Diplomatická pošta. Seminární práce 2SM506 Diplomatické a konzulární právo. 16. listopadu 2007 Petr Holas

Transkript

1 Diplomatická pošta Seminární práce 2SM506 Diplomatické a konzulární právo 16. listopadu 2007 Petr Holas

2 Tato práce se zabývá institutem diplomatické pošty. První kapitola je věnována stručnému historickému úvodu vzniku a vývoji diplomatické korespondence a způsobu její ochrany v minulosti. Následující kapitoly jsou věnovány používání diplomatické pošty v současnosti. V této části práce se věnuji nejen Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, ale také problematice zneužívání statutu diplomatické pošty, který vyplývá z této úmluvy a některým dalším specifickým problémům, které se objevují zejména v souvislosti s technologickým pokrokem. Závěrečná kapitola je věnována Statutu diplomatického kurýra a diplomatické pošty nedoprovázené diplomatickým kurýrem, neschváleného dokumentu, který měl specifikovat používání diplomatické pošty obecně vymezené ve Vídeňské úmluvě 1. Pohled do historie Rozvoj diplomatické korespondence je pevně spjat s vývojem mezinárodních vztahů a to již od nejstarších dob. První doklady o diplomatické korespondenci nacházíme již ve starém Egyptě. U města Tell el-amarna byl před dvěma sty dvaceti lety objeven rozsáhlý archiv diplomatické korespondence ve formě hliněných tabulek z období vlády faraónů Amenothepa III. a jeho nástupce Amenothepa IV. Vznik těchto dopisů se datuje do patnáctého až čtrnáctého století před naším letopočtem a egyptští faraóni jejich prostřednictvím komunikovali s panovníky okolních říší 1 Je-li v textu použito pojmu Vídeňská úmluva, jedná se o Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích z není-li uvedeno jinak.

3 (např. Babylónie či Chetitská říše) i se svými vazaly v Palestině a Sýrii. 2 Souběžně s tím, jak se začíná v mezinárodních stycích využívat diplomatická korespondence, dostává své obrysy i osoba jejího průvodce posla. Ostatně část korespondence z Tell el-amarna se dotýká právě zvykových pravidel postavení poslů, respektive jejich porušování. Obsahuje například mnoho výzev k navrácení zadrženého posla nazpět. Objevuje se zde i náznak povinnosti panovníka zajistit bezpečnost cizích poselstev na svém území, když babylónský král žádá egyptského panovníka o důkladné vyšetření případu přepadení babylónského poselstva na egyptském území a potrestání viníků. 3 Zároveň se už od starověku objevuje institut nedotknutelnosti posla, respektive jeho života. Adamová uvádí pro ilustraci citát ze staroindického eposu Mahábhárata: Král, který zabije posla, propadne se do pekel i se všemi svými ministry. 4 V počáteční fázi je tedy diplomatická korespondence prostředkem komunikace mezi vládci jednotlivých státních útvarů. Změna nastává v okamžiku, kdy se objevují v diplomatických vztazích první stálé mise. Zatímco v dřívějším období podávali vyslanci zprávy svým panovníkům až po návratu z mise domů, nyní vyvstává potřeba informovat vládce průběžně. Vznik stálých misí je spjat především s italskými městskými státy konce starověku a počátku renesance. V tomto ohledu vynikali především Benátky. K základním povinnostem benátských vyslanců patřilo podávání aktuálních informací ze států, do kterých byli 2 Adamová, s.3 3 Adamová, s.5 4 Adamová, s.43

4 vysláni a to obvykle formou spěšných písemných zpráv, tzv. depeší. V zájmu utajení sdělovaných skutečností přistupovali diplomaté k šifrování svých zpráv. Nedílnou součástí diplomatické správy Benátské republiky tak bylo šifrovací oddělení, které se zabývalo nejen vytvářením nových šifer pro vlastní diplomaty, ale i luštěním cizí šifrované diplomatické korespondence. Odesílání šifrovaných zpráv však mnohdy budilo nevoli u místního panovníka a nezřídka vedlo k vykázání příslušného diplomata ze země. Adamová uvádí jako příklad vyhoštění benátského vyslance Gierolomo Marcella sultánem Bájezídem II. 5 Nicméně, jak uvádí Trávníčková 6, již od šestnáctého století bylo právo na svobodu spojení mise s mateřskou zemí víceméně respektováno. Před přijetím Vídeňské úmluvy docházelo k případům cenzury diplomatické pošty spíše výjimečně, obvykle v souvislosti s nějakým mezistátním konfliktem. Trávníčková uvádí jako příklad obléhání Paříže pruskou armádou v roce 1870, kdy bylo vyslancům cizích zemí v Paříži povoleno vysílat kurýry pouze s otevřenými dopisy. Podobný zákaz byl zaveden 17. dubna 1944 ve Velké Británii, kdy bylo nejen zakázáno používání šifrovaných telegramů, ale byla dokonce omezena svoboda pohybu diplomatů. Zákaz byl odůvodněn obavou o zachování tajemství o připravovaném vylodění spojeneckých vojsk na evropském kontinentu a zákaz byl skutečně několik týdnů po vylodění v Normandii odvolán. 7 Po druhé světové válce v souvislosti se vznikem OSN, respektive její Komise pro mezinárodní právo (ILC), byly 5 Adamová, s.97 6 Trávníčková, s.94 7 tamtéž

5 učiněny první kroky směrem k mezinárodní kodifikaci diplomatických výsad a imunit. Rozhodnutím Valného shromáždění č. 685 z 5. prosince 1952 byla ILC pověřena přípravou kodifikace diplomatických výsad a imunit s tím, že se jedná o prioritní záležitost. 8 Na svém desátém zasedání, které se konalo v první polovině roku 1958 přijala ILC konečný návrh, který předala Valnému shromáždění OSN. To rozhodlo v prosinci 1959 o svolání mezinárodní konference. Konference OSN o diplomatických výsadách a imunitách se nakonec sešla ve Vídni 2. března Na závěr konference byla dne 18. dubna 1961 podepsána Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, která vstoupila v platnost v roce Její součástí je i článek 27, který upravuje právo diplomatické mise na svobodu spojení a stanovuje tedy i obecná pravidla pro používání diplomatické pošty. Od roku 1977 se, na základě pověření Valného shromáždění OSN, Komise pro mezinárodní právo při OSN zabývala přípravou Statutu diplomatického kurýra a diplomatické pošty nedoprovázené diplomatickým kurýrem. Ke schválení příslušné úmluvy nicméně navzdory mnohaleté práci komise nedošlo, a tak je i nadále základním pramenem v této oblasti Vídeňská úmluva. Vídeňská úmluva a diplomatická pošta Základním právním dokumentem, který v současné době vymezuje postavení a používání diplomatické pošty je jak již bylo naznačeno výše, Vídeňská úmluva o diplomatických 8 International Law Commission. Diplomatic Intercourse and Immunities. Summary. 30. června URL:

6 stycích. Vláda ČSSR vyslovila s úmluvou souhlas 7. března 1962, Národní shromáždění 6. března 1963 a president republiky ji ratifikoval 27. března Československá ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka OSN 24. května Úmluva vstoupila v platnost na základě prvního odstavce článku 51 9 dne 25. dubna 1964 a vyhláškou ministra zahraničních věcí ČSSR z 10. června 1964 se stala součástí československého právního řádu. Ve Sbírce zákonů se nachází v částce 67 pod číslem 157/1964. Po vyhlášení samostatné České republiky se Vídeňská úmluva o diplomatických stycích na základě tzv. recepční normy stala součástí českého právního řádu. Diplomatické pošty se týkají ustanovení článku pro který se také používá souhrnný nadpis Svoboda spojení mise. Tento článek stanovuje především povinnost přijímacího státu povolit a chránit svobodné spojení mise s mateřským 9 Článek Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po datu uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 10 Článek Přijímající stát povolí a bude chránit svobodné spojení mise ke všem oficiálním účelům. Při spojení s vládou, jakož i s ostatními misemi a konzuláty vysílajícího státu ať jsou kdekoliv, může mise použít všech vhodných sdělovacích prostředků, čítajíc v to diplomatické kurýry a kódované nebo šifrované zprávy. Mise však může zřídit a používat radiostanici pouze se souhlasem přijímajícího státu. 2. Úřední korespondence mise je nedotknutelná. Pod úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah k misi a jejím funkcím. 3. Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena. 4. Zásilky představující diplomatickou poštu musí být opatřeny zřetelným vnějším označením, že jde o diplomatickou poštu a mohou obsahovat pouze diplomatické písemnosti nebo předměty určené k úřednímu použití. 5. Diplomatický kurýr, který bude vybaven úředním dokumentem označujícím jeho postavení a počet zásilek představujících diplomatickou počtu, bude chráněn přijímajícím státem při výkonu svých funkcí. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zatčen ani zadržen. 6. Vysílající stát nebo mise mohou určovat diplomatické kurýry ad hoc. V takových případech bude rovněž použito ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity v něm vyjmenované se přestanou aplikovat jakmile takový kurýr odevzdal na místo určení svěřenou mu diplomatickou poštu. 7. Diplomatická pošta může být svěřena kapitánu civilního letadla přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven úředním dokumentem označujícím počet zásilek představujících diplomatickou poštu, avšak nebude považován za diplomatického kurýra. Mise může poslat jednoho ze svých členů, aby převzal přímo a volně diplomatickou poštu od kapitána letadla.

7 státem a dává misi právo na použití všech vhodných komunikačních kanálů ke spojení s mateřským státem a to včetně práva na šifrované spojení. Nejdůležitější z hlediska diplomatické pošty jsou pak odstavce druhý a třetí, které stanoví nedotknutelnost úřední korespondence zákaz jejího otevření či zadržení. Oproti původnímu návrhu ILC (článek 25/2) byla konečná verze úmluvy doplněna o specifikaci úřední korespondence. 11 Na druhou stranu vysílající stát, respektive příslušné mise mají povinnost zásilky s diplomatickou poštou zřetelně označit (na titulní straně práce je vyobrazeno zavazadlo na francouzskou diplomatickou poštu). Zároveň je v odstavci čtyři pamatováno na možnost zneužití diplomatického zavazadla, když je zde stanoveno, že takovéto zavazadlo smí obsahovat pouze diplomatické písemnosti a předměty k úřednímu použití. Zbývající tři odstavce se zabývají postavením diplomatických kurýrů a zdůrazňují jejich osobní nedotknutelnost. Úmluva rozlišuje tři druhy kurýrů: 1. diplomatického kurýra 2. diplomatického kurýra ad hoc, jehož imunita trvá pouze po dobu do předání svěřené zásilky na místo určení 3. kapitána civilního letadla, kterému může být svěřena diplomatická pošta, ale jenž nepožívá žádných imunit. Již během konference vyjadřovaly mnohé státy připomínky k tomuto článku a ani závěrečný dokument nebyl přijat všemi státy bez výhrad. Hojně bylo diskutováno především právo na otevření diplomatického zavazadla ve výjimečných případech. Již v komentáři k návrhu ILC bylo navrženo, aby bylo 11 Kerley, s.110

8 ustanoveno právo na otevření diplomatického zavazadla na základě povolení ministra zahraničních věcí přijímajícího státu a za přítomnosti zástupce dotčené mise. Toto právo mělo být omezeno na případy, kdy existuje vážné podezření zneužití diplomatického zavazadla (porušení odstavce 4), jež poškozuje přijímající stát. Na konferenci padaly různé návrhy na zahrnutí tohoto ustanovení do závěrečného dokumentu, respektive jeho úpravu. Spojené státy například navrhovaly podmínit otevření zavazadla souhlasem mise s tím, že v případě jeho neudělení je přijímající stát oprávněn diplomatické zavazadlo odmítnout vpustit na své území. Právo otevřít zavazadlo tak Američané vlastně chtěli nahradit právem zavazadlo odmítnout. 12 Po dlouhé debatě nebyl nakonec žádný z pozměňovacích návrhů schválen. Právo odmítnout podezřelé zavazadlo bylo nakonec zahrnuto až o dva roky později do třetího odstavce 13 článku 35 další Vídeňské úmluvy 14 a může tak být aplikováno v případě konzulárních zavazadel. Jak upozorňuje Trávníčková 15 některé z výhrad k definitivnímu textu nebyly přijaty všemi smluvními stranami a tak mezi některými státy smluvní úprava používání diplomatického zavazadla neexistuje. Nicméně i státy, které výhrady výslovně neodmítly mohou aplikaci článku 27 suspendovat na základě recipročního chování. V praxi se tak především u diplomatických zavazadel 12 Kerley, s Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než korespondenci, dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou však žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází. 14 Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z Trávníčková, s.97

9 pohybujících se mezi Evropou a arabskými státy nelze na smluvní úpravu odvolat. Trávníčková však poukazuje na možnost použít v tomto případě obyčejového pravidla, které umožňuje za jasných podmínek (existence důvodného podezření) zavazadlo otevřít nebo vrátit. Dalším problematickým bodem článku 27 je otázka, co ještě je a co již není možné považovat za diplomatické zavazadlo. Podle Trávníčkové 16 je možné za diplomatické zavazadlo považovat přepravní kontejner, nikoliv však dopravní prostředek jako celek nákladní automobil či letadlo. Limity tohoto pravidla si vyzkoušel Sovětský svaz v roce 1984, když se pokusil za diplomatické zavazadlo prohlásit devítitunový nákladní automobil směřující do Švýcarska. Švýcarská strana odmítla kamion na své území vpustit s poukazem na to, že Vídeňská úmluva sice nespecifikuje velikost diplomatického zavazadla, ale že švýcarské úřady považují váhu 450 liber za maximální. Na území Spolkové republiky Německo byl nákladní automobil vpuštěn až poté, co byl západoněmeckým úředníkům povolen vstup do vozidla. Ti na jeho ložné ploše nalezli 207 beden označených jako diplomatické zavazadlo a vpustili vozidlo na své území. 17 Zneužívání diplomatických zavazadel K zneužívání tohoto institutu docházelo již v minulosti. Mezi nejznámější případy patří pašování zabaveného (tzn. 16 Trávníčková, s The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic pouch?. 20. prosince URL:

10 ukradeného) židovského majetku nacistickým režimem do Švýcarska právě prostřednictvím diplomatických zavazadel. 18 Sporného užití diplomatického zavazadla se za druhé světové války dopouštěl i britský ministerský předseda Winston Churchill, když si nechával posílat své oblíbené kubánské doutníky v diplomatickém zavazadle z New Yorku. 19 Zneužívání diplomatických zavazadel může mít mnoho podob. Mezi nejméně závažné přestože je tím porušen čtvrtý odstavec článku 27 Vídeňské úmluvy - patří používání diplomatického zavazadla k dovozu soukromého legálního materiálu. Nicméně i v tomto případě dochází k poškození vysílajícího státu jak po finanční (náklady na přepravu), tak i po časové stránce (zpožděné doručení oficiálních písemností a materiálu) a v případě odhalení způsobuje navíc ztrátu prestiže země, respektive jejích diplomatů. Poškozen může být i stát přijímající, pokud je v diplomatickém zavazadle dováženo zboží podléhající v zemi určení clu, dani či jiným poplatkům a není od těchto dávek osvobozeno na základě článku Vídeňské úmluvy. 18 The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic pouch?. 20. prosince URL: 19 BBC News. Diplomatic bag: The inside story. 10. března URL: 20 Článek V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat, přijímající stát dovolí dovézt a poskytne vynětí ze všech celních dávek, daní a souvisících s tím poplatků, jiných než poplatků za skladování, odvoz a podobné služby: a) u předmětů určených pro úřední potřebu mise; b) u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce nebo členů jeho rodiny tvořících součást jeho domácnosti, čítajíc v to věci určené pro jeho zařízení. 2. Osobní zavazadlo diplomatického zástupce nepodléhá celní prohlídce, ledaže jsou vážné důvody k domněnce, že obsahuje předměty, které nepožívají osvobození uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony nebo upraven karanténními předpisy přijímajícího státu. Taková prohlídka bude provedena jen v přítomnosti diplomatického zástupce nebo jeho zmocněnce.

11 Daleko závažnějším přestupkem je použití diplomatického zavazadla k převozu ilegálního materiálu zbraní či drog. Rosalyn Higgins ve svém článku o zneužívání diplomatických zavazadel 21 poukazuje na skutečnost, že od poloviny sedmdesátých let se objevovalo podezření, že některé diplomatické mise jsou vybaveny střelnými zbraněmi v rozporu s předpisy zemí, ve kterých se nacházely. Tyto zbraně si diplomatické mise bezpochyby pořídily i prostřednictvím dovozu v diplomatickém zavazadle. Ve stejné době se také začíná objevovat fenomén teroristických aktů provedených s velkou pravděpodobností takto přepravovanými zbraněmi nebo dokonce samotnými diplomaty. Higgins se ve svém článku zabývá především incidentem a následnou diplomatickou roztržkou mezi Velkou Británií a Libyí. Dne 17. dubna 1984 se konala před Libyjským velvyslanectvím v Londýně pokojná demonstrace proti režimu plukovníka Kaddáfího. Během demonstrace bylo z oken ambasády vypáleno několik ran, které zabily britskou policistku a několik dalších lidí zranily. Při následném vyklízení velvyslanectví po přerušení diplomatických styků britské úřady v souladu s Vídeňskou úmluvou umožnily odvoz diplomatických zavazadel bez jakékoliv kontroly. Ilegalita výše zmíněných komodit je zřejmá, nicméně vždy je třeba brát v potaz i vnitrostátní předpisy přijímajícího státu. Do některých zemí je totiž například zakázáno dovážet alkohol. V této souvislosti je dobré se zmínit i o případu, který se odehrál před deseti lety na Kubě: V roce 1997 došlo ke sporu mezi kubánskými orgány a americkým ministerstvem zahraničních věcí, když kubánská 21 Higgins, s

12 strana neoprávněně zadržela americké diplomatické zavazadlo. Následné protesty americké strany byly odmítnuty s tím, že diplomatické zavazadlo obsahovalo podvratné materiály (několik kopií příručky Support for a Democratic Transition in Cuba) a tím došlo k porušení kubánských zákonů, které dovoz takovýchto materiálů zakazují. Kubánská strana navíc tvrdila, že diplomatické zavazadlo přistálo na Kubě již otevřené. 22 Nicméně, jak upozorňuje Trávníčková 23, zjištění nelegálního materiálu v diplomatickém zavazadle (ať už náhodným otevřením či elektronickou kontrolou) ještě nedává příslušnému státu právo na jeho zadržení. Mezi nejzávažnější případy zneužití diplomatického zavazadla patří únosy lidí. Farhangi ve svém článku o zneužívání diplomatické imunity 24 uvádí případ, který se stal v roce 1964 v Římě. Italští úředníci zpozorovali, že se z jednoho velkého diplomatického zavazadla určeného pro Káhiru ozývá sténání. Po otevření bedny zjistili, že se uvnitř nachází unesený (resp. unášený) zdrogovaný Izraelec. Nejznámějším případem je únos nigerijského disidenta a bývalého ministra Umaru Dikka v červenci Na letišti Stansted byly zadrženy dvě bedny, které měly být naloženy do letadla nigerijské letecké společnosti. Bedny doprovázel držitel nigerijského diplomatického pasu, který ale nebyl akreditován ve Velké Británii a který nevyjádřil žádné námitky proti otevření beden. Poté, co byly bedny za přítomnost nigerijského vysokého komisaře (označení 22 Martin, Lionel. Cuba Rejects U.S. Protest Over Diplomatic Pouch. 22. března URL: 23 Trávníčkova, s Farhangi, s Higgins, s.645

13 velvyslanců v rámci Commonwealthu) otevřeny, byl v jedné z nich nalezen zdrogovaný Umaru Dikko společně s dalším mužem, který měl připraveny další omamné prostředky včetně injekčních jehel pro jejich aplikaci. Další dva muži byli objeveni v druhé bedně. Tento případ společně s výše popsanou aférou se střelbou z libyjského velvyslanectví vyvolal diskusi ohledně zneužívání diplomatických výsad a imunit. Některé další aspekty používání diplomatické pošty Jednou z velmi kontroverzních otázek, která se objevila v průběhu let díky technologickému pokroku, je zda je možné diplomatická zavazadla otevřít elektronicky, tj. jestli je možné diplomatická zavazadla prohlížet například rentgenem. V době sjednávání Vídeňské úmluvy totiž nebyla ještě technika na takové úrovni, aby umožňovala zjišťování obsahu zásilek bez fyzického otevření. Na jedné straně stály státy, které poukazovaly na to, že diplomatická zavazadla skenovat nelze, protože jde o de facto otevření tohoto zavazadla, což Vídeňská úmluva zakazuje. Druhá strana naopak argumentovala tím, že Vídeňská úmluva skenování nezakazuje a je tedy povolené. Obecná praxe většiny států elektronickou prohlídku diplomatických zavazadel nepřipouštěla, některé státy jí dokonce přímo zakazovaly. Odpůrcům elektronického skenování nahrával i fakt, že při tomto způsobu kontroly může docházet k poškození některých citlivých materiálů (například počítačových disket) Trávníčková, s.101

14 Nicméně zjištění zakázaného materiálu v diplomatickém zavazadle vede pouze k odhalení problému, nikoliv k jeho vyřešení. Jak upozorňuje Trávníčková, 27 ani po zjištění těchto skutečností nejsou státy oprávněny zavazadlo zadržet či otevřít. V souladu s Vídeňskou úmluvou mohou maximálně prohlásit za persona non grata diplomata, který je za zavazadlo odpovědný. Na druhou stranu je elektronická kontrola obecně tolerována v případě zařízení leteckých společností, jejichž účelem je zajistit bezpečnost letu. 28 Menší výhrady mají státy i proti kontrole zavazadel psy, protože při ní nedochází přímo k zjišťování obsahu zavazadla. A nejde jen o vývoj technologií umožňujících otevření diplomatické pošty bez fyzického otevření. Mění se i způsob zasílání diplomatické korespondence. Zatímco dříve to byly především telegramy, dnes je to elektronická pošta, co umožňuje bezprostřední komunikaci misí s mateřskou zemí. S tím je samozřejmě spojena nutnost ochrany tohoto druhu spojení, respektive staví před mezinárodní společenství otázku, zda se má principu nedotknutelnosti aplikovat i v případě tohoto specifického a nového způsobu komunikace. Před pěti lety došlo k diplomatickému skandálu, když byl zveřejněn obsah u zaslaného představitelkou EU v Turecku Karen Fogg představiteli Evropské komise Adriaanu Van der Meerovi. zveřejnila na své tiskové konferenci turecká Strana práce (SP) prostřednictvím svého předsedy Dogu Perinceka s tím, že má k dispozici dalších asi 300 ů této diplomatky. Na základě obsahu těchto zpráv obvinil předseda SP Karen Fogg ze špionáže a 27 Trávníčková, s Trávníčková, s.103

15 požadoval její vypovězení ze země. Karen Fogg se odvolala na svůj diplomatický statut a požadovala po tureckém ministerstvu zahraničních věcí okamžitý zásah. Na dotaz, jak se Strana práce dostala k obsahu elektronické korespondence odpověděl její předseda Prencek zajímavým způsobem: Získal jsem tyto informace stejným způsobem jako získal Ataturk (zakladatel moderního tureckého státu pozn. autora) obsah britské korespondence během války za nezávislost. Turecké ministerstvo zahraničí se k případu vyjádřilo v tom smyslu, že skutečně došlo k porušení osobních práv Karen Fogg. Karen Fogg se zastal i turecký odborník na trestní právo Ugur Alacakaptan s tím, že došlo bezpochyby k porušení práva na nedotknutelnost korespondence a že na tom nemění nic fakt, že šlo o korespondenci v elektronické formě. 29 Statut diplomatického kurýra a diplomatické pošty nedoprovázené diplomatickým kurýrem 30 Na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 31/76, která navazovala na o rok starší rezoluci č a poukazovala na neustálé porušování diplomatického práva především v oblasti diplomatické pošty a současně pověřila ILC přípravou protokolu, který by upravil a spřesnil postavení diplomatického kurýra a diplomatické pošty dané Vídeňskou úmluvou. Tento požadavek zahrnula ILC do své agendy na 29. zasedání v roce 1977 a utvořila k této otázce pracovní 29 HR-NET. Cyprus PIO: Turkish Press and Other Media, února URL: 30 Znění závěrečného návrhu ILC se nachází v příloze této práce.

16 skupinu. Tu znovu ustavila v roce 1978 a opětovně v roce První předběžnou zprávu přednesl zvláštní zpravodaj Alexander Yankov na 32. zasedání ILC v roce Poslední, osmou, zprávu přednesl na 33. zasedání v roce Mezitím byly do návrhu postupně zapracovány připomínky jednotlivých států. Není bez zajímavosti, že Valné shormáždění OSN opakovaně (1986, 1987) naléhala na jednotlivé vlády, aby věnovaly plnou pozornost žádostem ILC o připomínky k projednávanému tématu. Konečný návrh přijala ILC na svém 41. zasedání v polovině roku 1989 a doporučila Valnému shromáždění OSN svolání mezinárodní konference k tomuto tématu. Po prostudování návrhu rozhodlo Valné shromáždění OSN na svém 50. zasedání dne 11. prosince 1995 následovně: poděkovalo ILC za odvedenou práci, doporučila připravený návrh pozornosti členských států a připomněla jim, že tento okruh diplomatického práva by měl být předmětem kodifikace. Ve vhodný okamžik v budoucnosti.

17 Literatura Adamová, Karolina, Křížkovský Ladislav. Stručné dějiny diplomacie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, Trávníčková, Zuzana. Diplomatické výsady a imunity v mezinárodních vztazích [rukopis] Doktorská disertační práce. FMV VŠE, International Law Commission. Diplomatic Intercourse and Immunities. Summary. 30. června URL: Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb. ze dne 10. června 1964 o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Kerley, Ernest L. Some Aspects of the Vienna Conference on Diplomatic Intercourse and Immunities. In: The American Journal of International Law, Vol. 56, No. 1. (Jan., 1962), pp Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb. ze dne 12. února 1969 o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic pouch?. 20. prosince URL: BBC News. Diplomatic bag: The inside story. 10. března URL: Higgins, Rosalyn. The Abuse of Diplomatic Privileges and Immunities: Recent United Kingdom Experience. In: The American Journal of International Law, Vol. 79, No. 3. (Jul., 1985), pp Martin, Lionel. Cuba Rejects U.S. Protest Over Diplomatic Pouch. 22. března URL: Farhangi, Leslie Shirin. Insuring against Abuse of Diplomatic Immunity. In: Stanford Law Review, Vol. 38, No. 6. (Jul., 1986), pp

18 HR-NET. Cyprus PIO: Turkish Press and Other Media, února URL: International Law Commission. Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag not Accompanied by Diplomatic Courier. Summary. 30. června URL: International Law Commission. Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag not Accompanied by Diplomatic Courier. Analytical Guide. 30. června URL:

19 Příloha Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag Not Accompanied by Diplomatic Courier and Draft Optional Protocols 1989 Copyright United Nations 2005 Text adopted by the International Law Commission at its forty-first session, in 1989, and submitted to the General Assembly as a part of the Commission s report covering the work of that session (at para. 72). The report, which also contains commentaries on the draft articles and draft optional protocols thereto, appears in Yearbook of the International Law Commission, 1989, vol. II (Part Two). Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag Not Accompanied by Diplomatic Courier and Draft Optional Protocols (a) Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag Not Accompanied by Diplomatic Courier PART I GENERAL PROVISIONS Article 1 Scope of the present articles The present articles apply to the diplomatic courier and the diplomatic bag employed for the official communications of a State with its missions, consular posts or delegations, wherever situated, and for the official communications of those missions, consular posts or delegations with the sending State or with each other. Article 2 Couriers and bags not within the scope of the present articles The fact that the present articles do not apply to couriers and bags employed for the official communications of special missions or international organizations shall not affect: (a) the legal status of such couriers and bags; (b) the application to such couriers and bags of any rules set forth in the present articles which would be applicable under international law independently of the present articles. Article 3 Use of terms 1. For the purposes of the present articles: (1) diplomatic courier means a person duly authorized by the sending State, either on a regular basis or for a special occasion as a courier ad hoc, as: (a) a diplomatic courier within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of 18 April 1961; (b) a consular courier within the meaning of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963; or (c) a courier of a permanent mission, a permanent observer mission, a delegation or an observer delegation within the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14 March 1975; who is entrusted with the custody, transportation and delivery of the diplomatic bag and is employed for the official communications referred to in article 1;

20 (2) diplomatic bag means the packages containing official correspondence, and documents or articles intended exclusively for official use, whether accompanied by diplomatic courier or not, which are used for the official communications referred to in article l and which bear visible external marks of their character as: (a) a diplomatic bag within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of 18 April 1961; (b) a consular bag within the meaning of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963; or (c) a bag of a permanent mission, a permanent observer mission, a delegation or an observer delegation within the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14 March 1975; (3) sending State means a State dispatching a diplomatic bag to or from its missions, consular posts or delegations; (4) receiving State means a State having on its territory missions, consular posts or delegations of the sending State which receive or dispatch a diplomatic bag; (5) transit State means a State through whose territory a diplomatic courier or a diplomatic bag passes in transit; (6) mission means: (a) a permanent diplomatic mission within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of 18 April 1961; and (b) a permanent mission or a permanent observer mission within the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14 March 1975; (7) consular post means a consulate-general, consulate, vice-consulate or consular agency within the meaning of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963; (8) delegation means a delegation or an observer delegation within the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14 March 1975; (9) international organization means an intergovernmental organization. 2. The provisions of paragraph 1 regarding the use of terms in the present articles are without prejudice to the use of those terms or to the meanings which may be given to them in other international instruments or the internal law of any State. Article 4 Freedom of official communications 1. The receiving State shall permit and protect the official communications of the sending State, effected through the diplomatic courier or the diplomatic bag, as referred to in article The transit State shall accord to the official communications of the sending State, effected through the diplomatic courier or the diplomatic bag, the same freedom and protection as is accorded by the receiving State. Article 5 Duty to respect the laws and regulations of the receiving State and the transit State 1. The sending State shall ensure that the privileges and immunities accorded to its diplomatic courier and diplomatic bag are not used in a manner incompatible with the object and purpose of the present articles. 2. Without prejudice to the privileges and immunities accorded to him, it is the duty of the diplomatic courier to respect the laws and regulations of the receiving State and the transit State. Article 6 Non-discrimination and reciprocity 1. In the application of the provisions of the present articles, the receiving State or the transit State shall not discriminate as between States. 2. However, discrimination shall not be regarded as taking place:

21 (a) where the receiving State or the transit State applies any of the provisions of the present articles restrictively because of a restrictive application of that provision to its diplomatic courier or diplomatic bag by the sending State; (b) where States by custom or agreement extend to each other more favourable treatment with respect to their diplomatic couriers and diplomatic bags than is required by the present articles. PART II STATUS OF THE DIPLOMATIC COURIER AND THE CAPTAIN OF A SHIP OR AIRCRAFT ENTRUSTED WITH THE DIPLOMATIC BAG Article 7 Appointment of the diplomatic courier Subject to the provisions of articles 9 and 12, the sending State or its missions, consular posts or delegations may freely appoint the diplomatic courier. Article 8 Documentation of the diplomatic courier The diplomatic courier shall be provided with an official document indicating his status and essential personal data, including his name and, where appropriate, his official position or rank, as well as the number of packages constituting the diplomatic bag which is accompanied by him and their identification and destination. Article 9 Nationality of the diplomatic courier 1. The diplomatic courier should in principle be of the nationality of the sending State. 2. The diplomatic courier may not be appointed from among persons having the nationality of the receiving State except with the consent of that State, which may be withdrawn at any time. However, when the diplomatic courier is performing his functions in the territory of the receiving State, withdrawal of consent shall not take effect until he has delivered the diplomatic bag to its consignee. 3. The receiving State may reserve the right provided for in paragraph 2 also with regard to: (a) nationals of the sending State who are permanent residents of the receiving State; (b) nationals of a third State who are not also nationals of the sending State. Article 10 Functions of the diplomatic courier The functions of the diplomatic courier consist in taking custody of the diplomatic bag entrusted to him and transporting and delivering it to its consignee. Article 11 End of the functions of the diplomatic courier The functions of the diplomatic courier come to an end, inter alia, upon: (a) fulfilment of his functions or his return to the country of origin; (b) notification by the sending State to the receiving State and, where necessary, the transit State that his functions have been terminated; (c) notification by the receiving State to the sending State that, in accordance with paragraph 2 of article 12, it ceases to recognize him as a diplomatic courier. Article 12 The diplomatic courier declared persona non grata or not acceptable 1. The receiving State may, at any time and without having to explain its decision, notify the sending State that the diplomatic courier is persona non grata or not acceptable. In any such case, the sending State shall, as

22 appropriate, either recall the diplomatic courier or terminate his functions to be performed in the receiving State. A person may be declared non grata or not acceptable before arriving in the territory of the receiving State. 2. If the sending State refuses or fails within a reasonable period to carry out its obligations under paragraph 1, the receiving State may cease to recognize the person concerned as a diplomatic courier. Article 13 Facilities accorded to the diplomatic courier 1. The receiving State or the transit State shall accord to the diplomatic courier the facilities necessary for the performance of his functions. 2. The receiving State or the transit State shall, upon request and to the extent practicable, assist the diplomatic courier in obtaining temporary accommodation and in establishing contact through the telecommunications network with the sending State and its missions, consular posts or delegations, wherever situated. Article 14 Entry into the territory of the receiving State or the transit State 1. The receiving State or the transit State shall permit the diplomatic courier to enter its territory in the performance of his functions. 2. Visas, where required, shall be granted by the receiving State or the transit State to the diplomatic courier as promptly as possible. Article 15 Freedom of movement Subject to its laws and regulations concerning zones entry into which is prohibited or regulated for reasons of national security, the receiving State or the transit State shall ensure to the diplomatic courier such freedom of movement and travel in its territory as is necessary for the performance of his functions. Article 16 Personal protection and inviolability The diplomatic courier shall be protected by the receiving State or the transit State in the performance of his functions. He shall enjoy personal inviolability and shall not be liable to any form of arrest or detention. Article 17 Inviolability of temporary accommodation 1. The temporary accommodation of the diplomatic courier carrying a diplomatic bag shall, in principle, be inviolable. However: (a) prompt protective action may be taken if required in case of fire or other disaster; (b) inspection or search may be undertaken where serious grounds exist for believing that there are in the temporary accommodation articles the possession, import or export of which is prohibited by the law or controlled by the quarantine regulations of the receiving State or the transit State. 2. In the case referred to in paragraph 1 (a), measures necessary for the protection of the diplomatic bag and its inviolability shall be taken. 3. In the case referred to in paragraph 1 (b), inspection or search shall be conducted in the presence of the diplomatic courier and on condition that it be effected without infringing the inviolability either of the person of the diplomatic courier or of the diplomatic bag and would not unduly delay or impede the delivery of the diplomatic bag. The diplomatic courier shall be given the opportunity to communicate with his mission in order to invite a member of that mission to be present when the inspection or search takes place. 4. The diplomatic courier shall, to the extent practicable, inform the authorities of the receiving State or the transit State of the location of his temporary accommodation.

23 Article 18 Immunity from jurisdiction 1. The diplomatic courier shall enjoy immunity from the criminal jurisdiction of the receiving State or the transit State in respect of acts performed in the exercise of his functions. 2. He shall also enjoy immunity from the civil and administrative jurisdiction of the receiving State or the transit State in respect of acts performed in the exercise of his functions. This immunity shall not extend to an action for damages arising from an accident involving a vehicle the use of which may have entailed the liability of the courier to the extent that those damages are not recoverable from insurance. Pursuant to the laws and regulations of the receiving State or the transit State, the courier shall, when driving a motor vehicle, be required to have insurance coverage against third-party risks. 3. No measures of execution may be taken in respect of the diplomatic courier, except in cases where he does not enjoy immunity under paragraph 2 and provided that the measures concerned can be taken without infringing the inviolability of his person, his temporary accommodation or the diplomatic bag entrusted to him. 4. The diplomatic courier is not obliged to give evidence as a witness on matters connected with the exercise of his functions. He may, however, be required to give evidence on other matters, provided that this would not unduly delay or impede the delivery of the diplomatic bag. 5. The immunity of the diplomatic courier from the jurisdiction of the receiving State or the transit State does not exempt him from the jurisdiction of the sending State. Article 19 Exemption from customs duties, dues and taxes 1. The receiving State or the transit State shall, in accordance with such laws and regulations as it may adopt, permit entry of articles for the personal use of the diplomatic courier carried in his personal baggage and grant exemption from all customs duties, taxes and related charges on such articles other than charges levied for specific services rendered. 2. The diplomatic courier shall, in the performance of his functions, be exempt in the receiving State or the transit State from all dues and taxes, national, regional or municipal, except for indirect taxes of a kind which are normally incorporated in the price of goods or services and charges levied for specific services rendered. Article 20 Exemption from examination and inspection 1. The diplomatic courier shall be exempt from personal examination. 2. The personal baggage of the diplomatic courier shall be exempt from inspection, unless there are serious grounds for believing that it contains articles not for the personal use of the diplomatic courier or articles the import or export of which is prohibited by the law or controlled by the quarantine regulations of the receiving State or the transit State. An inspection in such a case shall be conducted in the presence of the diplomatic courier. Article 21 Beginning and end of privileges and immunities 1. The diplomatic courier shall enjoy privileges and immunities from the moment he enters the territory of the receiving State or the transit State in order to perform his functions, or, if he is already in the territory of the receiving State, from the moment he begins to exercise his functions. 2. The privileges and immunities of the diplomatic courier shall cease at the moment when he leaves the territory of the receiving State or the transit State, or on the expiry of a reasonable period in which to do so.

24 However, the privileges and immunities of the diplomatic courier ad hoc who is a resident of the receiving State shall cease at the moment when he has delivered to the consignee the diplomatic bag in his charge. 3. Notwithstanding paragraph 2, immunity shall continue to subsist with respect to acts performed by the diplomatic courier in the exercise of his functions. Article 22 Waiver of immunities 1. The sending State may waive the immunities of the diplomatic courier. 2. The waiver shall, in all cases, be express and shall be communicated in writing to the receiving State or the transit State. 3. However, the initiation of proceedings by the diplomatic courier shall preclude him from invoking immunity from jurisdiction in respect of any counterclaim directly connected with the principal claim. 4. The waiver of immunity from jurisdiction in respect of judicial proceedings shall not be held to imply waiver of immunity in respect of the execution of the judgement or decision, for which a separate waiver shall be necessary. 5. If the sending State does not waive the immunity of the diplomatic courier in respect of a civil action, it shall use its best endeavours to bring about an equitable settlement of the case. Article 23 Status of the captain of a ship or aircraft entrusted with the diplomatic bag 1. The captain of a ship or aircraft in commercial service which is scheduled to arrive at an authorized port of entry may be entrusted with the diplomatic bag. 2. The captain shall be provided with an official document indicating the number of packages constituting the bag entrusted to him, but he shall not be considered to be a diplomatic courier. 3. The receiving State shall permit a member of a mission, consular post or delegation of the sending State to have unimpeded access to the ship or aircraft in order to take possession of the bag directly and freely from the captain or to deliver the bag directly and freely to him. PART III STATUS OF THE DIPLOMATIC BAG Article 24 Identification of the diplomatic bag 1. The packages constituting the diplomatic bag shall bear visible external marks of their character. 2. The packages constituting the diplomatic bag, if not accompanied by a diplomatic courier, shall also bear visible indications of their destination and consignee. Article 25 Contents of the diplomatic bag 1. The diplomatic bag may contain only official correspondence, and documents or articles intended exclusively for official use. 2. The sending State shall take appropriate measures to prevent the dispatch through its diplomatic bag of items other than those referred to in paragraph 1. Article 26

25 Transmission of the diplomatic bag by postal service or any mode of transport The conditions governing the use of the postal service or of any mode of transport, established by the relevant international or national rules, shall apply to the transmission of the packages constituting the diplomatic bag in such a manner as to ensure the best possible facilities for the dispatch of the bag. Article 27 Safe and rapid dispatch of the diplomatic bag The receiving State or the transit State shall facilitate the safe and rapid dispatch of the diplomatic bag and shall, in particular, ensure that such dispatch is not unduly delayed or impeded by formal or technical requirements. Article 28 Protection of the diplomatic bag 1. The diplomatic bag shall be inviolable wherever it may be; it shall not be opened or detained and shall be exempt from examination directly or through electronic or other technical devices. 2. Nevertheless, if the competent authorities of the receiving State or the transit State have serious reason to believe that the consular bag contains something other than the correspondence, documents or articles referred to in paragraph 1 of article 25, they may request that the bag be opened in their presence by an authorized representative of the sending State. If this request is refused by the authorities of the sending State, the bag shall be returned to its place of origin. Article 29 Exemption from customs duties and taxes The receiving State or the transit State shall, in accordance with such laws and regulations as it may adopt, permit the entry, transit and departure of the diplomatic bag and grant exemption from customs duties, taxes and related charges other than charges for storage, cartage and similar services rendered. PART IV MISCELLANEOUS PROVISIONS Article 30 Protective measures in case of force majeure or other exceptional circumstances 1. Where, because of reasons of force majeure or other exceptional circumstances, the diplomatic courier, or the captain of a ship or aircraft in commercial service to whom the diplomatic bag has been entrusted, or any other member of the crew, is no longer able to maintain custody of the bag, the receiving State or the transit State shall inform the sending State of the situation and take appropriate measures with a view to ensuring the integrity and safety of the bag until the authorities of the sending State recover possession of it. 2. Where, because of reasons of force majeure or other exceptional circumstances, the diplomatic courier or the unaccompanied diplomatic bag is present in the territory of a State not initially foreseen as a transit State, that State, where aware of the situation, shall accord to the courier and the bag the protection provided for under the present articles and, in particular, extend facilities for their prompt and safe departure from its territory. Article 31 Non-recognition of States or Governments or absence of diplomatic or consular relations The State on whose territory an international organization has its seat or an office or a meeting of an international organ or a conference is held shall grant the facilities, privileges and immunities accorded under the present articles to the diplomatic courier and the diplomatic bag of a sending State directed to or from its mission or delegation, notwithstanding the non-recognition of one of those States or its Government by the other State or the non-existence of diplomatic or consular relations between them.

26 Article 32 Relationship between the present articles and other conventions and agreements 1. The present articles shall, as between Parties to them and to the conventions listed in subparagraph (1) of paragraph 1 of article 3, supplement the rules on the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag contained in those conventions. 2. The provisions of the present articles are without prejudice to other international agreements in force as between Parties to them. 3. Nothing in the present articles shall preclude the Parties thereto from concluding international agreements relating to the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier, provided that such new agreements are not incompatible with the object and purpose of the present articles and do not affect the enjoyment by the other Parties to the present articles of their rights or the performance of their obligations under the present articles. (b) Draft Optional Protocol One on the Status of the Courier and the Bag of Special Missions The States Parties to the present Protocol and to the articles on the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier, hereinafter referred to as the articles, Have agreed as follows: Article I The articles also apply to a courier and a bag employed for the official communications of a State with its special missions within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December 1969, wherever situated, and for the official communications of those missions with the sending State or with its other missions, consular posts or delegations. Article II For the purposes of the articles: (a) mission also means a special mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December 1969; (b) diplomatic courier also means a person duly authorized by the sending State as a courier of a special mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December 1969 who is entrusted with the custody, transportation and delivery of a diplomatic bag and is employed for the official communications referred to in article I of the present Protocol; (c) diplomatic bag also means the packages containing official correspondence, and documents or articles intended exclusively for official use, whether accompanied by a courier or not, which are used for the official communications referred to in article I of the present Protocol and which bear visible external marks of their character as a bag of a special mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December Article III 1. The present Protocol shall, as between Parties to it and to the Convention on Special Missions of 8 December 1969, supplement the rules on the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag contained in that Convention. 2. The provisions of the present Protocol are without prejudice to other international agreements in force as between parties to them. 3. Nothing in the present Protocol shall preclude the Parties thereto from concluding international agreements relating to the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier, provided that such new agreements are not incompatible with the object and purpose of the articles and do not affect the enjoyment by the other Parties to the articles of their rights or the performance of their obligations under the articles.