TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: (8001TAXUS) Ivo Toman, Praha, 2008 Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2008

Transkript

1

2 2 TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: (8001TAXUS) Ivo Toman, Praha, 2008 Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2008 Návrh obálky: Alexander Klinko, 2008 Ilustrace: Alexander Klinko, 2008 Vytiskla tiskárna: FINIDR, s.r.o., vydání

3 Úspěšná sebemanipulace Tajemství vnitřní mluvy Ivo Toman 3

4 4

5 OBSAH Poděkování 7 Ú v o d 8 Kapitola 1 Příběh 12 Kapitola 2 Pravda 30 Kapitola 3 Kam to lidé dotáhnou 36 Kapitola 4 Proč potřebujeme osobní rozvoj 42 Změnit sebe, nebo změnit jiné lidi? 47 Kapitola 5 1. životní chyba: Lidé zásadní věci nedělají naplno 52 Kapitola 6 2. životní chyba: Lidé se řídí všeobecně rozšířenými názory 58 Modlitby 67 Kapitola 7 3. životní chyba: Lidé se neumí prodat 72 Kapitola 8 4. životní chyba: Většina lidí nemá životní cíl 80 Nejde jen o samotný cíl 83 Jde hlavně o myšlenkovou cestu k cíli Přitahujeme vše, čeho se bojíme 89 Sníte slona? 92 Nadcíl 95 Kapitola 9 5. životní chyba: Lidé příliš rozebírají svou minulost 98 Brzdící vliv rodiny a přátel 103 Kapitola 10 Vzorce myšlení a chování 108 Bonbónový test 111 Nezasloužím si to dobré 113 Stále chodím pozdě 113, Katastrofické vzorce 114 Pozitivní myšlení 114 Peníze j sou špatné 116 Nemohu vydělat 118 Neumím ušetřit 119 Neschopný vysvětluje 122 Vysvětlujeme bohužel i sami sobě 125 Změňte lidský charakter 127 Jak změníte myšlenkové vzorce 130 Lhaní 132 Závist 138 Jak poznáte vzorce myšlení jiných lidí? 140 Kapitola 11 Co uděláte se svým mozkem? 142 Koncentrace 147 Změna politiky 153 Psychokybernetika 155 Jak mám najít cíl, když neznám cestu? 159 Můj první milion 162 Váš první milion v hotovosti 165 Zápisník blbých nápadů 168 Podveďte svůj mozek 171, Staňte se géniem za 1 minutu 175 Kapitola 12 Orel Použitá literatura 188

6 6

7 Poděkování Komu poděkovat? Musím poděkovat většině lidí, se kterými jsem se setkal. Jsou totiž nositeli všeobecně rozšířených názorů. Tyto názory jsou však nevhodné pro úspěch. Svůj pracovní život jsem od počátku devadesátých let 20. století založil na tom, že hledám všeobecně rozšířené názory a bojuji proti nim. Naštěstí jich j e na světě tolik, že mám práci na několik životů. Musím poděkovat Billu Gatesovi. Na jeho programech jsem vše napsal. Jako dysgrafik to velice oceňuji - na rozdíl od těch, kteří po něm házejí vajíčka. Ahlavně děkuji své manželce. Martino, děkuji Ti za svůj klid a za ten název.

8 8 Úvod

9 Vždy se sluší přivítat lidi pozitivně. Na svých seminářích to však dělám jinak. A učiním to i v této knize. Hned na úvod vám musím sdělit jednu velice nemilou skutečnost: Většina lidí to bohužel nikam v životě nedotáhne. Alespoň podle statistik. Možná mezi ně patříte i vy. Asi jste si tento úvod představovali jinak. Asi se vám to moc dobře nečte, když vám někdo jiný sdělí, že to s největší pravděpodobností nikam nedotáhnete a že skončíte jako důchodce, který čeká na svůj důchod. Bohužel j e to tak. Statistiky to j asně říkaj í. V roce 1995 mi jeden školitel řekl totéž, co nyní já vám. S největší pravděpodobností to nikam v životě nedotáhnete. Po desítkách let pracovního života budete odkázáni na cizí pomoc. A to i přesto, že se někteří moc snažíte. Pouze 5 % lidí v každé lidské činnosti to dotáhne až nahoru. V prodeji, v bankovnictví, v politice, ve sportu, ve všem. Jak se vám to líbí? Asi moc ne, že? Co musí člověk udělat pro to, aby neskončil mezi těmi 95 % neúspěšných lidí? A co má změnit, pokud dosud neměl štěstí a nebyl na tom dost dobře? V této knize se vám pokusím předvést, co a jak dělat, abyste to někam dotáhli. A také naopak, co a jak nedělat. Také vám ukážu pár Příkladů, na kterých to lépe pochopíte. 9

10 Co vám brání v tom, abyste byli úspěšní? Ti neúspěšní tvrdí, že vnější okolnosti. Ti úspěšní tvrdí, že nám v úspěchu nebrání vlastně nic. S tím druhým souhlasím a dovolím si dodat, že pokud vám něco brání, pak je to jen to, co vyplňuje vnitřek vaší hlavy. Není to však v IQ. Často totiž i lidé s menším IQ mohou být úspěšnější než ti chytřejší. Také často vydělávají více než ti, kteří mají vzdělání a tituly K tomu, abyste byli úspěšní, musíte umět usměrňovat své myšlenky žádoucím směrem. Jde o to, vypěstovat si určité vzorce jednání, určité návyky, a díky tomu můžete být úspěšní. Hodně se mluví o cílech. Zapomíná se však na nejdůležitější věc. To, jaký máte cíl, ani cesta, po které jdete k cíli, nejsou tak důležité jako vaše osobnost. Protože j en určitý typ člověka dosahuj e cílů. Musíte být určitý typ člověka nebo se jím stát. Proč? Protože: Určitý typ člověka neonemocní. Určitý typ člověka i přes neúspěchy nakonec uspěje. Určitý typ člověka i přes finanční krach opět vydělá. Určitý typ člověka umí žít jednodušeji. Určitý typ člověka jakoby nemá problémy. Cíle jsou důležité, ale kdykoli se dají změnit. Důležité je stát se určitým typem člověka. V tom je klíč, zda budete úspěšní, nebo ne. Tato kniha původně vznikla jako článek do novin. Měl být o lidech, kteří se v životě prosadili, přestože jsou zdravotně postižení. Pak jsem z něj vytvořil audio CD s názvem Pozitivní myšlení není 10

11 pro každého. Někteří zákazníci mi sdělili, že by tyto myšlenky rádi měli i v písemné formě. Napadlo mne spojit to s mým prvním audio CD Závist si musíš zasloužit. Texty z těchto audio CD jsem doplnil o další myšlenky a pak je upravil do knižní podoby. Pokud obě CD už máte, pak některé věci z této knihy již znáte. Píši to hned v úvodu, abyste nebyli zklamaní, že jste si koupili něco, co jste již slyšeli. Kvalitou myšlenek v této knize jsem si však tak jistý, že nabízím každému, kdo si tuto knihu zakoupil a cena podle něj neodpovídá kvalitě, že mu jeho peníze vrátím. Jeden novinář mě začátkem roku 2007 požádal, abych napsal něco o sobě. A také něco o tom, co si myslím o příčinách úspěchu a neúspěchu. Takže jsem sedl a začal psát. Výsledkem byl text, který by zabral asi polovinu novin. První to četla manželka. A když to přečetla, řekla mi, abych to tomu novináři vůbec nedával. Když jsem se zeptal proč, odpověděla: V novinách to hodně zkrátí. A navíc ne všichni čtou noviny. A zítra už budou dnešní noviny zastaralé. Je škoda, aby vše, co jsi napsal, pozítří skončilo ve sběru. A hlavně, pozitivní myšlení, jak ostatně v textu uvádíš, není pro každého. Udělej z toho něco, co si lidé musí koupit. To není pro každého. Koupí si to jenom ti, kteří to pochopí a budou se tím řídit. A další důvod je ten, že si to mohou opakovaně pouštět v autě nebo číst." Musím uznat, že měla pravdu. Bohužel, naprostá většina lidí to v životě nikam nedotáhne. Ovšem někteří ano. Ukážu vám jeden příběh. 11

12 KAPITOLA 1 Příběh 12

13 Narodil jsem se s Touretteovým syndromem*. To znamená, že mám viditelné i slyšitelné tiky. Stále vědomě dělám grimasy. Křivím se na celém těle. Nejvíce tiků mám v obličeji a v rukách. A když mám být potichu, tak funím, chrochtám nebo popotahuji a smrkám. Přitom nemám rýmu. Nechtěli byste vedle mě sedět v divadle. Pokud mám být v klidu, musím něčím hýbat. Dělám prostě to, co je nejméně vhodné nebo co se nesmí. Pokud mám být zticha, vydávám nevhodné zvuky. Navíc mám velké nutkání používat vulgární slova, což je také projevem tohoto onemocnění. Jedu-li autem a svítí rezerva, tak nohou prostě kopu do pedálu plynu. Komické? Jistě, pokud tím netrpíte zrovna vy. V šesti letech jsem navíc ještě dostal meningitidu. Měl jsem štěstí, přežil jsem, ale tiky se mi ještě zhoršily. Ve škole mě to nebavilo, protože se mi spolužáci smáli. Měl jsem ohromné mindráky. Za ty své pohyby jsem se strašně styděl a chtěl jsem se schovat. Ale musel jsem sedět v první lavici přímo před učitelkou. Z jedné strany se na mě dívala ona a z druhé strany celá třída. To byly kruté stresy. Od dětství jsem byl hodně nesnášenlivý. Každému jsem musel dokazovat, že se mýlí. Každého jsem přesvědčoval o své pravdě. A to i tehdy, když o to vůbec nestáli. A pokud jiní chtěli hovořit, já je nechtěl poslouchat. Bylo to důsledkem mého sníženého sebevědomí, které jsem si nahrazoval tím, že j sem se snažil působit přehnaně sebejistě. V učení jsem samozřejmě nevynikal a rozhodně jsem nebyl ani hodné dítě. Ve škole jsem vyrušoval. S nikým jsem se nesnesl. Všem Pokud vas zajímá Touretteův syndrom, více informací najdete na

14 jsem nadával a na každém jsem něco špatného našel. V podstatě jsem stále někoho za něco obviňoval (za své postižení). Chtěl jsem prosadit svůj názor, ale spolužáků bylo víc, a tak svůj názor samozřejmě prosadili vždy oni, někdy i ručně. A proto jsem si nejraději sám četl. Mým světem byly knihy, ke kterým jsem utíkal, jak jen to šlo. Četl jsem všechno, k čemu jsem se dostal. Pamatuji si, že jsem přehltal i atlas zvířat, kde jsem přečetl opravdu každý druh, který tam byl popsán. Navíc jsem dysgrafik. Neumím čitelně psát a sám po sobě často nepřečtu to, co jsem napsal. Učitelka mě posílala do zvláštní školy. Naštěstí se jí to nepovedlo anaštěstí ji vyměnili. Pak nás začal učit starý učitel, který už byl v důchodu. Všiml si, že na některé otázky znám odpověď jen já. Bylo to vesměs z těch oblastí, které nebyly v osnovách. On mi poradil, ať si začnu číst i učebnice. Ať se je neučím, ale když nebudu mít co číst, tak ať si je jen přečtu. Do té doby mě každý ve škole nutil učit se, ale on mi řekl, že se nemusím učit, že jsem dost chytrý, ať si jen čtu. A začal mě veřejně chválit. Dodnes nezapomenu na ty pocity, které jsem zažíval, když já, který jsem byl ve škole všem jen pro pobavení, jsem byl přede všemi pochválený. Bohužel už nikdy tomuto starému učiteli nebudu moci poděkovat. On mi říkal: Ivošu, já vím, že ty nikdy nebudeš umět to dlouhé a krátké i", ale až přečteš to, co teď doma čteš, přečti si i ten dějepis. To je zajímavé." Já jsem další den věděl, kdo, kdy a koho zavraždil. On mi to totiž podal zajímavě. Pak mi řekl: Přečti si i tu češtinu. Alespoň o těch spisovatelích. Jeden byl řezník a další se jmenoval úplně jinak, než se ho učíme. To tě bude bavit." A já následující den věděl, kdo byl ten řezník a co napsal. Takto jsem si začal zlepšovat známky. V diktátech jsem dále ztrácel, ale

15 na znalostech faktů vydělával. To mi zůstalo dodnes. Snažím se mít lepší fakta než ostatní. Starý pan učitel Remeš mi dal mé první lekce z psychologie. On chtěl, abych něco udělal, ale nerozkázal mi to. Ani mi nenadával. Přivedl mě na to tím, že mi jen ukazoval, co se mi bude líbit. Začal jsem se lépe učit. Šel jsem na střední a potom na vysokou školu. A přišel další problém. Myslel jsem si, že kvůli mým tikům mě žádná holka nebude chtít. Byl jsem tak zamindrákovaný, že do svých devatenácti let jsem nebyl schopen pozvat žádnou holku na rande. Byl jsem přesvědčený, že takového blba žádná chtít nebude. Když jsem byl v autobuse, měl jsem pocit, že se všichni dívají jen na mě, aby viděli, co zrovna dělám. Atak jsem začal pít. Od 14 let jsem otci začal krást alkohol. Abych všem dokázal, že jsem silná osobnost", dělal jsem výtržnosti. Takto jsem řešil své problémy. Vysoká škola ve Zvolenu mi ale změnila život. Poznal jsem tam jiný svět, jinou kastu lidí. Poznal jsem myšlenky a knihy o osobním rozvoji. A poznal jsem také jiné a jinak postižené lidi. Viděl jsem i lidi, kterým nic nechybělo. Byli dokonce hodně chytří, a přesto je ze školy vyhodili nebo to sami vzdali. Viděl jsem lidi, kteří byli hloupější než ti neúspěšní, a přesto školu dokončili. Často jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Jaké je tajemství úspěchu? Je na to nějaký vzorec? Apokud ano, proč se tím uz lidé neřídí. Vědomostí na to máme dost. Vždyť ještě než jsem se narodil, lidé už létali do vesmíru. Pomalu jsem začal tušit, že to moje postižení není tak důležité jako můj osobní postoj ke svému postižení. Postoj k sobě samému. To je to, co mě začalo stále více zajímat. 15

16 Je možné, aby lidé s velkými zdravotními problémy mohli být šťastní? Mohou být i úspěšní? A jak je na druhé straně možné, že lidé na první pohled se všemi předpoklady k úspěchu a ke štěstí přesto šťastní a úspěšní nej sou? Na vysoké škole jsem se věnoval potápění. Tím jsem si i přivydělával. Jako student jsem měl za komunistů asi korun měsíčně. To bylo na tehdej ší dobu hodně. Vše jsem propil. Tehdy mi dva lidé úplně změnili život. Jeden z mých spolužáků jako malý kluk hodil do kamen acetonové lepidlo Kanagom a chtěl se podívat, j ak bude hořet. Za pár vteřin měl to hořící lepidlo na tváři. A do těch jizev dostal hrozné akné. Ve dvaceti letech už skoro neměl vlasy. Možná si dovedete představit, j ak ten člověk vypadal. Byl nej šeredněj ší z nás. Bylo tam asi studentů mužů, zbytek ženy. On byl nejškaredější z nás, jednu si vybral a sbalil ji. Časem jsem se s ním spřátelil. On mi jasně ukázal cestu, že vůbec není důležité, jak kdo vypadá. Ale důležitý je postoj člověka. Jak se člověk staví k věcem, které ho obklopují. Jak se dívá na život a jeho zákonitosti, tak se budou odehrávat události kolem něj. Aten skvělý člověk mi jednou řekl: Ty jsi ale blbec! Podívej se na můj ksicht a já mám tu nej lepší ženskou na světě avezmusiji." Tehdy mi začalo docházet, že mým problémem nejsou tiky, ale můj postoj k těm tikům. Můj problém není to, že mě jiní nemají rádi, ale že já nemám rád je. Já jsem jim totiž byl nejspíše úplně lhostejný. Jelikož jsem jim však dával najevo, jak jimi pohrdám, pak mě neměli rádi. Jenže to byl až důsledek mého chování, ne j ejich. Já byl mistr mindráků. On mě přivedl ke knihám o Silvově metodě ovládání vědomí a k meditaci. Začal jsem se zabývat jen tím, co je teď. Ne tím, co bylo 16

17 nebo by mělo být jinak. Já se těch tiků už nikdy nezbavím. Dal jsem do jejich léčení hodně peněz. Vyzkoušel jsem mnoho lékařů, léčitelů i šarlatánů. Mám nenávratné změny v mozku. To už nezměním. Ale několik věcí dokážu změnit - své myšlenky, svůj obor vydělávání, své výdělky, své přátelé, své bydliště, svou ženu, své zaměstnance. To vše jsem také změnil. A v poslední době jen k lepšímu. V roce 1988 jsem dostudoval a příští rok na podzim jsem se vrátil z vojenské služby. Dodnes se divím, jak je možné, že mě uznali schopného vojny. Nejspíš jsem měl být díky svým divokým pohybům nepřítelem těžko zaměřitelný. Pár týdnů poté u nás došlo k převratu. Najednou se začaly objevovat různé knihy o marketingu, o podnikání, pozitivním myšlení, životopisy úspěšných lidí a jiná, do té doby zakázaná literatura. A já jsem ji začal hltat. Také mě nebavilo být zaměstnaný. Jelikož jsem vystudoval obor nábytek, začal jsem v tomto oboru podnikat. V Havířově jsem zprivatizoval stolárnu. A přišel největší průšvih mého života. Bylo mi 29 let a měl jsem 3 miliony korun dluhů. Protože jsem byl hloupý, nedlužil jsem dodavatelům, ale státním institucím (finanční úřad, sociální a zdravotní pojišťovny). Tento dluh se zvýšil kvůli penále na 5 milionů. Bohužel v praxi jsem zjistil, že poučky profesorů z Ameriky o marketingu a o pozitivním myšlení u nás moc nefungují. Také jsem v 99 % knih četl, že úspěch souvisí s vírou v boha. Jenže co mají dělat ti lidé, kteří v boha nevěří? Oni tedy nemohou být úspěšní? Nechodit do kostela = recept na neúspěch? Chodit do kostela = recept na úspěch? Tento vzorec mi dodnes něj ak nesedí.

18 V této dosti těžké době mě další známý ze školy, bývalý šéf potápěčů ze Zvolenu, seznámil s přímým prodejem. A tak jsem začal prodávat. Přes den jsem byl ve stolárně a večer jsem dělal podomního prodejce, abych měl na výplaty zaměstnanců. Stolárnu jsem v roce 1995 musel prodat. Ale prodal jsem ji pod cenou, která by pokryla mé dluhy. Tím dluhy dále rostly, neboť penále za nezaplacené daně bylo větší, než j sem byl schopen vydělávat. Byl jsem v začarovaném kruhu. Nové daně jsem už platil v řádném termínu. Finanční úřad je ale systematicky dával na úhradu penále z předchozího dluhu, a ne na tu novou daň, kterou jsem zaplatil. Podle úředníků jsem vlastně daně stále neplatil a nabíhalo mi další penále. To byla strašná situace. Platíš a jde to někam jinam. Takže neplatíš a za to tě potrestáme. Nikomu bych to nepřál. A to mě vlastně naučilo vydělávat peníze. Musel jsem. Musel jsem vydělávat mnohem více než dosud. Jinak bych šel sedět do vězení za dluhy. Nezaložil jsem s. r. o. Podnikal jsem jako fyzická osoba, takže jsem ručil celým svým majetkem. Dnes s odstupem se na to dívám tak, že jsem byl velice hloupý. Zpočátku jsem obviňoval svou účetní firmu, že mě nepřesvědčila, abych si založil s. r. o. Dnes už vím, že chyba nebyla na jejich straně. Ale že vše byla jen moje vina. To já sám jsem si našel takové účetní. Tehdy jsem ale takto nepřemýšlel. Neměl jsem na přemýšlení ani moc času. Potřeboval jsem nutně vydělat asi 5 milionů korun a penále dále každým dnem rostlo. Jenže j ak vydělat peníze? S finančním úřadem, sociálkou a zdravotní pojišťovnou jsem si dohodl splátkový kalendář. To slovo dohodl" není přesné, protože k dohodě musí být dva. Oni mi nařídili, kolik musím platit. Já nemeť 18

19 na vybranou. Alespoň jsem věděl, jak na tom jsem. Věděl jsem, kolik musím vydělat a že se mohu zachránit, pokud budu pravidelně splácet. Několik let jsem žil tak, že jsem musel každý měsíc splácet přes 60 tisíc korun. Ateprve pak si koupit jídlo. Nebylo to jednoduché. Jenže jak vydělat peníze? Stále stejná otázka. Stolařinou jsem se už nechtěl zabývat. Seznámil jsem se s formou přímého prodeje - MLM. I když na tento způsob podnikání většina lidí nadává, já na něj nedám dopustit. Díky němu jsem si mohl vytvořit systém, jak se zbavit dluhů. Začal jsem prodávat pojistky. To je velmi těžký obor. Už slovo pojišťovák je totiž pro většinu lidí nadávka. Na společenském žebříčku důvěryhodnosti povolání je hned u politiků a prostitutek. Pokud nevěříte, poradím vám malý test. Chcete-li v kupé sedět sám, řekněte všem, že jste pojišťovák a máte u sebe smlouvy. Měl jsem oproti ostatním obchodním zástupcům velkou nevýhodu už v tom, že do telefonu smrkám, popotahuji a chrochtám. Také mi trvalo roky, než jsem se naučil dívat lidem do očí. Přesto si myslím, že všechno jde, záleží jen na našem postoji. A jaký byl můj začátek v přímém prodeji? V mé první firmě jsem vytvořil rekord. Měl jsem 59 neúspěchů za sebou. Vůbec nic jsem neprodal. Po měsíci jsme přijeli na školení. Na konci prvního dne se otevřely šampusy a začala volná debata. Ptali se nás, jak se nám dařilo. Když přišla řada na mě, řekl jsem, že jsem měl 59 prezentací. Šéfové byli nadšení: Perfektní! Postavte se, prosím. Podívejte se všichni na něj. To je frajer! Z něj si všichni vezměte příklad! 59 prezentací. To jsou včetně víkendů dvě prezentace denně. Ajaké jste měl výsledky?" "No, nic jsem neprodal. Měl jsem 59 neúspěchů." 19

20 Nic? Ježíši, to je trouba. Sedněte si. Ne, z něj si neberte příklad!" Byl jsem rekordman. Do té doby tam neměli takového troubu. A dnes, po několika letech, školím i tuto společnost. Tu, v níž jsem byl rekordmanem v neúspěších. Co se stalo? Změnil jsem se nějak zásadně? Jsem jiná osobnost? Pracuji více? Ne. Nic z toho. Už tehdy jsem byl ten typ člověka, jehož americký psycholog maďarského původu Mihály Csíkszentmihályi nazval autotelická osobnost. Je to z řečtiny: auto = sám a teleos = cíl. Takoví lidé jsou sami sobě cílem. Jsou posedlí vlastní prací a nevzdávají se. I já jsem byl vždy přesvědčen, že dříve nebo později uspěji. Až později jsem však zjistil, že pracovitost a vytrvalost samy o sobě nestačí. Můžete se totiž udřít k smrti na nesprávných úkolech, pokud se nebudete umět dobře prodat nebo když nebudete mít vlohy pro danou práci. Nejde o to, že jsem tehdy byl neúspěšný. To byl jen dočasný stav. Tehdy jsem neuměl dotahovat obchody do konce. Musel jsem se naučit požádat klienty o jejich peníze. Tedy to, co nazývám instinkt zabijáka". Více o tom píši v knihách Stroj na peníze I& Stroj na peníze II. Věnoval jsem prodeji spoustu času, ale neměl jsem výsledky. Pak jsem to zkusil u jiné společnosti a začalo se mi dařit. Začal jsem prodávat a najednou jsem byl mezi nejlepšími. Jenže stále jsem vydělával málo peněz. Jak vydělat více peněz? Ředitel firmy mě požádal, ať veřejně promluvím na semináři pro nové prodejce. Chtěl, abych je namotivoval. Délka mé řeči? Asi hodina. Tak to byl pro mne šok. Mám tiky, mním, chrochtám. A já márm 20

21 druhým říkat, jak se mají chovat? Mým životním problémem jsou mé tiky. Já je celý život skrýval. A nyní mám jít na pódium? Vždyť ve stresech se to ještě zhoršuje. Víte, jak se budu svíjet na pódiu? Navíc, jak mám mluvit do mikrofonu, a nefunět do něj? Vždyť já chrochtám i do telefonu. Mám obavy mluvit před lidmi, i když s nimi mluvím sám z očí do očí. Celý život sleduji, jak mne lidé potají pozorují, když zjistí, že mám tiky. Na ten seminář mělo přijít přes 100 lidí. To je více než 200 očí, před kterými se zesměšním. Bylo mi 25 let a sebevědomí nikde. Holky mě nechtěly. Mluvím se silným ostravským přízvukem, obrovské dluhy, tiky... A přesto to jde. Víte, co to bylo za utrpení, než jsem se poprvé postavil před lidi? Já jsem nebyl schopný mluvit s vlastní matkou bez toho, že bych se křivil. Už ani nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale po asi pětihodinovém tréninku s maďarským spolumajitelem firmy a tlumočníkem jsem druhý den na základním semináři firmy opravdu vystoupil. Bylo to v Polském domě v Ostravě, jako předposlední řečník dne. Předtím jsem v zákulisí dělal dřepy, abych se uklidnil. 5 minut před svým nástupem jsem dostal průjem. Připravenou vodu, aby mi nevyschlo v krku, mi vypil můj předřečník. A selhal mikrofon. Největší šok však měl teprve přijít. Proč? Protože ten mikrofon jsem vůbec nepotřeboval. Prostě jsem všechny ty lidi v sále přeřval. Hlas mi neselhal. Nikdo v publiku nevyrušoval. Nikdo se s nikým nebavil. Po celou dobu nikdo neodešel. Všichni mě poslouchali. O vodu jsem si prostě drze řekl v průběhu svého proslovu. Donesli jich hned několik. Každému mému vtipu se zasmáli. Na mé dotazy se hned hlásili a odpovídali tak, jak j sem očekával. A několikrát mě přerušili - potleskem. 21 4

22 Když jsem na konci přednášky mluvil o sobě a svých tikách, viděl jsem u několika lidí slzy. Akdyž jsem skončil, cítil jsem se jako pánbůh. To se mi ještě nestalo. Předtímjsem se cítil děsně a pak skvěle. Ten pocit, že se mám postavit před lidi a hovořit k nim, byl hrozný. Největší utrpení to bylo poprvé. Strach a trému mám i dnes. Nyní jsou však menší. Takže jsem si na vlastní kůži otestoval snad jediný opravdu fungující způsob, jak se zbavit strachu z něčeho. Jedinou cestou je? Prostě udělat to, z čeho máte strach. Ale neměl jsem peníze. Chvíli jsem se cítil jako bůh. Jenže nejchudší bůh na světě. Byl jsem bez peněz. Začal jsem školit pravidelně, ale nechtěli mně za to moc platit. Jako odměnu za výsledky jsem dostal první velký úplatek" - zájezd do Egypta. Bylo to perfektní. Ale jedna věc mi to kazila. Stále jsem musel myslet na to, že zatímco se válím u moře, prohlížím si pyramidy, doma na mě čekají dluhy. Za půl roku jsem jel s toutéž firmou na Kanárské ostrovy. To jsem už měl v hlavě dilema, co dál, protože jsem nesouhlasil s některými kroky majitelů firmy. Před odjezdem jsem dostal nabídku pracovat pro jinou společnost, do níž přecházelo stále více prodejců z mé současné firmy. Na pokojích se spalo po dvou. Byl jsem lichý do počtu, proto jsem spal sám. To bylo velké štěstí. Měl jsem totiž spoustu času na přemýšlení. Dluhy se za posledního půl roku nijak nezmenšily. Přemýšleljsem, co dál. A tehdy, jedné červnové noci v roce 1995,ve 14. patře nad mořem, jsem se rozhodl, že s tou firmou skončím. Také jsem se rozhodl, že nejenže přejdu do jiné firmy, já přejdu do všech.jak? Tím, že napíšu knihu o MLM. Tak mohu vydělávat na celém odvětví^ 22

23 pokud si ji budou kupovat i lidé z jiných firem. Mělo to však jeden háček. Pokud si ji budou kupovat... Nikdy předtím jsem nic pořádného nenapsal. Sloh a referáty ve škole jsem vždy nenáviděl. Přitom jsem musel prodat spoustu knih, abych dluhy alespoň snížil. Dost troufalý cíl pro člověka, který nikdy nedostal jedničku z češtiny. Ani v první třídě, kdy v prvním pololetí téměř všichni dostali velkou jedničku. Během léta 1995 jsem napsal knihu Jak začít MLM, strašák nebo příležitost? Nehledal jsem vydavatele. Nemohl jsem žít jen z autorských práv. Potřeboval jsem hodně peněz. Potřeboval jsem proto i marži vydavatele. Vydavatel na knize vydělá více peněz než autor, pokud je kniha úspěšná. Ale pokud je neúspěšná, pak vydavatel prodělá peníze i svůj čas a autor ztratí jen svůj čas. Vydavatel více prodělá, ale i vydělá. Vše závisí na tom, kolik se toho prodá nebo jestli se podaří sehnat nějaké sponzory. Měl jsem štěstí. Jak stará, tak i nová firma přispěly na vydání knihy. Já na to neměl peníze. Předem mi obě daly zálohu na nákup kusů knihy a navíc zaplatily reklamu na obálce. Tím jsem zaplatil veškeré náklady na tisk. Náklad byl ks. Zbývalo tedy prodat knih. Ato byl další problém. Skoro nikdo tu knihu nechtěl! Rozhodněji nechtěli v knihkupectvích. Prý je moc tenká. Na počet stran zase moc drahá. Má divný název. Divný obsah. Je psaná moc jednoduše. Autora nikdo nezná a tak dál. Za poslední peníze jsem jel na knižní veletrh v Olomouci. Měl jsem nejmenší stánek a v něm jednu jedinou knihu. Musel jsem tam být dost velká rarita. Jediný produkt, viditelné i slyšitelné tiky a totální neznalost knižního trhu. Veletrh trval tři dny. 23

24 Na večerním rautu po prvním dni se mi smáli, že tomu nerozumím. Měli pravdu. Vůbec jsem nerozuměl vydávání knih. První den veletrhu jsem prodal asi pět knih náhodným zákazníkům. Jedna distribuční firma slíbila, že jeden balík vezme do komisního prodeje. Nic moc. Odpoledne mi zavolal na mobil jeden pán z Brna, že by se chtěl setkat. Včera dostal od známých mou knihu a zaujala ho. Přečetl šiji ještě tu noc. V tiráži našel telefon a zavolal mi, že by jich chtěl více. Dohodli jsme se, že ten den večer za ním přijedu do Brna. Šokoval mě tím, že jich chtěl se svou reklamou. Druhý den mi pak volal, že vše ještě jednou propočítal, a závazně jich objednal jen" a předem je zaplatil. V tiskárně jsem objednal dalších ks. Následujících 13 let jsem už na žádný veletrh vystavovat nejel. Obcházel jsem knižní trh. A stejně jsem to pak dělal i s dalšími produkty. Tradiční trh obcházím. Hledám jiné cesty. Zkoušel jsem nejlevnější malé inzeráty, například v Profitu. Tak jsem začal prodávat jednotlivcům i firmám v oboru přímého prodeje. Nejdříve po jednom kuse a často jich pak chtěli více. A některé firmy mou knihu začaly dávat do startovacího balíčku pro své distributory. Jedna společnost jich takto nakoupila během 28 měsíců. V knihkupectvích to vůbec nešlo, ale najednou se z této knihy stal můj hlavní zdroj příjmů. Tím, že jsem knihkupectví začal obcházet, se prodávala mnohem lépe a já měl vyšší marži. Jen v Čechách sejí asi za pět let prodalo přes sto tisíc. Během té doby jsem napsal tři další knihy. Najednou mi také začali volat různí lidé, že by chtěli moje školení pro své firmy. Buď celé školení, nebo jen motivační přednášky. Zjistil jsem, že jsem skvělý motivátor, že umím mluvit pro více lid 1 24

25 a že se jim to líbí. A také jsem zjistil, že motivace zvenčí funguje u naprosté většiny lidí jen krátkodobě, nebo dokonce vůbec. To bylo tragické poznání. Živím se motivací a přitom stále více poznávám, že motivace zvenčí u většiny lidí nefunguje. Ale funguje u velmi malé skupiny lidí. Funguje to u těch, kteří mají silnou vnitřní motivaci. Ato tak silnou, že tu vnější motivaci vlastně ani nepotřebují. To je dost paradoxní situace, nemyslíte? Zajímavé přitom je, že obě skupiny lidí, tedy ti, u kterých motivace zvenčí nefunguje, i ti, u kterých ano, tu vnější motivaci vyžadují zhruba stejně. Ale lidé s velkou vnitřní motivací ji už v sobě mají. Začalo mě zajímat, jak tyto lidi najít. Je na to nějaký postup? Až po několika letech jsem ho našel. Ale tehdy jsem s tímto názorem začal mít potíže, jelikož neustále kolem mě byli a jsou lidé, kteří tvrdí, že motivace zvenčí je rozhodující. Stále slýchávám: motivujme, motivujte, motivuj. Já naopak tvrdím, že rozhoduje jen vnitřní motivace. A pokud ji člověk nemá sám v sobě, tak je úplně zbytečné se mu věnovat. Protože motivace zvenčí je trvalá asi jako smrad. Vyvětráš a zmizí. V té době jsem už věděl, že pro úspěch je nejdůležitější osobní postoj. Dále schopnost ovlivňovat sebe i jiné lidi a to, co nazývám instinkt zabijáka". Také jsem chtěl dokázat, že to, co školím, opravdu funguje v praxi. A tak jsem potřeboval nějakou laboratoř, kde bych všechno otestoval. Proto jsem založil společnost TAXUS International. Začal jsem s potravinovými doplňky. Proč? Protože jsem s nimi měl zkušenosti. Ale neměl jsem nad nimi kontrolu. Dovážel jsem je přes zprostředkovatele z Rakouska a USA. Ti mě nutili k pravidelným a dost vysokým odběrům bez ohledu na to, zda jsem je prodal, nebo ne. A tak jsem dál hledal vhodný produkt.

26 26

27 Po večerech jsem dále studoval vše, co nějak souvisí s osobním rozvojem, psychologií, marketingem atd. Firmu jsem s obtížemi (stále staré dluhy) rozšířil na Slovensko a do Maďarska. V roce 2002 jsem se přestěhoval do Prahy. Začal jsem se zabývat i jinými způsoby podnikání nežli jen síťovým prodejem. Stále mně však přímý marketing ve všech formách velice přitahuje. Manželka je jazykově velmi nadaná a já jsem stále studoval, jak funguje lidský mozek a jak ho ovlivnit. Společně jsme během deseti měsíců vytvořili Revoluční angličtinu TAXUS Learning. Ve čtvrtek (a pak že 13 je nešťastné číslo!) jsem přivezl z Bratislavy prvních 100 ks. Přestal jsem na několik let školit a věnoval jsem se jen Revoluční angličtině a němčině. Zpočátku jsme denně prodávali 1-2 kusy přímým prodejem a hledali jsme způsoby, jak jich prodávat více. Testovali jsme je a prodeje rychle rostly. Během jednoho rokuj sem byl bez dluhů. Koncem roku 2004 to byla úplně neznámá novinka. A za dva roky jsme pouze v Čechách prodali 17 tisíc kompletů Revoluční angličtiny a němčiny. Dnes se už prodává v několika zemích a vytvořili j sme i další a lepší verze podle toho, jak postupuje vývoj a naše poznání. Dnes prodáváme zásadně vylepšenou verzi. Jsem přesvědčený, že kromě odstěhování se do ciziny nebo k cizinci domů není lepší metoda, jak se naučit cizí jazyk. V jednom kompletu Revoluční angličtiny bylo zpočátku 12 CD. Když sečteme všechna CD, tak jsme jich prodali za dva a půl roku asi jen v Čechách a celkově asi půl milionu kusů za čtyři roky. U jediného produktu. Přitom každé CD stojí asi 500 českých korun. První čtyři roky jsme vůbec nemuseli dávat slevy. Kromě jazykového vzdělávání jsem už od převratu stále studoval marketing a psychologii. Tak jsem to spojil v Marketingovou psy-

28 chologii. Poznatky ze svých marketingových aktivit jsem si vyhodnocoval. Miluji testování nových věcí v praxi. Všechno, co se osvědčilo, ale i to, co se neosvědčilo, jsem shrnul ve vzdělávacím videoprogramu do počítače s názvem Marketingová psychologie (Instinkt zabijáka). To j e návod, jak uspět v podnikání. A tento návod popírá řadu tradičních obchodních postupů. Některým lidem se nelíbí název Instinkt zabijáka* Připadá jim moc brutální. Ale o tom to je. Život přece není spravedlivý. A pokud si to proto někdo nekoupí, nevadí. Já jsem na odmítavé reakce zvyklý už od dětství. Důležité pro mne však je, aby ti, co si ho koupili, byli spokojeni. Myslím si, že většinou jsou, neboť se mě ptají, kdy natočím další díly. Vzpomínám si, že mě každý odrazoval. Ptali se mě: Co chystáš? Angličtinu? Zbláznil ses? Toho už j e na trhu tolik!" Ale přesto jsme uspěli. Udělali jsme to totiž jinak než konkurence. To samé bylo v případě školení do počítače. Taky nám říkali, že nemáme šanci uspět. Totéž jsem zažil se svou první knihou. Jde to. Já jsem si řekl, že uspěji bez ohledu na to, že mám Touretteův syndrom a tiky. Bez ohledu na meningitidu, skoliózu, že jsem podceňovaný, škaredý a plešatý. Bez ohledu na to, že neumím správně česky, píši knihy a veřejně přednáším. Zamyslete se, když jsem to dokázal já, pak to musíte dokázat i vy. Já jsem měl mnohem horší startovní pozici než většina lidí. Podívejte se sami na sebe. Většinou jste na tom zdravotně mnohem lépe než já. Proč byste nemohli dosáhnout větších úspěchů než j á? A pokud si stále myslíte, že to nejde, pak to je velice jednoduché. * Další informace najdete na nebo 28

29 Máte více výmluv než činů. Sníte o úspěších, ale pouze snít a pozitivně myslet nestačí. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že je mnohem pohodlnější a jednodušší nadávat na ty, kteří úspěchu dosáhli, než se o úspěch sám postarat. Mně to trvalo dlouhé roky. Vím, o čem zde píši. Mohu srovnávat. Vím, jaké je to být dole i nahoře. Když jste dole, lidé vás neposlouchají. Když jste nahoře, za vaše názory vám dokonce platí. A věřte mi, že nahoře se taky mnohem lépe dýchá. 29

30 KAPITOLA 2 Pravda 30

31 Můžete mít hodně věcí na tomto světě. Úspěch, nebo neúspěch, skvělý život, nebo problémy, bohatství, nebo chudobu. Ale nemůžete mít pravdu, která by se líbila všem lidem kolem vás. Proč upálili Jana Husa? Proč oběsili Jánošíka? Proč zabili Thomase Becketa? Rád tyto otázky pokládám lidem. Většinou slyším tyto odpovědi: Protože měli pravdu. Protože byli hodní na chudé lidi." Jan Hus tedy hlásal pravdu. To je samozřejmě pravda. Ale on hlásal svou pravdu. Jenže zase svou pravdu měli i ti, kteří jej dali upálit. Každý má totiž svou pravdu. Proč ho tedy upálili? Hlavním důvodem bylo, že Jan Hus porušil pravidla organizace, jejímž byl členem. A za to se vylučovalo vždy a všude. Jan Hus byl členem církve. Náš bývalý prezident Havel si dal na svou prezidentskou standartu: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí." Totéž tam měl i Masaryk. Jen zapomněli dodat, čí pravda? Můj otec i deda byli horníci a s intelektuálskou" pravdou těchto prezidentů rozhodně nikdy nesouhlasili. Takže, kde je pravda a kdo má pravdu? Mimochodem, i Hitler měl přece svou pravdu. Sice zvrácenou, ale měl ji.

32 Proč o tom vůbec píši? Protože naprostá většina lidí se celý život soustředí na to, aby jiným lidem dokázali, že mají pravdu. Aby jim vnutili" svou pravdu. Aby jim sdělili svůj názor. Aby jim ukázali, jak jsou skvělí, a že si proto zaslouží jejich uznání. Co myslíte, koho na světě zajímá, že vy máte pravdu? Asi šesti miliardám lidí je to úplně šumafuk. A pak se trápíte, protože jiní lidé vás málo" uznávají. Své trápení si však způsobujete sami tím, že se chcete chlubit i v situacích, kdy to není vhodné. Vyžadujete uznání za své skvělé názory, i když v danou chvíli to poslední, co ostatní vyžadují, jsou ty vaše skvělé názory. Pokud ale naopak někdo oznámí, že něco má, vy odpovíte, že někdo jiný to má také. Pokud někdo dá najevo, že něčeho dosáhl, vy musíte doplnit, že někdo jiný také. Ještě si přihodíte, že má i větší výsledky. Aúplně nejvíc ty druhé naštvete, když ten někdo jiný jste vy sami. Kolikrát jste už odpověděli větou: To znám." nebo Já také."? Opakuji, že téměř nikoho nezajímá vaše pravda, alejenjeho vlastní. A naopak, že každý je přesvědčený o své pravdě. A udělá vše, co je v jeho silách, aby to sdělil jiným. Pokud mu to nedopřejete, budete s ním mít problémy. Navíc často svou pravdu mnoha lidem ani nedokážete sdělit z toho důvodu, že oni vás prostě nepochopí. Nejde o to, že by byli hloupí, ale oni jsou jinak nastavení". Pokud má někdo strach z letadel, jak mu vysvětlíte, že létání je skvělý zážitek? Dokážete vysvětlit rybě, co to je chodit po horách a dýchat čerstvý vzduch? 32

33 33

34 Dokážete vysvětlit dělníkovi výhody rovné daně z příjmů, když mu jeho odbory vysvětlují, že je spravedlivé, aby bohatí platili více? Těžko to pochopí, když mu nedochází ani to, že šéf odborů má stejné auto jako prezident. Jaká byla moj e pravda v mém mládí? Přes 20 let jsem cítil nespravedlivou křivdu. Proč zrovna já mám tiky? Proč zrovna j á musím funět a chrochtat? Proč mám výraz a pohyby idiota? Komu jsem ublížil, že jsem takto postižený? A co jsem tím vyřešil? Vůbec nic. Jen jsem ztratil spoustu let snahou o získání pozitivního mínění druhých o sobě. Trápil jsem se celé roky. Když jsem s někým mluvil, snažil jsem se ho přesvědčit o svých skvělých vědomostech, jako by celý svět neměl na starosti nic jiného než mou nespravedlivě nedoceněnou osobnost. Jakmile jsem se přestal zajímat o to, co si o mě druzí myslí, zjistil jsem, že je to lepší pro mne i pro jiné lidi. Během deseti až patnácti let došlo u mne k úplnému obratu. Vše se zlepšilo v oblasti vnitřního duševního stavu, vztahů s lidmi, peněz, pracovních úspěchů, bydlení, rodinného života atd. Nyní tyto poznatky předávám j iným lidem na školeních. Avděk? Stává se mi, že mi po školení někdo zavolá nebo napíše, že jim mé školení změnilo život. Tito lidé jsou nadšení. A musím přiznat, že mě to strašně těší. Jenže někteří lidé mi už také dali najevo, že se jim 34

35 to nelíbilo. Asi jsem se trefil do nějakého citlivého bodu. Ovšem i oni maj í svou pravdu. Maj í na ni právo. Také se mi už doneslo, co si o mě myslí někteří lidé: Tenblb stěmatikamato dotáhl takdaleko?tojenespravedlivé!" A mají pravdu. Jsem ten blb s těma tikama. A je to nespravedlivé. Nespravedlivé však je i to, že jste se vůbec narodili. Vyhrála totiž jen jedna spermie z několika milionů. To je ovšem strašně nespravedlivé vůči těm ostatním milionům jiných spermií. Měli byste si jít stěžovat. Jenže komu vykřičíte svou pravdu o nespravedlnosti, když se každý stará především jen o sebe? Poradím vám. Nepřemýšlejte o spravedlnosti. Nepřemýšlejte ani o vděku. To najdete v pohádkách a v nekonečných seriálech v televizi. Skutečný život vůbec není o tom, zda je něco spravedlivé, nebo ne. Co by měli říkat o spravedlnosti či nespravedlnosti obyvatelé malé polské vesnice ve čtyřicátých letech minulého století? Víte, jak se ta vesnice j meno vala? Osvětim. Mimochodem, Josef Mengele nebyl nikdy potrestán. A teď filozofujte o spravedlnosti. 35

36 KAPITOLA 3 Kam to lidé dotáhnou 36

37 Podívejme se na lidský život z hlediska času a peněz. Podle těchto dvou hledisek můžeme lidský život rozdělit na tři etapy. První je období učení. Tehdy žádné peníze nemáte. Někdo vás musí podporovat. Většinou to jsou rodiče, někdy stát. Pak přichází druhé období - období práce. A tady byste už měli mít peníze, které jste získali vlastní zásluhou. Vaše příjmy by se v tomto období měly zvedat. Nakonec by mělo přijít období odpočinku. V něm byste si měli svých peněz nebo důchodu už j en užívat. Je to tak? Nikdy to tak není! To byl ideální případ. Život je přece houpačka. Jednou jste dole, jednou nahoře. Ale příjmy by se měly zvedat. Alespoň kvůli inflaci. A v důchodu byste měli mít dost svých peněz, abyste byli za vodou. Je to tak? Opět tomu tak není. Protože vaše příjmy v důchodu budou jen určitá procenta z těch největších příjmů, které jste měli, než jste šli do důchodu. Anavíc je ještě snižuje inflace. 37

38 Dovolte mi, abych nyní uvedl jednu statistiku. Ta už před více než 50 lety ukazovala, jak žili lidé v tehdy nejvyspělejší zemi, v USA, v okamžiku, kdy měli jít do důchodu. Představte si 100 kojenců narozených v nějaké porodnici během jednoho měsíce. Sto stejných lidí (dvě nohy, dvě oči atd.) se vydá na svou cestu životem. Jakmile zvládnou dětství, starají se přes čtyřicet let o sebe a o své rodiny. Po více než šedesáti letech dojdou do bodu, kdy by měli začít odpočívat, a takto jsou rozděleni: Bohatí 1 Zajištění 4 Stále pracují 5 Po smrti 36 Potřebují cizí pomoc 54 Celkem 100 Jen jeden si opravdu může užívat, protože je bohatý. Ajá bych se vás nyní chtěl zeptat: Proč zrovna on je bohatý, a ostatní ne? Co má ten bohatý? Čím se odlišuje bohatý od těch ostatních 99 lidí? Má spoustu čeho? Peněz? To si myslí většina. Samozřejmě že je má, ale to mají i ti zajištění. Bohatý člověk má ještě spoustu něčeho jiného, než jsou peníze. Cíl? Vytrvalost? Myšlení? Podnikavost? Zdraví? Čas? Pokud jste hádali čas, hádali jste dobře. On má spoustu času. On jediný má opravdu čas. On jediný má tolik času pro sebe, kolik chce. Bohatství se opravdu neměří penězi. Bohatství se měří množstvím 38

39 volného času, kterým disponujete. Samozřejmě že to souvisí s penězi. Jde o to, na jak dlouho máte peníze, abyste nemuseli měnit svůj způsob života. Pokud byste nemuseli hnout prstem až do smrti, pakjste bohatí. Je totiž už celkem jedno, zda máte 36, nebo 38 milionů v hotovosti, v akciích apod. Ale není jedno, zda kvůli tomu dřete od rána do večera, nebo se bez problémů můžete sbalit a vydat se na cestu kolem světa. Pokud byste se po takové cestě vrátili a zjistili, že jste o nic nepřišli, pak jste bohatí. Pak máte opravdu čas. Také se tomuto stavu říká nekonečná zámožnost. Zámožnost je počet měsíců, které přežijete při současném stylu života s penězi, které máte k dispozici. Asi 4 % lidí má hodně peněz. Často i více než ti bohatí, ale už nemají čas. To jsou zajištění lidé. To jsou lidé, kteří vybudovali velké společnosti, ale musí se o ně neustále starat. Představte si, že takový člověk by odjel na cestu kolem světa. Během té doby někdo na jeho firmě zbohatne, ale on to nebude. Tito lidé už nemají tolik času. Takže bohatství se opravdu neměří jen penězi, které lidé dokážou nashromáždit. Pět procent lidí místo toho, aby odpočívali, stále pracuje. Tato statistika je z USA. U nás je toto číslo ještě vyšší. To jsou naši klasičtí důchodci, kteří říkají: Já mám spoustu času. Ale jen do večera, pak musím jít na noční směnu hlídat sklad." Dost velká skupina lidí-36% - se odpočinku ani nedožije. Zůstává nám většina - 54 % lidí. Ti jsou odkázaní na cizí pomoc. Většinou žijí jen z důchodu. Jinými slovy, jsou na hranici a pod hranicí bídy.

40 40

41 Kam chcete patřit vy sami? Pokud jste rozumní, pak mezi prvních 5 %. Budete se možná muset stále starat (ti zajištění), ale budete mítpeníze. Ateď zapřemýšlejte, co se lidé naučí za svůj život: Z těch 100 stejných kojenců se všichni (až na statisticky nevýznamné výjimky) naučí do jednoho a půl roku chodit. Do třech let se všichni naučí mluvit. Do osmi let se všichni naučí číst, psát a počítat. Do deseti let se všichni naučí podvádět. Ale do důchodu se 95 % lidí nenaučí vydělávat dost peněz! A přitom jsme stejní. Není to v IQ, není to v bohatých rodičích. Je to v našem myšlení. Jen 5 % lidí to někam dotáhne. Tato statistika je přes půl století stará a je z USA. Po mých zkušenostech jsem však skálopevně přesvědčený, že v každé společnosti a v každém oboru platí, že jen 5 % lidí to někam dotáhne. I těm úspěšným se ale nedaří vždy. Život je přece jako na houpačce. Je ostuda ocitnout se někdy dole? Já myslím, že vůbec ne. Skoro každému se to přihodí. Není ostuda ocitnout se dole, aleje ostuda tam zůstat. Pokud už jste dole, máte pouze dvě cesty. Nahoru, nebo tam zůstat. Pokud budete čekat na důchod a na to, kdy a o kolik vám ten důchod zvednou, pak si pište, že se dočkáte jen toho zvednutí důchodu. Předpokládám však, že vy nechcete jen čekat na svůj důchod. Vy chcete vědět, jak být úspěšnější. A dosáhnout svých úspěchů. Budeme se proto bavit o tom, co vás může přivést k úspěchům. 41

42 KAPITOLA 4 Proč potřebujeme osobní rozvoj 42

43 Přemýšleli jste někdy nad výběrovým řízením? Nad konkurzem? Co u něj vlastně rozhoduj e o tom, zda budete přij ati, nebo ne? Při výběrových řízeních na významná místa se zkoumají dvě hlediska vhodnosti uchazečů: 1. Odborné znalosti. 2. Jaká jste osobnost. Ty odborné znalosti, ty se dají relativně jednoduše naučit. Relativně jednoduše v porovnání s tím druhým kritériem. Jenže odborné znalosti mají jen asi třetinový vliv na to, jestli budete přijati. Rozhoduje totiž to druhé hledisko. To, jaká jste osobnost. Jde o vaše postoje, vaše zvyky, váš charakter a vaše emoční schopnosti. Ty mají až dvoutřetinovou důležitost. A nedají se zvenčí tak lehce dodat. Ty prostě nenabiflujete. Čím je pozice ve společnosti vyšší a důležitější, tím více rozhoduje to, co máte v sobě. To, co se nedá ve škole naučit. S něčím se narodíte a umíte to využít. Kromě toho můžete mít velké skryté schopnosti, které jste jenom dodnes ještě v sobě neobjevili. Z uvedeného jasně vyplývá, co je pro úspěch rozhodující. Rozhoduje vaše osobnost, vaše postoje, vaše zvyky. Většina lidí však bohužel žije jakoby podle špatné mapy. Představte si, že se domluvíme, že za mnou přijedete. Já vám dám mapu. Na té mapě vám vyznačím, kde je nádraží a kde bydlím. Přijedete na nádraží a půjdete pěšky podle dané mapy. Velmi rychle zjistíte,

44 že názvy ulic v mapě a ve skutečnosti nějak nesedí. Víte, co udělá naprostá většina lidí, když zjistí, že ta mapa nesedí? Zrychlí. Přidají do kroku. Budou rychleji utíkat od ulice k ulici, aby zjistili, že je to jinak než na mapě. Ta mapa je totiž špatná. Je stará. Je to podobné, jako když křeček v kolotoči zrychluje, zrychluje, ale stále běží na místě. Ataké vy běžíte, dokud nepadnete. Nepřipadá vám někdy váš život taky takový? Kolik hodin denně pracujete? Kdy padnete? Máte špatnou mapu? Nemáte? Zkusme si malý test. Napište rychle 10 věcí, které jsou na vás skvělé. Jinými slovy, napište 10 věcí, kterých si na sobě vážíte: Mnoha lidem činí problémy napsat už tu první kladnou věc o sobě. Napsat druhou věc, která je na vás dobrá, je přitom těžší než napsat tu první, že? A další j sou j eště těžší. 44

45 Kdybyste měli napsat deset špatných věcí, naprosté většině lidí by to Šlo mnohem lépe. Na seminářích osobního rozvoje se mi stává, že lidé v úvodu semináře nejsou schopni napsat o sobě téměř nic kladného. jakje to možné? Je to tím, že se nechválíme a ani se neumíme chválit. A také je to tím, že se nesmíme chválit. Je to totiž společensky nepřijatelné. Pokud někdo pochválí sám sebe, ostatní se na něj hned sesypou, že není skromný. Jenže skromnost není to, co vám moc pomůže. Skromným patří důchod. Ale úspěšní lidé nežijí z důchodu. Na konci toho školení už jsou účastníci schopni napsat o sobě desítky kladných věcí. A během pár sekund. A po několika dnech napíší o sobě sto i více kladných věcí. Jak doj de k této proměně? Je to tím, že změní mapu, podle které žijí. Naučí se manipulovat svými myšlenkami. Pokud se to nenaučíte, pak vám nepomůže sebelepší školení, žádný motivátor ani žádná kniha na světě. Většina lidí to nikam nedotáhne. Oni žijí podle špatné mapy, ale je jich 19krát více než těch úspěšných. Proto tak často vidíte ty neúspěšné mapy. A vy se jim musíte ubránit, chcete-li být úspěšní. Musíte si vytvořit svůj vlastní myšlenkový svět. Takový, jaký má pouze jeden z 20 lidí. Napadlo vás, že nej lepší cestou, jak se dostat k cíli, je zmanipulovat mapu? Jenže co dělá většina lidí? Vedete si svůj vnitřní monolog i dialog. Neustále si říkáte: To jsem to zase pokazil. Já hlupák, proč jsem to udělal tak, a ne jinak?" 45

46 Na následující otázku odpověď najdete hned: Cojenamně špatného?" Na tuto otázku naopak většina lidí nedokáže odpovědět: Cojenamně skvělého?" Nyní si oznámkujte svůj život. Obodujte sami sebe celkovou známkou od nuly do desíti. Nula znamená, že jste nejhorší ve všem. Desítka, že jste ideální. Ta celková známka vyjadřuje vaše společenské postavení, profesní růst, vaše vztahy, zdraví, kondici, vzhled a také samozřejmě váš majetek i hotové peníze. Anejen to. Ta celková známka musí zahrnovat i váš duševní rozvoj a emoční vyrovnanost. Do prostředního rámečku si napište svou známku od nuly do deseti. Tato známka vyjadřuje, jak jste na tom dnes. Abyste se objektivněji ohodnotili, představte si sami sebe před pěti lety. Vraťte se o pět let zpátky a oznámkujte se. i i i i i l A nakonec si napište známku od nuly do desíti do kolonky Za 5 let. Jakou si dáte známku? Kam byste to měli dotáhnout za pět let? Deset, samozřejmě. Kdo nedal desítku do kolonky Za 5 let, tak pro něj je tato kniha vlastně úplně zbytečná. Osobní rozvoj pro něj není tak důležitý, aby cokoli ve svém životě chtěl změnit, či dokonce zlepšit. To je jeden z důvodů, proč nechci školit lidi s malou vnitřní motivací. Často jsou nespokojeni se svým současným životem, ale nejsou ochotni pro změny ve svém životě obětovat tolik jako lidé, kteří mají své příjmy závislé na tom, jak prodají sami sebe" na trhu. 46

47 ZMĚNIT SEBE, NEBO ZMĚNIT JINÉ LIDI? Naprostá většina lidí chce mít vliv na jiné lidi. Někdo to přizná, někdo ne. A přiznejme si, že chceme druhé ovládat. Dokonce chceme s nimi manipulovat. Anaopak, nechceme být manipulováni. Nelíbí se vám slovo manipulace? Možná nelíbí. Ale podvědomě to chcete. Chcete, aby manželka dělala to, co si vy přejete. Nebo, pokud jste žena, chcete, aby manžel dělal to, co chcete vy. Chcete, aby vaše děti skákaly podle toho, jak vy pískáte. Nebo ne? Upřímně odpovězte: Máte rádi manipulaci? Asi ne, že? Máte děti? Také vám říkají: Jáještě nechci jít spát. Chci být ještě vzhůru."? Avyjim odpovíte: Tak dobře, čtvrthodiny, ale budeš hodný." Tak to byla manipulace. Něco za něco. Nemusí jít ještě spát, ale na oplátku budou hodné. My nemáme rádi manipulaci, pokud chce někdo manipulovat s námi. Na druhé straně ale chceme, aby celý svět skákal podle nás. Takže závěr je takový, že nemáme rádi, pokud je manipulováno s námi. Mnohem méně nám vadí, pokud je manipulováno jinými lidmi. Často s nimi manipulujeme my sami aještě nám to dělá dobře. Ale umíte manipulovat sami sebou? Bf To je mnohem těžší, ale jde to. Chcete-li uspět, paknejlepší cestou je naučit se sám manipulovat své myšlenky. Pokud jste dodnes nebyli úspěšní a chcete se úspěšnými stát, pak musíte nějak zmanipulovat svůj mozek. Jinak s největší pravděpodobností neuspějete. Anečekejte, že vámpomůže nějaký zázrak zvenčí.

48 Uvědomte si, že nejdříve musíte ovládnout sami sebe. Snaha změnit druhé vám nevyjde. V 99 % případů se vám nepodaří změnit jiné lidi. Vy na ně můžete pouze působit příkladem. Jediné, co opravdu dokážete na světě změnit, jste vy sami. Musíte začít tím, že něco změníte sami u sebe. Ne u druhých lidí. To je podobné jako při hledání ideálního partnera. Když jsme byli v pubertě, vysnili jsme si svou princeznu. Zeny si zase vysnily svého úžasného prince. A okamžitě poté, co jsme si vysnili svou princeznu (prince), hned jsme věděli, jaké musí mít vlastnosti: Bude krásná a štíhlá. Bude na mně hodná. Musí být bohatá, skvělá a věrná. Na druhého chlapa se ani nepodívá. Pokud odjedu, stále bude čekat jen na mě, i kdybych byl pryč 10 let. Pak jsme začali hledat svou princeznu. Každou holku a později ženu jsme porovnávali s tím vysněným ideálem. Seznámili jsme se s někým. A když jsme toho partnera porovnávali s ideálem, tak partner najednou nevyhovoval. Proč? 48

49 Protože jsme měli příliš silný ideál. Bylo vlastně nemožné najít někoho srovnatelného s tím ideálem, jelikož lidé mají chyby. Lidé jsou jiní než naše princezny. Někteří lidé hledají stále. Například po barech. Spousto žen a spousto mužů porovnávají s tím svým ideálem. A stále jsou zklamaní. Zejména poté, když se ráno probudí a vystřízliví. Hledáním dokonalého partnera stráví dlouhá léta. Bohužel pak vždy zjistí, že ten nedokonalý partner úplně stejně hledá dokonalý protějšek. Jenže ono je to jinak. Jak? Pokud chcete najít a pak trvale mít ideálního partnera, tak se nejdříve těmi ideálními princi nebo princeznami musíte stát vy sami. Až budete těmi princi, pak se najednou ty princezny začnou vynořovat jakoby samy. A pak si dokonce můžete mezi nimi vybírat. Nebo naopak, vy ženy, pokud si chcete najít svého nej lepšího prince, nejdříve se samy musíte stát princeznou a pak si můžete vybírat. Já vím, o čem to píši. Mám tiky. Křivím se, funím, chrochtám. Také jsem měl ideál a hledal jsem princeznu. Dlouho jsem nemohl najít. A dnes ji mám. Jenže dnes už je mi zcelajasné, že moje žena, kteráje krásná, kteráje štíhlá, kteráje bývalou modelkou, kteráje bohatá, kteráje chytrá, která umí pět jazyků, která si také ráda čte, která také ráda cestuje, která má také ráda peníze... tak taková princezna by si nikdy nevybrala nějakého troubu, a navíc s tiky. Vzala si sice člověka, který je má, ale v jiných oblastech jsem se musel stát tím princem. A kdy u mě začala ta změna?