gender rovné příležitosti výzkum

Transkript

1 gender rovné příležitosti výzkum ročník 16, číslo 1/2015 Muži a mužství / Men and Masculinities

2 GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM GENDER, EQUAL OPPORTUNITIES, RESEARCH Vydává Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. Published by the Institute of Sociology, Czech Academy of Sciences Redakční rada časopisu Gender, rovné příležitosti, výzkum Zuzana Uhde, Ph.D. (šéfredaktorka, SOÚ AV ČR, v. v. i., Praha) PhDr. Hana Maříková, Ph.D. (zástupkyně šéfredaktorky, SOÚ AV ČR, v. v. i., Praha) doc. PhDr. Alexandra Bitušíková, CSc. (Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica) PhDr. Marie Čermáková (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) Mgr. Radka Dudová, Ph.D. (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) Éva Fodor, Ph.D. (Central European University, Budapest) PhDr. Petra Guasti, Ph.D. (Universitaet Mainz) doc. Haldis Haukanes, Ph.D. (University of Bergen) PhDr. Hana Hašková, Ph.D. (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) prof. Jeff Hearn, Ph.D. (Örebro Universitet) doc. Marek Hrubec, Ph.D. (Filosofický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) Mgr. Ema Hrešanová, Ph.D. (Filozofická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň) prof. Nancy Jurik, Ph.D. (Arizona State University, Tempe) PhDr. Alena Křížková, Ph.D. (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) Mgr. Marcela Linková (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha) Ing. Petr Pavlík, Ph.D. (Fakulta humanitních studií UK, Praha) doc. Věra Sokolová, Ph.D. (Fakulta humanitních studií UK, Praha) Mgr. Zdeněk Sloboda (Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc) doc. Irena Smetáčková, Ph.D. (Pedagogická fakulta UK, Praha) PhDr. Iva Šmídová, Ph.D. (Fakulta sociálních studií MU, Brno) prof. Barrie Thorne, Ph.D. (University of California, Berkeley) PhDr. Jana Valdrová, Ph.D. (Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice) doc. Elaine Weiner, Ph.D. (McGill University, Montreal) Asistentka redakce: Eva Nechvátalová Časopis vychází dvakrát ročně. První číslo 16. ročníku vychází v červenci Časopis je veden v databázi SCOPUS, European Reference Index for the Humanities (ERIH), v Central European Journal of Social Sciences and Humanities a v dalších databázích. Internetová stránka: Objednávky předplatného pro ČR zajišťuje SEND Předplatné, s. r. o., Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9, tel.: +420/ , send@send.cz, předplatitelský účet je možné založit na internetové stránce: Objednávky předplatného pro Slovensko zajišťuje Magnet press Slovakia, s. r. o., P.O. Box 169, Bratislava, tel.: +421/2/ , predplatne@press.sk, předplatitelský účet je možné založit na internetové stránce: Cena 80 Kč vč. DPH, roční předplatné v ČR 160 Kč. Cena 3,60 vč. DPH, roční předplatné v SR 8,20. Grafická úprava, obálka a sazba: studio Lacerta ( Vytištěno na recyklovaném papíře Cyclus Offset. Titulní fotografie: Jan Polanský, Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha ISSN-print: ISSN-online:

3 2015, VOLUME 16, NUMBER 1 TÉMA / SPECIAL ISSUE: MUŽI A MUŽSTVÍ / MEN AND MASCULINITIES Editorský tým / Guest editors: Jeff Hearn, Iva Šmídová, Ivan Vodochodský STATI / ARTICLES Filipowicz, Marcin: Literární prostory otcovství /6 Howson, Richard, Yecies, Brian: Korean Cinema s Female Writers Directors and the Hegemony of Men /14 Sloboda, Zdeněk: Od deviantů k rodičům: Neheterosexuální maskulinity v současných českých televizních seriálech /23 Wojnicka, Katarzyna: Work with perpetrators of domestic violence in Eastern European and Baltic countries /35 Fárová, Nina: Muži učitelé v mateřských školách konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí /46 van Huis, Iris, van der Haar, Marleen: Coffee, Cookies and Cards: The Use of Visuals and Materiality to Reproduce and Transform Masculinity in Dutch Social Work Interventions /57 ROZHOVOR / INTERVIEW Emerging Ideas in Masculinity Research: An Interview with Raewyn Connell by Christian McMahon /67 Četná mužská impéria. Rozhovor Ivy Šmídové s Jeffem Hearnem /74 DOKUMENT / THE GENDER FILES Šmídová, Iva, Vodochodský, Ivan: Ann Snitow Meets Czech Feminists /83 Snitow, Ann: Gender Includes Men: An Exploration of Feminist Thought on Masculinity /84 RECENZE / BOOK REVIEWS Fárová, Nina: Bez mužů to nepůjde (van der Gaag, N. Feminism and Men) 89 Lišková, Kateřina: Prostituce, nebo sexuální práce? Jde o práva a ochranu těch, kdo ji vykonávají (Havelková, B., Bellak Hančilová, B. Co s prostituci?) /92 Volejníčková, Romana: Ekonomizace osobního života nestáváme se cizinci v našich osobních životech? (Hochschild, A. R. The Outsourced Self) /94 Gibas, Petr: Čtyři cesty ke koldomu: mezi romantismem a racionalitou, sněním a realitou (Guzik, H. Čtyři cesty ke koldomu) /97 Hasmanová Marhánková, Jaroslava: Rozmanitými cestami životních drah v pozdně moderní společnosti (Hašková, H. a kol. Vlastní cestou?) /101 ZPRÁVY A KOMENTÁŘE / INFORMATION Šmídová, Iva: Zpráva z Mezinárodní konference o mužích a mužství v New Yorku /89 Maříková, Hana: Vstřícnost (nejen) firem k otcům /93 Tenglerová, Hana: Férová věda a jak jí dosáhnout? Zpráva z konference /97 Moravanská, Lucia, Slezáková, Katarína: Správa z konferencie Educating young people about sex: Addressing issues of gender, sexuality, and diversity /100 Volejníčková, Romana, Švarcová, Markéta: Jak zvýšit počet žen v rozhodovacích pozicích? Zpráva z konference /104 Kobová, Ľubica, Uhde, Zuzana: Rekonstrukce kritického feminismu. Zpráva z konference The Strength of Critique /105 Fárová, Nina, Nyklová, Blanka: Konec falešných genderových expertů v ČR /108

4 editorial Muži a mužství Vážené čtenářky, vážení čtenáři, od prvních akademických počinů v oblasti kritických studií mužů a mužství (KSMM) v České republice uplynula již téměř dvě desetiletí. Někteří z nás zažili v českých sociálních vědách první polovinu 90. let, která byla dobou přelomovou. Sociologie se znovu začala hlásit o slovo po dlouhých letech diskontinuity a zpřetrhaných vazeb s vývojem oboru na západ od našich hranic. V tomto složitém procesu byla pro ni KSMM nejen novým objevem, ale pravděpodobně i jednou z největších výzev. Myšlenka, že muži a mužství by mohli a měli být podrobeni systematickému badatelskému zájmu, a to z profeministických pozic a s akademickou výbavou genderových studií, která se ve střední a východní Evropě objevila jen několik let předtím, byla v té době a pro mnoho lidí stále zůstává velmi revoluční. Mezi průkopnické texty českých KSMM řadíme studie obou českých koeditorů tohoto monotematického čísla, Ivy Šmídové (1997) a Ivana Vodochodského (1999), dále tematické knižní recenze Hany Havelkové (1995) a Pavly Horské (1994), vědecké stati Hany Maříkové (1999) a Radky Dudové (2002) či studentský výzkum Petry Šťastné (1998). Konkrétně muži jako potenciálním výzkumným tématem se v českém prostředí do té doby zabývalo pouze málo badatelů (např. Ivo Možný 1983, Zbyněk Vybíral 1995), z nichž žádný se zřetelně nehlásil k genderově reflexivnímu přístupu. Datum vydání tohoto monotematického čísla má zvláštní význam i pro KSMM v mezinárodním kontextu. Před dvaceti lety poprvé vyšly klíčové Masculinities od Raewyn Connell. U nás i v dalších zemích se tato kniha stala milníkem na cestě pomalu rostoucí komunity zájemců o kritická studia mužů a mužství. Byla citována takřka ve všech akademických pracích o maskulinitách, které od té doby vyšly. Velmi si proto ceníme exkluzivního rozhovoru, který nám Raewyn Connell do tohoto čísla poskytla. V něm chceme nejen vzdát hold jedné z velkých zakladatelek tohoto oboru bádání a klíčové postavě v posledním více než čtvrtstoletí jeho vývoje, ale také představit vitální a otevřeně smýšlející autorku, která se aktuálně zabývá nejen maskulinitami, ale i mnoha dalšími souvisejícími tématy genderem, pracovním životem, vzděláváním, teoriemi z globálního Jihu (Southern theories) aj. z globální perspektivy. Raewyn Connell se staví proti škatulkování do jednoho genderu, a podporuje spíše relační přístup k genderu, což je ostatně velmi důležité hledisko pro další rozvoj studií mužů a mužství. V rozhovoru se ohlíží za velkou mezinárodní konferencí na téma mužů a mužství, která se uskutečnila v červnu 2014 v Reykjavíku. Před sebou máte pravděpodobně první monotematické číslo akademického časopisu v České republice i celém regionu věnované výhradně studiím mužů a mužství. 1 Jeho cílem však není zpětné ohlédnutí za vývojem v naší zemi, spíše naopak. V této souvislosti je nám zvláštním potěšením publikovat esej Ann Snitow, který byl původně zvanou přednáškou na Druhé konferenci českých a slovenských feministických studií: Feministická studia na hranici v Brně Tento text otiskujeme jako klíčový historický dokument, a to i s ohledem na ocenění Courage in Public Scholarship Award za odvahu při veřejném akademickém angažmá v sociálních a humanitních vědách, které si Ann Snitow jako jeho první laureátka převzala 9. června 2015 od New School for Social Research Europe ve Varšavě. Jako hostující editoři jsme toto číslo nijak zvlášť nevyhradili českým autorkám a autorům a po uveřejnění výzvy jsme dali prostor i autorkám a autorům z dalších zemí. Původní práce jsou v tomto čísle zarámovány již uvedenou přednáškou Ann Snitow a interview s Raewyn Connell, jež souvisejí s hranicemi mezi severem, jihem, východem a západem. V osobnější rovině je vedeno další interview, tentokrát s Jeffem Hearnem, který je koeditorem tohoto čísla a členem redakční rady našeho časopisu a který udržuje kontakt s českým akademickým prostředím již od počátku minulé dekády. Tento průkopník KSMM vzpomíná, jaké to bylo provádět výzkum mužských praktik z kritické perspektivy, a nastiňuje některé klíčové problémy a témata, kterým by se akademické úsilí inspirované KSMM mělo věnovat do budoucna. V předkládaném čísle tak vedle sebe stojí texty, rozhovory a dokumenty, které společně ukazují KSMM jako živou a rostoucí badatelskou specializaci, která nám pomáhá uchopit některé nejaktuálnější sociální problémy a nabízí nové pohledy širokému čtenářskému okruhu v sociálních a humanitních vědách. Na následujících stránkách najdete články na témata jako výzkum práce s pachateli domácího násilí v regionu (Katarzyna Wojnicka), sebereflexe českých mužů v jednom typicky feminizovaném povolání učitelů v mateřských školách (Nina Fárová) nebo vizuální a prosto GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 2

5 editorial rové aspekty odborné péče o marginalizované muže v Nizozemsku (Iris van Huis a Marleen van der Haar). Další články analyzují literární krajiny otcovství v českém a polském prostředí (Marcin Filipowicz), vztah korejských filmových tvůrkyň a režisérek k mužské hegemonii (Richard Howson a Brian Yecies) a reprezentace gayů v českých televizních seriálech (Zdeněk Sloboda). Ve většině zemí, kam sahá čtenářská a autorská obec tohoto časopisu, nejsou kritická studia mužů a mužství ani po několika dekádách své existence součástí hlavního proudu sociálních věd. To není překvapivé, i když odhlédneme od národních rozdílů v některých aspektech, vyznačují se totiž tyto společnosti ve své každodennosti jako mužsky mocensky orientované a s patriarchálními tendencemi. V takových společnostech se snahy o reflexi androcentrismu a genderový pohled na muže a mužství dosud nesetkávají s uznáním ani zájmem. Zdá se však, že se věci pomalu hýbou kupředu. Na pultech knihkupectví i knihoven již máme k dispozici množství relevantních a aktuálních publikací o mužích a maskulinitách, ať již jde o tituly staré či nové, domácí, překladové nebo zahraniční. Dnes, na rozdíl od první generace, tak již takřka každý zájemce o studia mužů a mužství má přístup k aktuální produkci. Na dvou společenskovědních fakultách v České republice se KSMM stala nedílnou součástí vysokoškolské výuky. Mezi pozitivní projevy tohoto trendu patří nejen rostoucí počet akademických textů pocházejících z projektů výzkumné spolupráce se studenty, ale i růst mezinárodní obce badatelek a badatelů v KSMM, která překračuje a stírá hranice mezi státy. Součástí národní i mezinárodní politické agendy se stávají témata mužů a maskulinit pojatá explicitně z genderové (a někdy i kritické) perspektivy; na národní i evropské úrovni jsou zakládány specializované instituce. Pro zahrnutí mužů do genderové rovnosti je klíčové uplatňovat kritický přístup a perspektivy a právě KSMM nám umožňuje kriticky analyzovat a posuzovat nejen některá módní témata související s proměnou mužů a mužství, ale i témata za jejich obzorem. Předkládaným monotematickým číslem bychom rádi přispěli k probíhajícímu úsilí o budování mezinárodní spolupráce v kritických studiích mužů a mužství. Rádi bychom přispěli k rozvoji originálních perspektiv, užitečných přístupů a možností nahlédnout na naléhavé problémy dnešních společností. V čísle najdete texty v českém a anglickém jazyce pocházející od badatelek a badatelů z těchto dvou, ale i dalších jazykových oblastí tedy od rodilých i nerodilých mluvčích. Výzvou je toto číslo nejen pro muže a mužství, na něž odkazuje svým názvem, nýbrž i pro samu redakční praxi časopisu Gender, rovné příležitosti, výzkum. Je to totiž vůbec první číslo dvojjazyčné, kterým se časopis obrací k novému čtenářskému okruhu v zahraničí. Přejeme Vám příjemné a inspirativní čtení! Iva Šmídová, Ivan Vodochodský a Jeff Hearn Poznámky 1 Snad shodou okolností, snad jako další známka organického vývoje na tomto poli vychází ve druhé polovině letošního roku i mezinárodní anglické monotematické číslo akademického časopisu Studia Humanistyczne AGH nazvané Men and masculinities in the European dimension. GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 3

6 EDITORIAL Men and Masculinities It has been almost twenty years since the first academic endeavours into critical studies on men and masculinities (CSMM) emerged in the Czech Republic. As some of us still remember, the first half of the 1990s was a ground breaking period in Czech social sciences. The discipline of sociology started to reassert itself after many years of lost continuity and of being cut off from developments in the discipline beyond the country s western borders. CSMM was not the only new discovery in this rather complicated process, but it was probably one of the most challenging. The idea that men and masculinities could and should be subjected to systematic scientific observation based on a (pro)feminist standpoint, drawing from academic gender studies that emerged in Central and Eastern Europe only few years earlier was very revolutionary at that time (and for many people it is even now). Among the pioneering texts in Czech CSMM were the studies by the two Czech guest co editors to this thematic issue, Iva Šmídová (1997) and Ivan Vodochodský (1999), the thematic book reviews by Hana Havelková (1995) and Pavla Horská (1994), the research studies by Hana Maříková (1999), Radka Dudová (2002), and a student research study by Petra Šťastná (1998). Prior to that, only a handful of scholars had focused on men in the Czech context specifically as a topic of research (for example, Ivo Možný 1983, Zbyněk Vybíral 1995), but none of them had done so from an openly gender reflective position. The date of publication of this thematic issue has special significance for the field of CSMM even beyond the Czech context. It is now twenty years since the first edition of Raewyn Connell s essential book Masculinities was published. The publication of that book was yet another milestone for the slowly growing group of fans of critical studies on men and masculinities in the Czech Republic, as well as in other countries. Since its publication there have been few academic studies on masculinities that have not cited this highly influential work. It is thus our honour to present an exclusive interview with Raewyn Connell in this special issue. The interview is not only intended to recognise her as one of the great founders of this area of study and as someone who for more than thirty five years has been playing a crucial role in the field, but what is more it also documents her as a vital, open minded person who continues to think not only about masculinities but also about other related questions gender, labour, education, Southern theory, and much more in a global perspective. She is against thinking inside the one gender box and instead favours a relational approach to gender which is itself a very important viewpoint for the further development of the study of men and masculinities. In the interview she reflects on a major international conference on men and masculinities that was held in June 2014 in Reykjavik, Iceland. This issue is probably the very first special issue of a journal devoted solely to studies on men and masculinities that has ever been published in the Czech Republic and the region. 1 Nevertheless, it is not intended to look back on past developments in this country. In fact, the opposite is true. It is especially pleasing to include an essay by Ann Snitow. We have published here the keynote address on men and gender that she presented at The Second Conference of Czech and Slovak Feminist Studies: Borders and Beyond, held in Brno in 2011 as a key historical document. This is particularly appropriate this year when Ann Snitow is being awarded the Courage in Public Scholarship Award. She is the first recipient of this award, which was presented to her by the New School for Social Research Europe in Warsaw on 9 June In the initial Call for Papers for this thematic issue the geographical scope was broadened to include authors from other countries beyond the Czech Republic. The original articles included here are placed between the essay by Ann Snitow and the interview with Raewyn Connell from the Nordic event, thereby engaging North, South, East and West. On a more personal note, there is also an interview with Jeff Hearn, a guest co editor of this volume, and a member of this journal s editorial board who has had ties with Czech scholars since the early 2000s. As one of the pioneers of CSMM, he speaks about his experiences of doing critical research on men and on the crucial issues and topics that have yet to be taken on extensively in academic work inspired by CSMM. A common thread that runs through all the texts, interviews and documents in this issue is that they show CSMM as a vibrant and flourishing research specialisation, one that is helping to address some of the most current social problems and is ushering new perspectives into the wider social studies and humanities communities. On the following pages you will find texts that address such research issues as work with perpetrators of domestic violence in the region (Katarzyna Wojnicka), the self reflection of Czech men working in a profession perceived as typically feminine, namely GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 4

7 EDITORIAL kindergarten teachers (Nina Fárová), and visual and spatial issues in professional care for marginalised men in the Netherlands (Iris van Huis and Marleen van der Haar). The articles in this thematic issue also analyse the literary spaces of Czech and Polish fatherhood (Marcin Filipowicz), the hegemony of men in the context of women directors in Korean cinema (Richard Howson and Brian Yecies), and representations of gay men in Czech soap operas (Zdeněk Sloboda). Despite having existed for several decades, the field of critical studies on men and masculinities has not been integrated into the social science mainstream in most countries within the geographical scope of this journal s readers and contributors. Despite some striking national differences, to date there has been little recognition of or demand for reflections on androcentrism or gender awareness in relation to men and masculinities in societies that have strong masculine power oriented or patriarchal tendencies, such as those in which we live our everyday lives. This, nevertheless, seem to be slowly moving forward. There is already a plethora of relevant and topical literature available old and new, domestic, translated or international on men and masculinities in bookstores and libraries. Anyone interested in this field thus faces a different situation to that which the generation of pioneers encountered, since now almost everyone has access to what is going on in research on men and masculinities. For example, critical studies on men and masculinities have become integral parts of university curricula in at least two social science faculties in the Czech Republic. One positive effect of this situation is the number of research projects that are producing informed, scholarly work written in cooperation with students, and the development of an international academic community of involved scholars that crosses and blurs national borders. The explicit, and sometimes critical, gendering of men and masculinities is also making its way onto national and international political agendas; specific governmental and European bodies are being formed. And it is crucial, when involving men in gender equality, that a critical approach and critical perspectives are applied and that we get beyond some of the trendy takes on topics associated with changing men and masculinities; indeed these are issues on which CSMM can provide valuable critical insight and analysis. We hope that this special issue contributes to the continuing process of establishing international collaboration in critical studies on men and masculinities, including developing original perspectives and promising approaches in dealing with the many urgent problems of contemporary societies. This special issue is publishing both Czech and English texts by researchers from in and beyond both the Czech and English speaking contexts, and even written in both languages by native and non native speakers. Moreover, not only is the content of this thematic issue concerned with challenging men and masculinities, as the title indicates, but the very practices of the journal of Gender, Equal Opportunities, Research (Gender, rovné příležitosti, výzkum) are being challenged in its production. This is the first issue ever published in two languages, opening up the journal to international audiences. We wish you joyous and inspirational reading! Iva Šmídová, Ivan Vodochodský and Jeff Hearn Notes 1 As a coincidence or yet another sign of organic development, the international English edition of Studia Humanistyczne AGH, a Polish journal, will publish a thematic issue on men and masculinities in the European dimension later in GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 5

8 Literární prostory otcovství / Marcin Filipowicz The Literary Spaces of Fatherhood Abstract: This article seeks to contribute to the discussion about literary images of fatherhood in contemporary Czech and Polish prose. It focuses on analysing the specific literary spaces that have emerged alongside a new type of literary character, namely, new fathers, who give up their professional activities to stay home and look after babies. A comparative analysis of two novels Petr Šabach s Putování mořského koně (The Pilgrimage of a Sea Horse) and Marek Kochan s Plac zabaw (The Playground) presents the similarities in the structures of their literary space and in the way masculinity is contextualised in the space of the playground and the home. The article sets the analysis against the backdrop of social changes affecting parenting and fatherhood in Poland and the Czech Republic in recent decades. Key words: fatherhood, literary space, contemporary Czech and Polish literature Filipowicz, Marcin Literární prostory otcovství. Gender, rovné příležitosti, výzkum, Vol. 16, No. 1: DOI: Během posledních dvou desetiletí lze sledovat prudký narůst zájmu společenských a humanitních věd o problematiku otcovství (Burgess 1997), jenž je bezesporu následkem intenzivně se vyvíjejících maskulinních studií od poloviny 80. let 20. století. Jedním z hlavních polí současného výzkumu otcovství je způsob jeho sociálního a kulturního konstruování. Na otcovství se zde nahlíží jako na sociální konstrukci široce chápanou jako diskurs o tom, co konstruuje dobré otcovství, jaké by měly být vztahy mezi dětmi a otci, a v neposlední řadě i jaký je vztah mezi současným otcovstvím a převládajícím paradigmatem maskulinity v západní kultuře (Featherstone 2009). Předmětný diskurs se projevuje zejména v odborné publicistice a literatuře (Vuori 2009: 45 72), audiovizuálním umění a také v beletrii, ať už v literatuře populární nebo v literatuře vysokého stylu. Všechny tyto složky vytvářejí velmi silný tlak, zvlášť v případech pokusů o zavedení nových žádoucích vzorců, na který jedinci musí reagovat, i když velmi často dochází k podstatné diskrepanci mezi diskursivně vytvářeným obrazem otce a sociální praxí (Gregory, Milner 2011: 589). Výzkum genderu, pojímaného jako forma reprezentace (Lauretis de 1987: 4 5), má v literární vědě již dlouholetou tradici. Za východisko pro zkoumání literárních obrazů maskulinity, respektive i otcovství, lze považovat stanovisko německého literárního teoretika Kaluse Michaela Bogdala vyjádřené v 90. letech 20. století. Podle jeho názoru literární texty ukazují vznik norem maskulinity i způsob, jímž tyto normy ovlivňují mocenské vztahy v soukromé a veřejné sféře. Jinými slovy, literatura může upevňovat, vyjednávat nebo dekonstruovat symbolické formy maskulinní reprezentace (Bogdal 1998: 202). Literárněvědná analýza se může pokoušet tyto procesy mapovat, případně vžitým významům dodávat významy nové. Svou pozornost bych chtěl obrátit na způsob zobrazení tzv. nového otce v současné polské a české próze. Zároveň bych si chtěl položit otázku, jakou úlohu může toto zobrazení sehrávat v rámci společenského diskursu otcovství. Předmětem mého zájmu bude specifický druh prózy založený na dějovém schématu otec pečující o malé dítě. Jedná se o poněkud starší text Petra Šabacha Putování mořského koně (první vydání vyšlo v souboru próz s názvem Šakalí léta v roce 1993) a novější román polského spisovatele Marka Kochana Plac zabaw (Hřiště) (první vydání roku 2007), které jsou ukázkovými příklady tohoto typu prózy. Uvedeným textům nebyla doposud ze strany genderových literárněvědných studií věnována pozornost. Šabachův hlavní hrdina zůstává na rodičovské dovolené se svým dvouletým synem, zatímco manželka se vrátí do zaměstnání. Otec se dostává do každodenního stereotypu spojeného s péčí o syna. Nové uspořádání rolí v rodině má navíc negativní vliv na jeho vztah s manželkou Marií, kterou nakonec přistihne při nevěře. Následně se zhroutí vyčerpáním a několik měsíců stráví v psychiatrické léčebně. Dějové schéma Kochanova románu je obdobné. Máme zde dva mužské hrdiny plnící stejnou roli. Starají se o děti a domácnosti, zatímco jejich manželky se věnují profesionální kariéře a zajišťování příjmů. Pozoruhodné je, že jejich vztahy ztroskotají a končí podobně: nevěrou nebo rozchodem. Mým cílem bude zamyslet se, jestli obě knihy pojímají současné proměny otcovství jako rozšíření, nebo hrozbu pro převládající paradigma maskulinity v západních společnostech. Domnívám se, že pro tento účel by mohla být velmi užitečná analýza sémantiky literárního prostoru, který chápu jako jeden z prvků kontextualizace genderu. První impulsy pro zkoumání relací mezi prostorem a maskulinitou, respektive otcovstvím, přinesli sociální geografové. Předmětem jejich zájmu byl způsob, jímž jsou sociální konstrukce genderu vytvářeny, vyjednávány nebo zamítány na různých místech a v různých prostorech (Hoven van, Hörschelmann 2005: 1 16). Pojímání maskulinity a otcovství jako sociálních konstrukcí vyžaduje vnímat jejich různorodé konceptualizace (rekonstruování a přepracovávání), jež jsou následkem vztahu k ostatním entitám, jako jsou např. tělo, identita, instituce, ideje, společenské normy, historický kontext anebo prostor. Poslední faktor se doposud v souvislosti s výzku GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 6

9 mem maskulinit netěšil příliš velké pozornosti badatelů. Teprve v minulých letech se začaly objevovat práce týkající se prostorových rozměrů maskulinity. Jedná se v nich o hledání odpovědí na dvě zásadní otázky jak jsou maskulinity uskutečňovány v různých prostorech a jak se prostor podepisuje na podobě prožívání maskulinní zkušenosti (Gorman Murray, Hopkins 2014: 6 8). Přestože tento metodologický nástroj vznikl na půdě společenských věd, domnívám se, že může být přínosný i pro literárněvědný úhel pohledu. Noví otcové Ve druhé polovině 20. století začaly být v západním světě postupně přehodnocovány tradiční rodinné vztahy zděděné po měšťanské společnosti 19. století, proto začala být instituce otcovství vnímána v kategoriích rozkladu. Profesní aktivizace žen zpochybnila profesní práci jako stěžejní složku maskulinní identity a zahájila i proces zpochybňování definice otce jako živitele rodiny. Podle některých názorů, zejména tradičně orientovaných teoretiků, přineslo 20. století závažnou krizi otcovství, projevující se především pochybnostmi ohledně toho, kým je otec (Zoja 2005; Kubicki 2009: 87, 101; Więcławska 2009: 306). V průběhu 70. let následkem redefinování instituce otcovství a nutnosti nalézt odpověď na takto formulovanou otázku se objevila postava nového otce (Delumeau, Roche 1995: 377; Johansson, Klinth 2008: 43 46; Nešporová 2012: 465), čili otce, jenž se aktivně podílí na péči o dítě. Sociologicky byl nový otec definován jako muž pocházející ze střední nebo vyšší společenské vrstvy, svobodného povolání, který si může dovolit svobodnější časový režim, odmítající tradiční maskulinní kulturu (Badinter 1999: 173). Nový normativní rámec začal předpokládat fyzickou a citovou blízkost, stejně jako zapojení se otce do péče o dítě, případně o domácnost. Tato moderní norma se určitým způsobem přiblížila k vypracovanému modelu mateřství v rámci západní kultury během posledních dvou století (Maříková 2009: 90). Vznik nové otcovské normy vedl však k svébytnému rozdvojení myšlení o otcovství. Na jedné straně totiž posílil proud zdůrazňování negativních dopadů zániku tradiční otcovské úlohy a považování nového otce za nepřirozenou představu, jež postrádá kulturní základnu. Podle Hany Maříkové (2009: 91) se zde jedná o esencialistický přístup, který klade důraz na jedinečný význam otce v životě dítěte a otcovství ve společnosti a ve svém důsledku představuje apologetiku tradičního modelu. Druhý proud myšlení lze označit jako konstruktivistický. Na otcovství se zde nenahlíží jako na statickou roli jedince, ale jako na dynamický relační proces, kde je role neustále rekonstruována lidmi během jejich každodenních interakcí, probíhajících v kontextu proměňujících se genderových vztahů (Maříková 2009: 91; Kubicki 2009: 96; Uhde 2009: 9 26). Navzdory zastáncům a obhájcům otcovského esencialismu tato změna v posledních desetiletích ve střední Evropě urychleně probíhá. Během uplynulých třiceti let se v polském modelu rodiny odehrával postupný přechod od tradiční podoby směrem k podobě modernizované. Nemělo by nás ale překvapovat, že jev nového otcovství platí v Polsku pouze pro část společnosti spíše obyvatele velkých měst pocházejících ze silnějších sociálních skupin. Podle odhadů se jedná o dvě pětiny mladých Poláků, přičemž jedna čtvrtina společnosti zaujímá i nadále silně tradiční stanovisko (Kubicki 2009: 82, 102). Co se týče české společnosti, Hana Maříková (2006: 157) na základě sociologických výzkumů psala o jistém posunu proti modelu otcovského chování u předchozí generace. Nicméně pouze výjimečně se muži identifikovali s rolí pečovatele do té míry, že je bylo možné označit za nové otce. Je nutno podotknout, že postava nového otce se stále častěji stává hrdinou masového povědomí, přičemž hlavní způsoby jejího ztvárňování jsou založeny na tělesné idealizaci anebo zesměšňování prostřednictvím vytváření obrazu otce kvočny. První tendence se vyskytuje zejména v reklamních sděleních. V reklamě se objevující noví otcové, ať už se jedná o společenské kampaně, například propagování otcovské dovolené v 70. letech 20. století letech ve Švédsku (Johansson, Klinth 2008: 42) nebo o reklamu na ryze komerční výrobky (prací prostředky, dětské pleny, cereálie, minerální vody apod.), jsou většinou polonazí, mladí, krásní a hlavně redukovaní na svá těla. V případě druhé tendence nám populární kultura nabízí pestrou škálu výsměšných sdělení založených na schématu nechme samotné otce s dětmi a uvidíme, jestli to zvládnou, bude smíchu k popukání (Delumeau, Roche 1995: 386; Gregory, Milner 2011: 597). Bogusława Budrowska poukazuje například na to, že v polské populární kultuře se od začátku 21. století vyskytla celá řada fejetonistických nebo blogových relací mužů, kteří se stali novými otci. Jejich hlavní vlastností je nadhled vůči plněné roli. Působí to dojmem, že nový otec je postavou roztomilou a nepříliš vážnou. Badatelka nastoluje pozoruhodnou hypotézu, že cílovou skupinou výsměšných sdělení o nových otcích jsou zejména matky. Ty na jedné straně potřebují zprostit se kulturou podloženého vnitřního nutkání být ideálním rodičem a na druhé straně touží po angažovaných, spoluodpovědných a citově založených partnerech (Budrowska 2008: ). Hrdinové románů Šabacha a Kochana jsou recipienty vnímáni především pomocí klíče otec kvočna. Na základě recenzí v tisku a krátkých záznamů v syntetizujících literárních příručkách se můžeme domnívat, že v případě obou rozebíraných děl se jedná o oddechovou četbu, nepojednávající o otázce otcovství příliš vážně (Nowacki 2007: 15; Janoušek et al. 1999: 465; Machala 2001: 132). Některé rysy, společné pro obě díla, jež lze nepochybně považovat za konstitutivní pro tento druh prózy, ve velké míře odůvodňují tento způsob čtení. Fabule obou děl jsou založeny na stejném schématu obracení přirozených rodinných rolí naruby. Výměna rolí je příčinou zábavných peripetií hrdinů, kteří musejí zvládnout novou životní situaci. Samozřejmě se obě díla podstatně liší. Psychologický rys hrdinů je věrohodnější u polského spisovatele, stejně jako jeho úvahy založené na povědomí existence jevu nového otcovství, GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 7

10 což by ostatně nemělo překvapovat, neboť Šabachovo dílo vzniklo v závěrečném období československého socialismu, zatímco Kochanův román je zasazen do varšavských reálií prvního desetiletí 21. století. Pomocí analýzy konstrukce prostoru jako jednoho z faktorů konceptualizujících maskulinitu a otcovství bych chtěl doložit, že obě knihy poukazují i přes svoji zdánlivou zábavnost na zcela vážné problémy mužů, kteří se musejí vyrovnat s humoristickou, respektive roztomilou, podle četných sdělení populární kultury, rolí nového otce. Narativ a prostor Feministický literárněvědný výzkum ve své rané vývojové fázi kladl důraz na objevování ženského hlasu v literatuře a dokládal, že ženská vyprávění se v dějinách literatury jaksi rozpouštěla v dominantním maskulinním narativu (Szczuka 2000: 71 72). Byl ale onen narativ zcela univerzální a pojednávající komplexně o mužské existenciální zkušenosti? Kochan v rozhovoru poskytnutém týdeníku Polityka kriticky hodnotí jeho možnosti: Pro mě je vyprávění klíčovou věcí. Žena staví svoji identitu prostřednictvím vyprávění ostatním ženám nebo mužům o sobě jakožto ženě, matce, manželce. Zatímco muž o sobě samém vyprávět nemůže, neboť nemá komu, nikdo ho nechce poslouchat. Když začne řeč na téma emocí ( ), bude vzápětí považován za fňukala ( ). Postrádáme prostor, kde muž může vyprávět o sobě samém jakožto o otci (Podgórska 2007: 71). Z tohoto výroku vyplývá, že jisté otázky jsou pro mužská vyprávění tabu. Je pozoruhodné, že polský spisovatel místo toho, aby zdůraznil, že i díky jeho knize se maskulinita konceptualizuje ve struktuře vyprávění, přiznává v odpovědi na další otázku, že jeho hrdinové používají femininní, nikoli maskulinní narativy: Popis zážitku vypravěče Vašeho románu otce, jenž tráví čas na Hřišti zní jako stížnost ženy zazděné v domácnosti, která cítí, že život je někde jinde ( ) Ano. Muž umístěný na místo ženy přebírá její optiku, dívá se jejíma očima (Podgórska 2007: 71). Domnívám se, že s tímto tvrzením nelze plně souhlasit. Podle mého názoru v dílech pojednávajících o novém otcovství lze spatřit typ maskulinního narativu, který se projevuje zejména specifickou genderově motivovanou konceptualizací literárního prostoru. Prostor je v literárním díle nesmírně důležitým interpretačním klíčem. Je územím bytí hrdinů, je objektem jejich jednání a poznání, slouží k jejich nepřímé charakteristice, a což je možná nejdůležitější stává se často způsobem exprese jejich pocitů a myšlenek (Markiewicz 1996: ). Pro literární prostor je tedy příznačná symbolická potence, byť by její ráz nebyl autorem vyjádřen explicitně (Meyer 1970: 21). Jak uvádí Daniela Hodrová (1997: 15 18), povaha místa bývá spjata s typem postavy, která se na něm zdržuje nebo se jím pohybuje, postava je do značné míry determinována místem a místo postavou. Podstatná je zde autorská individualizace modelového prostoru, jenž je vždy založen na jistém vžitém významu. Tato individualizace v mnohém spočívá v metaforizaci prostoru a budování nových významů na dosavadní sémantické matrici. Právě proto v případě předmětných vyprávění bude důležité položit důraz na způsob, jímž se v obou dílech nahlíží na hřiště a domácnost typická místa nových otců. Jinými slovy, jaký je vztah mezi prostorem a odehráváním a prožíváním maskulinity a otcovství hrdiny. Veřejný prostor hřiště V obou dílech je vztah mezi hrdiny a prostorem hřiště zobrazen dynamickým způsobem, který se zaměřuje zvláště na zaznamenání jeho proměny. Hřiště je ve vyprávěních obou autorů zobrazeno jako prostor bytostně cizí, jež si teprve budou muset postupně ochočit. Prostor se řídí svými pravidly, pro nového otce úplně exotickými. Už v této etapě Kochan poprvé posunuje symbolické významy, což vede k porušení dosavadního tvaru sémantické matrice. Místo dětských her a příjemného trávení času je jedním z hrdinů románu vnímáno jako místo naprosto profesionální, jež vyžaduje téměř licenci k pobývání : Hřiště, profesionálně specializované, švédská barevná a plastová hrací zařízení, s atestacemi (Kochan 2007: 33). Pokud ale bylo hřiště bílým místem na mapě dosavadního světa hrdinů mužů, zdaleka to tak neplatilo pro celou společnost. Hřiště má ztvárněnou sociální strukturu s kontrolními mechanismy, jimž je podrobován každý nový na něj vstupující jedinec, o to více jedinec, jehož gender podrývá dosavadní genderový řád prostoru. Kontrolní reakce jsou v obou dílech velmi podobné: Když jsme se přiloudali ( ) několik očí si nás pátravě prohlédlo (Šabach 2003: 9); Ženy na něj pokyvují hlavami, mrkají na něho ( ), piští: podívejte se, iiiii! To je ten táta. Babský král. Už zde byl jednou viděn touto dobou (Kochan 2007: 37). Konceptualizace maskulinity v prostoru hřiště, během úřední pracovní doby, vyvolává u hrdinů pocit nepříslušnosti, až nevhodnosti vlastní přítomnosti: Po pěti minutách mi bylo jasné, že nejméně polovina matek se zná. ( ) A já. Byl jsem tu jediný muž (Šabach 2003: 10); Lavičky na jedné náš Kocourek jako kůl v ženském plotě (Kochan 2007: 33 34). Znovu se tedy proměňuje symbolický význam prostoru, a to následkem vzniklé relace mezi prostorem a maskulinitou nových otců. Teoretický otevřený, veřejný a rekreační prostor se v rámci maskulinních vyprávění stává místem odcizení a nesnadné konfrontace s vlastním genderem a přiřazenou společenskou rolí. Kulturní genderové vzorce dávají hrdinům výrazně najevo, že jim tento prostor nepatří. Pobyt v něm je vystavuje dvojí opresi, která má své zdroje na obou stranách hranice hřiště. Na jedné straně mají pocit, že je svět mimo hřiště kritizuje kvůli pobývání v tomto nemaskulinním prostoru, na což je výrazně upozorněno v obou dílech. Šabachův hr GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 8

11 dina se během večerního posezení v hospodě stává terčem vtipkování svých kamarádů. U Kochana je ale tato forma oprese ukázána přímým způsobem: setkává se se zrakem podnikatele v bílé košili jdoucího alejí za plotem ( ). Svým zrakem ( ) mu v klusu naznačuje, hele ty tam ( ). Nemáš nic na práci, nikdo tě nechce? Utíráš dítěti prdel? (Kochan 2007: 38 39). Na druhé straně se cítí být vystaveni kritice spoluúčastnic prostoru, na což klade zvlášť silný důraz Kochan: Cítí na sobě jejich zrak ( ) podívejte se, amatér, nedokáže utišit dítě, nemehlo. Jak mu brečí. Tak se nauč, ty ťulpasi, jinak se houpá, aby přestalo. ( ) Proč pláčeme, protože maminka není, u maminky je líp, viď, u maminky by nebrečelo, kdepak je maminka? (Kochan 2007: 40). Skutečnost, že tato okolnost není nijak zvlášť zvýrazněna v díle českého spisovatele, se dá s největší pravděpodobností vysvětlit existencí kulturních rozdílů v přístupu k výchově dětí. Nesmíme zapomenout, že svět současné Varšavy se liší od světa Prahy na sklonku socialistické éry. Vzorce velkoměstské péče o dítě zachycované Kochanem jsou z velké míry předurčeny kryptoreklamním diktátem rodičovských časopisů, které vytvářejí umělé potřeby a svébytnou přecitlivělost. V každém případě Kochanovi hrdinové podléhají opresi ze strany profesních a v prostoru hřiště zabydlených žen, jež často vnímají nové otce jako vetřelce nezvládajícího standardy dobrého rodičovství, určené frustrujícím poradenským systémem z barevného tisku. 1 Nekomfortní postavení vede k vyjednávání tvaru genderově determinovaného vztahu mezi hrdiny s prostorem hřiště. Právě proto literární noví otcové přijímají různorodé adaptační strategie, jež se v obou dílech až překvapivě shodují. Hned na začátku, když si uvědomují, že zde přece jenom musejí pobývat, se pokoušejí zaujmout místo na okraji: Vybral jsem si ( ) lavičku, zastrčenou pod obrovským kaštanem (Šabach 2003: 9); ( ) já tu nejsem, já jsem zde jenom dočasně, havarijně. Manifestuju svoji nepřítomnost (Kochan 2007: 33). Následně nastupuje fáze racionalizace prostřednictvím úniku do jiných vážných a maskulinních aktivit: 2 Pepino pracoval na písku a já předstíral četbu (Šabach 2003: 12); kupuje noviny s barevnými stránkami o ekonomice (Kochan 2007: 37). Současně začínají hrdinové sledovat prostředí, a přitom se pokoušejí deprimovat spoluúčastnice prostoru: Jsem přesvědčený o tom, že jsou to dobře udržované, dobře vypadající taxikářské kočky. Tím taxikářské myslím všechno to haraburdí, kterým jsou doma obklopený (Šabach 2003: 12). Je pozoruhodné, že socialistické taxikářské matky se v komentářích vypravěče sotva liší od stejně konzumně zaměřených současných polských matek. Tento druh racionalizace se odvíjí od toho, že v počáteční etapě jsou obě vyprávění o hřištích prosycena neochotou hrdinů smířit se s výkonem nemaskulinní, a zejména z hlediska objektivního společenského úspěchu málo hodnotné činnosti. Zvláštní racionalizační strategii vůči svému odchodu na hřiště zaujímá druhý z Kochanových hrdinů nepříliš úspěšný mladý vědec, nadto vydržovaný bohatou ženou. Redukuje svoji poznávací disonanci prostřednictvím pojednávání o prostoru pomocí antropologického diskursu. V rámci jeho vyprávění se opět přehodnocují stávající významy prostoru. Hřiště, které je všeobecně spojováno s infantilními a každodenními vyprávěními tzv. pískovišťových matek, je najednou vloženo do rámce vědeckého diskursu pracujícího s odbornými termíny, například zúčastněné pozorování (Kochan 2007: 141) nebo popis společenské struktury zkoumané komunity (Kochan 2007: 142). Úvodní etapu vyrovnávání se hrdinů s prostorem pro ně exotickým uzavírá v obou dílech téměř identický popis jevu obhajoby před útoky matek, jež se pokoušejí navázat přátelské kontakty založené na výměně pečovatelských zkušeností: Seděli jsme vedle sebe chvíli mlčky a najednou mně oslovila. ( ) a v tom smyslu pokračovala a já jsem odpovídal tak na hranici zdvořilosti (Šabach 2003: 23); ( ) nevšímá si, když nějaká, jedna z nich se přidává, přisedá si, máte tady volno? ( ) Jak se Vám to dítě podobá ( ). On: aha, jen tak ze zdvořilosti, ne aby hovořil, zahajoval téma (Kochan 2007: 34 35). Situace nuceného pobytu v prostoru, do něhož podle vžitých společenských představ muži nepatří, je hrdiny vnímána jako neuspokojující, ba dokonce jako nežádoucí. Tato skutečnost vede následně ve zkoumaných textech k obranným reakcím, jako je třeba nepřátelský postoj vůči ostatním, kteří pobývají na hřišti. Aklimatizaci hrdinů v prostoru hřiště neusnadňuje ani vnější prostředí. Když už sami začnou pozorovat okolí, zrodí se v nich přirozená potřeba podělit se o zážitky s ostatními. Potom také přichází velké zklamání. Ukazuje se totiž, že svět mimo hřiště nepovažuje onen prostor za pozoruhodný. Vnější svět jejich vyprávění odmítá. Týká se to partnerek: Pak jsem jí zase já chvíli povídal ( ) Marie vůbec neposlouchá (Šabach 2003: 14); Vypráví Kocourek, chce být doceněn ( ). Helenka však neoceňuje, usíná během vyprávění nad stolem (Kochan 2007: 36), kamarádů a v neposlední řadě i profesního prostředí, jelikož profesor J. reaguje na referát pískovišťového antropologa následujícími slovy: Já zde neshledávám materiál. ( ) Trošku jste zdětinštěl poslední dobou, plácne nakonec, ( ) (Kochan 2007: ). Co se původně jevilo jako exotické, se časem stává otravnou každodenností. V našem kulturním kontextu je pro muže po psychické stránce nesmírně náročný přechod od časové linearity spojené s vykonáváním činností směřujících k dosažení nějakého pracovního cíle k časové cykličnosti, jejíž náplní jsou každodenní, pravidelné a neodkladné pečovatelské úkony. Podle sociologických výzkumů muži v roli nového otce nesou tuto změnu velmi těžce (Maříková 2009: 98). Pokud je zachycení přítomnosti nových otců na hřišti mnohem důslednější u Kochana, pak se ale Šabach lépe vypořádal s časovou monotónností spojenou s tímto prostorem. Forma deníkových zápisků vyzdvihuje opakovatelnost týchž úkonů, stejných procházek, týchž pískovišťových patálií a velmi dobře ukazuje nutnost hrdinů vyrov GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/2015 9

12 nat se s každodenní stejnorodostí prostoru. K sémantické matrici hřiště, ve všeobecných představách obvykle vnímaného jako místo odpočinku a zábavy, jsou přiřazeny nové významy, které způsobují, že ho čtenář začíná vnímat prizmatem syndromu únavy ze stereotypu. Šabachův hrdina se sice snaží vymýšlet pokaždé nový program, nicméně možnost jeho volby je poměrně omezena, a proto začíná podléhat výše uvedenému psychickému procesu: Měl jsem mírnou depresi z toho věčného vysedávání ( ) na lavičce; Zhroutil jsem se na lavičku a apaticky jsem se rozhlížel kolem; Musel jsem pro nás na dnešek vymyslet nějaký kloudný program. Vůbec nic mně nenapadlo. ( ) Děsím se toho, jak nápadně se jeden den podobá druhému (Šabach 2003: 29, 31, 56 a 82). Postupem času se vztahy mezi hrdiny a prostorem hřiště normalizují. Je zde zobrazený proces, který bychom podle Andrewa Gormana Murraye a Petera Hopkinse (2014: 8) mohli označit jako změnu paradigmatu odehrávání a prožívání maskulinity a s ní spojené otcovské role následkem působení určitého prostoru. Noví otcové prostor ochočují, zatímco on sám je zase začíná vstřebávat: I ostatní si tady na nás zvykli. ( ) Asi mě probrali ( ), zařadili si mě, a to zatím stačí (Šabach 2003: 20). Jsi tady, tak si vem na hlavu šátek ( ), kup si barevný časopis s křížovkou. ( ) popovídáme si o mastných olejíčcích, o zázračném krému, o peptilonu dvě ( ) (Kochan 2007: 37). Prostor hřiště postupně mění i povahové rysy hrdinů. Po fázi přizpůsobování přichází fáze ztotožňování. Původně nebezpečný a nesrozumitelný prostor získává vlastnosti takřka útočiště. To vede k úplnému splynutí hrdinů s vykonávanou činností, ačkoliv zde vzniká nový problém. Je li v souladu s platnými společenskými normami spojení vzorce maskulinní identity s péčí o dítě neobvyklé, pak to, aby muž o tuto činnost projevoval přímo zájem, je kulturně téměř nepřípustné. Navzdory tomu se v hrdinech obou děl taková touha postupně vyvíjí, a navíc se začínají vyhýbat návratu do vnějšího světa maskulinních výzev: Opustil mě pocit, že o něco zoufale přicházím, že mě všichni předběhli, že prožívám ztracené chvíle; ( ) pak si zase říkám, ať se jdou všichni bodnout, protože já mám Pepína ( ); Já jsem si prostě uvědomil jen to, že nic kromě hlídání Pepína neumím (Šabach 2003: 50, 94 a 110). Zvyknul si. Je mu zde dobře, na hřišti; ( ) dívá se s politováním na chlapy v oblecích, opocených v tom vedru ( ). Ještě to stihne, ještě jeden rok (Kochan 2007: 115 a 118). Ve chvíli, kdy hrdinům prostor hřiště zdomácní, by se mohl čtenář domnívat, že mu nyní budou naděleny kladné příběhy nového otcovství. Autoři však od toho ustupují a poté figuru nového otce opět kulturně zpochybňují. Šabachův hrdina například servíruje v domácí zástěře kávu své manželce a jejímu kamarádovi z práce, se kterým ho pak manželka podvede. Proti tomu se jeden z hrdinů Kochana stává celebritou hřiště: ( ) dělá kariéru jako ideální ženo muž, ( ) táta snů, ( ), idol hřiště (Kochan 2007: 42). Je tedy patrné, že oba romány zobrazují vztah mezi rolí nového otce a tradiční maskulinitou v dynamické přechodové fázi, kterou charakterizuje svébytná citová ambivalence a nejistota. Na nové otce se v souvislosti se vstupem do genderově determinovaného prostoru kladou četné nové požadavky. Ve chvíli, kdy je konečně vztah mezi maskulinitou a prostorem redefinován, přichází připomenutí starých maskulinních výzev a norem chování. Prostor bytu Pokoj, nebo jinak byt, je obvykle badateli poetiky prostoru považován za základní místo lidské existence. Způsob bydlení je způsobem bytí, což následně určuje vztah jedince k světu. Tento prostor je tedy velmi často vnímán jako intimní, jako prodloužení vlastního těla a duše, místo reflexe a bod pozorování vnějšího světa (Hodrová 1997: ). Musíme si být ale vědomi toho, že prostor domácnosti je v naší kultuře silně genderovaný. Spojování maskulinity s prostorem domácnosti bylo v novodobé západní kultuře z velké míry založeno na obrazech odpočinku a obecné zodpovědnosti ve smyslu zabezpečení stability bydlení (Tosh 1999), zatímco s femininitou bylo spojováno zajištění každodenního chodu domácnosti, která se od 19. století stala tzv. ženskou sférou (Abrams 2005: 8 9). Převzetí té druhé funkce mužem je proto nutno vnímat jako porušení tradičního genderového prostorového řádu a posun na jeho sémantické matrici. Noví otcové i zde konceptualizují svou maskulinitu. Literární ztvárňování bytového prostoru lze číst jako specifický záznam jejich otcovské zkušenosti. V obou dílech jsou tradiční významy domova zamítnuty. Byt se jeví jako prostor, který je svírá, obklopuje a je zároveň nezvládnutelný. V Šabachově románu je byt pojat jako každé ráno se uzavírající prostor osamocení, byť paradoxního, neboť v přítomnosti druhého lidského jedince. Potenciálně nejbližší lidská bytost vlastní dítě je zpočátku vnímána téměř jako přistěhovalec z jiné planety. Hrdinové nejsou připraveni na tak silnou intenzifikaci kontaktu s potomkem v omezeném bytovém prostoru. Vnímají děti tak, jako by s nimi byli za trest, a v důsledku toho je malý bytový prostor pociťován jako vězení. Šabachův hrdina téměř obsesně zaznamenává každodenní ranní bouchnutí dveří, když manželka odchází do práce. Tento motiv má symbolický význam, neboť zvuk uzavírajícího se prostoru ho probouzí k plnění úlohy nového otce : Když dnes za Marií bouchly dveře, uvědomil jsem si nejasně, že tenhle zvuk si budu pamatovat celý život (Šabach 2003: 7). Následkem pobývání v malém bytovém prostoru: celé to naše drama se odehrává na malé ploše. Pokoj, kuchyň, GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

13 koupelna a záchod (Šabach 2003: 50), a nekonečného opakování se každodenních úkonů se pozvolna narušuje hrdinova duševní rovnováha. Za takových okolností se mimořádnou událostí stává i věštění z obsahu klozetové mísy, což se hrdina snaží dennodenně praktikovat pro zpestření monotonie. Konstrukce vztahu mezi prostorem bytu a jedním z nových otců patří v Kochanově románu snad k nejzajímavějším pásmům celé knihy. Sevřený bytový prostor je zde popsán z perspektivy nemožnosti zavést v něm řád. Text ukazuje ambivalentní ráz prostoru, jenž se stává pastí. Hrdina v něm zpočátku nachází zdánlivé útočiště před nebezpečím vnějšího a divokého světa hřiště. Objevuje se před námi původní symbolický význam představa domova jako azylu a místa odpočinku. Ve skutečnosti je ale prostor domácnosti stejně agresivní vůči novému otci jako prostor hřiště. Obkličuje ho totiž množstvím předmětů a úkonů, které musí provést, aby zvládl dítě, stejně jako všechno, co se kolem děje. Rázem se tón vyprávění proměňuje a bytový prostor již není azylem: do té kukaně, do jednoho těsného pokoje s jednou těsnou kuchyní a ještě těsnějším záchodem metr na metr, skoro svírajícím člověka jako korzet (Kochan 2007: 40). Kochan vyvolává pocit prostorové oprese pomocí dynamické výstavby proudu vyprávění. Registruje v prostoru prováděné úkony, ale zachycuje i obrovské množství předmětů a jejich chaotické přemísťování. Použitím předváděcího vyprávění pro zobrazení hrdinova fungování v rámci bytového prostoru se autorovi podařilo dosáhnout dramatické aktuálnosti a sugestivního působení kresleného obrazu. Pro tento druh vyprávění je příznačné velké množství krátkých vět dvojčlenných, nebo dokonce i jednočlenných, vtísněných do větších větných celků. Spád vyprávění je z lexikologického hlediska dodatečně posílen používáním četných elips, inverzí nebo anakolutů. Všechny tyto stylistické zákroky vyvolávají u čtenáře dojem plnění několika úkolů najednou v omezeném bytovém prostoru: Leze s kočárkem a taškami, pak úzký výtah, jen aby se dort nevyvrátil v krabici, a honem s ním do lednice, lednice plná, vyndává a vkládá ( ) Jowitka ( ) chce polívčičku, hned, dceruško, hned to bude, zase hromádka, je potřeba přebalit, ouvej ( ), škrtá pod polívkou, aha, ještě kočárek, zůstal na chodbě, ( ) půjdeme spolu pro kočárek, ne, nejdřív je potřeba udělat pořádek s plenkou ( ), tu špínu je potřeba namočit, sahá pro lavor, jenž je ve skříňce pod stropem. Co je to za kouř? ( ), běží do kuchyně vypnout sporák se špinavou plenou v ruce ( ), tehdy zvoní u dveří, listonoš, ( ) (Kochan 2007: 69 70). V určitém okamžiku se vyprávění omezuje již jen na zaznamenávání jednotlivých podstatných jmen předmětů, jež nový otec musí nějak zkrotit. Nakonec nastupuje fáze rezignace a rozpadu kýženého prostorového řádu. Hrdina zaznamenává ve svém povědomí jedině impulsy registrované jeho smysly: sleduje jednotlivé díly filmu o své dceři, hraní si Jowitky na koberci, ( ) tma, autíčka, tma, ( ) dětské knížečky vyhozené z regálu, tma (Kochan 2007: 72). Každý další předmět je hrdinou vnímán jako vetřelec: Toť děda Witek! Cpe se dovnitř s dalšími balíky (Kochan 2007: 73). Není ovšem schopen razantně zakročit, aby omezil zázračné rozmnožování věcí a zavedl v bytovém prostoru řád. Nakonec se byt stává jakoby bojištěm o hrdinovo zachování aspoň části tradiční maskulinity založené na kategorii zvládání (Gilmore 1990: 1 2). Výsledek klání s prostorem také poskytuje odpověď na otázku, zda je otec schopný zvládnout úkol péče o dítě. Hrdina ale boj prohrává: Zatím děda Witek vstupuje do obýváku, a současně i jediné obytné místnosti toho kvartýru, ostatně vypadajícího teď jako Lehnické pole samozřejmě v roce 1241, ( ), žehlicí prkno, rozházené hračky, oblečení se povaluje u skříně, zasraný stůl (Kochan 2007: 73). Prohra na poli krocení bytového prostoru znamená i životní prohru, zejména v očích hrdinova otce. Prostor ho tedy determinuje jako nevydařeného syna životní nemehlo: Helenka se dívá ( ) na celý ten bordel, děda Witek na pomačkanou synovu košili, Kocourek přemýšlí, zda má uklízet a tímto přiznat ( ), že to nezvládl, nebo má předstírat, že to je normální s dítětem (Kochan 2007: 76). Opět se mění původní symbolický význam bytového prostoru. Konceptualizace maskulinity spojené s nově pojímanou otcovskou rolí mu rovněž přiřazuje symbolický význam bojiště, na němž se odehrává bitva mezi starým a novým maskulinním paradigmatem. Závěr Cílem tohoto příspěvku bylo zamyslet se nad rolí, kterou může sehrát otcovství a zobrazování nových otců v současné české a polské próze v širším rámci společenského diskursu. Souběžně jsem se pokusil o úvahu, jestli se na nové otcovství v této literatuře nahlíží jako na rozšíření, nebo podrývání tradiční maskulinity. Chápání prostoru pocházející ze společenských věd jako jednoho z faktorů kontextualizace genderu jsem využil pro literárněvědnou analýzu proměn sémantiky literárního prostoru ve vztahu k postavám nových otců z románů Putování mořského koně od Petra Šabacha a Plac zabaw od Marka Kochana. Předmětná analýza se zaměřila na veřejný prostor hřiště a soukromý prostor bytu a ukázala, že obě knihy konstruují dynamický vztah mezi prostorem a hrdiny novými otci. To je podle mého názoru důkazem, že oba romány ukazují identitu hrdinů v průběhu vyjednávání, kdy staré maskulinní paradigma není úplně zamítnuto, ale nové ještě není prosazeno. V prostoru hřiště se hrdinové pokoušejí prolomit dosavadní genderovou determinaci prostoru a konceptualizovat v něm svou maskulinitu ve vztahu k nové otcovské roli, což ovšem neprobíhá hladce a bezproblémově. Prostor, který je zpočátku hrdiny vnímán jako cizí a nepřátelský, je jimi postupně ochočován s použitím různých adaptačních strategií. Čtenář získává obraz zdánlivé identitní stability nových otců, kteří se zdají ztotožňovat se s novým prostorem a novou rolí a tím i překonávat genderovou determinaci prostoru hřiště. Autoři obou románů nenabízejí ovšem optimisticky laděné příběhy o zařazování role nového otce do stabilní maskulinní identity. Na jedné straně zesměšňují své hrdiny GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

14 a připomínají jim staré maskulinní formy chování, v nichž není místo pro bytí novým otcem. Na druhé straně realizují posuny na sémantické matrici prostoru bydlení. Byt se z původního místa odpočinku a bezpečí stává bojištěm o zachování alespoň torza původního pojetí maskulinity anebo o společenské uznání nového pojetí spojeného s pečovatelskou otcovskou úlohou. Přitom je nutno podotknout, že hrdinové onen boj spíše prohrávají, neboť žádného z výše uvedených cílů není dosaženo. Zobrazený vztah mezi literárním prostorem a postavami nových otců je tedy ambivalentní a nenabízí jednoduchá interpretační řešení, která by jednoznačně zapadala do akceptujícího nebo zamítavého proudu myšlení o novém otcovství. Konečné ztroskotání hrdinů obou děl nepochybně může upevnit odpůrce nového pojetí otcovství v tom, že se jedná o ohrožení tradiční a esencialisticky chápané maskulinní identity. Proti tomu příznivci nového otcovství mohou oba romány vnímat jako literární záznam, byť obtížného ztotožňování se s novým maskulinním paradigmatem zahrnujícím i úlohu pečovat o dítě. Literatura Abrams, L Zrození moderní ženy. Evropa Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Badinter, E XY: Identita muža. Bratislava: Aspekt. Bogdal, K. M Geschlecht als Kategorie der Literaturwissenschaft? Pp in Heinz, M., Kuster, F. (eds.). Geschlechterteorie, Geschlechterforschung. Ein interdisciplinäres Kolloquium. Bielefeld: Kleine. Budrowska, B Tacierzyństwo, czyli nowy wzór ojcostwa. Kultura i społeczeństwo, roč. 52, č. 3: Burgess, A Fatherhood Reclaimed. The Making of the Modern Father. London: Vermilion. Delumeau, J., Roche, D Historia ojców i ojcostwa. Warszawa: Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne. Featherstone, B Contemporary Fathering. Theory, Policy and Practice. Bristol: Policy Press. Gilmore, D. D Manhood in the Making: Cultural Concepts of Masculinity. New Haven & London: Yale University Press. Gorman Murray, A., Hopkins, P Introduction: Masculinities and Place. Pp in Gorman Murray, A., Hopkins P. (eds.). Masculinities and Place. Farnham: Ashgate. Gregory, A., Milner, S., What is New about Fatherhood?: The Social Construction of Fatherhood in France and the UK. Men and Masculinities, Vol. 14, No. 5: Hodrová, D Paměť a proměny míst. Na okraj tematologie a topologie. Pp in Hodrová, D. a kol. Poetika míst. Praha: H&H. Hoven van, B., Hörschelmann, K Introduction: from Geographies of Men to Geographies of Women and Back Again? Pp in Hoven van, B., Hörschelmann, K. (eds.). Spaces of Masculinities. London, Routledge. Janoušek, P. a kol Slovník českých spisovatelů od roku Díl 2. Praha: Brána. Johansson, T., Klinth, R Caring Fathers. The Ideology of Gender Equality and Masculine Positions. Men and Masculinities, Vol. 11, No. 1: Kochan, M Plac zabaw. Warszawa: WAB. Kubicki, P Przemiany ojcostwa we współczesnej Polsce. Pp in Sikorska, M. (ed.). Być rodzicem we współczesnej Polsce: nowe wzory w konfrontacji z rzeczywistością. Warszawa: WUW. Lauretis de, T Technologies of Gender. Essays on Theory, Film and Fiction. Bloomington, Indianapolis: Indiana University Press. Machala, L Literární bludiště. Bilance polistopadové prózy. Praha: Brána. Markiewicz, H Prace wybrane. T. IV. Kraków: Universitas. Maříková, H Genderový aspekt rodičovství. Pp in Hamplová, D., Šalamounová, P., Šamanová, G. (eds.). Životní cyklus. Sociologické a demografické perspektivy. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Maříková, H Pečující otcové: Příběhy plné odlišnosti. Sociologický časopis, roč. 45, č. 1: Meyer, H Kształtowanie przestrzeni i symbolika przestrzenna w sztuce narracyjnej. Pamiętnik Literacki, roč. 61, č. 3: Nešporová, O Mateřství a otcovství v současnosti s přihlédnutím k historickému kontextu. Lidé města / Urban People, roč. 14, č. 3: Nowacki, D Marek Kochan Plac zabaw. Gazeta Wyborcza, č. 158: 12. Podgórska, J Tata w pancerzu. Rozmowa z Markiem Kochanem, autorem powieści Plac zabaw, o tym, dlaczego tak trudno jest zostać ojcem nowego typu. Polityka, roč. 40, č. 31: Szczuka, K Prządki, tkaczki i pająki. Uwagi o twórczości kobiet. Pp in Borkowska, G., Sikorska, L. (eds.). Krytyka feministyczna. Siostra historii i teorii literatury. Warszawa: IBL. Szlendak, T O naskórkowej (lub kosmetycznej) przemianie męskości. Pp in Sikorska, M. (ed.). Być rodzicem we współczesnej Polsce: nowe wzory w konfrontacji z rzeczywistością. Warszawa: WUW. Šabach, P Putování mořského koně. Praha, Litomyšl: Paseka. Tosh, J A Man s Place. Masculinity and the Middle Class Home in Victorian England. London: Yale University Press. Uhde, Z K feministickému pojetí péče jako kritické kategorie sociální nerovnosti. Sociologický časopis, roč. 45, č. 1: Vuori, J Men s Choices and Masculine Duties. Fathers in Expert Discussions. Men and Masculinities, Vol. 12, No. 1: Więcławska, A Problemy współczesnego ojcostwa. Pp in Plopa, M. (ed.). Człowiek na progu nowego tysiąclecia zagrożenia i wyzwania T. 3. GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

15 Elbląg, Kraków: Wydawnictwo Elbląskiej Uczelni Huma nistyczno Ekonomicznej Impuls. Zoja, L Soumrak otců. Archetyp otce a dějiny otcovství. Praha: Prostor. Poznámky 1 O tomto jevu pojednává Elisabeth Badinter (1999: 182) jako o moci matek. Obdobným způsobem se na něj dívají autoři českých a polských sociologických výzkumů nového otcovství (Szlendak 2009: 66; Maříková 2009: 96, 100; Kubicki 2009: 94 95). 2 Tento typ chování nachází své potvrzení i v rozhovorech Hany Maříkové (2009: 103) s otci pečujícími o děti, kteří často uváděli, že kromě plnění pečovatelských aktivit musí mít čas, aby se mohli věnovat jiné, z jejich pohledu pro ně důležité činnosti, anebo že je péče o dítě nesvazuje v realizaci některých projektů, zájmů a plánů. Marcin Filipowicz, 2015 Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., 2015 Marcin Filipowicz vystudoval práva a bohemistiku na Varšavské univerzitě. V současnosti působí v Ústavu západní a jižní slavistiky Varšavské univerzity a na katedře českého jazyka a literatury Univerzity Hradec Králové. Zabývá se genderovou problematikou v české literatuře a kultuře 19. století. Korespondenci zasílejte na: marcin.filipowicz@uhk.cz. GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

16 Korean Cinema s Female Writers Directors and the Hegemony of Men / Richard Howson, Brian Yecies Abstract: The South Korean film industry represents a masculine privileged gender regime that over the last few decades has shown a newfound strength both at home and abroad. However, challenging this masculine privilege are a growing number of important though unheralded female writers directors operating in both the independent and commercial sectors of the industry. In this article, the authors present a case study that explores the work of five of these female writers directors within this context. They begin by asking two key questions: can female writers directors find a voice within the Korean film industry that challenges the traditional gender stereotypes both within the industry and in the wider Korean culture? How can the Korean experience connect to the Western experience? The first methodological step in explicating the case study is to set out a particularly Western theoretical approach that emphasises the idea that masculine privilege exists hegemonically within the so called hegemony of men. The authors then go on to highlight specific elements in the work of these female writers directors that expose aspects of both challenge and constraint within the hegemony of men. They conclude that, although the work of these female writers directors indeed challenges tradition and gendered stereotypes sustained within the hegemony of men, such challenges represent moments of reformism rather than revolutionary systematic change. Keywords: South Korean cinema, hegemony, hegemonic masculinity, men, film Howson, Richard, Yecies, Brian Korean Cinema s Female Writers Directors and the Hegemony of Men. Gender, rovné příležitosti, výzkum, Vol. 16, No. 1: DOI: For readers in Central and Eastern Europe, this article introduces a region and culture that at first sight appears not only geographically remote, but also culturally alien. However, notwithstanding its exotic subject matter, it engages with an emerging area of research that, following Raewyn Connell (see 2007), we believe should be given some priority within the field of Critical Studies of Men and Masculinities (CSMM) that is, the analysis of gender relations beyond the Western paradigm. Although Asia can be said to exist on the periphery of the West, through the processes of globalisation and transnationalisation no one region or country can effectively lay claim to operating autonomously. Thus, the continuing task of building knowledge about gender, gender regimes and gender orders (see Connell 2000), and the place of men and women and their engagements with masculinities and femininities demands that we open our understanding to these new frontiers of knowledge. In this article, we apply a concept developed in the European or Western context the hegemony of men (see Hearn 2004) to the film industry in South Korea (hereafter Korea) and the work of a number of its female writer directors. Tradition and Hegemonic Masculinity in the Hegemony of Men In Korea, tradition plays an important role, not just for an understanding of gender based hegemony but also for determining cultural mores. In Women s Experiences and Feminist Practices in South Korea, edited by Pil wha Chang and Eun Shil Kim (2005), the chapter by Lee Sang, Patriarchy and Confucianism: Feminist Critique and Reconstruction of Confucianism in Korea, shows that the field of women s studies in Korea continues to be dominated by the influence of traditional culture (S. W. Lee 2005: 70). These traditions, Lee argues, fundamentally privilege men and originated with the arrival of the Confucian system from China during the Chosun Dynasty ( ). Most importantly, in today s Korea Confucian principles still form the basis of gender relations (ibid.). Of prime importance are the two principles of segregation and obedience. Korean culture sustains a structure of gender segregation that privileges men; at its centre is the idea of spatial segregation that restricts the role of women to the private affairs of the family. As an extension of this segregation principle, the virtue of obedience ensures the supremacy of men and the subservience of women even in the private sphere as a woman moves through the three phases of female identity recognised in Korean culture from daughter to wife to mother (S. W. Lee 2005: 71). While Korean women increasingly operate within the public realm, the efficacy of this tradition is that as a culture there is complicity with these key principals that act as a constraint on women s public life and work. The example of modern Korea as a neo Confucian culture shows that it is impossible to understand gender relations and their hegemonic operation disconnected from tradition. According to Sabine Hering (2011), the position of women in Eastern Europe should also take into GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

17 account the operation of tradition. Specifically, it should be understood in the context of the various social and cultural traditions that have influenced and continue to influence gender relations, such as the many patriarchal attitudes and practices that have historically sustained a traditional culture and that is now being blended with the relatively new traditions introduced by the various communist parties that ruled most of the region in the postwar period. With reference to the emergence of Hungarian feminism, Judit Acsády (1999) also argues that Hungary never had a national feminist movement because feminism runs contrary to our traditions. What we see within these arguments is, in Gramscian terms, the existence of tradition as a form of commonsense (Gramsci 1971: ). In this understanding, commonsense represents a form of knowledge and practice that will produce a temporary hegemonic unity, but not the kind that can be sustained historically. Inevitably, hegemony determined by tradition will produce tensions and ultimately dislocations between people within a given hegemonic situation. Henceforth, hegemony becomes dangerously unstable and to stabilise it requires the creation of new structures. In an important article within the CSMM field, From Hegemonic Masculinity to the Hegemony of Men (2004), Jeff Hearn challenges researchers to reconsider the ways in which they conceptualise and then theorise the relationship between gender and hegemony. Hearn s argument is that rather than placing the emphasis within hegemony on some aspect of it, such as masculinity or femininity, it is more important to focus analytic attention on the activity and formations of men that, in turn, sustain a system legitimation and privilege that men employ to produce a form of authority understood as the hegemony of men (ibid.). Although Hearn s emphasis is on men and their practices and formations, in this article we seek to give space to the role of hegemonic masculinity in the hegemony of men. Here, Hearn suggests that rather than moving from hegemonic masculinity to the hegemony of men in a way that assumes the leaving behind of one moment for another, the task is to explore the nature and operation of marginalised and subordinate identities and practices and how they impact on and influence legitimacy and power. To effectively locate the role of hegemonic masculinity in the hegemony of men it is important to consider the claim that hegemonic masculinity requires all other men to position themselves in relation to it (Connell, Messerschmidt 2005: 832), as well as women, particularly via identification with emphasised femininity (see Connell 1987). This, in turn, necessitates the application of a socio political approach that seeks to uncover the ontology 1 of masculinity s hegemonic authority. At this point in our consideration of the theoretical development of hegemonic masculinity, it is helpful to remember that hegemony itself is about the building and sustaining of authority through the exercise of power and the creation of its legitimacy. However, this is not achieved on the basis of the modernist imperatives of truth and progress, or the even more problematic notion of pure domination. Rather, as Joe Buttigieg (2005: 37 38) explains: Hegemony, as theorized by Gramsci, is not imposed; quite the opposite, the governing class achieves hegemony (that is, becomes hegemonic) through leadership and persuasion, so that instead of imposing itself on the subordinate or subaltern classes, it acquires their consensus. But this consensus is always precarious and unstable (Gramsci 1971: 182), and the hegemonic group (in our case, men) must constantly take up the task of producing a signification or representation that is perceived to be universal, closed, coherent and static. However, the very nature of the hegemonic certainly when it is infiltrated by forms of commonsense ensures that it is fundamentally incommensurable (Laclau 2005: 70 71) with the reality of men s (and women s) lives. In other words, while the challenge for masculinity in assuming hegemonic status is indeed to move beyond commonsense to become the authority on how men and women should practice gender, to achieve this result it must marginalise and/or subordinate forms of masculinity and femininity that do not embody its hegemonic principles 2 (see Howson 2006). This process of creating masculinity as hegemonic is the specific task or function of those within the hegemony Gramsci (1971: 5 23) referred to as intellectuals. The intellectual s function is education, but this is achieved by developing the mechanisms that provide legitimacy, the strategies for leadership and the intellectual content that informs the people. In hegemony there is always the possibility for the emergence of two groups: the traditional intellectuals whose function it is to ensure the existing hegemony is protected and the organic intellectuals whose function is to challenge the hegemony. The importance of the intellectual function is made more critical when we consider that masculinity as hegemonic does not lead to all men assuming a hegemonic masculinity or all women assuming an emphasised femininity. Rather, it leads to configurations of practice that express complicity with and support for the hegemonic principles of a privileged masculinity. We see this in hegemonic mechanisms such as the media, the family, the workplace, religion and sport, as they embody the powerful legitimising processes and meanings of gender that not only set the benchmarks for gender relations and practice but, even more importantly, obfuscate the precarious and unstable nature of hegemonic masculinity and, thereby, men s hegemonic authority. This process makes identifying the purity and truth of masculinity within the hegemony of men secondary to the hegemonic task of persuasively de legitimising and marginalising femininities and some forms of masculinity that deviate from the hegemonic norm. GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

18 In the discussion below, we examine these theoretical positions through a case study drawn from one important area within the South Korean cinema industry that is the work of female directors or writers. The broad Korean cinema industry is today regarded as one of the most exciting, dynamic and commercially viable national film industries to emerge in the last thirty years anywhere in the world. Its achievement is even more remarkable when we understand that it emerged in a region that remains caught in the tensions produced by a dominant and growing market economy set against the cultural anxieties that are consistent with dramatic post colonial political transformations (K. H. Kim 2004: 274). In this context, the focus on females and their work within this non Western gender regime is a particularly important but also relevant contribution to the increasing body of work that seeks to explore gender and its operation within the broader global processes or what Connell and Messerschmidt (2005: 849) refer to as transnational arenas for the construction of masculinity. In this context, our analysis of the Korean film industry, with its hegemony of men, is cognizant of its local or national importance and simultaneously of its increasing reach across regional boundaries (Connell, Messerschmidt 2005: 849). A significant aspect of the hegemonic gender regime of the Korean film industry, both locally and globally, is the emergence of female writer directors who are now involved in both the independent and commercial sides of the industry. This development is not just exciting, but also significant, because it occurs within an industry where male writers directors have historically held and continue to hold hegemonic authority over the creation and dissemination of content. This is despite the large number of female producers and crewmembers currently working in the industry. Thus, the emergence of the female writer director potentially represents a moment of instability and challenge within this existing hegemony. Or does it? To cast some light on this situation, we turn to Hearn s hegemony of men thesis and, in particular, to the agenda he sets out for further study (see Hearn 2004: 60 61). Of the seven elements he has identified, the case study presented below will pay particular attention to elements six and seven. Hearn s sixth element focuses attention on how women may differentially support certain practices of men, and subordinate other practices of men or ways of being men. This brings us to the issue of consensus building that Buttigieg emphasised (see above), and in this case, the conditions for women s consent within and with the hegemony of men (Hearn 2004: 61). In the context of the Korean film industry, this phenomenon and in particular the way that women give or withhold their support from certain men s practices is of crucial importance, because in Korea tradition remains a strong influence on the ways in which hegemonic masculinity organises meaning and privileges certain gendered social relations over others. Hearn s seventh element recognises the interconnectedness of the other six; here he suggests that of most interest is the relationship between men s formation within a hegemonic gender order, that also forms women, other genders and boys, and men s activity in different ways in forming and reforming hegemonic differentiations among men. In this context, the following case study explores three questions. First, how do women writers directors see themselves and their work within the Korean film industry? Second, how are their ideas expressed in the films they produce? With these questions in mind the task will be to assess the impact of women and their work on this localised but significant industry that in turn can shed some light on the nature of the hegemony of men more broadly. Methodological Orientation The methodology employed in this article follows the conventions of the case study. The key reason for using a case study is to begin the process of exposing and examining the boundary and thereby interaction between the phenomena or female Korean filmmakers in the context of the hegemony of men. Also, as with case studies more broadly, and unlike more specific ethnographic methods, this study employs more than one qualitative method. To be specific, data were acquired from interviews with the study subjects and from a content analysis of a selection of their films. In the broad field of social science research, the case study method has historically been viewed as problematic in terms of the empirical requirement to generalise research findings. In other words, how can data produced from an apparently isolated and singular setting such as Korean cinema be seen as relevant to and representative of a much broader set of contexts? As Bent Flyvbjerg (2006) points out, critics such as Donald Campbell and to a lesser extent Anthony Giddens have raised important concerns over the efficacy of the case study approach. However, history is replete with examples in both the natural sciences and the social sciences (consider Marx and Freud as examples of the latter) where specific cases have been used to produce generalisable data. The case study approach used here and the methodological debate it prompts is important in this setting, as it brings the Korean cultural context to bear on a theory developed and largely still operating within an alien (that is, Western) cultural and political context. The Korean context is particularly important to the field of Critical Studies of Men and Masculinities, not least because it represents what Flyvbjerg (2006: 9) calls a critical case. Byun Young joo, one of Korea s leading and critically acclaimed female documentary and feature filmmakers, argues: Korea is a conservative and male centred society [y]et, the Korean film industry is quite special and progressive when it comes to gender issues especially compared to other industry sectors. (personal interview) GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

19 It is no exaggeration to say that in Korea masculinity and men are privileged. This gender bias, as indicated above, developed in large part through the country s long history of Confucianism, which laid the foundations of current traditional beliefs and attitudes. Yet the operation of this distinctive gender order and in particular the gender regime of film production and its content whose international impact has been enormous, even if one considers only its influence in northern Asia has not been exposed to the kind of analysis that similar Western gender regimes have undergone in recent years. The present article seeks to contribute to the type of research within the CSMM that Raewyn Connell articulated in her book Southern Theory (2007) and in which was expressed the importance of exposing the many unheard voices across the global periphery. A task that is vital to knowledge and to better understanding the hegemony of the global centre. Data Collection This case study brings together two qualitative forms of data collection: the semi structured interview and (film) content analysis. Although these two approaches might be expected to produce very different data from very different sources, they have been specifically chosen as a way of linking the reflections and experiences of females working within the industry to the analyses of their work. As such, the objective is not to present both sets of data (interviews and content analyses) separately; rather, it attempts to bring both together around the analyses of films in a manner that offers insight into the way female writers directors within the industry view their position as expressed via films. A further objective is to show how the meanings inherent to the films can illuminate not only the position of these female writers directors as individuals within the context of the hegemony of men, but also, and simultaneously, the impact of their work on their audience. This approach, we believe, better shows the interconnectedness, as expressed in Hearn s seventh thesis, between the continued formation of men, particularly around tradition, and the simultaneous formation of women. For this preliminary study, we draw from a selection of work by four female writer/directors: Su yeon Lee s film The Uninvited, Ji young Hong s film The Naked Kitchen, Jeong Hyang Lee s film A Reason to Live, and Chan ok Park s film Jealousy Is My Middle Name. In addition, we draw on selected reviews with various industry sources and interviews conducted in Seoul between late 2014 and early Most importantly, the objective here is to show how these female writers directors have re imagined Korean culture and its hegemonic traditions. The stories presented span a range of genres and offer different and even controversial expressions and representations of Korean life. It is certainly the case that the ability to transgress the cultural codes that set out who we should be represents a form of contentious expression. But does this translate into a challenge to the hegemony of men within this gender regime and the broader gender order? Challenging the Hegemony of Men in South Korea: The Rise of Female Filmmakers Among the small but growing cohort of independent and commercial female writers directors in Korea, the names Su yeon Lee, Ji young Hong, Lee Jeong Hyang and Park Chan ok stand out. All four women undertook formal film studies at different times in their lives, with most entering the field after studying an unrelated discipline. This is a process that is quite a common pattern in Korea s contemporary film scene. Yet, despite this circuitous path into the industry, all of them argue that their earlier studies and experiences helped them develop a mature view of the world from which they developed their diverse perspectives on Korean cultural life. The Uninvited: Horror and Femininity Su yeon Lee was born in 1970 and studied educational technology at Ewha Woman s University. After obtaining her degree, Lee received a Master s of Fine Arts in film studies from Chung Ang University and then graduated from the Korean Academy of Film Arts (KAFA). The latter is one of the leading national institutions of film studies in the country and since 1984 it has supported the Korean film industry by training and giving a start to many writers and directors of both sexes. However, KAFA is often viewed as a male dominated institution, where opportunities are organised around informal apprentice schemes. This gendered approach to education within the Korean film industry was expressed by Su yeon Lee when discussing KAFA, who claimed that this institution enables the authoritative position of men (personal interview). Lee s first feature film as a writer director was entitled The Uninvited and was released in 2003 to mixed responses. Lee was praised by local and foreign critics for some aspects of the film, such as her casting of the female and male lead actors (respectively Jeon Ji hyun and Park Shin yang) in roles that challenged the traditional approach to casting in that they differed markedly from the types of roles those actors had become known for (Paquet 2003). Lee also received a positive critical response for the film s slick camera work and moments of non linear storytelling (NIX 2004). The film won the Best Asian Film and Groundbreaker awards at the 2004 Fantasia International Film Festival, the Best New Director Prize at the 40th Baeksang Arts Awards, and the Citizen Kane Award at the 36th Sitges International Fantastic Film Festival of Catalonia. Despite this critical acclaim, The Uninvited was not included in the top ten domestic films of the year in terms of total ticket sales and was considered a box office failure. In many ways the lack of box office success can be attributed to the challenge to the traditional horror genre Lee s film represented through its arty mix of belief, guilt, infanticide and madness that slowly self destructs (Elley 2003). The film s emotional and withdrawn approach and its depictions of the way gender is assumed in tradition in the end failed to satisfy the GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/

20 commercial expectations of its investors. This failure in the end expresses much about movies that challenge gendered norms and traditions. Despite these shortcomings, The Uninvited makes a real contribution to the emerging diversity of Korea s longstanding tradition of horror films. In the words of one critic, the film is a moody and intelligent psychodrama about two bruised souls reaching out for mutual understanding in a world that doesn t understand their supernatural sensitivities (ibid.). It becomes apparent that the traditional gendered approach to horror is set aside as the film s claustrophobic settings seek to present a chilling view of contemporary Confucian oriented society, in which the recurring images of two children poisoned on a train, presumably by their mother, and who are encountered by the two lead protagonists create a sense of foreboding that pervades their lives. This bizarre reality ultimately connects the main characters but disconnects them from society and reality in general. Jeong weon s male character represents an anxious, soon to be married interior decorator, while Yeon, who lives in the same apartment complex, is an introverted clairvoyant whose baby was dropped from a high rise apartment balcony by her best friend. Both characters exemplify challenges to the traditional understandings of gender within the horror genre by expressing a passivity that in the end is disconnected from traditional expectations. Lee presents gender within the film in ways that mix traditional Korean values with feelings of unfairness and even abuse. This is reflected in one important scene at the film s mid point. Here, Yeon (who began living apart from her husband after their baby s death) meets her mother in law in a coffee shop. At first, her mother in law appears to console Yeon, but quickly begins hounding her about when she plans to begin divorce proceedings. She then berates Yeon by blaming her for her grandchild s death. The older woman causes a scene by throwing a glass of water in Yeon s face and telling her that she should be ashamed for bringing bad luck on her son (the head of the family). The real horror of the film is in its depiction of vulnerability. Lee shows how females are blamed for or punished as the result of a family breakdown. Examples include the mother of the two children who at the start of the movie is seen with her children just before she kills them out of desperation brought on by poverty. Another example is the woman who drops her own and Yeon s baby off a high rise balcony (apparently due to post natal depression). And then there is the little girl who is killed accidentally by her older brother (the younger Jeong weon) during a botched murder/suicide pact aimed at killing their abusive father. These horrors expose the fragility of women within the culture, and through them Lee is asking her audience to: contemplate gender within a patriarchal Confucianist culture (personal interview). To date, Lee has yet to make a follow up feature film. While male directors also face pressure to produce box office hits, women writers directors are rarely offered a second chance after producing a box office failure. Lee, nevertheless, stated that this was a particularly difficult reality and one that exposed the gender biased environment that continues to hold back women filmmakers today (personal interview). The Naked Kitchen: Love, Morality and Tradition? Ji young Hong was born in 1971 and graduated from KAFA in 1999, going on to receive a Master s degree in philosophy at Yonsei University. She made her debut as a writer director with The Naked Kitchen (2009, aka Kitchen). Hong s work has a reputation for offering real, albeit alternative, worlds for female audiences and Kitchen does not stray from this path. The film is a light hearted commentary on adultery and the unpredictability of love, two issues that, are certainly carefully ignored by the mainstream in Korean culture, if not even taboo. The film presents a caricature of a married woman (Ahn Mo rae) who becomes involved in a love triangle, which she pursues willingly and her husband condones. Hong offers her audience a liberal alternative to a conservative society s view of adultery, which between 1953 and 2015 was a crime and punishable by a jail sentence. Against this stern cultural backdrop, Hong constructs a story full of humour and optimism in which a free spirited married couple creates a safe and pleasurable space for the wife to explore her sexual desires. The film asks the audience to consider the morality of love and whether as a people and a culture it is possible to judge and thereby impose a morality on love. For Hong, questioning the morality about love within a culture was something that struck her intellectually while she was living in Paris. She recalls one special event in 2001 that she said changed her life, that event being a festival of 100 films focusing on the theme of infidelity, including Luis Buñuel s Belle de Jour (1967), Just Jaeckin s Emmanuelle (1974), Claude Chabrol s Une affaire de femmes (1988), Anthony Minghella s The English Patient (1996), Catherine Breillat s Romance (1999), and Wong Kar wai s In the Mood for Love (2000). Unlike many of these films though, Hong s film is lively and light hearted, both in terms of its presentation and content. In this way the film tries to please everyone by offering a story that opens up questions but does not go into any depth in answering them. Nevertheless, for Hong the idea of making a film is that it might begin to challenge conventional ways of thinking and behaving that are organised around men and masculinity in Korean society (personal interview). A Reason to Live: Women, Violence and Forgiveness? Jeong hyang Lee was born in 1964 and studied French and literature at Sogang University in Seoul before entering KAFA in After working as an assistant director for Jang ho Lee (a leading male director) on Declaration of Genius in 1995, Lee made her writer director debut with the feature film Art Museum by the Zoo (1998) and then re GENDER, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI, VÝZKUM ROČNÍK 16, ČÍSLO 1/