Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právní vztahy k nemovitostem Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právní vztahy k nemovitostem Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vydržení vlastnického práva k pozemkům Ing. Lenka Furová 2011/2012

2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vydržení vlastnického práva k pozemkům zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne Lenka Furová.

4

5 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. JUDr. Iloně Jančářové, Ph.D. za odborné rady a připomínky, které významně přispěly k vypracování této práce. Děkuji také mé rodině a nejbližším za podporu a trpělivost.

6

7 OBSAH ÚVOD OBECNĚ K INSTITUTU VYDRŽENÍ Historický vývoj právní úpravy vydržení Vlastnické právo, držba a vydržení Vlastnické právo Držba Vydržení Prameny právní úpravy institutu vydržení SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA INSTITUTU VYDRŽENÍ Subjekt vydržení Objekt vydržení Pozemek a jeho části Problematika součástí pozemku Oprávněná držba Omluvitelný právní a skutkový omyl Vydržení contra tabulas Vydržecí doba Možnost vydržení před ZÁPIS VYDRŽENÍ NEMOVITOSTI DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ Zápis do katastru nemovitostí Osvědčení ve formě notářského zápisu Soudní smír Soudní spory související s vydržením Určovací žaloba Vindikační žaloba... 37

8 3.2.3 Negatorní žaloba VYDRŽENÍ V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Nový občanský zákoník Institut vydržení v NOZ a komparace se současnou úpravou ZÁVĚR RESUMÉ LITERATURA... 46

9 ÚVOD Vlastnické právo patří k základním právům a svobodám člověka. Existuje nezávisle na státní moci, přirozeně. Důležitost práva vlastnit majetek dokládá většina demokratických zemí jeho zařazením do právních předpisů nejvyšší právní síly. Toto platí i pro Českou republiku. Vlastnické právo je zaručeno Listinou základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku. Právní řád pak přiznává účastníkům vlastnických vztahů stejný zákonný obsah i ochranu. Vydržení, jako jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva, patří k tradičním právním institutům. Jeho právní úprava prošla od platnosti prvního občanského zákoníku mnohými změnami. V 60. letech 20. století, z důvodu tehdejších politických a sociálních změn dokonce z občanského práva úplně vymizel. Do právního řádu se vrátil znovu na začátku 80. let 20. století a současnou podobu právní úpravy získal v roce Velmi aktuálním se stalo vydržení po roce 1989, kdy docházelo ke změně vlastnických vztahů a k narovnání významu vlastnického práva jako takového. To dokládají i mnohá soudní rozhodnutí v této oblasti, které se pak staly předlohou pro další právní a soudní praxi. Cílem bakalářské práce je analýza současné právní úpravy vydržení vlastnického práva, se zaměřením na pozemky, včetně způsobu jeho zápisu do katastru nemovitostí. Toto pak práce srovnává s novým občanským zákoníkem a porovnává změny, které se v tomto institutu uskuteční k Cíle práce je dosaženo prostřednictvím studia relevantní literatury, právních předpisů a judikatury soudů. Na jejich základě je formou deskripce a analýzy popsána současná právní úprava vydržení. Poté je provedena komparace současné a budoucí právní úpravy institutu a stručně jsou analyzovány jednotlivé rozdíly. Text práce je rozdělen do čtyř kapitol. První kapitola zavádí a definuje pojmy, s kterými bude pracováno v dalším textu. Zároveň je stručně popsán vývoj právní úpravy vydržení. Na konci kapitoly je uvedena základní legislativa, vztahující se k dané oblasti. Druhá kapitola je stěžejní pro naplnění cíle práce. Je v ní analyzována současná právní úprava vydržení. Při analýze jsou využívány mnohé judikáty, které současný stav právní úpravy vydržení více konkretizují, a zároveň je prostřednictvím nich upozorňováno na její 9

10 nedostatky. Vzhledem k cíli, se po uvedení základních znaků vydržení, práce věnuje specifickým aspektům vydržení nemovitostí, konkrétně pozemků. Třetí kapitola se zabývá způsobem zápisu nabytí vlastnického práva k pozemkům vydržením do katastru nemovitostí. Je popsán proces zápisu a jednotlivé listiny, které jsou relevantní pro zápis nabytí vlastnictví vydržením do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že k nim patří i některá soudní rozhodnutí, jsou stručně popsány i jednotlivé možnosti vlastníka nebo držitele na ochranu svého práva. Poslední, čtvrtá kapitola pak komparuje současnou právní úpravu institutu vydržení s úpravou budoucí. Jsou zdůrazněny jednotlivé změny, ale je upozorňováno i na nedostatky budoucí právní úpravy. Práce si vzhledem ke svému rozsahu neklade za cíl postihnout všechny problémy související s právní úpravou tohoto institutu. Analyzovány jsou jen ty oblasti, které jsou pro vydržení a konkrétně pro vydržení vlastnického práva k pozemkům, i podle judikatury soudů, typické. 10

11 1 OBECNĚ K INSTITUTU VYDRŽENÍ Cílem první kapitoly je definovat a objasnit souvislosti mezi základními pojmy, které budou využívány v dalších částech textu. Na začátku je stručně popsán vývoj právní úpravy vydržení od roku 1918 do současnosti. V druhé části kapitoly jsou pak definovány pojmy, které mají úzký vztah k vydržení vlastnické právo a držba. Nakonec je vymezena základní s tématem související legislativa. 1.1 Historický vývoj právní úpravy vydržení Institut vydržení představuje jeden ze způsobů nabývání vlastnického práva. Vlastnické právo je vedle držby a věcných práv k cizí věci jedno z nejdůležitějších věcných práv, která tvoří subsystém občanského práva. To dnes patří k základním odvětvím soukromého práva, z něhož se postupně vyčlenila ostatní odvětví (např. obchodní nebo pracovní právo). Občanské právo prošlo za posledních 100 let poměrně dynamickým vývojem. Společně s ním se měnila i právní úprava vydržení jako tradičního institutu občanského práva, který má své základy už v římském právu. Římská konstrukce byla převzata do prvního občanského zákoníku platného na území současné České republiky (dále jen ČR ) z roku 1811 Obecný občanský zákoník, s modifikací s ohledem na společenský a právní vývoj teritoria. 1 Vydržení bylo samostatným institutem. Představovalo jeden ze způsobů originárního nabytí vlastnického práva, ale také i jiného práva, pokud bylo schopno kvalifikované držby. Zároveň šlo o důvod vzniku práva. Rozlišovalo se řádné a mimořádné vydržení, ačkoliv zákoník toto explicitně neznal. Rozdělení souviselo se znakem vydržení, a to s vydržecí dobou, která mohla být řádná a mimořádná. K dalším významným charakteristikám patřila nutnost mít právní důvod, tzv. titul v případě řádného vydržení. 2 Znění Obecného občanského zákoníku bylo na základě tzv. recepční normy zákon č. 11/1918 Sb. převzato do právního řádu první Československé republiky. Nepřestala tak platit výše uvedená právní úprava. 1 Petr, B. Vydržení v českém právu, str Tamtéž 11

12 Navzdory prozatímnosti všech převzatých zákonů, která byla deklarovaná recepčním zákonem, trvala tato dočasnost u institutu vydržení do konce roku 1950, kdy byl přijat nový občanský zákoník, tzv. střední občanský zákoník, jehož účinnost nastala k V porovnání s předchozí úpravou byla ta nová jednodušší. Zkrátily se vydržecí doby, vydržet šlo nejen právo vlastnické, ale i jiné právo, které bylo způsobilé být předmětem držby (např. věcná břemena). Zákon rozeznával pouze držbu oprávněnou a neoprávněnou. Vzhledem ke společenské situaci došlo ale k omezení na straně věcí, které bylo možné vydržet, a na straně subjektů oprávněných k vydržení. Vydrženy mohly být pouze věci, které byly ve vlastnictví osobním nebo soukromém a to každým oprávněným držitelem subjektem soukromého, socialistického vlastnictví a lidovými družstvy. Ale vydržet nemohl jeden socialistický vlastník (stát, lidové družstvo) proti jinému socialistickému vlastníkovi, a soukromá osoba proti socialistickému vlastníkovi. Předmětem vydržení nemohly být tzv. nezcizitelné věci, tedy majetek v socialistickém vlastnictví a ve vlastnictví lidových družstev. 3 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který je platný ve znění pozdějších novel dosud, vydržení jako samostatný právní institut na začátku neobsahoval. Vydržení ale úplně z právního řádu nezmizelo. V zákoníku mezinárodního obchodu, který musel respektovat zvyklosti zahraničního obchodu, byl tento způsob nabytí vlastnictví zaveden. 4 Novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 131/1982 Sb., účinná od , která platila až do konce roku 1991, opět zavedla možnost nabytí vlastnického práva vydržením. Vlastníkem věci, náležející do osobního vlastnictví, se stal občan, který měl nepřetržitě v držbě movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. 5 Co se týká pozemků nebo jeho části, ideologické důvody bránily vydržet do vlastnictví občana pozemky, které představovaly potencionální výrobní prostředek. 6 Pokud měl občan v držbě pozemek po dobu deseti let a splnil další zákonné podmínky, vznikl mu nárok 3 Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 4 Petr B. Vydržení v českém právu, str Zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy 6 Petr B. Vydržení v českém právu, str

13 na zřízení práva osobního užívání k tomuto pozemku. Na základě tohoto mohl občan pozemek fakticky využívat. Ale skutečné vlastnické právo k pozemku nebo jeho části měl jen stát. Navíc výměra pozemku, ke kterému bylo zřízeno právo osobního užívání, nesměla přesáhnout nejvyšší přípustnou výměru. Pokud mohlo být občanovy přenecháno k osobnímu užívání více částí pozemku, měl občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí. 7 Vydržet stále nešlo majetek a pozemky v socialistickém vlastnictví a věc, kterou užívala socialistická organizace. 8 Poslední významnou změnou dotýkající se vydržení byla novela občanského zákoníku z roku Ta zavedla znaky institutu vydržení v současné podobě. 1.2 Vlastnické právo, držba a vydržení I na základě výše uvedeného je jasné, že vydržení je úzce spojeno s pojmy vlastnictví a držba. Vzhledem k tomu, že v dalším textu budou tyto pojmy často používány, je vhodné je na začátku definovat a vymezit jejich vzájemný vztah Vlastnické právo Vlastnické právo je základním věcným právem. Patří k právům absolutním, tedy působí vůči všem a znamená povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Předmětem práva je jakákoliv věc v právním smyslu. 9 V rámci vlastnického práva lze rozlišovat vlastnické právo objektivní a subjektivní. Objektivní vlastnické právo představuje souhrn právních norem, které regulují vlastnické vztahy, existující systém rozdělení věcí. Subjektivní vlastnické právo je pak vymezeno jako oprávnění vlastníka věc držet, užívat a nakládat s ní podle své úvahy. Vlastník toto činí ve svém zájmu a uplatňuje moc, která není závislá na existenci moci kohokoli jiného k téže věci a v téže době. Současně subjektivní vlastnické právo znamená i právně zabezpečenou možnost vlastníka domáhat se od všech třetích osob, aby se zdržely užívání věci proti vůli vlastníka Petr B. Vydržení v českém právu, str Petr B. Vydržení v českém právu, str Holub, M. Občanský zákoník: Komentář, str Fiala, J. et al. Občanské právo hmotné, str

14 Obsah vlastnického práva představuje práva a povinnosti vlastníka. Jedná se o jednotlivá oprávnění vlastníka spojená s vlastnictvím, způsob výkonu vlastníkových práv stanovený podle zákona, ochrana a omezení vlastníkových práv a možnost a odpovědnost vlastníka. 11 Oprávnění vlastníka je tradičně označováno jako tzv. vlastnická triáda a je vymezena 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník ): Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. To, že vlastnictví znamená i povinnost vlastníka je stanoveno už v Listině základních práv a svobod, která ve svém článku 11 říká, že vlastnictví zavazuje. Vlastnictví má také své limity, omezit ho lze však jen na základě zákona (např. 127 občanského zákoníku) nebo se souhlasem vlastníka (věcné břemeno). 12 K nabytí vlastnického práva dochází na základě řady právních důvodů. Jednotlivé důvody pak znamenají originární nebo derivativní nabytí. Kritériem, určující do jaké skupiny bude daný důvod patřit, je okolnost, zda nabyvatel odvozuje své právní postavení od právního předchůdce. Pokud ano, jedná se o tzv. derivativní nabytí. Typickým příkladem je převod vlastnického práva na základě závěti nebo smlouvy o koupi věci. Již z tohoto vyplývá, že vydržením bude vlastnické právo nabyto originárním způsobem. V tomto případě přechází vlastnické právo nezávisle na předchozím vlastníkovi k jinému subjektu na základě rozhodnutí státního orgánu nebo na základě jiné skutečnosti, jako je např. vydržení. Tedy pokud není právní postavení nabyvatele odvozeno od právního předchůdce, jde o tzv. originární nabytí. 13 Ochrana vlastnického práva je pak zakotvena v 126 občanského zákoníku. Zakládá ochranu poskytovanou vlastníkovi občanskoprávními předpisy, ale i předpisy trestního práva a správního práva. Paragraf upravuje dvě typické žaloby, a to žalobu na vydání věci, v případě pozemků se jedná o žalobu na vyklizení nemovitosti, a žalobu negatorní. Možnost jiných žalob, např. žaloby určovací zákon nevylučuje Holub, M. Občanský zákoník: Komentář, str Fiala J. et al. Občanské právo hmotné, str Fiala J. et al. Občanské právo hmotné, str Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str

15 Nakonec vlastnické právo k věci zaniká buď absolutně, pokud ho nenabývá nikdo jiný, např. kvůli zániku věci nebo relativně, pokud nabývá vlastnické právo k věci od původního vlastníka někdo jiný Držba Držba je jedním z dílčích předpokladů vydržení vlastnického práva a právo držby patří podle 123 k oprávněním vlastníka věci. Oprávnění dává vlastníkovi možnost mít věc ve své faktické moci a předpokládá realizaci práva věc užívat a požívat. 129 ale zakládá i možnost držby, kdy je jejím subjektem osoba odlišná od vlastníka. 16 Toto pojetí bude, jak už bylo naznačeno, také využíváno v dalších částech práce. Držitel je podle 129 odst. 1 občanského zákoníku ten kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Následující odstavec potom specifikuje objekt držby věci, movité i nemovité a jejich části (např. část pozemku), ale i práva připouštějící opětovný výkon. Subjektem držby může být jak fyzická, tak právnická osoba potom rozeznává mezi oprávněnou a neoprávněnou držbou. Oprávněný držitel věc (právo) ovládá a nakládá s ní jako s vlastní. Pak má stejná práva jako samotný vlastník, náleží mu zejména právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby a k ochraně držby může využít ty právní instrumenty, které právní řád přiznává k ochraně vlastnického práva. Vůči vlastníkovi má oprávněný držitel nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu, kdy jí oprávněně držel, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. 18 Důležitým předpokladem oprávněné držby je také dobrá víra důvodné přesvědčení držitele, že mu věc patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 19 Neoprávněný držitel věc či právo také fakticky ovládá a nakládá s ní jako s vlastní. Na rozdíl od oprávněného držitele mu ale chybí dobrá víra o tom, že mu daná věc (právo) patří. Jak bude později ukázáno, nemůže tak za žádných okolností nabýt věc do vlastnictví vydržením. 131 občanského zákoníku pak ukládá neoprávněnému držiteli vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou 15 Fiala J. et al. Občanské právo hmotné, str Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 19 Tamtéž 15

16 vznikla. Zákonná ochrana neoprávněného držitele je do značné míry omezena a v úvahu přichází snad jen ochrana podle 5 a 6 občanského zákoníku proti zřejmému zásahu do pokojného stavu a proti bezprostřednímu neoprávněnému zásahu do práva. 20 Pozbytí držby zákon výslovně neupravuje. Způsoby pozbytí lze tak odvozovat jen z teorie. Ta rozlišuje např. derelikci opuštění věci, zánik držby věci jedním subjektem v důsledku nabytí držby téže věci jiným subjektem, zánik předmětu držby, smrt držitele nebo zánik právnické osoby Vydržení Vzhledem k výše uvedenému, představuje vydržení jeden ze způsobů originárního nabytí vlastnického práva. Existence tohoto institutu je opodstatněna společenskou potřebou uvést do souladu faktický stav věci s právním stavem. Často dochází k tomu, že na základě skutkového nebo právního omylu jednající osoby, nebo jejich právní nástupci, nesplní veškeré podmínky pro vznik vlastnického práva k dané věci či pro vznik práva odpovídající věcnému břemeni. 22 Funkcí vydržení je tak umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem. Opakem ovládání je v tomto případě nečinnost vlastníka. 23 Vydržení tak hojí zejména vady nebo nedostatky nabývacího titulu. Další významnou funkcí je ochrana vlastníka, který se ocitl v důkazní nouzi ohledně existence jeho práva institut vydržení koriguje požadavky procesního práva na prokazování významných skutečností. 24 Po novele občanského zákoníku v roce 1991 je vydržení upraveno v 134: 1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deset let, jde-li o nemovitost. 2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob ( 125). 3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní 20 Kolektiv autorů. Držba. E-pravo [online] 2002 [cit ] 21 Petr, B. Vydržení v českém právu, str Sedláček, J. Vlastnické právo. Komentář k vydržení. ASPI 23 Spáčil, J. Oprávněná držba a vydržení v nejnovější judikatuře Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, Tamtéž 16

17 předchůdce. 4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Vydržením tak lze nabýt vlastnické právo jak k věcem movitým, tak nemovitým a u nich je v současné době nerozhodné zda jde o stavby nebo pozemky, popř. o jaký druh pozemku se jedná a jaké je výměry. 25 V tomto se odlišuje současná právní úprava od té předcházející. Konečně objektem vydržení mohou být podle 151 občanského zákoníku i věcná břemena. Vzhledem k zadání a cíli práce se ale autorka oblastí věcných břemen dále zabývat nebude. Aby mohlo dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, musí být splněny následující předpoklady způsobilý subjekt, způsobilý předmět, oprávněná držba, uplynutí stanoveného času a soustavná držba věci po celou vydržecí dobu. 26 Obdobně toto platí i pro vznik věcných břemen vydržením 27. Blíže se bude jednotlivým předpokladům věnovat následující kapitola. Při splnění uvedených předpokladů se oprávněný držitel stává vlastníkem věci bez nutnosti dalšího potvrzení či rozhodnutí. V případě vzniku vlastnického práva k nemovitosti je toto nutné zapsat záznamem do katastru nemovitostí podle 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. 1.3 Prameny právní úpravy institutu vydržení K pramenům právní úpravy vydržení bude patřit vzhledem k úzké vazbě na institut vlastnických práv a držby legislativa, která upravuje vlastnické právo jako takové, dále předpisy, které souvisí s potvrzením vydržení věci nebo nemovitosti a se zápisem změny vlastníka nemovitosti. K pramenům právní úpravy je nutné zařadit i předpisy, které upravují případné soudní spory související s vydržením. K těm nejdůležitějším pramenům patří: - Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů je jedním z pramenů nejvyšší právní síly v ČR. Ve svém článku Petr, B. Vydržení v českém právu, str Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Viz 151o zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 17

18 zakládá každému právo vlastnit majetek. Zaručuje stejný zákonný obsah a ochranu vlastnického práva u všech vlastníků. Zároveň stanovuje, že vlastnictví zavazuje. Vlastníkovi jsou tak z vlastnictví potvrzeny nejenom práva, ale i povinnosti. - Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů základní zákon soukromého práva v České republice, který upravuje z hlediska cílů této práce především způsoby nabývání vlastnictví, včetně institutu vydržení a s tím související držbu, promlčení a promlčecí dobu, možnost vzniku věcného břemene vydržením. - Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon, který zřizuje katastr nemovitostí a stanovuje činnosti spojené s vedením katastru. Krom jiného vymezuje předmět katastru a postup při zápisech údajů o právních vztazích a jiných údajů formou vkladu práva, záznamu nebo poznámky. - Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů zákon upravuje, jaká práva se zapisují do katastru a jakým druhem zápisů. Částečně také zavádí postup katastrálního úřadu při provádění těchto zápisů. - Vyhláška ČÚZK č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění vyhlášky č. 164/2009 Sb. (dále jen katastrální vyhláška ) upravuje především předmět, obsah katastru a činnosti při správě katastru a obnově katastrálního aparátu, zeměměřické činnosti pro účely katastru a vyhotovení geometrických plánů a vytyčování hranic pozemků - Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů upravuje činnosti notáře. Pro účely této práce je důležitá úprava notářského zápisu. - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení. Řídí se jím spory související s vydržením. 18

19 2 SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA INSTITUTU VYDRŽENÍ Druhá kapitola je věnována samotnému institutu vydržení a jeho současné právní úpravě, která bude ilustrována i na příkladech z rozhodovací praxe. Kapitola se tak postupně věnuje subjektu vydržení a předmětu vydržení se zaměřením na pozemky. V druhé části je analyzována oprávněná držba a její podmínky. Nakonec se kapitola zabývá vydržecí dobou. 2.1 Subjekt vydržení Za subjekt vydržení je třeba považovat všechny osoby, které jsou způsobilé k nabývání vlastnického práva, tj. fyzické, právnické osoby a stát, což ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 393/2009 potvrdil i Nejvyšší soud. 28 Platí pro ně vše, co je uvedeno v 7-21, které upravují způsobilost k právům a povinnostem. Zákon všem těmto subjektům přiznává právní subjektivitu. Fyzické osoby mají způsobilost k nabytí vlastnického práva od narození a pozbývají jí smrtí. Za podmínky, že v rozhodné době pro přiznání práva dojde k početí a poté k narození živého dítěte, je způsobilost přiznána i této dosud nenarozené osobě. 29 Pro nabytí vlastnického práva vydržením, je ale představa možnosti existence subjektu vydržení v podobě nenarozeného dítěte velmi málo pravděpodobná, spíše nemožná. Nezletilí mohou nabývat vlastnického práva vydržením ve smyslu 9 občanského zákoníku, tedy mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. 30 V praxi si tak lze představit nabytí vlastnického práva nezletilým k movité věci, kvůli nižším hodnotám takových věcí a poměrně krátké tříleté vydržecí době. Vydržení vlastnického práva k nemovitosti bude převážně možné tam, kde bude držbu a ostatní podmínky vydržení vykonávat zákonný či jiný zástupce Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp.z. 28 Cdo 393/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 30 Petr, B. Vydržení v českém právu, str Tamtéž 19

20 Vydržení věci oběma manžely do jejich bezpodílového spoluvlastnictví předpokládá dobrou víru každého z manželů, že jim oběma jako bezpodílovým spoluvlastníkům věc patří, a to po celou zákonem stanovenou dobu nepřetržité držby. 32 K právnickým osobám, způsobilým nabývat práva a povinnosti, v tomto případě vlastnické právo, patří podle 18 občanského zákoníku sdružení fyzických a právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, u kterých to stanoví zákon. Právní subjektivita, způsobilost k právům a povinnostem zásadně vzniká se vznikem právnické osoby a spolu s právnickou osobou i zaniká. 33 Sdružení fyzických a právnických osob jsou právnické osoby vytvářené na korporačním principu, např. Česká advokátní komora, Česká lékařská komora, ale i občanská sdružení zřizovaná podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Do této skupiny patří i zájmové sdružení právnických osob, které je jako jediné výslovně upravené v současném občanském zákoníku. K účelovým sdružením majetku se řadí nadace a nadační fondy, z oblasti veřejného práva pak např. Pozemkový fond ČR, před zrušením i Fond národního majetku. 34 Jednotku územní samosprávy představuje v současné době obec a kraj jako vyšší územně samosprávný celek. K jiným subjektům patří ty, které nejsou zahrnuty v těch předcházejících. Stát, pokud vystupuje v občanskoprávních vztazích, jako v případě institutu vydržení, má postavení právnické osoby. Má rovné postavení s ostatními subjekty právního vztahu. 35 Právnická osoba ale nemohla být subjektem vydržení vždy. Znění občanského zákoníku, které platilo do konce roku 1991, připouštělo, že se oprávněným držitelem mohla stát právnická osoba, ale tato držba nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva na základě vydržení Objekt vydržení Podle 118 a 119 mohou být předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to připouští jejich povaha, tak i práva a jiné majetkové hodnoty. Věci se dělí na věci movité a nemovité. Všechno výše uvedené pak patří k objektům vydržení. K nim musíme 32 Spáčil, J. Oprávněná držba a vydržení v nejnovější judikatuře Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Kafková, M. Právní subjektivita. E-pravo [online] 2001 [cit ] a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 131/1982 Sb. 20

21 řadit ale i předměty, u kterých zákon výslovně uvádí, že se na ně přiměřeně použije ustanovení o věcech movitých a nemovitých. Vlastnické právo vydržením tak lze nabýt např. k cenným papírům 37, protože v 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, je uvedeno, že se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, pokud nestanoví zákon o cenných papírech nebo zvláštní zákon jinak. 38 Podobná úprava se týká i bytových jednotek zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, v 3 odst. 2 stanovuje, že právní vztahy k jednotkám se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí. 39 Podle výše uvedeného lze vlastnické právo vydržením nabýt k věcem movitým a nemovitým, popř. k tomu, o čem zákon výslovně stanoví, že se přiměřeně použijí ustanovení o věcech movitých a nemovitých. Ke všemu ostatnímu je nabytí vlastnického práva vydržením zřejmě vyloučeno, a to i proto, že zákon stanoví vydržecí dobu, tedy jeden z důležitých předpokladů institutu vydržení, jen pro věci movité a nemovité. Občanský zákoník obsahuje i omezení možnosti nabytí vlastnického práva vydržením vydržet nelze také věci, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo jsou jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. 40 Vydržet tak nelze majetek ve výhradním vlastnictví státu. Ten definuje čl. 11. odst. 2 Listiny základních práv a svobod a 8 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví zákon. Podle nich majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu. Ovšem v současné době neexistuje žádný zvláštní právní předpis, který by uváděl taxativní výčet takového majetku, ani toto není obsaženo v žádném předpise, a tak lze na něj usuzovat jen podle ustanovení různých zákonů. Jedná se tak např. o ložiska vyhrazených nerostů 41 nebo o majetek na území vojenských újezdů Sedláček, J. Vlastnické právo. Komentář k vydržení. ASPI 38 Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů 39 Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 41 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů 21

22 U státního majetku, který není zařazen do výhradního vlastnictví státu, si lze alespoň teoreticky představit, že při splnění všech zákonných podmínek, může subjekt odlišný od státu k němu nabýt vlastnické právo vydržením. Může jít např. o majetek po zaniklých státních subjektech. Lze ale předpokládat, že stát by v takovém případě určitě velmi pečlivě přezkoumával oprávněnost držby. Nakonec 119 občanského zákoníku rozděluje nemovitosti na pozemky a stavby. Vzhledem k cílům práce se další text zaměří právě na vydržení nemovitostí, s důrazem na pozemky Pozemek a jeho části Právní definici pozemku lze najít v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen katastrální zákon ). Ten podle 27 písm. a) pod pojmem pozemek rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. 43 Ačkoliv slouží tato definice především pro účely katastrálního zákona, je v právní praxi využívána jako legální definice pozemku, což dokládají i níže uvedené judikáty. Pozemek je podle občanského zákoníku nemovitá věc, kterou je možné vydržet po desetileté oprávněné držbě při splnění dalších zákonných podmínek. Občanský zákoník v současné době nijak neupravuje vydržení jen části věci, proto většina odborné literatury uvádí, že část věci nelze vydržet. 44 Toto ale neplatí v případě pozemků, což bylo potvrzeno i několika judikáty. Při řešení možnosti vydržení části pozemku je nutné rozlišovat mezi pozemkem a parcelou. Katastrální zákon chápe pod pojmem parcela pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. 45 Parcela je konkrétní pozemek, zapsaný v katastru nemovitostí pod parcelním číslem, je geograficky zaměřen 43 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů 44 Viz např. Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů 22

23 a zakreslen v katastrální mapě u příslušného katastrálního úřadu. Pozemek může být předmětem prodeje, převodu, směny nebo darování jen ve formě parcely. 46 Podle judikatury je část parcely způsobilým k vydržení, a to tehdy pokud tato část naplňuje pojmové znaky pozemku v právním slova smyslu 47, tedy naplňuje znění 27 katastrálního zákona. Tento právní názor prodělal v české judikatuře určitý vývoj. V roce 1993 rozhodl Vrchní soud v Praze, že předmětem držby a vydržení může být zásadně jen celý pozemek, nikoliv jeho část. 48 Judikát byl ale později překonán několika rozsudky Nejvyššího soudu ČR. V rozsudcích soud stanovil, že část parcely, která je v držbě jiné osoby než vlastníka této parcely, se stává pozemkem odděleným od ostatních pozemků právě hranicí držby. 49 Dochází tak k vydržení pozemku a nikoliv jeho části, jak se velmi často uvádí. Pozemek, který je takovým způsoben vydržen, tvoří část parcely a musí být pro účely zápisu do katastru nemovitostí zaměřen geometrickým plánem tak, aby z něj vznikla samostatná parcela Problematika součástí pozemku Při vydržení pozemku, popř. části parcely, je velmi často nutné řešit i problematiku součástí pozemku. Do této skupiny patří především porosty, nezbytný prostor pod povrchem a nad povrchem pozemku, a stavby. 51 Občanský zákoník v 120 odst. 2 stanovuje, že stavba není součástí pozemku. Stavba v občanskoprávním pojetí, naplňující znaky 119 občanského zákoníku, tak je samostatnou nemovitou věcí, která sleduje svůj právní osud. Z toho vyplývá, že podmínky vydržení by u nich měly být sledovány samostatně. 46 Vyhláška ČÚZK č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů 47 Petr, B. Vydržení v českém právu, str Rozsudek Vrchního soudu v Praze, ze dne , sp. zn. 3 Cdo 53/92 49 Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdon 1231/96; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 837/98 50 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů 51 Holub M. Občanský zákoník: Komentář, str

24 Občanský zákoník ale nemá svojí vlastní definici stavby. Je tak nutné vycházet z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, u kterého byla otázka definice stavby v občanskoprávním smyslu již nastolena. Je zřejmé, že obsah pojmu stavba se bude v občanském právu chápat odlišně než podle stavebních předpisů, jako je např. zákon o územním plánování a stavebním řádu. Pro tyto zákony znamená stavba nejen samotné dílo, ale také veškerou činnost směřující k uskutečnění díla. Na rozdíl od tohoto, pro občanskoprávní účely je stavba definována jako věc, výsledek nějaké činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. 52 Již v roce 1995 Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku uvedl, že stavba jako věc ve smyslu práva zpravidla vzniká v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. 53 Podle výše uvedeného tak v případě vydržení pozemku, na kterém stojí rozestavěná budova v podobě hrubé stavby, bude pozemek sledovat svůj právní osud a budova také svůj. Opačnou situaci bude představovat pouhé vykopání základů pro stavbu budovy, kdy jde ale už o stavbu z hlediska stavebních předpisů, ale ne z pohledu občanskoprávního, naplňující znaky 119 občanského zákoníku. V takovém případě základy sledují stejný právní osud jako pozemek a jsou tak součástí pozemku. Ačkoliv se toto občanskoprávní vymezení pojmu stavba zdá poměrně jasné, nejde o stanovení jasného pravidla pro všechny podobné případy. Proto je určitě nutné pokaždé zvažovat, zda daná stavba může být předmětem občanskoprávních vztahů. K samostatným stavbám pak nebudou patřit např. kůlny nebo altány, ačkoliv mohou být stavbami podle stavebních předpisů. Nenaplňují znaky podle 119 občanského zákoníku, protože obvykle nebývají se zemí spojeny pevnými základy, nejedná se tak o nemovitou věc, ale pouze o věc movitou. K dalším sporným situacím může také docházet např. v případě, kdy je na pozemku, jehož se vydržení týká, umístěna studna. Je tak potřeba rozhodnout, zda studna naplňuje znaky samostatné věci podle občanského práva či ne. Na základě judikatury lze odvodit, že za určitých okolností je studna buď samostatnou stavbou, a tím tak předmětem občanskoprávních vztahů, nebo jen součástí pozemku. Samostatnou stavbou bude studna 52 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 3 Cdon 1305/96, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 33 Cdo 111/98 53 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , sp. zn. 3 Cz 57/92 24

25 podle výše uvedeného, pokud bude výsledkem stavební činnosti, kterou byla vytvořena určitá, převážně podzemní konstrukce, jež ve směru dovnitř ohraničuje prostor, jenž má být zčásti zaplněn vodou a zčásti sloužit jejímu čerpání. 54 Tedy nijak neupravený vrt není podle občanského práva samostatnou stavbou, ale jedná se o součást pozemku. Tato definice studny vlastně odpovídá výše uvedené definici stavby podle občanského práva, proto i v tomto případě je nutné v každém konkrétním případě zvažovat, kdy bude studna samostatnou věcí a kdy součástí pozemku. Další typickou situací při vydržení pozemku je otázka porostů. Velmi aktuální je tento problém např. při vydržení lesního pozemku nebo sadu, kde může být důležitější, např. z hlediska ekonomického, určit nejdřív vlastnické právo k porostu než k samotnému pozemku. Podle 120 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Z příkladů, které jsou uvedeny v předchozí větě, je jednoduché odvodit, že pokud by ovocné stromy tvořící sad, nebo les byly od pozemku odděleny, ten by pravděpodobně ztratil na své hodnotě, lze říci i ceně. Z toho vyplývá, že porosty jsou součástí pozemku a sledují jeho právní osud. Tento závěr potvrdil v rozsudku i Nejvyšší soud, který uvedl, že kromě případů, kdy zvláštní předpisy upravují porosty jako samostatné věci, všechny ostatní zůstávají součástí pozemku ve smyslu 120 občanského zákoníku a nemohou být samostatným předmětem práv a povinností, okamžikem fyzického spojení se zemí se stávají vlastnictvím vlastníka pozemku Oprávněná držba Oprávněná držba je jednou z nezbytných podmínek vydržení. Je vymezena v 130 občanského zákoníku, který stanovuje, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Uvedené podmínky musí mít splněny současně. Zároveň tak pro oprávněnou držbu nestačí jen fakticky věc ovládat. Jak vyplývá z výše uvedeného, je dobrá víra předpokladem oprávněné držby. Je to vnitřní psychický stav jednajícího subjektu určitý subjektivní pocit správnosti, který ale nemůže 54 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 259/2010, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1341/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 3 Cz 3/90 25

26 být sám o sobě předmětem dokazování. 56 Legální definice ale chybí. Literatura uvádí, že dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popř. že jsou dány skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. 57 Držitel je v dobré víře, když se tedy domnívá, že mu držená věc nebo vykonávané právo patří, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není. Odborná literatura se i s judikaturou Nejvyššího soudu shodují, že posouzení dobré víry držitele je třeba vždy hodnotit objektivně, ne tedy ze subjektivního hlediska 58 osobního přesvědčení daného držitele. Dobrá víra musí být podložena objektivními okolnostmi, z nichž by se dalo usuzovat na důvodnost přesvědčení držitele. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti, týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o pocitovosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (právní titul). Zákon ale nevyžaduje k vydržení skutečný právní titul (např. kupní smlouva), stačí jen domnělý právní titul nabytí vlastnictví, který lze objektivně s přihlédnutím k běžné opatrnosti hodnotit se zřetelem ke všem okolnostem ve vztahu k absenci pochybnosti držitele a z ní vyplývající jeho dobré víry. 59 Toto potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu: Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. 60 Povinnost tvrdit a prokázat tyto okolnosti přitom tíží toho, kdo tvrdí, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. 61 Přitom je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, popř. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu daná věc patří Slovník pojmů: Dobrá víra. Businesscenter.cz [online] 2012 [cit ] 57 Viz např. Spáčil, J. Oprávněná držba a vydržení v nejnovější judikatuře Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1253/99 59 Spáčil J.: Oprávněná držba jako předpoklad vydržení v novější judikatuře. Soudní rozhledy Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 417/98 61 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 3 Cdon 395/96 62 Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1843/

27 Držitel je tak podle výše uvedeného v omylu, že mu daná věc patří a zároveň musí jít o omyl omluvitelný. Omyl se vztahuje buď k právním skutečnostem skutkový omyl, nebo k právní úpravě právní omyl Omluvitelný právní a skutkový omyl Ačkoliv je v našem právním řádu uplatňována zásada neznalost zákona neomlouvá, připouští právní teorie existenci právního omylu. Ten může nastat i v institutu vydržení, což potvrdilo i několik rozsudků Nejvyššího soudu ČR. Judikatura charakterizovala právní omyl jako neznalost či neúplnou znalost obecně závazných právních předpisů. Z toho pak plyne nesprávné posouzení právních důsledků právních skutečností. Podmínka omluvitelnosti je pak splněna, pokud je zjištěno, že se držitel nemohl omylu vyhnout ani při obvyklé míře opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu požadovat. 63 Typickým příkladem může být nejasné znění zákona. Lze předpokládat, že oprávněná držba založená na omluvitelném právním omylu bude méně častá, než ta, která je podmíněná omluvitelným skutkovým omylem. Dokládá to i bohatší judikatura zabývající se skutkovým omylem při institutu vydržení. Omluvitelný skutkový omyl je i v tomto případě takový, ke kterému došlo, přestože držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím ke konkrétnímu případu požadovat. Česká judikatura se zabývala především případy, kdy byl držitel v omylu v rozsahu držby týkající se pozemků. Případ skutkového omylu v rozsahu držby řešil Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne , sp. zn. 22 Cdo 301/2000. Toto rozhodnutí obsahuje právní větu, která se objevuje ve většině podobných případů: Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. 64 Z toho vyplývá, že omluvitelný skutkový omyl v případě vydržení pozemku je takový, 63 Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 929/2001; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2190/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 301/

28 kdy nabyvatel využívá pozemek, jehož rozloha je větší než plocha skutečně nabytého pozemku. Je ale na úvaze soudu, popř. jiných orgánů, do jakého poměru mezi skutečně drženým a na základě právní skutečnosti nabytým pozemkem půjde ještě o omluvitelný skutkový omyl. Každý případ je tak nutné posuzovat zvlášť Vydržení contra tabulas Vydržení contra tabulas představuje dnes ve velké míře teoretickou záležitost. Jedná se o držbu v rozporu s katastrem nemovitostí, popř. s pozemkovými knihami nebo jinou veřejnou knihou. Za teoretický lze tento institut považovat především proto, že v 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zápisech) je stanoveno, že ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti. 65 Na základě tohoto ustanovení, kdy se opětovně zavedl konstitutivní význam zápisu do katastru nemovitostí, kdo není po 1. lednu 1993 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník a zároveň je držitelem nějaké nemovitosti, by neměl být v dobré víře, že s nemovitostí nakládá jako s vlastní, ledaže by zápis v katastru neodpovídal právnímu stavu. V období po roku 1982 a před rokem 1993 ale vydržení contra tabulas možné bylo. Deklaratorní charakter zápisů do evidence nemovitostí nevylučoval oprávněnost držby nemovitosti někým, kdo v evidenci nemovitostí jako vlastník zapsán nebyl. Na podobném principu stál už tzv. střední občanský zákoník, který připouštěl nabytí vlastnického práva k nemovitostem mimo pozemkovou knihu, a to i proti vlastníkovi, který byl v pozemkové knize zapsán. 66 Ale i v současné době nakonec česká judikatura připustila možnost vydržení contra tabulas. Obvykle se jedná o situace, které mají svůj původ v 2. pol. 20. století. V jednom z nejnovějších judikátů Nejvyššího soudu se konstatuje, že je přípustná i taková oprávněná držba, která je v rozporu s údaji v evidenci nemovitostí (dnes katastru nemovitostí). Při posuzování omluvitelnosti omylu držitele se nepovažuje za rozhodující soulad skutečného stavu užívání nemovitosti s evidenčními údaji ve veřejných knihách, 65 Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů 66 Petr B., Vydržení v českém právu, str

29 ale požaduje se posouzení všech okolností držby. 67 Podobný závěr vyslovil Nejvyšší soud i v případě otázky vydržení a oprávněné držby pozemku, pokud se držitelé nepřesvědčili o jeho hranici. Soud konstatoval, že oprávněnou držbu nemůže sama o sobě vyloučit skutečnost, že se držitelé při nabytí nemovitostí nepřesvědčili o hranici jimi nabývaných pozemků podle operátů tehdejší evidence nemovitostí. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by prakticky nemožné, aby držitel věci nabyté do držby na základě právního omylu v rozporu s údaji v katastru nemovitostí mohl tuto věc vydržet. Zároveň dobová literatura nezakotvovala právní povinnost ověřit rozlohu přidělených pozemků Vydržecí doba Vydržecí doba je časový úsek, po který musí být splněny všechny podmínky stanovené zákonem, aby mohlo dojít k nabytí vlastnického práva vydržením. Občanský zákoník v 134 ukládá nepřetržitou držbu nemovitosti po dobu deseti let. Nepřetržitá držba znamená, že jí držitel nesmí ztratit, tedy že v průběhu vydržecí doby nesmí nabýt držbu k dané věci někdo jiný. Pokud ale držitel v průběhu vydržecí doby zjistí okolnosti, ze kterých musí objektivně poznat, že věc není jeho, nebo pokud mu tyto okolnosti musí být známy, přestane být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře a stává se držitelem neoprávněným a vydržecí doba pak dále neběží. 69 Změna v osobě vlastníka nemá na běh vydržecí doby vliv na rozdíl od změny držitele. V takovém případě je třeba posoudit, zda je i nový držitel držitelem oprávněným. Pokud toto nový subjekt splňuje, započne vydržení běžet znova 70 a za splnění zákonných podmínek si může nový držitel započíst i dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. 71 Pokud ale tento bezprostřední předchůdce nebyl držitelem oprávněným, nelze započíst dobu vzdálenějšího oprávněného předchůdce. 72 Jiná situace také nastane v případě, že právní předchůdce již splnil podmínky vydržení a věc vlastně vydržel. Právní nástupce pak může nabýt vlastnictví k takové věci jen její 67 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1245/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 837/98; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1984/ Spáčil J.: Oprávněná držba jako předpoklad vydržení v novější judikatuře. Soudní rozhledy Tamtéž zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 72 Spáčil J.: Oprávněná držba jako předpoklad vydržení v novější judikatuře. Soudní rozhledy

30 oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu, nemá tak možnost si započíst žádnou část vydržecí doby svého právního předchůdce. 73 V 134 odst. 4 občanského zákoníku je uvedeno, že pro počátek a trvání vydržecí doby se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Tyto ustanovení jsou obsažena v 112 občanského zákoníku. Podle nich může dojít ke stavění vydržecí doby, tedy vydržecí doba je přerušena časovým úsekem, kdy ze zákonem uznaných důvodů vydržení neběželo, a k přetržení vydržení, kdy uplynulá vydržecí doba ztratila význam a vydržení začíná běžet znovu. 74 Ke stavění vydržecí doby dochází v případě, že vlastník uplatní své právo u soudu nebo jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje. Nejvyšší soud také konstatoval, že podá-li vlastník žalobu o vyklizení nemovitosti proti oprávněnému držiteli, dochází dnem zahájení řízení ke stavění běhu vydržecí doby a okolnost, kdy byla žaloba doručena oprávněnému držiteli, tu není rozhodná. 75 Pokud je ale tato žaloba pravomocně zamítnuta, má to v takovém případě, podle nejnovější judikatury, stejný důsledek, jako kdyby ke stavění běhu vydržecí doby vůbec nedošlo Možnost vydržení před V souvislosti s novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. vyvstala v praxi otázka, jak posoudit případy, ve kterých před účinností novely vydržení možné nebylo, ale k tomuto dni anebo později došlo ke splnění podmínek pro vydržení, stanovených právě touto novelou, avšak podmínky pro nabytí vydržení byly naplňovány v době před její účinností. Tedy v době, ve které vlastně nemohla vydržecí doba běžet. K takovým případům patří především situace, kdy měl občan v oprávněné držbě pozemek, který byl v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému měla socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Dále je to otázka právnických osob, které se staly oprávněným držitelem již před novelou občanského zákoníku a nakonec již v první kapitole zmiňované případy, kdy občan nabyl právo uzavřít ohledně drženého pozemku 73 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1843/2000; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2002/2006; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1110/ Spáčil J.: Oprávněná držba jako předpoklad vydržení v novější judikatuře. Soudní rozhledy Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 296/98; Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 5402/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Cdo 3298/