Univerzita Palackého v Olomouci. Filosofická fakulta. Magisterská diplomová práce. Michaela Gáblerová

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filosofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky Oddělení pomoci v hmotné nouzi, vzdělaní úředníci nebo sociální pracovníci? Magisterská diplomová práce Michaela Gáblerová Vedoucí magisterské diplomové práce: Mgr. Veronika Kubová Olomouc 2011

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci, dne Michaela Gáblerová

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi při psaní této diplomové práce pomáhali a podporovali mě. Můj vděk patří především mé konzultantce Mgr. Veronice Kubové za psychickou podporu, pomoc, cenné nápady a připomínky, dále za ochotu při vedení mé diplomové práce a za čas strávený nad touto prací. Zároveň bych ráda poděkovala mé rodině a všem blízkým, kteří mě podpořili. Rovněž bych chtěla poděkovat všem sociálním pracovníkům a pracovnicím, kteří se účastnili výzkum a bez kterých by tato práce nebyla úplná.

4 Anotace Práce se zabývá rozdílem rolí u sociálních pracovníků, kteří vykonávají agendu pomoci v hmotné nouzi. Diplomová práce má za cíl postihnout práci sociálních pracovníků. Snaží se nastínit širší souvislosti sociální práce, dále je pak popsán systém sociálního zabezpečení v České republice se zaměřením na pilíř sociální pomoci. Druhá část je věnována sociálním pracovníkům a úředníkům veřejnésprávy. Hlavní část pak tvoří popis sociální práce na oddělení pomoci v hmotné nouzi. Praktickou část tvoří empirický výzkum sociálních pracovníků pracujících na oddělení pomoci v hmotné nouzi v Olomouckém kraji. Výzkum byl realizován dotazníkovým šetřením. Annotation The Diploma work deals with the differences in the role of social workers who carry the agenda of assistance in material need. This thesis aims to capture the job of social workers. It seeks to outline the broader context of social work and is then described by the social security system in the Czech Republic, focusing on the pillar of social assistance. The second part is devoted to social workers and government officials.the main part is a description of the social work at the Department for an assistance in material need. The practical part consists of empirical research on social workers working at the Department of material need in Olomouc region. The research was conducted by questionnaire survey.

5 Obsah Úvod TEORETICKÁ ČÁST Sociální práce Vznik a vývoj sociální práce Definice sociální práce Aktivity sociální práce Dilemata sociální práce Systém sociálního zabezpečení v ČR Sociální zabezpečení v ČR Orgány sociálního zabezpečení Sociální pomoc Dávky sociální pomoci Příspěvek na živobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc Připravovaná sociální reforma Sociální pracovníci ve veřejné správě Odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka Předpoklady pro výkon sociální práce Vzdělání sociálních pracovníků Obsah a kvalita vzdělání sociálních pracovníků Profesionalizace sociální práce Pracovní činnosti sociálních pracovníků Role a rolové činnosti sociálního pracovníka Kompetence sociálních pracovníků Etika a etický kodex Etický kodex sociálních pracovníků České republiky Úředníci ve veřejné správě Úředníci samosprávných celků... 37

6 1.5.2 Max Weber, byrokracie jako ideální typ panství Charakteristické rysy byrokracie Postavení úředníka v byrokratickém aparátu podle Webera Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě Sociální práce vykonávaná na oddělení pomoci v hmotné nouzi Sociální pracovník na oddělení pomoci v hmotné nouzi Problematické okruhy Dvojakost sociální práce Ztráta důvěry v sociální pracovníky Nalézání identity sociálního pracovníka Sociální práce jako nedoceněná profese Administrativní pojetí sociální práce EMPIRICKÁ ČÁST Metodologie dotazníkového šetření Formulace problému Formulace teoretické hypotézy Formulace souboru pracovních hypotéz Rozhodnutí ohledně populace a vzorku Rozhodnutí o metodě Rozhodnutí o technice sběru informací Předvýzkum Sběr dat Prezentace výsledků šetření Hlavní výzkumný cíl Pracovní hypotéza (H1) Pracovní hypotéza (H2) Pracovní hypotéza (H3) Hlavní hypotéza Vedlejší výzkumný cíl Interpretace a diskuze k výsledkům dotazníkového šetření Interpretace a diskuze k pracovní hypotéze H Interpretace a diskuze k pracovní hypotéze H Interpretace a diskuze k pracovní hypotéze H

7 2.3.4 Interpretace a diskuze k hlavní hypotéze Interpretace a diskuze k vedlejšímu výzkumnému cíli Závěr Seznam použité literatury Seznam tabulek a grafů Seznam příloh Dotazníkové šetření Přehled četností odpovědí v tabulkách... 90

8 Úvod Péče o druhé nemůže být kvalitnější a komplexnější, než péče o sebe sama. Služba druhým je nájem, který platíme za možnost žít ve světě vzájemnosti, kde život bez víry, naděje a lásky postrádá smysl. 1 Při utváření sociální práce se její zakladatelky domnívaly, že jejich pomoc budou potřebovat jen určité skupiny lidí. Vycházely tak vlastně z předpokladu, že většinová společnost si pomůže sama a jejich pozornost tak může být směřována jen na ty sociální skupiny, které péči o sebe objektivně nezvládají. V návaznosti na změnu společenské situace už tento počáteční předpoklad neplatí (v minulosti stát přebíral odpovědnost jen za nejohroženější, nyní čím dál více lidí spoléhá na státní intervenci). [Zita 2005, 85] Současná společnost si zaměnila pořadí institucí, které by měly v kritické době klientovi pomoci. Je však nepřijatelné, aby se na státní instituce s prosbou o pomoc obracel každý, kdo se dostane do aktuální (a mnohdy i krátce časové ohraničené) krize a následně mu také bylo (a to bez rozdílu) vyhověno. Tak právě i tuto činnost (posouzení sociální potřebnosti) vykonávají sociální pracovníci. Subjektivně potřebných je nespočet, je však nutné vybrat ty, kteří se bez pomoci neobejdou. Jednání a rozhodování sociálních pracovníků je pak určováno a limitováno legislativou, různými předpisy a jinými nařízeními. V této diplomové práci jsem se zaměřila (a to zejména v empirické části) jen na jednu specifickou skupinu a to sociální pracovníky sociálního odboru při pověřených obecních úřadech, kteří vykonávají agendu pomoci v hmotné nouzi. Tato cílová skupina byla zvolena záměrně s ohledem na téma, kterým jsem se rozhodla zabývat. Jsem přesvědčená, že možná bipolarita objevující se v rámci výkonu profese sociálních pracovníků se může nejmarkantněji projevit právě u ní. Bipolaritou míním odlišné role a činnosti s nimi spojené (konkrétně vedle sebe a zároveň proti sobě stojící role sociální pracovník x úředník), které jsou součástí profese sociálních pracovníků. Předložený text má za cíl zjištění odpovědi na otázku: Cítí se být sociální pracovníci na oddělení pomoci v hmotné nouzi sociálními pracovníky nebo spíše vzdělanými úředníky? 1 Citováno dle str. 7, autor citátu neuveden (cit ) 7

9 Tato diplomová práce se skládá ze dvou hlavních částí teoretické a praktické. V teoretické části popisuji specifické prostředí, ve kterém se sociální pracovníci pohybují. Pro celkové pochopení práce dávkových specialistů nastíním i požadavky (osobnostní předpoklady, vzdělání, kompetence ad.), které jsou na sociální pracovníky kladeny. Další kapitoly mají za úkol popsat rozdíl mezi sociálními pracovníky a úředníky veřejné správy. V poslední kapitole teoretické části ukazuji konkrétní prostředí sociálních pracovníků pracujících na oddělení pomoci v hmotné nouzi při pověřených obecních úřadech. Dále jsou nastíněny problematické okruhy, které výrazně ztěžují výkon povolání sociálního pracovníka ve výše zmiňované agendě veřejné správy. Druhou část textu tvoří empirické šetření postavené na kvantitativní výzkumné metodě. Sběr dat byl realizován pomocí techniky dotazníku distribuovaného elektronickou poštou vzorku sociálních pracovníků působících na odděleních obecních úřadů s rozšířenou působností v rámci Olomouckého kraje. Hlavním cílem diplomové práce je zjištění, jestli se sociální pracovníci v této agendě veřejné správy cítí být spíše sociálními pracovníky nebo vzdělanými úředníky. Ve stejném smyslu je formulována i hlavní hypotéza, na základě které je ověřován předpoklad přiklánějící se k druhé z obou možností. Empirická část je rozdělena do tří částí. První kapitola popisuje použitou metodologii výzkumu. Následující kapitola prezentuje zjištěné výsledky v podobě přehledových tabulek a grafů a jejich popisu. V závěrečné části pak interpretuji zjištěné skutečnosti a v rámci diskuze k nim připojuji vlastní související úvahy a komentáře. Především v teoretické části (ze které následně čerpám i v části praktické) používám relevantní literaturu, která se k dané problematice vztahuje. Vycházím zejména z odborných monografií pojednávajících o sociální práci, dále ze sborníků z odborných konferencí a pak i z odborných článků publikovaných jak v časopisu Sociální práce, tak na internetových stránkách vysokých škol. Výklad je doplněn názory sociálních pracovníků, které jsou zveřejněny na internetových stránkách o sociální práci. Odborné literatury, vztahující se obecně k sociální práci, najdeme v dnešní době poměrně velké množství, ale literatury, vztahující se ke specifickým tématům v sociální práce, je relativní nedostatek. Sociální pracovníci se tedy spojují a předávají si informace o své práci právě prostřednictvím diskusních fór na webových stránkách. 8

10 1 TEORETICKÁ ČÁST Cílem této diplomové práce je zjistit názor samotných sociálních pracovníků na určitou (některými již předem avizovanou) dvojakost jejich profese. Sociální pracovníci pracují ve složitém sociálním poli. [Tokárová 2003, 83] Následující teoretická část má sloužit k popsání problematiky sociální práce a systému, ve kterém je realizovaná (systém sociálního zabezpečení). Zvláštní pozornost budu věnovat popisu jednoho z oddělení tzv. úřadu II. stupně (dále mluvím o pověřeném úřadu), oddělení pomoci v hmotné nouzi pracovníci těchto oddělení v Olomouckém kraji totiž představují cílovou skupinu výzkumné části mojí práce. 1.1 Sociální práce Tato práce je o sociálních pracovnících působících ve veřejné správě. V rámci teoretického ukotvení problematiky, kterou se na jejích stránkách zabývám, tedy nejprve představím tuto vědní disciplínu a stručně načrtnu její vývoj v České republice od počátků až po současnost. Nedílnou součástí této kapitoly budou i definice, které sociální práci charakterizují. Dále se budu snažit přiblížit i různá pojetí sociální práce. V předposlední části této kapitoly uvádím i rozdělení aktivit sociální práce. Sociální práce je mimo jiné typická i nejednotností názorů a postojů vztahujících se k různým otázkám či problémům, proto dále nastíním alespoň některá její dilemata a to především ta, která ji provázejí již dlouhou dobu a jsou nejrelevantnější pro zvolené téma. Všechny čtyři podkapitoly budou mít za cíl popsat základy sociální práce, na které budu dále navazovat a rozvíjet je Vznik a vývoj sociální práce Sociální práce prodělala v posledních desetiletích skokový posun směrem vpřed, jak v teorii, tak v praxi. Rozhodla jsem se popsat její vznik a vývoj v naší republice. Domnívám se totiž, že tím bude následující podkapitola, vysvětlující proměny v sociální práci, srozumitelnější. 9

11 V souvislosti se vznikem a vývojem sociální práce je nutné odlišovat, zda máme na mysli vznik a vývoj této disciplíny jako studijního, případně vědeckého oboru nebo zda se zabýváme sociální prací ve smyslu (určitým způsobem typicky zaměřené) společenské praxe. Ve spojení s druhým výše zmiňovaným pojetím lze obecně mluvit o aktivitách, které reagují na aktuální sociální problémy doby. Takové aktivity je potom možné v lidské společnosti sledovat už od pradávna. Snaha pomoci bližnímu v těžké situaci je tu od nepaměti. Většina známých společností si vytvářela instituce, jejichž činnost k tomuto cíli směřovala a jež můžeme z dnešního hlediska označit za zárodečné podoby sociální práce. [Matoušek, 2001, 83] Ve středověku byla sociální práce především v rukou katolické církve, která se starala o nemocné a chudé. Mnohé kláštery tak fungovaly jako špitály, chudobince a sirotčince. [Matoušek 2001, 83] V průběhu 19. století vznikaly v církvi nové iniciativy, které lze považovat za bezprostřední předchůdce dnešních forem sociální práce. [Matoušek 2001, 98] Sociální pomoc v této době běžně poskytovaly i rodiny, sousedé a obce. Procesy modernizace, industrializace a urbanizace (spojené s průmyslovou revolucí) narušily působení těchto institucí ve společnosti. V reakci na toto narušení a ve snaze o pokrytí potřebné péče došlo následně k vědeckému pojmenování a tematizaci společenských problémů a k postupnému zavádění nových institucí. [Matoušek 2001, 99] Sociální práce, ve smyslu studijního a vědeckého oboru, se vyvinula zejména v průběhu 19. a 20. století [Navrátil 2001, 7]. V roce 1918 byla založena Vyšší škola sociální péče v Praze a dva roky nato se její absolventi stali prvními českými sociální pracovníky z povolání. Nově bylo založeno i Ministerstvo sociální péče a Masarykova státní škola zdravotnická a sociální v Praze. [Matoušek 2001, 83] Co se týče dalšího vývoje praxe sociální práce u nás, po roce 1948 převzal zodpovědnost za veškerou sociální agendu stát, který následně delegoval své kompetence na národní výbory. [Schelle, Schelle 2011, 202] Sociální politika i sociální péče se staly plně závislé na státních úřadech, jiná sociální práce (např. charitativní) se stala nežádoucí. V 60. letech se zvedla vlna kritiky a lidé otevřeně hovořili o chybách v systému. Začal proces obnovování sociální práce, který byl v roce 1968 přerušen léta jsou typická tématy zaměřenými na praxi sociální práce (na praktické uplatnění sociální práce) a na prostředí velkých závodů. Po roce 10

12 1989 dochází k rychlému rozvoji sociální práce jako praktické, studijní a vědecké disciplíny. [Matoušek 2001, 86] Ve státní správě se přetvářela pracoviště a vznikaly nové služby a nová pracoviště, které začaly rozvíjet jednotlivé formy sociální práce. ( ) Vedl k tomu hlad po tom, co bylo léta zakazováno jako buržoazní přežitek, co bylo podceňováno a přitom tak potřebné. [Tröster 1997, 8] Díky rychlému rozvoji praxe sociální práce bylo nutné začít uceleně vzdělávat v tomto oboru. Toto vzdělání se realizovalo na vyšších i vysokých školách, na nichž se otvíraly jednooborové nebo kombinované studijní obory. [Tröster 1997, 8] Sociální práce již od počátku svého vývoje přebírala převážnou část své teoretické i metodologické výbavy z jiných oborů a disciplín. Jako obor sociální práce hraničí s řadou akademických i praktických disciplín. Tato relativně mladá vědní oblast (v porovnání s dále zmiňovanými) čerpá poznatky například z psychologie, sociologie, pedagogiky a práva. Tyto disciplíny spojuje zájem o život člověka. Výrazným specifikem sociální práce je důraz kladený na sociální fungování klienta. [Matoušek 2001, 192] Definice sociální práce Obecné definice vznikaly spíše v počátcích utváření této vědní disciplíny. Matoušek v této souvislosti uvádí jako příklad tuto definici: Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci. [Matoušek 2001, 184] Různé pozdější definice se liší v závislosti na vymezení cíle sociální práce. Mnozí autoři považují za cíl sociální práce sociální kontrolu, podporu změny (individua, sociálních vztahů, sociální prostředí) a sociální zachování (pomoc při zachování akceptovatelného způsobu života těch, kteří toho nejsou schopni vlastními silami). [Matoušek 2001, 184] Navrátil pak uvádí i definice, jejichž východiskem je koncept sociálního fungování, např. Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí. [Navrátil 2000, 7 citováno dle (Navrátil 2001, 11-12)] Setkáváme se i s dvojím pojetím sociální práce takzvaným užším a širším pojetím. Užší pojetí je charakterizováno přímým, záměrným a připraveným kontaktem sociálního pracovníka s klientem (skupinou, komunitou) za účelem 11

13 stanovení sociální diagnózy a provádění sociální terapie. [Novotná, Schimmerlingová 1992, 22] Širší pojetí zahrnuje navíc sociálně technická opatření a jejich organizaci, odborné a účelné použití nálezů, posudků a rozhodnutí z jiných oblastí a spolupráci s dalšími odborníky v oblasti péče o člověka. [Novotná, Schimmerlingová 1992, 22-23] Český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků zní: Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do konfliktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti. [ ] 12

14 1.1.3 Aktivity sociální práce Pro správné pochopení významu a obsahu sociální práce je třeba nastínit i klíčové aktivity, jimiž se tato disciplína zabývá v praxi. Sociální práce usiluje o zlepšení sociálního fungování individuí, skupin a komunit tím, že realizuje aktivity zaměřené na jejich sociální vztahy. [Navrátil 2001, 17] Navrátil dělí tyto aktivity následovně: [Navrátil 2001, 17-18] aktivity zaměřené na problém cílem těchto aktivit je odstranění problému. Lze je dále dělit na kurativní (rozumí se takové, které směřují k odstranění faktoru, jenž způsobil problém např. odebrání dítěte z rodiny nebo k minimalizaci důsledků problému) a na rehabilitační (v těchto případech sociální pracovník podpoří klienta při adaptaci na novou situaci). aktivity zaměřené na klienta a jeho potenciál - tyto lze dělit na rozvojové (= aktivity směřující k růstu schopností jednotlivců a skupin vstupovat do sociálních interakcí) a vzdělávací (zde je v popředí snaha o zvýšení informovanosti individuí o problému a o způsobech jeho zvládání). aktivity preventivního charakteru - jsou zaměřeny na včasné objevení, kontrolu a eliminaci faktorů, které mohou potenciálně narušovat sociální fungování. [Navrátil 2001, 18] I tyto lze dále dělit a to na individuální a skupinovou práci s klientem nebo se jedná o působení na komunitu. 13

15 1.1.4 Dilemata sociální práce Dílčí kapitolu o dilematech v sociální práci zde zařazuji, poněvadž z nich budu dále vycházet a rozvíjet je jak v teoretické, tak záhy i v empirické části tohoto textu. Například dilematu týkajícímu se profesionality se hodlám věnovat i v kapitole Profesionalizace sociální práce, kde bych ráda ukázala, proč byl tento posun (od dobrovolníků a nevzdělaných sociálních pracovníků ke vzdělaným profesionálům) pro sociální práci tak významný. I v sociální práci se objevují protichůdné tendence, které lze označit jako vývojová dilemata: [Matoušek 2001, ; Navrátil 2001, 18-21; Dočkal 2008, 146] Formalizace deformalizace Jedná se o dilema, které si všímá protikladného chápání sociální práce, která může být pojímána buď jako ucelený systém popisující každou situaci spolu s jejím řešením nebo jako improvizace a reakce na konkrétní situaci. Profesionalizace deprofesionalizace Profesionalizace určitého zaměstnání se vyznačuje několika charakteristickými procesy. Znamená, že profesionální skupina vyvíjí snahu kontrolovat, typizovat a standardizovat práci v okruhu své kompetence. [Wilenski, Lebeaux 1967 citováno dle (Matoušek 2001, 190)] Proti preferované profesionalizaci stojí otevření sociální práce laikům (v tomto pojetí ji může v řadě případů dostatečně kompetentně poskytovat i rodina, dobrovolníci, atd.). Normativnost nenormativnost Toto dilema lze také převést na dichotomii etnocentrismus x partnerství. [Musil, 1995 dle (Navrátil 2001, 20)] Jedná se o otázku, zda (případně do jaké míry) se řídit kulturou majoritní společnosti nebo zda respektovat (a podporovat) i kultury zcela odlišné od té, která je v daném kulturním okruhu převažující? Univerzálnost specializace V univerzálním pojetí figuruje sociální pracovník poskytující sociální služby v rámci územního celku. Je-li upřednostňována hlubší specializace, funguje sociální pracovník jako odborník na speciální problém či aspekt problému. Pomoc - sociální kontrola Toto dilema se zabývá skutečným (demaskovaným) cílem činnosti sociálních pracovníků a řeší otázku, zda intervence představuje primárně pomoc klientům nebo 14

16 je spíše nasměrována vstříc politickým cílům a představuje tak nástroj sociální kontroly. Sociální práce jako věda sociální práce jako umění Sociální práce může být pojímána jako vědecká disciplína s teoretickou základnou. Lze ji však chápat navíc i jako umění disponovat širokou škálou dovedností. V průběhu vývoje sociální práce vyvstala ještě mnohá další dilemata, která nejsou stěžejní vzhledem k cíli a zaměření předkládané práce. Za praktická dilemata lze navíc považovat i ta zmíněná v kapitole 1.4.4, týkající se etiky a etického kodexu. 15

17 1.2 Systém sociálního zabezpečení v ČR Česká republika je počítána mezi vyspělé země, proto součástí hospodářské politiky země je i sociální politika. Sociální politika představuje širokou oblast zahrnující například vzdělávací, rodinnou politiku, politiku zaměstnanosti a mnohé další. Jedním z nástrojů, pomocí něhož se sociální politika země organizuje, je právě systém sociálního zabezpečení. V následujících podkapitolách se budu snažit vysvětlit pojmy související se sociálním zabezpečením. Dále zde popisuji samotné (jednotlivé) systémy, které v současnosti tvoří systém sociálního zabezpečení. Poslední část této kapitoly pak tvoří popis subjektů, které se podílí na realizaci celého systému. Tato kapitola má (v rámci jednotlivých podkapitol) za cíl seznámit čtenáře se systémem sociálního zabezpečení, ve kterém sociální pracovníci působí. Tuto kapitolu jsem na toto místo zařadila, protože tím bude následující výklad (zejména kapitola o sociální pomoci) srozumitelnější a jednoznačnější Sociální zabezpečení v ČR Pojem sociální zabezpečení vznikal až v průběhu 20. století. S pojmem zabezpečení (obespečenie) se poprvé setkáváme v programu Vše-svazové komunistické strany (1919) pro označení všeobsahujícího systému sociálních dávek pro všechny zaměstnance, který však nebyl realizován pro nedostatek prostředků v době občanské války. [Tröster 2005, 4] Sociální zabezpečení je součástí sociální politiky státu. Cílem je regulace odpovědnosti občana za svou budoucnost (povinné pojistné systémy) a stanovení míry a forem sociální solidarity mezi občany (povinný či dobrovolný transfer prostředků skrze daňovou soustavu nebo sponzorováním). [Tröster 2005, 17] Právo na sociální zabezpečení patří mezi základní sociální práva. Podle úmluvy č. 102 z roku 1952, přijaté Mezinárodní konferencí práce, sociální zabezpečení garantuje pomoc lidem v případech nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství a úmrtí uživatele. Systém sociálního zabezpečení je zacílený na všechny skupiny sociálně potřebných obyvatel, což je možné díky součinnosti 16

18 MPSV, ČSSZ a regionálních úřadů ( sloužících k pokrytí agendy sociální podpory a sociální pomoci ). [Schelle, Schelle 2011, 204] Mezi pilíře sociálního zabezpečení patří: [Tröster 2005, 14-19] - sociální pojištění ( finanční systém, kterým se občan sám nebo někdo jiný občana povinně zajišťuje pro případ budoucí sociální události [Tröster 2005, 15]) - sociální zaopatření či podpora ( finanční převody ve prospěch těch, kdo splnili podmínky vzniku nároku, aniž si tento nárok koupili placením zvláštních cílených příspěvků ( ) nebo ho získali splněním stanovených hranic potřebnosti ( ) [Tröster 2005, 17]) - sociální pomoc (zaměřuje se na znevýhodněné skupiny obyvatel, např. staré občany, zdravotně postižené občany, dlouhodobě nezaměstnané občany a slouží k uspokojování jejich potřeb v nezbytném či přiměřeném rozsahu) Orgány sociálního zabezpečení Systém sociálního zabezpečení je konstituován v souladu s koncepcí sociální politiky státu. Sestává z orgánů sociálního zabezpečení, tedy z organizačních složek státu, orgánů územně samosprávných celků (krajské a obecní úřady, orgány hlavního města Prahy), organizací (pro provádění nemocenského nebo důchodového pojišťění nebo pro poskytování sociální péče), veřejnoprávních institucí a územních samosprávných celků v samostatné působnosti (kraje a obce). [Tröster 2005, 314] Problematika sociálního zabezpečení spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, založené v roce Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) jako takové datuje svůj vznik již do roku Autoritářský režim jej v roce 1988 donutil na 2 roky přerušit svou činnost, aby se v roce 1990 vrátilo jako Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. [Schelle, Schelle 2011, 202] MPSV je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc 17

19 a pro další otázky mzdové a sociální politiky. [ ] Podřízeným orgánem MPSV je Česká správa sociálního zabezpečení (dále ČSSZ). Vznikla v roce 1990 sloučením Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev. Jako orgán státní správy vykonává působnost v oblasti sociálního zabezpečení a lékařské posudkové služby [ ]. Dalšími jednotkami (podřízenými MPSV) jsou úřady práce a obecní úřady. Úřady práce podávají informace o pracovním trhu v České republice i státech Evropské unie, dále vedou evidenci uchazečů o zaměstnání a evidenci volných pracovních míst. Stát jim uložil povinnost vyplácet hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti spolu s placením zdravotního a sociálního pojištění za nezaměstnané osoby evidované na úřadu práce. Hlavní náplň práce spočívá ve zprostředkování zaměstnání, nejedná se však o povinnost zajistit lidem práci, úřad slouží pouze jako zprostředkovatel mezi zaměstnavateli a osobami hledajícími práci. [Schelle, Schelle 2011, 203] Zároveň zprostředkovávají nezaměstnaným rekvalifikační kurzy, pomocí nichž si můžou zvýšit své uplatnění na trhu práce. [Schelle, Schelle 2011, 203] Obecní úřady vedle samosprávy vykonávají i státní správu, která byla jejich orgánům svěřena státem. Podle rozsahu výkonu státní správy v přenesené působnosti zákon č. 128/2000 Sb. rozlišuje: [ 61 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů] obecní úřady obce s rozšířenou působností obce s pověřeným obecním úřadem obce se základním rozsahem přenesené působnosti V České republice se jedná o 6249 obcí se základním rozsahem přenesené působnosti, 393 obcí s pověřeným obecním úřadem (tj. obec II. stupně) a 205 obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (tj. obec III. stupně). [ ] 18

20 Na realizaci sociálního zabezpečení se taktéž podílí neziskové organizace a zařízení církví. Tyto organizace mají společné to, že nejsou založeny za účelem dosahování zisku, ale za účelem veřejně prospěšné činnosti. V České republice se může jednat o občanská sdružení, nadace a nadační fondy, z církevních zařízení například Charita Římsko-katolické církve. [Schelle, Schelle 2011, 204] 19

21 1.3 Sociální pomoc Tato kapitola se věnuje popisu sociální pomoci, jako jednoho z pilířů sociálního zabezpečení v České republice. Snažím se v ní načrtnout vývoj sociální pomoci a dále pak i její legislativní ukotvení (v průběhu času). Následně popisuji všechny tři dávky pomoci v hmotné nouzi (a to příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc). Poslední podkapitolou této části je nástin připravované sociální reformy (v současnosti je reforma ve stádiu vyjednávání), která má do budoucna přeorganizovat systém sociální pomoci. Tato kapitola blíže rozebírá agendu pomoci v hmotné nouzi, jíž se profesně zabývají sociální pracovníci, kteří jsou předmětem mého zájmu a cílovou skupinou empirického šetření předkládaného v praktické části této diplomové práce. Prvopočátky institucionalizované sociální pomoci sahají až do 16. století. Péče o lidi v nouzi tehdy připadla domovské obci. Zákon č. 105/1883 Sb., o domovském právu poprvé upravil veřejnou chudinskou péči u nás (v současné České republice). Potřební tím získali právo na pobyt v obci a nárok na chudinské zaopatření. Systém chudinské péče fungoval až do roku 1956, kdy ho nahradil zákon č. 55/1956, o sociálním zabezpečení. Odpovědnost za sociálně potřebné převzaly národní výbory. Zákon byl nově upraven v roce 1964, ale až zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, zavedl různé typy dávky poskytované v závislosti na příslušnosti k určité sociální skupině. Následoval zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. [Tröster 2005, ] Sociální pomoc je vlastně poslední ze sítí sociální ochrany, je to jakási záchranná síť, která zaručuje sociální ochranu každému člověku. Jedná se zejména o systém sociálních služeb a sociálních dávek. [Tröster 2005, 272] V současnosti je velký důraz kladen na solidaritu. Pokud jedinec nemá možnost a schopnost pomoci si sám, musí mu pomoci rodina. Teprve až v momentě, kdy skutečně není jiná možnost, vstupuje na scénu stát. Tato politická zásada je v praxi nazývána jako princip subsidiarity. Zatím poslední úprava legislativy v sociální pomoci nastala v roce 2006, jedná se o zákony č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, oba s účinností od 1. ledna Změnil se 20

22 systém poskytování sociálních dávek. Především ze zákona č. 111/2006, o pomoci v hmotné nouzi, budu záhy vycházet při popisu dávek pomoci v hmotné nouzi Dávky sociální pomoci Název práce udává, že výzkum bude zaměřen na sociální pracovníky z oddělení dávek pomoci v hmotné nouzi. Bude se tedy soustředit na pracovníky, kteří posuzují situaci klientů a určují (podle stanovených pravidel) přidělování a výši dávek. Proto bych ráda v této kapitole upřesnila, jaké dávky pomoci v hmotné nouzi zákon upravuje a kdo má na tyto dávky nárok. V současnosti existují tři dávky pomoci v hmotné nouzi: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Pověřené obecní úřady, tj. úřady II. stupně, rozhodují o dávkách pomoci v hmotné nouzi a zároveň je i vyplácí. [ 4 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] V hmotné nouzi se nachází osoba či rodina, která nemá dostatečné příjmy na uspokojení základních životních potřeb, zároveň si však nemůže z objektivních důvodů své příjmy zvýšit. Navíc zákon definuje i nárazové životní situace, které řeší okamžitou peněžní pomocí, ale jen tehdy, pokud situace nelze vyřešit jinak [ 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů]. Řízení o přiznání dávky začíná podáním žádosti na předepsaném tiskopisu na příslušném pověřeném úřadě. K žádosti musí být přiloženy předepsané dokumenty (liší se podle druhu dávky). Poté musí pověřený obecní úřad přezkoumat, zda je osoba či rodina v hmotné nouzi a zda splňuje podmínky nároku na příslušnou dávku. Pokud žadatel splnil veškeré podmínky, stanoví se výše dávky [ 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] Příspěvek na živobytí Jedná se o základní dávku pomoci v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem osoby nebo rodiny [ 20 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů]. 21

23 Nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi podle 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob ( 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. [ 21 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] Doplatek na bydlení Doplatek na bydlení je dávkou, která řeší situaci nedostatku příjmu k úhradě nezbytných nákladů na bydlení. Poživatel této dávky musí být nájemcem nebo vlastníkem bytu, ve kterém je hlášen k trvalému pobytu a navíc musí splňovat podmínky pro nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory. Ve výjimečných případech lze poskytnout doplatek na bydlení i tehdy, pokud osoba nesplňuje některou z podmínek nároku. [ 33 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení (tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině částka na živobytí. [ 35 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] Mimořádná okamžitá pomoc Člověk se může dostat do situace, která potřebuje bezodkladně vyřešit. Právě pro tyto situace je klientům poskytována mimořádná okamžitá pomoc. V zákoně jsou definovány tyto situace: [ 36 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] 1. osoba nesplní podmínky pro přiznání předchozích 2 dávek, ale hrozí jí vážná újma na zdraví 2. osoba je postižena mimořádnou událostí (např. zemětřesení, živelná pohroma, atp.) 3. osoba nemá dostatečný příjem na uhrazení jednorázových výdajů (například jednorázový výdaj spojený se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů) 4. osoba v hmotné nouzi potřebuje nákup základních předmětů dlouhodobé potřeby a na základní vybavení domácnosti a odůvodněných nákladů 22

24 souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte [ 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] 5. osoba je ohrožená sociálním vyloučením (například osoby vracející se z výkonu trestu odnětí svobody). Výše mimořádné okamžité pomoci je stanovena pro každou z výše uvedených situací zvlášť. [ 37 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů] Připravovaná sociální reforma 1. ledna 2012 by měly nabýt účinnosti změny legislativy spojené se sociální reformou. Cílem reformních kroků je zjednodušení systému, jeho zlevnění i zefektivnění, rozšíření možností kontroly a v neposlední řadě také komfortnější postup pro příjemce dávek řekl ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. [tisková zpráva ze dne 12. ledna 2011, zdroj MPSV] Sociální reforma má zasáhnout těchto pět oblastí: 1. dávkový systém 2. oblast péče o osoby se zdravotním pojištěním 3. oblast zabezpečení osob v hmotné nouzi 4. pracovněprávní legislativu 5. oblasti rodinné politiky a péče o děti Novinkou bude jednotný formulář pro podávání žádostí o veškeré dávky. O dávkách bude rozhodovat pouze 1 orgán (pravděpodobně to bude úřad práce) a hlavně dojde k transformaci dávek do 3 celků: 1) dávky pro sociálně slabé, 2) dávky pro občany, kteří ztratili zaměstnání a 3) dávky pro osoby se zdravotním postižením. Tato opatření by měla mít za následek úsporu financí na administrativu (jeden úřad místo dvou). [tisková informace ze dne 12. ledna 2011, zdroj MPSV] Sněmovna dne 9. února 2011 odhlasovala veto senátního návrhu zákona o slučování úřadů. Pokud by byla podepsána prezidentem, vstoupila by v platnost od dubna Pravice, která návrh předložila, očekávala jednotnost rozhodování a finanční úsporu, levice namítala, že zákon obsahuje více než 100 chyb. 23

25 [ ] Prezident České republiky však návrh vzniku centrálního úřadu práce nepodpořil a vrátil ho zpět poslanecké sněmovně k projednání. [ ] 24

26 1.4 Sociální pracovníci ve veřejné správě Sociální pracovníci pomáhají široké veřejnosti (jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám). Sociální práce je jednou z mnoha pomáhajících profesí (tyto kladou důraz na sociální poradenství, na mobilizaci klienta, rozvoj jeho schopností a ochoty překonávat sociální a hmotný problém i vlastními silami, ). [Tokárová 2003, 285] Tato kapitola (v přímé souvislosti s následující kapitolou) bude sloužit v praktické části jako podklad a zároveň prostředek pro analýzu zjištěných výsledků. Tato kapitola obsahuje podkapitoly, které se týkají samotné práce sociálních pracovníků a předpokladů pro její výkon (osobnostních, dovednostních a znalostních). Dále se zabývá činnostmi (souvisejícími s kompetencemi, rolemi a společenským očekáváním ), které sociální pracovníci vykonávají. Ve výkonu své profese se tito zaměstnanci řídí mimo jiné i etickým kodexem, který je také v této části popisován. Očekává se, že pracovníci jsou schopni pomáhat lidem při zvládání emočních a sociálních problémů. Tento typ pomáhání se označuje jako pomáhání na prvním stupni. [Matoušek 2003, 51] Sociálních pracovníků mužů je podstatně méně než žen, tento fakt je historicky podmíněn. [Zita 2005, 87] Není však možné konstatovat, že se sociální práce feminizuje. Na mnoha úřadech se sociální pracovníci muži objevují, většinou na vedoucích pozicích. I tento fakt je podle mého názoru mnohdy dán společenskými stereotypy. Sociální pracovníci mají v současnosti největší možnost uplatnění ve veřejné a místní správě. [Řezníček 2000, 28] Sociální pracovník podle zákona o sociálních službách vykonává sociální šetření, sociální agendy (řešení hmotné nouze či sociálně právních problémů v zařízeních sociální péče), sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitaci. [ 109 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] 25

27 1.4.1 Odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka Předpoklady pro výkon sociální práce Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní a odborná způsobilost. [ 110 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Pro každou profesi (a tím spíš pro sociální práci) je nezbytná kvalifikace jejích pracovníků. Sociální pracovníci v sobě kloubí osobnostní předpoklady, vzdělání i praxi. [Tokárová 2003, 283] Obraz ideálního sociálního pracovníka se utvářel pomocí syntézy vlastností významných sociálních pracovníků a poznatků z praxe. Nejdůležitějšími se zdají být všeobecné vzdělání a rozhled. Práce s lidmi vyžaduje kultivovaný projev a empatii. Novotná a Schimmerlingová dále uvádí, že základem jsou kladné osobní vlastnosti a ctnosti dobrého člověka. [Novotná, Schimmerlingová 1992, ] O tom, jaký by vlastně měl být sociální pracovník, se podle mého názoru nejlépe zmiňuje etický kodex sociálních pracovníků (blíže představený v kapitole ). Zjednodušeně by měl být spravedlivý, zodpovědný, morálně bezúhonný, důvěryhodný, uctivý, slušný a zdvořilý. Měl by zároveň umět respektovat soukromí druhých. Je zřejmé, že není možné dosáhnout maxima těchto ctností, ale sociální pracovník by měl na ideálu neustále pracovat. V osobnostní výbavě by neměla chybět ani dynamika a iniciativa. [Levická 2004, 47-48] Vzdělaný sociální pracovník je zároveň administrátorem (vykonává administrativní roli) i filantropem (pracuje s klientem a pomáhá mu řešit nejen právní a ekonomické problémy). Musí se umět vypořádat i s problémy, které přesahují jeho rutinní agendu. [Musil, 1/2007, 5] Pomáhající profese se od ostatních profesí liší důležitostí osobnostních vlastností. Profese se všeobecně vyznačují odbornými znalostmi a osvojenými dovednostmi, ve většině z nich jsou osobnostní vlastnosti podstatné pouze ve vztahu ke spolupracovníkům (týmová spolupráce). Nezbytným předpokladem pro výkon povolání sociální práce je však zralá osobnost (stálá a citově vyrovnaná). Právě ta dokáže zvládat fyzickou, psychickou i emocionální zátěž plynoucí z náročnosti 26

28 povolání (klienti sociální práce se ocitají v konfliktních situacích, které částečně přenášejí i na pomáhajícího). K výkonu sociální práce patří (nebo by měla patřit) i dávka životního optimismu, bez něhož lze sociální práci vykonávat jen stěží. Jak uvádí Novotná a Schimmerlingová nejedná se o optimismus nereálný, ale optimismus plynoucí z víry v lidi, v možnosti pozitivního ovlivnění jejich osobnosti. [Novotná, Schimmerlingová 1992, ] Optimismus ve spojení se smyslem pro humor může fungovat i jako prevence proti frustraci a stresu, jež jsou latentně přítomné u každé pomáhající profese. [Levická 2004, 44] Optimismus pomáhá překonat pocit nemohoucnosti (mnohdy nelze klientům pomoci, pouze zmírnit následky). Sociálnímu pracovníkovi pak při řešení obtížných pracovních situací pomáhají i jeho vlastní životní zkušenosti. [tamtéž, ; Matoušek 2003, 52-55] Co se týče hodnot, jak trefně píše Řezníček, sociální práce odvozuje své poslání od hodnotové zaujatosti, představ o spravedlivém a správném fungování společnosti, případně sociální filosofie. [Řezníček 2000, 31] Některé hodnoty mohou být pro pomáhajícího vnitřně rozporné. Mám na mysli především respektování svobodného rozhodování klientů, kde rozpor nastává tehdy, když dochází k poškozování třetí osoby nebo klienta samotného. Další ustálenou hodnotou je např. respektování důvěrnosti sdělených informací. [tamtéž, 31] Více hodnotový systém postihuje etický kodex sociální práce, o kterém se budu zmiňovat níže v teoretické části (v podkapitole ) Vzdělání sociálních pracovníků V minulosti sociální práci mohl vykonávat takřka kdokoliv. Avšak počínaje účinností zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, byla upravena odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka. Nejnižším stupněm povinného vzdělání se stalo vyšší odborné (popř. vysokoškolské vzdělání v bakalářském programu v zákonem daných oborech). 2 Zákon dále uložil sociálním 2 a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu 40) v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost, b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu 41), 27

29 pracovníkům povinnost dalšího vzdělání, které slouží k doplnění, prohloubení a upevnění kvalifikace. [ 110 zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů] Obzvlášť důležitý je význam praxe v odborné průpravě sociálních pracovníků. Praxe studenty uvádí do kontaktu s profesí, dává smysl teorii a metodologii (vyučované na VOŠ a VŠ). Proto je praxe nezbytnou metodou výuky, tzv. aktivní metodou. Většina škol věnuje třetinu výuky právě praxi (provázené a supervidované). [Havrdová 1999, 13] Praxe profesionalizuje i samotné sociální pracovníky. Podle Tokárové by ideální situace nastala tehdy, kdyby fungoval kruh praxe reflexe teorie aplikace praxe. [Tokárová 2003, 281] Nutnost vzdělání zvedla prestiž tohoto společenského povolání, zároveň posílila pozice sociálních pracovníků v multipersonálním kontaktu a spolupráci. [Zita 2005, 82] Obsah a kvalita vzdělání sociálních pracovníků Jak již bylo zmíněno (v podkapitole 1.1.1, o vzniku a vývoji sociální práce) po roce 1989 u nás nastal překotný rozvoj sociální práce. Školy velmi rychle pochopily, že současný stav vzdělanosti je nedostačující a začaly tvořit a rozvíjet systémy vzdělávání pro sociální práci. Vyšší a vysoké školy zareagovaly nabídkou studia sociální práce v kombinaci s jinými vědami (např. s právem, sociologií, zdravotnictvím ad.), ale i jednooborovým studiem. Kvůli sjednocení a zlepšení úrovně poskytovaného vzdělání vznikla Asociace vzdělavatelů v sociální práci a koordinační komise pro vytvoření minimálních standardů pro vzdělání v sociální c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b), d) u manželského a rodinného poradce vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví. (5) Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče podle 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu 42). (6) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu 31). 28

30 práci. Výsledkem snahy českých i zahraničních expertů jsou standardy vzdělání, kterými se školy (vyučující v oboru sociální práce) musí řídit (dvě třetiny časové dotace studia je nutné řídit se příslušnými standardy, třetina času je ponechána školám jako prostor pro vlastní profilaci). [Vzdělávací standardy v sociální práci 1997, 8-9] Profesionalizace sociální práce Tokárová míní, že v moderní společnosti nelze pochybovat o tom, že tuto práci už může vykonávat jen profesionál. Profesionálně provedená sociální práce se projeví v motivaci klienta, ve větší samostatnosti a zodpovědnosti za svůj vlastní život. Sociální práce se nevyvíjí v konstantním prostředí, mění se praxí. Proto podmínkou profesionalizace je i neustálé zdokonalování systému vzdělání, především celoživotního vzdělávání. [Tokárová 2003, 283] První profesní sociální pracovníci v USA připouštěli, že kvalitu jejich pomoci potřebným zlepšilo zprofesionalizování jimi poskytované práce. [Zita 2005, 80] Dá se tedy mluvit o profesionalizaci sociální práce i v českém prostředí? Snahy o profesionalizaci jsou viditelné již desítky let, ale názory jednotlivých autorů na to, jestli česká sociální práce již plné profesionalizace dosáhla, se různí (problém souvisí s obtížným vymezením identity a hranic oboru). [Zita 2005, 81] Pracovní činnosti sociálních pracovníků Kapitola podává výčet a stručné vymezení pracovních činností, které jsou (v různé míře) zastoupeny a požadovány v rámci profesního působení sociálních pracovníků. Bez osvojení souvisejících znalostí a dovedností nelze kvalitně vykonávat tuto profesi. V další podkapitole popisuji role a rolové činnosti, které přímo souvisejí s s činnostmi pracovními (v tom smyslu, že práva a povinnosti vážící se k určité pracovní pozici i společenské představy o tom, jakým způsobem by se měl zaměstnanec na této pozici optimálně chovat, vyplývají ze společenské role a rolových očekávání, která jsou s výkonem role spojená). Role a rolové činnosti budou následně sloužit v empirickém šetření jako podklad pro konstrukci hypotéz. V závěru kapitoly je pak krátce pojednáno i o cílené podpoře profesionálního růstu sociálních pracovníků. 29

31 Podle vzdělávacích standardů musí umět sociální pracovník vykonávat následující odborné činnosti: [Vzdělávací standardy v sociální práci 1997, 31] komunikovat a angažovat se myslí se tím komunikace s organizacemi a institucemi a angažování se v zájmu potřebných a ohrožených. posuzovat a plánovat smyslem je spolupracovat s ostatními orgány při posuzování a získávání přehledu o životní situaci klientů a plánovat postupy, které vhodně zareagují na nastalou situaci. podporovat a pomáhat k soběstačnosti důležité je podporovat osoby v úsilí o převzetí odpovědnosti a zabezpečení svých práv a tím dosáhnout kýžené změny. zasahovat a poskytovat služby. pracovat v organizaci (v týmech) pracovníci musí být schopni pracovat jako platný člen organizace. rozvíjet profesionální sociální kompetence jak již bylo výše zmíněno, v sociální práci je nezbytné celoživotní vzdělávání. Schopnost vykonávat tyto činnosti je základem pro profesionální výkon povolání sociálního pracovníka Role a rolové činnosti sociálního pracovníka Role můžeme chápat dvěma způsoby. Lze na ně nahlížet jako na souhrn potřeb a cílů, názorů, pocitů, postojů, hodnot a činností, které by podle očekávání příslušného společenství měly charakterizovat typického představitele určité pozice [Levická 2004, 140] nebo jako na způsoby chování, k nimž se váží určité typické činnosti. Podle prvního způsobu se v sociální práci s rolemi setkáváme ve dvou základních rovinách, s rolí sociálního pracovníka (profesionální role) a s rolí klienta sociálních služeb (klientská role). Předmětem sociální práce se stávají odchylky od normálních, běžných a společensky akceptovatelných projevů základních sociálních rolí (role matky, role dítěte, ). Pokud sociální pracovník porozumí klientově roli, spolupráce je snazší, komunikace mezi nimi srozumitelnější. Očekávání klienta sociální práce ve spojení s požadavky profesionální obce ústí do role sociálního pracovníka. Role sociálního pracovníka předpokládá znalost specifické problematiky a metodiky. [Levická 2004, ] 30