Tato elektronická kniha byla zakoupena v internetovém knihkupectví Grada.cz

Transkript

1

2 Tato elektronická kniha byla zakoupena v internetovém knihkupectví Grada.cz Jméno a příjmení kupujícího: Hana Mynaříková hmynarikova@seznam.cz Upozorňujeme, že elektronická kniha je dílem chráněným podle autorského zákona, a je určena jen pro osobní potřebu kupujícího. Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasahujete do autorského práva s důsledky podle platného autorského zákona a trestního zákoníku. Velmi si vážíme, že e-knihu dále nešíříte. Jen díky Vašim nákupům dostanou autoři, vydavatelé a knihkupci odměnu za svou práci. Děkujeme, že tak přispíváte k rozvoji literatury a vzniku dalších skvělých knih. Máte-li jakékoli otázky ohledně použití e-knihy, neváhejte nás prosím kontaktovat na adrese eknihy@grada.cz

3

4

5 Obsah Úvod...13 Použité konvence Pojmy, které musíme znát Hardware a software Hardware [hardvér] Software [softvér] Bity a bajty Bit Byte [bajt] Násobné jednotky Operační systém(y) OS Není těch Windows trochu moc? Podnikové systémy Domácí systémy Společné vlastnosti operačních systémů Windows...21 Jak počítač funguje Princip práce plyne ze součástek počítače Další díly mají pomocnou funkci Programy, datové soubory a složky Programy a data Soubory Složky Windows prostředí pro naši práci...29 Základy Windows Zapnutí a vypnutí počítače Zapnutí počítače Vypnutí počítače

6 3.2 Plocha Ikony a další prvky systému musíme perfektně znát Tlačítko Start Hlavní panel Ikona Tento počítač Ikona složky Dokumenty Místa v síti Koš Další ikony Okno musíme perfektně znát Klávesnice a myš jsou samozřejmostí Klávesnice Myš Spuštění a ukončení programu Spuštění programu Ukončení programu Potřebné znalosti Práce s oknem Maximalizace a minimalizace okna Obnovení okna do původní velikosti Změna velikosti nebo polohy okna Přepínání mezi spuštěnými programy Přepínání prakticky Dialogová okna Základní znalosti Volby v dialogových oknech Práce se soubory a složkami A co potřebujeme umět dál? Není toho málo

7 Procházíme web a využíváme Připojení k internetu WWW neboli web Adresa Internetový prohlížeč (browser) Microsoft Internet Explorer (MSIE) Volby na panelu nástrojů MSIE Oblíbené položky Hledání informací na internetu Portály Vyhledávače Internetová adresa Co najdeme na internetu čili elektronická pošta Jak funguje Outlook Express správce elektronické pošty Nová zpráva Odesílání zpráv Odpovídání na zprávy Adresář Pravidla ové komunikace Nebezpečí elektronické komunikace...64 Databáze Databáze jsou vlastně evidence Výhody počítačových databází Informační systémy Jak databáze funguje Záznam, pole Datový typ Délka (velikost) pole

8 5.4 Zobrazení databáze Zobrazení formou tabulky Zobrazení formou formuláře Zobrazení formou sestavy Třídění a výběry (filtry) Třídění záznamů Výběr (filtr) Dotaz Obecný dotaz SQL Nemusíme databáze vytvářet, musíme je však umět používat Práce s textem Ukládání a otevírání souborů Uložení souboru na disk Otevření souboru Text se skládá Písmo Font druh písma Druhy písma rozdělení fontů Styl (řez) písma Velikost písma Další vlastnosti písma Stručně o písmu Odstavec Zarovnání odstavce Odsazení odstavce Mezery před a za odstavcem Řádkování v odstavci Odrážky a číslování Stínování a orámování odstavce Odstavec stručně...85

9 6.5 Styly odstavců Stránka Objekty v textu Vlastnosti objektu Užitečné nástroje textového editoru Obvyklé funkce Obvyklé nástroje Typografická pravidla Vyznačování v textu Kombinování písem Znaky, ve kterých se často chybuje A tak dále Tabulky a grafy Co umí tabulkový procesor Tabulka Základní pojmy Relativní a absolutní odkaz na buňku, plnění buněk Formát buněk Grafy Tvorba grafu, složky grafu Tabulky a grafy shrnutí Počítačová grafika Rozdělení grafických programů Základní pojmy: rastrový a vektorový obrázek Rastrový obrázek, rozlišení, dpi Vektorový obrázek Rastrové programy a jejich nástroje Vektorová grafika a DTP DTP desk top publishing

10 8.5 Tvorba WWW stránek internetu Uložíme text jako WWW stránku Vytvoříme komplet WWW stránek Profesionální weby CAD projektování pomocí počítače Grafika 3D Počítačové animace Zpracování videa na počítači Video na internetu Ostatní programy Hry Výukové (multimediální) programy Přehrávače multimediálních souborů Systémové nástroje Testovací programy Antivirové programy Utility pomůcky Acrobat Reader prohlížeč formátu PDF Komprimovací programy Ostatní programy Díly počítače Procesor Procesory Intel Konkurence firma AMD Starší počítač Operační paměť Pevný disk (HDD, Hard Disk Drive) Disketová mechanika (FDD, Floppy Disk Drive)

11 10.5 CD-ROM DVD-ROM Grafická karta (videokarta, zobrazovací adaptér) Obnovovací frekvence Monitor Skříň počítače (case [kejs]) UPS zdroj nepřetržitého napájení Klávesnice Myš Síťová karta Modem Zvuková karta Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Tiskárny Jehličkové tiskárny Inkoustové tiskárny Laserové tiskárny Multifunkční zařízení Ovladač Kvalita tisku Další nastavení Skenery a digitální fotoaparáty Skener Digitální fotoaparát Rejstřík

12 Úvod Úvod Ještě před 10 lety se hovořilo o tom, že osobní počítače začínají pronikat do podniků, škol a domácností a že se v nich patrně skrývá perspektivní budoucnost. Dnes už je možné konstatovat, že počítače pronikly nejen do podniků, firem, škol a domácností, ale i do mnoha dalších sfér, kde bychom si to dříve snad a ni neuměli představit. Nastala doba, kdy se dokonce většina z nás bez alespoň základních znalostí a dovedností v používání počítače zejména v pracovní oblasti neobejde. A právě takové základní informace se pokouší přinést tato kniha. Hned následující kapitola seznamuje s pojmy a principy, které při práci s počítačem nutně potřebujeme znát. Je to takový stručný výkladový slovníček. Možná vás překvapí, že těchto pojmů není mnoho, ani nejsou příliš složité základní principy funkce počítače jsou totiž skutečně poměrně jednoduché. Těžší je naučit se ovládání konkrétních programů. I když ani tam se nejedná o něco natolik složitého, z čeho by měl mít kdokoliv strach. Prakticky to ovšem vyžaduje trpělivost a určitý čas. Slovo Windows slyšel jistě každý, kdo o počítač jen zavadil. Co je to, kde se tento název pro operační systém vzal a jak se s ním vlastně pracuje? To je uvedeno hned za výkladem základních pojmů. Jakmile umíme počítač trochu ovládat, chceme ho využívat to byl přece důvod, proč jsme si ho pořídili. Nesmírně užitečné a přitom jednoduché je využití možností internetu (tzv. web a ). Jsou proto vyloženy hned po kapitole o Windows. Pak následují databáze (evidence). Že žádnou nepotřebujete? Doma se bez nich možná obejdete (i když nakonec sami uznáte, že i tam se vám nějaká ta databáze také hodí), ve firmě ovšem zcela určitě ne. Účetnictví, mzdy, sklad, výroba to všechno jsou vlastně evidence a s těmi se už setkává leckdo z nás. Pokračovat budeme tabulkami s výpočty a dále počítačovou grafikou (kreslení pomocí počítače, úprava obrázků a fotografií, vytváření vlastních internetových stránek atd.). Zmíníme se i o dalších programech, a protože jsou jich desítky druhů, bude to spíše jenom takové letmé nahlédnutí. Na konci nás čeká trochu teorie: o tiskárnách, skenerech a digitálních fotoaparátech, které má doma dnes už snad téměř každý. Podíváme se také na základní díly počítače a jejich funkci, aby se pro nás stal počítač ještě méně cizím a abychom ho dokázali používat smysluplně, kvalitně, bezpečně a bez negativních následků na naše zdraví. Počítače se od druhé světové války, kdy se objevily jako velké haly plné technických dílů, o dnes směšném výkonu, zmenšily až na velikost peněženky (tzv. handheldy počítače do dlaně). Přenosné počítače (notebooky) obsahují kompletní přenosnou kancelář a díky propojení s mobilem můžeme využívat všeobjímající síť internetu prakticky odkudkoliv. A to před cca dvaceti lety vznikl internet jako pouhá mezisíť (inter = mezi) propojující univerzitní sítě ve vyspělých zemích. Ani odborníci na 13

13 Úvod prognózy vývoje v oboru výpočetní techniky neodhadli, co způsobí rychlý nárůst výkonu osobních počítačů a jejich možnost připojení k této síti. Dnes počítače slouží takřka všude, internet jako informační médium možná v budoucnu nahradí i rozhlas a televizi a my se v tom potřebujeme trochu zorientovat. Bude jen dobré, když k tomu poslouží i tato kniha. Použité konvence V knížce se setkáte s následujícími typografickými prvky: Tučně jsou zvýrazněny důležité pojmy, názvy souborů, složek, nabídek, příkazů, dialogových oken, položek a tlačítek. KAPITÁLKAMI jsou vysazeny názvy kláves a klávesových zkratek. Kurzivou jsou odlišeny internetové adresy a odstavce uvedené následujícími ikonami: Symbolem poznámky bude uveden odstavec, který rozšiřuje probíranou problematiku o nějakou zajímavost či výjimečnost. Symbol vykřičníku upozorňuje na úskalí, se kterým se můžete při práci setkat, a je proto dobré zůstat stále ve střehu. Vztyčený palec nabízí zpravidla nějaké usnadnění nebo tip, kterým si oproti standardnímu postupu můžete práci ulehčit. Tento symbol vás upozorní na shrnutí probrané problematiky. 14

14 Pojmy, které musíme znát Pojmy, které musíme znát Hardware a software... Bity a bajty Operační systém(y) OS 15

15 Pojmy, které musíme znát 1. Pojmy, které musíme znát Tato kapitolka je vlastně takovým malým výkladovým slovníčkem základních pojmů, se kterými se setkává každý uživatel počítače denně v návodech k programům a v odborném tisku. V dalších kapitolách pak budou tyto pojmy dány do souvislosti s principem práce počítače a s ovládáním konkrétního operačního systému. 1.1 Hardware a software Hardware [hardvér] Pokud byste navštívili USA před 50 lety, našli byste v každém městě obchod nadepsaný Hardware Železářství. Hardware je tedy železo (doslova tvrdé zboží), neboli všechny technické součástky počítače. Většina z nich se nachází v malé hučící šedé bedně. Dnes můžete koupit počítač i v méně hučící, případně i barevné skříni, vězte však, že vzhled skříně počítače není to nejdůležitější. Kvalita počítače je určena mnohem více díly, které jsou skryty uvnitř. Ke skříni počítače jsou dále připojena tzv. vstupní a výstupní zařízení. Dnes již každý ví, že data zadáváme pomocí klávesnice, počítač ovládáme myší a obrazovce, na které vidíme, co vlastně děláme, se říká monitor. Hardware jsou technické díly počítače. Procesor Procesor je mozek počítače. Vykonává všechny operace, které ve svém součtu umožňují práci počítače. Je to jeho nejdůležitější díl a zvládnutí výroby prvních mikroprocesorů (tj. procesorů s miniaturními rozměry; dnes má běžný procesor celkové rozměry cca 4 4 cm) odstartovalo hromadné nasazení osobních počítačů. Protože se jedná o výkonný díl, zajímá nás hlavně jeho rychlost. Operační paměť Paměť je pracovní prostor pro procesor. Nic si natrvalo nepamatuje, jedná se pouze o místo, v němž procesor prohání data. Paměť i procesor jsou čistě elektronické díly, po vypnutí napájení v nich vůbec žádná informace není. Pracují nesmírně rychle a společně tvoří jakoby hlavu počítače. Pracovní prostor potřebujeme co největší, takže u paměti se hodnotí hlavně její velikost. 16

16 Disk(y) Pojmy, které musíme znát Jestliže v paměti po vypnutí nic nezůstane, musí být logicky v počítači díl, na kterém zůstane naše práce i po vypnutí počítače. Tento díl se jmenuje pevný disk a slouží k ukládání dat. Vše, co na něj uložíme, na něm zůstane i po vypnutí počítače, dokud si to sami nesmažeme. Protože slouží jako úložiště, zajímá nás samozřejmě hlavně jeho velikost (kapacita). Procesor pracuje v paměti, vše je uloženo na disku Software [softvér] Samotný hardware je jen hromada součástek. Oživuje ho software (doslova měkké zboží), což jsou programy, díky kterým můžeme na počítači něco vytvářet, a data, která sami do počítače zadáváme. Programů je mnoho druhů a umožňují nesmírně široké využití počítače, např. pro práci s textem, kreslení, výpočty, vedení účetnictví, prozkoumávání webu atd. Operační systém Nejdůležitějším programem je tzv. operační systém, který vdechuje počítači život. Je to prostředí pro naši práci a pro spouštění všech ostatních programů. Bez něho by byl počítač jen hromadou součástek. Každý počítač musí obsahovat operační systém, jinak je k ničemu. (Vlastně ne tak úplně může sloužit jako dekorační předmět nebo jako těžítko.) Software jsou programy, které technické díly (hardware) oživují. 1.2 Bity a bajty John von Neumman, geniální tvůrce zásad, podle kterých pracují moderní počítače, přišel na zdánlivě jednoduchou, ve své době však zcela převratnou myšlenku: k zakódování čehokoliv stačí použít kombinace 0 a 1, neboli dvojkovou soustavu. Je to tak. Samozřejmě nám nebude stačit jedna 0 a 1, to bychom toho moc nezakódovali. I když něco ano. Tak třeba stanovme, že 0=A a 1=B. Malé děti by mohly vytvořit slovo , což by znamenalo B A B A, ty větší by to asi přehodili a zapsali by , což přeloženo znamená A B B A. Více písmen ale pomocí jedné 0 a 1 nezakódujeme. 17

17 Pojmy, které musíme znát Bit 0 a 1 je nejmenší jednotka informace, říká se jí bit (čteno bit). Jeden bit říká, že něco je nebo není. Méně už o ničem říci nemůžeme, proto je bit nejmenší jednotka informace. Již víme, že jedním bitem zakódujeme jen dvě písmena (obecně dvě různé možnosti, třeba v kreslení bílou a černou barvu). Pokud bychom měli k dispozici dva bity, kolik bychom mohli zakódovat možností? Čtyři. Třeba [00]=A, [01]=B,[10]=C, [11]=D Byte [bajt] Čtyři písmena je stále málo. Nebudu vás dále napínat a řeknu, že tvůrci počítačů stanovili, že pro zakódování znaků (a vůbec všeho v počítači) se bude používat bitů 8 nebo násobky osmi. Takže písmeno A by mohlo vypadat třeba [ ]. Těm osmi bitům dali název byte (čteno bajt), jednotka (velké) B. Protože 8 bitů (nula jedniček) můžeme zkombinovat 256 způsoby, můžeme pomocí 1 B zakódovat 256 různých znaků, např. písmen. Bity nás dále příliš zajímat nebudou, zato bajty ano. Jeden bajt představuje totiž vlastně jeden znak, jedno písmeno v počítači, a kapacity veškerých zařízení se udávají právě v bajtech, rychlosti zařízení pak většinou v bajtech za sekundu. Jeden bit je 0 nebo 1, jeden bajt je jedno písmeno a je zapsán pomocí 8 bitů. Dnešní kapacity počítačů jsou obrovské. Bavilo by vás říkat, že na disk se vejde bajtů? Asi ne, lepší bude naučit se násobné jednotky. Ty jsou nám blízké také používáme kilogram a nevyjadřujeme hmotnost velkých předmětů v gramech. (Jenom megagram nemáme, říkáme mu tuna.) Násobné jednotky kb kilobajt cca B (tisíc bajtů) MB megabajt cca B a tedy kb GB gigabajt cca B, tedy MB Přesně je kilobajt 1024 bajtů (2 10 ). Mnoho lidí to neví, a přesto s počítačem v klidu pracují. Kapacity pamětí a disků se udávají v MB (megabajtech) a GB (gigabajtech). 18

18 Pojmy, které musíme znát To, že se na disketu vejde např. 1,44 MB, ještě neznamená, že na ní uložíme písmen. (Jelikož na jedné stránce A4 bývá cca písmen, bylo by to 720 stran textu.) Spolu s našimi písmeny moderní programy na práci s textem ukládají údaje o vzhledu dokumentu, které zaberou mnoho místa. Nejvíce místa zabírají obrázky, takže jedna strana složitého textu s dvěma obrázky může výše uvedenou disketu celou zaplnit. Kolik místa co zabere, se naučíme odhadnout až díky zkušenostem. Moderní počítače mají naštěstí obrovské úložné kapacity (velké disky), takže o nedostatek místa se bát nemusíme. Pro začátek stačí vzít na vědomí, že samotný text a číslice (např. účetnictví) příliš místa nezaberou, mnohem více prostoru potřebuje grafika (obrázky), hudba (zvukové soubory) nebo filmy (videosoubory). 1.3 Operační systém(y) OS Již víme, že operační systém je program, který počítač oživuje, poskytuje prostředí pro práci všech ostatních programů. Z historie počítačů bychom mohli vyprávět o tom, jak firma IBM neodhadla klíčový význam operačního systému a v časovém tlaku oživila svůj první osobní počítač systémem DOS od firmy Microsoft [majkrosoft]. Systém však musí být na úplně každém počítači, nejenom na těch od IBM, a s masovým nasazením osobních počítačů získal tvůrce nejrozšířenějšího operačního systému, Bill Gates, pohádkové bohatství a velký vliv na stamiliony lidí. Dodnes oživují počítače v drtivé většině systémy od firmy Microsoft. Není to už systém DOS, ten téměř úplně zmizel, jsou to okna do světa Windows. Konkurence je malá (ale roste), zajímavý je hlavně (zdarma šířený) kvalitní systém Linux. Počítače od firmy Apple také nepoužívají Windows, ale své vlastní systémy Není těch Windows trochu moc? Určitě se to tak jeví laikovi: Já mám Windows 98 SE, děda Windows 95, Pepa Windows Millennium Edition (Me), Franta v práci Windows NT [en tý] a Ivan prý je progresivní, tak z Windows 2000 Professional přešel na zatím nejmodernější Windows XP (čili jede v ikspéčkách ). Kdo se v tom má vyznat? Uznávám, že je to těžké naštěstí ale pro laika, který s počítačem pracuje jako jeho uživatel, to ani není nutné znát, protože všechny zmíněné Windows si jsou navenek velmi podobné a téměř stejné je i jejich ovládání. Ilustruje to následující obrázek. Obecně platí, že čím novější systém, tím příjemnější má ovládání a obsahuje více funkcí, ale tím má také větší nároky na výkon počítače. U nového počítače problém nenastane takový počítač můžeme většinou bez problémů oživit nejnovějším operačním systémem, u staršího však potřebujeme radu odborníka, aby určil, jaký systém zvládne. 19

19 - Pojmy, které musíme znát Obr. 1.1: Vzhled systémů Windows si je už prakticky 10 let velmi podobný 20

20 Pojmy, které musíme znát Systémy Windows firmy Microsoft můžeme rozdělit do dvou řad. Jedna řada zahrnuje stabilní a bezpečné systémy určené do podniků, druhá řada představuje systémy výborně podporující hry, zvuk a obraz, jež jsou určeny do domácností a malých firem Podnikové systémy Windows NT 4.0 Windows 2000 Professional Windows XP Professional Charakteristické vlastnosti: vysoká stabilita chodu programů, výborné zabezpečení dat uživatelů, menší podpora her, vyšší nároky na hardware a správu systému Domácí systémy Windows 95 Windows 98 Windows Me (Millennium Edition) Windows XP Home Edition Charakteristické vlastnosti: menší stabilita chodu programů, téměř žádné zabezpečení dat uživatelů, výborná podpora her a multimédií (zvuku a obrazu), menší nároky na hardware a správu systému. Všechna uvedená negativa by se však neměla týkat systému Windows XP Home Edition, který je v jádru v podstatě stejně kvalitní jako jeho bratrská verze Professional Společné vlastnosti operačních systémů Windows Systémy Windows dnes oživují přes 90 % všech osobních počítačů na světě. Je to dáno důsledkem monopolu, který získala firma Microsoft svým prvním systémem DOS (který nebyl příliš povedený, přesto se ale prosadil), z nemalé části za to mohou i jejich dobré vlastnosti: příjemné a propracované ovládání, množství pomocných programů dodávaných se systémem, výborná podpora využití internetu, dobrá podpora grafiky a zvuku, obrovské množství programů, existujících pro tyto systémy. Protože je téměř jisté, že váš (nový) počítač bude oživovat některý ze systémů Windows (téměř s jistotou bych dnes vsadil na Windows XP), jsou základní principy jejich ovládání popsány v této knize (v kapitole 3). Jedná se ale opravdu jen o přehledný úvod do jejich ovládání; kompletní příručky obsahují tisíce stran a i ty, které popisují pouze základní funkce a nastavení systému, jsou silnější než tato kniha. 21

21 Jak počítač funguje Jak počítač funguje Princip práce plyne ze součástek počítače Programy, datové soubory a složky 23

22 Jak počítač funguje 2. Jak počítač funguje Velmi jednoduše. Nevěříte? Tak si projděte tuto kapitolku a uvidíte, že mám pravdu. Bohužel to však neznamená, že jeho ovládání je úplně jednoduché a rychle zvládnutelné. Ono auto také funguje velmi jednoduše stačí pochopit a zvládnout funkci tří pedálů a jedné páky jeho rutinní využívání ovšem vyžaduje něco víc zkušenosti a automatické zvládnutí základních úkonů (kam byste dojeli, pokud budete muset před každým řazením zkoumat návod?). A podobné je to s počítačem. 2.1 Princip práce plyne ze součástek počítače V minulé kapitole jsme se dozvěděli, že počítač obsahuje procesor a operační paměť. Procesor je výkonná součástka, zatímco paměť je jeho pracovní prostor. Procesor pracuje v operační paměti. Paměť si nic natrvalo nepamatuje, nachází se v ní jen veškerá rozdělená práce. Obě součástky, procesor i paměť, jsou čistě elektronické, neobsahují žádné pohyblivé části, a proto pracují nesmírně rychle. Ze způsobu práce plyne nutnost dalších součástí počítače. My samozřejmě potřebujeme, aby si počítač pamatoval (měl ji uloženu) naši práci. K trvalému uložení všeho v počítači slouží disky. Disk pracuje na principu magnetického záznamu podobně jako magnetofonová kazeta nebo videokazeta. Tj. to, co na něj uložíme, na něm zůstane tak dlouho, dokud to někdo nesmaže Další díly mají pomocnou funkci Vlastní mikropočítač (jeho výkonná část) je hotový. Aby však mohl rozumně fungovat, musí obsahovat další, pomocné, přesto však naprosto nepostradatelné díly: Grafická karta a monitor Že je u počítače monitor, ví každý. Uvnitř počítače musí být zároveň tzv. grafická karta, což je díl, který převede elektronické impulsy proudící mezi procesorem, pamětí a diskem na obraz zobrazitelný na monitoru. Dnes moderní grafická karta přebírá od procesoru část jeho práce, nejčastěji vykreslování 2D (dvourozměrných, plošných) a 3D (třírozměrných, prostorových) geometrických tvarů. Proto na její kvalitě závisí rychlost práce počítače hlavně při používání grafických programů a ve hrách. 24

23 Jak počítač funguje Kvalitní monitor je základem příjemné práce s počítačem. Více se o potřebných parametrech těchto dílů dozvíte v kapitole o dílech počítače. Grafická karta a monitor umožňují zobrazení. Klávesnice a myš Pomocí klávesnice zadáváme data, pomocí myši počítač ovládáme. Někdy také naopak pomocí klávesových zkratek počítač ovládáme a myší např. kreslíme, tj. zadáváme data. Klávesnice a myš jsou vstupní zařízení. Disketová mechanika a CD-ROM + DVD-ROM Disketa je malý přenosný disk (malý kapacitou). Jestliže se velikosti dnešních disků pohybují v desítkách až stovkách GB (gigabajtů), tak kapacita zastaralé diskety je pouhých 1,44 MB (tj. 0,0014 GB). Mechanika CD-ROM čte datové kompaktní disky. Ty jsou dnes používány k instalaci většiny programů a pro obrovské množství různých aplikací encyklopedie, hry, slovníky, hudba atd. Jejich výhodou je poměrně velká kapacita (cca 650 MB, tj. 0,65 GB) při malých rozměrech. Dnes už většinou nacházíme v počítačích tzv. vypalovací mechaniky CD, které jsou schopné nejenom data z CD číst, ale rovněž na disky CD-R nebo CD-RW data zapisovat (ukládat). U moderních počítačů jsou však standardem mechaniky, které pracují s médii DVD. DVD-ROM je (hodně) vylepšená mechanika CD. Pracuje na stejném (optickém) principu a i DVD bychom bez nálepky těžko odlišili od kompaktních disků. Podstatný rozdíl je ale v kapacitě médium DVD obsahuje 4,7 GB dat a stále častěji se můžeme setkávat s vícevrstvými disky, které mohou mít až 17 GB dat. Díky kapacitě DVD na něj můžeme nahrát celovečerní film ve výborné kvalitě včetně několikajazyčného zvuku a titulků. Diskety slouží k přenosu dat. CD a hlavně DVD mohou obsahovat obrovská množství dat. Modem a síťová karta Modem je zařízení, které umožní propojit dva počítače přes obyčejnou telefonní linku, případně modem ISDN propojuje počítače s využitím moderní linky ISDN. Protože pro připojení do internetu se musíme připojit k nějakému počítači, který je jeho součástí, má dnes modem nezastupitelné místo, neboť bez telefonní linky Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 25

24 Jak počítač funguje se stále ještě většina uživatelů internetu neobejde (ačkoliv bezdrátové připojení už zdaleka není výjimkou ani v domácnostech). Klasické telefonní linky umožňují maximální rychlost cca kbit/s [kilobitů tisíců bitů za sekundu], což je velmi málo; proto se vše z internetu načítá velmi pomalu. Naštěstí jsme již dospěli do doby, kdy se na trhu objevila celá řada cenově dostupných nabídek vysokorychlostního pevného připojení k internetu i prostřednictvím telefonní linky ovšem s využitím technologie ADSL. Síťová karta umožňuje propojit počítače pomocí místní (podnikové, domácí) počítačové sítě. Ta je (na rozdíl od telefonní linky) stavěná speciálně na rychlý přenos dat a tak je rychlost sítě řádově vyšší než rychlost telefonní linky. Dosahuje cca Mbit/s [megabitů milionů bitů za sekundu]. Díky modemu a telefonní lince se můžeme připojit do internetu, díky síťové kartě můžeme (velmi rychle) sdílet data např. v podnikové síti. Skříň počítače Skříň počítače je většinou šedá nebo černá hučící bedna obsahující napájecí zdroj pro všechny ostatní součástky počítače. (Ten se zahřívá, a proto je chlazen malým ventilátorem.) Skříně jsou velké i malé, nehezké i zajímavě zpracované. Malá skříň většinou neumožňuje další rozšiřování počítače, může být však praktická. Funkčnost a výkon počítače na jeho skříni vůbec nezávisí, důležité jsou součástky uvnitř této skříně. Skříň obsahuje napájecí zdroj. Na jejím vzhledu funkčnost počítače nezávisí. 2.2 Programy, datové soubory a složky Následující pojmy je třeba důkladně vstřebat na jejich pochopení závisí úspěch vaší práce s počítačem. Techniku již trochu známe a není složitá. Zkrátka procesor pracuje v paměti, vše ukládáme na disk. Součástí počítače je pak už jen několik dalších pomocných dílů Programy a data Programy jsou nástroje pro naši práci. Kupujeme je s počítačem nebo zvlášť, případně některé můžeme získat i zdarma. Obsahují množství nástrojů a voleb, pomocí nichž vytváříme vlastní data. Programů existuje obrovské množství, můžeme si je rozdělit třeba takto: 26

25 Jak počítač funguje textové editory, pomocí kterých vytváříme texty, tabulkové procesory, pomocí kterých vytváříme tabulky, databázové programy, pomocí nichž vytváříme vlastní evidence, častěji však jsou základem již připravených evidenčních programů: účetnictví, mzdy, sklad, prodejna apod., grafické programy, pomocí kterých vytváříme obrázky, letáky, vizitky apod., encyklopedie a výukové programy, pomocí kterých nic nevytváříme, ale získáváme informace, hry, pomocí nichž také nic nevytváříme, ale bavíme se, programy na využívání zdrojů internetu: prohlížeč WWW stránek (webu) a program (klient) na využití elektronické pošty ( u), desítky dalších specializovaných programů Pomocí programů vytváříme data nebo jen něco děláme (hrajeme hry apod.). Výše uvedená věta je důležitá a byla ilustrována předchozími příklady. Každý, kdo chce s počítačem s porozuměním pracovat, musí vědět, že používá (kupované) programy na vytváření vlastních dat a vůbec na jakoukoli činnost s počítačem. Na vše je příslušný program. Také již víme, že základní program, který počítač oživuje a umožňuje chod všech ostatních, se nazývá operační systém. A dnes používáme systémy Windows od firmy Microsoft Soubory Dále víme, že výkonnou částí počítače jsou procesor s pamětí. V nich se nachází spuštěný (běžící) program a právě zpracovávaný datový soubor. Všechno v počítači jsou tzv. soubory knihy, které obsahují nějaké nástroje (programy) nebo námi vytvořená data (datové soubory). Existují dva druhy souborů: programy (nástroje) a (námi vytvořená) data. Spuštěný program a zpracovávaný datový soubor se nacházejí v paměti počítače. Kde jsou všechny ostatní? Na disku počítače. Vše, jak již víme, je uloženo na disku počítače. Všechny naše datové soubory i programy na něm čekají na otevření nebo na spuštění. S programy většinou sami nijak nemanipulujeme, pouze je spouštíme a ukončujeme. Datové soubory vidíme na disku počítače (většinou ve složce Dokumenty) a můžeme s nimi volně pracovat. 27

26 Jak počítač funguje Všechny soubory jsou uloženy na disku počítače. A teď to dáme dohromady Jestliže zpracováváme pomocí programů data v paměti počítače, která si však nic nepamatuje, musíme před ukončením programu rozpracovaný dokument uložit na disk. A pokud tam již leží a my chceme v práci na něm pokračovat, musíme ho z disku otevřít. Kam ho uložíme? Samozřejmě do spuštěného programu, v němž jsme dokument vytvořili. Krok za krokem: Spustíme program, ve kterém chceme pracovat (třeba textový editor XY). Pomocí jeho nástrojů vytvoříme v jeho okně datový soubor (napíšeme a formátujeme text). Datový soubor uložíme na disk. Ukončíme program. Spustíme program, vytvoříme dokument a tento dokument uložíme na disk. Program nemusíme ukládat. Leží stále na disku počítače a tím, že jsme ho spustili, se nijak nezměnil, není ho tedy třeba ukládat. Spojení dokumentů s programy, které je upravují Pokud vytvoříme text, tj. datový soubor pomocí nějakého textového editoru, stačí na tento text poklepat. Systém ví, pomocí jakého programu jsme ho vytvořili a příslušný program pro jeho úpravu spustí. Takže při úpravě již existujícího dokumentu můžeme vynechat bod 1 výše uvedeného postupu. Stačí poklepat na dokument a program se spustí automaticky Složky Na disku moderního počítače se nachází tisíce souborů. Abychom v nich měli pořádek, využíváme složky. To jsou krabice na soubory a další složky. Protože ve složce může být jiná ( menší ) složka, vytvářejí složky strukturu, která slouží k přehlednému uložení datových souborů. Tuto strukturu si pro naše data vytváříme sami a záleží jen na nás, jak bude přehledná. Složky jsou krabice pro naše soubory a umožňují nám udržet pořádek v počítači. 28

27 2.2.4 Windows prostředí pro naši práci Jak počítač funguje Všechny výše uvedené pojmy a zásady odráží samozřejmě operační systém, který počítač oživuje. Vidíme v něm spuštěné programy s jejich nástroji (každý ve svém okně), otevřené datové soubory (v okně příslušného programu), soubory a složky na disku počítače ty si prohlížíme pomocí programu Průzkumník stačí poklepat na složku Dokumenty. Obr. 2.1: Takto počítač pracuje Zvládnutí počítače zahrnuje následující kroky: Pochopení, jak funguje a zvládnutí základních pojmů (tato kapitola). Rutinní ovládání operačního systému (další kapitola a další podrobnější publikace). Zvládnutí ukládání a otevírání souborů (uvedeno v této knize u práce s textem). Porozumění funkci určité skupiny programů (např. textového editoru zde v knize) a zvládnutí nástrojů konkrétního programu (třeba MS Wordu návod k programu nebo specializovaná kniha). Trpělivost a praxe (pořád a při všem). Již víme, jak počítač funguje, a teď se musíme naučit, jak to zpracovali tvůrci operačního systému Windows. Docela se jim to povedlo, je to přehledně a graficky velmi zdařile uděláno. Zabývá se tím následující kapitola. 29

28 Základy Windows Základy Windows Zapnutí a vypnutí počítače Plocha Ikony a další prvky systému musíme perfektně znát Okno musíme perfektně znát Klávesnice a myš jsou samozřejmostí Spouštění a ukončení programu Práce s oknem Přepínání mezi spuštěnými programy Dialogová okna Práce se soubory a složkami A co potřebujeme umět dál? Není toho málo... Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 31

29 Základy Windows 3. Základy Windows Tato kapitolka vás seznámí s operačním systémem Microsoft Windows. Nenaučí vás s ním pracovat, k tomu budete potřebovat samostatnou knihu nebo praktický kurz, ale dává základní, podle mne důležitý, přehled o funkci a chování systémů Windows. Většina ukázek je z verze Windows XP (zatím poslední verze tohoto systému). Předchozí verze jsou graficky mírně odlišné, ovšem vzhled prostředí Windows XP lze snadno nastavit tak, aby byl prakticky k nerozeznání od starších verzí Windows. 3.1 Zapnutí a vypnutí počítače Zapnutí počítače Výklad o zapínání počítače snad ani do práce se systémem nepatří, protože ale bez běžícího počítače není o čem povídat, je zde alespoň stručná zmínka. Počítač se zapíná vypínačem na jeho skříni. Prodejce vám ho určitě ukáže, většinou je hodně nápadný. Po jeho stisknutí se dějí následující věci: Počítač začne hučet ventilátory ve zdroji a na procesoru chladí tepelně namáhané součástky a pevný disk se roztočil do vysokých otáček. Počítač pípne a začne testovat paměť (běžící bílé číslice na černém pozadí) a vůbec celý hardware počítače. Často také na okamžik vypíše (v bílém rámečku) tabulku s informacemi o technickém složení vašeho počítače. Počítač startuje operační systém Windows. Objeví se jeho uvítací obrazovka, zase zmizí a po chvíli se objeví plocha systému Windows. Můžeme začít pracovat. Někdy se objeví okno přihlášení uživatele (na jednom počítači může téměř nezávisle pracovat více lidí) nebo okno přihlášení do počítačové sítě (většinou v podniku nebo ve škole správce sítě vám musí říci, jak ho vyplnit) Vypnutí počítače Každého asi napadne, že když vypínačem na skříni počítače ho zapnul, stejným vypínačem ho také vypne. Není to ale tak jednoduché. Před vypnutím počítače musíme ukončit systém Windows. Klepneme myší na tlačítko Start (viz dále v knize), dále na tlačítko Vypnout počítač a nakonec potvrdíme klepnutím na Vypnout. Po chvíli se většinou počítač sám vypne (bez mačkání 32

30 Základy Windows vypínače stisknutím vypínače bychom ho znovu zapnuli). Starší počítače se samy nevypínají, systém však zobrazí na obrazovce hlášení: Nyní můžete počítač bez obav vypnout a v tuto chvíli opravdu můžeme počítač vypnout vypínačem. Obr. 3.1: Vypínání počítače ukončení systému Windows Pokud se nový počítač sám po ukončení systému Windows nevypne (i když by měl), musíme podržet (cca 10 sekund) stisknutý hlavní vypínač a počítač se poté vypne. 3.2 Plocha Po zapnutí počítače se zobrazí plocha systému Windows a na ní nějaké obrázky. Základním předpokladem pro práci s počítačem je vidět pod nimi objekty, které představují, pochopit jejich funkci a chování a dokázat uvážit potřebný postup k dosažení našeho cíle. S počítačem se nedá pracovat systémem Co mám teď zmáčknout? Plocha dvou stejných počítačů je rozdílná, protože na nich pracují různí lidé. Umístění prvků na ploše se rovněž liší, někdy i jejich tvar a barva jejich funkce a způsob ovládání ale nikoli! Je proto nutné opravdu rozumět funkci základních prvků systému a jejich chování a dokázat odvodit potřebný postup. Velmi důležité je pochopit, jak vlastně počítač funguje (viz předchozí kapitola), protože z toho plyne ovládání systému a význam jednotlivých ikon. Plocha představuje prostor pro naši práci, desku našeho pracovního stolu: jsou na ní umístěny ikony, což jsou obrázky něco představující, zobrazují se na ní okna spuštěných programů, 33

31 Základy Windows okna otevřených složek, okna s nastaveními systému, velmi důležitý je (šedý, modrý nebo jinak barevný) hlavní panel na spodním okraji plochy, a tlačítko Start vlevo dole. Obr. 3.2: Plocha a objekty na ní Plocha na vašem počítači může být zamořena množstvím ikon a téměř určitě má jiný podkladový obrázek. Výše uvedené objekty na ní ale objevíte vždy (resp. vždy zde objevíte ikonu koše, zobrazení dalších ikon je volitelně nastavitelné). 3.3 Ikony a další prvky systému musíme perfektně znát Význam ikon, prvků sytému a okna musíme perfektně znát. Pro začátek, než se s nimi seznámíme, se je klidně můžeme naučit jako básničku. Časem nám budou připadat tak samozřejmé jako knoflíky na ovladači televize. 34

32 Základy Windows Nyní probereme základní systémové ikony a prvky. Jejich význam se musíme naučit a pochopit Tlačítko Start Vlevo dole je trochu nenápadně umístěno tlačítko Start. Je na přehledném místě a má to tak být, protože se v něm skrývá mnoho důležitých prvků systému Windows Hlavní panel Obr. 3.3: Volby v nabídce Start Nenápadný (nejspíše modrý nebo šedivý) panel u spodního okraje obrazovky je superdůležitý prvek systému Windows. Má tři samostatné části, které se od sebe liší svou funkcí. Nejdůležitější část je ta prostřední, po startu počítače prakticky prázdná, jednobarevná a nezajímavá. Obr. 3.4: Hlavní panel je nesmírně důležitý prvek systému Windows Tušíte již, proč je prostřední část hlavního panelu nejdůležitější? Protože právě zde vidíme, jaké programy máme spuštěné a jaké v nich máme otevřené doku- 35

33 Základy Windows menty, v čem právě pracujeme a do jakého programu se můžeme přepnout. To jsou zcela zásadní informace Ikona Tento počítač Další neméně důležitý prvek systému Windows představuje ikona Tento počítač. Jestliže na hlavním panelu vidíme, které programy máme spuštěny, tak přes ikonu Tento počítač spustíme program Průzkumník, který umožní prohlížet si obsah disků v počítači, soubory a složky na nich a také s nimi manipulovat vytvářet je, kopírovat, přesunovat a mazat. Obr. 3.5: Přes Tento počítač se dostaneme k diskům v našem počítači Takže pokud si vzpomenete na princip práce počítače, objevili jsme jeho realizaci v operačním systému Windows. Spuštěné programy běží ve svých oknech a jejich tlačítka vidíme na hlavním panelu. Obsah disků (soubory na nich uložené) můžeme vidět v ikoně Tento počítač Ikona složky Dokumenty Má podobný význam jako ikona Tento počítač. Opět spouští program Průzkumník, tentokrát však nezobrazuje všechny disky, ale pouze složku Dokumenty, což je vymezené (doporučené) místo k ukládání datových souborů. Většina programů toto místo nabídne při prvním uložení vytvářeného dokumentu a proto se složkou Dokumenty často pracujeme. Protože s našimi dokumenty manipulujeme poměrně často, využijeme nejspíš ikonu složky Dokumenty ještě častěji než Tento počítač. 36

34 3.3.5 Místa v síti Základy Windows Další průzkumná ikona. Stejně jako můžeme procházet obsahem počítače, můžeme prozkoumávat počítačovou síť, tj. složky na discích jiných počítačů. Je zřejmé, že tato ikona se objeví jen tehdy, pokud je náš počítač do nějaké počítačové sítě zapojen Koš Koš slouží jako nádoba (spíše krabice) na smazané (odstraněné) soubory a složky. Funguje jako opravdový koš, tj. to, co smažeme, můžeme z koše zase vrátit na své místo (obnovit). Pokud se chceme smazaných objektů definitivně zbavit (a uvolnit místo na disku), musíme koš vysypat Další ikony Výše uvedené ikony jsou na ploše zpravidla pokaždé, další závisí na verzi operačního systému Windows, kterou používáme. Na vašem počítači je nejspíš ikon mnohem více než na obrázku, protože máte nainstalovány další programy, které však již nejsou součástí systému. Pokud budete plochu pečlivě prohlížet, najdete na ní mnohdy také tyto tři ikony (zástupce programů): Internet Explorer Průzkumník WWW stránek internetu, naše okno do virtuálního světa webových stránek. Dnes je připojení do internetu zcela běžné a poměrně levné. Jeho ovládání je proto popsáno v samostatné kapitole. Outlook Express Klient elektronické pošty ( u), program, který nám umožňuje vytvářet zprávy, vybírat svou elektronickou poštovní schránku a odesílat poštu. Jedná se o výborný nástroj pro práci s poštou opět je mu věnována samostatná kapitola. Windows Media Player Přehrávač hudby a videa. Přehrávat můžeme zvukové kompaktní disky, speciální soubory se zvukem (většinou tzv. soubory MP3) nebo videem (většinou soubory MPEG) a také můžeme hudbu, rádio a televizi stahovat z internetu. 3.4 Okno musíme perfektně znát Každý program běží ve vlastním okně, vždyť se celý systém jmenuje Windows (= okna). Musíme se tudíž s prvky okna důkladně seznámit. Začneme s těmi, které jsou důležité pro běžící spuštěný program v něm: 37

35 Základy Windows Obr. 3.6: Okno a jeho prvky I. 38 Obr. 3.7: Okno a jeho prvky II.

36 Základy Windows Pokračujeme prvky okna, které slouží k práci s dokumentem. Ten je otevřen v programu, jenž je v daném okně spuštěn. Klasické, obdélníkové okno programu je přehledné, ne však úplně efektní. Proto tvůrci her a multimediálních programů někdy používají netradiční okno. Ale i toto netradiční okno bude mít poměrně tradiční ovládání s tím, že základní tlačítka na něm vždy najdeme. Obr. 3.8: Netradiční okno programu Windows Media Player 3.5 Klávesnice a myš jsou samozřejmostí Klávesnice a myš jsou vstupní zařízení, se kterými neustále pracujeme. Zatímco klávesnice byla u počítačů téměř od jejich prvních kusů a protože vychází z psacího stroje, jenž je znám již poměrně dlouhou dobu, nikoho nepřekvapila. Zato myš to tak jednoduché neměla. Vymyslel ji před více než 40 lety jeden výzkumný pracovník firmy Xerox. Ale žádná sláva ani odměna ho nečekala jeho nadřízení ho s ní vyhodili, že prý je takový nesmysl k ničemu. Jak vidíme dnes, není. Počítačová myš je natolik rozšířená, že většina dnešních dětí si pod slovem myš představí právě ji a ne odolného hlodavce, kterého znají pouze z dětských kreslených filmů. Konec povídání, zvládnutí práce s myší a klávesnicí je očividně zcela nutné, a tak si je zde projdeme. Začneme klávesnicí Klávesnice Klávesnice má tři části. Levá, největší část obsahuje klávesy pro psaní písmen a několik speciálních kláves vlevo a dole. Prostřední část (která je spíše vpravo) obsahuje především klávesy pro pohyb po textu a úplně vpravo je tzv. numerická část klávesnice, kde zadáváme číslice a matematická znaménka. A nyní k jednotlivým klávesám: obyčejné klávesy s písmeny vynecháme, jejich význam je jasný, věnovat se budeme klávesám, které na psacím stroji nejsou. 39

37 Základy Windows Obr. 3.9: Základní části klávesnice Klávesa Esc ENTER (někdy symbol zalomené šipky) SHIFT (někdy symbol šipky nahoru) CTRL ALT DELETE BACKSPACE (někdy šipka doleva nad velkou klávesou ENTER) INSERT Funkce Únik (Storno) uzavře okno, nastavené volby se však neprovedou. OK (Potvrzení akce) potvrzujeme jí vyplněné okno, svou odpověď na otázku počítače atd. V textu touto klávesou ukončujeme odstavce (nikoliv řádky!). Velká písmena a horní symboly držíme-li tuto klávesu při psaní, píšeme velká písmena (u kláves s více znaky se budou psát znaky, které jsou na klávese vpravo nahoře). Nejčastěji využijeme tuto klávesu při zadávání příkazů pomocí klávesových zkratek (CTRL+S = uložení souboru na disk atd.). Také se často využívá v klávesových zkratkách (např. ALT+F4 uzavře běžící program atd.). Slouží k mazání textu za kurzorem (tj. vpravo od kurzoru) nebo veškerých označených objektů. Mazání textu před kurzorem (tedy ve směru šipky). Přepínání do přepisovacího režimu (text za kurzorem se bude automaticky přepisovat). 40

38 Základy Windows HOME END PAGE UP PAGE DOWN Kurzorové klávesy (skupina 4 kláves se šipkami na různé strany) F1 až F12 TABELÁTOr (klávesa vlevo od Q se symbolem dvě šipky na opačné strany nebo s nápisem TAB) Numerická část klávesnice Klávesa s logem Windows (tedy s obrázkem okénka) Klávesa s rozvinutou nabídkou a šipkou u ní CAPS LOCK Přesunutí kurzoru na začátek řádku (ve spojení s klávesou CTRL na začátek dokumentu). Přesný opak klávesy HOME tedy přesouvání kurzoru na konec. Pohyb po stránce nahoru, tj. k začátku textu (v textovém dokumentu, na internetové stránce atd.). Pohyb po stránce dolů tedy opak PAGE UP. Pohyb kurzoru po krocích zvoleným směrem. Ve spojení s klávesou CTRL se pohybujeme po slovech. Funkční klávesy jejich funkce může být v každém programu jiná. (Více se dozvíme zpravidla v nápovědě konkrétního programu.) Pohyb kurzoru po vyměřených krocích (v textovém dokumentu) nebo po jednotlivých polích (např. v tabulce). Slouží k zápisu čísel a matematických znaků. Pozor! Čísla zapisujeme vždy v této části klávesnice! Rychlé otevření tlačítka Start na hlavním panelu (tedy bez použití myši). Má stejnou funkci jako klepnutí pravým tlačítkem, tj. zobrazení kontextové nabídky. Stiskneme-li tuto kávesu, budou se psát velká písmena. Pro zrušení této funkce musíme stisknout CAPS LOCK znovu! (Její zapnutí nám indikuje stejnojmenná zelená kontrolka v pravé horní části klávesnice.) Myš Doby, kdy se lidé báli na počítačovou myš sáhnout, jsou pryč. Každý tuší, jak se s myší zachází, shrňme proto jen v krátkosti funkce myši. Myš k počítačům typu PC má dvě až tři tlačítka. Funkční bývají většinou jen dvě, levé a pravé, prostřední využijí např. projektanti ve specializovaných programech. Dnes obsahuje často rovněž kolečko vpředu uprostřed mezi tlačítky, díky němuž 41

39 Základy Windows se můžeme pohybovat po textu nahoru a dolů rychleji, než s využitím posuvníků v okně textového editoru. Myší pohybujeme po podložce a její pohyb se přenáší na kurzor (= ukazatel) na obrazovce. Myš funguje jako tzv. relativní ukazovací zařízení, tj. můžeme ji kamkoli přenést a z daného místa zahájit pohyb. Akce s myší mají v systémech Windows následující význam: Ukázat Ukazatelem myši (= kurzorem) najedeme na nějaký objekt (třeba na ikonu složky Dokumenty) a nic nemačkáme. Někdy se nestane nic, ale častěji se po chvilce objeví rámeček s nápovědou k danému objektu. V mnoha programech to funguje i u tlačítek na panelu nástrojů. Můžeme tak lehce zjistit, co které tlačítko dělá (je to vlastně taková malá automatická nápověda). Obr. 3.10: Ukázání myší zobrazí nápovědu k objektu Klepnout (levým tlačítkem myši) Klepnutí označí objekt pro další práci (ten většinou změní barvu) a v případě tlačítka způsobí okamžité vykonání operace na daném tlačítku uvedené. Takže vlastně neustále klepeme na objekty a tlačítka, protože tím vykonáváme jednotlivé operace. Obr. 3.11: Klepnutí označí objekt nebo vykoná operaci Poklepat (levým tlačítkem myši) Poklepání má smysl jen na objekty (na tlačítka ne, tam stačí pouze klepnutí) a způsobí zahájení akce s objektem spojené. Takže: pokud poklepeme na program, spustíme ho, pokud na složku, otevřeme ji, pokud na dokument, otevře se v tom programu, v jakém jsme ho vytvořili. Při poklepání si musíme dát pozor, abychom nepohnuli myší a abychom stiskli tlačítko rychle za sebou. Chce to trochu cviku, ale složité to není. 42

40 Základy Windows Klepnout pravým tlačítkem myši Obr. 3.12: Poklepáním na složku Dokumenty ji otevřete Pravé tlačítko myši zobrazí tzv. kontextovou nabídku, což je nabídka činností, které můžeme s určitým objektem v danou chvíli udělat (proto kontextová = měnící se podle situace). Je to velmi užitečná funkce a je třeba si ji zapamatovat. Zkrátka, pokud chci něco s něčím udělat, klepnu na to pravým tlačítkem myši a je velká šance, že v rozvinuté nabídce najdu potřebnou volbu. Obr. 3.13: Klepnutí pravým tlačítkem na složku nabídne možné činnosti s ní, stejně tak jako klepnutí do textu nabídne nástroje na úpravu textu 3.6 Spuštění a ukončení programu Z předchozí kapitoly víme, že programy jsou nástroje pro naši práci. Pomocí nich upravujeme v paměti počítače datové soubory (těm se častěji říká dokumenty). Programy, které jsou připraveny k použití na disku počítače, spouštíme Spuštění programu Spuštění programu představuje jeho natažení z disku do operační paměti počítače. Spuštěný program se objeví ve svém okně na ploše. Programy jsou různé, některé 43

41 Základy Windows mají malý rozsah a spustí se během několika vteřin, jiné obsahují naopak obrovské množství funkcí a jejich spouštění může trvat třeba minutu nebo i déle. Konkrétní doba samozřejmě závisí na technickém vybavení počítače. Spuštění programu prakticky Zástupci programů se nacházejí v nabídce Start Programy. Při nahrání programu do počítače (jeho instalaci) je tam instalační program umístí automaticky. Příklad ukazuje spuštění programu Kalkulačka, který je dodáván se systémy Windows jako jeho příslušenství. Zástupce programu Kalkulačka najdeme v nabídce Start Programy Příslušenství Kalkulačka. Obr. 3.14: Spuštění programu Kalkulačka Po klepnutí na program Kalkulačka se objeví toto okno na ploše. Můžeme pracovat, tj. zadávat jednoduché matematické operace, kopírovat je do schránky a poté vkládat do jiných programů Ukončení programu Ukončení programu znamená zastavení jeho činnosti a jeho odstranění z operační paměti počítače. S oknem automaticky zmizí i tlačítko programu z hlavního panelu. K ukončení programu slouží tlačítko Zavřít, které je umístěno úplně vpravo nahoře v okně programu. Obr. 3.15: Klepnutí na tlačítko Zavřít program ukončí Potřebné znalosti Program může mít svoji ikonu, přes kterou ho spustíme, nejen v nabídce Start Programy, ale také přímo na ploše (na tuto ikonu musíme poklepat, ne pouze klepnout) nebo v levé části hlavního panelu (zde stačí pro spuštění programu klepnout).

42 Základy Windows V závislosti na nastavení můžeme někdy vidět v nabídce Programy jen malé množství připravených programů. Ve většině počítačů jich však bývá připraveno mnohem více a systém nám pro přehlednost ukazuje jen ty nejčastěji používané. Všechny je zobrazíme klepnutím na dvojitou šipku obrácenou dolů úplně dole pod seznamem programů. K ukončení spuštěného programu můžeme použít i klávesovou zkratku ALT+F4. Pokud máme v ukončovaném programu neuložený rozpracovaný dokument, objeví se okno s dotazem, jestli chceme datový soubor uložit na disk. (Program ví, že běží v paměti, kde po jeho ukončení nic není.) Musíme odpovědět ano a zadat umístění a jméno souboru na disku. 3.7 Práce s oknem Již víme, že každý program běží ve vlastním okně. Okno může mít libovolnou námi nastavenou velikost, může být maximálně velké přes celou obrazovku (říkáme, že je maximalizované) nebo může být zmenšeno na minimum do podoby tlačítka na hlavním panelu (říkáme, že je minimalizované) Maximalizace a minimalizace okna Ke skokové změně velikosti okna slouží tlačítka v jeho pravém horním rohu. Tlačítko Zavřít již známe. Vlevo od něho je (s velkým obdélníčkem) tlačítko Maximalizovat a úplně vlevo (s čárkou dole) je tlačítko Minimalizovat. Obr. 3.16: Před ukončením programu musíme uložit v něm otevřený dokument Obr. 3.17: Maximalizační a minimalizační tlačítko Zatímco maximalizace je většinou každému jasná, není už tak zřejmé, že minimalizovaný program stále běží, je v paměti počítače a stačí klepnout na jeho tlačítko na hlavním panelu, abychom mohli v práci pokračovat. Obr. 3.18: Tlačítko na hlavním panelu představuje minimalizovaný program 45

43 Základy Windows Obnovení okna do původní velikosti U minimalizovaného okna klepneme na toto tlačítko na hlavním panelu. U maximalizovaného okna dále použijeme tzv. tlačíko Obnovit, které nahradilo tlačítko Maximalizovat. (Je zřejmé, že již maximalizované okno nemůžeme dále zvětšovat, a že ho můžeme naopak vrátit do původní velikosti.) Změna velikosti nebo polohy okna Velikost okna nemusíme měnit jen skokově, ale také plynule, tažením za jeho okraje. Uchopením za záhlaví lze okno kamkoliv posunout. Obr. 3.19: Ke změně velikosti okna použijeme nejlépe jeho pravý spodní roh Obr. 3.20: Okno přemístíme uchopením a tažením za záhlaví 46

44 3.8 Přepínání mezi spuštěnými programy Základy Windows Již víme, že každý program běží ve svém okně. Fyzicky jsou programy spuštěny v operační paměti počítače. Oken (a tedy spuštěných programů) můžeme mít na ploše více, můžeme proto pracovat v několika programech najednou. Protože každý spuštěný program zabírá část operační paměti (která je poměrně malá), není dobré spouštět najednou více než čtyři až deset programů (záleží na tom, jak náročné programy spustíme), což dnešní počítač zvládne bez problémů. Můžeme tak současně vyřizovat poštu, poslouchat hudbu, hrát svoji oblíbenou hru a psát nějaký text Přepínání prakticky Jak již bylo několikrát řečeno, každý spuštěný program má vlastní tlačítko na hlavním panelu, které je vidět, i když vlastní okno programu je zakryto jinými okny nebo třeba minimalizováno. Systém Windows XP (na rozdíl od starších verzí Windows) disponuje funkcí seskupování tlačítek několika dokumentů otevřených v tomtéž programu do jediného tlačítka na hlavním panelu, které je označeno názvem programu a číslicí, označující právě počet dokumentů v tomto programu aktuálně otevřených; klepnutím na takto seskupené tlačítko ho rozvineme a vidíme všechna tlačítka otevřených dokumentů jednotlivě nad sebou. Pokud alespoň kousek okna programu vidíme, můžeme se do něho přepnout rovněž tak, že do okna programu klepneme myší. Obr. 3.21: Do programu se přepneme klepnutím na jeho tlačítko na hlavním panelu 3.9 Dialogová okna Nejenom programy běží ve svých oknech. Všechny volby a nastavení se provádí v nějakém okně a protože se jedná o jakýsi náš dialog (rozhovor) s počítačem, říká se oknům s nastaveními dialogová Základní znalosti Každé dialogové okno musíme po vyplnění potvrdit klepnutím na tlačítko OK nebo stisknutím klávesy ENTER. Tlačítko Storno okno uzavře také, ale námi vyplněné hodnoty se stornují. Pozor klepnutí na uzávěr okna (křížek vpravo nahoře) má význam Storno stejně jako klávesa ESC. Obr. 3.22: Dialogové okno musíme potvrdit nebo stornovat 47

45 Základy Windows Volby v dialogových oknech Dialogová okna slouží k: potvrzení akcí, výběrům z několika možností, zadání číselných hodnot, zaškrtnutí určitých vlastností atd. Obr. 3.23: Volby v dialogovém okně 3.10 Práce se soubory a složkami K práci se soubory a složkami na disku počítače slouží program, který se jmenuje Průzkumník. Ten se spustí, jakmile poklepeme na libovolnou složku, např. na složku Dokumenty na ploše. Pomocí něho můžeme: vstupovat do složek (poklepáním), vystupovat ze složek výš (vylézat z krabic, kterými složky jsou) ikona na panelu nástrojů (viz obrázek) nebo klávesa BACKSPACE, otevírat dokumenty v příslušných programech (poklepáním na dokument), vytvářet nové složky (příkaz Soubor Nový objekt Složka), mazat objekty (označit myší a stisknout klávesu DELETE), přejmenovávat objekty (nabídka Soubor nebo klávesa F2), 48

46 Základy Windows přesouvat či kopírovat objekty nebo s nimi provádět vybrané operace, např. tisknout je apod. (týká se pouze Windows XP: nabídka práce se soubory v levé části okna složky může být různá podle typu souborů), hledat objekty, zobrazit strukturu složek a historii naší práce (tlačítka na panelu nástrojů), měnit způsob zobrazení objektů v okně složky (nabídka Zobrazit). Obr. 3.24: Prozkoumávání složky Dokumenty Při práci se soubory a složkami si musíme stále uvědomovat jediné: prozkoumáváme disk počítače, vidíme na něm uložené objekty jako celky a jejich obsah upravujeme pomocí jiných programů A co potřebujeme umět dál? Není toho málo Tato kniha nepopisuje ovládání systému Windows. Ukazuje jen, jaké jsou základní principy počítače (pracujeme v paměti pomocí procesoru, ukládáme na disk) a vazby mezi programy a dokumenty (pomocí programů vytváříme a upravujeme dokumenty) realizovány v moderním operačním systému. Dále potřebujeme získat jistotu ve všech výše uvedených činnostech, naučit se pracovat s programy, jež jsou se systémem dodávány, zvládnout pár základních nastavení systému a hlavně přestat neustále myslet na to, co kde hledat, kam klepnout, a to vyžaduje jediné praxi. 49

47 Procházíme web a využíváme Procházíme web a využíváme Připojení k internetu WWW neboli web Microsoft Internet Explorer (MSIE) Hledání informací na internetu čili elektronická pošta 51

48 Procházíme web a využíváme 4. Procházíme web a využíváme O internetu jsme se něco dozvěděli už v 1. kapitole tedy víme alespoň, co internet je a k čemu slouží. Chápeme, že internet je ve své podstatě obrovská počítačová síť. Někteří z uživatelů jsou do této sítě připojeni neustále, ale většina do ní vstupuje, kdykoli potřebuje nebo kdykoli se jí zachce. To je možné právě díky tomu, že součástí této velké sítě jsou velké počítače (servery), které se nikdy neodpojují (vyjma nouzových případů). Právě servery umožňují bezproblémové spojení se všemi ostatními uživateli, kteří jsou v daném okamžiku do sítě připojeni. Tolik teoretický popis. Jak ale ve skutečnosti takové připojení na internet vypadá? Připojení k internetu Snad není nutné připomínat, že ze všeho nejdříve potřebujeme osobní počítač (PC), jenž bude schopen takového připojení. Toho totiž není schopen sám o sobě žádný počítač byť by byl sebelepší. Nejčastější způsob připojení se k internetu probíhá přes běžnou telefonní přípojku a je nutné vlastnit speciální zařízení, které umí počítačová data přeměnit na signál přenosný po telefonních linkách. Říká se mu modem nebo faxmodem (u nových počítačů mívá klasický faxmodem nejčastěji podobu faxmodemové karty zabudované přímo uvnitř počítače). Pokud máme počítač i modem, je technické vybavení dostatečné a nezbývá, než vstoupit do internetového světa. V tom nám pomůže provider (poskytovatel internetových služeb). Providera si zvolíme on je vlastníkem serveru. Protože většina poskytovatelů nabízí běžné připojení k internetu zdarma (Quick, Contactel, Tiscali atd.), můžeme si mezi nimi vybírat buď na základě sympatií, nebo na doporučení přátel či jiných spolehlivých zdrojů. Tak úplně zadarmo však připojení přece jen není. Budeme připojeni prostřednictvím telefonní linky, a tak každá minuta strávená online (přímo na síti) bude stát nějaké poplatky za telefon (tarif je v daném případě naštěstí nižší než u běžného telefonního hovoru). I z toho důvodu je vcelku rozumné vybírat si takového poskytovatele, který zprostředkuje skutečně rychlý a kvalitní přístup na internet (přetížený server značně zpomalí pohyb po internetu a cena za telefonické připojení narůstá přímo úměrně s časem). Zatímco ještě nedávno bylo doporučováno najít si poskytovatele v oblasti místního telefonního obvodu, nyní mají servery poskytovatelů přidělena zvláštní telefonní čísla, která platí pro celé území České republiky, a cena spojení není závislá na vzdálenosti našeho počítače od serveru. Telefonické připojení k serveru poskytovatele začátečníci přenechají někomu zkušenějšímu, pokročilejší uživatelé to zvládnou sami. Rychlost přenosu informací může ovšem zkomplikovat špatná kvalita telefonního vedení. To pocítí zvláště uživatelé internetu na venkově. Stále více dostupným, a proto stále rozšířenějším, se stávají alternativní způsoby připojení k internetu. Zatím spíše výsadou velkých měst je možnost vybírat i ze širší nabídky tzv. bezdrátových připojení. Pro velkou většinu ostatních uživatelů

49 Procházíme web a využíváme je dostupné alespoň připojení nabízené operátory mobilních sítí (doposud dražší varianta) nebo tzv. připojení ADSL uskutečňované sice přes běžnou telefonní linku, ale podstatně kvalitnější než klasické vytáčené připojení (potřebujeme k tomu nepříliš drahý speciální modem ADSL; za poměrně levný paušál získáme připojení výrazně rychlejší, bezpečnější a časově neomezené). 4.2 WWW neboli web World Wide Web už byl v této knize zmíněn a dnes je zřejmé, že se jedná o nejvyužívanější službu celého internetu. WWW stránky (neboli webové stránky jak se jim běžně říká) jsou většinou graficky velice zajímavě zpracované dokumenty s určitým obsahem, tj. s informacemi o konkrétním tématu (např. o automobilech, o hudbě, o nějaké firmě či výrobku apod.). Každý z takových dokumentů je uložen na serveru trvale připojeném v síti internetu a tudíž je neustále dostupný každému, kdo se v této síti právě pohybuje. Podobných stránek je dnes až neskutečně velké množství, řádově stovky milionů Adresa Princip uspořádání je velice prostý: každá stránka má svou adresu, jež nás dovede až na místo. Pokud v našem internetovém prohlížeči (což je program určený právě k prohlížení WWW stránek) zadáme adresu stránky (třeba během chvilky nám ji natáhne z internetu a zobrazí. Obr. 4.1: Brouzdání (surfování) po internetu 53

50 Procházíme web a využíváme Na každé WWW stránce najdeme zpravidla další odkazy. Skrývají se pod určitými, většinou zřetelně vyznačenými (zvýrazněnými, příp. i podtrženými) hesly nebo také pod obrázky. Poznáme je bezpečně tak, že pokud na ně ukážeme kurzorem myši, získá kurzor tvar ukazující ruky. Pokud nás zajímají podrobnější informace týkající se právě takového hesla, stačí na něj jen klepnout a rázem se přeneseme na zcela jinou stránku, kde žádané podrobnější informace patrně získáme. Tak se můžeme postupně dostat až ke stránkám, které jsme původně vůbec navštívit nehodlali a získat daleko více informací, než jsme si na začátku představovali. Tomuto prohlížení webových stránek se v počítačovém světě říká brouzdání nebo také surfování. Pro člověka může surfování představovat někdy až krajně nebezpečnou záležitost už dnes se totiž mnoho chronických nadšených surfařů léčí ze závislosti na internetu. Obr. 4.2: Odkaz Odkaz na internetové stránce poznáme tak, že se na něm kurzor změní do tvaru ukazující ruky Internetový prohlížeč (browser) Stručně vyjádřeno, internetový prohlížeč je počítačový program, který umožňuje pracovat s webovými stránkami. Pod pojmem pracovat se přitom skrývá relativně dost možností. Prostřednictvím prohlížeče si totiž můžeme WWW stránky nejen zobrazovat, ale také ukládat v různých formátech, kopírovat nebo přímo tisknout jejich obsah a rovněž přehledně ukládat odkazy na své oblíbené stránky do snadno dostupné složky. Uživatel si dnes může vybírat z velkého množství solidních internetových prohlížečů, z nichž většina je dostupná zdarma. Mezi nejoblíbenější a nejčastěji používané patří Netscape Navigátor, Firefox a Microsoft Internet Explorer (MSIE). Poslední jmenovaný je přitom v současnosti zatím nejrozšířenější a bude proto předmětem našeho zájmu. Jelikož bývá tento program dodáván společně s operačním systémem Windows, najdou mnozí uživatelé tohoto systému ikonu Internet Exploreru přímo na ploše, příp. v nabídce Start Programy. 4.3 Microsoft Internet Explorer (MSIE) Obr. 4.3: Ikona Internet Exploreru Běžná práce s internetem není záležitostí odborníků a internetový prohlížeč by měl každopádně splňovat kritérium snadného, rychlého a přehledného ovládání. 54

51 Procházíme web a využíváme MSIE jej splňuje. Vše je totiž velmi přehledné a nejdůležitější ovládací prvky jsou rychle dostupné na panelu nástrojů Volby na panelu nástrojů MSIE Zpět, Vpřed tato tlačítka pomáhají rychle se posouvat po navštívených stránkách. Zastavit pokud se stránka načítá příliš pomalu (např. je-li plná obrázků) a my přitom netoužíme za každou cenu si ji prohlédnout, jednoduše tímto tlačítkem načítání ukončíme. Aktualizovat načtení aktuální stránky se zopakuje (pokud se např. při načítání stránky vyskytla chyba, takto se může problém někdy vyřešit). Domů kdykoliv klepneme na toto tlačítko, zobrazí se stránka, kterou jsme si nastavili jakou domovskou. Hledat tímto tlačítkem se rychle dostaneme na přednastavený webový vyhledávač. Oblíbené složka odkazů na naše oblíbené WWW stránky (probereme si podrobněji). Historie chceme-li se znovu podívat na stránky, které jsme si prohlíželi např. včera, a neznáme jejich adresy, najdeme na ně odkazy právě v této složce. Tisk aktuální stránku si můžeme vytisknout. Pošta přenese nás do programu pro posílání elektronické pošty. Obr. 4.4: Panel nástrojů prohlížeče webu 55

52 Procházíme web a využíváme Políčko Adresa do tohoto pole můžeme napsat adresu internetové stránky (pokud ji známe), kterou chceme zobrazit. Vždy tam najdeme adresu aktuální (tedy právě zobrazené) stránky Oblíbené položky Každý člověk na internetu hledá to své. Někoho zajímá hudba, někoho sport, jiného technika. Kdybychom se pokaždé měli složitě přebírat v obrovském množství existujících webových stránek, vztahujících se k nějakému tématu, ztráceli bychom spoustu času a sil a poněkud by se nám to prodražilo. Často nás zaujme nějaká konkrétní stránka natolik, že bychom se na ní rádi příště opakovaně vraceli. Není kvůli tomu nutné zapisovat si adresu takové stránky do diáře, stačí přidat si ji k oblíbeným položkám, které jsou pak vždycky pohotově po ruce ve složce Oblíbené. Můžeme si tam tímto způsobem uložit tolik odkazů, kolik chceme a přitom si je i přehledně třídit do podsložek. Složka Oblíbené funguje vlastně stejně jako kterákoli jiná složka v našem počítači a dostaneme se k ní nejen z internetového prohlížeče, ale např. i z nabídky Start a nebo přímo z okna kterékoli otevřené složky. 56 Obr. 4.5: Přidání odkazu na právě otevřenou stránku k oblíbeným položkám Odkazy uložené v této složce tu nejsou jen uschovány. Můžeme si nastavit i jejich vlastnosti. Co to je? Tak např. můžeme kteroukoli z internetových stránek při přidávání do oblíbených položek zpřístupnit takzvaně offline (tedy mimo síť ), abychom si ji mohli prohlížet i tehdy, když nejsme právě připojeni k internetu. Abychom si pak neprohlíželi zastaralé informace, stačí po připojení takto nastavenou stránku synchronizovat (tj. načíst do ní aktuální informace), což je možné předvolit také jako automatický proces. Pokud to nejsou stránky plné obrázků (v takovém případě trvá synchronizace poněkud déle), může se jednat o velice úsporné opatření a abychom si přečetli internetové noviny, kvůli tomu nemusíme být neustále online (připojeni k internetu) a platit zbytečně provolané minuty (to platí pokud máme k dispozici pouze vytáčené připojení; u pevného připojení

53 Procházíme web a využíváme je výhodnější kdykoliv v případě potřeby se podívat přímo na internet, kde jsou informace vždy nejaktuálnější). Obr. 4.6: Zpřístupnění stránky offline Ovládání ostatních běžně používaných prohlížečů je v podstatě obdobné, takže by nás neměla překvapit žádná zvláštní odlišnost. 4.4 Hledání informací na internetu Existuje několik způsobů, jak na internetu najít právě to, co potřebujeme vědět. Popišme si je ve stručnosti i s malým názorným příkladem: 1. Známe adresu WWW stránky, na které najdeme potřebné informace Chceme např. zjistit vlakové spojení odněkud někam a dozvěděli jsme se, že je možné najít informace na adrese Postup je nabíledni: do pole Adresa v internetovém prohlížeči napíšeme přesně uvedenou adresu stránky a stiskneme klávesu ENTER. Máme-li fungující připojení k internetu a nenastane jiný problém, stránka by se měla záhy načíst. Adresy stránek dnes většina firem uvádí ve své inzerci, takže je bez problémů zjistíme. Vždy však adresu neznáme, proto budeme asi často využívat také některý z následujících postupů. 2. Můžeme se pokusit internetovou adresu odhadnout Víme totiž, že většina důležitých internetových adres např. českých firem má tvar (vše malými písmeny bez diakritiky a bez mezer), což znamená, že pokud se chceme dostat např. na stránky vydavatelství Grada Publishing, zkusíme použít adresu Neotevře-li se žádná stránka, adresu jsme nejspíše odhadli nesprávně ale nezoufejme, existují další cesty. 3. Využijeme služeb vyhledávače Vyhledávač je internetový server (WWW stránka), který umožňuje přístup do katalogu internetových adres, jež jsou v něm zaregistrovány. To nejdůležitější, co tu najdeme, je pole. Do něj napíšeme hledané heslo slovo nejlépe vystihující předmět našeho hledání. Budeme li hledat adresu nakladatelství Grada, zapíšeme jednoduše heslo Grada a stiskneme ENTER (příp. klepneme na Hledej, OK apod.). Po chvilce by se měla zobrazit nabídka odkazů na 57

54 Procházíme web a využíváme internetové stránky, vztahující se k zadanému heslu. Mezi nimi se dá celkem snadno najít to pravé. Vyhledávače jsou velmi využívanou službou na internetu a většina uživatelů zjistí, že ze všech výše uvedených cest bude tato asi nejschůdnější. Katalogy vyhledávačů bývají rozčleněny do oblastí a podoblastí (můžeme je přirovnat ke složkám a podsložkám), aby bylo vyhledávání co nejrychlejší a nejpřesnější Portály Obr. 4.7: Použití vyhledávacího serveru Portál znamená vstup. Portály, o nichž bude nyní řeč, se snaží být jakýmsi snadným a rychlým vstupem do internetu. Můžeme je charakterizovat jako zvláštní internetové stránky, kde najdeme kromě vyhledávače také mnoho dalších služeb (často to bývají stránky spravované některým poskytovatelem internetových služeb apod.). Kromě odkazů na mnoho zajímavých a aktuálních informací si zde můžeme také zřídit např. svou ovou schránku, zapojit se do diskuzních skupin (tzv. chat) nebo dokonce využít možnost umístit na internet vlastní webové stránky, všechno opět většinou zadarmo. 58 Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz)

55 4.4.2 Vyhledávače Procházíme web a využíváme Jsou to specializované portály, určené zejména pro vyhledávání informací na webových stránkách. Nemusíme se nechat na internetu rozptylovat něčím, co sahá mimo oblast našeho zájmu a to, co hledáme, najdeme daleko rychleji a snadněji. Portálů a vyhledávačů je samozřejmě mnoho tady je aspoň nabídka těch nejznámějších na českém a světovém internetu: Internetová adresa Zmiňujeme se o ní už naprosto samozřejmě, bylo by tedy dobré, abychom všichni věděli, proč je ta která adresa internetových stránek právě taková, jaká je. Systém je i v tomto případě veskrze logický a jednoduchý. Obecně je totiž většina internetových adres ve tvaru: Zkratku www už známe, jméno počítače nám mnohdy zřetelně napoví něco o obsahu a umístění je většinou mezinárodní zkratkou státu, v němž se právě tento server nachází (přesněji je to tzv. doména 1. řádu, která se nemusí vždy krýt se státem), např. cz = Česká republika, uk = Velká Británie apod., ale com = komerční organizace v USA, org = státní organizace v USA atd.). Proto je také možné pokoušet se v některých případech o odhadnutí internetové adresy pokud např. hledáme stránky české firmy, jejíž jméno přesně známe. Nezapomeňte, že internetovou adresu píšeme vždy bez mezer a nikdy nepoužíváme písmena s diakritikou (počítače v jiných zemích světa žádné háčky a čárky neznají) Co najdeme na internetu Doposud nikdy v historii lidstva neexistoval takový prostředek, který by poskytoval něco podobného, co nabízí internet. To své si v něm může najít opravdu každý. Pravda, někdy to může dát trochu hledání, zvláště zajímáme-li se o něco obzvlášť neobvyklého, ale úspěch je v tomto případě vždy téměř stoprocentně zaručen, hlavně pokud umíme anglicky. Skutečně není nic, co by bylo na internetu tabu. I když internet dokáže uspokojit informační potřeby snad všech obyvatel světa, zvlášť přínosný je pro skupiny lidí, kteří by bez něj stáli před dost výraznou informační bariérou. Některé informace totiž nachází popularitu u mnoha uživatelů (např. hudba či sport), ovšem na webu mají (narozdíl od jiných médií) své místo i data určená pouze velice úzkému okruhu zájemců (např. lidem majícím určité zvláštní hobby nebo obyvatelům určitého regionu). 59

56 Procházíme web a využíváme Na internetu najdeme nejen fakta a vážná témata. Stále více místa dostává zábava ve všech formách. Protože multimediální počítače nabízejí daleko širší škálu možností, zvětšuje se také v tomto směru internetová nabídka. Dnes je naprosto běžné poslouchat přes internet hudbu, rozhlasové vysílání, sledovat televizi apod. Zkrátka nikdo nepřijde na internetu zkrátka. Nakonec malé varování. Obsah webových stránek nikdo neomezuje a také za něj nikdo neručí. Renomované firmy a servery samozřejmě uvádějí pravdivé informace, na jiných místech však můžeme najít výmysly různých autorů, polopravdy a vyslovené lži, snahu o manipulaci, soukromé vnímání krásy prezentované jako umění, pornografii atd. Lidé jsou různí a projevuje se to samozřejmě i na internetu čili elektronická pošta Zdá se (a dokonce se to už i prakticky děje), že klasická pošta bude muset v nedaleké budoucnosti přehodnocovat systém svých služeb. Elektronickou poštou sice nikdy nebude možné poslat balík, ale cokoliv je možné napsat nebo převést do podoby datového souboru (jakýkoliv text, obrázek, zvuk, tabulka atd.), lze odeslat po internetu daleko rychleji, levněji, snadněji a ještě při tom ušetříme papír Jak funguje S připojením na internet získáme u poskytovatele zpravidla řadu dalších výhod. Jednou z nich bývá automaticky tzv. ová schránka, což je ve skutečnosti místo na pevném disku poskytovatelova počítače, ke kterému máme přístup pouze my a kde se nám mohou hromadit zprávy např. od našich přátel. Kdykoliv se připojíme k internetu, můžeme si ji vybrat pomocí k tomu určeného programu (někdy se mu říká klient či správce elektronické pošty), který je dostupný přímo z internetového prohlížeče. Stejný program umožňuje i opačnou akci, tj. vytvořit zprávu a odeslat ji do ové schránky adresáta. Správce ovšem též automaticky třídí poštu doručenou, odeslanou, připravenou k odeslání, rozpracovanou a již odstraněnou (připravenou k definitivnímu smazání). 60 Adresa elektronické pošty Adresu ové schránky si zčásti vytvoříme jako uživatelé sami, zčásti ji určuje poskytovatel. Každá ová adresa má obecně tvar jmenouzivatele@pocitac. domena (jméno si každý uživatel určuje sám, počítač to je server, ke kterému jsme připojeni a který se nachází v určité zemi). Žádná internetová adresa (tedy ani adresa ové schránky) nemůže existovat dvakrát. Uživatel jménem Petr Novák připojený k serveru s názvem Centrum může mít elektronickou adresu např. petr.novak@centrum.cz, nebo p.novak@centrum.cz, či petrnovak@centrum. cz. Pokud zjistí (bude mu oznámeno při pokusu o vytvoření adresy), že všechny takové adresy už existují (a Petrů Nováků je nepochybně více), bude si muset vytvořit jiné uživatelské jméno takové, na jaké ještě žádný Petr Novák nepřišel.

57 Procházíme web a využíváme Abychom však nevyděsili majitele frekventovaných jmen, dodejme, že uživatelské jméno nemusí nutně souviset se skutečným jménem uživatele (je to však výhodné vzhledem ke snadnému zapamatování). Jak jste si jistě všimli, i zde platí pravidlo: žádné mezery, žádná diakritika. Znak uprostřed ové tzv. zavináč, se dá na české klávesnici napsat několika zvláštními způsoby. Doporučoval bych jeden z nejrychlejších podržte klávesu ALT vpravo od mezerníku (ne tu vlevo) a stiskněte klávesu V Outlook Express správce elektronické pošty Tento klient elektronické pošty doprovází Microsoft Internet Explorer a kromě možnosti otevřít jej samostatně poklepáním na jeho ikonu na ploše do něj můžeme přejít také přímo z internetového prohlížeče. Obr. 4.8: Ikona Outlook Expressu Obr. 4.9: Okno klienta elektronické pošty O jednotlivých složkách, s nimiž Outlook Express pracuje, jsme se již něco ve zkratce dozvěděli. Ukažme si nyní to nejdůležitější jak vytvořit elektronickou zprávu a poslat ji adresátovi. Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 61

58 Procházíme web a využíváme Nová zpráva Přesně stejně pojmenované tlačítko najdeme úplně vlevo na panelu nástrojů v horní části okna programu. Pokud na něj klepneme, otevře se nové okno v podobě formuláře určeného k vyplnění. Není to nic těžkého, ale trochu pozornosti si tento úkon zaslouží. Komu do tohoto pole napíšeme elektronickou adresu příjemce (příjemců může být i několik najednou). Můžeme ji vepsat ručně, ale také zkopírovat a vložit ze schránky nebo vybrat z adresáře (o tom ještě později). Kopie sem můžete zadat elektronické adresy těch příjemců, kteří dostanou kopii vaší zprávy pozor, všichni budou vědět o všech. Předmět velice stručné vyjádření obsahu zprávy (opravdu důležitá první informace pro příjemce). Obr. 4.10: Vyplnění okna nové zprávy 62 Oproti klasickým dopisům má elektronická korespondence mnohem volnější pravidla. Nepíše se např. datum (program ho sám přidá do hlavičky zprávy), vyjádření bývají stručnější a věcnější, zpravidla se příliš nehledí na pravopis. Protože čeština, přestože je to krásná a bohatá řeč, může být pro počítače některých uživatelů problémem, pišme texty zpráv raději bez diakritických znamének (pokud nemáme jistotu, že se příjemci zobrazuje zpráva napsaná češtinou bez potíží). Jinak riskujeme, že se adresátovi zobrazí text plný čtverečků a jiných nečitelných znaků, kterými budou nahrazena typicky česká písmena (ž,š,č,ř apod.) Zprávu pak můžeme většinou upravovat podobně jako jiný textový dokument, tedy zvolit parametry písma (velikost, font, barvu), zarovnat odstavce a navíc vložit předem vytvořený podpis (bývá to zpravidla podrobnější kontakt na odesilatele apod.). Zpráva ovšem nemusí obsahovat jen samotný krátký text. Jako přílohu lze připojit jakýkoliv soubor, ať už se jedná o textový dokument, obrázek, zvuk nebo třeba videoklip. Ovšem pozor hleďme na velikost souboru, který chceme připojit. Takový zvukový soubor může mít běžně velikost několika MB a odesílat ho

59 Procházíme web a využíváme (při pomalém vytáčeném připojení) můžeme i několik desítek minut; stejně tak příjemce bude muset takovou zprávu i několik desítek minut stahovat, což ho bude stát čas a peníze. Na místě je ohleduplnost a rozumné využívání toho, co elektronická pošta nabízí a jejím smyslem rozhodně není přivádět naše přátele do stavu nepříčetnosti Odesílání zpráv Je velice prosté: v okně nově vytvořené zprávy zvolíme příkaz Odeslat. Jsme-li právě připojeni k internetu, můžeme zprávu odeslat okamžitě, v opačném případě zůstane uložena ve složce Pošta k odeslání a odešle se, jakmile přejdeme do režimu online a klepneme na tlačítko Odeslat/Přijmout vše na panelu nástrojů. Znamená to, že při psaní nových zpráv není třeba být připojen k internetu. Tedy: Vytvoříme všechny nové zprávy, případně odpovědi na došlou poštu. Zprávy se po klepnutí na tlačítko Odeslat v okně zprávy neodešlou, ale umístí se do složky Pošta k odeslání. Klepneme na tlačítko Odeslat/Přijmout vše. Outlook Express naváže spojení do internetu, odešle připravené zprávy a vybere naši ovou schránku. Její obsah se objeví ve složce Doručená pošta. Můžeme se odpojit od internetu Odpovídání na zprávy Protože se jedná o velice rychlou formu komunikace, bývá zvykem rychle odpovídat na došlé zprávy (i když ne každá zpráva vyžaduje odpověď). Jednoduchý způsob odpovědi spočívá v tom, že v okně otevřené doručené zprávy použijeme příkaz Odpovědět odesílateli. Objeví se okno nové zprávy s již vyplněnou adresou příjemce i předmětem. Na nás bude už jen dopsat samotný text odpovědi a zprávu odeslat Adresář Je součástí většiny používaných klientů elektronické pošty. Dovoluje nám evidovat si databázi kontaktů lidí, se kterými pomocí u komunikujeme. Při vytváření nové zprávy se dostaneme do adresáře např. klepnutím na slovo Komu a pak stačí z abecedně seřazeného seznamu příjemců vybrat toho pravého (u příjemců, jejichž adresu máme v adresáři, se místo celé ové adresy objevuje jejich jméno a příjmení, ová adresa je pod ním jakoby skryta). Adresář se po pár týdnech používání u většinou naplní sám, což většinu uživatelů překvapí. Tato funkce pracuje tak, že program automaticky přidá do ad- 63

60 Procházíme web a využíváme resáře adresu toho, komu odpovíme na jeho zprávu. Takže časem v něm máme kontakty na lidi, s nimiž si dopisujeme. Pokud chceme sami přidat do adresáře nějakou adresu, klepneme na danou adresu v doručené zprávě pravým tlačítkem. V kontextové nabídce najdeme šikovný příkaz Přidat odesílatele do adresáře Pravidla ové komunikace vyjadřujme se stručně a srozumitelně, v České republice můžeme používat písmena s háčky a čárkami, pokud si ověříme, že příjemce naši zprávu správně přečte, neposílejme příliš velké soubory jako přílohy, nerozesílejme zbytečné zprávy těm, kteří o ně rozhodně nestojí (je to dokonce trestné), neposílejme nikomu to, co bychom sami neradi obdrželi v elektronické poště. Kromě těchto pravidel mysleme vždycky na to, že i ve světě počítačů by neměly přestat platit zákony lidskosti a ohleduplnosti Nebezpečí elektronické komunikace Ač je tento způsob dorozumívání stále oblíbenější a využívanější (nebo možná právě proto), nese s sebou určitá rizika. Neexistuje zde bezpečná ochrana před tím, aby se k elektronickým zprávám dostal někdo nepovolaný. Přestože každý uživatel může používat různé možnosti zabezpečení, jakmile jsme jednou v síti, musíme počítat se vším. Je proto dobré zvažovat, které informace svěříme internetovým cestám a které nikoli. Píše se Internet (s velkým I) nebo internet (s malým i)? Můžeme psát Internet jako vlastní jméno jedné počítačové sítě. Častěji se ale již píše s malým i jako označení komunikačního média (podobně jako televize nebo rozhlas). 64

61 Databáze Databáze Databáze jsou vlastně evidence Výhody počítačových databází Jak databáze funguje Zobrazení databáze Třídění a výběry (filtry) Nemusíme databáze vytvářet, musíme je však umět používat 65

62 Databáze 5. Databáze Jestliže se dnes o internetu mluví neustále a všude, o databázích se toho v médiích moc nedočtete. Jako obvykle, o tom nejdůležitějším se píše nejméně. Vždyť bez databází bychom žádné počítače a tedy ani internet neměli! Nejsou však mediálně zajímavé, nešíří se přes ně viry ani erotické fotografie... Slouží a používají se již padesát let bez velkého rozruchu. 5.1 Databáze jsou vlastně evidence Přesněji základem každé evidence je nějaká databáze. Každý podnikatel nebo úředník zná alespoň tyto základní evidence: účetnictví (ať již jednoduché nebo podvojné) + fakturace, mzdy a personalistiku, sklad a evidenci zboží, řízení výroby, databázi zákazníků, dodavatelů a odběratelů, a další. Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, co databáze jsou: Databáze je evidence nějakých položek, které můžeme zapsat na jednotlivé záznamy ( kartotéční lístky ) a které potřebujeme uchovávat a provádět s nimi operace: třídění, výběry, součty, průměry atd. 66 Nyní již možná tušíte, proč jsou tu počítače díky databázím. Dávno před tím (v 50. letech 20. století), než někoho napadlo psát na počítači texty (ono na počítači za dolarů by to byly hodně drahé texty), využívaly podniky počítače pro vedení výše uvedených evidencí. To byla oblast, kde počítač přes svou vysokou cenu dokázal peníze šetřit a přinášel další přidanou hodnotu rychlost přístupu k datům a operace s nimi. Díky tomu měl své místo v každé větší firmě a firem jsou statisíce byl to motor (a finanční zdroj), který kromě vojenských aplikací počítačů táhl a financoval i jejich vývoj. Ani dnes neztratily databáze na svém významu. Každá firma a téměř každý podnikatel má počítače v prvé řadě pro vedení účetnictví a až na druhém místě na psaní textů. Využití internetu je jediná oblast, která svým významem může databázím v současnosti konkurovat. Víte například, že téměř veškeré peníze v ekonomice všech států na světě jsou jen čísla na účtech, tedy obsah nějaké databáze? Podíl hotovosti je poměrně malý a s využitím bezhotovostního placení (příkazy z účtu, platební karty atd.) dále klesá. V databázích je dnes evidováno téměř vše, od pacientů a jejich chorob u lékaře přes letenky u leteckých společností po ukradené automobily.

63 Databáze Skutečnost, že téměř vše o občanovi bude evidováno v počítačových databázích, využívají tvůrci katastrofických filmů k nastolení vizí budoucnosti, kdy počítač někoho úplně vymaže ze světa tím, že vše o něm změní nebo zničí. Představa, že všude se platí jen kartou, peníze neexistují a někdo naši kartu zablokuje (a my si nekoupíme ani chleba) je samozřejmě děsivá, naštěstí realitě nesmírně vzdálená. 5.2 Výhody počítačových databází Výhody počítačových evidencí jsou zřejmé: výrazné zvýšení produktivity práce, díky obrovským kapacitám dnešních počítačů můžeme evidovat neuvěřitelné množství dat, možnost získání údajů, které se ručně vypočítat nedají, možnost dálkového přístupu k datům a sdílení dat atd Informační systémy Databáze evidují informace a právě informace jsou dnes to nejdůležitější, co firmy mají. Moderní informační systémy představují neocenitelný zdroj podkladů pro řízení podniku. Pokud člověk chce učinit rozhodnutí, potřebuje určité optimální množství informací. V případě, že jich má málo, nemá se čeho chytit. V opačném případě je jimi zahlcen a nedokáže odlišit podstatné od nepodstatného. Kvalitní informační systém umožňuje kvalifikovanému manažerovi získat právě optimální množství informací. Dnes není nemožné, aby obchodní ředitel zjistil, zda zákazník, se kterým právě telefonuje, platí řádně faktury, jaké výrobky odebírá nejčastěji a v jakých obdobích, zda má vlastní odvoz nebo si raději nechá výrobky dovézt, kolik peněz u firmy utratil v letošním roce a může mu okamžitě nabídnout pro něho zajímavé podmínky obchodu. 5.3 Jak databáze funguje Databáze vychází z faktu, že je možné evidovat v jednotlivých záznamech určité předem stanovené údaje. Třeba faktura obsahuje pole: číslo faktury, IČ odběratele, datum vystavení, datum zdanitelného plnění, datum splatnosti, položky faktury, jednotlivé částky atd Záznam, pole Základním prvkem databáze je záznam, který se skládá z polí. 67

64 Databáze Obr. 5.1: Záznam zápisu v peněžním deníku Jak vidíme, u záznamu jsou definována pole. Např. číslo, datum, středisko, text apod. Jak bylo výše uvedeno, databáze má pevnou strukturu. To znamená, že pole mají určité vlastnosti druh pole (přesněji datový typ) určující jeho obsah a délku Datový typ Datový typ určuje, jaký údaj může v políčku být. Nejjednodušší dva typy, kterým každý porozumí, jsou text a číslo. Políčko typu text obsahuje samozřejmě text včetně číslic. Databázi můžeme podle takového pole třídit podle abecedy (vzestupně i sestupně), nemůžeme však vytvořit součet polí typu text, a to ani tehdy, pokud do takových políček zadáme číslice. Políčko typu číslo smí obsahovat jen číslice, to znamená, že v něm nesmí být písmena. S čísly můžeme dále provádět matematické operace, sčítat je, vypočítávat statistické údaje, třídit podle velikosti apod. Datových typů je více, my však nebudeme databáze vytvářet, takže pro naši potřebu stačí jen základní orientace Délka (velikost) pole Tomuto pojmu nejspíš rozumíme dobře. Políčko má tvůrcem databáze předem určenou délku. Pokud do něho chceme zapsat delší údaj, nepůjde nám to. Zápis musíme zkrátit. 68

65 Databáze Obr. 5.2: Datové typy a délky polí definuje tvůrce tabulky Výše uvedený obrázek pouze ilustruje fakt, že databáze má jejím autorem předem danou strukturu. Dále se seznámíme s ovládáním hotové databáze, nebudeme se učit evidence vytvářet. 5.4 Zobrazení databáze Zobrazení formou tabulky Pracujeme-li s nějakou evidencí, zobrazí většinou jednotlivé záznamy pod sebe do tabulky. Díky tomu máme okamžitý přehled o jednotlivých záznamech a můžeme se po nich rychle pohybovat. Obr. 5.3: Zobrazení formou tabulky 69

66 Databáze Zobrazení formou formuláře Formulář slouží k podrobnému zobrazení jednoho záznamu. V takovém zobrazení vyplňujeme pole jednoho záznamu. Obr. 5.4: Zobrazení formou formuláře 70 Obr. 5.5: Zobrazení formou sestavy

67 Databáze Ve spodní části okna jsou zobrazeny ovládací prvky pro pohyb po tabulce. Ty se program od programu liší (často obsahují i tlačítka pro přidávání a mazání záznamů), ale jejich funkce je vždy stejná: umožňují pohyb po záznamech a práci s nimi Zobrazení formou sestavy Sestava je určena pro tisk na tiskárně. Před tiskem je možné si ji prohlédnout v tzv. náhledu. 5.5 Třídění a výběry (filtry) Třídění záznamů Pojem třídění je nejspíš jasný. Můžeme si vybrat pole, podle kterého chceme tabulku seřadit a dále, zda chceme řadit vzestupně nebo sestupně. Obrázek ukazuje označení sloupce (klepneme nahoru na jeho název) a ikonu, kterou třídění zvolíme. Poměrně často se tabulka setřídí ihned po klepnutí na název (tzv. záhlaví) daného sloupce. Někdy naopak třídění vybíráme v nabídce nebo v dialogovém okně. Obr. 5.6: Seřazení záznamů v tabulce podle určitého sloupce Odborně se položce, podle níž tabulku třídíme, říká klíč. Můžeme také vybrat více klíčů, takže např. u seznamu výrobků na obrázku můžeme třídit podle názvu kategorie a v rámci tohoto třídění i podle názvu výrobku Výběr (filtr) Filtr umožní zobrazit jen záznamy, které splňují určitou podmínku. Ve většině programů je tato podmínka připravena v nabídce nebo ji zadáme v dialogovém okně Dotaz Dotaz je kombinace filtru a třídění, mnohdy vybírá data z více propojených tabulek, např. do sestavy nezaplacených faktur doplní přes IČ z adresáře také název a adresu dlužníka. Opět většinou využíváme připravené dotazy v nabídkách a dialogových oknech. 71

68 Databáze Obr. 5.7: V dialogovém okně vybereme filtr, tj. podmínku, kterou musí splňovat záznamy, jež chceme vidět Obecný dotaz SQL Obr. 5.8: Dotazy jsou připravené k použití Připravené dotazy jsou velmi výhodné a protože se tvůrci programů ve zpracovávané problematice výborně vyznají, odpovídají potřebám uživatelů. Některé databáze jsou však natolik složité, že je obtížné až nemožné připravit všechny případné dotazy, které by uživatelé mohli požadovat. Co když z databáze výrobků budeme chtít vybrat ty, které odebral určitý odběratel XY od X do X a stály více než , Kč? Pokud máme v databázi možnost zadat obecný, tzv. SQL dotaz, nebude to problém. Znovu ale opakuji, že běžný uživatel databáze do problematiky obecných dotazů pronikat nemusí Nemusíme databáze vytvářet, musíme je však umět používat Využití databází (evidencí) je poměrně jednoduché. Zkrátka zakoupíme kvalitní program (firmy produkující nekvalitní programy snad již díky konkurenci zmizely) a naučíme se ho ovládat. K tomu slouží návod (manuál) a případná školení u dodavatele programu. Abychom program zvládli, potřebujeme splnit základní podmínku musíme se vyznat v problematice, kterou program ulehčuje.

69 Pokud chceme účtovat, musíme ovládat účetnictví. Žádný program za nás účtovat nebude, i když nám účtování výrazně usnadní. Databáze Celá kapitola o databázích možná vzbudila v mnohých dojem, že se jich to moc netýká všichni přece nepracují s účetními nebo podobnými programy, kde jsou databáze zkrátka nezbytné. Ovšem i domácí uživatel si tu přijde na své. Máte doma už tolik knih, cédéček, videokazet nebo filmů na DVD (nebo čehokoliv jiného např. kuchařských receptů), že začíná být dost složité se v nich vyznat? Proč byste si potom nevytvořili v počítači přehlednou evidenci, kde budete mít o každém kusu dokonalý přehled, takže se v okamžiku dozvíte např. to, kde máte kterou videokazetu uloženou, případně komu jste ji kdy půjčili, ale také které filmy na ní máte nahrané, z jakého roku jsou atd. K tomu všemu dnes existují specializované kvalitní databázové programy a mnohé jsou zcela zdarma. Obr. 5.9: Databáze filmových DVD Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 73

70 Práce s textem Práce s textem Ukládání a otevírání souborů Text se skládá Písmo Odstavec Styly odstavců Stránka Objekty v textu Užitečné nástroje textového editoru Typografická pravidla A tak dále 75

71 Práce s textem 6. Práce s textem Povídání o práci s textem jsem úmyslně zařadil až za využití internetu a ovládání evidenčního programu. Proč? Protože (ač se to možná nezdá) je složitější a je tedy dobré se do ní pustit, až když už počítač umíme trochu ovládat. V čem je práce s textem složitá? Z hlediska práce s počítačem vyžaduje samostatné ukládání a otevírání datových souborů. V případě využití internetu si WWW stránky většinou jen prohlížíme a také klient elektronické pošty má jasně danou strukturu dat a ukládá zprávy bez našeho pokynu a vědomí. Podobně účetní program ukládá námi zapsané údaje bez našeho zásahu. Z věcného hlediska není složité napsat jednoduchý text (dopis nebo objednávku na tři řádky) a pokazit text složitý. Pokud však chceme i složitější texty (s nadpisy a obrázky, případně vícestránkové) pořizovat efektivně a hezky, budeme tomu muset věnovat úsilí a čas a opět to bude vyžadovat určitou praxi. Nechci tímto čtenáře od práce s textem odradit, ale podle mé zkušenosti mají někteří uživatelé počítače pocit, že napsat kvalitní text je na počítači to nejjednodušší a že se to zvládnou naučit za hodinu nebo za víkend. Není tomu tak, využití internetu je mnohem, mnohem jednodušší; naproti tomu kvalitní texty vyžadují určitý čas a vynaložené úsilí. 6.1 Ukládání a otevírání souborů Nutnost ukládání (na disk) a otevírání souborů (z disku) plyne z principu práce s počítačem: pracujeme v paměti, kde pomocí programů vytváříme dokumenty a tyto dokumenty (neboli datové soubory) musíme před ukončením programu ukládat na disk. Na disku jsou tak uloženy tisíce souborů (které si můžeme představit jako popsané knihy). Abychom udrželi pořádek v těchto souborech, máme k dispozici složky, což jsou vlastně jakési pomyslné krabice na soubory a jiné složky Uložení souboru na disk Uložení souboru znamená vytvoření kopie jeho stavu tak, jak ho vidíme na monitoru, resp. na disku počítače. Při ukládání musíme vybrat: disk, na který soubor uložíme, složku, do které ho uložíme, název souboru, pod kterým má být soubor uložen. To vše vybereme v dialogovém okně, jež se objeví po klepnutí na ikonu Uložit, případně po zadání příkazu Soubor Uložit. Třetí možností je stisknout klávesovou zkratku CTRL+S. 76

72 Práce s textem Obr. 6.1: V nabídce Soubor vybereme Uložit, klepneme na ikonu uložení souboru nebo stiskneme CTRL+S Ve všech případech zadáváme stejnou akci, objeví se tedy (vždy stejné) okno Uložit jako. To na dalším obrázku je z dnes nejrozšířenějšího textového editoru MS Word. Hotovo, uložili jsme dokument na disk. Nyní můžeme textový editor ukončit a pracovat v jiném programu. Náš soubor je v bezpečí na disku a zůstane tam i po vypnutí počítače, dokud ho sami nesmažeme. ni), (poklepeme můžeme Užitečné znalosti Obr. 6.2: Postup při uložení souboru na disk Místo a jméno souboru si musíme buď pamatovat, nebo (což je efektivnější varianta) si vytvořit na disku takovou strukturu složek, že v ní soubor určitého typu týkající se určité věci vždy najdeme. 77

73 Práce s textem Není nutné vytvářet pro každý dokument novou složku, ale na druhou stranu se složkami OSOBNÍ, PRACOVNÍ a RŮZNÉ také dlouho nevystačíme. Nezapomeňte, že ve složce (tj. krabici) může být i další složka ( menší krabice) a můžeme si tudíž vytvořit přehlednou strukturu složek. Na struktuře složek si dejte záležet, pokud budete využívat počítač na práci s textem často, budete mít za pár let na disku tisíce souborů a stovky složek! Ukládaný dokument je nutné dobře pojmenovat tak, aby jeho jméno jasně vyjadřovalo jeho obsah. TEXT1 nebo DOPIS10 jsou názvy k ničemu. Název souboru může obsahovat celou větu. Nejlepší název je ale vždy krátký a výstižný. Program vyžaduje zadání umístění jen při prvním uložení zcela nového dokumentu. Při dalších uloženích do něho zapíše bez dotazování nový stav na obrazovce. Tj. i u dokumentu, který za týden otevřeme, se nebude ptát, kam ho má uložit. Program již ví, odkud ho otevřel a přepíše jeho novým obsahem původní dokument na disku Otevření souboru Pokud chceme pokračovat v práci na dokumentu, který jsme začali psát včera a který jsme (samozřejmě) uložili na disk a víme kam, musíme ho nejprve otevřít. Otevření znamená jeho načtení do programu, v němž jsme dokument vytvořili. 78 Obr. 6.3: Otevření dokumentu

74 Práce s textem Můžeme posupovat dvojím způsobem. Buď spustíme program, v němž jsme dokument napsali, a v nabídce Soubor vybereme Otevřít, nebo na dokument přímo poklepeme. V prvním případě se objeví okno Otevřít, ve kterém postupujeme podobně jako při ukládání souborů, jenom jméno souboru nevypisujeme, nýbrž v okamžiku, kdy soubor vidíme, na něj poklepeme. V druhém případě najdeme soubor v patřičné složce na disku a poklepeme na něj. Pokud jsme k uložení využili složku Dokumenty, bude postup následující: Na ploše poklepeme na ikonu Dokumenty. V ní na složku, do které jsme soubor uložili, případně přímo na soubor s dokumentem. Systém spustí program použitý pro tvorbu dokumentu a dokument v něm otevře. Můžeme pokračovat v práci. 6.2 Text se skládá Přece z písmen, to dá rozum, odpoví každý. To je pravda, ale při práci v textovém editoru je třeba toho znát a používat více. Takže: Není písmeno jako písmeno, přesněji: není písmo jako písmo. Písem je obrovské množství a písmo má také určité vlastnosti. Text se skládá z odstavců. Odstavec je velmi důležitý stavební prvek, protože formátování (vzhled) textu se nastavuje přes vlastnosti odstavce. Text píšeme na stránku. Také její vlastnosti si můžeme nastavit. Do textu je možné vkládat obrázky a další objekty (např. textová pole, umělecký text, různé grafické prvky, ale také třeba zvuky a videosekvence). Textové editory obsahují mnoho nástrojů (pomůcek), které práci s textem usnadňují, např. vyhledávání v textu, různé způsoby zobrazení textu, automatickou kontrolu pravopisu a tvorbu obsahu atd. Pořizování a úprava textu nevznikly s příchodem počítačů. Úprava textu by měla splňovat alespoň základní typografická pravidla, která platí již několik století. Nyní již zhruba víme, co můžeme od moderního programu na práci s textem (textového editoru) očekávat a co potřebujeme znát. Dále si jednotlivé body probereme podrobněji. U každého z nich je velmi stručně poznamenáno, kde konkrétní volby nastavíme v dnes nejpoužívanějším programu na práci s textem v MS Wordu. A protože např. i jeho český konkurent (je zdarma) 602Text a mnohé další textové editory ovládání Wordu téměř kopírují, nebudeme problém popisovat ani v nich. 79

75 Práce s textem 6.3 Písmo Písmo má určité vlastnosti, které můžeme v každém editoru nastavit. Základní vlastností písma je jeho druh (název). Písmu se říká také font nebo sada Font druh písma Jednotlivým písmům se v počítači říká fonty. Font určuje vzhled písma, tj. zda je strohé nebo ozdobné, technické nebo spíše umělecké. Pokud se díváte okolo sebe a čtete knihy a časopisy, jistě vaší pozornosti neušlo, že téměř každý časopis je vysázen z jiného druhu písma než jeho konkurent. U knih taková různost není obvyklá, u těch jde spíše o čitelnost než o efekt. Ale i zde pozorný čtenář vidí, že se používaná písma přece jen alespoň trochu liší. Existují tisíce druhů písem. Písmo se vyvíjí již několik tisíc let a tvary písmen se v různých historických dobách lišily. S nástupem knihtisku a mnoha různých vydavatelství vzniklo obrovské množství nádherně navržených písem. V dnešní době je většina klasických, po staletí používaných písem, převedena do podoby počítačových fontů a samozřejmě vznikají stále nová, moderní a zajímavá písma. I když klasika je klasika, většina úspěšných písem má své kořeny ve starých, osvědčených literách Druhy písma rozdělení fontů Jak již bylo řečeno, písem jsou tisíce. Mnoho z nich však má společné rysy, a proto je můžeme zařadit do stejné skupiny. Pokud provedeme nejhrubší dělení, rozdělíme písma na 5 skupin. 1) Antikva, patkové stínované písmo Times New Roman Pokud píšete text na počítači, nejspíše ho píšete antikvou a ani o tom nevíte. Snad každý textový editor totiž pro normální (dlouhé) odstavce nabídne písmo Times New Roman, což je v každém počítači se nacházející (a velmi pěkná) antikva. Jak se pozná antikva? Má patky, což jsou vodorovné podstavce, zakončení tahů písmen a písmena jsou stínovaná, tj. mají různě široké tahy ( nožičky ). Antikva Patka Obr. 6.4: Antikva, patkové písmo Stín rozdílné tloušťky tahů 80

76 Práce s textem Patkové písmo je nejlépe čitelné (patky vedou oko čtenáře), používá se proto na dlouhé odstavce. Dalšími patkovými písmy jsou např. písma Baskervile, Garamond, Timpani atd. 2) Grotesk, bezpatkové lineární písmo Arial Pro nadpisy se dobře hodí sytý a výrazný grotesk, třeba písmo Arial. Dnes je grotesk v módě, působí více technicky a tedy moderně. Mnoho časopisů využívá některé z bezpatkových písem. Grotesk Nemá patky. Obr. 6.5: Grotesk, bezpatkové lineární písmo 3) Neproporcionální písmo, písmo psacího stroje Courier Tahy jsou stejně široké, jsou lineární. Mnozí z nás pamatují zlatou éru psacích strojů, kdy stačilo na každém řádku dát několik mezer a text se dal zarovnat pod sebe. Bylo tomu tak proto, že psací stroj má všechna písmena stejně široká, tzv. neproporcionální. To je ale špatně normální písmo je proporcionální, tj. šířka písmen není stejná. Takové M je mnohem širší než I. Psací stroj Všechna písmena jsou stejně široká Obr. 6.6: Neproporcionální písmo, písmo psacího stroje V počítačových textech se písmo psacího stroje téměř nepoužívá. 4) Ozdobná (psaná písma) Různých zajímavých písem je dnes velmi mnoho. Hodí se pro nápisy a někdy pro nadpisy, protože však nejsou dobře čitelná, neměli bychom je používat pro delší texty. 81

77 Práce s textem Obr. 6.7: Psaná písma 5) Fonty, obrázkové sady Symbol, Wingdings Některé fonty neobsahují písmena, ale malé jednoduché obrázky nebo symboly. Opět je jich obrovské množství, od matematických až po hudební Styl (řez) písma Obr. 6.8: Obrázková písma Symbol a Wingdings U většiny písem máme k dispozici jejich 4 verze: normální písmo, tučné písmo, kurzivu, tučnou kurzivu Velikost písma Velikost písma se udává v tzv. bodech, kdy 72 bodů je jeden palec, tj. 2,54 cm. (Nauka o písmu přišla z Anglie, proto palec jako jednotka.) Pro naši potřebu stačí vědět, že běžné texty se píší velikostí písma 11 12, noviny 8 10 a dětské knihy bodů 10 bodů 12 bodů 14 bodů 18 bodů 24 bodů 48 bodů 82

78 6.3.5 Další vlastnosti písma Dalších vlastností je poměrně hodně, zde jsou uvedeny často využívané: barva písma Horní index index Dolní Podtržení Přeškrtnutí KAPITÁLKY Práce s textem Stručně o písmu Písmo je dáno druhem (fontem), stylem (normální, tučné, kurziva, tučná kurziva), velikostí (v bodech: 8, 12, 24 ) a může mít ještě další vlastnosti (barvu, horní a dolní index, podtržení, přeškrtnutí atd.). Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? Zadejte příkaz Formát Písmo. Nebo přímo na panelu nástrojů (většinou je umístěn vlevo nahoře). Text musíme předem označit. 6.4 Odstavec Obr. 6.9: Nastavení písma na panelu nástrojů Formát V písmech se již trochu orientujeme, pokračujme tedy odstavcem. Vezměte jako fakt, že po písmenu (písmu) je dalším stavebním prvkem textu odstavec. Kdo toto nepochopí, bude s textovým editorem válčit a skoro bych si vsadil na vítěze. Zkrátka: Vlastnosti textu nastavujeme jako vlastnosti odstavce. Jak vytvoříme odstavec? Tak, že stále píšeme (a je tu konec řádku a my nic nemačkáme), dál píšeme a na konci odstavce stiskneme klávesu ENTER. Takže: Řádky nijak neukončujeme, ukončujeme až celé odstavce, a to klávesou ENTER. 83

79 Práce s textem Textový editor řádky ukončuje (tzv. zalamuje) sám. Konec odstavce určujeme my. Odstavec může mít několik řádků, ale klidně také jen jeden řádek, jedno slovo (nadpis) nebo může být úplně prázdný (tvoří pak mezeru v textu mezi dvěma odstavci). Vytvořit odstavec bychom již uměli. Jaké může mít vlastnosti? Všechny možné i (jak se vám bude možná zdát) nemožné. Zde uvádíme nejčastěji používané. Odstavce jsou trochu podivné, protože mají vždy ilustrovat vlastnost v nich uvedenou Zarovnání odstavce Doleva Na střed Doprava Do bloku. Tj. dlouhý odstavec je pěkně rovný z obou stran. Tento styl ilustrují všechny dlouhé odstavce v této knize Odsazení odstavce Odsazení celého odstavce zleva nebo zprava nebo z obou stran. Např. tento odstavec má nastaveno odsazení zleva 1 cm a odsazení zprava 5 cm. Odsazení prvního řádku (nebo naopak jeho předsazení, kdy první řádek vyjíždí z odstavce doleva). Tento odstavec má nastaveno odsazení prvního řádku 0,8 cm Mezery před a za odstavcem Nadpis by měl být vždy blíže k textu, ke kterému patří (a který je za ním), než k textu, který je před ním. Buď před něj vložíme prázdný odstavec, nebo mu nastavíme mezeru před odstavcem. Např. u předchozího nadpisu je nastavena mezera před odstavcem 12 bodů Řádkování v odstavci Normální řádkování je někdy dost husté my ho samozřejmě můžeme nastavit větší. Můžeme nastavit řádkování třeba 1,5 řádku, jako u tohoto odstavce Odrážky a číslování Odrážky (tečky, čtverečky) před odstavcem nikdy neděláme ručně. 84

80 Práce s textem Nastavíme je jako vlastnost odstavce. Stejně tak číslování necháme na textovém editoru. 1. Je to pohodlné, 2. pokud vložíme další odstavec, 3. dojde k automatickému přečíslování všech odstavců. 4. Jak vidíte, i prázdný odstavec může mít číslování Stínování a orámování odstavce Stínovaný odstavec Orámovaný odstavec Odstavec stručně Stínovaný i orámovaný odstavec zarovnaný na střed Formát (vzhled textu) nastavujeme jako formát odstavce. Pomocí mnoha dostupných vlastností odstavce upravujeme vzhled textu: zarovnání, odsazení, mezery, odrážky a číslování, orámování a stínování. Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? Buď zadejte příkaz Formát v jeho horní části, nebo na panelu nástrojů. Obr. 6.10: Nastavení vlastností odstavce 6.5 Styly odstavců Prohlédněte si důkladně tuto knihu. Možná si uvědomíte, že v určitém textu se opakuje několik málo druhů stále stejných odstavců. Nadpis 1, Nadpis 2, Nadpis 3, Nadpis 4, Normální text, Odrážky, Popisek obrázku atd. A hlavně: Tyto odstavce 85

81 Práce s textem jsou všechny stejné, všechny Nadpisy 1 (kapitol) jsou v celé knize stejné (umíte si představit, jak by vypadalo, kdyby tento řád v knize nebyl dodržován?). Takže v knize (článku, smlouvě ) se opakuje několik stále stejných odstavců. My jsme nuceni je stále stejně nastavovat (zarovnání, řádkování, písmo atd.). Třeba na dvaceti stránkách. Pořád stejná nastavení... A nakonec přijde šéf a řekne: Ty dlouhé odstavce jsou moc velkým písmem, trochu je zmenšete. A my se na šéfa nerozkřičíme, nýbrž text s úsměvem během cca 30 vteřin předěláme a několikastránkový dokument se v mžiku změní. Šéf se pak diví (sám to neumí) a nechá si vysvětlit, že v textu byly použity styly odstavců. Styl odstavce je vlastně souhrn vlastností, který má nějaké jméno (třeba Nadpis XY nebo Normální). Jsou v něm schovány všechny vlastnosti odstavce včetně písma. Má to dvě velké výhody: Nový odstavec bleskurychle zformátujeme tak, že mu přiřadíme styl odstavce. Např. zvolíme Nadpis 1 a ihned je celý odstavec zvýrazněn tučným velkým písmem a zarovnaný na střed. V okamžiku, kdy změníme definici stylu, změní se všechny odstavce, které byly tímto stylem napsané (viz příklad se šéfem). Takže nemusíme otrocky měnit desítky odstavců v celém textu, stačí změnit styl a příslušné odstavce se změní samy. Doufám, že jsem vás přesvědčil o výhodách používání stylů odstavců. Jako každá dovednost to sice vyžaduje určitý čas ke zvládnutí, ale bohatě se vyplatí produktivita práce u delších dokumentů s využitím stylů je snad padesátinásobná oproti ruční práci. Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? V nabídce Formát Styl. K přiřazení stylu jednoduše využíváme okénko v levé části panelu nástrojů Formát. Obr. 6.11: Přiřazení stylu odstavci 86

82 Práce s textem Při volbě stylu se vždy zformátuje ten odstavec, který máme právě označen nebo v němž je právě umístěn blikající kurzor. 6.6 Stránka Texty tiskneme na stránku papíru, to určitě nepřekvapí. U stránky nastavujeme několik vlastností: velikost papíru (nejčastěji A4 kancelářský papír), orientaci papíru (na výšku, na šířku), okraje (jako ve škole vymezíme vzdálenost textu od fyzického okraje stránky čím větší okraje, tím méně místa pro text a více bílého místa okolo něj). Stránka může mít více vlastností (různé okraje na lichých a sudých stranách, okraj u hřbetu, různá záhlaví a zápatí atd.). Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? Zadejte příkaz Soubor Vzhled stránky. V okně se záložkami nastavíme požadované vlastnosti. Obr. 6.12: Nastavení stránky 87

83 Práce s textem 6.7 Objekty v textu Text může být sám o sobě estetický, ale pokud ho doplníme obrázky a dalšími grafickými prvky, určitě získá na zajímavosti. Zkuste si představit, jak by působila tato kniha bez obrázků. Objekty do textu můžeme vložit, většinou zadáním příkazu Vložit. Objekty neotevíráme ani neukládáme, ale vkládáme. Vložený objekt se stane součástí dokumentu a spolu s ním se ukládá na disk (jde pouze o kopii objektu, jeho originál zůstane na disku stále na svém místě, odkud jsme jej do textu vložili) Vlastnosti objektu Obr. 6.13: Tyto objekty můžeme vložit do textu Objekt, který je umístěn v textu, je textem obtékán. Tj. text se mu vyhne jak, to je vlastností objektu. Např. je text jen nahoře a dole pod objektem nebo je okolo něj (obtékání obdélník nebo těsné). Může však jít též přes objekt (obtékání žádné) nebo je objekt za textem (jakoby v pozadí). Vzdálenost textu od objektu je také jeho vlastnost. Velikost a polohu objektu můžeme lehce změnit tažením myší za uchopovací body (obdélníčky) na okrajích objektu. Objekt může mít okraj (orámování, čáru) libovolné barvy a síly, může být rovněž bez čáry. Textové pole, což je obdélník s textem, může mít výplň, tj. jeho vnitřek je vyplněn určitou barvou. Moderní editor umí vytvořit velmi složitou tabulku, kterou můžeme libovolně upravovat. Slouží však jen ke graficky přehlednému rozvržení textu; výpočty neumí žádné. Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? Objekty vkládáme zadáním příkazu Vložit (viz předchozí obrázek), tabulky zadáním příkazu Tabulka. Vlastnosti objektu nastavíme tak, že na něj (nebo na jeho 88

84 Práce s textem okraj) poklepeme myší a v okně, které se objeví, nastavíme požadované chování objektu. U obrázku necháme zobrazit panel nástrojů Obrázek a pomocí jeho voleb s objektem pracujeme. Obr. 6.14: Okno s vlastnostmi obrázku 6.8 Užitečné nástroje textového editoru Moderní textový editor je velmi komplexní program, který umožňuje nejen napsat a formátovat text, ale dává k dispozici množství velmi užitečných funkcí, pomůcek a nástrojů Obvyklé funkce Volba Zpět je nejdůležitější funkce, kterou používáme. Nepovedenou akci můžeme ihned odvolat. Lupa je důležitou, často používanou funkcí. Způsob zobrazení dokumentu můžeme libovolně navolit. Souvisí s ní i náhled dokumentu, kdy ho vidíme tak, jak se vytiskne. Záhlaví a zápatí jsou místa nad (záhlaví) a pod (zápatí) vymezenými okraji stránky. Uvádí se v nich většinou např. název knihy nebo kapitoly a zpravidla se zde umisťuje pole Číslo stránky. Pole jsou výkonné prvky, které mají stále aktuální obsah. Nejobvyklejší pole je právě Číslo stránky. Na místě, kam vložíme toto pole, se při tisku vytiskne číslo právě tištěné stránky. Dalšími volitelnými poli mohou být počet stránek dokumentu, datum a čas tisku, název souboru atd. 89

85 Práce s textem Stránku textu můžeme uložit jako WWW stránku internetu a nastavit jí vlastnosti typické pro WWW stránky pozadí, odkazy v textu, rámce atd Obvyklé nástroje Výčet nástrojů musí začít automatickou kontrolou pravopisu. Tato neocenitelná funkce je nazvána mírně nadneseně, nekontroluje totiž přímo pravopis, ale porovnává napsané slovo se svou databází správných českých slov (umí reagovat i na skloňování, přípony a předpony). Nejnovější verze programu MS Word se sice pokouší zvládat už i českou gramatiku, zatím se však nemůžeme spoléhat na bezchybný výsledek. Automatické dělení slov je další neocenitelnou funkcí. Text získá na kvalitě vzhledu, protože jeho pravý okraj bude hladší, případně nevzniknou tak velké mezery mezi slovy u odstavce zarovnaného do bloku. Automatické opravy představují šikovnou, i když poněkud záludnou funkci. Program se snaží dokonale nahradit naše znalosti typografie a nahrazuje tak např. i znak pro palce skutečnými uvozovkami nebo za tečkou dává velké písmeno, a tak většinou vytvoří chybu v textu. Generování obsahu funguje výborně, pokud důsledně používáme styly odstavců (program pak dokáže vytvořit obsah napsané knihy zcela automaticky). Hledání a záměna textu se rovněž často využijí. Dále můžeme používat: sdílení dokumentu přes síť, jeho zamykání a zaheslování, vkládání poznámek pod čarou, automatický formát dokumentu atd. Kde tato nastavení najdeme ve Wordu? Zadáním příkazu Zpět Úpravy. Lupa i zápatí se nacházejí v nabídce Zobrazit. Pole vkládáme při tvorbě záhlaví nebo zápatí z jejich panelu nástrojů nebo zadáním příkazu Vložit Pole. Většina nástrojů je umístěna v nabídce Nástroje, kromě generování obsahu to najdeme, zadáme-li příkaz Vložit Rejstřík a seznamy a hledání v textu, to je v umístěno pod příkazem Úpravy. 6.9 Typografická pravidla Práce s textem má své zásady a pravidla, která platí již staletí. S nástupem počítačů a tím mnoha laiků, kteří texty vytvářejí, tisknou a šíří, přichází typografie často zkrátka. Je to škoda, neboť se tím snižuje estetická hodnota tiskovin, s nimiž pracujeme. Texty mnohdy působí neprofesionálně až odpudivě. Stačí se přitom naučit pár základních pravidel, uplatňovat je v praxi a s trochou estetického cítění budou nakonec působit dobře. 90 Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz)

86 6.9.1 Vyznačování v textu Práce s textem Vždy se vyznačuje kurzivou! Vyznačování podtržením je velká nectnost, pozůstávající z éry psacího stroje, kdy to jinak nešlo, podobně jako p r o s t r k á n í. Kromě učebnic by se nemělo vyznačovat ani tučným písmem, taková písmena příliš vyčnívají z textu. Vyznačit část textu jiným druhem písma je znakem naprostého nevkusu (nedosáhneme tím ani tak zvýraznění obsahu jako spíše narušení estetiky textu) Kombinování písem Písem kombinujeme co nejméně, nejlépe pouze dvě, a to vždy písma od sebe velmi odlišná. Nikdy vedle sebe nedáváme podobná písma, třeba dvě antikvy. Dobrým způsobem je psát běžné texty antikvou (Times) a nadpisy groteskem (Arial). Pokud napíšeme celý text jedním písmem a nadpisy odlišíme velikostí písma a ještě např. tučným písmem, nemůžeme nic zkazit Znaky, ve kterých se často chybuje Pomlčka Pomlčka není spojovník -. Ten je kratší a používá se jen v částicích (bude-li) a při dělení slov (tam ho ale program dává sám). Všude jinde se píše pomlčka. Ta však bohužel není na klávesnici a musí se zadat jako ALT+0150 (stiskneme klávesu ALT a napíšeme číselný kód vpravo na numerické části klávesnice bez znaménka + ); jakmile poté klávesu ALT uvolníme, objeví se na místě kurzoru v textu pomlčka). Pomlčka se píše: V symbolu měny: 150, Kč. Od do (bez mezer): Od 8 10 hodin. V oddělení částí věty: Pomlčka potvora je často špatně. Uvozovky Uvozovky představují další kámen úrazu. Nejsou totiž také na klávesnici, tam je uveden pouze znak pro palce (počítače přišly z Ameriky). Takže "je to děs" je špatně, trochu pečlivý čtenář by tento text mohl přečíst jako palec, je to děs, palec. Uvozovky dole mají kód Alt+0132 a vypadají jako malé devítky. Uvozovky nahoře mají kód Alt+0147 a vypadají jako malé šestky. Správně by tedy místo "je to děs" mělo být je to děs. 91

87 Práce s textem Nedělitelná mezera Jednotka musí být vždy u čísla, k němuž patří (150 KW), nesmí se stát, že číslo zůstane na konci řádku a jednotka je na začátku řádku dalšího. Umožní to tzv. nedělitelná mezera, což je mezera, která zakazuje ukončení řádku v konkrétním místě textu. Takže pokud jednotka přejde na další řádek, smažeme mezeru mezi číslem a touto jednotkou a vložíme mezeru nedělitelnou. Jak? Kombinací stisku klávesy ALT Další znaky Závorky a uvozovky se neoddělují mezerou od textu uvnitř (tj. píší se takto). Procento (%) se od čísla odděluje nezlomitelnou mezerou, ale ve významu procentní (10% pivo) se píše bez mezery. Tj. 10 % = deset procent, 10% = desetiprocentní A tak dále Proč má stručná kniha o textovém editoru 150 stran a důkladná 500? Samozřejmě o typografii existují také samostatné knihy. Jak jsem již varoval na začátku kapitoly, efektivní práce s textem vyžaduje znalosti a zkušenosti. Kvalitní a hezké texty nevytvoříme bez alespoň povrchní znalosti typografických pravidel. Na druhou stranu rychle vytvořit obsahově hodnotný a pěkně upravený text je opravdová radost a textový editor k tomu dává všechny předpoklady a možnosti. Takže s chutí do toho! 92

88 Tabulky a grafy Tabulky a grafy Co umí tabulkový procesor Formát buněk Grafy Tabulky a grafy shrnutí 93

89 Tabulky a grafy 7. Tabulky a grafy Matematické tabulky, ceníky, kalkulace, finanční propočty, statistiky, prezentace dat pomocí tabulky a grafu. Další oblast práce s počítačem, která má velké využití zejména v kancelářích. Ukázky jsou z programu MS Excel, ale i konkurenční programy používají naprosto stejné principy a jejich ovládání se od tohoto nejrozšířenějšího programu příliš neliší. 7.1 Co umí tabulkový procesor Jak již bylo řečeno, je schopen vytvořit velké množství tabulek. Projdeme si je raději ještě trochu podrobněji: Matematické tabulky. Máme k dispozici obrovské množství matematických funkcí, i takových, o kterých ten, kdo matematiku nepovažuje za svůj koníček, určitě nikdy neslyšel. Můžeme efektivně řešit matematické úlohy a příklady, zvláště pokud umíme využívat tzv. numerické metody. Statistické tabulky. Statistika nuda je, má však cenné údaje, zpívá se ve známé pohádce. Pomocí statistické tabulky lehce vybereme z naměřených dat statistické veličiny: průměr, medián, modus, kvantily, odchylky, rozdělení, trendy atd. Laikovi většinou stačí pro práci umět vybrat veličinu průměr. Ceníky, kalkulace. Pokud si dobře vytvoříme ceník zboží v tabulkovém procesoru, je jeho změna vyvolaná např. změnou kurzu koruny, sazbou DPH nebo nutností sezónní slevy otázkou několika minut. U kalkulací můžeme využít i tzv. citlivostní analýzu, jež udává, co se děje s výsledkem, když Finanční propočty. Výpočty úroků, které získáme z vkladu nebo naopak zaplatíme z úvěru při dané úrokové míře a další finanční propočty jsou pro tabulkový program hračkou. Prezentační tabulky a grafy. U tohoto typu tabulek nevyužijeme ani tak mocné výpočetní nástroje, jako spíše výborné možnosti úpravy vzhledu tabulky tak, aby byla co nejpřehlednější. Nabídka grafů je široká a bylo by škoda ji nevyužít. Vždyť přehledný graf ukáže celkové vztahy mnohem lépe a rychleji než čísla v tabulce Tabulka Na obrázku vidíme jednoduchou kalkulaci cen automobilů. Dovážíme za dolary nějaké podle ceny asi velmi pěkné automobily. Jejich nákupní cenu zvýšíme o rabat, tj. svůj profit, (podíl, příjem) a získáme prodejní cenu. Musíme ji však ještě zvýšit o DPH (daň z přidané hodnoty) a tu odvedeme do státní pokladny. Výsledkem je cena, za kterou budeme vozy prodávat. Protože se některé důležité konstanty, jako je kurz dolaru, rabat a sazba DPH mohou změnit, umístíme je do samostatných buněk a v tabulce s nimi budeme počítat.

90 Tabulky a grafy Obr. 7.1: Tabulka: Kalkulace ceny Na této tabulce se seznámíme se základními pojmy používanými při práci s tabulkovým procesorem Základní pojmy Jak je vidět na obrázku nahoře, tabulka se skládá z řádků a sloupců. Ty tvoří list tabulky. List tabulky Tabulka (také se jí říká sešit) je tvořena listy (List1, List2, List3). Jejich záložky vidíme v levém spodním rohu okna programu. Můžeme je sami přidávat nebo mazat a rovněž přejmenovávat. Stačí na záložku listu klepnout pravým tlačítkem myši objeví se kontextová nabídka, v níž se nacházejí všechny možné akce s listem. Sloupec Sloupce jsou označeny písmeny A, B, C atd. Když dojdou písmena, začnou jejich dvojice: AA, AB, AC atd., takže sloupců mohou být tisíce. Rozhraní mezi sloupci můžeme uchopit myší a sloupce libovolně rozšiřovat nebo zužovat. Případně zadáním příkazu Formát Sloupce je možné nastavit šířku sloupce zadáním přesného čísla. 95

91 Tabulky a grafy Řádek Řádky jsou označeny číslicemi a opět jich tabulka může obsahovat obrovské množství. Výšku řádku lze měnit myší nebo zadáním příkazu Formát Řádek. Buňka, obsah buňky Buňka je nejdůležitější element tabulky. Je dána souřadnicemi (např. aktuální kurz dolaru je v buňce D3, text model vozu v buňce B7). Na buňku se odkazujeme přes její souřadnice. V buňce může být: Text. Textem je vše, co není holé číslo nebo výraz. Tedy 25 Kč je text a nemohu s ním počítat. Číslo. Číslo je opravdu jen číslo, nesmí u něho být žádný znak, jinak ho program chápe jako text. K zápisu desetinných čísel používáme desetinnou čárku a zapisujeme ji úplně vpravo dole klávesou, na které je. (tečka) a stisknutím klávesy DEL. Nebojte se, napíše se čárka. Vzorec (výraz). To, co dělá tabulku tabulkou, jsou výrazy, tj. výpočty. Výraz vždy začíná znakem = (aby program věděl, že má počítat), dále obsahuje libovolné matematické operace, funkce, závorky atd. Tak např. ve výše uvedené tabulce je v buňce F8 výraz =D8+E8. Výraz Výrazy si musíme projít podrobněji. Základní znalost, kterou musíme přijmout (jinak nepotřebujeme používat tabulkový procesor), je fakt, že do výrazů nikdy nepíšeme konkrétní čísla, ale vždy jen souřadnice buněk, v nichž se nacházejí čísla, se kterými chceme počítat. Ve výrazech jsou vždy souřadnice buněk, které obsahují čísla, se kterými chceme počítat, nikdy čísla samotná! Obr. 7.2: Ve výrazech musí být jen souřadnice buněk 96

92 Tabulky a grafy Podívejme se na výše uvedený obrázek. V buňce C3 je správný výraz =A3+B3. Výraz vidíme nahoře na stavovém řádku, v buňce je uveden výsledek výrazu (výpočtu). Buňka F3 obsahuje stejný výsledek, ale výraz je zadán špatně =5+8. Jak budou reagovat výsledky buněk na změnu zadaných čísel, tj. na změnu buněk A3 a B3? Buňka C3 se změní, ale buňka F3 nikoliv, nemá žádnou vazbu na buňky A3 a B3. Při změně zdrojových buněk se okamžitě přepočtou buňky (výrazy), které na ně odkazují. Funkce Výrazy mohou obsahovat připravené funkce. Moderní program jich obsahuje stovky a většinou je nabídne přehledně seřazené. Obr. 7.3: Nabídka funkcí tabulkového procesoru MS Excel Ve výše uvedeném okně vybereme funkci, kterou chceme použít. V dolní části okna vidíme stručný návod k sestavení funkce. Většinou ji stačí vybrat a pak klepnutím označit buňky, s nimiž má výraz počítat Relativní a absolutní odkaz na buňku, plnění buněk Odkaz na buňku může být relativní nebo absolutní. Co to znamená, ukáže nejlépe příklad. Vytvoříme tabulku prodeje růží. Výsledek práce vidíme na následujícím obrázku. 97

93 Tabulky a grafy Jak na to Obr. 7.4: Vzorová tabulka 1. Zadáme texty a čísla, která neobsahují vzorce, tj. ručně vyplníme buňky B1 (nadpis je jen v ní, i když zakrývá sousední buňky), B3, D3 a E3. Z vlastní tabulky napíšeme texty (sloupec B a řádek č. 5) a zadávané údaje, tj. sloupce C a D. 2. Do buňky E6 vložíme výraz, tj. =C6*D6. Viz bod A na následujícím obrázku. 3. Označíme tuto buňku a buňky, do kterých stejný výraz chceme zaznamenat, a zadáme příkaz Úpravy Vyplnit Dolů (bod B). 4. Máme vyplněný sloupec tržeb v Kč (bez uvažování DPH) (bod C). Obr. 7.5: Vyplnění buněk výrazem Takže jsme se naučili další důležitou věc: Vzorec píšeme ve sloupci (nebo řádku) vždy jen jednou a do ostatních buněk ho necháme vyplnit. 98

94 Tabulky a grafy Pokud uvažujete logicky jako Sherlock Holmes, namítnete, že je to nějaké divné. Označili jsme přece výraz v buňce E6, tj. =C6*D6 a vyplnili ho dolů. Měl by se tedy vyplnit naprosto stejně dolů (=C6*D6) a ve všech buňkách by mělo být stejné číslo?! A přitom tam jsou čísla různá, vždy se zde objevuje násobek dvou sousedních buněk, tj. třeba v buňce E7 je =C7*D7.) Ale vždyť chceme získat násobek dvou sousedních buněk, nechceme mít v celém sloupečku výraz =C6*D6. To vědí i tvůrci tabulkového kalkulátoru, a proto obyčejný odkaz na buňku (C6) je vždy odkaz relativní, tj. při plnění a kopírování se mění podle polohy buněk. Program vidí v buňce E6 pokyn k vynásobení dvou sousedních buněk vlevo od dané buňky, a proto tento výraz také vyplní do dalších buněk. Obyčejný odkaz na buňku (C6 apod.) je vždy odkaz relativní. Pokračujeme ve vytváření vzorové tabulky sloupcem F Ve sloupečku E je cena bez DPH, která je ve sloupci F zvýšena o sazbu DPH. Tato sazba je umístěna v buňce D3. Chceme-li něco zvýšit o 22 %, musíme to vynásobit 1,22. Tj. potřebný výraz bude =E6*(1+D3/100). Zkusíme stejný postup jako u předchozího sloupce. Obr. 7.6: Plníme sloupec F a nějak to nejde Jak vidíme, první řádek je v pořádku, ale ostatní v pořádku nejsou. Samozřejmě, program pojal náš odkaz na buňku D3 zadaný do buňky F6 relativně a do buňky F7 dal odkaz na D4, do F8 pak na D5 (viz obrázek protože je v buňce D5 text, je výsledkem chybná hodnota) atd. Prostě: sazba DPH v buňce D3 je konstantou, a my musíme určit, že i když se odkaz na tuto buňku někam plní nebo kopíruje, nemá se (relativně) měnit, nýbrž má být neměnný, absolutní. Absolutní odkaz se určí tak, že před určení řádku i sloupečku se vloží znak $ (dolar), tj. v našem případě třeba $D$3. 99

95 Tabulky a grafy Tento zápis trochu komplikuje zadání, protože dolar je na anglické (Us, En) klávesnici (Američanům to život nekomplikuje), ale na české klávesnici uveden není. Takže máme k jeho zápisu dvě možnosti. Buď přepneme klávesnici na anglickou (vpravo dole na hlavním panelu Windows), nebo použijeme zkratku (pravý ALT+ů). Obr. 7.7: Tak je to správně Jakmile pochopíme funkci relativního a absolutního odkazu, začne se nám práce s tabulkovým procesorem dařit. V našem příkladu pokračujeme spodními řádky, tj. součty a průměry. Součet a průměr buněk V řádku 11 je součet výše uvedených buněk. Vložíme ho tam třeba následujícím postupem: Obr. 7.8: Vytvoření součtu oblasti A. Kurzor umístíme do buňky, ve které má být výsledek. B. Vybereme funkci AutoSum. C. Program označí oblast, kterou odhaduje sčítat. Můžeme označit ručně i jinou oblast. D. Stiskneme ENTER výraz je dokončen. Dále pokračujeme tak, že označíme buňky, do kterých chceme součet vyplnit, tj. buňky C11 až F11. Zadejte příkaz Úpravy Vyplnit Vpravo. 100

96 Průměr buněk Tabulky a grafy Při tvorbě průměru postupujeme podobně jako u součtu. Pouze nemáme připravenou ikonu na panelu nástrojů, klepneme proto na ikonu funkcí (viz obrázek u odstavce funkce), vybereme funkci průměr a opět označíme oblast, ze které má být průměr vypočten. Tabulka je skoro hotová. Výpočty fungují jedna radost, jen to zatím nevypadá příliš k světu. Pokračujeme dále. 7.2 Formát buněk Buňku (označenou oblast buněk) můžeme formátovat, tj. upravovat její vzhled. Kompletní nastavení najdeme v příkazu Formát Buňky. U buňky můžeme minimálně nastavit: Typ čísla, tj. jak se má zobrazit číslo v buňce (na kolik desetinných míst, zda se má zobrazit symbol měny atd.). Takže: nikdy za číslo nepíšeme Kč ručně, vždy to nastavíme jako formát buňky (jinak s touto buňkou nebudeme moci dělat výpočty, program ji bude chápat jako text). Písmo, tj. druh, velikost, styl a barvu textu. Zarovnání obsahu buňky. Orámování buňky zda vůbec bude, jak silnou čarou a jakou barvou. Stínování (podklad) buňky. Tyto volby jsou většinou k dispozici na panelu nástrojů Formát. Většina programů obsahuje volbu Automatický formát. Označíme část tabulky, kterou chceme upravit, a zadáme příkaz Formát Automatický formát. Objeví se nabídka desítek možných vzhledů tabulek. Jakmile jeden vybereme, označená část tabulky se změní. Většinou poté musíme upravit šířku sloupců. 7.3 Grafy Jak již bylo uvedeno, grafy slouží k získání rychlého přehledu, k vysledování trendů apod. Doplníme si ještě naši vzorovou tabulku grafem. Mohl by vypadat třeba tak jako na obrázku 7.9. Sloupcový graf není samozřejmě jediný, který můžeme vytvořit. Moderní tabulkový program nabízí desítky druhů grafů a k nim ještě další desítky variant. Připočteme- -li k tomu bohaté možnosti nastavení, máme k dispozici takřka nekonečnou řadu možností, jak přehledně zobrazit výsledná data. 101

97 Tabulky a grafy Obr. 7.9: Grafy mají bohaté možnosti nastavení Tvorba grafu, složky grafu Obr. 7.10: Grafů máme k dispozici mnoho druhů Průvodce tvorby grafem se nás bude ptát na popis a nastavení jednotlivých prvků, musíme tedy vědět, kde se v grafu nachází. To ukazuje obrázek Při tvorbě grafu musíme zadat oblast dat, která bude použita na osu Y, dále oblast dat, která se použije na popisky (osu X, případně na legendu) a další parametry, tj. hlavně druh. U hotového grafu můžeme ladit jeho vzhled tak, že na oblast, jejíž vlastnosti chceme nastavit, klepneme pravým tlačítkem a vybereme Formát oblasti. Tvorba grafu se v různých tabulkových programech trochu liší, vždy je však pečlivě popsána v nápovědě (a manuálu) k programu. Dále uvedené pojmy jsou obecné, široce používané. 7.4 Tabulky a grafy shrnutí Tato kapitola není učebnicí tabulkového procesoru. Popisuje jeho možnosti a základní pojmy, s nimiž se při práci s ním setkáme (sloupec, řádek, buňka, odkaz, výraz, funkce). Zdůrazňuje to základní a pro všechny tabulkové procesory společné (do výrazů nikdy nedáváme čísla, ale vždy odkazy na buňky, ve kterých jsou 102

98 Tabulky a grafy Obr. 7.11: Složky grafu čísla zadána a když tyto buňky změníme, přepočítají se všechny buňky, které se na ně odkazují). Dále ukazuje rozdíl mezi relativním ( obyčejným ) odkazem a absolutním (na konstantu) odkazem, protože jsou hojně užívány. Formátování buněk se nachází na panelu nástrojů, a pokud víme, co je graf a jaké má složky, tak s pomocí nápovědy k programu jistě jejich tvorbu zvládneme. Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 103

99 Počítačová grafika Počítačová grafika Rozdělení grafických programů Základní pojmy: rastrový a vektorový obrázek Rastrové programy a jejich nástroje Vektorová grafika a DTP Tvorba WWW stránek internetu CAD projektování pomocí počítače Grafika 3D Počítačové animace Zpracování videa na počítači 105

100 Počítačová grafika 8. Počítačová grafika Nakreslit pomocí počítače jednoduchý obrázek zvládne každý. Oblast počítačové grafiky je však mnohem širší. Digitální (počítačové) zpracování obrazu zvítězilo ve sféře tisku, reklamy i televize. Klasická ruční práce zůstává doménou umělců a výtvarníků, stejně tak i náročná počítačová grafika je záležitostí odborníků (kteří musejí být výtvarně také velmi zdatní). Většina majitelů moderních počítačů ale dříve či později neodolá zakoupení digitálního fotoaparátu nebo kamery, které jim dovolují nejen pořizovat nepřeberné množství snímků a záznamů, ale také je následně prakticky neomezeně upravovat. V této kapitole se alespoň stručně seznámíme s oblastmi, do nichž se zpracování grafiky dělí, a řekneme si něco více k oblastem, které jsou využitelné i pro laiky u počítače. 8.1 Rozdělení grafických programů Žádné pevně definované dělení neexistuje; pro přehled si grafické programy můžeme rozdělit třeba následovně: Malování obrázků, snímání a úprava fotografií, koláže. Kreslená (vektorová) grafika a počítačové zpracování tiskovin (DTP). Tvorba WWW stránek internetu. Počítačová podpora projektování (CAD) kreslení výkresů (stavebních, strojírenských) na počítači. Trojrozměrné modelování (3D grafika zobrazení narýsovaných předmětů v prostoru). Počítačové animace rozhýbání vymodelovaných objektů (předmětů, dinosaurů apod.). Zpracování videa na počítači střih, titulky, ozvučení a další operace s videosignálem. Podpora tzv. streamování, tj. vysílání videa přes internet. Jak je vidět, oblast počítačové grafiky je velmi široká. Nejprve se musíme seznámit se základními pojmy z oblasti grafiky. 8.2 Základní pojmy: rastrový a vektorový obrázek Pro práci s obrazem je třeba tyto pojmy dobře rozlišovat: Rastrový obrázek, rozlišení, dpi Rastr se skládá z jednotlivých barevných bodů. Počet bodů udává jeho kvalitu a počet barev, které mohou tyto body nabývat, tzv. barevnou hloubku. U tiskáren (a skenerů) se kvalita neudává celkovým počtem bodů, ale počtem bodů, které 106

101 Počítačová grafika jsou schopny vytisknout na jednotku vzdálenosti tzv. rozlišením. Jednotkou vzdálenosti je tu jeden palec (inch 2,54 cm) a jednotka rozlišení se jmenuje dpi (dot per inch bodů na palec). Tj. údaj, že tiskárna má rozlišení 600 dpi, znamená, že na jeden palec obrázku tiskne 600 bodů. Typickým příkladem rastru je fotografie nebo malba nakreslená v programu Malování (ten je součástí příslušenství systému Windows). Malujeme štětcem, perem, rozprašovačem, používáme gumu atd Vektorový obrázek Vektorový obrázek vypadá úplně jinak než rastr. Vytváříme (kreslíme či spíše skládáme) ho totiž z jednotlivých objektů (čar, obdélníků, elips, textů atd.), které libovolně tvarujeme a nastavujeme jejich vlastnosti. I když se zdá, že taková kresba nemá široké uplatnění, opak je pravdou vektorový program začínající uživatel využije lépe než rastrový, protože pomocí něho lehce vytvoříme efektní vizitku, leták, obal na CD apod. zde všude vystačíme s několika objekty a textem. Součástí vektorové kresby může být i rastrový obrázek (jako jeden z objektů), takže možnosti vektorového programu jsou opravdu široké. Obr. 8.1: Rastrový a vektorový obrázek Na obrázku vidíme, že rastr je skupina barevných bodů a vektor představuje množství vytvarovaných objektů. Co se stane, pokud budeme chtít změnit velikost obrázku? S vektorem nic, jak je vidět na obrázku křivky se zvětší a zůstanou plynulé. Rastr dopadne mnohem hůře pokud obrázek zvětšíme, zvětší se zároveň i body a kvalita obrázku se zhorší bude zřejmá bodová struktura obrázku. Druhou variantou je doplnit další body do obrázku Jelikož je však program nezná a bude je muset odhadnout, dojde opět ke ztrátě kvality obrázku. V případě, že rastr zmenšíme, budou se muset nějaké body vypustit a kvalita obrázku opět klesne. 107

102 Počítačová grafika Z další ukázky je zřejmé, co můžeme s jednotlivými druhy obrázků udělat. Rastr využijeme pro jednoduchou koláž, pomocí vektorového editoru zase vytvoříme např. zmíněnou vizitku. Obr. 8.2: Použití rastrového a vektorového programu 8.3 Rastrové programy a jejich nástroje Rastrové programy slouží k vytváření obrázků malováním, tj. s použitím štětce, pera, gumy apod. Výsledkem je obrázek množina bodů. Obrázky můžeme nejen vytvářet, ale daleko častěji je potřebujeme pouze upravovat. Např. se můžeme pokusit zlepšit nekvalitní digitální fotografii. Máme k tomu nástroje jako rotaci obrázku, oříznutí, změnu jasu a kontrastu, úpravu barevného ladění, zaostření a rozostření, retušovací nástroje atd. Obr. 8.3: Nástroje rastrového programu a možnosti úpravy obrázku Další skupinou nástrojů, umožňující efektní změnu obrázku, jsou filtry a deformace. Výsledkem jejich aplikace na obrázek je jeho okamžitá změna, často k nepoznání. 108

103 Počítačová grafika Obr. 9.4: Filtry Poslední skupina nástrojů umožňuje vytvářet efektní koláže. Jsou to hlavně výběry, cesty, masky a vrstvy, které umožňují mít na sobě třeba 10 fólií s jednotlivými částmi obrázku. Jejich složením vzniká výsledná koláž. Obr. 9.5: Tvorba jednoduché koláže s použitím vrstev Zleva: Vybereme co nejlépe obrys sochy (třeba kouzelnou hůlkou). Otevřeme obrázek, do něhož chceme výběr vložit. Výběr zkopírujeme do schránky a vložíme do cílového obrázku. V nové vrstvě vytvoříme stín a případně napíšeme krátký text. Poslední obrázek vpravo ukazuje, z jakých vrstev se výsledná koláž skládá. Práce s rastrovým obrázkem je celkem zábavná. Bohužel i toto hraní vyžaduje určité znalosti a praxi tedy čas, vůli a odvahu uživatele. 8.4 Vektorová grafika a DTP Jak již bylo ukázáno, pracuje vektorový program s jednotlivými objekty, jež skládá na stránku. Výsledkem je kresba skládající se z křivek a je proto libovolně dále upravitelná. Lze ji zvětšovat či zmenšovat bez ztráty kvality kresby. 109

104 Počítačová grafika DTP desk top publishing Publikování na stole, to je DTP. Dnes snad všechny tiskoviny noviny a časopisy, letáky a brožury, knihy a učebnice vznikají v digitální podobě v počítači. Používají se k tomu specializované DTP programy. Část jejich nástrojů najdeme v každém kvalitním vektorovém programu, proto výroba letáku nebo vizitky je dostupná i laikovi. To, že se dá vytvořit leták nebo plakát pomocí vektorového programu velmi lehce, neznamená, že bude vypadat dobře. Počítačová grafika je oblast, kde více než kde jinde u práce s počítačem jsou důležité nepočítačové znalosti: kombinování barev, typografické a estetické zásady, vkus a zkušenosti. Mnoho uměleckých výtvorů samozvaných grafiků vypadá neprofesionálně. Nechci vás od experimentování s DTP odradit, jen varovat snažte se získat potřebné znalosti a dívejte se okolo sebe kvalitních prací je všude v tisku dost. Uvidíte, že profesionálové pracují s barvou velmi střídmě, efekty snad vůbec nepoužívají a ani si nelibují v množství písem a tvarů. V jednoduchosti je krása. Obr. 8.6: Leták se skládá z několika rámců s textem, rastrového obrázku, 5 barevných obdélníků a vektorového obrázku motýla dole Jak vidíme v pravé části obrázku, leták je tvořen jen šikovně uspořádanými objekty. 110

105 8.5 Tvorba WWW stránek internetu Počítačová grafika Protože dnešní web je grafický, plný obrázků, bude zmínka o tvorbě WWW stránek součástí této kapitoly. Tvorbu WWW stránek můžeme rozdělit takto: Uložíme text jako WWW stránku To je určitě nejjednodušší způsob, jak vyrobit (jednu) WWW stránku. Dokumenty na internetu jsou v tzv. HTML formátu, proto se WWW stránkám říká HTML dokumenty. Abychom takový dokument získali z našeho textu, stačí zadat příkaz Soubor Uložit jako stránku WWW, zadat jméno a umístění souboru a během chvilky je HTML dokument hotový. Obr. 8.7: Uložením textu jako WWW stránky vznikne HTML soubor a složka s obrázky Abychom se v dané oblasti alespoň nepatrně zorientovali, je třeba vědět následující: HTML dokument je úplně holý text, který obsahuje vlastní texty a dále příkazy (tzv. tagy) jazyka HTML, které určují způsob zobrazení prvků WWW stránky (umístění, barvu, písmo atd.). Z výše uvedeného bodu plyne, že všechny obrázky, které na WWW stránce vidíme, jsou uloženy ve zvláštních souborech a z nich se načítají na své místo na WWW stránce. Textový editor většinou nevytvoří na disku jen jeden HTML soubor, ale také složku se stejným jménem, do níž umístí všechny obrázky a grafické prvky, jež jsme na stránce použili Vytvoříme komplet WWW stránek To, co dělá web webem, jsou odkazy, kdy se z jedné stránky odkazujeme na jinou, z té zase na další a ze všech třeba na tu první. Vložit odkaz do textu není žádný problém, to dnes umí každý textový editor. Větší problém je navrhnout strukturu webu, tj. jména jednotlivých stránek a jejich obsah. To vyžaduje pečlivou práci a určité zkušenosti. Pro jednoduchý web vystačíme s papírem a tužkou, složitější weby lze vytvořit pomocí specializovaných Hana Mynaříková (hmynarikova@seznam.cz) [350826] 111

106 Počítačová grafika programů. Základem je vždy pečlivé plánování a pečlivá práce (jinak vytvoříme pravděpodobně nepřehlednou prezentaci plnou nefunkčních odkazů). Obr. 8.8: Takto se WWW stránka zobrazí a takto vypadá její obsah Profesionální weby Vytvořit kvalitní web není jednoduché. Vyžaduje to velké množství znalostí z oblasti práce s počítačem, fungování různých OS, HTML jazyka, kaskádových stylů, programování skriptů, tvorby Flash animací, počítačové grafiky a formátů souborů aj. A proto v silách jednoho člověka je web menší velikosti a střední kvality. Velké známé portály jsou vytvářeny celými týmy specialistů. Jestliže předchozí oblasti počítačové grafiky jsou dostupné i pro mírně pokročilé uživatele počítače, ty další jsou doménou profesionálů. Uvedeme zde proto o nich jen stručné informace CAD projektování pomocí počítače Většina projektů dnes nevzniká na rýsovacích prknech, ale pomocí specializovaných programů na počítačích. I když moderní program díky vždy perfektnímu kreslení, knihovnám prvků, pevnostním a tepelným výpočtům atd. projektování velmi urychluje, stále je základem zkušený a znalý člověk vlastní nápady zatím počítače totiž stále nemají.

107 8.7 Grafika 3D Počítačová grafika Jestliže na dvourozměrné kreslení potřebujeme středně kvalitní počítač a použitelný program koupíme již za několik tisíc, je modelování 3D doménou nejrychlejších osobních počítačů a kvalitní programy stojí někdy i statisíce. Výsledkem jsou však věrné modely předmětů, které ještě neexistují. Projekční ateliér dnes nabídne procházku domem, který ještě nestojí a vy si prohlížíte nejen stěny a podlahy (dispozici domu), ale vybíráte podlahy, obklady, barvy nátěrů apod. 8.8 Počítačové animace Animovat (rozhýbat) nakreslený objekt je samozřejmě těžší než ho nakreslit. Je třeba určit klouby a stupně volnosti (možnosti pohybu) v nich, připravit dráhy pro pohyb jednotlivých objektů atd. Výsledky známe všichni filmy z produkce amerických studií běží v televizi každý den. Tady pracují ty nejrychlejší pracovní stanice a dobře placení profesionálové, aby všechny ty příšery vypadaly jako živé. 8.9 Zpracování videa na počítači Videokamera není v dnešní době takový přepych jako kdysi. Snad každý videoamatér má chuť vlastní pořízené záznamy stříhat, ozvučit atd. Patří to prakticky k běžné záležitosti a stačí k tomu digitální videokamera (lze ji pořídit už za cca 10 tisíc Kč a v budoucnosti jistě i mnohem levněji) a rychlejší osobní počítač. Není to však úplně jednoduché. Potřebujeme počítač s dostatečně velkou pamětí, s dostatečně velkou kapacitou pevného disku a s programem pro editaci videa. Digitální videozáznam přeneseme do počítače (nejčastěji pomocí kabelu), kde po uložení zabere řádově GB místa. Pomocí specializovaného programu záznam upravujeme snímek po snímku (scénu po scéně). Měníme jejich pořadí, používáme efekty (prolínačky atd.), doplníme titulky a snímek ozvučíme (Windows XP jsou již pro tento účel vybaveny poměrně zdatným programem Windows Movie Maker, který je pro jednoduchou úpravu domácího videa naprosto dostačující). Videozáznam můžeme nechat uložit ve formátu, jaký jsou schopné přehrát běžné přehrávače videa (MPEGX). Toto uložení představuje vytvoření snímku a může trvat i desítky hodin. Hotový videozáznam je možné opět přehrát na videokazetu. Videokazetám je ale zřejmě prakticky odzvoněno. Daleko jednodušší a rychlejší je vypálit záznam v digitální podobě na DVD, který si pak můžeme přehrávat jak v počítači vybaveném mechanikou DVD, tak v kterémkoli stolním DVD přehrávači (vzhledem ke kvalitě záznamu, jeho životnosti, současné ceně 113

108 Počítačová grafika médií DVD a DVD přehrávačů je to koneckonců i velmi levná a rozhodně perspektivní varianta) Video na internetu Obr. 8.9: Takto např. vypadá tvorba snímku Internet začínal nejprve s texty, teprve pak přišly na řadu obrázky a animace, ale jeho současnost i budoucnost patří videu, pohyblivému obrazu. Přehrávat si jednu z mnoha světových televizních stanic, které vysílají na internetu, není už vcelku problém, ovšem je k tomu nezbytné rychlé připojení k síti internet. Jinými slovy běžné vytáčené telefonické připojení (dial-up) nestačí. Chcete-li opravdu pracovat s multimediálním internetem naplno, pořiďte si rozhodně něco rychlejšího (např. připojení ADSL nebo Wi-Fi). Dostupných možností za přijatelnou cenu je v dnešní době poměrně dostatek. 114

109 Ostatní programy Ostatní programy Hry Výukové (multimediální) programy Přehrávače multimediálních souborů Systémové nástroje Antivirové programy Utility pomůcky Ostatní programy 115

110 Ostatní programy 9. Ostatní programy Počítačových programů existují určitě statisíce. Oblastí, do kterých zasahuje využití počítačů, je také velmi mnoho. Předchozí kapitoly ukázaly principy práce nejpoužívanějších programů. Zde je stručný přehled dalších důležitých druhů aplikací, s nimiž se většina uživatelů počítače setká. 9.1 Hry Zajímalo by mne, zda některý uživatel počítače nikdy nehrál žádnou hru. Asi těžko, i když možné to je. Hry jsou snad nejrozšířenější programy a daleko obtížnější než zvládnout ovládání hry je někdy naučit se ji hrát. Některé hry mají velmi složitá a propracovaná pravidla a návod k nim zabere celou knihu. Her jsou tisíce, můžeme je rozdělit zhruba takto: Jednoduché hříčky a hračky, hádanky a rébusy. Střílečky z názvu je význam jasný, jednoduše střílíme na cokoliv a čímkoliv. Simulátory jezdíme, létáme, závodíme na různých strojích. Bludiště většinou plné nebezpečných příšer, které je třeba rozřezat, rozstřílet apod. Strategie budujeme (město, civilizaci, vesmírný svět) a bráníme ho před vetřelci. Různé další (zde nezařazené) hry. O hrách se nedá dost dobře psát, hry si musí každý vyzkoušet. Bohužel velká část z nich obsahuje velmi krvavý děj a z pedagogického hlediska přinejmenším podivné návody k chování (hlavně dětí) musíš zvítězit (jinak zemřeš ) a je úplně jedno, jaké prostředky k tomu budou použity. Obr. 9.1: Vlevo je jednoduchá střílečka, vpravo simulátor automobilu 116

111 9.2 Výukové (multimediální) programy Ostatní programy Další oblast programů, s níž se setká téměř každý. Multimediální (doslova vícemediální) je takový program, který obsahuje kromě textu a obrázků také zvuk a často i video. Nejčastěji se toto spojení používá u encyklopedií a výukových programů pro různé školní předměty. Dominantní postavení mají programy pro výuku cizích jazyků. Jejich problémem je, že žádný program vás jazyk nenaučí je třeba vynaložit vlastní nemalé úsilí a čas. Kvalitní programy však učení zefektivňují a zpříjemňují. Obr. 9.2: Výuku konverzace program určitě vylepší 9.3 Přehrávače multimediálních souborů Dnešní počítač není dávno určen jen na práci s čísly. Je to audiovizuální centrum umožňující přehrávat velmi kvalitně hudbu i video. Máme-li kvalitní počítač, potřebujeme dále program umožňující přehrávat zvukové a video soubory. Nebude to žádný problém, protože např. Windows Media Player je součástí dodávky systému Windows. Máme ho tedy v počítači připravený. K dispozici je v této kategorii i řada dalších kvalitních programů, které si můžeme zdarma stáhnout z internetu nebo je najdeme na CD či DVD, jež bývají pravidelnou přílohou většiny počítačových časopisů. Na obrázku je ukázka přehrávání videozáznamu programem Windows Media Player. Ve spodní části okna programu vidíme ovládací prvky na spuštění přehrávání, zastavení, posun dopředu a dozadu a také regulátor hlasitosti. V levé části programu je umístěna nabídka všech dostupných činností, jež lze s tímto programem realizovat: Přehrávání počítačových videosouborů (MPEG) a audio souborů (MP3). Průvodce médii program se připojí do internetu a hledá informace o interpretech (najde hlavně světově proslulé, české ne). 117

112 Ostatní programy Přehrávání zvukových kompaktních disků. Udržování pořádku v multimediálních souborech v počítači knihovna médií. Tuner možnost poslouchání rádií, které vysílají přes internet. Jsou jich stovky chcete zprávy z Japonska? Určitě je najdete. Obr. 9.3: Přehrávání videozáznamu programem Windows Media Player Obr. 9.4: Systémové nástroje dodávané jako příslušenství Windows 118

113 9.4 Systémové nástroje Ostatní programy Někteří uživatelé počítače (zvláště mladí chlapci) chtějí mít přehled o chování systému, o jeho nastaveních a vlastnostech. Zajímá je tok dat po internetu, cesta, přes které servery putuje jejich pošta. To vše (a mnoho jiného) umožňují zjistit desítky pomocných programů. Velké množství jich najdeme na síti, ty základní jsou přímo součástí příslušenství systému Windows Testovací programy Další podskupinou systémových nástrojů jsou programy, které umožní zjistit výkon počítače a objevit slabá místa v technice i v systému. Opět nejsou vhodné pro úplného laika, spíše je použijí zkušení zájemci o hlubší prozkoumání vlastního počítače. Obr. 9.5: Možnosti testovacího programu a výsledek testu počítače 9.5 Antivirové programy Antivirové programy jsou v dnešní době velmi důležité. Jejich používáním můžeme zabránit vážnému poškození systémových souborů počítačovými viry a především ztrátě pro nás velmi cenných dat! 9.6 Utility pomůcky Drobných pomocných programů existuje celá řada, dva z nich (dvě skupiny) jsou velmi důležité a často používané: Acrobat Reader prohlížeč formátu PDF Nejdříve bychom měli vědět, co je to formát PDF. Již od začátku práce s textem existovala snaha vytvořit univerzální, každým člověkem snadno prohlédnutelný formát souboru, jakýsi standard výměny textových dokumentů. Něco podobného 119

114 Ostatní programy se podařilo v oblasti WWW stránek, formát HTML je standardizován a proto můžeme většinu stránek na internetu načítat do mnoha různých programů a zobrazí se bez problémů. V oblasti práce s textem se jakýmsi nepsaným standardem stal formát programu MS Word (tzv. soubory DOC), který je velmi rozšířen a umí ho načíst i většina konkurenčních programů. Neumí však dobře zobrazit složité dokumenty s grafikou, kde často nastávají problémy s písmy atd. Firma Adobe vytvořila univerzální formát i pro velmi složité textové a DTP soubory s velkým množstvím obrázků. Může obsahovat odkazy, obsah atd. Nemá problémy se zobrazením ani s písmy a navíc je zhuštěný, takže šetří místo na disku a čas při přenosu po internetu. Tento formát nazvala PDF (Portable Document Format přenositelný formát dokumentů). Jeho tvorba není úplně jednoduchá, potřebujeme specializovaný program (skutečně dobré programy jsou drahé, jednoduchý soubor PDF lze ale vytvořit i programem dostupným zdarma), na druhou stranu je jeho prohlížení velmi jednoduché reader (čtenář) těchto souborů PDF je distribuován zcela zdarma a najdeme ho na množství kompaktních disků dodávaných s různými časopisy nebo samozřejmě na internetu. Obrázek ukazuje dokument PDF zobrazený v programu Acrobat Reader. Nahoře jsou ikony pro zobrazení textu a pohyb po něm, vlevo vidíme obsah dokumentu nebo miniatury jednotlivých stránek. 120 Obr. 9.6: Zobrazení souboru PDF v programu Acrobat Reader

115 9.6.2 Komprimovací programy Ostatní programy I zde je třeba nejdříve vysvětlit, co je to komprimace. Doslova by se toto slovo dalo přeložit jako zhuštění, zmačkání nebo sbalení. Při práci s počítačem to znamená převedení souborů do speciálního zhuštěného formátu pomocí speciálního komprimačního programu. Ten využívá faktu, že v mnoha druzích souborů se nachází hodně prázdného místa nebo opakujících se znaků a pomocí speciálního algoritmu soubory zhustí. Výsledkem je, že soubory zabírají méně místa na disku, a to někdy i výrazně není výjimkou zmenšení souborů o 80 %. Soubory v komprimovaném tvaru můžeme kopírovat na diskety, posílat em jako přílohy, zkrátka je využijeme všude tam, kde potřebujeme co nejmenší velikost souboru. S komprimovaným souborem však nemůžeme okamžitě pracovat. Musíme ho nejdříve dekomprimovat (rozbalit) do původní podoby a formátu. Nejznámější komprimační formát se jmenuje ZIP, proto se komprimování někdy říká zipování kolega v práci vám např. řekne, ať mu soubory pošlete zazipované tím myslí v komprimované formě s využitím formátu ZIP. Zkomprimovat můžeme jeden soubor nebo půl disku najednou. Většinou komprimujeme celé složky. Výsledkem je jeden zkomprimovaný soubor, který se jmenuje stejně jako původní složka a který v sobě obsahuje všechny soubory nacházející se v komprimované složce (a jejích podsložkách). Zatímco u předcházejících verzí systému Windows je nutnou podmínkou pro využití komprimace nainstalování speciálního komprimačního programu (většina z nich je dostupná zdarma), ve Windows XP žádný nadstavbový program potřeba není. Obsahuje už totiž vlastní komprimační nástroj a kteroukoli složku proto můžeme převést do formátu ZIP pouhým klepnutím na její ikonu pravým tlačítkem a příslušnou volbou v kontextové nabídce. Pracovat můžeme pouze s formátem ZIP, nikoliv s ostatními komprimačními formáty (ARJ, RAR apod.). Dobré je také vědět, že některé druhy souborů (např. obrázky ve formátech JPG a GIF, texty ve formátu PDF, kresby vektorových programů a jiné), jsou již komprimované přímo programem, jenž je vytvořil, a další komprese proto velikost souboru většinou nezmenší. 9.7 Ostatní programy Obr. 9.7: Komprimace složky do formátu ZIP v systému Windows XP Programů je snad tolik, kolik je různých oborů lidské činnosti. Drobné nebo naopak rozsáhlé programy existují na širokou škálu činností. Každý odborník ve svém oboru se s nimi může seznámit, protože většinou mu je výrobci nabízejí formou reklamy v odborném tisku a na specializovaných WWW stránkách. 121

116 Ostatní programy Jestliže myslíte svou práci s počítačem vážně, budete muset neustále sledovat, co se v oblasti software děje nového. Neznamená to samozřejmě, že musíte mít neustále tu nejnovější verzi každého programu, se kterým pracujete i starší program může vašemu účelu velmi dobře sloužit. Pokud chcete mít přehled, co je nového v nabídce software, nejjednodušší cestou je předplacení nějakého odborného časopisu. 122

117 Díly počítače Díly počítače Procesor Operační paměť Pevný disk (HDD, Hard Disk Drive) Disketová mechanika (FDD, Floppy Disk Drive) CD-ROM DVD-ROM Grafická karta (videokarta, zobrazovací adaptér) Monitor Skříň počítače (case [kejs]) UPS zdroj nepřetržitého napájení Klávesnice Myš Síťová karta Modem Zvuková karta 123

118 Díly počítače 10. Díly počítače To nejdůležitější, co každý uživatel osobního počítače potřebuje nejvíce, je samozřejmě naučit se počítač ovládat. Nemusí přitom být žádným odborníkem v elektrotechnice nebo podobných oborech, dokonce nemusí vědět nic o součástkách a dílech, z nichž se samotný počítač skládá. Avšak uživatel, který zná alespoň základní funkci počítače a jeho částí je na tom rozhodně lépe než ten, kdo se učí zacházet s počítačem bez těchto informací. Každá drobná znalost může být pomocí jak v pochopení činnosti počítače, tak třeba při jeho nákupu nebo vylepšování. Na výběru vhodného počítače (nebo jeho částí) může nakonec záviset i to, jestli pro uživatele bude práce na něm radostí nebo spíš trestem, nemluvě o tom, že tu v některých případech může být v sázce i samotné uživatelovo zdraví (o tom ale až později). Aby se takové věci čtenářům této knihy nestaly, pokusme se v následující kapitole trochu proniknout do světa hardwaru počítačů, zvládnout základní pojmosloví a přiblížit nejdůležitější parametry jednotlivých dílů, ze kterých je sestaven použitelný počítač dnešních dnů. Neměl by tu však chybět dodatek, že vývoj počítačů postupuje takovým tempem, že zastarání a nedostatečnost se dostavuje ve stále kratších časových intervalech za rok už bude standard vypadat úplně jinak než dnes. A na závěr úvodních slov pokud vás technika vůbec nezajímá, můžete ji klidně přeskočit, i bez znalosti typů procesorů se dá na počítači dobře pracovat Procesor Procesor je mozek počítače, to známe z prvních kapitol této knihy. Běžného uživatele asi nebudou příliš zajímat podrobné technické údaje; pro představu uveďme, že procesory bývají jednoduše označovány podle jednotlivých vývojových řad. Tyto řady se stručně řečeno výrazně liší především v rychlosti, která je dána tzv. taktovací frekvencí (např. procesor s frekvencí 2 GHz je mnohem rychlejší než procesor s frekvencí 1 GHz apod.). Běžně můžeme slyšet, že Pentium 4 je rychlejší než Pentium 3 atd. V daném výroku nepadne žádný technický údaj, ale zasvěcený uživatel ví, o čem je řeč Procesory Intel Pokud bychom chtěli stručně přiblížit historii vývoje procesorů, jejich největší výrobce, firma Intel, je zpočátku vzestupně číslovala (286, 386, 486), pak se do řady vložilo slovní označení Pentium, které přetrvává. Jiný typy procesorů (rovněž výrobek firmy Intel) nese jméno Celeron. V současnosti je nejmodernějším produktem této firmy procesor Intel Pentium 4 s tím, že další vývojové stádium Pentia je prý již na obzoru. 124

119 Konkurence firma AMD Díly počítače Ani konkurence nezaostává, a tak podobný výkon jako Pentium zvládne také levnější procesor Athlon od firmy AMD. Tyto dvě firmy Intel a AMD se dělí o největší část trhu s procesory do osobních počítačů, přičemž jejich konkurenti ani zdaleka nenabízejí srovnatelný výkon Starší počítač Pokud se jedná o použitý počítač, procesory starší než Pentium 3, jsou pro záměry většiny dnešních uživatelů příliš zastaralé. Jsou zkrátka příliš pomalé a některé nové aplikace by na nich vůbec nemusely fungovat (nebo ne tak, jak by měly). Nebude na nich ani možné používat nejmodernější operační systém Operační paměť Ani sebelepší procesor neposkytne plné využití všech možností, pokud ho bude brzdit nedostatečná kapacita paměti. V paměti, jak víme, probíhá veškerá činnost počítače, a proto bychom na její velikosti rozhodně neměli šetřit. Vyplatí se to i slabší počítač leccos zvládne, když je vybaven větší pamětí. Minimum by u nového počítače v současné době mělo být 256 MB, lépe je ovšem dopřát novému počítači už paměť o velikosti 512 MB a rozhodně se vyplatí i paměť ještě větší, která jistě dojde plného využití Pevný disk (HDD, Hard Disk Drive) Podobně jako u paměti i v případě pevného disku platí zásada, že čím větší, tím lepší. Nejde přitom samozřejmě o rozměry, ale o kapacitu. Jelikož jsou všechna data v našem počítači uložena právě na pevném disku, tvoří jeho velikost jednu z hranic, kterou nelze překročit. Na pevný disk můžeme uložit maximálně tolik informací, kolik se jich tam vejde to zní logicky a bezpochyby se místo pro ukládání dat jednou hodí. Kupovat v současnosti nový počítač s kapacitou hard disku menší než než 60 GB (gigabajtů) by nebylo moudré. Lépe je pořídit si rovnou disk o velikosti alespoň 80 GB a více (120 GB můžeme považovat za standard). Pevných disků může být v počítači více než pouze jeden. U starších počítačů určených jen pro kancelářské využití vystačíme s diskem pouze několik GB velkým Disketová mechanika (FDD, Floppy Disk Drive) Také disketa prošla svým vývojem, ale podařilo se jí zatím vydržet v poměrně ustálené podobě několik vývojových řad samotných počítačů. Disketa o velikosti 3,5 " s kapacitou 1,44 MB je stále ještě používaným médiem, i když už velmi zřídka, a u některých nových počítačů dokonce disketovou mechaniku ani nenajdeme. Vzhledem k nesrovnatelně větší kapacitě a bezpečnosti (z hlediska trvalosti uklá- 125

120 Díly počítače dání dat) konkurenčních médií CD a DVD patrně diskety v blízké budoucnosti ze světa počítačů zcela vymizí. Ani diskety poskytující větší kapacitu (ZIP s kapacitou 100 nebo 200 MB) nemají nárok na lepší perspektivu; jejich kapacita je pro dnešní potřeby uživatelů nedostatečná a navíc vyžadují dokoupení speciální mechaniky CD-ROM Tento systém používá kompaktní disky v podstatě shodné s těmi, které znají všichni coby hudební nosiče (mimochodem i hudební CD lze na počítači přehrávat). Rozdíl je pouze v tom, že CD-ROM obsahuje místo hudby počítačová data (jež se naopak na přehrávači hudebních CD přehrát nedají). Velkou nevýhodou byl donedávna fakt, že obsah CD-ROM nebylo možné měnit, nešlo na něj nic ukládat (odtud i zkratka ROM Read Only Memory, tedy paměť jen pro čtení ). I to je ovšem již překonaný stav, protože díky tzv. vypalovací mechanice můžeme na speciální disky CD s označením CD-R (Recordable) nebo CD-RW (Rewriteable) ukládat data úplně stejně jako na pevný disk nebo na disketu (na CD-R lze vypálit data jen jednou, na CD-RW opakovaně). Kapacita CD je přitom mnohanásobně větší než kapacita diskety vejde se na něj až 700 MB DVD-ROM Poměrně mladým médiem je disk DVD, digitální videodisk, který má nesporné ambice postupně nahrazovat po léta používané videokazety. I tuto mechaniku můžete mít ve vlastním počítači. Její kapacita 4,7 GB se zvyšuje díky technologii vícevrstvých disků DVD. DVD vypadá navenek prakticky stejně jako obyčejné CD, ovšem na tento malý stříbrný kotouček se vejde neuvěřitelné množství dat. Celá diskografie slavných skupin 60 let by se v hudebním formátu MP3 možná vešla na jeden disk pojal by teoreticky asi písniček Grafická karta (videokarta, zobrazovací adaptér) Moderní operační systémy pracují v grafickém režimu (zatímco první operační systém MS-DOS pracoval v režimu textovém), jsou tedy náročné na kvalitu zobrazení. O to se stará právě grafická karta, která převádí počítačová data na obrázek pro monitor a také si daný obrázek pamatuje (potřebuje videopaměť). Toto zařízení je nezbytnou a samozřejmou součástí počítače, ovšem může mít různou úroveň v závislosti na tom, k čemu chceme počítač používat. Pro běžnou kancelářskou práci postačí běžně dodávané grafické karty. Pokud ale hodláme na počítači rozjíždět graficky náročné počítačové hry, budeme si muset obstarat dokonalejší grafickou kartu, nejlépe s podporou 3D zobrazení. Rozhodujícími parametry videokarty (jak se jí také říká) jsou rozlišení, počet barev a paměť. Dnešní karty se vyznačují dobrou kvalitu obrazu; limitujícím prvkem bývá spíše levný monitor. 126

121 Obnovovací frekvence Díly počítače Důležitým údajem u grafické karty a monitoru je dále obnovovací frekvence udávající počet, kolikrát se překreslí obraz na obrazovce během jedné sekundy. Čím vyšší číslo, tím lépe, protože naše oko pak nezachycuje blikání obrazovky, jež může být z dlouhodobého hlediska pro lidský zrak nebezpečné zkuste se podívat na obyčejnou televizi ze vzdálenosti 1 metru a uvidíte, jak působí nízká obnovovací frekvence. Vysoká obnovovací frekvence je pro zrakovou pohodu při práci s počítačem zcela zásadní. Se zrakem souvisí i mozek, a tak je vědecky dokázáno, že nízká obnovovací frekvence působí zvýšenou únavu až bolesti hlavy. Doporučené hodnoty jsou minimálně 85 Hz u malých (15") monitorů a 100 Hz u větších (17") monitorů. Obnovovací frekvenci musí umožňovat grafická karta i monitor. Ke kvalitní kartě je třeba koupit i kvalitní monitor. Trendem současnosti jsou ploché displeje LCD (LCD panely), které využívají zcela jinou technologii. Nedochází v nich k žádnému blikání a z hlediska kvality obrazu i vlivu na lidské zdraví jsou ideálním řešením Monitor Jako zobrazovací jednotka počítače byl v dřívějších dobách používán obyčejný televizor. Monitor je na této scéně jeho následovníkem a má svá specifika. Při výběru monitoru bychom měli začínat u velikosti úhlopříčky, která bude pro dnešní standard aspoň 15" a brzy spíše 17". Pak už záleží jen na rozlišení a obnovovací frekvenci, jako je tomu u grafické karty. Monitor by měl být s touto kartou technicky v souladu. Starý monitor nevylepší ani skvělá grafická karta. Současné monitory mají zpravidla digitální ovládání, takže se při práci automaticky starají o to, aby uživatel neměl v oblasti zobrazování žádné problémy. Dovolují také ovládat základní nastavení jako jsou jas, kontrast, velikost a poloha obrazu. Zde se nachází prostor pro individuální využití a máme-li zájem chránit svůj zrak či předejít jiným zdravotním potížím, neměli bychom přizpůsobení jasu a kontrastu monitoru okamžitým světelným podmínkám zanedbávat. Jak již bylo zmíněno, ideální zobrazovací jednotkou současnosti je LCD displej, kde blikání obrazovky odpadá, kvalita zobrazení bývá lepší a dívání se do počítače po delší dobu není nepříjemné. Bohužel poněkud nepříjemná je zatím stále vyšší cena, to se však začíná rychle měnit. Je více než jisté, že v dohledné době budou klasické monitory zcela nahrazeny LCD displeji Skříň počítače (case [kejs]) Většina částí samotného počítače je uzavřena zpravidla v béžové, šedé nebo černé krabici (skříni). Ta může buď ležet na stole (desktop), nebo častěji stojí na výšku (minitower, tower). Hojně využívané jsou i přenosné počítače o velikosti kufříku A4 127

122 Díly počítače (notebooky). Výběr skříně záleží pouze na vkusu uživatele, je však dobré zaměřovat se více na to, co je uvnitř, než jak vypadá design obalu a vnější vzhled. Skříň počítače skrývá obyčejné, avšak velice důležité součásti, jakými jsou napájecí zdroj a chladící ventilátor. Slabý hluk ventilátoru může být někdy nepříjemný, ale pokud ho po zapnutí počítače neuslyšíme, signalizuje to, že je něco v nepořádku. V tom případě bychom s počítačem pracovat neměli, protože neochlazovaný zdroj by se mohl snadno přehřát UPS zdroj nepřetržitého napájení Další ochranou počítače je zdroj nepřetržitého napájení (UPS), který se v případě výpadku proudu postará o to, abychom mohli dokončit klidně práci bez ztráty neuložených dat. Zpravidla umí také ochránit počítač před nežádoucím přepětím, které by mohlo některé elektronické součástky vážně poškodit. Není ovšem součástí běžné počítačové sestavy, ale musí se dokoupit zvlášť Klávesnice Klávesnice je stále tím nejdůležitějším vstupním zařízením, používaným pro zápis příkazů a pro psaní vůbec; také pro pohyb kurzoru. Podobá se přibližně klávesnici psacího stroje; najdeme tu některé další klávesy, z nichž určité navíc nemají v každém programu stejnou funkci. Pro uživatele je nejdůležitější to, aby se mu na klávesnici psalo co nejpohodlněji (zvláště pokud ji používá několik hodin denně). Moderní klávesnice splňují z velké části ergonomické požadavky, takže nás od psaní na počítači nebolí ruce Myš Je druhým nejvyužívanějším vstupním zařízením, i když v míře použití by určitě mohla klávesnici úspěšně konkurovat. V mnohém totiž dokáže klávesnici zastoupit a často dokonce nabízí rychlejší a pohodlnější alternativu. Nelze ji však použít pro psaní, takže k běžnému využití je kombinace s klávesnicí nutná. Princip myši je velmi jednoduchý: na spodní straně (u starších myší) najdeme kuličku, pomocí níž se přenáší pohyb po podložce do pohybu kurzoru (šipky) na monitoru. Novějším a dnes již více rozšířeným typem jsou myši s optickým snímáním. Ostatní funkce myši ovládáme dvěma tlačítky na přední straně (levé ukazovákem, pravé prostředníkem nebo prsteníkem). U některých najdeme i další ovládací prvky (středové kolečko, postranní tlačítka aj.). Myš není drahé zařízení (jde řádově o stokoruny), a je důležité vybrat si takovou myš, která se lehce a pohodlně ovládá, její pohyb po podložce je plynulý a tlačítka jdou stisknout lehce a zřetelně. Optické myši nevyžadují takovou údržbu, jaká byla nezbytná u mechanických myší jsou výborným a trvalým řešením. 128

123 10.13 Síťová karta Díly počítače Chceme-li propojit několik počítačů do sítě, musíme každý z nich opatřit takzvanou síťovou kartou. Jedná se o zařízení, jehož instalaci přenecháme spíše odborníkovi, jenž síť zprovozní (není to záležitost pro nezkušeného uživatele). V závislosti na požadavcích uživatelů (na tom, k čemu je síť určena) se vybírá i odpovídající síťová karta, u které je nejdůležitější rychlost přenosu informací. Nejčastěji se dnes používají síťové karty s rychlostí 100 Mbit/s (milionů bitů za sekundu) Modem Už z kapitol o internetu víme, že právě modem (faxmodemová karta) umožní připojit se do celosvětové informační sítě internet. Zatímco běžný modem (v podobě faxmodemové karty) bývá u nových počítačů většinou už automaticky v základní sestavě, speciální modemy pro jiné typy připojení k internetu si musíme dokupovat (např. modem ADSL apod.); většina poskytovatelů tohoto připojení uživatelům nabízí vhodné a potřebné vybavení k zakoupení nebo k pronájmu Zvuková karta Každý počítač dokáže vydávat zvuky i bez této karty. Chceme-li ovšem využívat opravdu multimediálních možností, budeme zvukovou kartu potřebovat. Umožní např. poslouchat na počítači hudbu v poměrně velmi dobré zvukové kvalitě, vychutnat si multimediální programy v jejich plnosti nebo prožívat počítačové hry se všemi efekty. Karta by ale nebyla nic platná bez připojení kvalitní reprosoustavy (tzv. aktivní reproduktory) neměly by to být pouze jakési miniaturní repráčky, ale zařízení schopné vydávat příjemný zvuk. Existuje velký výběr zvukových karet i počítačových reprosoustav; dobré je obrátit se na někoho, kdo věci rozumí a nechat si doporučit to nejvhodnější právě pro vaši potřebu. Když jsme se stručně seznámili se základními částmi počítače, můžeme alespoň zhruba posoudit, zda počítač, který používáme nebo který se chystáme koupit, je dostačující pro to, k čemu ho budeme chtít využívat. Je jisté, že pokud chceme brouzdat po internetu, využívat elektronickou poštu, vést si jednoduchou databázi a občas na počítači něco napsat, nepotřebujeme žádný hit. Stačí i poněkud starší počítač (přibližně rok starý) s vybavením, které se pro naše potřeby hodí. Vybavení počítače se bude měnit podle jeho zamýšleného využití. Na práci s grafikou budeme potřebovat velmi výkonný počítač, hodně bude rovněž záležet na kvalitě grafické karty a na monitoru. Pro multimediální animované hry je potřebná grafická karta s podporou 3D zobrazení; ten, kdo rád 129

124 Díly počítače poslouchá kvalitní hudbu, si připlatí za lepší zvukovou kartu a především za kvalitní reproduktory. Kdo chce pracovat s videem, tomu se hodí pevný disk a příp. i karta pro nahrávání videa atd. 130

125 Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Tiskárny Skenery a digitální fotoaparáty 131

126 Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty 11. Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty 11.1 Tiskárny Tiskárna je nejběžnějším výstupním zařízením spojujícím elektronický svět se světem papírů. Jsme zvyklí mít všechno černé na bílém a na virtuální realitu (skutečnost dat v počítači) si budeme muset ještě nějaký čas zvykat. Zkrátka vždycky se zatím najde důvod, proč si něco potřebujeme vytisknout. Na trhu jsou nabízeny tiskárny mnoha různých značek; drtivá většina z nich se však dá zařadit do následujících tří základních druhů tiskáren: Jehličkové tiskárny Fungují na podobném principu jako psací stroj. Na papír se přes barvící pásku vyťukávají pomocí jehliček body, které vytvářejí písmena. Proces tisku je poměrně pomalý a dost hlučný, zato však je velmi levný: cena tisku je asi 5 haléřů za stránku (spotřebovává se pouze páska) a ani samotné tiskárny nepatří mezi nejdražší typy. Jehličkové tiskárny mají kromě levného tisku ještě jednu zásadní výhodu: jako jediné totiž dokáží tisknout na nekonečný pás papíru a proťukávat kopie přes kopírovací papír. Dodnes jsou proto bohatě používány ve skladech, účtárnách atd., zkrátka všude tam, kde nezáleží tolik na kvalitě výtisku jako na jeho obsahu Inkoustové tiskárny V současnosti je můžeme označit za nejrozšířenější. Poskytují kvalitní, rychlý, a poměrně dost drahý tisk v černobílém i barevném provedení. Inkoust je při tisku nanášen na papír v kapičkách pomocí mikrotrysek. Kvalita tisku závisí na použitém papíru, protože na některém se inkoust nepatrně rozpíjí. Když však použijeme papír určený speciálně pro tento typ tiskárny (INKJET), dosáhneme zpravidla velice dobré kvality tisku dokonce i u barevných obrázků a fotografií (tam se při požadavku fotografické kvality doporučuje ještě kvalitnější speciální papír). Barevný model CMYK, cena tisku Barvy jsou míchány ze 4 základních barev azurová (Cyan), purpurová (Mageta), žlutá (Yellow) a černá (black) tzv. režim CMYK, kterými jsou naplněny zásobníky (cartrige) v barevné inkoustové tiskárně. Některé mají jeden zásobník s černou barvou a druhý s ostatními třemi barvami, jiné mají pro každou barvu speciální zásobník. Zásobníky (cartrige) nepatří mezi nejlevnější záležitosti díky tomu se cena tisku pohybuje od 80 haléřů za černobílou stránku s textem až po cca Kč za stránku (u barevně náročných obrázků). 132

127 Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Inkoustové tiskárny většinou vyhovují pro použití v kancelářích a domácnostech, dají se pořídit již za několik málo tisíc korun (cca od 1500, Kč, někdy dokonce bývají inzerovány jako bonus zdarma při koupi celé počítačové sestavy). Dá se téměř obecně podotknout, že čím levnější tiskárna, tím dražší má tisk a tiskne třeba i pomaleji, proto vybírejte s rozvahou Laserové tiskárny Zde se dostáváme ke skutečně vysoké kvalitě za odpovídající cenu. Laserové tiskárny tisknou tak, že na paprskem osvětlená místa válce se uchytí jemný prášek (toner) a ten se poté obtiskne na papír a zažehlí (proto z tiskárny leze horký papír). Tisk je velice rychlý a ve vynikající kvalitě, a je stejně drahý jako u inkoustových tiskáren, cca haléřů za černobílou stránku s textem. Zatím poměrně drahé jsou barevné laserové tiskárny (od cca 20 tis. Kč) a také jejich výtisk je drahý, opět asi jako u barevného inkoustového tisku sytý obrázek přes celou stránku vyjde také na 30 Kč. Výhodou laseru je značná nezávislost na použitém papíru, který nejkvalitnější inkoustový tisk značně prodražuje. Ovšem výborně tisknoucí barevnou inkoustovou tiskárnu pořídíme za 3 000, Kč a barevnou laserovou za , Kč. Z cenových důvodů jsou zatím rozšířeny především černobílé laserové tiskárny. Používají se všude tam, kde se žádá vysoká kvalita a rychlost tisku Multifunkční zařízení Cenově dostupnou novinkou se stávají přístroje kombinující několik funkcí dohromady. Jde o tzv. multifunkční zařízení, která jsou jakýmsi hybridem laserové tiskárny, skeneru, kopírky a někdy i faxu. Pro kanceláře se jedná o výhodnou záležitost, protože takový přístroj ušetří místo i náklady (je to zařízení o velikosti větší tiskárny) a pořizovací cena bývá podstatně nižší než při nákupu jednotlivých zařízení samostatně. Právě vzhledem ke stále nižším cenám se multifunkční zařízení stávají velmi atraktivními už i pro domácnosti Ovladač Tak se jmenuje program zajišťující naši komunikaci s tiskárnou přes počítač (nejedná se tedy o žádný počítačový díl). Většinou je ovladač dodáván na CD přibaleném k tiskárně, takže stačí jen nainstalovat jej na počítač, ke kterému je příslušná tiskárna připojena. Zvládne to i mírně pokročilý uživatel počítače. Díky ovladači můžeme nastavovat požadované parametry tisku. Kromě velikosti formátu papíru a orientace stránky (na výšku na šířku) je nejdůležitější možností rovněž nastavení kvality tisku. 133

128 Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Kvalita tisku Zpravidla se nabízejí tři možnosti kvality tisku: nejnižší kvalita (EconoFast, Draft, koncept) nejrychlejší tisk a úspora barvy (např. inkoustu), normální kvalita průměrná rychlost a většinou již velmi pěkný tisk, nejlepší kvalita nejpomalejší ale i nejkvalitnější (a nejdražší) tisk. 134 Obr. 11.1: Kvalita tisku možnosti nastavení u inkoustové tiskárny Pokrytí stránky, sytost tisku Takže stručně: protože největší položkou je cena náplně, bude cena tisku záviset na pokrytí stránky a sytosti tisku. Údaj o ceně výtisku, který najdeme na prospektech výrobců, počítá s 5% pokrytím, což představuje jen řídký text. Jestliže tiskneme obrázek přes celou stránku, bude cena tisku vysoká a pokud je ještě hodně tmavý (spotřebuje hodně inkoustu), dostaneme se lehce k 50, Kč za stránku. Jistě chápete, proč ve škole dostane pětku student, který tiskne bílá písmenka na černém podkladu i u laserové tiskárny je nejdražší položkou toner (náplň) a černá stránka stojí opět desítky korun.

129 Další nastavení Tiskárny, skenery a digitální fotoaparáty Další nastavení už souvisí více s obsahem tištěného. Můžeme např. tisknout pouze některé strany dokumentu (vybrané, liché, sudé,...) nebo naopak vytisknout najednou několik exemplářů celého dokumentu. Možnosti závisí na tiskárně, jejím ovladači a na programu, který používáme. Obr. 11.2: Nastavení tisku v programu MS Word Pro běžné použití doma je nejvhodnější barevná inkoustová tiskárna. V kanceláři ji využijeme také, pokud však potřebujeme větší množství černobílých tisků, sáhneme raději po laserové tiskárně Skenery a digitální fotoaparáty Skener i digitální fotoaparát jsou zařízení vstupní. Můžeme pomocí nich přenášet něco do počítače např. převést obrázek do podoby počítačového souboru Skener Skener umožňuje nasnímat (naskenovat) obrázek, fotografii nebo text z papírové předlohy do formy datového souboru, s nímž pak můžeme v počítači dále pracovat (upravovat ho, vkládat do dokumentů apod.). Prakticky každý z nás zná ruční nebo stolní skener aspoň z obchodních domů, kde je používán velice často u pokladen ke snímání čárových kódů na zboží. Při výběru skeneru bychom měli sledovat několik důležitých parametrů, a to podle toho, k jakým účelům hodláme skener používat. Zajímat nás budou: Velikost předlohy, kterou je skener schopen nasnímat (dnes běžné levné skenery snímají stránku A4, což většinou bohatě stačí). 135