaje o vývojovém cyklu jednotlivých druhů rodu Eimeria u sysla obecného a míře jejich patogenity pro hostitele. Náplní opatření je pokračování ve výzkumu endoparazitů a zaměřit se i na ektoparazity. Výzkumem demografie sledujeme sběr demografických dat o většině lokalit, abychom mohli přesněji analyzovat zásadní faktory ovlivňující populaci (MATĚJŮ et al., 2007). 4.8 Výchova a osvěta Sysel obecný je většinou lidí vnímán jako líbivé a milé zvíře. Jen výjimečně může být považován za polního škůdce. Osvěta by měla být zaměřena hlavně na majitele a nájemce pozemků, na kterých se sysel vyskytuje. Předcházet tak zbytečným problémům způsobeným neznalostí zásad péče o biotop sysla. Další cílovou skupinou jsou návštěvníci a uživatelé těchto pozemků a také široká veřejnost v dané oblasti. Informování je důležité i na lokalitách vybraných pro repatriaci nebo rozšíření lokalit sysla obecného. Osvěta se provádí prostřednictvím osobního jednání s vlastníky pozemků, formou umístění informačních tabulí, distribucí letáků a informačními články v regionálním tisku (MATĚJŮ et la., 2007). 4.9 Další opatření Mezi další opatření se řadí doplnění informací o stávajících lokalitách výskytu a vytvoření katalogu lokalit potenciálně vhodných pro sysla obecného. 31

32 5 MATERIÁLY A METODIKA Většinu materiálů jsem sehnala v Moravské zemské knihovně v Brně, dále pak z odborných časopisů jako např. Myslivost a Naše příroda. Hodně informací jsem se dověděla také z internetových zdrojů, kde jsem pracovala především se stránkami Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Velmi mnoho informací jsem se dověděla také od RNDr. Jitky Uhlíkové, Ph.D. koordinátorky záchranného programu sysla obecného v ČR. Ta mi také umožnila zúčastnit se letního monitoringu (červenec ), kde jsem se naučila, jak se monitoring provádí a na vlastní oči viděla živé sysli, jejich nory, krmné stolečky apod. Informace k tomuto tématu se shánějí poměrně dobře, internet a osobní jednání je velkou výhodou. Bakalářskou práci jsem se snažila zpracovat jako literární rešerši s využitím vlastních znalostí a zkušeností z terénu a studia. 32

33 6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 6.1 Hodnocení početnosti populací sysla obecného v ČR V roce 2007 byla celková početnost odhadována na 3200 jedinců. Záchranný program tou dobou ještě nebyl schválen, ale realizační tým záchranného programu se i přesto zaměřoval na objevování nových kolonií a zajišťování managementu na lokalitách. Tab. 3 Odhady početnosti pro rok 2007 (zdroj: AOPK ČR) Odhady početnosti pro rok 2007 Lokalita Početnost Lokalita Početnost Praha - Letňany 600 Kolín 40 Vyškov - Marchanice 600 Albeř 40 Raná 300 Velké Pavlovice 40 Kyjov - Milotice 250 Brno - hotel Atlantis 30 Ml. Boleslav - Bezděčín 200 Ivančice 30 Bořitov 170 Břeclav - Ladná 25 Medlánky 120 Ml. Boleslav - Debř 20 Roudnice nad Labem 100 Čejč 20 Hrubšice - Biskoupky 90 Svatobořice -Mistřín 15 Jamolice 60 Ivančice - Hrubšice 10 Strakonice 60 Dublovice - Líchovy 10 Mohelno 60 Hodkovice nad Mohelkou 10 Trhovky 55 Újezd u Brna 10 Raná - Hrádek 50 Jaroslavice 10 Loděnice 50 Člunek - Lomy 5 K. Vary - letiště Ol. Vrata 50 Dublovice - hotel Mana 5? K. Vary - golf Ol. Vrata 40 Velká Dobrá 5? nejistý údaj V roce 2009 byl management na vybraných lokalitách sysla obecného zajišťován finančními zdroji z Programu péče o krajinu a z titulu Záchranné programy pro zvláště chráněné druhy. V průběhu roku byly lokality navštěvovány svými garanty a byl zjišťován počet aktivních jedinců, stav lokality a jejího managementu. Výsledky monitoringu potvrdily výskyt syslů na 34 lokalitách ČR (nature.cz). Dále byla z finančních prostředků AOPK ČR vydána informační brožura, Sysel obecnýhlodavec, který nesyslí. V roce 2009 došlo na třech lokalitách k zániku populace, na dalších deseti došlo ke snížení stavu populace a u sedmnácti lokalit došlo k navýšení počtu populace. Celková 33

34 početnost naší syslí populace je v roce 2009 odhadována na jedinců (nature.cz). To znamená, že má syslí populace v ČR pozitivní růstovou tendenci. Tab. 4 Odhady početnosti pro rok 2009 (zdroj: AOPK ČR) Odhady početnosti pro rok 2009 Lokalita Početnost Lokalita Početnost Praha - Letňany 600 Mohelno 60 Vyškov, letiště 600 Břeclav - Ladná 35 Hodkovice nad Ml. Boleslav - Bezděčín 350 Mohelkou 10 K. Vary - golf Ol. Vrata 70 Vinařice nekontrolováno Milešov - Trhovky (70)* Prostějov nekontrolováno Raná - Hrádek 150 K. Vary - Vítkův Vrch nekontrolováno Člunek - Lomy 0? K. Vary - letiště Ol. Vrata 25 Milotice 400 Dublovice - Líchovy 0 Roudnice nad Labem 100 Brno - hotel Atlantis 3? Kolín 70 Újezd u Brna 0? Loděnice 10 Brno - Černovice 0 Nová Bystřice - Albeř 55 Ivančice - Biskoupky 230 Ivančice - Hrubšice 35 Velké Pavlovice 40? Jamolice 150 Čejč (20)* Raná 250 Svatobořice - Mistřín 0? Ml. Boleslav - Debř 60 Jaroslavice 5? Medlánky 130 Ivančice, vodárna 15 Slaný nekontrolováno Velká Dobrá 15 Dublovice - Chramosty 5? Miroslav 25 Bořitov 200 Hrušovany u Brna 80? Strakonice 40 Křídlůvky 0?? nejistý údaj ()* údaj převzat z r

35 6.2 Zhodnocení vybraných lokalit Bořitov Lokalita se nachází v okresu Blansko ve výšce 370 m. n. m. a je na místě veřejného vnitrostátního letiště. Management je zde prováděn sečením. Zdroj financí je z Programu péče o krajinu (nature.cz). Podle monitoringu byl v roce 2007 odhad početnosti syslů na lokalitě 170 jedinců. V roce 2009 je odhad početnosti 200 jedinců. Podle výsledků to vypadá, že populace na lokalitě má vzrůstající tendenci. Přičítám to především pravidelnému managementu na lokalitě Vyškov Lokalita se nachází v okresu Vyškov ve výšce 270 m. n. m. a je na místě veřejného vnitrostátního letiště. Management je prováděn pravidelným sečením. V roce 2007 byly odhady početnosti 600 jedinců. V roce 2009 se tento počet podle odhadů nezměnil. Dle mého názoru je tento vývoj populace uspokojivý. V roce 2009 byly pozemky (45 ha) letiště, které spravovalo Ministerstvo obrany ČR, nabídnuty k prodeji. Poněvadž požadovaná částka (108 miliónů korun) byla pro aeroklub nedosažitelná a současně se jedná o evropsky významnou lokalitu Letiště Marchanice, zažádala AOPK ČR o bezúplatný převod příslušnosti k hospodaření k těmto pozemkům. Žádosti bylo ze strany Ministerstva obrany ČR vyhověno (nature.cz) Újezd u Brna Lokalita se nachází v okresu Brno-venkov ve výšce 240 m. n. m. a je na místě zahrádkářské kolonie. Péče o lokalitu byla domluvena s majiteli pozemku. V roce 2007 byl odhad početnosti 10 jedinců. V roce 2009 nebyla přítomnost syslů potvrzena. Je možné, že se sysli přemístili na jiné místo v rámci této oblasti (nature.cz). Na této lokalitě se jasně projevil problém nízké početnosti jedinců a izolovanost populace Hrušovany u Brna Lokalita se nachází v okresu Brno-venkov ve výšce 184 m. n. m. v záhumenkách. Management je zajišťován majiteli jednotlivých políček, vinic a sadů. V roce 2007 nebyla lokalita známa. V roce 2008 byl odhad početnosti 100 jedinců a v roce 2009 nastal pokles početnosti na 80 jedinců (nature.cz). Na populaci se nejspíš projevila izolovanost a nízká genetická variabilita jedinců. 35

36 6.2.5 Miroslav Lokalita se nachází v okresu Znojmo ve výšce 260 m. n. m. na místě veřejného vnitrostátního letiště. Zdejší aeroklub požádal o finanční dotaci na sečení letiště a žádosti bylo vyhověno. V roce 2007 nebyla lokalita známa. V roce 2008 bylo zaznamenáno 10 jedinců a v roce 2009 už 29 jedinců (nature.cz). Na této lokalitě je potěšující, že i přes malou počáteční početnost se podařilo populaci rozrůst. Přikládám to vhodnému místu lokality a dostatečnému množství potravy v okolí letiště. V rámci nabídky Pozemkového fondu (PF) byla k prodeji nabízena jako zemědělská půda parcela tvořící většinu plochy miroslavského letiště. Na Pozemkový fond byl koordinátorem ZP zaslán dopis, ve kterém bylo informováno o výskytu kolonie sysla obecného a jeho ochranných podmínkách. Na základě tohoto dopisu byla příslušná parcela stáhnuta z prodejní nabídky Pozemkového fondu (nature.cz) Břeclav - Ladná Lokalita se nachází v okresu Břeclav ve výšce 170 m. n. m. na místě veřejného vnitrostátního letiště. Management je zde prováděn sečením a je financován z Programu péče o krajinu. Podle monitoringu z roku 2007 bylo na lokalitě zaznamenáno 25 jedinců. V roce 2009 bylo zjištěno 35 jedinců (nature.cz). Populaci se na lokalitě evidentně daří, má vzrůstající tendenci. Dá se to přičítat pravidelnému managementu na lokalitě. 6.3 Možnosti Jihomoravského kraje Jihomoravský kraj se rozkládá v jihovýchodní části České republiky při hranicích s Rakouskem a Slovenskem. Centrem kraje je druhé největší město České republiky Brno. Rozloha Jihomoravského kraje je ha a počet obyvatel je cca obyvatel. Nejvyšším bodem je Čupec (819 m n. m.), okres Hodonín a nejnižším bodem je soutok řek Moravy a Dyje u Lanžhota (150 m n. m.). Jihomoravské zemědělství je na vysoké úrovni. Zemědělská půda tvoří 60% výměry regionu, z níž 83% připadá na ornou půdu. Specialitou jižní Moravy je především vinohradnictví evropské úrovně (v kraji je přes 90 % plochy vinic v rámci ČR), pro kraj je typické množství malých producentů vína a vinných sklepů (kr-jihomoravsky.cz). Podnebí je poměrně teplé a mírně suché, což způsobuje poloha v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny: Tišnov 8,0 ºC, 579 mm; Veverská Bitýška 36

37 559 mm; Kuřim 576 mm; Brno 8,4 ºC; Brno-Bohunice 537 mm. Nejvyšší polohy mají průměrnou teplotu pod 7 ºC. Podnebí je značně modifikováno členitým reliéfem - hojné jsou teplotní inverze a naopak extrémně suché teplé polohy na jižních svazích (CULEK, 1996). V Jihomoravském kraji se v současné době vyskytuje 17 lokalit více či méně početných populací sysla obecného. Vzhledem k velkému množství vinohradů v této oblasti, je zde velký potenciál pro rozšíření tohoto druhu. Obr. 5 Možnosti rozšíření v Jihomoravském kraji (zdroj: AOPK ČR, 2010) 6.4 Diskuze O syslovi toho bylo napsáno poměrně hodně. Je velmi zajímavé jak se pohled na něj postupem času měnil. Podle knihy Grulicha z roku 1960 byl sysel v 50. letech považován za hospodářského škůdce a v mnohých oblastech ČSSR bylo nutno organizovat v letech masové hubení syslů za použití např. sirouhlíku, plynových patron, chlorsulfurinu apod. V mnohých obcích byly vypláceny dokonce zvláštní peněžité prémie za každý ulovený kus (GRULICH, 1960). V knize autora Dorsta z roku 1974, byli sysli stále považováni za přemnožující se škůdce především z důvodu, protože byli vyhubeni jejich přirození nepřátelé. Dorst 37

38 došel také ke správnému názoru, že hlodavci se nikdy nemnoží v zónách pokrytých hustou vegetací. Jsou tedy syny nadměrného využívání pastvin a nikoli příčinou degradace rostlinstva a po ní následující eroze (DORST, 1974). Na počátku 70. let 20. století byl tedy sysel obecný přítomen téměř na celém území ČR. Dle RNDr. Jitky Uhlíkové, PhD. z roku 2009 se sysel v současné době řadí mezi nejvíce, tedy kriticky ohrožené druhy chráněné zákonem. K hlavním důvodům jeho poklesu řadí nástup intenzifikace zemědělství spojený se scelováním polí, zarůstání nebo rušení mezí a nadměrné používání chemických látek. Tím se populace sysla v ČR postupně rozpadla na izolované ostrůvky. Na málo početné populace mají výrazný vliv náhodné faktory, např. nepříznivé počasí a predace (UHLÍKOVÁ, 2009). Na kolísání početnosti syslí populace na našem území může mít vliv i ta skutečnost, že ČR leží na okraji areálu rozšíření tohoto druhu. Na území ČR se nachází jeho nejsevernější (travnaté letiště u Hodkovic nad Mohelkou) a nejzápadnější lokalita (golfové hřiště v Karlových Varech) (UHLÍKOVÁ, 2007). V současné době je jeho výskyt monitorován pouze na 34 lokalitách v celé ČR s celkovým počtem jedinců. Pokles početnosti se ale netýká pouze našeho státu. Například v Polsku došlo na přelomu 70. a 80. let 20. století k vyhynutí tohoto druhu. O návrat sysla obecného do polské přírody se snaží nevládní organizace Salamandra (MATĚJŮ et al., 2007). Díky tomuto nepříznivému vývoji populace sysla obecného v ČR byla v roce 2005 iniciována příprava Záchranného programu sysla obecného v ČR a v roce 2008 byl tento program přijat Ministerstvem Životního prostředí ČR. Otázkou je, zda nebyla opatření vedoucí k záchraně tohoto druhu přijata pozdě. Bude populace sysla obecného, žijící na území našeho státu, natolik silná a zdatná, aby se udržela jako přirozená součást české přírody? Bude schopna, se zde nadále rozmnožovat a rozšiřovat, i po případném ukončení záchranného programu? Uvidíme. 38

39 7 ZÁVĚR Bakalářskou práci jsem rozdělila do několika částí. V první částí jsem se zabývala druhovou ochranou. Ať to bylo financování ochrany druhů, plány péče, či obecně o záchranných programech v České republice. Další část jsem zaměřila na popsání sysla obecného jako druhu. Zajímavé byly především jeho požadavky na prostředí, ve kterém žije, protože udržovaných krátkostébelných ploch v ČR moc nenajdeme. V poslední části jsem popsala Záchranný program sysla obecného v ČR. Zejména mne zajímala početnost druhu a možnosti, které by sysel obecný mohl mít v Jihomoravském kraji. Člověk zasahoval do biologické rovnováhy od doby, kdy vznikl. Stejně jako ostatní živočichové měl i on vliv na přirozená společenstva, jichž je součástí, a to jako predátor i jako konkurent. Přizpůsobil se podmínkám prostředí, podřídil se jeho zákonům a uzpůsobil svůj životní styl klimatu a prostředí v němž se usadil (DORST, 1974). Tato slova se z velké části týkají i osudu sysla obecného. Člověk svými zásahy razantně zasáhl do vývoje tohoto druhu. Intenzifikace zemědělství, scelování polí a rušení mezí jsou jedny z hlavních důvodů, proč je u nás populací sysla obecného tak málo. Hlavním důvodem proč chránit sysla obecného jako druh, je zachování celkové biodiverzity. Každý organismus má svůj význam, své místo ve složitém ekosystému Země. Především musí být zachována přírodní rovnováha. Každý druh je proto velmi důležitý. Ale sysel se bohužel ocitnul mezi těmi, které jsou v současnosti velmi ohrožené postupným vyhynutím. Sysla se snažíme chránit zejména pomocí, již zmíněného, záchranného programu. Důležitá je podpora každého z nás. Nejen spoluprácí s ochranou přírody, ale i všímáním si co se děje na lokalitách, kde se sysel vyskytuje, včasné hlášení možného ohrožení a pomáhání se zajištěním managementu. Podle mého názoru, je také hlavní, zaměřit se na lepší zvládnutí problematiky repatriací sysla na nové lokality. Musíme jen doufat, že se syslí populaci u nás bude dařit stále lépe. Byla by velká škoda přijít o tak zajímavý živočišný druh, který přes všechny možné pověry a pomluvy opravdu nesyslí. 39

40 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDĚRA, Miloš. Encyklopedie naší přírody. Steinerová Jana; Procházka, Hošek, Hajný. 1. vyd. Praha : Slovart, s. ISBN ANDĚRA, Miloš. Ohrožená zvířata. Skřivanová, Dostálová; Zadražil Vladimír. 1. vyd. Praha : Aventinum, s. ISBN CULEK, Martin, et al. Biogeografické členění České republiky. Praha : ENIGMA, s. ISBN DORST, J. Ohrožená příroda. 1. vyd. Praha: Orbis, s. Stopy, fakta, svědectví. GRULICH I., 1960: Sysel obecný Citellus citellus L. v ČSSR. Práce Brněnské základny ČSAV, 32(11): HERZIG-STRASCHIL B., 1976: Nahrung und Nahrungserwerb des Ziesels. Acta Theriologica 21: LÁZNIČKA, Vladimír. Ochrana přírody a krajiny vyd. MZLU Brno : Editační středisko MZLU Brno, s. ISBN MATĚJŮ J., HULOVÁ Š., NOVÁ P., CEPÁKOVÁ E., MARHOUL P., UHLÍKOVÁ J., 2007: Záchranný program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice. AOPK ČR, Praha, 52 s. ONDRÁČKOVÁ, Eva. Sysel : čiperný spáč. Naše příroda. 2009, č. 4, s PRIMACK, Richard B.; KINDLMANN, Pavel; JERSÁKOVÁ, Jana. Biologické principy ochrany přírody. Vyd. 1. Praha : Portál, s. ISBN UHLÍKOVÁ, Jitka, et al. Sysel obecný : hlodavec, který nesyslí. Heroutová. 1. vyd. Praha : AOPK ČR, s. ISBN UHLÍKOVÁ, Jitka, et al. Mammaliologický časopis : Nová série. 39. vyd. Nová, Vohralík, redakční rada. Praha : Lynx, ISBN Rozšíření sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice v letech 2002 až 2008, s UHLÍKOVÁ, Jitka. Po stopách sysla obecného. Myslivost : Stráž myslivosti. 2007, 55(8), s

41 9 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ AOPK ČR, 2009 : Vyhodnocení realizace ZP sysla obecného za rok 2009, Staženo: , dostupné z URL: AOPK ČR, 2008 : Vyhodnocení realizace ZP sysla obecného za rok 2008, Staženo: , dostupné z URL: AOPK ČR, 2009 : Záchranné programy ohrožených druhů, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Co je Natura 2000?, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Druhová ochrana, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Plány péče, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Operační program životní prostředí, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Záchranné programy pro zvláště ohrožené druhy Norské fondy, Staženo: , dostupné na URL: AOPK ČR, 2009 : Program péče o krajinu,staženo: , dostupné na URL: ČHMÚ, 2010 : Průměrná roční teplota (ºC), Staženo: , dostupné na URL: ČHMÚ, 2010 : Roční úhrny srážek (mm), Staženo: , dostupné na URL: IUCN, 2008 : Mapa rozšíření sysla obecného,staženo: , dostupné na URL: 41

42 JIHOMORAVSKÝ KRAJ, 2008 : Základní údaje o Jihomoravském kraji, Staženo: , dostupné na URL: NATURFOTO, 2009 : Sysel obecný (Spermophilus citellus), Staženo: , dostupné na URL: NATURFOTO, 2009 : Veverka obecná (Sciurus vulgaris),staženo: , dostupné na URL: NATURFOTO, 2009 : Psoun prériový (Cynomys ludovicianus),staženo: , dostupné na URL: NATURFOTO, 2009 : Svišť horský (Marmota marmota),staženo: , dostupné na URL: OPŽP, 2009: Stručně o OP Životní prostředí,staženo: , dostupné na URL: SFŽP, 2009 : Státní fond životního prostředí ČR,Staženo: , dostupné na URL: 42

43 10 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tab. 1 Nejčastěji konzumovaná rostlinná potrava (upraveno podle HERZIG- STRASCHIL 1976) Tab. 2 Seznam evropsky významných lokalit s výskytem sysla obecného Tab. 3 Odhady početnosti pro rok 2007 Tab. 4 Odhady početnosti pro rok 2009 Graf. 1 Procentuální zastoupení míst výskytu sysla obecného v ČR 11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Soustava NATURA 2000 Obr. 2 Osídlení ČR syslem obecným v 70. letech 20. století Obr. 3 Osídlení ČR syslem obecným v současné době Obr. 4 Areál rozšíření sysla obecného Obr. 5 Možnosti rozšíření v Jihomoravském kraji 12 SEZNAM ZKRATEK POUŽITÝCH V TEXTU AOPK ČR: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky CHKO: Chráněná krajinná oblast EVL: Evropsky významná lokalita MŽP: Ministerstvo životního prostředí NP: Národní park PPK: Program péče o krajinu PO: Ptačí oblasti ÚSES: Územní systém ekologické stability ZCHÚ: Zvláště chráněné území ZP: Záchranný program 43

44 PŘÍLOHY 44

45 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Tabulka Tab. Seznam lokalit sysla obecného v ČR Příloha č. 2 Obrázky a fotografie Obr. 1 svišť horský (Marmota marmota ) Obr. 2 psoun prériový (Cynomys ludovicianus) Obr. 3 veverka obecná (Sciururs vulgaris L. ) Obr. 4 Hibernující sysel obecný Obr. 5 Panáčkující sysel obecný Obr. 6 sysel obecný (Spermophilus citellus) Foto. 1 Syslí nora Foto. 2 Lokalita Újezd u Brna Foto. 3 Vinice na lokalitě Hrušovany u Brna Foto. 4 Krmný stoleček Foto. 5 Pás nízkého travního porostu na lokalitě Hrušovany u Brna Příloha č. 3 Mapy Obr. 7 Normály srážkových úhrnů v mm (metoda spliningu dr. Květoně a ing. Retta) Obr. 8 Průměrná roční teplota vzduchu za období ve ºC Obr. 9 Celkový areál rozšíření sysla obecného (Spermophilus citellus) Obr. 10 Výskyt sysla obecného v ČR Obr. 11 Výskyt sysla obecného v ČR v roce 2006 (zdroj: AOPK ČR 2006) a v letech (GRULICH 1960) 45

46 Příloha č. 1 Tabulka Tab. Seznam lokalit sysla obecného v ČR (zdroj: AOPK ČR 2009) Lokalita výskytu Nadmořská výška Zeměpisná výška Zeměpisná šířka Hodkovice nad Mohelkou 445 m N xx.x E xx.x Raná, Hrádek 255 m N xx.x E xx.x Raná 355 m N xx.x E xx.x Roudnice nad Labem 222 m N xx.x E xx.x Mladá Boleslav, Debř 200 m N xx.x E xx.x Mladá Boleslav, Bezděčín 232 m N xx.x E xx.x Karlovy Vary, Olšová Vrata 588 m N xx.x E xx.x Karlovy Vary, Olšová Vrata 605 m N xx.x E xx.x Karlovy Vary, Vítkův vrch 620 m zaniklá lokalita Slaný 330 m zaniklá lokalita Vinařice 390 m zaniklá lokalita Velká Dobrá 424 m N xx.x E xx.x Praha, Letňany 276 m N xx.x E xx.x Kolín 270 m N xx.x E xx.x Loděnice 340 m N xx.x E xx.x Dublovice, Chramosty 392 m N xx.x E xx.x Dublovice, Líchovy 350 m zaniklá lokalita Milešov 360 m N xx.x E xx.x Bořitov 370 m N xx.x E xx.x Prostějov 210 m zaniklá lokalita Strakonice 420 m N xx.x E xx.x Brno, Medlánky 260 m N xx.x E xx.x Rozdrojovice 280 m zaniklá lokalita Vyškov 270 m N xx.x E xx.x Člunek, Lomy 606 m N xx.x E xx.x Mohelno 364 m N xx.x E xx.x Černovice 240 m zaniklá lokalita Újezd u Brna 240 m N xx.x E xx.x Nová Bystřice, Albeř 646 m N xx.x E xx.x Ivančice, Hrubšice 242 m N xx.x E xx.x Ivančice, Biskoupky 600 m N xx.x E xx.x Jamolice 375 m N xx.x E xx.x Ivančice 212 m N xx.x E xx.x Hrušovany u Brna 184 m N xx.x E xx.x Miroslav 260 m N xx.x E xx.x Velké Pavlovice 206 m N xx.x E xx.x 46

47 Čejč 254 m N xx.x E xx.x Kyjov, Milotice 202 m N xx.x E xx.x Svatobořice - Mistřín 211 m N xx.x E xx.x Břeclav, Ladná 170 m N xx.x E xx.x Jaroslavice 230 m N xx.x E xx.x Křídlůvky 195 m N xx.x E xx.x Hustopeče u Brna 230 m neověřená lokalita Konice 290 m neověřená lokalita Jaroslavice 246 m neověřená lokalita Pozn.: Z hlediska ochrany druhu, nejsou upřesněny zeměpisné údaje u jednotlivých lokalit. Příloha č. 2 Obrázky a fotografie Obr. 1 svišť horský (Marmota marmota ) (foto: Jiří Bohdal) zdroj: naturfoto.cz 47

48 Obr. 2 psoun prériový (Cynomys ludovicianus) (foto: Jiří Bohdal) zdroj: naturfoto.cz Obr. 3 veverka obecná (Sciururs vulgaris L. ) (foto: Jiří Bohdal) zdroj: naturfoto.cz 48

49 Obr. 4 Hibernující sysel obecný (foto: Miloš Anděra) zdroj: naturfoto.cz Obr. 5 Panáčkující sysel obecný (foto: Jiří Bohdal) zdroj: naturfoto.cz 49

50 Obr. 6 sysel obecný (Spermophilus citellus) (foto: Jiří Bohdal) zdroj: naturfoto.cz Foto. 1 Syslí nora (foto:jana Borovičková) 50

51 Foto. 2 Lokalita Újezd u Brna (foto: Jana Borovičková) Foto. 3 Vinice na lokalitě Hrušovany u Brna (foto: Jana Borovičková) 51

52 Foto. 4 Krmný stoleček (foto: Jana Borovičková) Foto. 5 Pás nízkého travního porostu na lokalitě Hrušovany u Brna (foto: Jana Borovičková) 52

53 Příloha č. 3 Mapy Obr. 7 Normály srážkových úhrnů v mm (metoda spliningu dr. Květoně a ing. Retta) (zdroj: chmi.cz) Obr. 8 Průměrná roční teplota vzduchu za období ve ºC (zdroj:chmi.cz) 53

54 Obr. 9 Celkový areál rozšíření sysla obecného (Spermophilus citellus) (zdroj: iucnredlist.org, 2008) 54

55 Obr. 10 Výskyt sysla obecného v ČR (zdroj: AOPK ČR 2007) Obr. 11 Výskyt sysla obecného v ČR v roce 2006 (zdroj: AOPK ČR 2006) a v letech (GRULICH 1960) 55