Povědomí o civilizačních chorobách

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola, a. s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních sluţeb Povědomí o civilizačních chorobách Bakalářská práce Autor: Obor: Halina Zakuťanská Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb Vedoucí práce: MUDr. Jan Karczmarczyk Praha Duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Havířově dne 20. dubna Halina Zakuťanská

3 Poděkování: Děkuji MUDr. Janu Karczmarczykovi za odborné vedení, konzultace a cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

4 ANOTACE Uvedená bakalářská práce se zabývá faktory ovlivňujícími vznik civilizačních chorob a povědomí o nich. Práce je rozdělena na dvě části teoretickou část a výzkumnou část. Praktická část se skládá ze dvou kapitol, které jsou zaměřeny na obecnou charakteristiku civilizačních chorob a na faktory, které vznik civilizačních chorob ovlivňují. Výzkumná část se zabývá zjištěním poznatků získaných z dotazníkového šetření na vybrané skupině respondentů ve věkové kategorii 20 aţ 50 let a následným vyhodnocením. ABSTRACT This thesis deals with the factors influencing the emergence of lifestyle diseases and awareness about them. The work is divided into two parts theoretical part and research part. The practical part consists of two chapters that focus on general characteristics of civilization diseases and the factors that influence the emergence of lifestyle diseases. The research findings section deals with the findings from the survey of the selected group of respondents aged from 20 to 50 years and subsequent evaluation.

5 OBSAH Úvod OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CIVILIZAČNÍCH CHOROB Vznik civilizačních chorob Symptomatika civilizačních chorob Vybrané typy civilizačních chorob Infarkt myokardu Hypertenze Obezita Diabetes mellitus Nádorová onemocnění Dyspeptický syndrom Bolest hlavy Chronický únavový syndrom Deprese Syndrom vyhoření Epidemiologie civilizačních chorob Ekonomická rozvaha FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A VÝVOJ CIVILIZAČNÍCH CHOROB A POVĚDOMÍ O NICH Základní pojmy zdraví a ţivotní styl Ţivotní styl Zdravý ţivotní styl Výţiva Kouření a alkohol Pohybová aktivita Spánek a odpočinek Genetické predispozice Stres VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ Cíl práce Metodika Charakteristika zkoumaného vzorku... 42

6 3.4 Výsledky Shrnutí a vyhodnocení hypotéz Závěr Seznam literatury... Seznam tabulek... Seznam grafů... Seznam obrázků... Přílohy...

7 ÚVOD S pojmem civilizační choroby se v současnosti setkáváme velmi často. Jedná se o nemoci související s naším ţivotním stylem. Uspěchané ţivotní tempo, nepravidelné a nevyváţené stravování, přehnané nároky v práci, nedostatek pohybu či odpočinku -to všechno se podílí na vzniku civilizačních chorob. Ale je nutné si uvědomit, ţe zdraví je to nejcennější, co máme a začít o sebe více pečovat. V souvislosti se zdravím jsou sledovány tzv. determinanty zdraví, čili faktory, které působí na potenciál zdraví a mohou je ovlivnit jak pozitivně, tedy zvýšením obranyschopnosti či odolnosti, tak negativně, tedy sníţením obranyschopnosti nebo rozvojem onemocnění při překročení adaptačních schopností jedince. Na determinanty zdraví můţeme pohlíţet jako na přímé a nepřímé. Přímé determinanty zdraví působí přímo na lidský organismus. Jedná se tedy o ţivotní styl, prostředí, ve kterém ţijeme, genetické predispozice. Ţivotní styl se totiţ na zdraví podepisuje aţ z 60%. Významně se na zdraví podepisují také genetické predispozice, uvádí se, ţe aţ z 25% (Šťastný, 2005). Uvedená bakalářská práce se zabývá faktory ovlivňujícími vznik civilizačních chorob a povědomí o nich. Téma závěrečné práce jsem si vybrala proto, ţe civilizační choroby jsou v současnosti aktuálním tématem a domnívám se, ţe toto téma by se mělo dostat ještě více do povědomí lidí. Cílem práce je zjistit, jaká je informovanost lidí ve věku 20 aţ 50 let o rizicích a prevenci civilizačních chorob. Práce je rozdělena na dvě části literární rešerši a empirickou výzkumnou část. Literární rešerše se skládá ze dvou větších kapitol, které jsou zaměřeny na obecnou charakteristiku civilizačních chorob a na faktory, které vznik civilizačních chorob ovlivňují. Jak jsem se jiţ zmínila, budu se zabývat vybranými civilizačními chorobami, které ze svého pohledu pokládám za nejvíce nebezpečnými pro současnou společnost. Informace čerpány v této části byly zpracovány na základě analyticko-syntetické metody. Praktická část je zaloţena na dotazníkovém šetření, které bylo provedeno v Havířově, Ostravě a Brně. Výzkum je zaměřen na zjištění, jaké je povědomí o civilizačních chorobách ve věkové kategorii lidí 20 aţ 50 let a zároveň přístup k prevenci této věkové kategorie k civilizačním chorobám. Poznatky zjištěné z dotazníků respondentův rámci výzkumného šetření byly vyhodnoceny v praktické části kvantitativní metodou. 7

8 V závěru práce se věnuji preventivním opatřením, která mohou pomoci eliminovat výskyt civilizačních chorob, a navrhuji různá doporučení, která by mohly do povědomí široké veřejnosti zabudovat ochotu vést zdravější ţivotní styl jako základ prevence proti civilizačním chorobám. 8

9 1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CIVILIZAČNÍCH CHOROB Choroby, které v daném čase provází kaţdou civilizaci, jsou označovány jako civilizační. Kaţdá civilizace měla a má určité konkrétní typy či druhy těchto chorob. Výčet těchto chorob je závislý na prostředí, ve kterém daná civilizace ţije a na ţivotním stylu dané civilizace. Jsou to ale choroby, za jejichţ vznik nese do jisté míry odpovědnost individuální jedinec i celá civilizace. Jak dále uvádí Adámková: civilizační choroby prodělaly vývoj v čase, etiologické poznatky o jednotlivých chorobách se mění a jsou modifikovány stylem a moţnostmi dané společnosti. (Adámková, 2010, s. 13). V historii civilizačních chorob došlo ke změnám klinických projevů, které jsou závislé na stupni vývoje společnosti hygienické návyky, očkování. Na vyspělosti společnosti závisí také moţnosti léčby jednotlivých chorob. V současnosti jsou také velmi patrné rozdíly v léčbě mezi rozvojovými zeměmi a např. Evropou. 1.1 Vznik civilizačních chorob Civilizační choroby jsou jiţ povaţovány za celosvětovou epidemií. Procento lidí, kteří kaţdoročně onemocní některou z civilizačních chorob, se rapidně zvyšuje. Čím je to způsobeno? Na vině je sám člověk. Ţijeme v přetechnizovaném světě, který je doslova zamořen průmyslovou velkovýrobou. V souvislosti s průmyslovou činností dochází ke zhoršování kvality ţivotního prostředí a naše tělo je tak vystaveno působení neţádoucích látek (volné radikály, těţké kovy). Vše se zjednodušuje, v továrnách dochází k automatizaci výrobních procesů a lidé tak přicházejí o práci, coţ někteří lidé snášejí velmi špatně a často propadají depresím. Činnosti, které měli dříve na starosti lidé, jsou nyní vykonávány stroji a počítači. Tento trend dále velmi úzce souvisí s nedostatkem pohybu, jelikoţ vznikají pracovní místa s tzv. sedavým způsobem zaměstnání. Prostředí, ve kterém ţijeme je uspěchané a stresující a to vše má na nás velmi neblahý vliv. Kdyţ se k tomu přidají ještě špatné stravovací návyky, vznik některé z civilizačních chorob je pouhou otázkou času. Zdravá a pestrá strava je vytlačena fast foody a lidé místo tradičního způsobu přípravy pokrmů často 9

10 sahají po polotovarech. Alarmující je téţ spotřeba alkoholu a tabákových výrobků. I kdyţ ve spoustě zemí je jiţ kouření na veřejnosti a v restauracích zakázáno a čím dál více se prosazuje trend nekuřáctví, kuřáků je mezi námi stále dost. Jak Friedecká (2006) 1 uvádí ve svém článku o obecné teorii vzniku civilizačních chorob: Civilizační choroby představují skupinu onemocnění, které spolu zdánlivě nesouvisí. Jako jejich společný ukazatel se však jeví porucha látkové výměny aminokyselin, charakterizována tzv. hyperhomocysteinémií - zvýšenou koncentrací homocysteinu. Příčinou tohoto stavu je nutriční porucha: deficit některých vitamínů z řady B a nedostatečná funkce některých enzymů, s nimiţ tyto vitamíny kooperují. Toto vše probíhá uvnitř buněk, které se samozřejmě zvýšené hladině homocysteinu brání a uvolňují ho do krevního řečiště. Touto cestou se homocystein dostává i do vzdálených tkání organismu. Jedná se o látku, která se podílí na vzniku civilizačních chorob multifaktoriálně, to znamená, ţe je jedním z rozhodujících faktorů vzniku zmíněných chorob. 1.2 Symptomatika civilizačních chorob Civilizační choroby tvoří pestrou škálu onemocnění, z nichţ některá se mohou manifestovat jiţ v časném stádiu nemoci, naopak některá z těchto onemocnění probíhají dlouho nepozorovaně. Jako příklad můţe poslouţit diabetes mellitus 2. typu. Uvedené onemocnění probíhá dlouho asymptomaticky, případně se můţe projevit pouze jako polydipsie či polyurie, avšak není výjimkou, ţe se diabetes projeví aţ svými komplikacemi (diabetická nefropatie, retinopatie, neuropatie či diabetická noha). Průběh nemoci řazených mezi civilizační choroby je akutní nebo chronický, převaţuje chronicita onemocnění. Mezi onemocnění s akutním průběhem řadíme infarkt myokardu, projevující se tlakovou, pálivou či svíravou bolestí za hrudní kostí s propagací do levého ramene, lopatky, epigastria nebo dolní čelisti. Opětovně se jedná o jeden ze symptomů projevující se akutními projevy onemocnění koronárních cév. 1 Friedecká, I. Obecná teorie vzniku civilizačních onemocnění. [online] [cit ] Dostupné z: < 10

11 Základní symptomy (subjektivní či objektivní) civilizačních chorob tvoří: 2 1) tělesná slabost, vyčerpání, bledost kůţe a sliznic 2) dlouhodobý kašel, změna charakteru kašle u kuřáků, chrapot 3) dušnost námahová, klidová 4) bolesti na hrudi - námahové či klidové 5) úbytek hmotnosti 6) noční pocení 7) subfebrilie, febrilie 8) krvácení (rektální, enterální, vaginální, vykašlávání krve) 9) problémy s močením (dysurie, polyurie, nykturie) 10) problémy se stolicí (průjem, zácpa, střídaní průjmu se zácpou) 11) nechutenství 12) bolest 13) otoky končetin 14) klaudikace bolesti v dolních končetinách vyprovokované námahou (chůzí) 15) časté změny nálad, pocity úzkosti 16) nespavost noční probouzení, časné ranní probuzení, obtíţné usínání Dlouhodobý chrapot či kašel můţe být příznakem onemocnění dýchací soustavy, zejména nádorového postiţení. Dušnost (subjektivní pocit nedostatku vzduchu) signalizuje onemocnění intratorakálních orgánů (srdce, plíce, pleura), tak extratorakální postiţení (centrální nervové soustavy tumory, psychogenní hyperventilace, hysterie, strach). Úbytek hmotnosti (více jak 10% za posledních 6 měsíců), febrilie či subfebrilie spolu s nočním pocením představují tzv. B symptomy, které jsou charakteristické pro nádorová onemocnění vycházející z lymfatické tkáně (lymfomy). Krvácení z tělních otvorů, zejména okultní, 2 Příznaky a první pomoc. [online] [cit ] Dostupné z: < 11

12 probíhající dlouhodobě, se můţe manifestovat subjektivně vyčerpaností, objektivně bledostí kůţe, sliznic. Okultní krvácení z tlustého střeva často upozorňuje na kolorektální karcinom. Bolesti na hrudi provokované námahou, tzv. stenokardie (bolesti svíravého, tlakového, pálivého charakteru, lokalizované za hrudní kostí, mající plošný charakter, ustupující po odeznění námahy či po nitroglycerinu) jsou charakteristické pro stabilní anginu pectoris, ischemické postiţeni koronárních tepen, které můţe vyústit v infarkt myokardu. Klaudikace, podobně jako stenokardie, představují ischemické postiţení tepen, v tomto případě lokalizované v dolních končetinách (Dolina st. a kol., 2009). Symptomy nemocí se často vkrádají do našich ţivotů zcela nepozorovaně, nicméně by neměly být podceňovány, protoţe mohou být předzvěstí skutečně závaţných chorob (Dolina st. a kol., 2009). 1.3 Vybrané typy civilizačních chorob Civilizační nemoci rozdělujeme na somatická a psychická onemocnění. Somatická onemocnění jsou tělesná onemocnění. Somatická onemocnění narušují integritu těla, včetně fyziologických procesů. Psychická onemocnění jsou nemoci duševní. Velká část duševních onemocnění vzniká na základě predispozic. Pro vznik duševních chorob je klíčová výchova jedince, události a situace, které se v ţivotě člověka udály, či kterých byl účastníkem. Na vzniku duševních chorob se ve velké míře podílí stres, mezilidské vztahy - jak vztahy pracovní, tak rodinné. Jedna z těchto příčin je ale vţdy spouštěcím faktorem. Spouštěcí faktor duševní choroby člověka můţe být u kaţdého jedince odlišný. Některé duševní choroby vznikají na základě genetické predispozice. Mezi nejčastější somatická onemocnění patří: infarkt myokardu, hypertenze, obezita, diabetes mellitus, nádorová onemocnění, dyspeptický syndrom, bolest hlavy Infarkt myokardu Akutní infarkt myokardu patří mezi akutní formy ischemických chorob srdečních. Dle patofyziologické definice je infarkt myokardu akutní loţisková ischemická nekróza srdečního svalu, vzniklá na základě náhlého uzávěru či progresivního extrémního zúţení věnčité tepny zásobující příslušnou oblast. V důsledku toho není v srdeční svalovině dostatek 12

13 kyslíku. O rozsáhlosti nekrózy rozhoduje velikost povodí koronární tepny, doba zúţení a také aktuální stav krevního oběhu (Špaček, Widimský, 2003, s. 13). Jak dále uvádí Špaček a Widimský (2003, s. 13): Ve více neţ 95% je příčinou koronární ateroskleróza s rupturou intimy a trombózou v místě plátu. V ojedinělých případech můţe mít infarkt jiný původ (spasmy, arteriitidy, embolie do věnčitých tepen aj.). Infarkt myokardu lze definovat na základě řady klinických, elektrokardiografických, biochemických nebo patologických ukazatelů. Infarkt myokardu můţe postihnout jak levou, tak pravou komoru srdeční. 3 Dle postiţení konkrétní věnčité tepny rozlišujeme infarkt přední, boční, zadní nebo spodní stěny srdeční. Dále je moţno infarkty dělit podle stupně postiţení srdeční stěny na transmurální (postihují celou tloušťku srdečního myokardu) a netransmurální (postihují srdeční sval jen do určité hloubky). 4 Infarkt myokardu je častější u muţů neţ u ţen. S přibývajícím věkem se výskyt infarktu myokardu zvyšuje, nicméně v současnosti nejsou výjimkou ani velmi mladí lidé okolo dvaceti let věku. Úmrtnost na toto onemocnění je i přes velké pokroky v léčbě stále vysoká a více neţ čtvrtina postiţených touto nemocí umírá. Akutní infarkt myokardu se projevuje svíravou bolestí za hrudní kostí, která můţe vystřelovat aţ do krku, zad, či levé paţe. Při rozsáhlém infarktu dochází k selhání přečerpávací schopnosti srdce, projevující se dušností. Infarkt myokardu můţe proběhnout i bez zjevných známek a označuje se jako tzv. němý infarkt Hypertenze Hypertenze neboli vysoký krevní tlak v arteriálních tepnách, je také povaţován za civilizační chorobu a to z toho důvodu, ţe na vznik tohoto onemocnění má vliv ţivotní styl, stravovací návyky a také prostředí, ve kterém ţijeme. Normální hodnota krevního tlaku je 120/80 torrů, o vysokém krevním tlaku pak hovoříme, pokud jsou jeho hodnoty vyšší neţ 140/90 torrů. Zvýšení krevního tlaku můţe být způsobeno třemi způsoby (Lukáš, Ţák, 2010, s. 164): 1) zvětšením objemu krve 3 Infarkt myokardu. IKEM [online] [cit ] Dostupné z: < 4 Srov. Infarkt myokardu. IKEM [online] [cit ] Dostupné z: < 5 Srov. Infarkt myokardu. IKEM [online] [cit ] Dostupné z: < 13

14 2) zvýšením odporu (rezistence) v cévním systému 3) kombinací dvou předchozích mechanismů Ke zvýšení krevního tlaku dochází v situacích, kdy dojde k dysregulaci mezi objemem krve a rezistencí cévního řečiště. Krev je po těle rozváděna systémem cév tepen, ţil a vlásečnic a má za úkol okysličovat organismus, transportovat ţiviny a v neposlední řadě také zajišťovat imunitu, coţ je úkolem leukocytů. Průchodnost a pruţnost cév je pro správnou funkci cévní soustavy velmi důleţitá. Působením negativních vlivů na organismus člověka se stav cév zhoršuje. Příčin je mnoho a obecně se dají rozdělit na primární neboli esenciální a sekundární. Primární hypertenze je onemocnění, které vzniklo na základě příčiny nebo kombinací příčin, které nejsou známy. Nepopíratelný je také vliv dědičnosti na vznik tohoto onemocnění. Lidé, jejichţ příbuzní trpí vysokým tlakem, mají vyšší riziko vzniku hypertenze, je proto nutné dbát na zdravý ţivotní styl. Kouření, návykové látky a alkohol mohou zvyšovat krevní tlak a negativně působí na stav cév. Velmi negativní vliv na krevní tlak má také stres, úzkost a agrese. 6 Sekundární hypertenze je způsobena nějakou jinou chorobou v organismu. Příčinu sekundární hypertenze lze tedy přesně určit. Je tedy spíš doprovodným stavem, symptomem. Mezi nemoci, které zvyšují krevní tlak, patří diabetes mellitus, choroby srdce, nemoci ledvin a endokrinních ţláz nebo deprese (Zelinka, 2009, s. 336) Obezita Obezita je závaţné chronické metabolické onemocnění, které je charakterizováno zmnoţením tukové tkáně se současným vzestupem tělesné hmotnosti nad normální rozmezí v důsledku dlouhodobé pozitivní energetické bilance. Obezitu je nutno chápat jako nemoc a současně důleţitý rizikový faktor podílející se na vzniku řady dalších onemocnění. Obecně rozlišujeme 2 typy obezity (Lukáš, Ţák, s. 229): a) androidní b) gynoidní 6 Vysoký krevní tlak. [online] [cit ] Dostupné z: < 14

15 Jak uvádí Kunešová a kol. (2005, s. 1), androidní (abdominální, viscerální) obezita je charakterizována zvýšením mnoţství viscerálního tuku a hraje důleţitou roli v etiopatogenezi civilizačních chorob, které jsou řazeny pod pojem metabolický syndrom -inzulinorezistence, diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze, ischemická choroba srdeční, iktus, dna, dyslipidemie, v širším smyslu rovněţ hyperurikemie, poruchy hemokoagulace a další. Androidní obezita je více typická pro muţe a charakteristická zvýšeným ukládáním tuku do oblasti břicha a hrudníku. Gynoidní (gluteofemorální) obezita je z hlediska vzniku metabolických komplikací méně riziková a je více typická pro ţeny. Pro tento typ obezity je charakteristické ukládání tuku v oblasti hýţdí a stehen. Obezita způsobuje řadu zdravotních komplikací, není tedy pouze kosmetickým problémem. Mezi závaţné komplikace, na kterých se nadměrná tělesná hmotnost podílí, lze zařadit poruchy pohybového aparátu, zvýšené riziko vzniku některých nádorů (např. kolorektálního karcinomu, karcinomu endometria nebo mammy), cholelitiázu a gynekologické choroby u ţen (Kunešová a kol., 2005, s. 1). Jak dále uvádí Lukáš a Ţák (2010, s. 229), výsledky rozsáhlých multicentrických studií zaměřených na hodnocení výţivového stavu ve vztahu k riziku vzniku metabolických onemocnění, prováděných koncem 20. století, jednoznačně dokumentují alarmující nárůst počtu osob postiţených obezitou nebo nadváhou v celosvětovém měřítku. Kvůli vzestupu prevalence a incidence nadváhy i obezity v dětské i dospělé populaci a také i na základě výsledků multicentrické studie MONICA (MONItoring of trends and determinants in CArdiovascular diseases), která byla realizována v řadě států světa včetně České republiky, byla obezita v roce 1997 WHO prohlášena za pandemii (Kunešová a kol., 2005, s. 1). Na obezitu je třeba nahlíţet jako na závaţné chronické onemocnění, které vyţaduje komplexní diagnostický a terapeutický, dlouhodobě kontrolovaný postup zaměřený na konkrétního jedince. Pro obezitu je typická multifaktoriální etiologie a pro její vznik hraje důleţitou roli prostředí, ve kterém se jedinec vyskytuje. Obezitogenní prostředí je rizikové. Na vzniku obezity se podílí genetická predispozice, která má polygenní charakter. V zásadě se dá ale říci, ţe vznik obezity je závislý na energetické bilanci jedince. Má-li jedinec dlouhodobě pozitivní energetickou bilanci, tedy více energie přijme, neţ spálí, nadbytečná energie se v těle ukládá ve formě triacylglycerolů do tukových buněk s následným zvýšením podílu tělesného tuku. V současnosti je dlouhodobá pozitivní energetická bilance běţná 15

16 a to z důvodu poklesu fyzické náročnosti v zaměstnání. Děti stále častěji sedí u televize či počítače, místo aby trávily volný čas venku. Svoji roli ve vzniku obezity hraje i psychika člověka, jeho ekonomická situace a také vzdělání Diabetes mellitus Diabetes je v současnosti jedním z nejzávaţnějších metabolických onemocnění vůbec Dle Haluzíka a kol. (2009, s. 17) je diabetes mellitus charakterizován jako skupina metabolických onemocnění charakterizovaných hyperglykemií, vznikající v důsledku defektů inzulinové sekrece, poruchy účinku inzulinu v cílových tkáních nebo kombinace obojího. Chronická hyperglykemie můţe u diabetiků vést k poškození, dysfunkci aţ úplnému selhání řady orgánů, zejména poškození zraku, ledvin, nervů a krevních cév. Diabetes je onemocnění způsobené poruchou látkové přeměny, která se u lehčích forem týká pouze sacharidů, ale v těţších také tuků a proteinů. Cukrovka se vyznačuje zvýšením hladiny cukru v krvi, který je často vylučován i močí (Stelzer, 2007, s. 108). Mezi klinické příznaky diabetu patří (Rybka, 2006, s. 30): a) časté močení (polyurie) a močení v noci (nykturie) b) hubnutí při běţné chuti k jídlu c) slabost a vleklá únava d) bolesti nebo křeče ve svalech e) svědění kůţe f) poruchy vidění zrakové ostrosti g) recidivující mykózy h) paradentóza Obecně rozlišujeme několik typů diabetes (Haluzík, 2009, s. 18): 1) DM 1. typu (imunitně podmíněny a idiopatický), (Rybka, 2006, s. 31) 2) DM 2. typu 16

17 3) ostatní specifické typy diabetu 4) gestační diabetes mellitus Imunitně podmíněný diabetes mellitus 1. typu provází zničení buněk autoimunitním procesem, který probíhá u geneticky predisponovaných osob. Diabetes mellitus idiopatický byl popsán u africké a asijské populace a jeho etiologie není známa. K diabetu 1. typu řadíme i DM1T s manifestací ve vyšším věku LADA. Diabetes mellitus 2. typu je také charakterizován inzulinovou rezistencí a deficitem inzulinu. Gestační diabetes je termín vyhrazený pro těhotné ţeny, u kterých byla diagnostikována porucha glukózové tolerance (Rybka, 2006, s. 31) Nádorová onemocnění Nádorová onemocnění patří v ČR mezi nejčastější příčiny úmrtnosti. Ročně umírá v ČR na více neţ osob na rakovinu, coţ představuje 23 % z celkové úmrtnosti. Nádorová onemocnění jsou rovněţ druhou nejzávaţnější příčinou nemocnosti ekonomicky aktivní části populace. Ročně je evidováno 33 tisíc případů pracovní neschopnosti způsobené onemocněním rakovinou. Příčiny vysoké úmrtnosti a ekonomických ztrát jsou způsobeny jednak v narůstající incidenci, jednak v pozdním záchytu onemocnění. ČR zaujímá v celoevropských statistikách přední příčku v incidenci rakoviny obecně a ve výskytu nádorů tlustého střeva a konečníku u muţů. U ţen vykazuje vzestupný trend výskyt rakoviny prsu. 7 Podstata nádorového onemocnění spočívá v porušení regulace buněčného cyklu. Karcinogeneze, čili vznik karcinomu je mnohastupňový postupný proces vedoucí ke vzniku genetické choroby rakoviny, která je většinou způsobena somatickými mutacemi, spontánními či indukovanými. Principem je kumulace mutací ve specifických genech DNA, které vedou k poruchám funkce proteinů, jeţ jsou těmito geny kódovány. Jedná se zejména o geny podílející se na regulaci proliferace buněk a jejich diferenciaci a také na stabilitě celého genomu. Odlišné vlastnosti nádorových buněk jsou důsledkem genetických abnormalit, na jejichţ vyvolání se mohou podílet faktory fyzikální, chemické i biologické. Z fyzikálních faktorů 7 Srov. Nádorová onemocnění. Státní zdravotní ústav [online] [cit ] Dostupné z: < 17

18 se jedná o ionizující či UV záření, z chemických kancerogeny a z biologických onkogenní viry. Mutace, které vedou ke změně normálního buněčného fenotypu v nádorový, postihují zejména dva typy genů - protoonkogeny a nádorové supresorové geny (antionkogeny). Mezi nejznámější produkty nádorových supresorových genů patří např. protein p53. Produkty nádorových supresorových genů hrají významnou roli v regulaci proliferace buněk. Produkty onkogenů proliferaci stimulují, produkty nádorových supresosrových genů ji tlumí. Onkogeny tlumí apoptózu a antionkogeny ji zase indukují (Klener, 2011, s. 17). Jak uvádí Stratil a Kubáň: Pro karcinogenezi jsou významné poruchy jen poměrně malého počtu genů. Jejich počet se odhaduje na několik set, coţ je méně neţ 0,1 % z celého genomu. Nejzávaţnější jsou poruchy genů kódujících proteiny podílející se na přenosu signálů, kontrole genové exprese a replikace DNA, regulaci buněčného cyklu, dělení a diferenci buněk, mezibuněčné komunikaci a apoptóze poškozených či nesprávně diferencovaných buněk. 8 Na vzniku rakoviny se podílí tzv. iniciátoři a promotoři. Iniciátoři působí na buňky genotoxicky a nevratně poškozují DNA. Promotoři podporují expanzi buněk, jeţ byly pozměněny činností iniciátorů. V první fázi po vystavení karcinogennímu podnětu jsou buňky pozměněny pouze do té míry, ţe začnou nekontrolovaně dělit. Jejich vzhled i vzhled dceřiných buněk je však nezměněn, vyznačují se pouze rychlým dělením na úkor ostatních buněk. Taková fáze vývoje nádoru se označuje jako hyperplazie. Nekontrolovaně dělící se buňky jsou citlivější a časem v jedné z nich můţe dojít k další mutaci, která způsobí ztrátu kontroly proliferace. Dceřiné buňky takové buňky jiţ vykazují abnormální patologický vzhled. Taková fáze vývoje nádoru se označuje dysplazie. V další fázi jiţ vzniká malý benigní nádor. Další mutace a nekontrolované dělení vede ke vzniku buňky, která se jiţ úplně vymkla kontrole a má schopnost vytvořit nádor maligní (Klener, 2011, s. 18). Nádor je patologický útvar tvořený nadměrným růstem skupiny buněk či tkání, který se vymkl kontrole organismu a roste nezávisle na něm. Podle rychlosti růstu nádoru, podle vztahu k sousedním tkáním, podle makroskopické a mikroskopické povahy a podle vlivu, který má nádor na celý organismus, můţeme nádory rozdělit na benigní a maligní. Benigní -nezhoubný nádor roste ohraničeně, svou velikostí však můţe tlačit na okolní struktury. 8 Stratil, P.; Kubáň, V. Princip karcinogeneze a přírodní karcinogenní sloučeniny v potravinách. < 18

19 Maligní - zhoubný nádor má schopnost prorůstat do okolních tkání a metastázovat (Slezáková, 2010, s. 66) Dyspeptický syndrom Dle Charvátové (2008, s. 155) je dyspepsie souhrnné označení souboru polymorfních trávicích obtíţí, které jsou většinou projevem různých gastrointestinálních chorob, vyskytují se však často jako průvodní jev při onemocnění jiných orgánů. Stručně lze dyspepsii charakterizovat jako souhrn obtíţí, které nemocný lokalizuje do oblasti trávicího traktu. Podle převahy lokalizace do horní nebo dolní části, lze dyspepsii rozdělit na dyspepsii horní a dyspepsii dolní. Horní dyspepsie je stálá nebo opakující se bolest nebo nepohoda (diskomfort) lokalizovaná do epigastria nebo okolí pupku. Onemocnění se projevuje pocity předčasné sytosti, plnosti po jídle, nechutenství, říhání, nadýmání, nauzeu, méně často zvracení. Příčiny horního dyspeptického syndromu mohou být velmi banální, způsobené např. dietní chybou, nebo jsou to obtíţe způsobené nevhodně podanými léky pro jiná onemocnění (např. nesteroidními antirevmatiky), projevy zánětlivého postiţení ţaludku a dvanácterníku nebo jiţ postiţení nádorové (Charvátová, 2008, s. 155). Dyspepsie dolního typu je střevní porucha projevující se zejména bolestmi nebo pocitem nepohody v břiše a poruchami defekace, ve smyslu změny ve frekvenci a konsistenci stolice. K příznakům patří pocity tlaku a plnosti v břiše, průjem, pocit neúplného vyprázdnění po defekaci, zácpa nebo obtíţné vyprazdňování, nepravidelná stolice, kručení v břiše a přelévání střevního obsahu (tzv. borborygmy, s křečemi v břiše nebo bez nich), meteorismus (zvýšený obsah plynů ve střevech), flatulence (zvýšený odchod plynů konečníkem), (Seifert a kol., 2007, s. 1) Bolest hlavy Bolest hlavy (cefalgie, cefalea) je podle Mezinárodní klasifikace nemocí skutečná nemoc. Bolesti hlavy jsou definovány jako bolesti pociťované v oblasti hlavy nebo se do hlavy propagující z okolních struktur (Kadaňka, 2010, s. 129). 19

20 Bolest hlavy dělíme na primární a sekundární. Primární bolesti přitom zaujímají největší podíl. Na primární bolesti hlavy se nepodílí ţádné další onemocnění. Typickým příkladem primární bolesti hlavy jsou migréna, tenzní bolesti hlavy a cluster headache. Mezi sekundární bolesti hlavy řadíme například bolesti hlavy v souvislosti s úrazem hlavy a/nebo krku, bolesti hlavy v souvislosti s cévním onemocněním mozku, bolesti hlavy v souvislosti s nádorovým postiţením mozku, bolesti hlavy v souvislosti s infekcí, bolesti hlavy v souvislosti s neúrazovým postiţením lebky, očí, uší, nosu, krku, bolesti hlavy v souvislosti s psychiatrickou poruchou a mnoho dalších sekundárních bolestí hlavy majících příčinu v onemocnění jiných orgánů či v uţití farmakologicky účinných látek. Tenzní bolesti hlavy jsou nejčastější. Často vznikají jako důsledek tělesného či psychického vyčerpání. Nemají pulzující charakter, nejsou jednostranné, nezhoršují se tělesnou námahou, nejsou provázeny zvracením a jsou mírnější intenzity. Migréna představuje po tenzní bolesti hlavy druhou nejčastější příčinu. Migrénu dělíme na migrénu bez aury nebo s aurou. Jako auru označujeme plně reverzibilní zrakové (jiskření, blikání), sluchové či řečové poruchy trvající více neţ 5 minut a méně neţ 60 minut. Pro migrénu je charakteristická pulzující jednostranná bolest hlavy (tzv. hemikranie) středního aţ silného charakteru, zhoršující se tělesnou námahou. V průběhu bolesti hlavy se můţe objevovat nechutenství nebo zvracení, fotofobie či fonofobie (Dolina st. a kol., 2009). Cluster headache (nakupené bolesti hlavy) postihují nejčastěji muţe kolem 30 let věku. Jedná se o ataky jednostranných, velmi silných bolestí hlavy, lokalizovaných v oblasti očnice. Ataky bolesti hlavy jsou doprovázeny zpocením obličeje, překrvením spojivek, zvýšenou produkcí slz na postiţené straně. Bolest je takového stupně, ţe můţe vést aţ k sebevraţdě postiţeného (Kadaňka, 2010). Sekundární bolesti hlavy představují menšinu, ve většině případů mají benigní charakter a nejčastěji se jedná o bolest hlavy při celkových infekcích. Pro zařazení do kategorie primárních bolestí hlavy je třeba vţdy vyloučit moţnost sekundarity onemocnění (Dolina st. a kol., 2009). 20

21 K nejznámějším psychickým onemocněním řadíme: chronický únavový syndrom, deprese, syndrom vyhoření Chronický únavový syndrom Chronický únavový syndrom (CHÚS) je choroba, která se projevuje symptomy, jako jsou bolesti hlavy, svalů, kloubů, extrémní, přetrvávající únava, silné vyčerpání, zvýšená teplota atd. CHÚS je charakterizován náhle vzniklou neadekvátní únavou, která začíná náhle a často nastupuje spolu s banální infekcí u ţen po porodu či pacientů po operaci. Únavový syndrom je často spojován s nadměrným stresem, depresivními stavy a psychickou nepohodou. 9 Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2 3% splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná se o chronickou poruchu spojenou se silnou únavou trvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uloţení na lůţko. Únava omezuje denní činnosti aţ pod 50 % stavu dosahovaného před nástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny, které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění, endokrinní choroby a další) Deprese Deprese je závaţná psychická porucha, která postihuje aţ 10% obyvatelstva. Deprese postihuje častěji ţeny. Je doprovázena dlouhým trváním epizody, vysokou chronicitou, častými návraty onemocnění, psychosociálním a tělesným narušením a vysokou suicidalitou (Raboch, Zvolský et al., 2001, s. 269). Deprese je charakteristická opakováním smutných nálad. Intenzita můţe být lehká, pouze subjektivní pocity, nebo těţká, depresivní epizoda je patrná jiţ objektivně. Deprese jsou charakterizované také sníţeným sebevědomím, beznadějí, pocity viny, pesimismem a úzkostí. Dalšími typickými příznaky jsou ztráta energie, neschopnost dokončit započaté, unavitelnost, ztráta zájmu a proţitku radosti. Mentální pochody jsou zpomalené. Vše vede ke sníţení pracovního či školního výkonu. Ze somatických příznaků dominují poruchy spánku, typicky ranní nedospávání, dále sníţená chuť k jídlu a úbytek hmotnosti. K somatickému syndromu patří i tzv. ranní pesima 9 Šíma, P. (2009) Chronický únavový syndrom. [online] [cit ] Dostupné z: < 10 Vitalion. Chronický únavový syndrom. [online] [cit ] Dostupné z: < 21

22 (deprese je nejhorší ráno) a sníţení libida. Při stanovení symptomatologie je nutno údaje nemocného vţdy porovnávat s údaji okolí, protoţe veškeré informace nemocného jsou zkreslené depresí. I přes moţnost spontánního vyzdravění je nutno depresi léčit. Léčba je často svízelná a dlouhodobá, avšak neléčená deprese vede ke sníţení kvality ţivota a má často horší funkční a ekonomický dopad neţ mnohé onemocnění somatické (Anders, 2006) Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření neboli burnout je často důsledkem velkého pracovního vypětí, které je navíc spojeno se stresem. Syndrom vyhoření je stavem totálního emocionálního vyčerpání v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků. Nejprve byl popsán u některých zaměstnaneckých kategorií pracujících s jinými lidmi, tedy u lékařů, zdravotních sester, učitelů, policistů. Jak dále uvádí Kebza a Šolcová (2003, s. 8-10): Později se ukázalo, ţe burnout syndrom se vyskytuje téţ v dalších zaměstnaneckých kategoriích (např. u advokátů, pojišťovacích agentů, poštovních úředníků, sociálních pracovnic atd.) a ţe se dokonce objevuje i v kategoriích nezaměstnaneckých. Výrazný je pocit celkového, především pak duševního vyčerpání, v duševní oblasti je pak proţíváno především vyčerpání emocionální, dále pak vyčerpání v oblasti kognitivní spolu s výrazným poklesem aţ ztrátou motivace. Únava je popisována dosti expresivně ( mám toho po krk, jsem uţ úplně na dně, jsem k smrti unaven, cítím se jako vyţdímaný ), coţ je v rozporu s celkovým utlumením a oploštěním emocionality. U jedince se dostavuje sníţení aktivity a kreativity, převaţují depresivní nálady a smutek. Celkově dochází ke ztrátě zájmu o vlastní profesi, dostavuje se pocit únavy, poruchy spánku, bolesti hlavy. 1.4 Epidemiologie civilizačních chorob Epidemiologie je vědním oborem zabývajícím se studiem rozdělení a příčin nemocí a událostí spjatých se zdravotním stavem lidské populace. V současné době je obecně znám dlouhodobý rostoucí trend výskytu civilizačních chorob. Úroveň incidence zhoubných novotvarů v České republice v dlouhodobém pohledu roste. V roce 2009 bylo do Národního onkologického registru ČR nově nahlášeno celkem případů zhoubných novotvarů a novotvarů in situ, z toho případů u muţů 22

23 a případů u ţen. Počet nově zjištěných nádorů v absolutním počtu stoupl oproti roku 2008 u muţů o 4 %, u ţen došlo k nepatrnému poklesu, a to o necelé 1 %. 11 Jako příklad můţe poslouţit kolorektální karcinom jako novotvar, který patří v České republice k nejčastějším zhoubným nádorům. Graf 1. Trendy epidemiologie kolorektálního karcinomu v ČR převzato z Diabetes mellitus představuje další civilizační onemocnění, které se vyznačuje prudkým nárůstem incidence. V roce 2010 se léčilo v ČR s tímto onemocněním osob 11 ÚZIS. Zhoubné nádory v roce [online] [cit ]. Dostupné z: < 23

24 (tj. nárůst o téměř 3 % oproti roku 2009). V přepočtu na 1 tisíc obyvatel ČR to v roce 2010 představovalo 77 diabetiků (tj. o 2 diabetiky na 1 tisíc obyvatel více neţ v roce předchozím). 12 Kardiovaskulární nemoci patří v Evropě mezi nejčastější příčiny morbidity a mortality. Pod dohledem praktického či odborného lékaře v České republice v roce 2010 bylo 1,707 milionu pacientů pro hypertenzní nemoci, 773 tisíc pro ischemické nemoci srdeční (ICHS), z toho 83 tisíc pro akutní infarkt myokardu, a pro cévní nemoci mozku 256 tisíc pacientů. Pro hypertenzi se tak léčil kaţdý pátý a pro ICHS kaţdý desátý registrovaný pacient (Zdravotnická ročenka ČR, ÚZIS, 2010). Civilizační onemocnění často vedou ke smrti pacientů, ať uţ náhlé či prolongované. Jsou častěji příčinami úmrtí ve vyšších věkových kategoriích. V niţším věku převaţují úmrtí v důsledku infekčních nemocí a vzniklých v perinatálním období apod. Ve věkové kategorii 5-44 let jsou třetí nejčastější příčinou smrti vnější příčiny, neboli nehody a úrazy neúmyslné (náhodné pády, poranění, otravy, dopravní nehody). 13 Na níţe uvedeném grafu můţeme vidět procentuální rozdělení jednotlivých příčin úmrtí v roce Graf 2. Procentuální rozdělení jednotlivých příčin úmrtí v roce 2005 Zdroj: 12 ÚZIS. Činnost oboru diabetologie, péče o diabetiky v roce [online] [cit ]. Dostupné z: 13 Analýza: Na co umíráme? [online] [cit ] Dostupné z: < 24

25 Z civilizačních onemocnění patří mezi nejčastější příčiny úmrtí nemoci oběhové soustavy, které se v současnosti netýkají pouze starších lidí, výjimkou nejsou ani velmi mladí lidé, postiţení některým z kardiovaskulárních onemocnění. Např. v roce 2005 na některou z kardiovaskulárních chorob zemřelo více neţ osob, přičemţ nejčastěji se jednalo u obou pohlaví o chronickou ischemickou chorobu srdce (28,5 % z celkového počtu úmrtí na nemoci oběhové soustavy) dále pak akutní infarkt myokardu (13,2 %), cévní mozkovou příhodu (10,6%) a aterosklerózu (15,6 %). Ta byla v ČR v roce 2005 příčinou 8 % všech úmrtí. Selhání srdce bylo identifikováno jako základní příčina ve případech úmrtí, i kdyţ je velice pravděpodobné, ţe jeho příčinou bylo jiné onemocnění a jakoţto základní příčina by se ve statistikách příčin smrti objevovat nemělo. 14 Zhoubné novotvary jsou také velmi častou příčinou úmrtí. U muţů jsou nejčastější nádory průdušek, plic, tlustého střeva či prostaty. Velmi často se vyskytují téţ nádory ledvin. Zde má Česká republika prvenství nejen v rámci Evropy, ale také v rámci světa. U ţen se nejčastěji vyskytuje karcinom prsu (15 % z celkového počtu zemřelých v důsledku zhoubného novotvaru), dále zhoubný novotvar průdušky, bronchu a plíce a zhoubný novotvar tlustého střeva. V roce 2010 zemřelo na zhoubné nádory celkem osob (tj. 26% všech zemřelých). Přitom u muţů byl podíl zhoubných nádorů na celkové úmrtnosti vyšší neţ u ţen, ţeny naopak častěji umíraly na nemoci oběhové soustavy Ekonomická rozvaha Kromě aspektu zdravotního, se musíme rovněţ zaměřit na ekonomický aspekt civilizačních chorob. Lidé léčící se na mnoho civilizačních onemocnění čerpají velké mnoţství financí ze zdravotního a často i současně ze sociálního fondu. Výsledná suma je jistě mnohem větší, neţ kdyby se věnovala patřičná pozornost i finanční podpora efektivním primárním a sekundárním preventivním opatřením. Ekonomické náklady, kterými nemoci zatěţují společnost, lze rozdělit na náklady přímé, tj., ty, které společnost věnuje na zdravotnictví, nemocenské dávky a invalidní důchody a na náklady nepřímé, tj. ekonomické ztráty v důsledku ztráty pracovní produkce nemocností, invaliditou a úmrtími osob v produktivním věku. Výdaje na zdravotnictví v čase neustále 14 Analýza: Na co umíráme? [online] [cit ] Dostupné z: < 15 ÚZIS. Zhoubné nádory v roce [online] [cit ]. Dostupné z: < 25

26 rostou. V roce 2000 byly ve výši milionů Kč, přičemţ v roce 2008 vzrostly téměř na dvojnásobek ( milionů Kč). Největší zátěţ financování zdravotní péče pak spočívá na zdravotních pojišťovnách (podíl výdajů zdravotních pojišťoven na celkových výdajích v roce 2008 činil 75 %). Výdaje na zdravotní péči podle skupin diagnóz MKN-10 lze určit pouze u zdravotní péče financované zdravotními pojišťovnami. Celkové výdaje na zdravotní péči podle diagnóz MKN-10 byly v roce 2008 ve výši mil. Kč. Největší objem výdajů vykázaly v roce 2008 nemoci oběhové soustavy ( mil. Kč), jejichţ podíl na celkových výdajích byl 10 %. Oproti roku 2000 tak vzrostly téměř 3x (rok mil. Kč). Průměrný koeficient růstu za období let 2000 aţ 2008 byl ve výši 1,09. Druhou nejnákladnější skupinou diagnóz byly novotvary, které z hodnoty mil. Kč v roce 2000 vzrostly na hodnotu mil. Kč v roce 2008 a jejich podíl na celkových výdajích tak tvořil 7 % (ve sledovaném období 2000 aţ 2008 činil průměrný koeficient růstu +13 %). Náklady na léčbu určitého onemocnění se liší případ od případu (Jeřábková, 2010, s. 149). Z dostupných statistik vyplývá, ţe Česká republika patří mezi země s nejvyšším výskytem cukrovky na světě. Organizace zdravotní péče pro pacienty s cukrovkou je v České republice na velmi vysoké úrovni, nicméně počet pacientů s nově diagnostikovanou chorobou stále stoupá. V posledních letech byl zaznamenán také výskyt komplikací souvisejících s cukrovkou. Léčba diabetu je jedna z nejdraţších a pacient, který trpí diabetes 2. typu se musí jiţ do konce svého ţivota léčit. V případě, ţe by léčbu zanedbal či přerušil z jiných důvodů, hrozí mu orgánové selhání. Pacienti své onemocnění často podceňují, a proto jsou náklady na léčbu následných komplikací velmi vysoké. Přesnou cenu celkové léčby jednoho diabetického pacienta není moţné přesně určit, protoţe se v tomto případě sčítají náklady přímé, které souvisejí přímo se základním onemocněním (vyšetření a kontroly u lékaře, potřebné léky pro diabetického pacienta, laboratorní vyšetření a náklady druhotné, které vznikají v důsledku komplikací diabetu (opakované pobyty v nemocnici, léčba srdečního infarktu, diabetické nohy, mrtvice, chronického selhání ledvin, dále pracovní neschopnost, invalidita, atd.) (Jeřábková, 2010, s. 149). Na základě dostupných čísel pro ČR vychází léčba diabetu pro 1 pacienta s diabetem v průměru na Kč měsíčně, coţ činí Kč za rok. Velká část těchto peněz připadá právě na léčbu komplikací diabetu, jejichţ vzniku lze zamezit včasnou intenzivní léčbou. 26

27 Z částky Kč tvoří náklady na léčbu komplikací přibliţně Kč ročně/1 pacient. Ambulantní péče a uţívání potřebných antidiabetických léků se pohybuje pouze kolem Kč ročně/1 pacient a léčba přidruţených onemocnění (vysoký krevní tlak a vysoké hladiny krevních tuků) kolem Kč ročně/1 pacient. 16 Péče o diabetického pacienta po amputaci končetin, po mrtvici nebo pacienta vyţadujícího dialýzu ledvin je skutečně nákladná. V ČR se náklady na léčbu diabetu pohybují kolem 20 miliard korun ročně. Z toho více neţ 60 % představují náklady na léčbu komplikací diabetu, které vyţadují hospitalizaci pacienta. Pouze 5 % z toho tvoří náklady na ambulantní péči, cca 20 % připadá na antidiabetické léky (tablety a inzulin) a téměř 15 % se spotřebuje na léčbu přidruţených onemocnění (vysoký krevní tlak a vysoké hladiny krevních tuků) 17 Přitom aţ 90 % onemocnění cukrovkou II. typu se dá vyhnout správným ţivotním stylem. Po srovnání nákladů na léčbu rakoviny a nákladů na její prevenci názorně vidíme, ţe zatímco prevence stojí stovky korun, léčba stojí statisíce či miliony korun. Přitom obecně platí, ţe zhoubné nádory, které jsou zachyceny v počátečním stadiu, lze léčit poměrně snadno a účinně, a prodlouţí tak délku a kvalitu ţivota pacientů. Prevenci však většina dospělé populace zanedbává a k lékaři jdou aţ s váţnými zdravotními problémy, a to i přesto, ţe preventivní prohlídky jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Co se týče obezity dle Hlúbika: výsledky studie MONICA, provedené v regionu Evropy u vybraných populací, prokázaly obdobně nepříznivou situaci charakterizovanou vzestupem počtu osob trpících nadváhou nebo obezitou. Analýza výsledků za posledních deset let prokázala ve většině evropských zemí vzestup prevalence obezity o %, přičemţ největší nárůst prevalence byl zaznamenán v Anglii. 18 Od roku 2000 shledáváme v ČR nárůst nákladů na léčbu obezity a jejich komorbidit jako trojnásobný v absolutním vyjádření a více neţ 2% v relativním vyjádření jako podíl z celkových výdajů pojišťoven na zdravotní péči v ČR. Náklady na léčbu sekundárních následků obezity dosahují v ČR ročně 8,3 mld. Kč jen za farmakoterapii a 38,5 mld. Kč 16 Kolik stojí léčba diabetu [online] [cit ] Dostupné z:< 17 Kolik stojí léčba diabetu. < /ona_sdeleni.aspx?c=a101008_160348_ona_sdeleni_ahr> 18 Hlúbik, P. (2005) Epidemiologie a etiopatogeneze obezity.[online] [cit ] Dostupné z: < 27

28 za celkový podíl nákladů na léčbu těchto komorbidit, coţ představuje pro rok 2009 celých 12,8 % všech celkových nákladů na systém zdravotní péče v ČR. 19 Graf 3. Ekonomický dopad obezity na zdravotnictví Zdroj: 19 Hodnocení efektivity vynakládaných prostředků na léčbu obezity v ČR [online] [cit ]. Dostupné z: < 28

29 2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A VÝVOJ CIVILIZAČNÍCH CHOROB A POVĚDOMÍ O NICH Dříve neţ se bude věnovat pozornost hlavním faktorům, které ovlivňují vznik civilizačních chorob, je potřeba zmínit několik základních pojmů, které se budou dále vyskytovat v textu častěji. 2.1 Základní pojmy zdraví a ţivotní styl Přesný význam pojmu zdraví se definuje velmi těţko, je ovšem důleţité, ţe v historickém kontextu bylo zdraví stavěno vţdy na nejvyšší příčku ţivotních hodnot člověka. I přesto by podle Čeledové a Čevely (2010) zdraví nemělo být hlavním ţivotním cílem, nýbrţ podmínkou smysluplného ţivota a nástrojem k dosaţení cíle. V definici zdraví je moţno zdůraznit biologické, sociální či psychologické aspekty a měla by obsahovat také vrozenou a získanou podmíněnost (Špatenková, 2003, s. 9; Čeledová, Čevela, 2010, s. 27). Velmi známá je původní definice zdraví dle Světové zdravotnické organizace z roku 1948: Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoliv pouze nepřítomnost nemoci či vady. Tato definice byla následně různě doplňována. Dle Čeledové a Čevely (2010, s. 27) na pojem zdraví nelze nahlíţet izolovaně, protoţe výsledkem působení mnoha faktorů včetně ţivotního stylu V souvislosti s pojmem zdraví vymezují Čeledová a Čevela (2010, s. 27) 4 základní determinanty zdraví: 1) ţivotní styl (50 60 %) 2) genetický základ (10 15 %) 3) socioekonomické a ţivotní prostředí (20 25%) 4) zdravotní péče Determinanty zdraví jsou faktory, tedy příčiny a podmínky, které působí na zdraví člověka komplexně. Zdraví člověka je tak podmíněno kladným i záporným působením souboru vnějších a vnitřních podmínek (Čeledová, Čevela, 2010, s. 27). 29

30 2.2 Ţivotní styl Dalším důleţitým pojmem je ţivotní styl, který označuje individuální způsob ţivota. Mezi základní prvky ţivotního stylu patří výţiva, fyzická aktivita, práce, sexuální aktivita, duševní pohoda, sociální vztahy, schopnost odolávat stresu a závislosti. Ţivotní styl zkoumá ţivotní projevy, chování, zvyky, formy ţití. Základním kamenem ţivotního stylu je aktivita člověka a vztahy, se kterými je provázána. Ţivotní styl zahrnuje spoustu aspektů. Jedná se např. o způsob ţivota, bydlení, druh práce, zábavy, typ vzdělání, rodinné a sociální vztahy, kulturu a v neposlední řadě také chování (Duffková, Urban, Dubský, 2008, s. 23) Zdravý ţivotní styl Zdravý ţivotní styl je soubor činností a chování, které jsou podle současných poznatků povaţovány jako zdraví podporující. Zdravý ţivotní styl se také skládá z velkého mnoţství sloţek. Zahrnuje výţivu, fyzickou aktivitu, duševní aktivitu atd. Svůj ţivotní styl si kaţdý jedinec vybírá sám a podle něj se také chová. Sloţky ţivotního stylu, které se týkají zdraví, poskytují širokou škálu moţností, jak ţít, od pozitivních aţ po ty negativní. Zdravý ţivotní styl si můţeme představit jako styl podporující zdraví, který je dán několika základními body 20 : 1) nekuřáctví 2) zdravá výţiva 3) dostatečná pohybová aktivita 4) limitovaná konzumace alkoholu 5) dostatek spánku 6) optimismus a dobrá nálada 7) vyvarovat se působení negativních rizikových faktorů 20 Co je zdravý ţivotní styl. [online] [ ] Dostupné z : < 30

31 Dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu pozitivně ovlivňuje: a) krevní tlak b) hmotnost c) nízkou hladinu cholesterolu d) tělesnou kondici e) psychickou kondici f) svěţí vzhled g) obranyschopnost organismu Důleţité faktory, které podmiňují zdravý způsob ţivota, jsou faktory genetické, pohlaví, věk, kulturní rozvoj, duševní a tělesný stav. Výběr stylu ţivota jedince je určitou mírou limitován jeho socioekonomickým postavením a prostředím, ve kterém ţije. Důleţitou roli ve výběru vzorce chování hraje také výchova v rodině (Čeledová, Čevela, s. 54) Výţiva Pro správnou funkci organismu je nutné dodrţovat správné stravovací zásady. Existuji energetické výţivové tabulky, na základě kterých si kaţdý člověk můţe spočítat tzv. bazální, čili klidový metabolismus. Hodnota bazálního metabolismu určuje, jaký je minimální denní energetický příjem pro udrţení ţivotních funkcí. Správná výţiva hraje důleţitou roli v prevenci civilizačních onemocnění. Z přijímané potravy obsahující ţiviny, se sloţitými metabolickými ději uvolňuje potřebná energie a vznikají látky potřebné pro lidský organismus. Zásady zdravé výţivy jsou ovšem značně nejednotné. Existuje spousta publikací, které představují a prosazují různé typy programů pro zdravý ţivotní styl, včetně výţivy. Je ovšem pravda, ţe se v mnohém liší. Některá dietetická opatření si často odporují, coţ také u běţného člověka vyvolává značnou dávku nedůvěry. Lidé dnes často nejsou schopni dodrţovat jakýkoliv výţivový program. Jíst 5x aţ 6x denně je pro spoustu lidí nadlidský výkon, který je často omlouván větami: Nestihl jsem, Neměl jsem čas, Zapomněl jsem. Tato doporučení se postupně mění podle nových vědeckých poznatků, coţ vyvolává určitou nedůvěru jak u laiků, tak u lékařů. Dnešní stravovací návyky mají několik nedostatků: vysoký energetický příjem, nadměrný příjem sacharidů, soli a tuků, nedostatek 31

32 vitaminů a vlákniny. Mezi základní sloţky potravy patří sacharidy, bílkoviny a tuky (Diensbier, Skala, 2001). Co se týče zásad optimální zdravé výţivy, doporučené sloţení výţivy představuje pyramida zdravé výţivy (viz Obr. 1). Obrázek 1. Pyramida zdravé výţivy Zdroj: Základem pyramidy jsou celozrnné potraviny s vyšším obsahem vlákniny, naopak potraviny umístěné na vrcholu pyramidy bychom měli konzumovat s mírou. Mezi obecné zásady zdravé výţivy dle Čeledové a Čevely (2010, s ) patří: a) častý pobyt na čerstvém vzduchu b) dostatek pohybu c) střídmost v jídle d) jíst častěji, ale menší porce e) jídlo si během dne vhodně rozdělit f) jíst v klidu a v příjemném prostředí 32

33 g) preferovat bílkoviny a vitamíny před sacharidy h) nekouřit a nekonzumovat větší mnoţství alkoholu. Velmi důleţitou součástí zdravé výţivy je pravidelný pitný reţim. Člověk by měl denně vypít alespoň 2,5 3 litry. Dospělý člověk by měl vypít denně asi ml tekutin na kilogram své hmotnosti. Obdobou tohoto výpočtu je vzorec, který uvádí doporučenou denní dávku tekuti v litrech: kilogramy tělesné hmotnosti vynásobíme koeficientem 0,035. Nejdoporučovanější tekutinou je čirá, pramenitá nebo minerální voda. Pro zpestření lze pitný reţim doplnit bylinnými čaji či ovocnými šťávami (Klescht, 2008, s. 66) Kouření a alkohol Kouření Kuřáctví je nemoc, která je v mezinárodní klasifikaci nemocí zařazena pod značkou F-17. Kuřáctví je závislost na tabákových výrobcích, kouření je pak charakterizováno jako vdechování tabákového kouře, prostřednictvím kterého se do organismu dostávají tisíce různých škodlivých látek, jejichţ negativní účinky na zdraví člověka jsou nepopiratelné. Při kouření tabákové cigarety dochází k nedokonalému spalování tabáku a vzniku tabákového kouře. Tabák je pojmenování pro známý produkt pocházející z usušených listů rostliny rodu Nicotiana, jehoţ nejpopulárnější a nejčastěji kultivovaný druh je Nicotiana tabacum, pocházející z Ameriky (Mlčoch, 2009). 21 Látky obsaţené v tabákovém kouři se zde nacházejí ve formě plynů, vodních par i pevných částic. Tabákový kouř obsahuje 64 karcinogenů, z nichţ IARC (International Agency for Research on Cancer) určila 11 jako prokázaných lidských karcinogenů, 6 pravděpodobných a 46 moţných lidských karcinogenů. V pevné fázi nacházíme například nikotin, dehtové látky, benzen a benz(a)pyren. V plynné fázi je to oxid uhelnatý, amoniak, dimethylnitrosamin, formaldehyd, kyanovodík a akrolein. 22 Dehet je hnědá olejovitá tekutina, charakteristického zápachu, která je kondenzátem z tabákového kouře a obsahuje karcinogenní látky. Oxid uhelnatý patří mezi hlavní jedy 21 Mlčoch, Z. Kuřákova plíce [online]. c [cit ]. Dostupné z: < 22 Sloţení tabákového kouře 33

34 výfukových plynů vozidel a nachází se i v cigaretovém kouři. Na hemoglobin se váţe mnohem rychleji neţ kyslík a díky tomu krev přenáší méně kyslíku. 23 Kouření cigaret způsobuje rozsáhlé komplikace zdravotního stavu obyvatelstva. Zvyšuje zejména % výskytu kardiovaskulárních onemocnění, nemocí dýchacího ústrojí a je jednou z hlavních příčin rakoviny plic a jiných zhoubných nádorů. Je prokázáno, ţe způsobuje více neţ 50 různých onemocnění, z nichţ přes 20 můţe být smrtelných. 24 Kouření se z 20% podílí na výskytu kardiovaskulárních chorob, které jsou aţ z 50% příčinou úmrtí. Nejčastěji se jedná o infarkt myokardu, který můţeme povaţovat za důsledek dlouhodobého procesu aterosklerózy, protoţe sloţky tabákového kouře přímo poškozují stěny tepen. Příčin vzniku kardiovaskulárních onemocnění je však mnoho a působí komplexně. Jedná se o vasokonstrikci v důsledku aktivace sympatiku, dále o zvýšení krevní viskozity, zvýšení, hladiny fibrinogenu, to vše přispívá k vyšší náchylnosti krve ke sráţení. Zvýšená glukózová tolerance můţe vést aţ k diabetu II. typu. Zvýšená hladina homocysteinu, non-hdl cholesterolu, triglyceridů, LDL cholesterolu a současná hypertenze vedou k progresi aterosklerózy. 25 Kouření se podílí na výskytu širokého spektra nádorových onemocnění. Rakovina plic je v České republice nejčastějším maligním nádorovým bujením. Nádorová onemocnění plic jsou charakteristická pozdějším nástupem. Často přichází a projevuje se aţ po dlouhých letech kouření. Kuřáci mají oproti lidem, kteří nekouří mnohonásobně zvýšené riziko vzniku rakoviny plic. Míra rizika vzniku rakoviny plic závisí na několika faktorech (druh tabáku, počet denně vykouřených cigaret, celková doba kouření i věk, kdy začínal kouřit. Po zanechání kouření se riziko v průběhu let postupně sniţuje, avšak nikdy nedosáhne tak nízkých hodnot jako u lidí, kteří kouřit nikdy nezačali (Zatloukal, Petruţelka, 2001, s ). Kouření je proto významným rizikovým faktorem i mnoha dalších druhů zhoubných nádorů (rakoviny rtů, jazyka, tkání v dutině ústní, nádory hrtanu, jícnu, slinivky břišní, ledvin a močového měchýře, tlustého střeva a konečníku), (Dolina st. a kol., 2009, s. 56). Kouření poškozuje dýchací systém, vyvolává řadu nemocí jako je např. plicní emfyzém (choroba, při které dochází ke sniţování počtu plicních sklípků, čímţ se zmenšuje plocha, 23 Sloţení tabákového kouře 24 Kouření 25 Wald, J. Jaká jsou zdravotní rizika kouření [online] [cit ]. Dostupné z: < 34

35 na níţ dochází k výměně dýchacích plynů), chronické bronchitidy, zhoršuje asthma bronchiale. Způsobuje také vředovou chorobu gastroduodena (Zatloukal, Petruţelka, 2001). Co se týče reprodukčních schopností člověka, u kuřáků je prokázána niţší plodnost, coţ platí pro obě pohlaví, vyšší riziko spontánních potratů, niţší porodní váha novorozenců kuřaček, zvýšená perinatální mortalita (Machová, a kol., 2009, s. 60). Alkohol Pojem alkohol (ethanol, ethylalkohol), laicky označován jako líh, představuje bezbarvou kapalinu s charakteristickou vůní. Nejčastěji se alkohol do krevního oběhu dostává cestou gastrointestinálního traktu, kde se začíná vstřebávat jiţ v dutině ústní. Alkohol se lépe vstřebává v prázdném ţaludku, kde se dostává přímo do styku se ţaludeční sliznicí. Metabolismu alkoholu se účastní řada enzymů, které přes acetaldehyd přeměňují alkohol na jeho konečné produkty vodu a oxid uhličitý. Koncentrace alkoholu v krvi se vyjadřuje v promilích (gramy absolutního ethanolu na 1 kg krve). 0,5 0,99 g/kg představuje podnapilost. U hodnot 1,00 1,49 g/kg hovoříme o mírné opilosti, která se projevuje sníţením soudnosti, zvýšenou sebedůvěrou, mnohomluvnost a řada dalších příznaků. Otrava alkoholem nastupuje při hodnotách 3 g/kg a výše a smrt většinou při hodnotách nad 4g/kg. Nadměrná a především dlouhodobá konzumace alkoholických nápojů se označuje jako alkoholismus. Alkoholismus je nemoc, která se v seznamu nemocí označuje jako F10. Termín alkoholismus poprvé pouţil švédský lékař Magnuss Huss jiţ v roce 1849, avšak aţ o sto let později začal být chápán alkohol jako medicínský problém (WHO v roce 1951). Pro nadměrnou konzumaci alkoholu je typické, ţe můţe dojít k poškození organismu jak po fyzické, tak po psychické stránce. Psychické dopady jsou pak dvojího typu: první jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém. Do druhé skupiny dopadů alkoholu na psychiku člověka patří návykové chování, změna osobnosti apod. 26 Duševní poruchy a poruchy chování, vyvolané uţíváním alkoholu jsou klasifikovány podle MKN-10 (desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí). Velmi často se však také pouţívá Jellinkova typologie, která rozlišuje pět typů závislosti na alkoholu (Jellinek, 1960): Typ alfa: tito lidé poţívají alkohol, aby odstranili špatnou náladu, úzkost či depresi, pijí sami. Typ beta: příleţitostní poţívání alkoholu, časté pití ve společnosti, často tělesné poškození. 26 Alkoholismus [online] [cit ] Dostupné z: < 35

36 Typ gama: také označován jako anglosaský typ, typický preferencí piva a destilátů, závislost na alkoholu, postupně roste, roste i tolerance k vypitému mnoţství. Typ delta: také označován jako románský typ, trvalé udrţování hladiny alkoholu v krvi, bez výraznějších projevů opilosti či ztráty kontroly. Typ epsilon: epizodické zneuţívání alkoholu, období nadměrné konzumace, střídané abstinencí. Tento typ není příliš častý. Jellinek dále vypracoval popis vývoje závislosti na alkoholu. Akutní intoxikace alkoholem se projevuje jako prostá opilost. Dochází k uvolnění, zlepšení nálady, komunikace, sníţení zábran, někdy vede ke vzniku agrese. Pokud je konzumace vyšší, dochází k hlavnímu projevu alkoholu na centrální nervový systém, a tím je útlum. Dochází ke vzniku únavy, ospalosti, spánku. Patologická intoxikace je forma intoxikace alkoholem, u které při relativně malém mnoţství poţitého alkoholu dochází ke stavu se změněným vědomím, nepochopitelným jednáním, a často těţkou agresivitou vůči okolí. Porucha trvá několik minut aţ hodin, končí spánkem. Po probuzení si pacient většinou nic nepamatuje trpí amnézií. Škodlivé uţívání je způsob uţívání alkoholu, který vede k poškození zdraví. Zdraví je poškozeno zpravidla o několik let dříve, neţ se vyvine vlastní závislost na alkoholu. Příznaků, které jsou vyvolány škodlivým uţíváním alkoholu, je mnoho. Nejčastěji jsou to chronické potíţe a známky poškození trávicí soustavy: obtíţné polykání dysfagie, průjmy, záněty ţaludku, jícnové varixy, poškození jater, zejména jejich fibrotizace aţ jaterní cirhóza. 27 Dále bylo zjištěno, ţe u těchto pacientů je vyšší riziko onkologického onemocnění, zejména karcinomu jater, jícnu, ţaludku a tenkého střeva. U pijáků piva je uváděn vyšší výskyt karcinomu konečníku. Alkohol můţe poškodit endokrinní systém (ţlázy s vnitřní sekrecí), především slinivku břišní (pankreas), ve které dochází k produkci inzulinu a jiných hormonů. (Inzulin je tvořen B-buňkami Langerhansových ostrůvků, které jsou rozptýleny ve slinivce břišní). Výsledek je ten, ţe se alkohol můţe podílet na vzniku cukrovky. U alkoholiků jsou časté deficity vitamínů (avitaminózy), poruchy krvetvorby. 28 Muţi jsou navíc postiţeni nedostatečnou tvorbou muţského pohlavního hormonu testosteronu, coţ má za následek poruchy sexuálních funkcí a impotenci. 27 Alkoholismus [online] [cit ] Dostupné z: < 28 Alkoholismus [online] [cit ] Dostupné z: < 36

37 Ţeny alkoholičky, které otěhotní, se vystavují riziku postiţení plodu. V důsledku poţívání alkoholu během těhotenství se můţe u plodu vyvinout tzv., FAS (Fetální Alkoholový Syndrom), který se projevuje růstovou retardací (děti hůře prospívají a pomalu rostou), dále postiţením centrální nervové soustavy a deformitami na obličeji. Pokud jsou přítomny pouze poruchy chování a intelektu, bez jiných známek postiţení, pak hovoříme o FAE (Fetální Alkoholový Efekt) Pohybová aktivita V souvislosti s podporou zdraví definujeme tělesnou aktivitu jako tělesný pohyb na podkladě činnosti kosterního svalstva. Pohybová aktivita souvisí s fyzickou zdatností, resp. Fitness, čili schopností těla efektivně fungovat s optimální účinností a hospodárností. Fyzická nebo tělesná aktivita je vše, co děláme v průběhu dne a u čeho se pohybujeme, nejedná se tedy pouze o aktivitu ve fitness centrech (Klescht, 2008). Pravidelná tělesná aktivita je základem zdravého ţivotního stylu a pomáhá tak k udrţení dalších změn, zejména příznivě působí na duševní stav jedince a zvládání stresu (Machová a kol., 2009, s. 58). Zařazení přiměřené pohybové aktivity do běţného ţivota je základním předpokladem úspěšného působení v primární i sekundární prevenci. Fyzická aktivita má mnohostranný a pozitivní vliv na zdraví. Vliv pravidelné fyzické aktivity na kardiovaskulární systém se projevuje zlepšením výkonnosti srdce a příznivým ovlivněním elasticity cév sniţováním hodnot krevního tlaku. Výzkumy také prokázaly vztah nedostatečné pohybové aktivity k výskytu zhoubných nádorů rekta a anu a pravděpodobně i dalších nádorů. Tělesná aktivita má i terapeutickou roli. Pravidelná tělesná aktivita v rozsahu 5-6 hodin týdně s energetickým výdejem 2200 kcal vede k regresi aterosklerotických změn ve věnčitých tepnách (Ráţová, 2001) Spánek a odpočinek Spánek a odpočinek by se dal komplexně nazvat regenerací organismu. Odpočívat by měl člověk vţdy, kdyţ pociťuje únavu a to v souladu s vlastními potřebami. Spánek je fyziologickou změnou vědomí, je charakterizován minimální fyzickou aktivitou, různou úrovní vědomí, změnami fyziologických funkcí a sníţenou odpovědí na vnější podněty. 29 Fetální alkoholový syndrom. [online][cit ] Dostupné z: < 37

38 Odpočinek je relaxace bez emočního stresu, uvolnění napětí a úzkosti. Jedná se o aktivní proţívání volného času záliby, koníčky. Při odpočinku se navozují pozitivní emoce (Čeledová, Čevela, 2010). Člověk můţe odpočívat za předpokladu, ţe jsou splněny základní poţadavky: a) pocit, ţe má své věci pod kontrolou, b) cítí se uvolněně c) má moţnost účelně odpočívat d) ví, ţe mu v případě potřeby někdo pomůţe Spánek je důleţitý pro zachování fyzického i psychického zdraví. Jeho nedostatek způsobuje rychlou únavu, sniţuje odolnost, zvyšuje citlivost k subjektivním potíţím. Zdravý člověk spí denně 7-9 hodin, potřeba spánku a odpočinku je však velmi individuální. Jeho potřeba se mění podle věku, pohlaví, fyziologického stavu organismu, denní aktivitě a jiných faktorů. V nemoci je potřeba spánku větší, kaţdé somatické i psychické onemocnění je provázeno zvýšenou únavou. Na zvládání sebe péče vynakládá nemocný člověk více energie neţ zdravý. Proto se zvyšují nároky nemocného na kvalitu i kvantitu odpočinku a spánku. Nemocný člověk má tedy větší potřebu spánku, ale v nemocnici spí podstatně méně, neţ odpovídá jeho nárokům. Tento paradox je způsoben jak hospitalizací, tudíţ změnou prostředí, tak i bolestí a dalšími omezeními, která mu nemoc přináší (Trachtová a kol., 2006, s ). Faktory ovlivňující spánek a odpočinek (Trachtová, 2006, s ): 1) fyziologicko - biologické faktory: věk, nemoc, bolest, strava, pohyb, aktivita, změna způsobu ţivota 2) psychické faktory: úzkost, strach, nejistota, nedostatek činnosti, nuda, ztráta smyslu ţivota 3) sociálně - kulturní faktory: mezilidské vztahy, pracovní problémy, disharmonie v rodině, finanční problémy 4) faktory ţivotního prostředí: nadměrný hluk, světlo, stav ovzduší, tlak vzduchu, nevyhovující prostředí 38

39 2.3 Genetické predispozice Jak ve svém článku uvádí Jeřábková (2010, s. 148): Zdraví člověka je ovlivněno přibliţně z 80 % genetickou výbavou organismu a sociálními, ekonomickými a ekologickými podmínkami. I přes skutečnost, ţe se neustále zdokonalují léčebné metody a postupy, kaţdý člověk by měl pečovat o své zdraví prostřednictvím dodrţování zdravého ţivotního stylu a vyuţívání preventivních prohlídek, které včas odhalí závaţné onemocnění a prodlouţí tak délku i kvalitu ţivota. Vţdyť právě rizikové faktory jako jsou kouření, nadměrná spotřeba alkoholu, způsob stravování, nedostatek pohybu spolu s obezitou zvyšují nemocnost a úmrtnost zejména v kardiovaskulární a do značné míry i onkologické oblasti. Rostoucí počet těchto onemocnění je tak ekonomickou zátěţí nejen pro ţivot daného jedince, ale také pro společnost. Klasickým příkladem je genetická dispozice k obezitě. Jak dále uvádí Adámková (2003, s. 26), genetická moţnost ovlivnění hmotnosti a mnoţství tukové tkáně je studována teprve v posledních několika letech. Bylo však jiţ detekováno několik mutací a polymorfismů v různých genech, které byly dány do spojitosti s extrémní obezitou. Např. gen pro FTO ( fat mass and obesity related gene ) kóduje 2-oxoglutarát dependentní demetylázu nukleových kyselin, jehoţ přesná role v organismu ještě zatím není úplně známá, byl uznán jako nejvýznamnější genetický determinant tělesné hmotnosti. Přítomnost jedné rizikové alely zvyšuje tělesnou hmotnost o 1,5 aţ 2 kg. Šance, ţe nositelé dvou rizikových alel budou obézní je 1,7krát vyšší neţ uţ nositelů normálního genotypu (Adámková, 2003, s. 27). Cukrovkou 1. typu trpí v naší populaci necelých 7 procent diabetiků. Skutečnost, ţe se tato choroba dědí, je poměrně známá. Riziko, ţe kdyţ je jeden z rodičů diabetik, bude mít cukrovku i jeho dítě, však není velké. Pokud je diabetičkou 1. typu matka dítěte, je pravděpodobnost, ţe dítě bude mít tento typ cukrovky 2 3procentní. Riziko postiţení potomků vzrůstá u matek diabetiček, které onemocněly před 8. rokem věku. Zde je riziko aţ 13 procent. Je-li diabetikem otec dítěte, bývá pravděpodobnost vzniku diabetu 7-9procentní. Jsou-li diabetiky oba rodiče, stoupá riziko vzniku diabetu u potomků aţ na 30 procent Špitálníková, S. Cukrovka a dědičnost [online] [cit ] Dostupné z: < 39

40 2.4 Stres Díky rostoucímu ţivotnímu tempu, vzrůstajícím poţadavkům na výkon a zvyšujícímu se časovému a organizačnímu tlaku, je stres naprosto běţnou součástí ţivota. Ke stresové reakci organismu dochází při kontaktu se stresorem (Praško, Prášková, 2001, s ). Stresory rozdělujeme do několika skupin: (Praško, Prášková, 2001, s ) a) vztahové stresory (neshody s rodiči, v partnerském vztahu, odchod dětí z rodiny) b) pracovní a výkonové stresory (nízký příjem, nezaměstnanost, nespokojenost v práci) c) stresory související s ţivotním stylem (nevyhovující bydlení, nedostatek přátel) d) nemoci, závislosti a handicapy e) fyzikální stresory - horko, chlad, hluk (Kebza, 2005) Stresová reakce přivádí organismus do stádia pohotovosti a připravenosti. Organismus mobilizuje veškerou energii potřebnou pro rychlou reakci. Spouští se pocitem ohroţení. Proběhne stupňovitých změn, které organismus připraví buď na boj nebo útěk (Praško, Prašková, 2001, s. 14). Stresová reakce v organismu má dvě fáze. 1) Poplachová reakce - organismus rozezná podnět jako stresový, vyvolá neklid. Začne se vyplavovat adrenalin a noradrenalin a je aktivován sympaticky nervový systém. Aktivace sympatiku vede k uvolnění energie, k vyplavení cukrů a tuků ze zásob do krve. Tato energie putuje krví dopravena společně s kyslíkem do tkání, které jsou pro útok nebo útěk nejdůleţitější, tedy k mozku, kosterním svalům, srdci a plícím. Ostatní systémy, například trávicí ústrojí, nejsou v tuto chvíli tak podstatné a přívod energie a kyslíku je zde omezen. Při vyplavení hormonů - adrenalinu a noradrenalinu dochází k aktivaci sympatiku, coţ se projevuje zúţením cév v kůţi, zrychlením tepové a dechové frekvence, zvýšením napětí kosterního svalstva a jeho zvýšeným zásobením krví, sníţením napětí hladkého svalstva trávicího traktu, rozšířením zornic, odkrvením prstů, pocením atd. (Praško, Prašková, 2001, s. 15). 2) Po první stresové reakci dochází k dlouhodobější reakci všeobecnému adaptačnímu syndromu. Přichází ve chvíli, kdy se poplachová reakce vyčerpala. Cílem je zklidnění 40

41 organismu. K tomu můţe dojít i přesto, ţe stresor nebylo moţné odstranit. Organismu pak jde zejména o to, aby si vytvořil ochranu pro překonání či přečkání nepříznivé situace. Výrazně se zesiluje útlumová sloţka a jsou zajišťovány přednostně funkce, které organismus zajišťuje v útlumové fázi, např. trávení. Je aktivován parasympatikus a z podvěsku mozkového je uvolněn adrenokortikotropní hormon, který stimuluje kůru nadledvin k produkci hormonů kortizolu a kortizonu. Ty mobilizují energii. I kdyţ organismus funguje v útlumovém reţimu, stojí ho to hodně energie. (Praško, Prašková, 2001, s. 15). Stresové reakce probíhající často dlouhodobě přetěţují organismus jak po stránce psychické, tak po stránce fyzické. Krev je rychleji dopravována k orgánům, srdce rychleji pracuje a tepny jsou zúţené. Po delší době dochází k rozvoji hypertenze a tím i k srdečním poruchám. Svaly jsou neustále ve zvýšené tenzi, dochází k nadměrnému zatěţování kloubů, hlavně v oblastech krční a kříţové páteře. Pokud tělo nemá dostatek pohybu, nedochází k odbourávání adrenalinu a noradrenalinu. Tělo je neustále v bojové pohotovosti s mobilizovanou energií, která není odbourávána. Cholesterol a mastné kyseliny se ukládají ve stěně cév. Nadbytek sacharidů můţe změnit citlivost inzulin-produkujících buněk a tím způsobit rozvoj cukrovky. Kortizol a kortizon silně působí na sliznici ţaludku. Objevují se zaţívací potíţe. Adrenalin a noradrenalin brání dostatečnému prokrvení ţaludeční stěny. Tyto procesy zvyšují riziko vzniku ţaludečních vředů. (Praško, Prašková, 2001, s ). 41

42 3 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ 3.1 Cíl práce Cílem práce je zjistit, jaká je informovanost lidí ve věku 20 aţ 50 let o rizicích a prevenci civilizačních chorob. V souladu s cílem práce byly navrţeny tyto hypotézy: H1: Více neţ 50% dotazovaných se snaţí dodrţovat zdravý ţivotní styl jako prevenci civilizačních chorob H2: U více neţ 50% dotazovaných se v rodině vyskytla některá z civilizačních chorob H3: Více neţ 30% respondentů uvedlo, ţe kouří H4: Více neţ 50% respondentů si myslí, ţe široká veřejnost je dostatečně informována o rizicích civilizačních chorob 3.2 Metodika Výzkum se uskutečnil prostřednictvím kvantitativního dotazníkového šetření, které probíhalo v Havířově, Ostravě a Brně. Jednalo se o anonymní a dobrovolné vyplnění dotazníků, přičemţ respondenti byli dopředu informováni o tom, jak bude se získanými daty naloţeno. Dotazník se skládal z identifikační části, která zjišťovala pohlaví, věk a vzdělání respondentů a 14 otázek (viz Příloha 1). Dotazovaní odpovídali na otázky týkající se jejich ţivotního stylu a prevence civilizačních chorob. Bylo osloveno 200 osob, přičemţ návratnost dotazníků byla 168, tedy 84%. Z tohoto počtu bylo ovšem 8 dotazníků, tedy 4,8 % nepouţitelných, z důvodu špatného či neúplného vyplnění. Ve výsledku se tedy pracovalo se 160 dotazníky. 3.3 Charakteristika zkoumaného vzorku Jak jiţ bylo uvedeno výše, výzkum probíhal v Havířově, Ostravě a Brně u respondentů ve věku let. V tomto věkovém rozmezí se nachází jak generace, která ještě nemusí mít vyhraněné názory ke zdravému ţivotnímu stylu, tak generace, která jiţ názory 42

43 na zdravý ţivotní styl má. Navíc ve věkové kategorii od 40 let výše se jiţ civilizační choroby vyskytují hojněji. V následujících grafech (Graf 4, Graf 5 a Graf 6) je zobrazeno procentuální zastoupení muţů a ţen ve zkoumaném vzorku, věkové rozloţení a také rozdělení dle vzdělání. Tabulka 1. Rozloţení dle pohlaví Pohlaví počet % Ženy 84 52,50% Muži 76 47,50% Graf 4. Rozloţení dle pohlaví ,5% 47,5% Ženy Muži Jak je vidět z Grafu 4, zkoumaný vzorek tvořilo 52,5% ţen a 47,5% muţů. Další graf (Graf 5) zobrazuje věkové rozloţení zkoumaného vzorku. Dotazníkové šetření se zúčastnilo 28,75% respondentů ve věku let, 25% ve věku let a 46,25% ve věku let. Tabulka 2. Věkové rozloţení Věk počet % let 46 28,75% let 40 25% let 74 46,25% 43

44 Graf 5. Věkové rozloţení ,75% 25% 46,25% Věk let let let Graf 6 zobrazuje zkoumaný vzorek z hlediska typu vzdělání. Tabulka 3. Typ vzdělání Vzdělání počet % vyučený 12 7,50% vyučený s maturitou 0 0% SŠ - gymnázium 30 18,75% SŠ - odborné 25 16,25% VŠ 93 57,50% Graf 6. Typ vzdělání ,5% ,5% 0% 18,75% 16,25% Vzdělání 0 vyučený vyučený s maturitou SŠ - gymnázium SŠ - odborné VŠ Z Grafu 6 je patrné, ţe nejvíce dotazovaných mělo vysokoškolské vzdělání 57,5%, naopak nejméně bylo respondentů vyučených s maturitou 0%. 44

45 3.4 Výsledky Další otázky se jiţ týkaly přímo problematiky civilizačních chorob a prevence. Otázka č. 1. Které choroby podle Vás patří mezi civilizační? V následující tabulce (Tab. 4) a grafu (Graf 7) je vidět, jak respondenti odpovídali. Tabulka 4. Které choroby podle Vás patří mezi civilizační? Choroby Počet % obezita 74 46,25% AIDS 46 28,75% alergie 64 40% Revma 2 1,25% CHÚS 70 43,75% vysoký tlak 84 52,50% rakovina 64 40% infarkt myokardu 72 45% syndrom vyhoření 64 40% deprese 74 46,25% diabetes mellitus 76 47,50% Graf 7. Které choroby podle Vás patří mezi civilizační? diabetes mellitus deprese syndrom vyhoření infarkt myokardu rakovina vysoký tlak CHÚS 47,5% 46,25% 40% 45% 40% 52,5% 43,75% revma 1,25% alergie 40% AIDS 28,75% obezita 46,25%

46 Otázka č. 2. Byla u Vás diagnostikována některá z civilizačních chorob? Další otázka se týkala toho, zda u respondenta byla diagnostikova některá z civilizačních chorob. Bohuţel z šetření vyplývá, ţe u více neţ 20% (Tab. 5) a (Graf 8) byla některá z civilizačních chorob diagnostikována. Tabulka 5. Byla u Vás diagnostikována některá z civilizačních chorob? Diagnostika počet % ano 34 21,25% ne ,75% Graf 8. Byla u Vás diagnostikována některá z civilizačních chorob? ,75% ,25% ano ne Otázka č. 3. Myslíte si, ţe máte předpoklady ke vzniku některé z civilizačních chorob? Otázka č. 3 byla zaměřena na předpoklady vzniku civilizačních chorob. Jak je vidět z grafu (Graf 9) a (Tab. 6), téměř 70% procent dotazovaných uvedlo, ţe si myslí, ţe předpoklady ke vzniku některé z civilizační choroby mají. Čtvrtina z nich (Tab. 7), (Graf 10) uvedla jako hlavní předpoklad stres, významně se pak opakovaly důvody jako obezita, genetické predispozice či ţivotospráva. 46

47 Tabulka 6. Myslíte si, ţe máte předpoklady ke vzniku některé z civilizačních chorob? počet % Ano ,50% Ne 52 32,50% Graf 9. Myslíte si, ţe máte předpoklady ke vzniku některé z civilizačních chorob? ,5% ,5% 50 0 ano ne Tabulka 7. Nejčastěji uváděné předpoklady počet % Životospráva 12 11% Stres 27 25% Predispozice 10 9,25% Obezita 6 5,50% Graf 10. Nejčastěji uváděné předpoklady % 25% 9,25% 5,5% 0 životospráva stres predispozice obezita 47

48 Otázka č. 4. Vyskytla se některá z civilizačních chorob přímo u Vás v rodině? Otázka č. 4 se týkala výskytu civilizačních chorob v rodinách respondentů. Více neţ 60% (61,25%, Graf 11, Tab. 8) uvedlo, ţe u nich v rodině se některá z civilizačních chorob vyskytla, 38,75% pak uvedlo, ţe nikoliv. Výsledky potvrdily hypotézu H2, ţe u více neţ 50% dotazovaných se v rodině vyskytla některá z civilizačních chorob. V případě, ţe dotazovaní odpověděli na danou otázku ano, uváděli, která z chorob se v jejich rodině vyskytla. Z Grafu 12 a Tab. 9 je vidět, ţe nejčastěji se v rodinách respondentů vyskytuje vysoký krevní tlak (32,65%). Tabulka 8. Vyskytla se některá z civilizačních chorob přímo u Vás v rodině? počet % Ano 98 61,25% Ne 62 38,75% Graf 11. Vyskytla se některá z civilizačních chorob přímo u Vás v rodině? ,25% ,75% ano ne 48

49 Tabulka 9. Nejčastěji uváděné choroby počet % Obezita 24 24,49% Rakovina 15 15,30% Infarkt 6 6,12% Cukrovka 15 15,30% Hypertenze 32 32,65% Alergie 17 17,35% Deprese 4 4,08% Graf 12. Nejčastěji uváděné choroby deprese 4,08% alergie 17,35% hypertenze 32,65% cukrovka 15,3% infarkt 6,12% rakovina 15,3% obezita 24,49% Otázka č. 5. Snaţíte se dodrţovat zdravou ţivotosprávu jako prevenci civilizačních onemocnění? Otázka č. 5 byla zaměřena na dodrţování zdravé ţivotosprávy jako prevence civilizačních onemocnění. Z výsledků vyplývá, ţe 70% dotazovaných se snaţí dodrţovat zdravou ţivotosprávu jako prevenci civilizačních chorob, čímţ byla potvrzena hypotéza H1. Výsledky jsou patrné z Grafu 13 a Tab

50 Tabulka 10. Snaţíte se dodrţovat zdravou ţivotosprávu jako prevenci civilizačních onemocnění? počet % Ano ,00% Ne 48 30,00% Graf 13. Snaţíte se dodrţovat zdravou ţivotosprávu jako prevenci civilizačních onemocnění? % % ano ne Otázka č. 6. Jako často pijete alkohol? Otázka č. 6 se týkala konzumace alkoholu. Více neţ 70 % respondentů uvedlo, ţe poţívají alkohol příleţitostně, nicméně 6,25% uvedlo, ţe pijí alkohol denně. Naopak pouze 10% respondentů uvedlo, ţe alkohol nepijí vůbec. Výsledky jsou patrné z Tab. 11 a Grafu 14. Tabulka 11. Jak často pijete alkohol? počet % Denně 10 6,25% Příležitostně ,50% max. 3x týdně 18 11,25% Vůbec 16 10% 50

51 Graf 14. Jak často pijete alkohol? ,5% ,25% 11,25% 10% 0 denně příležitostně max. 3x týdně vůbec Otázka č. 7. Kouříte? Otázka č. 7. se týkala kouření. 83,1% respondentů uvedlo, ţe nekouří. 27 respondentů, tedy 16,9 % pak na otázku odpovědělo ano dle Grafu 15. Z tohoto počtu 27, byly pouze 2 ţeny-kuřačky, coţ odpovídá 7,4 % vzhledem k celkovému počtu kuřáků a 1,25% vzhledem k celkovému počtu respondentů, jak je patrné z Tab. 12. Takový výsledek hodnotím jako velmi pozitivní. Tyto výsledky nepotvrzují hypotézu H3. Více neţ 50% respondentů, kteří uvedli, ţe kouří, jsou muţi. Tabulka 12. Kouříte? Kuřáci Počet % Ženy 2 7,40% Muži 25 92,60% 51

52 Graf 15. Kouříte? ,1% ,9% 0 ano ne Otázka č. 8. Kolik káv denně vypijete? Následující otázka, č. 8, se týkala konzumace kávy. Téměř 50% respondentů uvedlo, ţe denně vypije 2 kávy, naproti tomu 15% uvedlo, ţe kávu nepije vůbec (Tab. 13 a Graf 16). Tabulka 13. Kolik káv denně vypijete? Počet % ,20% ,25% 3 a více 2 1,25% nepiji vůbec 24 15% Graf 16. Kolik káv denně vypijete? ,25% 37,2% 15% 1,25% a více nepiji vůbec 52

53 Otázka č. 9. Konzumujete denně čerstvé ovoce a zeleninu? Otázka č. 9 byla zaměřena konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny. Více neţ 70% dotazovaných uvedlo, ţe konzumují čerstvé ovoce a zeleninu denně, nicméně 27,5%, uvedlo, ţe nikoliv. Výsledky jsou patrné z Tab. 14 a Grafu 17. Dva z těchto respondentů uvedli jako důvod nechuť, 1 stravování v restauračních zařízeních. Tabulka 14. Konzumujete denně čerstvé ovoce a zeleninu? Počet % Ano ,50% Ne 44 27,50% Graf 17. Konzumujete denně čerstvé ovoce a zeleninu? ,5% ,5% ano ne Otázka č. 10. Kolik hodin denně spíte? Otázka č. 10 se týkala délky spánku. Více neţ 40% respondentů uvedlo, ţe spí denně minimálně 7 hodin, 31,25 % uvedlo, ţe spí 6 hodin denně, nicméně více neţ 20% respondentů uvedlo, ţe je jejich spánek nepravidelný. Výsledky jsou patrné z Tab. 15 a Grafu

54 Tabulka 15. Kolik hodin denně spíte? počet % minimálně ,25% ,25% méně než ,25% nepravidelný spánek 34 21,25% Graf 18. Kolik hodin denně spíte? ,25% 31,25% 6,25% 21,25% 0 minimálně 7 6 méně než 5 nepravidelný spánek Otázka č. 11. Provozujete nějaké sportovní aktivity? Další otázka se týkala sportovní aktivity respondentů, kdy 75% uvedlo, ţe provozuje sportovní aktivity, 25% uvedlo, ţe nikoliv. Výsledky jsou patrné z Tab. 16 a Grafu 19. Tabulka 16. Provozujete nějaké sportovní aktivity? počet % Ano ,00% Ne 40 25,00% 54

55 Graf 19. Provozujete nějaké sportovní aktivity? % % ano ne Z respondentů, kteří uvedli, ţe sportují, téměř 30% uvedlo aerobic, 25% plavání, 22,5% fotbal a 20% cyklistiku. Další aktivity jsou patrné z Tab. 17. a Grafu 20. Respondenti, kteří odpověděli na tuto otázku ne uvedli jako důvod např., ţe pracují fyzicky, nemají čas, jsou líní, nezodpovědní. Tabulka 17. Druhy sportovních aktivit počet % turistika 20 16,60% cyklistika 24 20% chůze 15 12,50% fotbal 27 22,50% spinning 19 15,80% běh 10 8% plavání 30 25,00% aerobic 35 29,20% zumba 10 8% jóga, pilates 18 15% 55

56 Graf 20. Druhy sportovních aktivit jóga, pilates zumba aerobic plavání běh spinning fotbal chůze cyklistika turistika Otázka č. 12. Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky k Vašemu praktickému lékaři? Otázka č. 12 byla zaměřena na pravidelné preventivní prohlídky u praktického lékaře. Zde 67,5% respondentů uvedlo, ţe svého praktického lékaře pravidelně navštěvují, 31,25% uvedlo, ţe navštěvuje svého lékaře pouze při zdravotních potíţích a 1,25% (2) uvedlo, ţe lékaře nenavštěvují. Respondenti, kteří odpověděli, ţe svého lékaře nenavštěvují, uvedli jako důvod, ţe preventivní návštěvy nepovaţují za nutné a 1 dotazovaný uvedl jako důvod nezodpovědnost. Výsledky jsou patrné z Tab. 18 a Grafu 21. Tabulka 18. Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky k Vašemu praktickému lékaři? Počet % Ano ,50% Ne 2 1,25% pouze při zdravotních problémech 50 31,25% 56

57 Graf 21. Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky k Vašemu praktickému lékaři? ,5% ,25% ,25% ano ne pouze při zdravotních problémech Otázka č. 13. Kde nejčastěji čerpáte informace týkající se civilizačních chorob? Na otázku č. 13: Kde nejčastěji čerpáte informace týkající se civilizačních chorob?, více neţ 60% odpovědělo, ţe informace čerpá z televize, 42,5% čerpá z novin a 31,25% z internetu. Co se týče jiných zdrojů, 1 respondent uvedl, ţe od přátel a 1 pokud moţno tyto informace nevyhledává. Výsledky jsou patrné z Tab. 19 a Grafu 22. Tabulka 19. Kde nejčastěji čerpáte informace týkající se civilizačních chorob? počet % TV ,75% noviny 68 42,50% internet 50 31,25% jinde 2 1,25% 57

58 Graf 22. Kde nejčastěji čerpáte informace týkající se civilizačních chorob? ,75% ,5% 31,25% 20 0 TV noviny internet jinde 1,25% Otázka č. 14. Myslíte si, ţe je široká veřejnost dostatečně informována o rizicích civilizačních chorob? Poslední otázka se týkala informovanosti široké veřejnosti o rizicích civilizačních chorob. Na otázku: Myslíte si, že je široká veřejnost dostatečně informována o rizicích civilizačních chorob?, odpovědělo 52,5% (Tab. 20, Graf 23) respondentů ano a 47,5% odpovědělo ne. Tyto výsledky se slučují s hypotézou H4, tato hypotéza se tedy potvrdila. Dle výsledků dotazníkového šetření si většina respondentů myslí, ţe široká veřejnost je dostatečně informována o rizicích vzniku civilizačních chorob. Jedna z respondentek na závěr uvedla, ţe lidé jsou seznámeni se všemi riziky, ale preventivními opatřeními se neřídí. Tabulka 20. Myslíte si, ţe je široká veřejnost dostatečně informována o rizicích civilizačních chorob? počet % ano 84 52,50% Ne 76 47,50% 58

59 Graf 23. Myslíte si, ţe je široká veřejnost dostatečně informována o rizicích civilizačních chorob? ,5% 47,5% 0 ano ne 3.5 Shrnutí a vyhodnocení hypotéz Jak jiţ bylo uvedeno výše, výzkum probíhal v Havířově, Ostravě a Brně u respondentů ve věku let. Zkoumaný vzorek tvořilo 52,5% ţen a 47,5% muţů. Dotazníkové šetření se zúčastnilo 28,75% respondentů ve věku let, 25% ve věku let a 46,25% ve věku let. Nejvíce dotazovaných mělo vysokoškolské vzdělání 57,5%, naopak nejméně bylo respondentů vyučených s maturitou 0%. Vyhodnocení hypotéz V hypotéze č. 1 jsem předpokládala, ţe více neţ 50% dotazovaných se snaţí dodrţovat zdravý ţivotní styl. U této hypotézy jsem vycházela z dotazníkových otázek č. 5, 6, 7, 10, 11. Za zdravý ţivotní styl povaţuji: dodrţování ţivotosprávy, nekuřáctví, příleţitostnou konzumaci alkoholu, provozování sportovní aktivity. Tato hypotéza se mi potvrdila, poněvadţ 70% dotazovaných se snaţí dodrţovat zdravou ţivotosprávu, 83,1% respondentů uvedlo, ţe nekouří, více neţ 70% uvedlo, ţe poţívají alkohol příleţitostně a 75% respondentů uvedlo, ţe provozuje sportovní aktivity. Potvrzení této hypotézy přisuzují dostatečné informovanosti populace o zdravém ţivotním stylu. 59