MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Volnočasové aktivity inspirované dílem J. R. R. Tolkiena v kontextu sebepojetí mladých lidí Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jiří Němec, Ph.D. Vypracovala: Veronika Vorlová

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne.. Veronika Vorlová.. 2

3 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce PhDr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady, které mi při zpracování velmi pomohly. Dále děkuji všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na vzniku této bakalářské práce, zvláště pak příznivcům díla pana J. R. R. Tolkiena za aktivní přístup při realizaci výzkumu... 3

4 OBSAH Úvod J. R. R. Tolkien život a dílo Životopis Literární tvorba Hobit aneb cesta tam a zase zpět Trilogie Pán Prstenů Další díla Středozemě Vlivy Tolkienova díla Vliv na trávení volného času Hry zřejmé Hry skryté Hra Vybrané teorie her Typologie her Klasifikace her podle Rogera Cailloise Hra v roli Rolová hra příznivců díla J. R. R. Tolkiena Osobnost Sebepojetí Aspekty sebepojetí Výzkum sebepojetí Motivace Motivy Prožívání a zkušenost Výzkum Cíle, metody a techniky výzkumu Participační pozorování Ohnisková skupina Analýza a interpretace chatových zpráv Analýza a interpretace ohniskového interview Výzkumný závěr Shrnutí výzkumu v kontextu sebepojetí Závěr Resumé Literatura a zdroje Seznam tabulek a schémat Obrazová příloha 4

5 Úvod Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na skupinu mladých lidí trávících svůj volný čas aktivitami inspirovanými dílem pana J. R. R. Tolkiena a magickou Středozemí. Postavy vystupující v Tolkienových příbězích jsou mnohdy označovány za archetypické. Najdeme zde několik kladných i záporných osobností, jejichž jednání a hierarchie jsou podobné běžné realitě. Složitý mýtický svět umožňuje recipientům zapojit do tohoto děje i vlastní imaginaci a vytvořit prostor pro zrovnoprávnění i jejich subjektivně prožívaných příběhů, ukazuje na potřebu prožívat problémy tohoto světa ve vnitřním intimním prostoru. 1 Svět Středozemě je komplexní dílo, které oslovuje široké spektrum lidí, nezávisle na věku, pohlaví, náboženském vyznání či jiných rozdílech. Tento mýtický prostor umožňuje čtenáři, divákovi, hráči zapojit svou představivost a intenzivně jej tak vtahuje do prožívání děje. Takovéto momenty, kdy je člověk pohlcen příběhem, vtažen do jiné reality, obklopen lidmi se stejným zájmen, mohou mít silný vliv na utváření, přetváření lidského sebepojetí. Bakalářská práce se skládá z pěti na sebe navazujících částí. Celou práci uvozuje kapitola seznamující s osobností pana J. R. R. Tolkiena, jeho tvorbou a kontextem vzniku Středozemě. Osudy jejích národů se staly diskutovaným tématem sdružujícím mladé lidi. Inspirují k zakládání spolků, k aktivnímu způsobu trávení volného času a k setkávání se na společných akcích, jakými jsou například Oslava Bilbových a Frodových narozenin nebo mezinárodní setkání příznivců Tolkienova díla TolkienCon. Těmito specifickými formami volnočasových aktivit se zabývám v kapitole druhé. Nabízím zde náhled na široké spektrum herních činností, které člením na hry zřejmé (hráči se jich účastní s cílem zahrát si ) a hry skryté (sektávání, klubová činnost aj.). Cílem třetí kapitoly je objasnit význam hry pro rozvoj osobnosti člověka a nastínit její vliv na sebepojetí, proto se zde věnuji definici pojmu hra a jejím teoriím. Základem většiny aktivit inspirovaných Tolkienovým dílem je vstupování do role, které pouvažuji za hlavní podmínku imaginární hry. Spojitost mezi hrou a hrou v roli nacházím v lidské zálibě v kostýmech a maskování se, jak ji uvádí Roger Caillois ve své čtyřkategoriální herní klasifikaci. 1 URBANOVÁ, S. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. Olomouc: Votobia, s

6 Hlavním cílem mé bakalářské práce je snaha pochopit a zmapovat vlivy volnočasových aktivit vycházejících z magické Středozemě na osobnost člověka a jeho sebepojetí. Proto se ve čtvrté kapitole zabývám specifikací vybraných aspektů osobnosti, sebepojetím, motivací, zkušeností a prožíváním. Zároveň se snažím uvést tyto aspekty do vzájemné souvislosti. Pátá kapitola je shrnutím teoretických poznatků předchozích částí bakalářské práce a jejich využitím při realizaci výzkumu i jeho interpretaci. Uvádím zde použité metody a shrnuji výzkumné cíle. Stěžejní částí této poslední kapitoly je analýza a interpretace předběžného výzkumu (analýzy chatových zpráv) a hlavní výzkumné části, ohniskového rozhovoru s příznivci díla pana J. R. R. Tolkiena. Pro zpracování získaných údajů jsem zvolila metodu zakotvené teorie, jejíž výsledky uvádím do kontextu sebepojímání mladých lidí. Na následujících stránkách se pokusím nastínit příčiny vedoucí mladé lidi k trávení svého volného času v prostředí využívajícím hráčovu fantasii a možnost být v jiném světe. Mým hlavním záměrem je snaha pochopit a zmapovat vlivy tohoto fenoménu, který může působit na sebepojetí mladých lidí a jejich sebehodnocení. Z těchto cílů jsem vyvozovala název mé bakalářské práce. Předmětem výzkumu není sebepojetí příznivců Tolkienova díla, ale vlivy, vycházející z tohoto specifického způsobu trávení volného času založeného na vlastním prožitku, na lidské Já. Právě tento prožitek, získanou zkušenost, vykládám v kontextu sebepojetí. Cílovou skupinou mého výzkumu jsou mladí lidé se zálibou v magickém světě Středozemě a jejích příbězích. Tuto skupinu spojuje společný zájem o dílo a osobnost pana J. R. R. Tolkiena a zároveň hraní her vyžadující vstoupení do zvolené role. Mladé lidi jsem si vybrala proto, že narozdíl od dětí věnují výběru náplně svého volného času zvýšenou pozornost. Zahrnuji mezi ně všechny lidi ve věku od patnácti let. Nejvyšší možnou věkovou hranici jsem neurčila, nechala jsem na posouzení každého účastníka výzkumu, zda se cítí být mladým člověkem. V každém z nás je poesie a vznešenost elfů, krutost a podřízenost skřetů, praktičnost trpaslíků, hamižnost draků, moudrost bílých čarodějů i pád těch černých, Sauronova lačnost po moci i hobití touha po obyčejném šťastném životě, protože dobrodružství jednoho zdržuje od oběda. 2 2 HLAVATÝ, P. Vnitřní a vnější svět: nápady k dílu J. R. R. Tolkiena. Telegraf

7 1. J. R. R. Tolkien život a dílo John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3.ledna 1892 v Bloemfontein, hlavním městě jihoafrického Oranžského svobodného státu. Zemřel 2.září 1973 v Bournemouth v Anglii. Jméno Tolkien bývá vykládáno jako šíleně smělý. Toto přízvisko prý získal předek známého spisovatele, Georg von Hohenzollern, když se roku 1529 po boku rakouského arcivévody Ferdinanda vyznamenal v boji proti Turkům. 3 V současné době je jméno Tolkien nejčastěji spojováno s knižní a filmovou podobou trilogie Pán Prstenů. Tyto tři knihy, Společenstvo prstenu, Dvě věže a Návrat krále, byly ve Velké Británii na konci 20. století po rozsáhlém veřejném průzkumu zvoleny nejlepším dílem končícího století. Takovýto výsledek tehdy překvapil mnoho literárních kritiků, průběh průzkumu byl zpochybněn a celé hlasování se opakovalo. Vítězem se stal opět Pán Prstenů Životopis Rodiče J. R. R. Tolkiena, Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien, pocházeli z Birminghamu. Opustili své rodné město a začali nový život v Jižní Africe, kde se jim narodil syn Ronald. Nebyly mu ale ještě ani tři roky, když se s ním a s jeho bratrem Hilarym matka vydala na prázdniny do Anglie ke svým rodičům. Krátce po příjezdu Mabel obdržela telegramem oznámení o úmrtí manžela, do Afriky už se nikdy nevrátila a usadila se s dětmi ve vesnici Sarehole. V Sarehole a v jejím okolí prožil malý Ronald podle svých slov nejšťastnější roky svého dětství. Dobrodružné výpravy do okolních lesů a močálů později inspirovaly Tolkiena k vytvoření mýtické Středozemě a Sarehole byla údajně předlohou pro Kraj, domov Hobitů. 5 3 PILAŘOVÁ, M., ZAJÍCOVÁ, J. Magický svět pana Tolkiena. Magazín AD. Roč. 13, č. 4 (2002), s COREN, M. Život pána prstenů: J. R. R. Tolkien. Praha: Baronet, s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s

8 Ronalda nejprve vyučovala matka, ale v osmi letech začal chodit do školy Krále Edwarda. Rodina se proto přestěhovala z venkova do města. V té době se Mabel stala katoličkou a na bohoslužby brala i své děti. Vyvolala tím mnoho sporů se svými příbuznými, kteří byli baptisté. Na Ronaldovo vnímání a chápání věcí kolem sebe to mělo veliký vliv, který se později projevil ve specifických znacích a zákonitostech Středozemě. Tolkien zůstal katolíkem do konce svého života. V roce 1902 se Mabel Tolkienová seznámila s farním knězem Otcem Francisem Xavierem Morganem, který později pomohl rodině překonat mnohé životní problémy a nesnáze. V této době byla Mabel diagnostikována jako diabetička a přes veškerou snahu lékařů 14.listopadu 1904 zemřela. Otec Morgan byl určen poručníkem obou chlapců. 6 Ronald a Hilary byli posláni k tetě Beatrice Suffieldové do Birminghamu. I zde Tolkien poznal mnoho míst a lidí, kterými se nechal později inspirovat při tvoření svého světa. Například kousek od domu, ve kterém žil, stála dvacet devět metrů vysoká věž zvaná Perrott s Folly a nedaleko ní druhá, Viktoriánská věž. Tato dvojice Tolkienovi pravděpodobně posloužila jako předloha k Minas Morgul a Minas Tirith, Dvěma věžím po kterých byl pojmenován druhý svazek Pána Prstenů. 7 Když bylo Ronaldovi šestnáct let, zařídil Otec Morgan přestěhování obou bratrů do nájemního domu. Zde potkal o tři roky starší Edith Brattovou, do které se zamiloval. Edith se později stala Tolkienovou ženou, před sňatkem však musel Donald absolvovat studium na Exter College v Oxfordu a respektovat zákaz vidět se s Edith dříve než v jednadvaceti letech. Toto odloučení snášel mladý Ronald velice těžko, a proto věnoval všechnu svou pozornost studiu. Rozvíjel své nadání pro jazyky, studoval latinu, řečtinu, finštinu, francouzštinu, staroněmčinu, staronorštinu, staroangličtinu a gótštinu. 8 V této době si také začal vytvářet vlastní jazyk, který dal později základ jazyku elfů. Filologie se stala Ronaldovým největším koníčkem. Od roku 1911 studoval Ronald klasickou angličtinu. V roce 1914 začala první světová válka a sotva stačil Tolkien dokončit svá studia, připojil se k Důstojnickému výcvikovému sboru. Na počátku roku 1916 byl jmenován signalizačním důstojníkem praporu. Ještě před svým odjezdem na frontu, 22. března 1916, se stihl oženit s Edith. 6 Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s Tolkien.cz: přímou cestou do Ardy [online]. [cit ]. Dostupné z : < 8 Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s. 2. 8

9 Svatba se konala v katolickém kostele ve Warwicku. V letech se manželům Tolkienovým narodily děti John, Michael, Christopher a Priscila června 1916 byl Ronald povolán k Lancashirským střelcům, se kterými se jako druhý nadporučík zúčastnil bitvy u Somme. Válka mu vzala dva dobré přátele ze středoškolských let a zanechala v něm pocit bolestné jistoty smrti. 10 Domů se Tolkien vrátil na konci roku 1917, poté co proležel několik měsíců v nemocnici se zákopovou horečkou. Během této doby se věnoval psaní Knihy ztracených pověstí, prvotní podobě jednoho z jeho nejdůležitějších děl specifikujících život ve Středozemi, Silmarillionu. 11 Po válce získal Tolkien diplom Oxfordské univerzity za studia literatury a lingvistiky a práci na Oxfordském anglickém slovníku. Roku 1920 se stal učitelem anglického jazyka na univerzitě v Leedsu a o čtyři roky později byl jmenován profesorem. V roce 1925 se ale vrátil zpět do Oxfordu, kde působil jako profesor anglosaštiny až do roku Během této doby se Ronald často scházel se svými přáteli v hospůdce Eagle and Child Pub, známé jako Bird and Baby. Společně vytvořili skupinu Inklings (Uhlohryzů), v níž si četli pasáže ze svých nejnovějších prací. 12 Mezi jeho nejbližší přátele patřil například C. S. Lewis (autor cyklu Letopisy Narnie). 13 V roce 1937 vyšlo první vydání knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpět. V roce 1949 se Ronaldovi podařilo dokončit a vydat rozsáhlou trilogii Pán Prstenů. Roku 1945 byl Tolkien zvolen profesorem anglického jazyka, kterým zůstal až do roku 1959, kdy odešel do penze. Podzim svého života věnoval převážně literární a lingvistické činnosti, spolupracoval na překladu Jeruzalémské bible, připravoval k vydání svá starší nepublikovaná díla a psal i práce nové. Roku 1971 zemřela Edith Tolkienová. 2.září 1973, o necelé dva roky později, zemřel John Ronald Reuel Tolkien. Oba jsou pochováni na Wolvercote Cemetery v severním Oxfordu Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s Tolkien.cz: přímou cestou do Ardy [online]. [cit ]. Dostupné z : < 12 Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s. 5. 9

10 1.2 Literární tvorba J. R. R. Tolkien je autorem mnoha vědeckých, převážně lingvistických prací, ale zároveň spisovatelem věnujícím se beletrii, a to hlavně žánru fantasy, pro děti i dospělé. Na počátku třicátých let začal svým dětem vyprávět pohádkové příběhy z bájného prostředí plného tajemných postav. Mnohdy se inspiroval zvyky ze středověkých eposů a nordických ság. 15 V jeho díle se ale také objevují postavy charakterově odpovídající dnešní době. Tolkienovy příběhy odehrávající se na území Středozemě můžeme považovat za pohanské mýty převyprávěné z pohledu věřícího člověka. Chmurný konec pohanských pohádek je zde nahrazen vítězstvím správného nad špatným a zlým, poselstvím víry v dobro. 16 Nápady Tolkien čerpal z dětství stráveného na anglickém venkově, kde jeho rodina žila po návratu z Afriky. Další inspirací mu byly pohádky o dracích, které mu četla matka, a dokonce použil motiv jedné z pohlednic, kterou si odkudsi dovezl. Na ní je vyobrazen starý muž s bílým vousem oblečený v šedém plášti a opřený o balvan pod stromem. 17 Do Tolkienova mládí zasáhla první a do nejproduktivnějšího věku druhá světová válka. Mnoho literárních kritiků i Tolkienových čtenářů se domnívalo, že děj Pána prstenů je obrazem těchto událostí (dokonce se objevovaly takové názory, že prsten je ve skutečnosti jaderná zbraň 18 ). V předmluvě k Pánu prstenů se ale Tolkien velice výrazně distancuje od možnosti vykládat jeho knihy jako alegorii nebo v nich hledat politické narážky. Sděluje svým čtenářům doslova: Mě však byla alegorie ve všech svých projevech srdečně protivná od chvíle, kdy jsem byl dost starý a obezřetný, abych ji rozpoznal. Mám mnohem raději historii, pravou nebo předstíranou, protože ji čtenáři mohou aplikovat různě podle svého myšlení a zkušeností. Myslím, že mnozí si pletou aplikaci a alegorii ; základem první je však čtenářova svoboda, kdežto základem druhé je cílevědomé autorovo řízení. 19 Tak se tedy velký příběh osudového boje dobra a zla stává aplikací autorovy životní zkušenosti, a také volným prostorem pro čtenářovy vlastní prožitky a fantazii. Tolkien chtěl totiž zdůraznit důležitou myšlenku, ve které je 15 PTÁČEK, L. J. R. R. T. Království duše. Tvar. Č. 11 (1994), s Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s ŠRÁMKOVÁ, M. První obyvatel Středozemě J. R. R. Tolkien. Lidové noviny. Roč. 16, č. 46 (2003), s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s TOLKIEN, J. R. R. Společenstvo prstenu. Praha: Mladá fronta, s

11 skutečným přínosem pro člověka jen to, k čemu došel sám, vlastním úsilím a svobodně. 20 Jedinečnost Tolkienova díla vystihuje jeden z příspěvků diskusního internetového fóra: Drazí pisatelé. Nedá mi, abych se také nevyjádřil k literatuře z pera starého pana Tolkiena. Pokud pomineme Hobita a knihy mimo rámec fantasy, které JRRT napsal, zůstávají nám dvě díla - Silmarillion a Pán prstenů (plus Nedokončené příběhy jako doplněk k LotR 21 ). Pokud jste je přečetli, museli jste si všimnout, že tyto knihy nemají ve fantasy literatuře obdoby. Propracovanost světa, ve kterém se příběhy odehrávají, je naprosto úžasná, nevím, jestli lze vůbec najít dílo, které by se k tomuto připodobnilo. Dále je tady literární styl, který jednoznačně převyšuje autory zejména "moderní fantasy", kteří si našli zalíbení v holých větách a neustále se opakujících klišé. V "nových" knihách se nám autor snaží ukázat dostatek fantazie v tom, že nás zahrne nepřeberným množstvím jmen postav a míst, ve kterých se bez kontextu dost těžko orientuje. Tato jména (narozdíl od jmen a názvů JRRT) nemají žádný smysl a při jejich tvorbě spoléhá autor opravdu jen na svoji fantasii, proste dělá to tak, aby to znělo dobře. Tolkienova propracovanost jazykových systémů nám neustále nabízí i ve spleti jmen a míst možnost, jak alespoň hrubě nalézt ve slově jeho význam a částečně si ho "přeložit" do známého jazyka. Další věcí je to, že novodobá fantasy vrhá proti putujícímu dobrodruhovi stovky příšer, monster a nepřátel, které přesně definuje a nedává tak prostor obraznosti čtenáře, aby si svět dotvářel podle svých představ. Všimli jste si někdy, že Tolkien vystačil se skřety, obry, balrogy a draky? Není to nedostatkem fantazie, ale právě naopak ostatní nechává autor na čtenáři, aby si ve své hlavě vysnil ten velký svět do posledních detailů. Poslední věcí je tzv. smutná a depresivní atmosféra, o které píšete. Zejména Silmarillion je psán v duchu temných událostí. Není to tím, že by měl u čtenáře vzbuzovat strach nebo temnou náladu, naopak, ukazuje na věci zlé, které musí být, aby pak přišly věci dobré. V mnoha aspektech nám to autor říká přímo v textu například tím, že mluví o Morgothovi jako o tom, kdo svým strašným chladem vytvořil krásná díla mrazu a z žáru svých podzemních kováren vytvořil oblaka. A to dohromady jen přispívá ke slávě celku, protože nic není bez vůle toho, kdo jej stvořil PRIMUSOVÁ, H. Poznaná nutnost opravdu není svoboda: Zamyšlení nad Tolkienovým Pánem prstenů. Zlatý máj. Roč. 35, č. 6 (1991), s Zkratka anglického názvu trilogie Pán prstenů Lord of the Ring. 22 Fantasy Planet [online]. Příspěvek v diskusním fóru - Shakinka. [cit ]. Dostupné z : < 11

12 1.2.1 Hobit aneb cesta tam a zase zpět Jak a kdy vznikla první myšlenka Hobita Tolkien popisuje přesně, bylo to v jeho pracovně, když opravoval písemné práce. Jeden z uchazečů naštěstí nechal jednu stránku nepopsanou (což je pro zkoušejícího to nejlepší, co ho může potkat) a já na ni napsal:,v jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. V mé mysli se příběh vždycky rodí ze jmen. A tak mě po chvíli napadlo, že bych měl zjistit, co byli hobiti zač. Ale to je jen začátek. 23 Tolkien brzy poznal, že hobiti jsou mu více podobní, než čekal. Sám o sobě později prohlásil, že je vlastně takový přerostlý hobit. Rád se totiž staral o svou zahradu, neustále měl u sebe svou dýmku, rád dobře jedl, nosil vesty, sbíral houby. 24 Naopak nerad cestoval, právě tak, jako hobit Biblo Pytlík, který se musel ve společnosti třinácti trpaslíků a kouzelníka Gandalfa vydat na dlouhou a nebezpečnou cestu za trpasličím pokladem. Během této pouti čtenář společně s hrdiny poznává Středozemi a její více či méně lidem podobné obyvatele. Původně byl Hobit určen dětem. Tolkien nikdy nepřipustil, aby tato kniha příliš zvážněla nebo dokonce získala dospělý tón. Držel se svého původního záměru pobavit vlastní a snad i ostatní děti. Ale Hobit si brzy našel cestu i k dospělým čtenářům. A byli to hlavně oni, kdo se dožadoval pokračování Bilbova napínavého příběhu plného nebezpečí, magie a prostoru pro vlastní fantazii. Síla Tolkienova literárního projevu je v opravdovosti: autor žije a plně se ztotožňuje se svým fiktivním světem a svou vírou infikuje i čtenáře Trilogie Pán Prstenů Prvořadou motivací byla vypravěčova touha vyzkoušet síly na opravdu dlouhém příběhu, který by udržel pozornost čtenářů, pobavil, potěšil a někdy snad i vzrušil nebo hluboce pohnul, 26 napsal J. R. R. Tolkien v autobiografickém úvodu ke své trilogii Pán Prstenů. Hobit je jakýmsi prvním pozváním do světa Středozemě a příběhu Pána Prstenů. Na pozadí Bilbova neuvěřitelného dobrodružství se pomalu rozvíjí druhá, nejprve jakoby nedůležitá dějová linie jejímž hlavním tématem je Prsten. 23 CARPENTER, H. J. R. R. Tolkien: Životopis. Praha: Mladá fronta, s ZVELEBIL, J. J. R. R. Tolkien. Reflex. Č. 35 (1993), s CARPENTER, H. J. R. R. Tolkien: Životopis. Praha: Mladá fronta, s TOLKIEN, J. R. R. Společenstvo prstenu. Praha: Mladá fronta, s

13 Pán Prstenů, příběh Bilbova synovce Froda a jeho přátel, líčí cestu Prstenu s mocí ovládat celý svět, a těch, kteří s ním přišli do styku ve velké Válce o Prsten. Pán Prstenů je rozdělen do tří na sebe navazujících knih: Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále. Vypráví o boji zla a dobra, o pouti skupinky odvážných doprovázejících Toho, jenž nese Prsten do centra nepřátelského území. Pokračuje Cesta, která čtenáře zavádí spolu se Společenstvem Prstenu přes podzemní říši Morii, elfí Lothlórien a Mrtvé močály až k branám Mordou, říše zla. Děj vrcholí bitvou na pláních Gondoru a v mordorském předbraní a splněním úkolu nositele Prstenu, Froda Pytlíka. 27 Trilogie Pán Prstenů vypráví o přátelství, zradě, lásce, nenávisti, pomoci, chamtivosti, touze a vůli. Je to mýtický příběh zdůrazňující mnoho nadčasových morálních hodnot. Než byl po mnoha opravách a revizích Pán Prstenů kompletně vydán, uplynulo dvanáct let. Důvodem tak dlouhé doby byla druhá světová válka, Tolkienovy četné akademické povinnosti, ale především jeho obrovská pečlivost, s jakou propracovával podobu Středozemě. 28 Tolkien kreslil mapy, vyráběl listiny a rukopisy z její bájné minulosti, v jazycích, které si sám vymyslel vytvářel poezii, skládal písně a hrdinské eposy (viz příloha č.1). Vydání této knihy bylo v oblasti fantastické literatury považováno za událost století. Záhy byla kniha přeložena do desítek jazyků a ohlas a sláva, kterou svému autorovi přinesla, je mnohdy označován za hraničící s kultem. Do českého jazyka trilogii i jí předcházejí knihu Hobit a Tolkienův životopis přeložila paní Stanislava Pošustová, knihy byly vydány nakladatelstvím Mladá fronta Další díla Mezi další Tolkienova díla patří dvě knihy vysvětlující a popisující stvoření Středozemě a její mytologii, vznik prvních živých tvorů, uvádí do historického, geografického a národnostního kontextu tohoto magického světa v dobách předcházejících velkým příběhům Pána Prstenů. Jsou to Nedokončené příběhy a Silmarillion. Právě Silmarillion dává dílu nečekaný rozměr. Dokazuje, že Pán prstenů, sám o sobě dostatečně monumentální, je jen částí díla podstatně rozsáhlejšího a velkolepějšího. 29 Kniha Příběhy z Pohádkové říše sice nenavazuje na Středozem, ale její jednotlivé pohádky jsou plné dobra, magična a podnětů pro fantasii. Některé z nich, jako například 27 SAVICKÝ, N. Příspěvek k hobitovství dneška aneb Návrat krále. Nové knihy. Č (1992). 28 FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s

14 Nimralův list, Kovář z Velké Lesné nebo Farmář Giles z Hamu, se staly literární předlohou mnoha divadelním inscenacím (i když nejčastěji bývá na jevišti ztvárňován právě příběh pohodlného hobita Bilba 30 ). Pod názvem Dobrodružství Toma Bombadila byla vydána Tolkienova drobná díla, verše a přednášky z dob studií na střední škole. K dalším Tolkienovým knihám patří Tulák Rover, Dopisy Děda Mráze a nebo rozsáhlá sbírka básní, kterou Tolkien sám ilustroval. Právě kniha Tulák Rover je považována za jedno z jeho nejrannějších děl. Příběh vznikl za velice zajímavých okolností. V létě roku 1925 během procházky po mořské pláži ztratil Tolkienův syn Michael svou oblíbenou hračku, černobílého pejska. Když nebyla přes všechny snahy nalezena, začal Tolkien, aby utěšil svého syna, vymýšlet fantastický příběh plný neuvěřitelných dobrodružství psa Rovera, jenž byl zlým kouzelníkem proměněn v hračku a nakonec i ztracen svým majitelem. 31 Tolkien je autorem mnoha odborných statí, esejů a rozsáhlých vědeckých prací zejména z oblasti lingvistiky, anglikanistiky. Dílo, jenž vypovídá o Tolkienově vztahu k pohádkám a fantasii vůbec, kde si klade základní otázky o původu a povaze tohoto žánru, je esej O pohádkách. Tolkien v jeho úvodu píše: Říše pohádek, která leží daleko a hluboko je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všeliká zvířata a ptáky, bezbřehé moře a nespočetně hvězd, krásu, jenž očarovává, na každém kroku nebezpečí, radost i smutek. 32 Po Tolkienově smrti se stal strážcem jeho díla syn Christopher. Postupně vydal další otcovy spisy a nakonec připravil k publikaci Silmarillion (1977), na kterém Tolkien pracoval téměř celý život Středozemě Na Tolkienových dílech čtenáře často nejvíce fascinuje rozpracovanost autorových představ bájné Středozemě a jejích obyvatel. Expozice díla, charakteristika doby, krajů, neskutečných bytostí a jejich zvyků, zálib a dovedností, dobrých i špatných vlastností, představuje výsledek dlouholetého promýšlení. 34 Právě tato podrobnost a přesvědčivost zcela uvolňuje proud čtenářových představ. 30 Tolkien John Ronald Reuel. Uloženo v Mahenově knihovně (strojopis). s Tamtéž, s TOLKIEN, J. R. R. Pohádky. Praha: Winston Smith, s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s PRIMUSOVÁ, H. Poznaná nutnost opravdu není svoboda: Zamyšlení nad Tolkienovým Pánem prstenů. Zlatý máj. Roč. 35, č. 6 (1991), s

15 Když Tolkien vydal Hobita, uvědomoval si, že to je pouze hrubá představa světa, do něhož hodlá zasadit svůj velký příběh o zhoubné moci, podléhání a boje s ní. Autor chtěl poznat svůj fiktivní svět alespoň tak dobře, jako zná každý jiný spisovatel ten náš, když začíná psát. 35 Brzy ale zjistil, že nebude nikdy hotov. Středozem by vždy mohla zavádět k alegorii, kterou Tolkien ve svých dílech popíral. Možná právě proto chtěl autor své čtenáře přesvědčit o životaschopnosti této mýtické země podrobným líčením souvislostí, zákonitostí, příčin a důsledků jejího vzniku a života. Rasy a národy Středozem je prostorem, v němž vedle sebe žijí rozličné národy a bytosti. Nejvýš Tolkien staví elfy, kteří jsou známí ze severských mytologií, nicméně nechal se inspirovat i pojetím elfů ze staré irské literatury. Elfové v Silmarillionu a v Pánu prstenů jsou však především jeho výtvorem, 36 stejně jako trpaslíci, enti, hobiti a další. Většina z těchto národů se stala předlohou a inspirací mnoha dalších spisovatelů fantasy literatury a Tolkien tím fakticky položil základy současné moderní podoby tohoto žánru. Dnes by se nikdo neopovážil psát o elfích hornících nebo trpasličích lučištnících. 37 Nám, obyčejným lidem tohoto světa, jsou z národů Středozemě mnohem bližší hobiti než lidé. Hobiti nemilují dobrodružství a mají dost svých starostí na to, aby je zajímaly veliké problémy velikých lidí. Ale Tolkienův malý národ pochopil, že nikdo není tak malý, aby nemohl zasáhnout do běhu světa a že nikdo není tak malý, aby se mohl vyhnou zodpovědnosti. Jsou to dvě strany jedné mince, v naší době často opomíjené. Hobiti jsou velmi pozoruhodné bytosti, přes svou zdánlivou fyzickou slabost v sobě mají zvláštní odolnost vůči zlu, zjevně netouží po moci a prostého štěstí si cení víc než hromad pokladů. Právě proto se s nimi zřejmě identifikuje největší část Tolkienových čtenářů. Výjimkou potvrzující pravidlo je Glum, hobit, který se kdysi dávno zločinem zmocnil ztraceného Prstenu a ukrýval se s ním hluboko v podzemí. Získal sice dlouhověkost, svou délkou mnohonásobně převyšující trpaslíky, ale zároveň 35 PRIMUSOVÁ, H. Poznaná nutnost opravdu není svoboda: Zamyšlení nad Tolkienovým Pánem prstenů. Zlatý máj. Roč. 35, č. 6 (1991), s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s Tolkien.cz: přímou cestou do Ardy [online]. [cit ]. Dostupné z : < >. 15

16 přestal být hobitem ( ) a proměnil se postupně ve stvůru zcela ovládanou zlem, protože Prsten mění povahu svého nositele. 38 Tolkienovi trpaslíci jsou sveřepí bojovníci. Jsou nesmírně hrdí na svůj rod a na své kovářské umění. Bývají chamtiví, tvrdohlaví, samotářští, popudliví a náladoví, někdy nepřátelští vůči elfům. Trpaslíci se skvěle vyznají v dobývání rud a v boji. Jsou neústupní a za všech okolností věrní svému slovu. Narozdíl od severských bájí, v nichž mají podobu malých lesních skřítků, učinil Tolkien z elfů vznešené bytosti. Žijí několikanásobně déle než lidé, neumírají na nemoci, pouze v boji nebo zármutkem. 39 Vysocí a štíhlí elfové žijí nejčastěji v lesích, jsou skvělými lučištníky a mají výborný zrak. Výrazný je také jejich smysl pro umění, hudbu a poezii. Pro skřety Tolkien použil výraz ork a je zřejmé, že toto slovo nemuselo být vůbec překládáno (stejně jako slova hobit nebo elf ). 40 Skřeta si totiž většinou představíme jako nějakého zakrslého tvora, zatímco Tolkienovi orkové jsou mohutní a vysocí. Většinou nejsou obdařeni výraznou inteligencí, zato jsou velice krutí a silní. Zvláštní spojitost mají s elfy, původně totiž pochází z jejich rodu. Jazyky a písmo I když tak dějově nabyté vyprávění Pána prstenů na první pohled nepůsobí, jeden ze základů, na kterém Tolkien svůj svět vystavěl, je lingvistický. Tolkien byl už od mládí fascinován jazykem, hlavně jazyky severní Evropy, moderními i starověkými. Tato jeho záliba ho provázela na studiích a stala se i jeho největším koníčkem. Postupem času dospěl Tolkien tak daleko, že začal vymýšlet a vytvářet jazyky vlastní. Za války prošel tyfovými lazarety, kde si v hlavě skládal první znaky elfské gramatiky. 41 Právě jazyky jsou tedy jednou ze specifik Středozemě, které přispívají k jejímu ohromujícímu propracování. Existence reálného, ale přitom tak originálního jazyka s vlastní gramatikou a písmem přitahuje mnoho lidí. Tolkien vymyslel nejen jazyky, jimiž mluvily různé národy Středozemě, ale také historii jejich původu. K nejoblíbenějším jazykům patří ten elfský. Elfové se dávno ve Starých časech rozdělili ve dvě hlavní větve, Západní elfy (Eldar) a Východní elfy. 38 HLAVATÝ, P. Vnitřní a vnější svět: Nápady k dílu J. R. R. Tolkiena. Telegraf MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s Tamtéž, s ŠRÁMKOVÁ, M. První obyvatel Středozemě J. R. R. Tolkien. Lidové noviny. Roč. 16, č. 46 (2003), s

17 Z eldarských jazyků se vyskytují dva: Vznešená elfština - quenijština a Šedá elfština - sindarština. O skřetech se říká, že neměli žádnou vlastní řeč, a tak přebírali slova ze všech ostatních jazyků a přetvářeli si je podle svých potřeb. Saruman pro své stoupence vymyslel černou řeč, jejíž část se také promítla do řeči skřetů. Obecná řeč Středozemě v dobách dějů Pána prstenů se nazývá západština. Existuje ještě mnoho dalších jazyků, jako například entština, valarin nebo númenorejština. 42 V dobách Války o prsten se ve Středozemi používaly dva základní typy písma, tengwar a certar (viz příloha č.2). Další specifické znaky V Tolkienově světě je specifické i vnímání času. Jeho pojetí je značně odlišné u všech Středozemských bytostí. Už v Hobitovi si můžeme všimnout výrazných rozdílů v délce života. Lidé ze Středozemě žijí téměř stejně dlouho, jako my v současnosti, ale hobiti žijí dvakrát déle, trpaslíci mnohonásobně déle a elfové se svou nesmrtelností tvoří zcela zvláštní skupinu. 43 Dochází tak nevyhnutelně k situacím, kdy skupina trpaslíků přijíždí na místo pradávných bojů, které zažili na vlastní kůži, ale lidé si o nich vyprávějí už po generace legendy. Věčná přítomnost zla a neustálý boj proti němu výrazně spojuje Tolkienův svět s naší realitou. Nositelé zla mnohdy dostanou příležitost k nápravě, ale k dobru se nikdy neobrátí, stejně jako jimi vytvořené bytosti, jako například draci, skřeti, skalní obři a vrrci. 44 Absolutnímu zlu ve Středozemi chybí jedna důležitá vlastnost. Má omezenou představivost dokáže si představit zase jenom zlo, zatímco představivost dobra je neomezená. 45 Dobro zde ale, na rozdíl od zla, neexistuje v absolutně čisté podobě a vždy ho doprovází množství drobných selhání a chyb. Dalším výrazným znakem, který se projevuje v životě Středozemě, ale i v našem světě, je věčné pokušení. Touha po moci, vládě a majetku vede k opakovaným válkám. Největšímu pokušení jsou vystaveni ti nejvýše postavení: lidé, čarodějové a elfové. Jejich pád má veliké následky na život všech obyvatel. 46 Naproti tomu, každé překonání takového pokušení zdokonaluje a otevírá nové cesty myšlení a vnímání. 42 Tolkien.cz: přímou cestou do Ardy [online]. [cit ]. Dostupné z : < >. 43 HLAVATÝ, P. Vnitřní a vnější svět: Nápady k dílu J. R. R. Tolkiena. Telegraf Tamtéž. 45 FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s HLAVATÝ, P. Vnitřní a vnější svět: Nápady k dílu J. R. R. Tolkiena. Telegraf

18 2. Vlivy Tolkienova díla V šedesátých letech dvacátého století strhlo Tolkienovo zdánlivě pouze pohádkové vyprávění z vymyšlené země revoltující mládež západního světa, toužící mimo jiné také po právu na volbu vlastní cesty, svého způsobu života., mládež neochotnou smířit se s poznanou nutností diktovanou okolím. 47 Hlavně se jednalo o květinové děti, ti vzali Tolkiena a jeho svět za své, na universitách vyvěšovali nápisy Gandallf for President 48 a nosili trička s mottem Frodo žije! 49. Beatles chtěli podle knihy Pán prstenů natočit film, ale Tolkien, vyděšený rychle vzniklou mánií kolem svých knih, jim povolení k natáčení nedal. 50 Jeho svět se stal také inspirací ve světě hudby 51. Motivy Pána prstenů můžeme citelně zaznamenat v tvorbě Joni Mitchellové, Enyi nebo třeba Led Zeppelin. 52 Silný vliv Středozemě zaznamenala i sféra výtvarná a literární. Mezi české umělce vycházející z Tolkienovy tvorby patří například výtvarník František Skála a Martin Frinda, hudebník Pavel Richter, Jim Čert nebo Jan Hrubý a skupina Kukulín. 53 Hobit byl vydán v českém jazyce v šedesátých letech dvacátého století, překlad Pána prstenů vyšel v samizdatu, ale na oficiální vydání si museli čtenáři počkat až do roku 1990 (přestože překlad byl hotov již o deset let dříve 54 ), neboť boj proti říši zla, Mordou, mohl čtenářům ledacos připomínat. Navíc komunistickému kulturnímu dozoru vadily zeměpisné reálie, kde bylo všechno dobro umístěno na západ, zatímco Mordor se nacházel na východě. 55 I přes to, nebo právě proto, se mezi zájemci o Tolkienovo dílo šířily různé přepisy, překlady a části díla v anglickém jazyce. Už před rokem 1989 měli fanoušci Tolkienova díla v České republice silnou základnu a po převratu se jejich počet ještě rozrostl. Nejen, že byla vydána Tolkienova díla v českém jazyce, skupinky mladých lidí založily v Praze a v Brně společenství, do kterých vstupovaly stovky zájemců o jakoukoliv novou informaci o Středozemi, 47 PRIMUSOVÁ, H. Poznaná nutnost opravdu není svoboda: Zamyšlení nad Tolkienovým Pánem prstenů. Zlatý máj. Roč. 35, č. 6 (1991), s ŠRÁMKOVÁ, M. První obyvatel Středozemě J. R. R. Tolkien. Lidové noviny. Roč. 16, č. 46 (2003), s FANTYS, P. Středozemě. Reflex. Roč. 14, č. 37 (září 2003), s ŠRÁMKOVÁ, M. První obyvatel Středozemě J. R. R. Tolkien. Lidové noviny. Roč. 16, č. 46 (2003), s The Tolkien music list [online] a Old Forest Sounds [online]. [cit ]. Dostupné z : < < 52 DIESTER, R. Pán prstenů. Reflex. Roč. 13, č. 2 (leden 2002), s ZVELEBIL, J. J. R. R. Tolkien. Reflex. Č. 35 (1993), s MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s Tamtéž. 18

19 jazycích elfů a trpaslíků, o bojové strategie aj. Zasvěcení čtenáři začali v Tolkienově díle hledat různé skryté významy a narážky, hledat stopy vlivu severských ság i keltských a germánských mýtů. Tito lidé se začali scházet při příležitostech oslav a klubových setkání a začali spolu trávit svůj volný čas. Pán prstenů se stal kultovní knihou. Současná situace kolem fenoménu Pána prstenů je z velké míry ovlivněna faktem, že byla tato trilogie zfilmována. 56 Z fenoménu knihy Pán prstenů se tak částečně stal fenomén Hollywoodu (tak jak jsme to již mnohokrát zažili, například s hexalogií Hvězdné války nebo filmy o Harrym Potterovi). Po uvedení prvního dílu trilogie do kin zaznamenaly obě dvě hlavní tolkienovské společnosti výrazný nárůst členů a zájemců o podrobnější informace, něž jsou ty, které poskytuje film. A to nejen o Středozemi a panu Tolkienovi, ale také o průběhu natáčení, o hercích, speciálních efektech a rekvizitách. Za účelem diskuse na tato témata bylo vytvořeno velké množství specializovaných diskusních fór a chatů na internetu. Od premiéry Návratu krále, třetí a poslední části Pána prstenů, uběhly více než dva roky. Hollywoodský fenomén Pána prstenů pozvolna ustoupil dalším celovečerním filmům. Tolkienovské společnosti sice zaznamenávají oslabení v členské základně, ale zároveň zklidnění situace kolem J. R. R. Tolkiena, které považují za příjemné. Nesmím opomenout, že se žánr fantasy, v čele s dílem J. R. R. Tolkiena, stal skvělým obchodním artiklem. Jeho tématem se inspirovali výrobci různých deskových a počítačových her, sběratelských karet i reklamních předmětů pro fankluby. Americké vydavatelství I.C.E. ve spolupráci s Tolkien Entertaiment dosáhlo mimořádného obchodního úspěchu, když uvedlo na trh hry na hrdiny ze světa Středozemě. To bylo na počátku devadesátých let. Od té doby se zvýšila poptávka po všem, co nese značku Middle-Earth (Středozemě) Režisérem všech tří dílů Pána prstenů je Novozélanďan Peter Jackson. Narodil se roku 1961 v městečku Pukerua Bay. Než zfilmoval Tolkienovu trilogii, byl známý jako režisér takzvaných splatter komedií morbidních parodií na jakékoliv téma (Vesmírní kanibalové, Živí mrtví). Obdržel několik cen z festivalu v Cannes a festivalů fantastických filmů. Inspirací pro zfilmování Pána prstenů mu byla jeho manželka, scenáristka Frances Walshová, která je skalní obdivovatelkou Tolkienova díla. VIEWEGHOVÁ, Š. Peter Jackson: Tolkienova trilogie byla pro režiséra zlomová. Instinkt: společenský magazín. Roč. 3, č. 3 (leden 2004), s SLÁDEK, P. Hrdinové bez odvahy. Magazín Lidových novin. Č. 48 (1997), s

20 2.1 Vliv na trávení volného času Dříve, než se budu věnovat konkrétním formám vlivu fenoménu Pán Prstenu a Tolkienova díla na způsoby trávení volného času dětí, mládeže i dospělých, je nezbytné tento pojem vymezit. Obecně můžeme říci, že volný čas je ta část dne, kterou člověk netráví povinným vzděláváním se, zaměstnáním, kdy je osvobozen od dalších společenských povinností a rodinných i osobních závazků. V takovéto době si může sám vybrat z činností, které mu přinášejí radost, užitek nebo odpočinek. Definovat tento pojem je ale velice složité. Kdyby měl volný čas splňovat všechny výše uvedené podmínky, byl by velice vzácný. Nemohli bychom do něho zahrnout individuální vzdělávání se, doučování ani volnočasové aktivity, jako například kroužky, u kterých je stanovena pravidelná docházka a pravidla hry. Proto zde uvádím vybrané definice volného času, jak jej pojímají někteří odborníci: o Volný čas je možno chápat jako opak doby nutné práce a činností a doby nutné k reprodukci sil. Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění. 58 o Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jenž vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností to je tzv. zbytková, reziduální teorie ( ). Přesnější a úplnější je však jeho charakteristika jako činnosti, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení. 59 Funkce volného času prošly mnoha proměnami v souvislosti s filozofickým, kulturním a politickým vývojem v jednotlivých dějinných etapách vývoje lidstva. Způsob trávení volného času má vliv na rozvoj vlastností jedince. Vyplývá z něho, zda přinese volný čas jednotlivci i společnosti užitek, či nikoliv. 60 Za vhodně zvolenou náplň volného času je považována taková činnost nebo kombinace činností, která spojuje funkci odpočinkovou, zábavnou a rozvojovou. Špatně zvolená nebo zorganizovaná náplň může mít negativní vliv na rozvoj morálních vlastností jedince. 58 PÁVKOVÁ, J., et al. Pedagogika volného času. Praha: Portál, s HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, s HRADEČNÁ, M., et al. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha: Karolinum, s

21 Stejně jako funkce volného času se s vývojem společnosti měnil i způsob jeho trávení. V současné době je volnočasová nabídka velice pestrá a stále se vyvíjí a rozšiřuje. Jednou z inspirací pro rekreační, edukační a tvořivé činnosti je i dílo pana J. R. R. Tolkiena, hlavně známá trilogie Pán Prstenů. Některá volnočasová centra otevírají stejnojmenné kroužky nabízející Drsnější zálesáctví, terénní, pátrací a bojové hry 61 a pro hráče karetní hry Kanasta byla vydána speciální edice karet s motivy hlavních postav z filmové podoby tohoto díla. Knihy Pán prstenů a Hobit, aneb cesta tam a zase zpět bývají i častým námětem pro letní celotáborové hry. 62 V následujících dvou kapitolách se zabývám dalšími formami trávení volného času inspirovanými Tolkienovou tvorbou. Tyto možnosti dělím do dvou kategorií, a to na hry zřejmé a na hry skryté. Mezi zřejmé hry řadím hry počítačové (a hry pro Plystation), hry karetní, hry imaginárně strategické (RPG), strategické a hry bojové reálné (LARP). Hráči těchto her se scházejí se společným cílem zahrát si. Za skryté považuji takové hry, kdy se hráči scházejí proto, že mají společný zájem četbu, cizí jazyky, hudbu (vše je ovlivněno dílem J. R. R. Tolkiena a magickým světem Středozemě) a přitom vstupují do role a společně tak tvoří fungující herní celek. Mezi skryté hry řadím různá setkání při příležitosti oslav významných dnů Středozemě, odborné přednášky, hudební večery v klubovně atd Hry zřejmé Aktivity patřící do této kategorie jsou převážně běžné typy her, jako například deskové hry a herní karty. Patří sem ale také dvě formy her využívající ve větší míře než ty ostatní hráčovu fantasii, vlastní tvořivost a nabízejí mu prostor pro vlastní jednání. Jsou to takzvané RPG a LARPy, jejichž podstatu vysvětlím později. Mezi nejúspěšnější deskové hry inspirované příběhy Hobita a Pána prstenů patří hra s názvem Hobit. 63 Děj se odehrává na mapě severozápadní Středozemě téměř přesně ve shodě s dějem knihy. Dalšími hrami jsou War of the Ring (Válka o prsten) 64, Pán prstenů, Pán prstenů duel, Cesta prstenu nebo Bitva na polích Pelennoru, založené na ději Pána prstenů. K deskovým hrám můžeme také zařadit strategické stolní 61 Dům dětí a mládeže Hrádek Třebíč [online]. Nabídka kroužků pro školní rok 2005/2006. [cit ]. Dostupné z : < 62 Letní tábor Hoštejn 2005 [online] a Celotáborová hra Pán prstenů [online]. [cit ]. Dostupné z: < < 63 SLÁDEK, P. Hrdinové bez odvahy. Magazín Lidových novin. Č. 48 (1997), s Současná cena této deskové hry se pohybuje od 2300,- do 2500,-Kč. Ostatní deskové hry stojí od jednoho do dvou tisíc korun. 21

22 hry s miniaturami. Podstatnou součástí těchto her je prvek modelářství, miniatury herních postav se totiž prodávají nesložené a nenabarvené, a tak si je může každý hráč dotvořit podle svých představ. Další herní sférou ovlivněnou magickou Středozemí jsou hry počítačové. Velmi oblíbenou hrou je Pán Prstenů: Dvě věže i její pokračování Návrat Krále nebo Boj o Středozemi I. a II. Tyto hry patří do kategorie bojových a strategických her a pohybují se ve stejné cenové kategorii jako hry deskové. V polovině 90. let se objevily dnes již značně rozšířené online hry, ve kterých se mohou hráči zastoupení kreslenou postavičkou setkávat a společně bojovat proti skřetům, nebo proti sobě navzájem, získávat dovednosti, kouzelné předměty, slávu i bohatství. 65 Jendu z online her pro jednotlivce naleznete na webové stránce Superhry - online hry zdarma na adrese < V 90. letech získaly velikou popularitu takzvané sběratelské karetní hry. Jde o spojení světa fantasy s již dříve oblíbenými kartičkami hokejových nebo fotbalových hvězd. 66 Na rozdíl od těch sportovních tu však nejde jen o sbírání, s kartami lze hrát. Jednotlivé karty totiž mají svou hodnotu a schopnosti podle kterých hráči volí nejlepší strategii. Ceny karet v zakoupené sadě odpovídají jejich množství a hodnotě. Například jedenáct náhodných karet stojí 40,- Kč, šedesát základních herních karet 345,- Kč. Každá hra nabízí kolem dvou až tří set různých karet Všechny výše uvedené hry jsou obvykle velice zdařile graficky zpracované. Obrázky z počítačových her, vybrané herní karty a fotografie deskových her naleznete v audiovizuální příloze. Po vzniku žánru fantasy nestačilo mnohým lidem o tomto světě jen číst, chtěli se sami stát hrdiny zažívajícími velká dobrodružství. Proto na sebe dlouho nedaly čekat hry, označované zkratkou RPG hry na hrdiny. Volný překlad vychází z plného anglického názvu Role-playing games a doslovně bychom mohli tyto aktivity pojmenovat hry na hraní rolí, rolové hraní her. RPG vznikly v roce Tehdy dva mladí Američané, Dave Arneson a Garry Gygax, upravili pravidla strategických deskových her. Svůj výtvor nazvali Dungeons and Dragons (jeskyní bludiště a draci). Oba patřili mezi vyznavače fantastické literatury, kteří chtějí uniknout z reálného světa do magických končin, kde rozhoduje statečnost, čisté úmysly a nadpřirozené schopnosti. Proto vymysleli systém, jehož prostřednictvím se hráč může naplno vžít 65 MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s Tamtéž, s

23 do zvolené role člověka, elfa nebo kouzelníka, přijmout jeho povahu a dovednosti a s jejich pomocí pak probloudit imaginárním labyrintem až k pomyslnému cíli, jímž bývá nalezení pokladu nebo dopadení protivníka. 67 Jak už z názvu vyplývá, hráči v rámci hry nepředstavují sami sebe, ale hrají v roli, kterou si sami na začátku hry zvolili. Hra na hrdiny je aktivitou skupinovou, obvykle hraje pět až deset hráčů z nichž jeden hru řídí. Protože zvolené postavy žijí v jiném světě než my i hra se odehrává mimo naši realitu, v celistvém, hráči společně sdíleném světě tvořeném jejich představivostí. Každá hra má svá určená pravidla, která jsou popsána v herních sešitech a její průběh je ovlivňován kostkami a vedoucím, pánem hry. Zvláštním prvkem RPG her je možnost zdokonalování postav (čím víc zámků postava zloděje vypáčí, tím se stává zručnější, čím víc mág kouzlí, tím složitější magii umí použít). Tolkienovým světem se inspirovala hráčsky jednoduchá hra na hrdiny Hobit i náročnější Pán prstenů. Herní sešity k těmto hrám vydává americké vydavatelství I.C.E., které vydalo dalších pět návodů nabízejících několik různých variant her na hrdiny ve Středozemi. 68 V české republice existuje několik klubů sdružujících hráče RPG, například klub Hexaedr 69, ke kterému se hlásí téměř 300 hráčů. 70 Hry na hrdiny se odehrávají doma, na papíře a v diskusích, a to brzy přestalo některým hráčům stačit. Chtěli fiktivní situace z RPG zažít na vlastní kůži. Tak vznikly hry typu LARP Live Action Role Playing, pro něž je často používán český výraz dřevárny, protože se při nich používají dřevěné zbraně. Podstata těchto her vychází z doslovného překladu. Live můžeme přeložit jako žít, živoucí, prožívat. Action znamená čin, jednání, akci, ale také utkání, bojovou akci. Anglické slovo role je překládáno jako herecká úloha nebo role, funkce a postavení, a playing znamená hraní, hrající. Souhrnně tedy můžeme říct, že LARPy jsou hry v rolích na živo. Nejčastěji se jedná o víkendová setkání lidí se společným zájmem ve fantastické a historické literatuře nebo filmech, výjimkou ale nejsou ani LARPy týdenní, měsíční nebo dokonce celoroční 71. Tato forma her má přesně určená pravidla zajišťující bezpečnost hráčů, dobovou atmosféru prostředí, úspěšný průběh hry a ochranu místa, kde se LARP pořádá. Každý z hráčů si vybere roli (nebo je mu přidělena) v předem známém příběhu (témata LARPů se nejčastěji inspirují různými díly fantasy literatury a starými mýty 67 MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s SLÁDEK, P. Hrdinové bez odvahy. Magazín Lidových novin. Č. 48 (1997), s Hexaedr [online]. [cit ]. Dostupné z: < 70 MANDYS, P. Co všechno způsobil jeden prsten. Týden. Č (2001), s Asociace Fantasy [online]. Aktuální přehled akcí. [cit ]. Dostupné z: < 23

24 a pověstmi). Poté jsou obvykle rozděleni do skupin (družin, výprav) bojující za dobrou nebo zlou stranu. V mnoha dřevárnách mohou hráči vstupovat i do nebojových rolí, například sedláků, řemeslníků nebo krčmářů, ve kterých vykonávají reálnou pracovní činnost vyrábí šperky, sečou trávu stejně jako bojovníci. V boji jsou nejčastěji používány dřevěné zbraně pro jejichž výrobu a rozměry jsou stanovena přesná pravidla a jejichž bezpečnost je před každým LARPem kontrolována. Podmínkou je také dobový kostým. Takto popisuje průběh LARPů organizátor Královské akademie hrdinství: Víte, co jsou to Dřevárny? Je to druh dobrodružných her v přírodě, kdy desítky a stovky mladých nadšenců v efektních kostýmech a se zbraní v ruce hrají nejrůznější fantazy dobrodružství, bojují ve velkých bitvách, překonávají nebezpečí, studují magii, zachraňují krásné princezny, poráží draky a démony a zachraňují (nebo naopak dobývají) svět. 72 Hráči často rozlišují LARPy a bitvy. V obou případech jde o hraní na živo, ale v bitvách, které jsou zpravidla určeny pro mnohem více hráčů než LARPy, je míra vstoupení do role nižší. Dřeváren se může účastnit padesát, ale i pět set hráčů, proto je nezbytně nutné dobré organizační zabezpečení celé akce. Aktivity označované jako "hry v přírodě" nejsou přímo upraveny v žádném právním předpise, proto nepodléhají ohlašovací povinnosti. Na LARPy je ale také možné nahlížet jako na shromažďování, které upravuje zákon 84/1990 Sb. 73 V takovém případě by měla být akce oznámena obecnímu úřadu. Organizátoři také musí zajistit souhlas majitele pozemku, dohodu se státním podnikem Lesy České republiky a Mysliveckým sdružením. Další oblastí zabezpečení (zvláště u dlouhodobějších LARPů) je zajištění pitné vody a toalet v souladu s vyhláškou příslušné krajské hygienické stanice. Od roku 1992 se pravidelně jednou ročně koná dřevárna Pán Prstenů 74, kterou pořádá Společnost přátel díla pana J. R. R. Tolkiena ve spolupráci s Asociací Fantasy 75. Akce je určena pro osm set hráčů, kteří se účastní bitvy o získání Jednoho prstenu 72 Královská akademie hrdinství [online]. Královská akademie hrdinství je čtrnáctidenní letní tábor pro zájemce ve věku let, kteří nemají s dřevárnami žádné zkušenosti. Tábor pořádá brněnské Centrum volného času Bystrouška. [cit ]. Dostupné z: < 73 Sbírka zákonů [online]. (1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat. (2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společenských záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. [cit ]. Dostupné z: < 74 Bitva Pán prstenů 2006 [online]. Letošní LARP se uskuteční 5.-8.května ve Veverských Knínicích u Brna. [cit ]. Dostupné z: < 75 Asociace Fantasy [online]. Sjednocená bojová pravidla. [cit ]. Dostupné z : < 24

25 a vlády nad Středozemí. Mezi LARPy vycházející z Tolkienova díla patří například Silmarillion nebo Bitva o Minas Tirith Hry skryté Cílem skrytého hraní vyznavačů Tolkienova díla není zápas, hraní si, měření fyzických nebo psychických sil ani vítězství, výhra. Skryté hře odpovídá Huizingova definice hry, jenž je svobodné jednání, které je míněno jen tak a stojí mimo obyčejný život, ale které přesto může hráče plně zaujmout, k němuž se dále nepřipíná žádný materiální zájem a jímž se nedosahuje žádného užitku, které se uskutečňuje ve zvlášť určeném čase a ve zvlášť určeném prostoru, které probíhá řádně podle určitých pravidel a vyvolává v život společenské skupiny, které se rády obklopují tajemstvím nebo které se vymaňují z obyčejného světa tím, že se přestrojují za jiné. 76 Jediný bod, který musím uvést na pravou míru, je onen řádný průběh podle pravidel. Skryté hry mají pravidla, ale ta jsou spíše formálního charakteru (na setkáních se nekouří a nepije alkohol kromě obřadní medoviny, hráči jsou oblečeni v kostýmech atd.). Pravidla v takové podobě a s takovým významem jako mají například LARPy nebo strategie skryté hry nemají, nejsou potřeba, spíš naopak, byly by překážkou. Omezovaly a rušily by rolovou hru a imaginárnost prostoru pro ni. Mnohem důležitějším principem než jsou pravidla, je ve skryté hře umění vstoupit do role a přijímat role ostatních. Jako důkaz může sloužit, že podobně jako kazil hru ten, kdo poukazoval na absurditu pravidel, kazí v tomto případě hru a její kouzlo ten, kdo zarputile odmítá přitakat předložené iluzi ( ). 77 Mezi pravidelné příležitosti k setkávání se příznivců Tolkienova díla a k skrytým hrám patří oslavy různých výročí Středozemě, výročí narození spisovatele J. R. R. Tolkiena a společné klubové večery. Dříve než se seznámíme s konkrétními příklady takovýchto akcí, nastíním zde některé možnosti organizovaného klubového setkávání se příznivců Tolkienova díla. Na konci roku 1991 bylo v Praze založeno Společenstvo J. R. R. Tolkiena. V současné době má okolo 150 členů a příznivců, kteří se schází při různých příležitostech. Pravidelnou akcí pořádanou Společenstvem je Hobití nový rok klubová oslava Silvestra a Radostinová hra, která se koná počátkem léta. Dále se členové Společenstva pravidelně každou neděli schází ve své klubovně, která je páteří 76 HUIZINGA, J. Homo ludens. Praha: Dauphin, s CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s

26 klubového života. Od podzimu 2005 probíhají vždy první neděli v měsíci Mytologické večery. Zájemci o přednášky a diskuse na různá témata Středozemě a inspirace Tolkienova díla přicházejí v kostýmech. Nepravidelně, většinou jednou měsíčně, se přátelé i členové Společenstva vydávají na společné výlety do okolí Prahy. Reportáže z takovýchto akcí, ale i básně, povídky, recenze a obrázky vydává Společenstvo ve svém klubovém časopise Imladris, který vychází zpravidla čtyřikrát ročně. V Imladris jsou také otiskována díla ze soutěže Miruvor, kterou Společenstvo pořádá už sedmým rokem. 3.ledna 1992 byla v Brně založena u příležitosti stého výročí narození J. R. R. Tolkiena Společnost přátel díla pana J. R. R. Tolkiena 78. Postupně se členská základna rozšířila i do dalších částí země a na podzim téhož roku Společnost pořádala první setkání a vydala první časopis. Během následujících let se přesunuli téměř všichni členové rady Společnosti i aktivity do Prahy. Počet členů stoupl natolik, že mohla Společnost v letech úspěšně pořádat akce se zahraniční účastí a besedy se zasloužilými osobnostmi. Rok Společnosti zahajují a ukončují dvě hlavních akce. S jeho začátkem podle královského kalendáře je spojena Oslava (Zničení) Prstenu a na opačném konci roku, v polovině září, se schází členové i nečlenové k méně formální Oslavě Bilbových a Frodových narozenin. Kromě těchto hlavních setkání Společnost pro členy a příznivce pořádá i další akce, jako například víkendový LARP Pán Prstenů. Společnost se také výrazně podílí na organizaci setkání příznivců Tolkienova díla, TolkienConu. Společnost vydávala dva časopisy, čtyřikrát ročně Palantír a dvakrát ročně Thorin. V současné době vydává pouze časopis Thorin. Dílo J. R. R. Tolkiena inspirovalo skupinku mladých lidí k založení dnes již zaniklého Poetického společenstva, které se věnovalo skládání a zpěvu písní na motivy Středozemě a jejích národů. Odkaz Poetického společenstva převzalo Falešné společenstvo, které ho dále rozvíjí a obohacuje o nové skladby. 79 K organizovanému setkávání se příznivců tohoto fenoménu patří také chaty a diskusní fóra. Mezi nejvýznamnější internetové portály zabývající se Středozemí a dílem pana Tolkiena se řadí JCsoft s Fantasy dostupný z webové adresy < který je v současnosti hlavním organizátorem TolkienConu. 78 Tolkien.cz: přímou cestou do Ardy [online]. Oficiální webové stránky Společnosti. [cit ]. Dostupné z : < 79 Falešné společenstvo [online]. [cit ]. Dostupné z: < 26

27 Již léta pořádanými setkáními příznivců Tolkienova díla jsou tedy výše zmíněné Radostiny, Hobití nový rok, Oslava (Zničení) Prstenu, TolkienCon, Oslava Bilbových a Frodových narozenin tzv. Bilbovky a také mezinárodní TolkFolk, který se koná v Polsku. První akcí v roce je TolkienCon 80. Jedná se o víkendové setkání příznivců knižní, ale i filmové podoby příběhů Středozemě. Součástí programu, který probíhá od pátku do neděle, jsou odborné tolkienistické přednášky, workshopy, praktické dílny, koncerty, divadelní představení, výstavy, kurzy tance a mnoho jiných činností. Na TolkienCon se sjíždí okolo tří set lidí různého věku z celé České republiky a pozvány jsou i zahraniční kluby. Součástí tohoto setkání je i soutěž o nejlepší kostým. Videozáznam z TolkienConu 2006, přednášky a fotografie naleznete v DVD příloze. Oslava (Zničení) Prstenu je další příležitostí setkání lidí se společným zájmem. Náplní programu jsou odborné přednášky a praktické dílny, příjemné posezení při hudbě, diskuse na některá ze zajímavých témat Středozemě (letos byla probírána situace dvou nejvýznamnějších klubů Společenstva a Společnosti). V rámci setkání probíhá soutěž O mlsného hobita, ve které je zvolen nejlepší koláč ze soutěžních příspěvků a vítěz se stává na celý rok Mlsným hobitem. Oslava (Zničení) Prstenu je zakončena velkou hostinou a hudebním večerem. Setkání na přelomu jara a léta, Radostiny, jsou příležitostí vyhlášení vítězů výtvarné, literární a tvůrčí soutěže Miruvor. V období prázdnin se místo setkání konají LARPy a bitvy, kterých se účastní mnoho příznivců Tolkienova díla. Bilbovky, Oslava Bilbových a Frodových narozenin, se konají vždy na podzim. Na předem určeném místě se sejde obvykle několik desítek lidí, kteří si přijeli zahrát různé hry a společně se bavit. Podobným setkáním je i Hobití nový rok. Mezi další možnosti setkávání se patří například ElfCon nebo Fantasy ples. Těchto skrytých her se účastní hráči v kostýmech vystupující většinou v roli postavy určitého národu. Na TolkienConu můžete například navštívit Skřetí brloh nebo Elfí koutek. Magičnost prostředí navozují kostýmy, všudypřítomná hudba a jednání postav odpovídající hlubokému položení do role. 80 Jcsoft s Fantasy [online]. Reportáže, zvukové záznamy a fotografie z TolkienConu [cit ]. Dostupné z: < 27

28 3. Hra Aby zde mohlo být vymezeno, co to je hra, budeme se muset vzdát snahy zachytit alespoň závan mihotavé lehkosti hrajícího si života, jeho tvořivé plnosti, jeho prýštivého bohatství a nevyčerpatelného půvabu. 81 Budeme se zabývat vážně hrou, která je činností provázející člověka po celý život, přestože v různých etapách nabývá různé intenzity a její obsah i zaměření se mění. Je to činnost, kterou děláme pro vlastní potěšení. Hrou rozumíme velice pestrou škálu činností, od třepání chrastítkem, skákání panáka, stavění stavebnic, dětského napodobování dospělých, deskových her, až po sportovní soutěže, olympiády, ale také hrací automaty, maškarní bály a adrenalinové sporty. 82 Jedním ze základních rysů hry je spontánnost, v případě, že by nás do ní někdo nutil, přestala by pro nás být zajímavá a snažili bychom se z ní uniknout. Johan Huizinga uvádí, že: Její potřeba se pociťuje naléhavě jen tehdy, jestliže vychází z potěšení, které hra působí. ( ) Není uložena fyzickou nutností a ještě méně mravní povinností. Hra není úkol. Člověk si hraje, když má volno. 83 Dále je pro hru specifické, že má pro svůj průběh přesně vymezený čas a prostor. Ten si také můžeme vybírat zcela spontánně ve smyslu tady a teď. Hra je činností nadbytečnou, samoúčelnou, to znamená, že hra má smysl sama v sobě, významný je její proces a ne výsledek. Každá hra má svá závazná pravidla, která zároveň představují určité překážky, jež musí hráč překonat, aby se dostal k hernímu cíli. Pro nedodržování pravidel může být hráč ze hry vyloučen, protože bez pravidel hra přestává fungovat. Toto tvrzení ovšem vyvrací Roger Caillois, podle něhož existují hry bez pravidel. Ta jsou v herní činnosti nahrazena fikcí (např. když si dítě hraje na detektiva). Jsou to hry, které využívají volnou improvizaci hráčů vstupujících do nějaké role, do hry jako by. Nemůžeme tudíž prohlásit, že hry se vyznačují pravidly a patří do oblasti fikce. Ony totiž buď mají pravidla, nebo patří do oblasti fikce. 84 Dále Caillois vymezuje hru jako svobodnou neproduktivní činnost vydělenou z každodenního života, jejíž průběh ani výsledek nemůže být předběžně určen. Neproduktivitou je myšlen fakt, že hra nevytváří žádné hodnoty, majetek ani nové prvky. 81 FINK, E. Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta, s MACHKOVÁ, E. Jak se učí dramatický výchova. Praha: DAMU, s HUIZINGA, J. Homo ludens. Praha: Dauphin, s CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s

29 Hra je prožitkem, kterým se učíme, proto musí být hrána jako plná, naprosto hodnověrná, krutě vážná skutečnost Její hráči ji musí nejen hrát, nejen umět, nejen předvádět, ale doslova žít jako o život, musí ji brát jako něco smrtelně opravdového 85 Prožitek je zvláštním projevem individuálního vnitřního života člověka, který subjektivně odráží svět. 3.1 Vybrané teorie her Na hru můžeme nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Teorie hry se snaží o vysvětlení této činnosti, hledá její příčiny. Uvádím zde čtyři vybrané pohledy na význam hry, které považuji za nejbližší hře provozované příznivci díla J. R. R. Tolkiena. Herbert Spencer ( ) je autorem teorie přebytečné energie. Ta vychází z myšlenky zůstatkové energie, kterou jsme dříve věnovali obstarávání potravy, obydlí a základním potřebám. Všechny tyto činnosti už nejsou v dnešní době potřeba, a proto nám zbývá více a více energie, které se potřebujeme nějak zbavit. K tomuto účelu slouží podle teorie přebytečné energie právě hra, při které takzvaně vypouštíme páru. V dnešní době je tato teorie téměř překonaná, i když je občas používána jejími zastánci například jako argument při stavbě školních hřišť a dvorů. Teorie přípravného cvičení nazývaná také jako teorie nacvičování dovedností jejímž autorem je Karl Groos, je založena na principu přirozeného výběru (evoluční teorie). Vychází z předpokladu, že přežije jen ten, kdo se přizpůsobí. Úkolem hry je tedy podle této teorie cvičit činnosti, které budou pro život potřebné. Karl Gross tvrdil že hra je instinkt pro nacvičování instinktů 86 a jako příklad uváděl zápasení, milostné hry, pohyb, poznávání, paměť a další. Sám se zabýval výzkumem příčin dětského škádlení a fyzických soubojů. I dnes je tato teorie často považována za platnou. Hra umožňující realizaci sebe sama, své osobnosti oproti zaměstnání nebo povinné školní docházce je hlavní myšlenkou Schallerovy teorie náhradní funkce, někdy nazývané jako teorie zotavení. Autor rozlišuje hru od životní vážnosti. Ve hře podle něho sice nedochází k uspokojování čistě přirozených potřeb, ale je protikladem práce a vážnosti světa. Hlavním účelem této činnosti je zotavení spočívající ve změně podnětů působících na člověka. 85 MACHKOVÁ, E. Jak se učí dramatický výchova. Praha: DAMU, s MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, s

30 Autorem psychoanalytického vysvětlení hry je Sigmund Freud ( ). Hra je podle něho proces během kterého se mohou dítěti vyplnit přání a představy pro něž by nenašlo v reálném světě odezvu. Jako příklad uvádí, že dítě může jednat jako dospělé, svobodně se rozhodovat atd. Podnětem ke hře je snaha vyrovnat se s určitou situací. Sigmund Freud používal hru u dětí jako náhradu metody volné asociace u dospělého, využíval ji jako pomůcku pro usnadnění komunikace s dětmi a jako příležitost k pozorování (výzkum a diagnóza). 3.2 Typologie her Třídit hry je možné podle nejrůznějších kritérií. Proto existuje velké množství klasifikací nahlížejících na hru z hlediska délky jejího trvání, herního prostředí, rozvíjené dovednosti, počtu hráčů aj. Václav Příhoda dělí hru z pohledu vývojové psychologie do čtyř kategorií: hry nepodmíněně reflexivní (instinktivní), hry senzomotorické, hry intelektuální a hry kolektivní 87. Podle Otto Čačky bývá nejčastěji citována klasifikace Ch. Bühlerové 88. Ta dělí hry na funkční (manipulační činnosti), fikční (rozvíjejí osobní zkušenosti a představivost) a konstruktivní. Dále Čačka uvádí dělení her H. Scheuerla, který hry členil na základě předpokladu souvislosti vývoje her s mírou pohybu a představivosti 89. Hry dělí na pohybové (spontánní aktivity), výkonové, zobrazovací ( hry na ) a tvořivé. Velice podrobně hru třídí Miloš Zapletal. Ve své klasifikaci na hru nahlíží z mnoha možných pohledů (dělí hru podle počtu a věku hráčů, místa a času konání, zohledňuje také pomůcky potřebné ke hře, pohlaví hráčů aj.). Cestu k roztřídění her do malého počtu pevně stanovených kategorií hledal i francouzský sociolog Roger Caillois PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky I. Praha: SPN, s ČAČKA, O., et al. Psychologie imaginární výchovy a vzdělávání s příklady aplikace. Brno: Doplněk, s Tamtéž. 90 Roger Caillois ( ), francouzský biolog, sociolog, estetik a antropolog, napsal řadu odborných publikací vztahujících se k literatuře, umění a estetice. Do češtiny byly dosud přeloženy tři jeho knihy. V SNKLU vyšel Pilát Pontský (jediné Cailloisovo beletristické dílo), stejné nakladatelství, ale už pod názvem Odeon vydalo souhrn odborných statí Zobecněná estetika. Nakladatelství Studia Ypsilon vydalo dílo Hry a lidé, které je skrytou polemikou s prací Johana Huizingy Homo ludens. 30

31 3.2.1 Klasifikace her podle Rogera Cailloise Málokterá typologie her má ve svém centru zájmu tak široké herní spektrum jaké si zvolil Roger Caillois. Jeho čtyřkategoriální rozdělení 91 pojímá takové rozmanité hrové aktivity jako je box, točení na kolotoči, ruleta, dětské divadlo, bungee-jumping, šachy i skákání panáka. Na základě svých výzkumů navrhl typologii her založenou na rozdílných principech, a to na principu soutěže, náhody, závrati a nebo chování jako by. Jednotlivé kategorie se tedy nazývají Agon, Alea, Ilinx a Mimikry. Dále se hry uvnitř každé kategorie řadí podle míry vázanosti na pravidla. Caillois stanovuje dva konce škály, jeden je nazván paidia a nejblíže mu jsou hry bujaré, volné, bezstarostně rozjařené a plné fantazie. Na druhé straně se nachází ludus představující hry se stále více pravidly vyšší náročnosti, hry nastražující překážky a vyžadující vytrvalost, obratnost nebo vynalézavost k jejich překonávání. Schéma roztřídění různých typů her do kategorií i vzhledem ke škále paidia ludus uvádím v tabulce na závěr této kapitoly. Kategorie Agón Hry spadající do této kategorie spojuje jejich základní rys, a tím je soutěž. Při provozování těchto her jde o zápas, ve kterém mají všechny herní strany rovné šance na vítězství. Toto hledisko rovnosti je natolik důležité, že v okamžiku, kdy se ve hře střetnou nerovní soupeři, dochází k domluvě a vědomému nastolení nerovnováhy hráč s převahou je ve hře nějak znevýhodněn (například při hře šachů je zkušenějšímu hráči odebrán pěšec nebo jezdec). Předmětem hry bývá obvykle jedna určitá vlastnost, jako například paměť, rychlost, vynalézavost. Pravidlem agonálních 92 her je vymezené prostředí a doba činnosti a zákaz jakékoliv pomoci zvenčí, každý hráč se musí spoléhat pouze na své schopnosti a dovednosti. Cílem tohoto typu her je vyhrát, být nejlepší ve zvolené činnosti, vyniknout. O vítězství usilují dva jednotlivci nebo dvě družstva proti sobě, ale i více jednotlivců či skupin. Příkladem takových agonálních her jsou například běžecké závody, tenis, fotbal, pétanque, ale i pexeso. Patří sem i hry, při jejichž zahájení každý hráč disponuje stejným množstvím herních předmětů, symbolů shodné hodnoty, jako například dáma nebo kulečník. Z uvedených příkladů je zřejmé, že chce-li hráč v agonálních hrách dosáhnout úspěchu, musí jejich přípravě věnovat dostatečnou pozornost, úsilí a trénovat je. 91 CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s Agón je latinské slovo řeckého původu znamenající zápas, závod. KÁBRT, J., et al. Latinsko český slovník. Praha: SPN, s

32 Kategorie Alea Hry řazené do této kategorie jsou přímým opakem her agonálních. Jak moc se hráč snažil zvítězit vlastními schopnostmi a dovednostmi ve hrách kategorie Agón, tak je hráč v hrách typu Alea pasivní. Odevzdává osud hry do rukou Štěstěny a jen rozechvěle očekává její výrok. Jde o hry jejichž výsledek nezávisí na hráči a nejde tedy tolik o výhru nad protihráči, jako spíš o vítězství nad osudem. Při těchto hrách účastníci nerozvíjejí žádné schopnosti, nevyvíjejí žádnou fyzickou ani psychickou snahu kromě vzývání šťastné náhody. Naopak, aleální hry odmítají práci, snahu, zručnost, vylučují kvalifikaci a trénink. Takovéto hry jsou spojeny s určitou mírou risku, hráč riskuje to, co do hry vsadí. Hlavním principem těchto her nejsou vyrovnané šance soupeřů, jak tomu bylo u her agonálních, ale pečlivé vyvážení míry rizika, výhry a naděje na ni. Slovo alea pochází z latiny a je překládáno jako kostka nebo hra v kostky, dalším významem je nejistota. 93 Z tohoto překladu také vyplývají možné druhy aleálních her, jako je například losování orel nebo panna, ruleta, dostihy nebo sázení na sportovní utkání. Existují hry, ve kterých dochází ke kombinování principů těchto opačných kategorií, Alea a Agón. Je to většina karetních her nebo například domino, kdy hráčům osud nadělí a jak si dál poradí už záleží jen na nich. Kategorie Ilinx Ilinx 94 je kategorie her považujících za hlavní zdroj potěšení závrať. Při jejich realizaci dochází k zmatení rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu. Tyto hry tedy spočívají ve pomatení organismu, pokusu potlačit na nějakou dobu stabilitu, v rotaci, pohybu a pádu. Právě tyto činnosti dostanou člověka do jakéhosi omámení, které má schopnost dostat hráče rychle mimo realitu, navodit změněné vnímání. Podstatou her působících závrať je snaha vyhledávat specifické zmatení organismu, chvilkovou paniku smyslů. Příkladem takovýchto her je dětská čamrda (děti se točí kolem své osy jak nejdéle to vydrží, a pak obvykle upadnou a fascinovaně sledují, jak se svět mění a točí), houpání na houpačce a točení na kolotoči. Patří sem ale také hry pro dospělé, jako bungee-jumping, různé pouťové atrakce např. autodrom, kde lidé rádi bourají do jiných autíček, centrifuga, horská dráha a další mechanické stroje pohybující 93 KÁBRT, J., et al. Latinsko český slovník. Praha: SPN, s Slovo řeckého původu, označuje vodní vír. Je z něho odvozen výraz pro závrať (illingos). CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s

33 se různou rychlostí všemi možnými směry. Autor sem řadí také všechny adrenalinové sporty a tanec. Kategorie Mimikry Slovo mimikry v anglickém jazyce označuje mimetismus u hmyzu. Podle autora mají mimikrické hry přímou souvislost s touto maskovací schopností obyvatel hmyzího světa. Záliba lidí v převlecích a nošení masek slouží stejnému účelu jako v případě hmyzu změnit vzezření nositele a nahnat strach ostatním 95. Do této kategorie spadají hry u nichž je základním předpokladem akceptování iluze a fiktivnosti prostředí, v němž se hra odehrává. Mimikrická hra, na rozdíl od všech předcházejících kategorií, spočívá v tom, že se hráči sami stávají iluzorními postavami, vstupují do rolí. Mimikry je svobodnou činností, aktivní hrou rozvíjející představivost a interpretační schopnosti, při níž se pravá realita maskuje a vytváří se realita zástupná. V dětství nejčastější mimikrické aktivity jsou například napodobivé hry na dospělé odkud pochází obliba různých napodobenin reálného nářadí, nádobí a stavebního materiálu. Ve světě dospělých je chování typu mimikry přítomno v každé zábavě vyžadující masku nebo převlečení. Mezi tyto aktivity autor zahrnuje nejen karnevaly a divadelní představení, ale také chování diváků spojené s agonálními hrami. Agón může být podívanou při jejíž příležitosti se silně uplatňují principy mimikry (například při zahajování Olympijských her), ty se ale přenášejí z aktérů na diváky. Patří sem například identifikace se se sportovcem, podporování oblíbeného fotbalového týmu (fanoušci se oblékají do fotbalových dresů, zpívají klubovou hymnu, vymýšlejí pokřiky atd.). Děje se tak podobná situace, jako když se čtenář vžívá do oblíbeného literárního hrdiny. U každé z kategorií navíc autor uvádí i příklady její existence u zvířat. Agonální zvířecí hry jsou například boje pávů na vymezeném teritoriu nebo hravé souboje mláďat. Ani kategorie ilinx není vyhrazena pouze lidem. Potěšení z pohybu a závrati mají podle autora psi honící se dokolečka za svým ocasem, nebo ptáci, když se pouští střemhlav k zemi a na poslední chvíli roztahují křídla, aby se opět vznesli do výše. Za zvířecí hru kategorie mimikry autor považuje například maskování krabů oxyrhynques, kteří si na svůj krunýř nanášejí řasy a polypy nasbírané v okolí, 95 CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s

34 nebo námluvní obřady ptáků. Jedině do kategorie alea spadají hry, která jsou vlastní jen člověku, a to pouze dospělému, protože dítě dává přednost hře aktivní a navíc nemá ekonomickou nezávislost a vlastní peníze, nemůže nalézt v hazardních hrách to, co tvoří jejich hlavní půvab. 96 Tabulka č. 1 Rozdělení typů her vzhledem ke škále paidia ludus PAIDIA vřava rozruch bláznivý smích AGON soutěž běh o závod zápasy atletika (vše bez pravidel) ALEA náhoda rozpočitadla orel nebo panna ILINX závrať dětské opičení hra iluze panenky, nářadí maska převlek MIMIKRY předstírání motolice kolotoč houpačky valčík pouštění draka kombinační hry pasiáns křížovky box biliár šerm dáma fotbal šachy sportovní soutěže obecně sázky ruleta loterie prosté kombinované s převodem divadlo divadelní umění obecně pouťové atrakce lyžování horolezectví akrobacie na létající hrazdě LUDUS 3.3 Hra v roli Výše jsem již uvedla, jak můžeme chápat hru. Pro správné pochopení pojmu hra v roli je důležité pojmenovat také, co to je role. Obecně je role vnímána jako systém očekávání, jejichž naplnění je od jednotlivce požadováno jinými jedinci nebo společností. Takováto očekávání mohou mít psanou i nepsanou formu, kterou jsou předpisy, pravidla, tradiční normy a komunikací projevená očekávání, a naplňujeme je jednáním v sociálních rolích. Rolí může být dále myšlen soubor vnějších projevů chování a jednání jedince nebo jeho vnitřní model, představa o výkonu určité role. Další pohled na roli nabízí divadelní věda, která ji metaforicky označuje jako 96 CAILLOIS, R. Hry a lidé. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, s

35 souhrn textu a hry jednoho herce 97. Ke hře se přibližuje možnost chápání role jako vnější chování, které autenticky nežijeme, ale napodobujeme nebo vytváříme jinou skutečnost, hrajeme. Podmínkou vstupu do této oblasti fikce je převzetí role hráč/herec. Definice, která je nejblíže pojmu hra v roli, chápe roli jako úkol vyžadující od hráče zpravidla vnější (chováním a jednáním uskutečněné) zobrazení určitého jevu prakticky vždy se nacházejícího v určité situaci založené na vnitřní představě a prožitku tohoto jevu a této situace. 98 Hra v roli může být samovolná a samostatná, ale může být také využita jako výchovná a vzdělávací metoda 99. V takovém případě, kdy je rolové hraní využito jako edukační metoda, směřuje hlavně k plnění osobnostně rozvojových a věcně vzdělávacích cílů prostřednictvím navození a přípravy, rozehrání a reflexe fiktivní situace s výchovně hodnotným obsahem. Tato situace se uskutečňuje prostřednictvím hráčů (aktérů, herců), zastupujících svým chováním a jednáním více či méně fiktivní objekty, včetně možnosti hrát v jisté míře autenticky sebe samého. 100 Často je také metody hry v roli využíváno v sociálně psychologickém výcviku. Hraní rolí je komplexní činnost v níž se osobnost jednotlivce uplatňuje jako celek. Promítají se do ní životní zkušenosti hráčů, jejich vědění o světě a lidech. Důležitým prvkem v rolové hře je možnost ověřování a zkoušení již známých způsobů jednání a chování v různých prostředích a získávání nových zkušeností a orientace v neznámých, v reálném životě dosud nepoznaných a mnohdy i neuskutečnitelných situacích. Hraní rolí je významným prostředkem učení se sociálním rolím, ale i možností rozvoje představivosti a kreativity. Negativní vliv může mít rolová hra v případě, že hráč začne vědomě či podvědomě zůstávat v roli i mimo hru, a nebo začne dávat hře přednost před běžným životem. Jedná se o jednu z forem úniku, kdy hráč volí raději svět představ, fantastična, před světem reálným. 97 V antickém Řecku a Římě byl rolí nazýván dřevěný váleček, na kterém byl navinut pergamen s textem a pokyny pro jeho interpretaci. PAVIS, P. Divadelní slovník: Slovník divadelních pojmů. Praha: Divadelní ústav, s VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura STROM, s Hra v roli je základní metodou Dramatické výchovy, jejímž cílem je osobnostně sociální a umělecký rozvoj osobnosti prostřednictvím dramatického jednání. Dramatická výchova vznikla z myšlenek reformní pedagogiky, zvláště z pragmatických názorů Johna Deweye a byla založena v roce 1924 v USA ve státě Illinois. Za zakladatelku je považována Winifred Ward. Do České republiky se Dramatická výchova dostala z Velké Británie zhruba v polovině 60. let dvacátého století. Od té doby u nás prošel její vývoj třemi obdobími změn, V současnosti je nejaktuálnější problematika zařazení Dramatické výchovy do rámcově vzdělávacího programu pro gymnázia. 100 VALENTA, J. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha: ISV nakladatelství, [199?]. s

36 Hru v roli můžeme rozdělit podle míry položení do role na tři stupně, a to simulaci, alternaci a charakterizaci. Simulace je takové hraní rolí, kdy hráč jedná za sebe, ale v jiných okolnostech, podmínkách, v jiném prostředí, které není momentálně v reálné skutečnosti přítomné, ale v herní skutečnosti ano. Jedinec hraje sám sebe, svou sociální roli, ale reaguje na nastolenou fiktivní situaci. Tato fáze je často využívána v sociálně psychologickém výcviku a psychoterapii. Hráč se musí rozhodovat a zvažovat, jak by se zachoval např.: kdyby ho oslovil opilý člověk, kdyby byl uchazečem o zaměstnání nebo kdyby ho žádal cizinec o radu. Výhodou simulačního hraní role je možnost opakovat, zpevňovat, opravovat nebo tvořit zcela nové jednání. V takovémto typu rolové hry můžeme rozlišit hru na já jakoby v reálné, běžné situaci, na já jakoby v reálné, více či méně běžné situaci a na hru na já jakoby ve fiktivní a spíše nemožné situaci. Dále je zde možnost hry v kabátě experta a hry na jiné já. 101 První tři možnosti se od sebe liší pravděpodobností setkání se se stejnou situací, která se objevuje ve hře, i v reálném prostředí. Hra v kabátě experta se vyznačuje tím, že hráč využívá svých znalostí a schopností, aby pomohl jiným hráčům, poradil jim, poučil je a pod. Rolová hra na jiné já využívá hráčových slabých a silných stránek (nervozita, výřečnost, ostýchavost atd.) a uvádí hráče do situací ve kterých musí reagovat jinak než obvykle - já jakoby s jinými vnějšími projevy. Role, ve které hraje jedinec někoho nebo něco jiného než sám sebe, je náplní druhého stupně, alternace. Hráč napodobuje vnější prvky zvolené role, zobrazuje její obecné charakteristiky a využívá při tom modely odpozorované z běžného života. Svým jednáním a chováním vyjadřuje hráč určitý postoj své role k ostatním hráčům (také v roli), k nějakému problému, prostředí. Často alternovanými rolemi v dětské hře bývá maminka, tatínek, král, pan učitel, paní doktorka aj. Hráč na sebe bere nějakou roli, ale už ne stylem já, jakoby, ale ve smyslu já, když jako hráč hraji. 102 Možností nejhlubšího položení se do role je charakterizace. Je chápána jako vyšší stupeň, neboli nadstavba alternace. Hráč opět hraje jinou postavu, ale vymýšlí, vytváří a hledá její motivace, nuance postojů, způsobů komunikace, vnitřní kontext a historii postavy. Dochází zde k vykreslení role, hledání jejích psychických charakteristik a zkoumání a vytváření jejího vnitřního života. Na základě toho dochází k hlubšímu propojení hráče s rolí, což se zhodnocuje v rámci hry v prožitku hráče 101 VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura STROM, s Tamtéž. s

37 a ve vnějších projevech postavy. Charakterizace je využívaná v divadelním i filmovém herectví, ale není výjimkou ani u her dětí, mládeže i dospělých Rolová hra příznivců díla J. R. R. Tolkiena Ve všech již zmíněných formách skrytých her inspirovaných dílem J. R. R. Tolkiena hráči vstupují do role. I během zřejmých her je rolové hraní možné (u karetních her jde o simulaci, protože hráči hrají vždy sami za sebe, nikdy nevstupují do postav charakterizovaných na hracích kartách, během hraní počítačové hry většinou jedinec pouze simuluje. Může se ale také stát, že se jeho míra položení se do hry prohloubí. Alternace se dá od simulace v tomto případě jen těžko rozpoznat. Nejvýraznějšími a nejintenzivnějšími herními rolovými činnostmi provozovanými příznivci díla J. R. R. Tolkiena jsou setkávání a LARPy. Už svým názvem LARPy naznačují určitou potřebnou míru vstoupení do role. Mnohem více než k simulaci zde dochází k alternaci. Hráči hrají zvolenou nebo přidělenou postavu, u které znají základní povahové rysy ( vědí, patří li k bílé nebo černé straně) a znají obecné okolnosti hry (například historické období, ve kterém se odehrává). Prostředí, přesná pravidla hry a známý scénář (příběh, legenda, pověst aj.) potom napomáhají k nejhlubšímu položení do role charakterizaci. Hráči, oblečení do kostýmů, si dotváří přesné charakterové rysy své postavy a její kontext (například má-li rodinu, děti, jaké má zkušenosti), což jim umožňuje opravdové vstoupení do role, a tím i hlubší prožitek hry. LARPy, ve kterých je hra v roli rozvinuta až do úrovně charakterizace jsou většinou určeny pro menší počet hráčů. Aby taková hra fungovala, musí být pečlivě zvoleno složení rolí a stanovena přesná pravidla hry. Při různých typech setkání příznivců díla pana J. R. R. Tolkiena může docházet ke všem třem stupňům položení se do role. Nejčastějším typem rolové hry je simulace a alternace. Na Oslavy nebo další akce často přichází lidé, kteří nemají vytvořenou svou roli, postavu, a tak simulují, hrají sebe v jiném, nereálném světě. Velice oblíbeným typem simulace je hra v kabátě experta. Stejně tak se setkání účastní lidé s rolí již vytvořenou. Ti se zapojují do rolového hraní nejčastěji v rovině alternace. K charakterizaci může docházet při divadelních představeních, která jsou například součástí TolkienConu. Občas se společných setkání účastní hráči, kteří znají přesné postoje a motivace své postavy, její charakter, jazyk aj., a takto vytvořenou roli prožívají. Potom můžeme mluvit o charakterizaci. 37

38 4. Osobnost Osobnost je jednou z nejsložitějších skutečností ve známém vesmíru. Není nadsázkou hovořit o vesmíru v nás. 103 Na osobnost můžeme nahlížet z obecného a specifického pohledu. Osobnost je obecně člověk se svými sociálními, biologickými a psychologickými aspekty, se svými obecnými vztahy mezi schopnostmi a zájmy, temperamentem a charakterem atd. Zároveň je ale osobnost jeden určitý člověk, individuum odlišné od ostatních svými vlastnostmi, zkušenostmi a prožíváním. Různé vědní disciplíny chápou pojem osobnost odlišně. Filosofie se zabývá osobností v rámci tzv. filosofie člověka nebo filozofické antropologie a chápe ji jako složitou jednotu organismu a vlivů prostředí. Součástí zamýšlení se nad osobností jsou i otázky po smyslu života a postavení člověka v přírodě a ve společnosti. Teologie pojednává o obrazu Božím, a tím vykresluje ideální podobu lidské osobnosti. Předmětem historie jsou často konkrétní osobnosti v kontextu určité epochy, pomáhající odhalovat zvláštnosti osobnosti člověka v jednotlivých dějinných obdobích. Tzv. dějiny mentalit velice pomáhají pochopit nadčasové složky lidské osobnosti i její proměnné prvky. Rozhodují-li osobnostní dimenze o realizaci politických programů se snaží zjistit politologie. Ta se také zajímá o významné osobnosti politického života v průběhu vývoje lidstva. Podobně by mohl pokračovat náhled na osobnost z hlediska sociologie, etiky, práva, ekonomie, medicíny, etnologie atd. Pedagogika chápe osobnost jako východisko, podmínku i cíl výchovy. Pedagogiky jako věda o cílevědomém formování a rozvíjení osobnosti v každé době vyjadřuje představu dané doby o ideální osobnosti a učitelé a vychovatelé jsou vedeni k tomu, aby takovou osobnost formovali. Osobností v pravém slova smyslu je vzdělaný a vychovaný člověk. 104 V psychologii se chápání osobnosti vyvíjelo v odlišných pojetích vycházejících z různých škol a teoretických východisek nahlížení na lidskou psychiku. Často je termín osobnost chápán jako jednota psychických procesů, stavů a vlastností odehrávajících se v každém člověku. Většina psychologů se shoduje na univerzálních znacích jimiž lze osobnost specifikovat. Celistvost vystihuje již zmíněnou jednotu psychických projevů. Každá osobnost má potenciál rozvoje jednotlivých dispozic, a ty jsou chápány jako 103 SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, s Tamtéž. s

39 prvky osobnostní struktury. Zároveň pojem osobnost vyjadřuje jistou individuálnost a specifičnost každého člověka, to, že se mezi sebou lidé liší v různých aspektech svého chování a prožívání. Osobnost je dynamický organizovaný celek reagující na podněty, schopný záměrně sledovat cíle, plánovat a předvídat. Jedním z hlavních znaků osobnosti je vědomí (uvědomělé bytí, sebeuvědomění). Osobnost se tedy skládá z mnoha dispozic, vlastností, schopností a složek. Na následujících stránkách se zaměřím především na takové aspekty osobnosti, které nám pomohou lépe pochopit chování a prožívání příznivců díla pana J. R. R. Tolkiena. Za osobností vidíme především individuální životní příběh, a to příběh veskrze subjektivní Sebepojetí Sebepojetí je chápáno jako určité nahlížení na sebe sama, postoj k sobě. V této oblasti převládá značná terminologická nejednotnost. Často jsou pro stejný význam, tedy postoj k sobě, používány různé výrazy, jako například Já, sebehodnocení, jáství, sebepojetí nebo anglické self. Pro tuto práci jsem z důvodu významové jasnosti vybrala termíny sebepojetí a Já. Pedagogický slovník definuje sebepojetí jako představu jedince o svém Já, která se vyvíjí ve vztahu k okolnímu světu, je jím ovlivňována, je před ním bráněna. ( ) Vyvíjí se ve styku s rodiči, sourozenci, vrstevníky, kamarády, učiteli, spolupracovníky. Umožňuje člověku orientovat se ve světě, stabilizovat svou činnost. 106 Sebepojetí zahrnuje představy a souhrn hodnocení, které o sobě člověk chová, dá se říci, že je produktem sociálního učení. Jeho obsah není většinou vědomě formulován. V nejširším smyslu je sebepojetí percepcí sebe samého. Tyto percepce jsou formovány prostřednictvím zkušenosti a prostředím ( ) a jsou ovlivněny zvláště posílením z prostředí a od významných druhých. 107 Marek Blatný uvádí tři hlediska, ze kterých psychologie na sebepojetí nahlíží. Tyto okruhy zájmu se sebou úzce souvisejí. První možností je studium formování sebepojetí, které věnuje pozornost faktorům utváření sebepojetí a oblasti definování vlastního Já. Dále se psychologie zabývá hlediskem 105 HUDLIČKA, P. Prožívání Zkušenost - Životní svět. Praha: Triton, s PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, s BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s

40 sebepojetí jako produktu procesu sebeuvědomění (této oblasti se věnuje především sociálně-kognitivní psychologie). Zde jsou studovány psychické struktury sebepojetí a jeho funkce v duševní činnosti člověka. Třetím hlediskem jsou funkce sebepojetí v psychické regulaci chování. 108 Lidské Já je snadno zranitelné. Na jeho vývoj má vliv převážná většina všech situací a podnětů, jako například autoritativní výchova nebo časté stěhování. Mezi faktory vedoucí k problémům při utváření sebepojetí patří vážnější onemocnění a úrazy s trvalými následky, opoždění sexuálního zrání a absence druhotných pohlavních znaků aj. 109 Mezi poruchy Já patří například autismus, který se vyznačuje absencí pout k druhým lidem Aspekty sebepojetí Mnoho odborníků (např. M. Blatný, V. Smékal) vymezuje tři aspekty jimiž lze charakterizovat sebepojetí. Je to aspekt kognitivní (obsah a struktura sebepojetí), afektivní (sebehodnocení) a konativní (motivační funkce sebepojetí a seberegulace). 110 Kognitivní aspekt Já určuje obsah sebepojetí, shrnuje všechny jedincovy představy o své osobě a specifikuje strukturu sebepojetí. Protože se sebepojetí vytváří v procesu socializace a interakce člověka se sociálním prostředím, je jeho obsah u každého z nás jiný, specifický, podle získaných sociálních zkušeností. S vývojem osobnosti postupně narůstá i množství informací o sobě. Tyto pohledy na vlastní Já se vytváří na základě zpětných informací z prostředí a na základě vlastního úsudku, který vzniká při pozorování vlastních činností, duševních procesů a stavů. Rozrůstání obsahu sebepojetí je doprovázeno zvyšující se schopností abstrakce a uvědomováním si sebe jako aktivního činitele. Jednotlivé obsahy sebepojetí se zpravidla utvářejí kolem významných aspektů Já, které člověka odlišují od okolí. Souběžně s utvářením obsahu sebepojetí probíhá i jeho vnitřní strukturace. V současnosti existuje několik modelů organizace obsahu Já. Každé schéma obsahuje informace o minulých zkušenostech člověka a jeho osobních charakteristikách. Vytváří se na základě opakovaných podobných kategorizacích a hodnocení vlastního chování 108 BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, s BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s

41 sebou, nebo druhými lidmi. 111 Vladimír Smékal uvádí členění sebepojetí na čtyři kategorie: reálné Já, vnímané Já, ideální Já a prezentované Já. 112 Reálné Já je reprezentací obsahu a struktury sebepojetí jedince. Souhrn pocitů sebe, jak se vnímáme v dané situaci vyjadřuje vnímané Já. Ideální Já představuje obraz člověka takového, jaký by chtěl být, ideál, ke kterému směřuje. Prezentované Já vyjadřuje snahu jedince, ukázat svou osobu před společností tak, jak chce, aby byl vnímán. Ze struktury sebepojetí vycházejí typy možných reprezentací Já. Ty se mohou lišit svou důležitostí, možností uskutečnění, pozitivitou nebo negativitou, adekvátností aj. Nejvýznamnějším rozdílem mezi reprezentacemi sebepojetí je místo, které zaujímají ve struktuře sebepojetí (je-li ve středu nebo na okraji). Reprezentace Já nacházející se v centru jsou nejpropracovanější a mají největší vliv na další zpracovávání informací o člověku. Psychologie Já pojmenovává několik možných typů reprezentací sebepojetí. Možná Já obsahují představy o tom, jaký by člověk mohl být nebo jakým by se mohl stát (např. v novém prostředí). Spadají sem také možnosti, čím by se člověk rád stal, touhy a sny, a naopak, čeho se obává, že by se tím mohl stát. Možná já vycházejí z minulé nebo nové sociální zkušenosti člověka a plní funkci pohnutek chování uplatněného v budoucnosti. Mezi možná Já spadá i tzv. ideální Já, které zde zaujímá významné místo. Rozdílnost mezi ideálními Já spočívá převážně v míře možnosti jejich realizace. Rosenberg rozlišil vysněný a závazný sebeobraz ideálního já. 113 Dalším možným typem reprezentace sebepojetí je tzv. požadované Já, které obsahuje atributy o nichž se jedinec domnívá, že by je měl mít. Psychologie Já se zabývá i negativními reprezentacemi Já. Protikladem ideálního Já je Já nechtěné, které plní svou funkci v motivaci chování a ochraně sebepojetí. Pozitivní zkreslení sebepojetí, tzv. sebeklam, plní adaptační funkce, přispívá k dobrému přizpůsobení se jedince. Afektivní aspekt Já vyjadřuje vztah k sobě charakterizovaný emocionálními prožitky Já. Takovýto vztah se realizuje v rámci základní dimenze hodnocení pozitivity a negativity. Projevy tohoto typu nazýváme sebeúcta, sebehodnocení, sebedůvěra, sebevědomí aj. Afektivní aspekt plní ve vztahu k lidskému Já kvalitativně odlišnou funkci než aspekt kognitivní, emotivita se totiž vztahuje spíše 111 BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, s BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s

42 ke globálnímu vztahu k sobě. Zatímco kognice funguje jako prostředek poznání, emoce dodávají sebepojetí rozměr citového prožívání (emočního vztahu k sobě). Afektivní aspekt zastává několik funkcí zároveň. Plní adaptační úlohu ve smyslu obrany Já před stresem. Emoce jsou také nezastupitelné v organizaci sebepojetí a umožňují třídění informací důležitých pro Já (podle toho, zda jsou pozitivní nebo negativní). Reprezentací emočního vztahu k sobě je sebehodnocení, což je vyjádření hodnotícího aspektu sebepojetí. Někteří odborníci zastávají názor, že termíny sebepojetí a sebehodnocení jsou shodné. Zde se ale přikláním k těm, kteří považují sebehodnocení za důležitou složku sebepojetí. Kritéria pro hodnocení vlastní osoby jsou v různých kulturách odlišná. Jsou vytvářena již v dětství rodiči a významnými osobami v okolí. V mnohých studiích bylo prokázáno, že rodičovská opora patří až do adolescence k nejsilnějším faktorům působícím na sebepojetí. 114 Postupem času se začne více uplatňovat vliv vrstevnických skupin, ale působení rodiny přetrvává až do období dospělosti, kdy jedinec vstupuje do zaměstnání a zakládá vlastní rodinu. Z kvality působení těchto faktorů a z emočního vztahu k sobě vyplívá i bohatost obsahu sebehodnocení. Vnější hodnocení osoby, výrazné během dospívání, se postupně internalizuje a stává se trvalou součástí sebepojetí. Sebehodnocení je chápáno jako výsledek sociálního srovnávání a vliv na jeho utváření má obecně sociální prostředí a významní lidé. Uvědomování si obsahů svého vědomí, osobnostních charakteristik a výsledků svého jednání v konfrontaci s morálními normami nebo obrazem ideálního Já se nazývá sebereflexe. Část sebehodnocení, v níž prožíváme nepříjemné pocity viny, pokud jsme provedli nějaká čin v rozporu s vlastními nebo společenskými zásadami, svědomí, představuje soustavu vnitřních norem prožívání a jednání. Konativní aspekt sebepojetí je mnohdy označován jako aspekt motivační nebo behaviorální (v nejširším slova smyslu). Představa sebe se stává v průběhu vývoje hlavním faktorem psychické regulace chování. Konativní aspekt se tedy zabývá především seberegulací a sebemonitorováním. Hlavní roli v procesu seberegulace hrají normy, cíle a aspirace jedince (jsou hlavními pohnutkami chování). Jedním z důležitých mechanizmů regulace 114 BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s

43 lidského chování je sledování vlastního jednání sebemonitorování. Tento proces se projevuje přizpůsobováním chování určité situaci a jejímu kontextu Výzkum sebepojetí Za zakladatele psychologie Já je považován William James. Jako první rozlišil dva aspekty Já: Já jako subjektu duševní činnosti, ( ) poznávajícího Já (self-as-knower) a Já jako objektu duševní činnosti, obrazu tohoto činného já, poznávaného a poznaného Já (self-as-known) 115. James se také zaměřil na definování sebepojetí a do té doby jednotný celek Já rozdělil na materiální, sociální a duchovní Já. Materiální Já je postaveno na představě vlastního těla a všech hmotných statků, které může člověk označit za své. Zpětná vazba od druhých osob utváří sociální Já. To obsahuje představy ostatních lidí o jedincově osobě. James zastával názor, že člověk má tolik sociálních Já, kolik lidí o něm chová (nebo si vytváří) nějaký názor. Duchovní Já je niterné sebepojetí, které je založeno na osobních dispozicích, hodnotách, morálních soudech a charakteristikách osobnosti. V počátcích vědeckého zkoumání sebepojetí hrají významnou roli i C. D. Cooley a G. H. Mead, řadící se mezi symbolické interakcionisty. Dle jejich výzkumů mají hlavní význam na utváření sebepojetí sociální interakce. Já je podle nich primárně sociální konstrukcí, jež vzniká v průběhu symbolických, zejména jazykových interakcí. 116 V současné době je zdůrazňována multifacetová, hierarchicky uspořádaná struktura a dynamika fungování sebepojetí. Termín multifacetová znamení, že sebepojetí se skládá z mnoha dílčích reprezentací Já. Komplexitou Já je označováno bohatství jednotlivých aspektů sebepojetí, kterými se člověk určuje a hodnotí (hodnoty, cíle, role). Termín jasnost sebepojetí je definován jako míra jasnosti a přesvědčivosti utřídění sebepojetí, jeho vnitřní konzistence a stabilita v čase. Jasnost sebepojetí je spojena s kvalitním poznáním sebe sama a zpravidla vede k větší sebejistotě a kladnému postoji k sobě. Sebepojetí a jeho komplexnost, struktura, jasnost a stabilita jsou častým předmětem výzkumu. Mezi nejpoužívanější výzkumné metody patří třídící techniky (Q-třídění), sebeposuzovací škály (např. sebeposuzovaní na adjektivních škálách, Rosenbergova 115 BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s Tamtéž, s

44 škála sebehodnocení), metoda volné výpovědi, strukturované dotazníky a experimentální metody (např. sledování reakčního času na podnětová slova). Metoda volné výpovědi stanovuje přesný čas, ve kterém o sobě respondent poskytuje libovolnou výpověď. Získané materiály mohou být využity v kvalitativním i kvantitativním výzkumu Motivace Slovo motivace pochází z latinského slovesa moveo, což lze do českého jazyka přeložit jako hýbat nebo uvádět v činnost. 118 Často užívaným výrazem pro tento jev je slovo pohnutka. Motivace je souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního 119. Motivace vychází z mnoha získaných i vrozených faktorů. Souhrnnou definici motivace nabízí Pavel Hartl: Motivace je proces řídící síly odpovědné za zahájení, usměrňování, udržování a energetizaci zacíleného chování. Síly mohou být fyziologické, jako je hlad, žízeň, sex, sebezáchova, psychologické, jako je touha uspět a potřeba někam patřit. 120 Často je rozlišována vnější a vnitřní motivace. Provádí-li jedinec určitou aktivitu kvůli nějaké konkrétní odměně, jde o motivaci vnější. Vnitřní motivace vede člověka k aktivitám, které jsou pro něho uspokojující bez jakékoliv vnější pobídky. Bylo prokázáno, že vnější motivace snižuje vnitřní motivaci k provádění subjektivně přitažlivých činností. 121 Odměny také mohou vnitřní motivaci zvýšit, kromě kontrolujícího aspektu (např. plat) mají i aspekt informativní (pochvaly). Ten může potvrzovat nebo podporovat osobní iniciativu a podávat sdělení o lidských schopnostech a dovednostech. 117 BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. Brno: Psychologický ústav akademie věd ČR, s KÁBRT, J., et al. Latinsko český slovník. Praha: SPN, s PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, s HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, s Americký psycholog Edward Deci (nar. 1942) provedl na počátku sedmdesátých let 20. století experiment s vysokoškolskými studenty. Ti skládali v psychologické laboratoři puzzle (Deci již dříve zjistil, že to dělají rádi). Před začátkem pokusu bylo části studentů sděleno, že za každý dokončený obrázek dostanou jeden dolar, ostatní o finanční odměně netušili. Všechny zkoumané osoby sestavovaly stejný typ skládaček. Po ukončení první části pokusu měli účastníci možnost ve skládání pokračovat, ale už bez jakékoliv odměny. Ukázalo se, že studenti, kteří byli v první části motivovaní odměnou vydrželi v druhé etapě pokusu kratší dobu, než studenti, jejichž činnost byla motivována pouze vnitřně. Podle Deciho vnější odměny narušily vnitřní motivaci. PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, s

45 Mezi poruchy motivace patří například anorexie, bulimie, a v neposlední řadě porucha sexuální potřeby Motivy Motivy jsou příčinou lidského chování a prožívání. Projevují se tím, že chceme něco získat nebo se pokoušíme něčemu vyhnout. Tyto pohnutky mohou být vědomé i nevědomé, vždy směřují k nějakému cíli a jejich intenzita a trvalost má vliv na lidské prožívání. Nejsou-li uspokojovány, naléhavost motivů roste. Síla pohnutky má vliv na kvalitu a intenzitu chování a určuje pořadí činností vykonávaných člověkem. Na motivy můžeme nahlížet jako na vnitřní mentální pohnutky. Motivované chování bývá zpravidla provázeno emocemi, ale propojení mezi motivy a emocemi je poměrně komplikované, protože některé prožitky nemusí být spojeny s žádným emotivním projevem. Alena Plháková rozděluje lidské motivy do čtyř okruhů na motivy sebezáchovné, stimulační, sociální a individuální psychické. Sebezáchovné motivy vycházejí ze základní snahy všech živých organismů o individuální i druhové přežití. Takovéto motivy odrážejí nějaké organické nedostatky. Aby mohl člověk žít, musí dýchat, spát, udržovat vhodnou tělesnou teplotu a být v bezpečí. Pro přežití lidského druhu je nezbytná reprodukce. Sebezáchovné motivy jsou vrozené, ale způsobům jejich naplňování a uspokojování se člověk učí v rodině a ve společnosti v níž žije. Stimulační motivy slouží k dosažení duševní rovnováhy prostřednictvím proměnlivé vnější stimulace a vyvážené kombinace duševních a tělesných aktivit. Mezi stimulační motivy patří snaha o dosažení optimální úrovně aktivace a nutnost proměnlivých senzomotorických podnětů. Tato potřeba pravděpodobně souvisí s faktem, že lidské smyslové orgány reaguji především na změnu. Stimulační motivy mají vrozený základ, ale jejich uspokojování není nezbytné pro přežití. Projevují se hravostí, zvídavostí a vyhledáváním neobvyklých zážitků. Existují také pohnutky, které nesměřují k dosažení cílů ve vnějším světě, ale zaměřují se především na optimální integraci mentálních funkcí, na dosažení duševního zdraví. K uspokojování individuálních psychických motivů slouží například potřeba sebeurčení, stabilní osobní identity, nebo snaha najít smysl života. Mezilidské vztahy a jejich subjektivní prožívání jsou regulovány a ovlivňovány sociálními motivy. Alena Plháková uvádí, že tyto pohnutky jsou zakódovány v mozku jako vrozené programy či dispozice, které se aktivují a rozvíjejí především v raném 45

46 dětství v průběhu interakce s blízkými lidmi. Základní sociální motivy se projevují ve všech lidských kulturách, ale v různém obsahu. Lze tedy předpokládat, že vnější podmínky jejich rozvoj podporují, nebo naopak tlumí. 122 Mezi sociální pohnutky patří například potřeba přisvojovat si a uchovávat věci. Zvláštním druhem sociálních motivů je výkonová motivace a potřeba afiliace (sdružování). Každý člověk realizuje své životní úkoly na určité úrovni závažnosti. Tato výkonová motivace je řízena subjektivními představami dobrého výhonu. Mezi výkonové motivy patří potřeba dosažení úspěchu výkonu, vyhýbání se nezdaru, ale také potřeba vyhýbání se úspěchu, která je zpravidla výsledkem obav ze zátěže a zodpovědnosti nebo obav z odmítání druhými lidmi. Lidé s odlišnou úrovní výkonové motivace volí různě obtížné úkoly. Výkonová motivace je obvykle utvářena v ranném dětství. Potřeba afiliace je definována jako potřeba vytvářet přátelství a společenské vazby, kontaktovat se s druhými lidmi, připojovat se k nim a žít s nimi. Je to potřeba spolupracovat s lidmi a družně s nimi konverzovat; milovat; začleňovat se do sociálních skupin. 123 Hlavním projevem tohoto motivu je navazování vztahů s vrstevníky, snaha být ve společnosti akceptovaný a oblíbený. Typickým projevem uspokojování afiliačních potřeb je klubová činnost, večírky, přátelská sportovní utkání, společenské hry aj. Afiliace je potřeba vlastní všem lidem (i když v různé míře). Její příčinou jsou pohnutky popsané jako pozitivní snaha pobývat ve společnosti druhých lidí, sdílet s nimi různé zážitky a vyhýbat se samotě. 4.3 Prožívání a zkušenost Zkušenost je takovým neustálým dialogem mezi námi a naší minulostí, ovšem dialogem směřujícím do budoucna. 124 Termínem prožívání jsou souhrnně označovány vjemy, představy, emoce, procesy řešení problému, rozhodování aj. Prožívání je vyvoláno událostí nebo přítomnou situací, která se člověka nějak dotýká a vyžaduje, aby byla jeho osobností zpracována. 122 PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, s Tamtéž, HUDLIČKA, P. Prožívání Zkušenost - Životní svět. Praha: Triton, s

47 Vasiljuk uvádí: Jde ( ) o úkol dosáhnout smysluplnosti, zpracovat tyto zdroje, vytěžit z nich smysl atd., zkrátka vytvořit smysl. Právě tato obecná myšlenka o vytvoření smyslu nám umožňuje mluvit o prožívání jako o produktivním procesu, jako o zvláštní práci. 125 Prožívání je psychický jev charakterizovaný emocionálně zabarveným proudem vědomí každého více či méně uvědomovaného duševního obsahu. Naše prožívání je individuální, těžko sdělitelné a můžeme jej chápat jako jistou formu vnitřní reality. Prožívání chápeme jako zvláštní činnost, zvláštní práci na přestavbě psychického světa, zaměřenou na nastolení smyslové korespondence mezi vědomím a bytím, jejímž obecným cílem je dát životu hlubší smysl. 126 Podle intenzity vztahu subjektu a objektu prožívání je dána větší či menší emoční nasycenost každého prožitku. Prožitky jsou zdrojem osobní zkušenosti, jejichž prostřednictvím se člověk učí a obohacuje. Vyjadřují subjektivní citovou provázanost, hromadí se celý život a skládá se z nich jedinečné duševní bohatství každého člověka. Specificky vnímanou součástí našeho prožívání, jeho smysluplným dílem, je zážitek. Můžeme jej vnímat jako momentální úsek prožívání, který se vyděluje z onoho emocionálně zabarveného proudu vědomí a získává svůj vlastní čas. Tato zvláštní časová rovina se nejlépe projeví v případě, kdy svůj zážitek někomu vyprávíme (příběh je třeba doplňovat různými vysvětleními vykreslujícími jeho kontext). Zážitek ale není každý vymezený úsek našeho života, je to takový moment, kdy jsme byli ve spojení s naším prožíváním (byť toto spojení zdaleka nemuselo být plné) jedině ono umožňuje propojit v zážitku roviny emotivní (včetně pohnutek), racionální (spojenou s vůlí) i behaviorální a vztáhnout je k proudu psychického života jakožto budování smysluplné existence. 127 Zážitek je zdrojem zkušenosti. Vzniká v interakci vnějšího světa, našeho prožívání a našeho vědomí. Zážitek je jevem spojujícím prožívání a zkušenost. Stejně jako je zážitek součástí, specifickým momentem prožívání, stává se také jednotlivou konkrétní zkušeností. Zážitek se tak proměňuje svým vstupem mezi ostatní zkušenosti. Zároveň s ním se proměňuje i tento celek, tedy každá jednotlivá zkušenost. Zkušenost můžeme definovat jako poznání, které přichází z prostředí vně člověka prostřednictvím činnosti, provozování a pokusů; hlavní i prvotní zdroj poznatků 125 Cit. dle: HUDLIČKA, P. Prožívání Zkušenost - Životní svět. Praha: Triton, s Tamtéž. 127 Tamtéž, s

48 člověka o světě. 128 Zkušenost je to, co vytváří náš vnitřní svět, působí zpětně na naše prožívání a formuje naši osobnost. Mohl by vznikat dojem, že zkušenost je jen jakýmsi skladem minulosti. Skladem sice podivným, jehož jednotlivé složky jsou v jakési neustálé interakci, ale přesto pouze skladem, odkud lze v případě potřeby tu kterou konkrétní zkušenost vyjmout a použít. Jednotlivá zkušenost není jen další položkou, taková zkušenost vždy znamená změnu systému. 129 Nové zkušenosti mohou být zdrojem osobnostních změn 130, protože kdo prodělá nějakou zkušenost, ten si ji uvědomuje. Takové změny mohou často zůstat skryty (projeví se až v nějaké konkrétní situaci) a někdy mohou spočívat jen v posílení dosavadní struktury osobnosti. Zkušenost považuji za určitou formu učení, i když ne každé učení se je zároveň zkušeností. 131 Takovéto učení prožitkem zasahuje všechny roviny lidské osobnosti a může tedy na všech rovinách působit. 128 HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, s HUDLIČKA, P. Prožívání Zkušenost - Životní svět. Praha: Triton, s V psychoterapii jsou často používány techniky snažící se odstranit patologické ulpívání na nežádoucích formách chování právě poskytováním nových pozitivních zkušeností. 131 Většinou spíše platí, že lidské učení se probíhá pouze v kognitivní rovině bez vědomého propojení poznatků s prožitky, a tím i zkušenostmi. 48

49 5. Výzkum Hlavním cílem mého výzkumu bylo porozumět příznivcům díla pana J. R. R. Tolkiena, pochopit jejich zálibu v nošení kostýmů, četbě fantastické literatury a setkávání se při oslavách v reálném světě neexistujících výročí. Chtěla jsem z pohledu nezasvěceného pozorovatele poznat a pocítit smysl takovýchto aktivit. Z tohoto pohledu na výzkumnou skupinu vyplívá také volba metod, technik a typu výzkumu. Kvalitativní přístup nabízí mnoho možností, jak dosáhnout výzkumných výsledků bez pomoci statistických postupů a kvantifikace údajů. Snaží se porozumět chování lidí v jejich přirozeném prostředí a pochopit fungování skrytých zákonitostí v jejich kontextu. 5.1 Cíle, metody a techniky výzkumu Pro dosažení výzkumných cílů jsem si stanovila výzkumný design skládající se ze tří dílčích metod: analýzy chatových zpráv, zúčastněného pozorování a ohniskové skupiny. Modelem mého výzkumu je hermeneutické paradigma k němuž se blíže vrátím v kapitole Analýza a interpretace ohniskového interview. Již při výběru tématu týkajícího se příznivců díla pana J. R. R. Tolkiena jsem tušila, že realizace výzkumu v této komunitě nebude snadná. Skupinu lidí sdružující se kvůli své zálibě ve fantastickém světě Středozemě jsem považovala za uzavřenou. Proto jsem si pro předběžný výzkum zvolila techniku analýzy chatových zpráv, díky níž jsem chtěla zmapovat témata diskusí účastníků těchto chatů. Zaměřila jsem se na diskusní místnosti a chaty zabývající se tématikou magického světa pana Tolkiena. Z velkého množství těchto zdrojů jsem pro sběr materiálu zvolila internetový portál JCsoft s Fantasy dostupný z webové adresy < a internetový server Fantasy Planet dostupný z webové adresy < Mezi starými i novými záznamy jsem hledala takové informace, které by mi odhalily, zda mladí lidé, komunikující spolu touto formou, společně diskutují o vlivech jejich činnosti (setkávání se, LARPy, četba fantastické literatury aj.) na jejich osobnost. Zajímalo mě, zda si navzájem vypráví své zážitky z výše uvedených volnočasových aktivit a zda při této interaktivní formě komunikace vystupují v rolích. Hlavním významem analýzy chatových záznamů pro mě bylo ujištění, že téma, které jsem si zvolila pro hlavní část 49

50 výzkumu prováděnou metodou ohniskové skupiny, bude pro její účastníky dostatečně zajímavé a že o něm zároveň budou ochotni diskutovat. Ohnisko skupinového interview jsem z části vyvodila právě z analýzy chatových zpráv. Předpokládala jsem, že skupina příznivců díla pana J. R. R. Tolkiena je uzavřenou komunitou. Nepojila mě s nimi doposud žádná společná zkušenost ani vazba. Proto jsem pro další výzkumné kroky zvolila metodu zúčastněného pozorování. Během první části výzkumu jsem získala podrobný přehled o velkém množství internetových stránek, informačních serverů, diskusních a chatových místností, na jehož základě jsem byla schopna rychle vyhledávat informace o dění ve Středozemi. Nejvhodnější příležitostí pro zahájení participačního pozorování bylo mezinárodní setkání příznivců díla pana J. R. R. Tolkiena TolkienCon. Vybrala jsem si tuto akci pro její mezinárodní, a tím i (jak jsem se domnívala) z části neosobní charakter. 132 Hlavním cílem takto stráveného víkendu bylo navázání kontaktů, a v lepším případě přátelství, s příznivci fantastického Tolkienova světa, které by mi mohly později pomoci při výběru účastníků ohniskové skupiny a při její realizaci. Chtěla jsem také poznat prostředí a atmosféru těchto akcí a porozumět důvodům jejich velké obliby. Byla to jedinečná příležitost přímo se účastnit veškerého dění souběžně s pozorováním a zároveň pořídit videozáznam z tohoto prostředí. V této souvislosti jsem řešila etickou otázku zveřejnění pořízeného materiálu. Vzhledem k tomu, že po úpravě se na videozáznamu neobjevují žádné osobní promluvy a materiál získal sestříháním charakter reportáže, rozhodla jsem se, že se stane součástí této bakalářské práce. 133 Druhé zúčastněné pozorování jsem zrealizovala o měsíc později na Oslavě (Zničení) Prstenu, kde se také uskutečnila ohnisková skupina. Při její přípravě jsem řešila otázku zaznamenávání dat. Rozhodla jsem se pro audiozáznam celého skupinového rozhovoru. Dále jsem se zamýšlela nad výzkumným designem ohniskové skupiny. Vzhledem k faktu, že se téměř všichni účastníci volnočasových aktivit inspirovaných dílem pana J. R. R. Tolkiena znají, nemusela jsem řešit možnost výběru účastníků vzájemně neznámých. Věděla jsem také, že účelům mého výzkumu nejlépe poslouží skupina heterogenní. Další otázkou vztahující se k ohniskové skupině pro mne byl počet účastníků. Poskytla by mi menší skupina detailnější údaje od každého z účastníku, 132 Neosobním charakterem nemyslím oficiální setkání neznámých lidí, ale setkání členů mnoha klubů a sdružení i lidí, kteří do žádného klubu nepatří. 133 Videozáznam bude přiložen k bakalářské práci určené pro katedru sociální pedagogiky. Jeho množení a publikace jsou bez souhlasu autora zakázány. Stejně upravený záznam zároveň poskytnu Společenstvu J. R. R. Tolkiena a Společnosti přátel pana J. R. R. Tolkiena s možností volného používání i šíření. 50

51 nebo by naopak větší skupina nabídla větší rozsah pohledů na zvolenou problematiku? Rozhodla jsem se pro skupinu sedmi účastníků. Každého z účastníků jsem před vlastním ohniskovým interview oslovila, vysvětlila mu, co je mým cílem a zeptala se ho, zda je pro něj toto téma zajímavé a dokázal by se o něm bavit s ostatními. Pro diskusi jsem si záměrně vybírala lidi se zkušeností se vstupováním do role. Dalším kritériem byl požadavek na komunikativnost. Pro metodu ohniskové skupiny jsem tedy zvolila sedmičlennou heterogenní skupinu navzájem si známých lidí se zkušenostmi s volnočasovými aktivitami inspirovanými dílem pana J. R. R. Tolkiena. Zároveň jsem se rozhodla pro nestrukturovanou formu diskuse s občasnými zásahy moderátora (moderátorem jsem byla já). Chtěla jsem se tak od účastníků dozvědět, co je na problematice zajímá, a jaké s ní mají zkušenosti. Hlavním cílem celého mého výzkumu bylo pochopit a zmapovat vlivy výše uvedeného způsobu trávení volného času na osobnost a sebepojímání mladých lidí. Zajímaly mě také osobní motivy vedoucí k této formě her Participační pozorování Participační, nebo také zúčastněné, účastnické pozorování je jednou z nejčastěji využívaných metod kvalitativního výzkumu. Pozorovatel se snaží pochopit chování a jednání zkoumaných osob, proto je nezbytné, aby se sžil s prostředím, které pozoruje a účastnil se jeho života. Toto podílení se na společných činnostech spolu s pozorovanými jedinci je nesmírně důležité. Způsobuje totiž, že tyto osoby ztratí zábrany a chovají se přirozeně a otevřeně, což má vliv na důvěryhodnost získaných údajů. Zúčastněné pozorování je poměrně náročná metoda, protože badatel musí zároveň uskutečňovat výzkum a účastnit se činností pozorovaných osob. Od strukturovaného pozorovaní a škálování se účastnické pozorování liší délkou trvání i mírou kvalitativního získávání dat. Participační pozorování je zpravidla dlouhodobé, v některých případech může trvat i několik měsíců. Obvykle je tato metoda využívána v kombinaci s jinými výzkumnými postupy, například s narativními rozhovory a analýzou artefaktů. Možné je také spojení zúčastněného pozorování a ohniskových skupin, které jsem použila pro svůj výzkumný design. Na začátku participačního pozorování je třeba si stanovit vstupní výzkumný cíl a předběžné výzkumné otázky. Ty bývají zpravidla obecné a v průběhu výzkumu se zpřesňují a konkretizují. Jak uvádí Gavora, hlavním zdrojem výzkumných dat jsou zápisky pozorovatele. Jsou velmi podrobné a skládají se z popisu prostředí, činností 51

52 i doslovných výroků pozorovaných osob. Pozorovatel je nehodnotí a neinterpretuje, ( ) na konci každého pozorovacího bloku nebo dne vytváří souhrny z pozorování. 134 Na základě těchto záznamů si pozorovatel předběžně vytyčuje nosné pojmy a teorie, které postupně dále prohlubuje. Obvyklým způsobem zpracování tohoto velkého množství většinou písemného materiálu bývá metoda zakotvené teorie. Počet kategorií v otevřeném kódování bývá vysoký (někdy výzkumník vytvoří okolo padesáti kategorií). Cílem zúčastněného pozorování je získat věrohodné a pravdivé údaje o zkoumaném problému a osobách. Toho dosáhneme triangulací, neboli získáním stejných údajů více metodami, větším počtem výzkumníků nebo z více zdrojů Ohnisková skupina Metoda ohniskové skupiny byla využívána již v meziválečném období a během druhé světové války. Skupinová interwiev probíhala v programech sociálního výzkumu. Ve stejném období tuto metodu převzal Paul Lazarsfeld a jiní badatelé pro účely výzkumu v tržní oblasti. 135 Už v té době byla využívána v kvalitativním i kvantitativním výzkumu. Ohniskové skupiny však byly často používány v oblastech výzkumu předpokládajících měřitelné údaje, což mělo pravděpodobně za následek, že tato metoda téměř vymizela. Přispěl k tomu i fakt, že badatelé nepublikovali výzkumy používající tento výzkumný postup. Z uskutečněných ohniskových skupin můžeme jmenovat Erwinovy rozhovory se skupinou vězňů uskutečněné v roce 1970 nebo Hochschilerovy skupinové rozhovory se stevardkami v roce Na počátku osmdesátých let začala být metoda užívána demografy při rozsáhlém výzkumu o vlivech znalostí, postojů a sexuálních praktik na užívání antikoncepce. Ohniskové skupiny byly dále využívány k předvýzkumům otázek spojených s problematikou AIDS nebo vlivu médií. Důležitým datem v historii této metody se stal rok 1987, kdy vyšla první publikace o ohniskových skupinách 137 (vydali ji badatelé z oblasti marketingu). V současnosti je tento výzkumný postup požíván právě pro výzkum trhu, ale své místo nachází i v metodologické základně společenských věd. Ohnisková skupina je metodou shromažďující údaje o zkoumaném jevu prostřednictvím skupinové interakce vzniklé v debatě na téma určené badatelem. 134 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, s MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, s Tamtéž. 137 Tamtéž, s

53 Někteří výzkumníci se zamýšlejí nad možností (někdy i potřebou) odlišení ohniskových skupin od ostatních druhů skupinových interwiev. V této otázce se přikláním k názoru D. L. Morgana: Namísto zbytečných debat o tom, co ohnisková skupina je a co není, dávám spíše přednost tomu, aby byla chápána jako široký deštník nebo veliký stan, který zaštítí mnoho rozličných variant. 138 Ohnisková skupina může být použita k přípravnému výzkumu, ale je také využívána jako hlavní výzkumná metoda nebo v kombinaci s dalšími výzkumnými postupy. Cílem samostatných ohniskových skupin je poučit se o postojích účastníků, o jich názorech na předmět badatelova zájmu a poznat jejich zkušenosti se zkoumaným jevem. Jednou z mnoha výhod ohniskových skupin je fakt, že zprostředkovávají přístup k takovým typům údajů, které není snadné získat ani metodou zúčastněného pozorování, ani individuálním interview. Možným důvodem četné vyhledávanosti této metody je způsob, jakým na sebe účastníci navzájem reagují (diskuse nabízí možnost sdílet a srovnávat jejich zkušenosti a názory). 5.2 Analýza a interpretace chatových zpráv Pro předběžný výzkum jsem zvolila techniku analýzy chatových zpráv a záznamů z diskusních fór. Získané materiály jsem zpracovala metodou otevřeného kódování. Po prostudování vybraných záznamů jsem pojmenovala odlišné jevy. Ty jsem označila kódem a seskupila do kategorií, které jsem následně pojmenovala. Tímto postupem jsem vytvořila tři základní kategorie: jiný svět, vtažení do děje a hledání sebe. U každé z nich uvádím příklad z diskuse na chatu nebo v diskusním fóru v němž se tato kategorie projevuje. Zprávy jsem uvedla v plném znění a plné grafické podobě. Jejich obsah a jazyková forma nastiňují atmosféru chatových místností a diskusních fór. Jiný svět Kategorie jiný svět je nejčastěji zastoupena pojmy odpočinek, únik a fantasie. Účastníci diskusí často mluvili o vstupu do jiného světa. Někteří jej považovali za únik před starostmi běžného života nebo možnost odpočinku a relaxace. Účastníci diskusí také přemýšleli o přínosech uplatňování fantasie během četby a o možnostech vlastního dotváření imaginárního světa. 138 MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, s

54 Vinki- Nemůžete ani říct, že Tolkiena vyčerpávají jiní. Tolkien položil (více/méně), základy pro žánr fantasy. Jíní ho pouze rozvíjí (více/méně úspěšně). Vezměte si jiné žánry... Je sice pravda, že někteří autoři se pokouší přepsat Tolkiena (Brooks - Shanara /* nebo jak se to píše*/), ale vždy to jde poznat. A jsou i autoři originální např.: G.R.R.Martin. Co se týče toho, že na něj budoucí čtenáři zapomenou, tak to je taky vedle. Proč čtete PP a fantasy? Abyste se dostali z tohohle světa pryč, protože vás už otravuje, chcete snít, prostě něco, co vám tenhle svět dát nemůže... a takové potřeby budou i nadále. Já to pojal zase jako kritiku názorů, ale myslím to dobře :-))) silent Já jsem PP nečetl proto, abych se dostal pryč z tohohle světa Vinki- SILENT: je fajn, že ses pod dlouhé době ukázal... smím-li vědět, proč si jej tedy četl? Rían Silent:hmmm,to je teda logika.mě by taky zajímalo,proč si ho čet? Já si u toho vždycky skvěle odpočinu, je to dobrý dostat se občas jinam Vtažení do děje Kategorie vtažení do děje je představována pojmy sdílení pocitů, prožitek a vztah k postavě. Častým tématem diskuse se na chatech stává vztah čtenáře, hráče, diváka k postavě. Mnohdy dochází k připodobnění se hrdinovi a ke srovnávání se s jeho vlastnostmi a schopnostmi. Následující příklad názorně ukazuje, co je ústředním jevem této kategorie. Diamond.Took Jinak co se týče pana profesora: Především ty knihy nepsal žádnej blbec, ale člověk vysoce inteligentní a vzdělaný, hluboce věřící a zásadový. Krom toho, že mi jeho dílo učarovalo svou propracovaností, malebností a neobvyklou formou psaní, díky níž jsem se cítila listovati v opravdové kronice, je mi více než sympatické, že Tolkien nechtěl být slavný. Chtěl jen předat lidem něco nového. Všechny postavy, ať v těle elfů nebo trpaslíků, a dokonce i samotných Valar, jsou vnímavým blízké svou humanitou. Jeho díla byla smutná a temná, ale kdo z vás by s chutí četl knížku, kde by Sauron vyslal do Kraje nazguly jen proto, aby se omluvili Frodovi, že ho tak polekali a Gandalfovi by Sauron dal čestné slovo, že Prsten zničí, což by pak za fanfár a přítomnosti krále Aragorna s úsměvem udělal? Znám dívku, která tvrdí, že PP je stupidní. Proč ne, každý má právo na vlastní názor. Ona ne. Abyste mohli něco odsoudit, musíte si to důkladně prostudovat. Ona z filmu viděla jen kousky a knihy se nedotkla ani špičkou prstu. Já nemám ráda knižní zpracování Harryho Pottera (ten styl mi prostě vráží nože do těla) ale všechny knihy jsem přečetla - jediná pěkná byla ta čtvrtá - a viděla jsem i filmy a to ne jednou. A ještě něco - PP je první a jediná kniha, u níž jsem se bála. 54

55 Najednou jsem prostě zvedla oči od knížky, byla mi zima a klepala jsem se po celém těle. Byla jsem prostě s nii. Byla jsem se Společenstvem v Morii. Mindë No já jsem u PP jsem se taky bála v Morii, ale tak jak napsala Diamond.Took - prostě to jak vlezli do Morie a úplně všude naprostá tma - úplně jsem si tu tmu dokázala představit, a ještě jak Frodo za sebou slyšel nějaké ťapání (to byl Glum) a on vůbec nic neviděl, kdo to je - úplně jsem to s nima prožívala jako bych tam s nima byla. No a jak Frodo se Samem vlezli do Odulina doupěte...tak to byl konec - to jsem nevěděla, jestli mám přestat číst, nebo naopak rychle číst dál, abych se dozvěděla, že s z toho tunelu nakonec dostali... Hledání sebe Tato kategorie se v diskusích objevuje nejméně často. Představují ji pojmy typologie, charakter, ztotožnění s postavou a archetypy. Za zajímavé považuji, že ve většině případech, kdy byla tato kategorie navržena k diskusi, se do ní téměř nikdo nezapojil. Následující ukázka tuto situaci dokládá. Zároveň nabízí pohled na běžná témata hovorů na internetových diskusních serverech. Vobr Doufám, že nebude vadit, když tento problém poněkud rozeberu. První otázka, kterou zde dneska nechám k diskusi a na kterou se pokusím odpovědět zní: Jsou magické bytosti jen ty, které mají ze své přirozenosti určité nadpřirozené schopnosti nebo i ty, které pomocí nich vznikly? Myslím, že se tyto dvě možnosti vzájemně nevylučují, ba naopak uzákoňují. Dát život subjektu (např. člověku), který bude mít vlastní vědomí a rozum pro nás zatím bezesporu kouzlem neboli výsledkem magie patřícím do světa fantazie je ( zatím jsem použil kvůli možnosti, že by se lidem jednou podařilo zahrát si na bohy vdechnutím duše robotům, ale o tom radši někdy jindy). Magie se však nemůže dokazatelně vyskytovat jen tak v éteru a ve světech elfů, hobitů, trpaslíku, apod. se soustřeďuje v nějakých živých (božstva Valar) či neživých (prsteny moci) tělesech. Nebudu zde teď rozebírat všechny možné způsoby existence magie a zaměřím se na její původ ve Středozemi a pozdější projevy. Jak se praví v Hudbě Ainur, Na začátku všeho byl Ilúvatar (ani zlý, ani dobrý), který oplýval veškerou mocí. Část z ní věnoval potomstvu jeho myšlenky Valar, část některým nižším duchům pojmenovaným Maiar, kteří se společně s některými z Valar vydali utvořit Středozem a část svým dětem pranárodům elfů a lidí. Vdechnout život všem těmto bytostem vyžadovalo užití jistě velkého množství sil a magie. Tyto nástroje moci se však neztratily jen se přesunuli do jiných forem, které již byly rozděleny na mocné a méně mocné i na zlé a dobré. Podstatné ze zpěvu Ainulindale obsaženého v Silmarillionu jsem shrnul a teď položím další otázku: Pokud se bytosti dělí na dobré a zlé, dělí se tak i magie? Myslím, že ne. Kouzla, která známe z Pána prstenů (např. světlo na konci Gandalfovy hole) nemají kladný, či záporný náboj, to jen ti kteří je využívají. Podobné ale poněkud složitější je to u vytvoření nové bytosti, ale pokud to bude bytost schopna samostatně uvažovat bude se měnit podle prostředí ve kterém žije. Proto se od sebe odlišují rasy Středozemě (což je ovšem dáno i schopnostmi, které jim dali jejich tvůrci) a to i jejich jednotlivé frakce (u hobitů a entů žádné nejsou jen proto, že byli izolováni a uzavřeni k vnějšímu světu). Elfové, kteří byli pod vlivem Valar pak budou víceméně na straně dobra a jejich Morgothem zotročení bratři na straně zla. Tudíž žádná záporná, či kladná magie, ale způsob, jak vnímali svět. Bylo-li jim ubližováno, ubližovali nebylo-li tomu tak, ani oni neměli takovou potřebu. Konečně se dostávám k dané otázce: Jsou 55