Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy (k současnému stavu poznání)

Transkript

1 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy (k současnému stavu poznání) Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Civic masonry buildings in medieval town of Jihlava (the current state ofknowledge) The paper summarizes the state of knowledge of the oldest masonry architecture from the view of archaeology and building-historical research. The study follows an earlier analysis of timber architecture. The opinions so far published rely on the research results of art history. The relation of the Jihlava houses to various building types was presented according to the current professional discussion. On the basis of particular house examples a model of building evolution up to the end of the 13 th century is shown in which three phases are identified: 1) wood and earth burgher houses and atypical buildings, 2) deep single-section houses with free passage, stone cellar and basement, and 3) stone hall houses on the entire width of a plot. Furthermore, the study also concerns the state of knowledge and appearance of the oldest stone buildings in the suburban area and in the mining settlement of Staré Hory (Old Mountains). 1. Úvod Cílem příspěvku je shrnutí současného stavu poznání nejstarší zděné jihlavské profánní architektury z pohledu archeologie a stavebně-historického průzkumu. Studie volně navazuje na práci shrnující jihlavskou architekturu dřevěnou, resp. dřevohliněnou (srov. Hejhal Hrubý 2005, ). Jihlavská měšťanská architektura je tradičně ve středu zájmu všech badatelů, kteří se touto problematikou zaobírají. Doposud publikované názory se opírají převážně o výsledky uměnovědného bádání. Vzhledem k rozsahu architektonického fondu města, který patří k nejrozsáhlejším a zároveň nejzachovalejším v České republice, se však literatura paradoxně vrací k několika stále znovu prezentovaným domům (např. Dražan 1950; Šamánková 1953; Mencl 1971, Radová Štiková 1977; táž 1991; Muk 1991; Mencl 1999). Poprvé se tuto problematiku komplexněji pokusil obsáhnout v roce 1981 A. Vošahlík (Vošahlík 1981). Naposledy je z hlediska uměnovědného komplexně publikován přehled měšťanských domů v práci B. Samka (Samek 1999, 71 85). Ta je, jak z textu vyplývá, bezděčným zrcadlem odrážejícím dluh vůči historickému fondu domů. Objektivní zájem míří převážně k pozdní gotice či renesanci. Renesanční domy, respektive renesanční vývojová fáze byla předmětem bádání naposledy publikovaným v článcích M. Hauserové (Hauserová 2001; táž 2002). Na jihlavských domech byla prezentována příslušnost k nejrůznějším typům staveb dle právě probíhající odborné diskuse. Pohled na nejstarší měšťanskou architekturu z hlediska archeologie přinesl článek z roku 2002, kde se autoři pokusili vyvodit závěry z výzkumu, který dle jejich názoru přinesl závěry poněkud odlišné od názorů předkládaných historiky umění (Kováčik Merta 2002). Obr. 1 Letecký snímek Jihlavy od jihu 2. Historický a urbanistický vývoj Počátky Jihlavy jsou neoddělitelně spojeny s hornictvím (srov. kap. 5). Obecně se soudí, že typické báňské město vzniklo v těžebním prostoru, přičemž prvotní obydlí se měnila ve stabilní domy postupně. Shluková dispozice sídliště měla dle těchto hypotéz podstatně ovlivňovat i půdorysné rozvržení města. Další typ představuje město, kde se po určitém chaotickém období začala projevovat snaha o regulaci půdorysu spojená s likvidací předchozích důlních prací. Takto byl chápán i urbanistický vývoj Jihlavy (srovnej např. Hoffmann 1992, 508). V současnosti se však právě na příkladě Jihlavy ukazuje, že existuje ještě třetí vývojový typ. Je to město, které s těžebními areály prostorově nesouvisí, vzniká paralelně v nevelké vzdálenosti od nich, na zelené louce. Z území uvnitř městských hradeb dosud v Jihlavě neznáme jediný přesvědčivý doklad důlní těžby, jako je tomu např. v Kutné Hoře, Freibergu nebo v Bytomi (Frolík Tomášek 2002, 101, obr. 2 a 104, obr. 5; Dallmann Gühne 1993, 346, Abb. 3; Szydlowski 1993, 364, Abb. 2). Obdobně zde není doložena žádná z forem zrudnění jako jinde v jihlavském rudním revíru. Jihlavu je tedy možné chápat jako modelový příklad tohoto typu středověkého horního města. 190

2 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 2 Jihlava středověké jádro města s vyznačením lokalit zkoumaných archeologicky nebo stavebně-historicky a které přinesly poznatky o nejstarší kamenné zástavbě města. 1: Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice) 2: Masarykovo náměstí 60 3: nároží ulic Židovská a Palackého 4: Čajkovského 17 5: Brněnská 10 6: Brněnská : Husova : Joštova 11 K založení města došlo v období Významným prvkem v konstituci města je zakládací listina, která se však v případě Jihlavy nedochovala. Její datace patří před rok 1258 (Kejř 1998, 121). V závěru 40. let 13. století se formuje jihlavské městské a horní právo (Hoffmann 1959). V privilegiu z roku 1270 Přemysl Otakar II. udělil Jihlavě stavební řád (CDB V, č. 602). Mnohé informace jsou obsaženy také v tzv. formuláři Jindřicha Vlacha, kde je dochováno znění mnoha listin pro česká a moravská města. Tento pramen bývá podle zákazu přijímání vídeňských feniků kladen k roku 1270 (Jaroš , 38). Období mezi lety 1270 až 1278 je pro Jihlavu charakteristické upevňováním dosažených práv. V roce 1269 sem byl přeložen sklad zboží z Brodu (CDB V, č. 590). V roce 1272 král pronajal tavírnu a mincovnu měšťanům Jarošovi, Hartmundovi a Eberhardovi (Jaroš , 38 39). V této době také vrcholí a kvete důlní podnikání. Změnu přináší mincovní reforma Václava II., kdy se ražba mince centralizuje a přesouvá do Kutné Hory (Žemlička 1986, ). 3. Jednotlivé doklady kamenné středověké architektury uvnitř městských hradeb 1) Ve všech případech se jedná o výzkumy záchranné. Protože tempo rekonstrukce vnitřního města v posledních letech vzrostlo, přibylo i množství výzkumů, které v různé míře zachytily pozůstatky staveb a dalších struktur z počátků města. Zároveň musíme konstatovat, že dosud výjimečně vysoký archeologický potenciál Jihlavy každým stavebním zásahem neodvratně klesá. Obr. 3 Stabilní katastr domovního bloku a jihlavské radnice z roku V souladu s obecnými znalostmi o počátcích našich středověkých měst, můžeme již dnes i v případě Jihlavy formulovat základní teze o charakteru její nejstarší zástavby. Vedle dosti kusých historických údajů, popřípadě údajů vzešlých z historicko-topografického studia městského areálu, jsou pro nejstarší období nejvýznamnějším zdrojem informací především archeologické výzkumy, jejichž počet vzrostl hlavně po roce ) V případě vlastních staveb pak nelze opomenout stavebně-historické průzkumy (obr. 1 a 2). Ve všech případech je kladen důraz na nejstarší rozpoznanou zděnou architekturu na dané parcele. Následující katalog staveb se zabývá časovým horizontem závěru 13. století a stoletím následujícím. V případech, kdy nebylo možno situaci (např. Čajkovského 17, Masarykovo nám. 60, Joštova 11) přesněji archeologicky datovat (stratigrafická analýza, analýza nálezů apod.), opírá se rozbor o neexaktní metody (kunsthistorické), případně o stavební analýzu sledovaných konstrukcí domu (viz literatura NZ a SHP). 191

3 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Masarykovo náměstí č. 1 a 2, rekonstrukce radnice Jedná se o komplex domů v severní části východní fronty náměstí (obr. 2:1; obr. 4 5; obr. 24). Komplex radnice byl v minulosti předmětem stavebně-historického bádání, jehož výsledky byly dílčím způsobem publikovány (Vošahlík 1981; Lancinger Muková Klazarová 1995; Lancinger Muková Klazarová Jandusová 1995; Novák Najdenova 1995; Samek 1999, 72). V roce 2004 zde proběhl poměrně rozsáhlý záchranný archeologický výzkum doprovázející celkovou rekonstrukci objektu (Hrubý 2005a). Blok 12 domů, v němž je radnice obsažena, v podstatě dodržuje středověkou parcelaci (obr. 3; obr. 23). Šířka parcel se pohybuje v rozmezí 7,6 až 17,5 m, nejčastěji pozorovaným rozměrem však je 9 10 m. V prostoru nynějšího domu č. 1 jsou integrovány tři původně samostatné měšťanské domy. Dům č. 2 pak představuje další primárně samostatnou stavbu (obr. 22). Obr. 4 Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice). Pohled z náměstí Úrovně přízemí všech čtyř samostatných středověkých domů byly vzhledem ke sklonu náměstí k jihu úměrně odstupňovány, i když rozdíly nivelet podlah nemusely být velké (obr. 22). Úroveň podlah v interiéru domů byla oproti terénu náměstí zvýšená. Výška gotického sedile v jižním domě v č. p. 1 dokládá, že přízemí bylo vůči povrchu náměstí téměř o tři čtvrtě metru převýšeno. Obr. 5 Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice). Pohled do dvora Archeologické sondáže ve sklepích, přízemí a dvorním traktu radnice V následující kapitole jsou uvedeny stavební a archeologické situace (obr. 6 a 7; obr. 8 19), které jsou na základě vyhodnocení stratigrafie a nálezů, popřípadě na základě dendrochronologických analýz řazeny do století a které jsou přímou oporou pro vytvoření modelu stavebního vývoje sledovaných domů od počátků do konce 13. století (srov. Hrubý 2005a, 4 24, 27 31, 32 37). Deskripce archeologických situací je uspořádána od sklepů přes interiéry přízemí a končí dvorním traktem. Severní sklep v č. p. 1 Jedná se o místnost nepravidelně obdélného tvaru velikosti 9,1 9,3 4,7 5,1 m (obr. 7:A; obr. 8:A). Původně plochostropá místnost byla přibližně v polovině předělena kamenným lomeným pasem nesoucím zřejmě příčku v 1. nadzemním podlaží. Místnost byla zaklenuta kamennou valenou klenbou. V jihovýchodním rohu se nachází primární vstup do sklepa. Jeho šířka na bázi je dnes 1,2 m, původní nároží vstupní šíje je opatřeno hrubým žulovým armováním (obr. 9). Při bázi vstupu, který je zazděný kamenným lícovaným zdivem pojeným maltou, se nachází jedna řada prahových kamenů, asi 15 cm vysoká, prozrazující nejnižší schodový stupeň vstupní šíje, fixovaný na líc průčelí sklepa. Vstup přestal plnit svou funkci po přestavbě sklepa v době zaklenutí valenou klenbou. Relikt mladšího středověkého vstup do sklepa z náměstí byl dokumentován v sz. rohu místnosti. Jeho relikt byl zjištěn v podobě zesílených patek kamenného portálu. Tento vstup byl následně využit jako nástup do nižších pater sklepů pod náměstím (obr. 8:A). Jižní sklep v č. p. 1 Dokumentována byla západní část sklepa v místě někdejší vstupní šíje (obr. 7 a 8:B). Ta se nachází v jz. koutě místnosti, její délka dosahuje 4,5 m. V sousedním sz. rohu sklepa se nachází slepý výklenek šířky i hloubky 1,4 m, který mohl být v minulosti rovněž vstupem. Tento předpoklad podporují zjištění v průjezdu nad sklepem. Severní boční stěna vstupní šíje byla vybavena osvětlovací nikou rozměrů , umístěnou v těsné blízkosti portálu ve výšce 76 cm od podlahy svažité šíje. Dno, respektive komunikační povrch šíje byl tvořen sešlapanou hlínou (obr. 10). Sklep v č. p. 2 V této sklepní místnosti byla dokumentována opět vstupní šíje (obr. 7 a 8:C). Ta se nacházela v sz. koutě místnosti s vyústěním do průčelí domu směrem k náměstí. Prvkem indikujícím úroveň původního vstupu je relikt kamenného žulového portálu v severním boku šíje, složený ze dvou dílů, celkové délky 1,26 cm a šířky 26 cm. Pozoruhodným prvkem byla středověká stratigrafie s komunikační vrstvou na dně, která představuje relikt nejspíš nejstarší stavební fáze vstupní šije v období dřevohliněné konstrukce domu a sklepa (obr. 11). 192

4 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 6 Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice). Půdorys domů s vyznačením archeologických situací. 1 4: dokumentované pohledy na zdivo 5 11: archeologické a stavební situace ze 13. století (srov. obr. 14). Síň v severním křídle č. p. 1 Jedná se o místnost členěnou příčně masivním zdivem opatřeným gotickým kamenným portálem (obr. 6:1; obr. 14:1; obr. 15). Rozměry místnosti v průčelí, tedy vně portálu, jsou 3,6 3,9 4,8 m (výška 3,9 m), rozměry uvnitř domu za portálem pak 1,8 3,1 m (výška 2,6 m). V úrovni čelního líce stojícího zdiva s portálem byla nalezena koruna a posléze celé těleso zbytků tří předzákladů tělesa, které v zásadě odpovídají obecnému zjištění ve všech místnostech průčelí v přízemí všech radničních domů (obr. 6; obr. 23). Průjezd v severním křídle č. p. 1 Jedním z cílů bylo zjistit zdejší archeologickou situaci ve vztahu k absenci dosud známých a přístupných sklepů. Podle očekávání došlo k odkrytí čelního zdiva, které v těchto místech bylo opatřeno zajímavě koncipovaným, schodovitě odstupňovaným lícem (obr. 6:2; obr. 14:2; obr. 15). Za nejstarší archeologicky doložený prvek v sondovaném prostoru lze považovat uloženinu 0283, kterou lze charakterizovat jako komunikační nebo nánosová vrstva nasedající přímo na geologický podklad. Vrstva je zřetelně porušena stavebním výkopem pro zeď. Zřetelný je velký rozdíl mezi stratigrafiemi vně a uvnitř zdiva, které dokládají odlišný a samostatný vývoj v rámci interiéru stavby nebo jiného areálu touto zdí vymezeného a vnějšího prostoru, který ještě dlouho zůstával volným prostranstvím náměstí, popřípadě podloubím (obr. 20:2; obr. 22:1). Průjezd ve středním traktu č. p. 1 V souladu se zjištěním učiněným při sondážích ve sklepě pod touto částí místnosti byly v průčelí místnosti mezi nalezenou průběžnou zdí a nynější uliční čárou nalezeny relikty vstupní šíje v podobě bočních zdí smíšené kamenné a cihlové konstrukce, patřící jz. ze čtyř vstupů do uvedené sklepní místnosti (obr. 6:3; obr. 14:3). Zajímavá situace byla zjištěna v týlu čelní zdi, kde byl očištěn a zdokumentován kontakt s valenou klenbou sklepa (obr. 16). V hloubce okolo cm pod aktuálním povrchem byla v týlu zdi zabudovaná menší osvětlovací nika velikosti a hloubky okolo 35 cm. Její výška a umístění mimo rámec zaklenutí sklepa naznačují, že původní výška stropů sklepa byla odlišná. V jiném případě může být tato nika pozůstatkem vstupní šíje do sklepa. 193

5 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 7 Masarykovo náměstí 1 a 2 (radnice). Půdorys sklepů s vyznačením archeologických situací (srov. obr. 8). A C: zkoumané sklepy patřící nejstarší kamenné fázi domů, D G: sklepy patřící do druhé fáze kamenné výstavby domů. Síň v jižním křídle č. p. 1 V místnosti byla v celé šířce dokumentována kamenná čelní zeď. Zajímavý byl relikt valounové dlažby v sz. rohu místnosti, který byl charakteristický mírnou svažitostí směrem k jihu až jjv., což odpovídá přirozené svažitosti náměstí. Vzhledem k nejasnému vztahu k obvodovému zdivu v nynějším průčelí místnosti a tohoto zbytku dláždění nelze říci, zda se jedná o dlažbu interiérovou, nebo relikt zadláždění náměstí či prostoru podloubí v období středověku (obr. 6). Průjezd v průčelí jižního křídla č. p. 1 Zde byl zjištěn segment zhrouceného stropu (obr ). Zde byla tímto požárovým horizontem překryta vstupní šíje dřevěného sklepa domu (tzv. zemnice), zasypaná jednorázovými zásypovými vrstvami (obr. 14:7 8). Vůdčím stavebním prvkem, zachyceným v celé délce průčelí obou radničních domů, bylo masivní nosné kamenné zdivo, indikující původní středověkou uliční čáru zdejších domů (obr. 6:7 8; obr. 14:7 8). Ve zkoumané místnosti byla jeho hmotou zaslepena uvedená vstupní šíje dřevohliněného sklepa domu. Zdá se, že se tak stalo v době, kdy byla původní vstupní šíje ještě otevřená. Není zde totiž žádný základový vkop a také čelní strana zdi je velmi precizně lícována od samého spodku (obr. 19). To znamená, že po výstavbě zdi byl prostor dodatečně dosypán a vyrovnán. Situaci možno interpretovat jako zánik vstupu do dřevěného sklepa domu, což souviselo s celkovou rekonstrukcí. V rámci té došlo k vybudování kamenného sklepního jádra, dále k vybudování kamenné čelní zdi i v nadzemní úrovni. Prostor před uliční čárou se stal prostorem náměstí buď pod vysutým patrem domu do ulice, nebo podloubím, opatřeným dřevěným plochým stropem (obr. 21:2). Dřevo na jeho stavbu bylo opatřeno po roce 1265 (Rybníček 2005). Pokud můžeme souvrství pod zbytky stropu považovat za přímo související s budováním podloubí průčelí domu, pak můžeme i celou stratigrafii považovat za uzavřenou právě po roce Toto datování možno opřít i o malý brakteát patřící mezi moravské ražby Přemysla II. Otakara ( ), pocházející ze svrchní části stratigrafie (obr. 25:14). 194

6 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 8 Detaily nálezových situací ve sklepích radnice č. p. 1 (A B) a č. p. 2 (C). Obr. 9 Radnice, severní sklep v domě č. p. 1. Východní strana Obr. 10 Radnice, segment zaniklého středověkého vstupu do jižního sklepa v domě č. p

7 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 11 Radnice, segment zaniklého středověkého vstupu do sklepa v domě č. p. 2 Chodbový trakt do dvora v jižním křídle č. p. 1 Jedná se o chodbovou místnost rozměrů 9,3 2,3 m, zakončenou valenou klenbou, která spojuje sál přízemí s dvorním traktem (obr. 6:5 6; obr. 14:5 6). V minulosti zároveň sloužila jako přístup ke kapli. Zdejší stratigrafie mocnosti cm, kterou možno podle keramiky klást do 13. století, byla ukončena segmentem částečně shořelé dřevěné konstrukce plochého stropu. Dendrochronologické datování spadá podle rozboru do roku 1264 (Rybníček 2005). Datování zásypů pod shořelou dřevěnou konstrukcí nejpozději do let 13. století umožňuje i brakteát Přemysla II. Otakara ve vrstvě s komponenty požáru, nacházející se v intaktním profilu v západní části místnosti (obr. 25:13). Vrstva se nacházela ve výšce okolo cm od podloží a výškově i stratigraficky odpovídá uloženině pod segmentem shořelé dřevěné konstrukce. V závěru chodby byl objeven hromadný mincovní nález (obr. 25:9 12) ve vrstvě 0251, kterou lze charakterizovat jako nejstarší komunikační sídlištní vrstvu v hloubce 110 cm od aktuálního povrchu. K dalším archeologickým situacím, které můžeme považovat za současné, patří větší nepravidelně miskovitá jáma se soustavou kůlových jamek (obr. 14:5). Obr. 12 Radnice, dvorní trakt. Segment zaniklého středověkého sklepa ve středním traktu č. p. 1 Přízemí č. p. 2 V přízemí sousedního domu č. p. 2 byly zkoumány oba přízemní trakty v průčelí (obr. 6:4). Dominantním stavebním prvkem v severní místnosti přízemí byla zaniklá vstupní šíje sklepa. V jižním chodbovém traktu bylo zachyceno těleso definující středověké průčelí domu, přičemž v jeho vnitřním jižním líci bylo sledováno provázané nároží s boční jižní zdí chodbového traktu. Zajímavým odkrytým prvkem bylo pokračování reliéfního vlysu raně gotického charakteru na jižní stěně chodbového traktu přízemí (obr. 14:4). Jedná se o prvek, který můžeme chronologicky i stylově přirovnat k sedile a reliéfu v sousedním domě č. p. 1 v jižním traktu. Sonda ve východní části dvorního traktu Mezi nejstarší archeologické prvky v sondě patří komunikační vrstva 141 cm pod aktuálním povrchem dvorního traktu. Původní terén 13. století, který tato vrstva představuje, byl jen nepatrně svažitý a výškový rozdíl mezi krajními body, kde byla vrstva zachycena, činí asi 26 cm. Ve východní části sondy byl jako nejstarší prvek identifikován objekt pravidelného, původně snad kruhového tvaru, vyhloubený do písčitě-jílovitého podloží. Jeho výplně tvořily hlinité kompaktní vrstvy, někdy s komponenty žáru. Dalším prvkem byl lineární žlab, jehož orientace odpovídala orientaci hlavní osy parcely (ZJZ VSV). Žlab byl v kontaktu s horní východní hranou objektu. Důležitým zjištěním je superpozice kamenné zdi se žlabem, kdy jeho severní hrana je shodná se severním lícem zídky (obr. 23; obr. 14:9). Lze se domnívat, že žlábek je základovou rýhou pro vytyčení této zídky, jejíž funkce je neobjasněna. Rámcově lze oba prvky řadit do pokročilého 13. nebo 14. století. Vrstvy v oválném objektu 0522 obsahovaly zlomky vyzdívky tavicí pece se zvýšeným obsahem slitin mědi nebo drobné měděné slitky, dokládající tavbu barevných kovů. Podobně byly nalezeny strusky a slitky s obsahem mědi i stříbra v dalších vrstvách v této sondě. 196

8 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Sonda západ zaniklý sklepní trakt Sondou byly prozkoumány dvě, případně tři sklepní prostory umístěné vedle sebe ve směru ZJZ VSV (obr. 6:10; obr. 13; obr. 7:G; obr. 21:1,G). Tento objekt je dnes jediným pozůstatkem přístavby náležející k nynějšímu domu č. p. 2, jejíž stáří neznáme, ale jejíž pozměněná podoba zde stála ještě v 19. století. Hloubka sklepů není až na střední trakt známa. Zde se podlažní úroveň, tvořená terciérním sešlapaným podložím, nacházela od koruny zdi a zároveň i od aktuálního povrchu v hloubce 3,4 m. Obr. 13 Radnice, dvorní trakt. Sonda se stavebním výkopem a základovým zdivem sklepa ve dvorním traktu domu č. p. 2 Sonda v severní části dvorního traktu Jedná se dokumentovanou rýhu pro kanalizaci v místě východu do dvora (obr. 6:11; obr. 7:E). V souladu se stavem na stabilním katastru (obr. 30) lze konstatovat, že zde byly sondovány zaniklé a zasypané interiéry blíže nespecifikovaných kamenných sklepů, jejichž konstrukce umožňuje datovat jejich vznik ještě do středověku. Rovnoběžně s hlavní osou dvora a s průběhem severního boku kaple zde byla v délce 5,3 m dokumentována kamenná nosná zeď s precizně lícovanou interiérovou stěnou. Výška zachovaného segmentu je 1,5 m, avšak nebyla bohužel dosažena základová spára. Koruna zdiva se nacházela již několik desítek cm pod aktuálním povrchem této části dvora. V hloubce 1,3 m od povrchu byla nalezena osvětlovací nika rozměrů a hloubky 30 cm (obr. 12). Na jižním řezu sondy, tedy v úzké prostorové souvislosti se sousedním sklepením pod tzv. kaplí byl zdokumentován segment masivní kamenné klenby s lomeným obloukem, kdy nejvyšší šíře jím vymezené chodby či výklenku činí 2,8 m. Není bohužel jasné, zda se jedná o jediný sklep nebo více prostor, ani to, zda a na které ze stávajících známých sklepení byly tyto zaniklé sklepy napojeny a tedy jaký je poměr výšek jejich podlah vůči stávajícím sklepům (obr. 21:1,E). Sonda v závěru jižního traktu č. p. 1 Sonda přímo navazovala na vyústění chodby středního traktu (obr. 6:10), ve které byly nalezeny denáry fenikového typu a zhroucená dřevěná středověká konstrukce. Jižní strana sondy zachytila nosné zdivo, které je bokem sklepa, a hranicí mezi domy č. p. 1 a 2. V této sondě byl prozkoumán stavební výkop šířky okolo 70 cm a dosažené hloubky 1,1 m. Archeologický materiál v jeho výplních svědčí o jeho zavezení nejpozději v průběhu 14. stol. To by byla zároveň horní hranice datování sousedního sklepa. Na hraně stavebního výkopu se nacházely ještě dvě kůlové jamky. Zajímavý byl prostorový vztah základového a nadzemního zdiva. Základ byl vůči nadzemní konstrukci posunut k jihu, takže na severní straně líc základu podbíhal pod líc zdi nadzemní, zatímco na straně jižní líc základu byl stejnou měrou předsunut. Obě tělesa se od sebe lišila i konstrukčně. Základové zdivo bylo precizněji lícováno, spáry byly mělčí a použit zde byl i v průměru menší kámen než ve zdi nadzemní (obr. 13). Toto rozhraní v hloubce 1,2 m pod aktuální úrovní terénu můžeme považovat za úroveň povrchu v době výstavby nadzemního objektu v těchto místech. 197

9 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 14 Radnice. Výběr archeologických situací 13. století. 1 2: průčelí severního domu č. p. 1 3: průčelí středního traktu č. p. 1 4: jižní bok chodby v č. p : chodba do dvora v jižním křídle domu č. p : jižní průjezd v domě č. p. 1 9: objekt 0522 v sondě ve východní části dvorního traktu domu č. p

10 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Při rekonstrukci domů v místě nynější radnice došlo k vybudování kamenného jádra a čelní zdi i v nadzemní úrovni. To dokládá vůdčí stavební prvek nalezený ve všech traktech přízemí, průběžná kamenná nosná zeď definující původní uliční čáru domů, utopenou v nynější hmotě domů v hloubce 5 8 m. Zajímavě bylo toto zdivo pojato v severním domě, kde jeho líc, vystupující nad tehdejší povrch, nebyl hladký a kolmý, nýbrž schodovitě odstupňovaný. Jeho průběh s nepatrným zakřivením spadal po přirozeném průběhu terénu. Obr. 15 Nadzemní líc kamenného zdiva v severním průjezdu domu č. p. 1 Obr. 16 Radnice, střední trakt č. p. 1. Osvětlovací nika Obr. 17 Pohled na jižní průjezd domu č. p. 1 se základovým zdivem na původní uliční čáře a zhrouceným dřevěným stropem 199

11 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 18 Jižní průjezd domu č. p. 1. Detail shořelé dřevěné konstrukce stropu Obr. 19 Jižní průjezd domu č. p. 1. Detail líce čelní zdi vsazené do vstupní šíje dřevěného sklepa Jak v průčelí přízemí radnice (jižní průjezd č. p. 1), tak v jejím dvorním závěru (chodbový trakt v jižním křídle č. p. 1) byly zjištěny stopy dřevěných stropů zhroucených v důsledku požáru. Vzhledem k přesné synchronizaci obou dřevěných konstrukcí je možno uvažovat o jejich soudobém vzniku, přičemž pravděpodobný je i zánik téhož požáru, jehož datum ale neznáme (první historicky známý požár 1353). Pak i většinu vrstev pod těmito zhroucenými stropy v přízemí můžeme považovat za důsledek systematické aplanace, která měla za úkol zvýšit úroveň terénu v rámci přestavby domů po roce Výsledkem byl ještě v průběhu 13. století vznik nového souboru budov s kamennými jádry. 200

12 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 20 Radnice. První kamenná stavební fáze. 1: sklepy 2: přízemí 201

13 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 21 Radnice. Druhá kamenná stavební fáze. 1: sklepy 2: přízemí 202

14 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 22 Radnice. První a druhá kamenná stavební fáze, pohled. 203

15 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 23 Masarykovo náměstí 1 a 2 s přilehlým prostorem. 1: zaniklý blíže nespecifikovaný areál v ploše náměstí 2 5: stavební hmota měšťanských domů a archeologické situace 13. století v areálu radnice Obr. 24 Barokní kopie gotické fresky s vyobrazením přepadení Jihlavy v roce Ústředním motivem je trojice domů v místě radnice 204

16 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 25 Výběr zlomků prubířské keramiky: Sonda ve východní části dvorního traktu, vrstva 0155 v objektu 0522 (4); průčelí sklepa v domě č. p. 2, vrstva 0185, objekt 0524 (3); jižní průjezd domu č. p. 1 v prostoru vstupní šíje dřevohliněného suterénu domu, vrstva 0222 (8), vrstva 0223 (1), vrstva 0235 (2); vrstva 0236 (6); sonda v propoji za středním traktem č. p. 1, vrstvy (7) a vrstva 0343 v sondě v závěru jižního traktu-5 (kresba E. Šamalová). Výběr mincí z hromadného nálezu feniků markraběte Přemysla Otakara ( ) z vrstvy 0251 v chodbovém traktu do dvora v jižním křídle č. p. 1. Brakteáty Přemysla Otakara II ( ), nalezené ve vrstvě 0225 v jižním průjezdu domu č. p. 1. 2: a ve vrstvě 0111 v chodbovém traktu jižní části domu č. p. 1. (foto D. Perlík, upraveno) 205

17 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Masarykovo náměstí 60 Řadový dům č. p na Masarykově náměstí 60 (obr. 2:2) stojí v severní frontě náměstí na úzké, hloubkově orientované parcele. Dům ve středověku náležel do čtvrté městské čtvrti, v historických zápisech je lokalizován na Horní rynk. Obr. 26 Masarykovo náměstí 60. Nejstarší zděné konstrukce. 1: 2. NP 2: 1. NP 3: 1. PP V literatuře nebyla dosud stavebnímu vývoji domu věnována pozornost. Pouze V. Mencl zmínil nepříliš přehlednou charakteristiku ve svém textu publikovaném dodatečně v roce 1999 (Mencl 1999, 57 70). V roce 2005 byl dům předmětem stavebně-historického průzkumu, který přinesl první důležité poznatky k jeho stavebnímu vývoji (Borský 2005). 206

18 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Nejstarší zděná stavba o délce 23,5 m zabírala celou šířku parcely (při náměstí 8,00 m a na úrovni dvora 6,80 m). Středověký dům měl s největší pravděpodobností podobu částečně podsklepeného patrového jednotraktu s trojdílným (trojprostorovým) členěním. Otázkou zůstává možnost loubí. Tuto stavební fázi dnes dokládá sklep při náměstí, obvodové zdivo přízemí domu, částečně i uličního průčelí, příčka dělící třetí část domu a část příčky mezi prvním a druhým dílem. V patře lze této fázi přičíst obvodové zdivo v rozsahu třetího dílu domu. Sklep byl původně plochostropý, přístupný valeně klenutou vstupní šíjí ústící při západní parcelní zdi domu do jeho střední části. Jeho rozměry dosahují 9,00 6,70 m. Přízemí bylo rozčleněno na tři díly, které byly předěleny zděnými příčkami. O jejich vzhledu snad napovídají v celistvosti dochované příčky ohraničující třetí díl domu. V nich byly vyzděny centrálně umístěné hrotité pasy z cihel. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že pasy byly ponechány volné a vzhledem k zastavění celé šíře parcely plnily funkci portálů průjezdu do dvora. Druhou možnost představuje řešení statiky zděného patra, které bylo pouze nad touto prostorou. Tomu by mohlo napovídat i to, že zadní pas byl zazděn a byl v něm vyzděn vstup s cihelným segmentovým záklenkem. Zazdívka má makroskopicky shodnou strukturu jako příčka s pasem. V tomto případě bychom však postrádali průjezd do dvora. Lze se domnívat, že střední a zadní díl měl pouze komunikční funkci. Přízemí bylo primárně plochostropé. 2) K tomuto období můžeme vztáhnout renesanční přestavbu datovanou na základě dendrochronologické analýzy stropních trámů přední světnice v patře. V patře zůstalo ze středověkého domu zachováno obvodové zdivo zadní horní síně. I tato prostora byla plochostropá. Přední dva díly byly vyzděny z cihel v renesanci. Absence středověkého zdiva v tomto prostoru vede k domněnce, že tato část domu byla v patře buď roubená, nebo hrázděná. Úpravu interiéru dokládá primární vrstva roztírané omítky (malty) dochovaná v zadní místnosti patra. Dům zanikl požárem někdy v období pozdního středověku, což dokládají stopy požáru na takřka všech zděných konstrukcích včetně sklepa. Požár snad můžeme položit do období před rokem ) Vrcholně středověký dům tedy představuje hloubkově orientovanou trojdílnou dispozici zabírající celou šířku parcely, otázku zůstává existence loubí. Typologicky se stavba vymyká všem předpokládaným typům. Pravděpodobně bychom ji mohli nazvat průjezdovým domem na úzké parcele. Výstavbu domu můžeme dle analogických situací zasadit někam do závěru 13. století, zánik pak do druhé poloviny 16. století. Z analogických situací v Jihlavě (např. Kováčik Merta 2002; Hejhal Hrubý, 2005) pak můžeme usuzovat, že zděnému domu předcházel starší dům dřevohliněný, jehož pozůstatky však nebyly ničím doloženy (obr. 26:1 3). Nároží ulic Palackého a Židovská Lokalita se nachází v západní části historického jádra města (obr. 2:3). Terén se zde poněkud sklání směrem k jihu. Z rozboru situace vyplývá, že zkoumaná lokalita se nachází v prostoru původně souvislé fronty přináležící původně do ulice Židovská. Nestála ani na nároží, do této pozice se dostala až po provedení necitlivé sanace Palackého ulice v 70. letech 20. století. Z rozboru situace vyplývá, že lokalita se rozkládá v místě dvou samostatných domů respektujících středověkou parcelaci. V jádru parcely byla odkryta superpozice zahloubeného sklepa dřevohliněné stavby a kamenného sklepa pozdějšího zděného měšťanského domu. Tento objekt dokládal přítomnost zděné architektury nejpozději od pozdní gotiky. Sklep byl užíván až hluboko do novověku. Druhý suterén tohoto typu byl zachycen na řezu ve vzdálenosti několika metrů od předchozího, a to s orientací kolmo na průběh ulice Židovská. O něco mladší kamenný objekt byl prozkoumán na současné uliční čáře Židovská, kterou směrem do vozovky překračoval. Nálezová situace, jejíž zhodnocení komplikuje prostorová roztříštěnost prováděných prací, byla v celé ploše doprovázena sídlištním souvrstvím, které možno podle nálezů zařadit do 13., popřípadě počátků 14. století. Prvním zkoumaným objektem byla sklepní prostora uprostřed parcely. Jednalo se o klasický domovní sklep s kamennou nosnou zdí. Nebyly sice přesně zjištěny jeho půdorysné rozměry, toliko jeho nepravoúhlé nároží. Lícována byla pouze z vnitřní strany, přičemž vnější strana byla s největší pravděpodobností pouze přizděna ke stěně stavebního výkopu do podloží. Tento vnitřní líc byl v některých partiích konstrukce sklepa pravidelný a vertikální, v úseku západním byl však nepravidelný a vypouklý. Stavebně a chronologicky je poněkud nejasná situace se zaklenutým vstupem do nižších pater sklepů. Pozoruhodný byl zděný kamenný objekt na severním nároží parcely, na uliční čáře Židovská. Zde byly nalezeny relikty staršího kamenného objektu, který zřetelně zasahoval do prostoru této spojnice (obr ). Jeho rozměry byly dosti malé, takže možno uvažovat snad o vstupu do sklepních prostor, zaniklých při reparcelaci ještě ve středověku (Hrubý 2003). 207

19 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 27 Domovní blok na styku ulic Židovská a Palackého. Nálezová situace. 208

20 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 28 Domovní blok na styku ulic Židovská a Palackého. Detail dokumentovaného gotického sklepa 3) První archeologické práce zde provádělo Muzeum Vysočiny Jihlava ve východní části parcely. 4) Toto označení se v průběhu novověku změnilo na Dolní řeznická (Untere Fleischhackergasse). Čajkovského 17 Lokalita Čajkovského 17 se nachází v jihovýchodní části města (obr. 2:4) těsně při vnitřním hradebním pásu, a to v místě zákrutu ulice z původního průběhu ZSZ VJV směrem k SV (obr. 30). 3) Svou šíří a celkovými parametry se sledovaná měšťanská parcela poněkud vymyká standardu, který je možné pozorovat u ostatních městišť v sousedství. Její šířka dosahuje dvojnásobku, z čehož lze usuzovat, že se původně jednalo o parcely dvě. Ulice Čajkovského nesla dlouho název platea Figulorum. 4) Zdá se, že tomuto středověkému označení by mohl odpovídat nález středověkých hrnčířských pecí na vnější straně hradební zdi, učiněný v 50. letech 20. stol. (Samek 1999, 78). Nalezeno zde bylo kamenné sklepní jádro, jehož datování je problematické, ale v každém případě lze hovořit o středověkém původu. Základním nedostatkem při jeho studiu je fakt, že nebyly přesně zjištěny jeho půdorysné rozměry, které můžeme dispozičně odhadovat na 6,3 6,8 m 2,9 m. Čelo sklepního jádra respektovalo jižní uliční čáru Čajkovského. Zeď sama byla založena na vodorovném, ale členitě zvrásněném skalním zvětralém podkladě. Lícována byla pouze z vnitřní strany, přičemž vnější strana byla přizděna ke stěně stavebního výkopu (Holub Hrubý 2002). Pojivem byla od vyšších partií sklepa nekompaktní malta, samotné založení bylo spojeno plastickými hlínami. Podlaha sklepa byla tvořena našlapanými uloženinami na podloží. 209

21 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 29 Čajkovského 17. Nálezová situace. 210

22 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Obr. 30 Čajkovského 17. Celkový pohled na lokalitu od východu Obr. 31 Čajkovského 17. Detail dokumentovaného gotického sklepa Brněnská 10 Dvoupatrový trojtraktový dům je situován v poměrně prudkém svahu na nároží dnešních ulic Brněnská a Lazebnická (obr. 2:5; obr. 33). Stavba zabírá celou šíři parcely. V přízemí je dochován pozůstatek dolní síně, dvoudílná komora, tunel do dvora. Na délce domu dosahuje převýšení okolního terénu ve směru sever jih kolem 2 m. V průběhu dlouhého stavebního vývoje domu se také radikálně měnily nivelety podlah interiérů. V literatuře byla stavba doposud zmíněna jen přehledně, s důrazem na renesanci (Samek 1999, 78). Při rekonstrukci přízemí domu se uskutečnil záchranný archeologický výzkum, při němž byly dokumentovány i konstrukce zdí po snesení omítek (Holub Merta 2002). Nejstarší zachycenou zděnou stavbu představuje střední místnost domu (14). Je podsklepena sklepem s kamennou valenou klenbou a dvěma okénky směřujícími do ulice Lazebnická. Jedná se pravděpodobně o zadní zděnou komoru náležící dřevohliněnému domu. Jeho stopy však výzkum přesvědčivě nedoložil. Následovala výstavba obvodové zdi v celém předpokládaném rozsahu domu v prostoru při této komoře, která byla následně zakomponována do novostavby a v příuliční části parcely, kde vznikl dům síňové dispozice. Komora tak plnila stále stejnou funkci. Zdivo bylo pojené písčitou hlínou (s. j. 921 a 922). V rámci západní stěny místnosti 01, v prostoru nově vzniklého mázhauzu, byla zachycena primárně vybudovaná odkládací nika s plochým kamenným překladem. Z konstrukce zdiva snad lze dovodit, že patro domu bylo přinejmenším částečně hrázděné (roubené). Relikty obou nejstarších stavebních fází stavby nesly známky propálení kamenů i pojiva následkem požáru. V pozdní gotice byla jižně od místnosti 14 vystavěna dvěma poli křížové klenby zaklenutá prostora 23. Oblouky klenby byly zachyceny primárně umístěné v západní stěně (s. j. 911), ve východní stěně místnosti byly zasekány do starší konstrukce zdi s. j Klenba byla vybudována z cihel formátu 31 14,5 7cm, pojených žlutobéžovou maltou. Členění prostoru 01 v příuliční části domu v této fázi zaniklo a průjezd se dvěma místnostmi trojprostorového domu byl propojen do podoby síňového domu. Pravděpodobně k této fázi patří sedile druhotně vložené do západní obvodové stěny místnosti 01. V nárysu zhruba čtvercový výklenek o straně cca 1 m byl segmentově zaklenut. Cihlový parapet sedile se nachází 0,5 metru pod současnou úrovní podlahy, podlaha této fáze domu byla zachycená až 1 metr pod současným povrchem. Zadní stěna sedile byla obložena dřevěnými prkny a taktéž na obvodové stěně s. j. 922 bylo mezi cihelnou podlahou a parapetem sedile zachyceno částečně dochované dřevěné obložení. 211

23 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 32 Brněnská 10. Předpokládaný stavební vývoj domu. 1. Řez domem III. stavební fáze. 2. Předpokládané rozvržení domu III. stavební fáze. 3. Předpokládané rozvržení domu II. stavební fáze. 4. Předpokládané rozvržení domu I. stavební fáze. 212

24 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Předpokládaný stavební vývoj v období středověku lze shrnout do tří horizontů. První horizont lze spatřovat ve východní místnosti zadní komory, kterou snad můžeme interpretovat jako Steinwerk, kamennou komoru dřevohliněného domu. Dům představoval hloubkově orientovaný trojtrakt na východní straně parcely. Druhou fázi pak představuje přestavba na síňovou dispozici. Tu dokládá nově vystavěné obvodové zdivo, které je na spáru přizděno ke komoře v celém rozsahu dnešního domu (pouze v jz. části bylo zničeno výstavbou zadní renesanční síně). Třetí etapu můžeme přičíst výstavbě klenuté místnosti přiložené jižně komoře. Následnost dokládá násilné provázání klenby do obvodní východní zdi, se západní zdí místnosti je klenba současná (obr. 32:1 4). Obr. 33 Brněnská 10. Celkový pohled od východu Brněnská 28 Sledovaný dům je na tzv. císařském otisku stabilního katastru z první poloviny 19. století (1835) označen popisným číslem 143, přičemž parcelní popisné číslo je 208 a parcelní popisné číslo dvora pak pravděpodobně 39 (obr. 2:6; obr. 35). Podle středověké topografie je dům označován v rámci II. městské čtvrti číslem 57 (Hoffmann Jaroš Pisková Svěrák 2000, mapa č. 20; Hoffmann 2004, 68). Šířka městiště na uliční čáře se pohybuje okolo 7,5 m, hloubka parcely činí 42,5 m. Při rekonstrukci domu se uskutečnil záchranný archeologický výzkum (Hrubý 2005b). Půdorysně lze dům charakterizovat jako dvoutraktový dům, jehož základem je v přízemí chodbový a síňový trakt. Jedná se o stavbu se základním patrem sklepů a se vstupem do nižších suterénních prostor a se třemi nadzemními podlažími. Podsklepena je pouze přízemní síň v týlu domu. Právě v tomto směru, jak se ukázalo, přinesl archeologický výzkum některé nové informace, které mohou obraz o stavebním vývoji domu v průběhu středověku a novověku významněji doplnit. Sklep se skládá z hlavní obdélné místnosti zakončené valenou klenbou, zpevněnou středovým pasem, a chodby se sníženým stropem, připojené na severní straně. Tato prostora slouží jako přístup ke schodišti a chodbě do nižších podlaží sklepa, nacházejících se pod přízemním chodbovým traktem domu. Sklep je osvětlen oknem v jižní kratší stěně. Byla zde zachycena nepříliš mocná, zato významná stratigrafie. Na nerovném skalním podkladu se nacházela tenká komunikační vrstvička vyplňující deprese ve skále. Na tomto horizontu se nacházela pravidelná dřevitá vrstvička s uhlíky, což umožňuje interpretovat situaci jako dřevěné trámy nebo fošny. Tato situace byla ještě převrstvena uloženinami o maximální mocnosti do 20 cm. Výše jmenované uloženiny byly velmi chudé na archeologický materiál, pouze výjimečně se nalezlo několik fragmentů vrcholně středověké keramiky. Stopově bylo nalezeno i několik úlomků výrazně tuhové keramiky 13. století, ta se do zkoumaného prostoru mohla dostat spíše druhotně. Pozoruhodné informace přináší sondáž v průčelí síňového traktu. Sonda zachytila část zánikových zásypů dnes již neexistující kamenné sklepní místnosti. U ní lze hypoteticky odvozovat od půdorysu a dispozice průčelní místnosti v přízemí podobný tvar a rozsah. Tento severní sklep, jehož kratší stěna by měla být fixována na uliční čáru, je pravděpodobně původní, tj. starší než dnes existující sklepní prostora v týlu domu. Nedořešena pak ovšem zůstává otázka vstupní šíje a vzájemného propojení s dnešním sklepem jižním. 213

25 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Obr. 34 Brněnská 28. Předpokládaný stavební vývoj domu. 1: II. stavební fáze 2: I. stavební fáze 3. úroveň 1. PP Obr. 35 Brněnská 28. Celkový pohled od severu Na základě nálezové situace a analýzy plánů domu lze dospět k představě o základním vývoji domu. Nejstarší zděnou fázi můžeme spatřovat v hloubkově orientovaném jednotraktu. Jeho situování není zcela jednoznačné. Jako nejpravděpodobnější se jeví stavba zabírající celou šířku parcely. Domu by náležely části obvodových zdí a severní zeď současné zadní komory. Délku domu dokládá jižní zeď sklepa, která je oproti stejné zdi zadní komory posunuta mírně k severu, je tedy pravděpodobné, že vymezuje dům z jihu. Vzhledem k dispozici parcely, zvláště její šířky, můžeme uvažovat o tom, že primárně byla přístupná z týla, z dnešní ulice Čajkovského, kde v této době neexistovala zástavba (obdobně jako v případě okolních domů nebo u domu Masarykovo nám. 60). Druhou stavební fázi pak představuje vybudování síně a zadní komory. Síň sloužila zároveň jako průjezd do dvora. V této době můžeme usuzovat, že původní parcela byla rozdělena a přístup z týla už tedy nebyl možný (obr. 34:1 3). 214

26 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Husova 26, 28 a 32 Objekt se nachází v severní frontě domů Husovy ulice vymezené na jižní straně ulicí Husova, na severní straně ulicí Jana Masaryka a uličkou Křivá, která zároveň přiléhá k původní hradební linii, na východní straně ulicí Palackého (obr. 2:7). V průběhu let se uskutečnil v Husově ulici záchranný archeologický výzkum vyvolaný přístavbou domu č. p. 28, resp. novostavbou č. p. 32 (Kováčik Merta 2002). Akce zasáhla 3 městské parcely (č. 3362, č a č. 3364), podařilo se při ní prozkoumat relativně rozsáhlou plochu. Výzkum odkryl kamenný sklep při ulici Husova a relikty středověkých kamenných zdí. Dokumentováno bylo i zdivo ve sklepích domu Husova 28. Nejstarší archeologický doklad stavební aktivity reprezentovaný reliktem dřevohliněného domu lze datovat do období kolem poloviny 13. století. Na tuto stavbu navazovaly časově mladší zděné suterény tří domů. Dům I se nacházel v ploše dnešní parcely č Jako součást domu bylo interpretováno jihovýchodní nároží a zdivo vnitřní části východní obvodové zdi. Vzhledem k absenci dalších konstrukcí nelze rekonstruovat velikost stavby. Její stáří určuje stratigrafická pozice ve vztahu k okolním nálezovým situacím. Výkop zdí je zahlouben do středověké kulturní vrstvy datované keramickým souborem do období kolem poloviny 13. století. Této vrstvě v přední části parcely odpovídaly komunikační úrovně překryté sídlištní vrstvou odpadního charakteru. Do tohoto souvrství byla zahloubena ojedinělá sloupová jáma, kterou snad lze spojovat s nadzemní dřevěnou konstrukcí domu. Při uliční hranici parcely do ulice Husovy byla odkryta kamenná zeď, která byla interpretována jako parcelní. V prostoru parcely bylo doloženo i několik požárově destrukčních horizontů, ty však se stavbou nemůžeme jednoznačně spojit. Existenci středověkého zděného domu II dokládá zděný suterén lichoběžníkového půdorysu. Zdivo sklepa bylo subtilní (0,60 m silné), nasucho kladené. Z nadzemní předpokládané části domu nebyly zachyceny žádné pozůstatky. Vzhledem ke konstrukci sklepa se lze domnívat, že nadzemní podlaží domu byla dřevohliněná (hrázděná). Tuto domněnku snad mohou podepřít nálezy četných fragmentů mazanice ve stratigraficky mladších destrukčních vrstvách. Zánik (přestavbu) domu můžeme datovat někam k přelomu 14. až 15. století. Vlastní sklep byl využíván mladšími přestavbami. Při uliční čáře byla dokumentována parcelní zeď, navazující na jižní frontu sklepa. Obr. 36 Husova 26, 28 a 32. Nejstarší kamenná stavební fáze domů. Pozůstatky domu III dokládá relikt jižní, rubové zdi sklepa tvořící dnes jižní hranici parcely Zdivo mělo totožný charakter jako u sklepa domu II. O půdorysu stavby snad napovídá současná parcelace. O nadzemní části domu III nevíme nic bližšího, lze opět předpokládat, že nadzemní část byla dřevohliněná. Období výstavby lze stejně jako u domu II položit rámcově do období století (obr. 36). 215

27 Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Husova 34 Objekt se nachází v severní frontě domů Husovy ulice vymezené na jižní straně ulicí Husova, na severní straně ulicí Jana Masaryka a uličkou Křivá, která zároveň přiléhá k původní hradební linii, na východní straně ulicí Palackého. Parcelace domů v tomto bloku je orientována na průběh Husovy ulice, domy Husova 26, Palackého 41, 43, 45, 47, 49, 51 a 53 jsou pak orientovány na ulici Komenského (obr. 2:8). V domě proběhl drobný archeologický výzkum vyvolaný pracemi doprovázejícími přestavbu objektu (Mráz 2003). Jako zásadní se jeví objevení kamenné nosné zdi, kterou lze interpretovat jako dvorní závěr jádra domu. Jedná se o oboustranně lícovanou kamennou zeď s kameny skládanými naplocho. V blízkosti zdi byly nalezeny kůlové jamky a torza mohutných nosných kůlů nebo pilot. Jedna z těchto pilot byla zakomponována jako ukončovací hrana do dvorního závěru zachyceného kamenného jádra a měla zásadní význam pro jeho datování. Dendrochronologicky spadá její stětí do rozmezí let , což by řadilo výstavbu kamenného jádra zhruba do 50. let. 13. století. Joštova 11 Dům je součástí severní linie ulice, východně od farního kostela sv. Jakuba. Ulice se v místě budovy pravoúhle lomí k jihu. Parcela domu je situována na východní část ostrohu kostela při městské hradbě (obr. 2:9). Stavba do zpracování stavebně-historického průzkumu (Sadílek 2003) nebyla předmětem podrobnějšího bádání, zmiňuje ji pouze B. Samek ve své práci (Samek 1999, 80). Dispozice domu vykazuje znaky složitějšího vývoje. Původ ve dvou primárně samostatných stavbách dokládá výškové členění i šířka domu. Západní polovina představuje dvoupodlažní podsklepenou dispozici, východní část je trojpodlažní (při zachování shodné výšky), nepodsklepená. Obr. 37 Joštova 11. Předpokládaný stavební vývoj domu. 1: 1. PP západní části domu 2: 1. NP 216

28 Petr Hejhal Petr Holub Petr Hrubý David Merta Měšťanská zděná zástavba středověké Jihlavy Komunikační osu domu tvoří klenutý průjezd ve východní části, procházející celou hloubkou. Východně průjezdu je úzký hloubkový trojdílný trakt. Západní část domu je rozdělena do hloubkového dvoutraktu. Jižní část zaujímá původně jediná prostora, na ni navazuje komunikační uzel domu, ke kterému je přiložena čtvercová komora. Komora výškovým členěním neodpovídá patrování ostatních prostor domu. Sklep pod západní částí představuje dvojice samostatných prostor spojených úzkou chodbičkou. Primární dispozici východního domu náležejí obvodové zdi a dělící podélná příčka. Podle půdorysného rozvržení domu a na základě analogií můžeme předpokládat, že se primárně jednalo o hloubkově orientovaný, pravděpodobně trojdílný trakt ve východní části a vedle něj situovaný průjezd. Datace výstavby nejstarší zděné fáze není ničím podepřena, domy tohoto typu jsou však doloženy již ze závěru 13. století. Kamenné zdivo domu se dochovalo v úrovni parteru. U domu můžeme pro nejstarší období předpokládat hrázděné nebo roubené patro. Dům si archaické rozvržení ponechal v podstatě až do dneška, neprošel žádnou přestavbou, která by jej dispozičně přiblížila právě módním trendům. Za nejstarší část západního domu můžeme považovat zadní komorou, její sklep a přízemí. Do stejného období snad lze přiřadit i západní obvodovou zeď a část průčelí. Původní rozsah komory dokládá podsklepení, severní stěna byla posunuta výrazně severněji. Je těžké rozhodnout, zda se jedná primárně o zadní komoru síňového domu nebo o severní část trojdílného hloubkového traktu. Pro druhou možnost nasvědčuje zalomení průčelí domu právě v místě, kde by byl k domu přiložen průjezd. V případě trojdílného traktu snad lze uvažovat o tom, že komora představovala jediný zděný díl, zatímco ostatní části domu byly hrázděné (roubené). Výstavbu této části domu s komorou můžeme přiřadit pravděpodobně závěru 14. století, což dokládá portál vstupu do sklepa situovaného právě pod zadní komorou. Komora byla pravděpodobně plochostropá, její zaklenutí pochází až z pozdní gotiky (obr. 37). 4. Archeologické doklady kamenné středověké architektury v areálu předměstí Obr. 38 Jihlava, Havlíčkova ulice. Bývalé Špitálské předměstí s vyznačením zkoumané lokality na stabilním katastru. Špitálské předměstí Havlíčkova ulice Špitálské předměstí, jehož osou je Havlíčkova (dříve Špitálská) ulice, se nachází na severním předpolí hradeb (obr. 38) a bylo z jihlavských suburbií zřejmě nejstarší. Jeho poloha mezi předlokační osadou Jihlava a městem bývá někdy považována za doklad předlokačního původu sídliště. Tato domněnka však není podložena ani archeologicky, ani písemnými prameny. První zmínkou o existenci osídlení je listina z roku 1257, kterou byl jihlavské faře několika významnými měšťany včetně mincmistrů postoupen špitál sv. Alžběty. Doba jeho založení ani poloha není známa. Určitou spojitost se špitálem naznačuje existence kostela sv. Alžběty, který je doložen v roce 1400 a který byl zrušen v roce První zásah do jeho rozvoje znamenaly husitské války, během nichž bylo zpustošeno. V poděbradském a jagellonském období lze předpokládat obnovu na bázi předchozí středověké dispozice. Jihlavská předměstí se stabilizovala a kolem roku 1600 čítala kolem 200 domů. Druhým aplanačním obdobím byla třicetiletá válka. Opevňovací práce změnily konfiguraci terénu hlavně v zóně do 300 m od středověkých hradeb, kde byla opakovaně zjištěna stratigrafická situace odpovídající úplné likvidaci jakékoliv zástavby (Hejhal 2003b; Zatloukal 1998a; 1998b). Revitalizace předměstí nastala po rozhodnutí o likvidaci barokního opevnění po roce Tehdy se dispozičně navázalo na předbělohorský stav a došlo k napojení na zástavbu vnitřního města. Barokní a klasicistní předměstské domy byly masově bourány a přestavovány v první vlně industrializace Jihlavy v 19. století, sanační a stavební práce zdaleka největšího rozsahu zde proběhly v letech 20. století. Špitálské předměstí tak až na solitérní výjimky definitivně pozbylo svůj původní architektonický ráz. Při archeologickém výzkumu roku 2004 byly zdokumentovány zbytky kamenného domu (obr. 38). Zkoumaná plocha se nacházela na východní straně Havlíčkovy ulice, její severní hranici tvoří průchozí trakt mezi ulicemi Havlíčkova a Srázná, jižní hranici tvoří zeď sousedního komplexu budov. Archeologický výzkum zachytil zbytky kamenného domu, jehož existenci můžeme datovat do pozdního středověku. Odstraněním novověkých destrukcí a navážek byly odhaleny koruny kamenných zdí. Jednalo se především o zeď procházející ve směru Z V. Byla postavena z lomového kamene a dosahovala šířky v průměru 0,9 1 m. 217