Zpravodaj SOVDS ÚNOR Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor:

Transkript

1 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Zpravodaj SOVDS 7 ÚNOR 7 Vydavatel: Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Redaktor: Ing. Ivo Hertl, Ph.D. hertl@atlas.cz

2 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obsah Křenek D., Ševčíková K., Tomášek V., Pavelka J.: Příspěvek k výskytu puštíka bělavého na Moravě v roce 6... Dusík M.: Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách v roce 6. 6 Celoplošný monitoring dravců a sov Orel mořský (Haliaeetus albicilla)... 7 Orel královský (Aquila heliaca)... 9 Luňák červený (Milvus milvus)... Luňák hnědý (Milvus migrans)... Moták lužní (Circus pygargus)... 6 Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)... Raroh velký (Falco cherrug)... 7 Sova pálená (Tyto alba)... 8 Sýček obecný (Athene noctua)... Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách Káně lesní (Buteo buteo)... Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)... 7 Monitoring lesních druhů sov... 9 Druhová bibliografie dravců a sov doplnění

3 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Úvodem S blížícím se příchodem jara dostáváte tradičně do rukou nový Zpravodaj SOVDS. Jeho těžištěm jsou výsledky monitoringu jednotlivých druhů a skupin dravců a sov v minulém roce (6), jak je shromáždili koordinátoři jednotlivých pracovních týmů na základě zpráv od svých spolupracovníků a pozorovatelů. Všem patří tímto obrovské poděkování. Autorům jednotlivých příspěvků děkuji za jejich včasnou přípravu a rychlé odsouhlasení finálních verzí. Díky tomu mohou být tyto aktuální výsledky motivací do práce v tomto roce. Zpravodaj číslo 7 dále obsahuje dva odborné příspěvky. V prvním jsou podrobněji shrnuty výsledky monitoringu puštíka bělavého na Moravě v roce 6 a v druhém M. Dusík shrnul výsledky sledování budkové populace poštolek obecných. V závěru Zpravodaje jsou zveřejněny doplňky druhové bibliografie dravců a sov. Shromážděny jsou odborné články z roku 6, publikované v pobočkových a regionálních ornitologických časopisech. V souladu se stanovami byli pro období 6-9 elektronickou formou zvoleni následující koordinátoři: hlavní koordinátor: Bedřich Landsfeld zástupce hlavního koordinátora: Tomáš Bělka koordinátoři pracovních týmů pro celoplošný monitoring: orel mořský Tomáš Bělka orel královský David Horal luňák červený Dušan Rak luňák hnědý Dušan Rak moták lužní Karel Poprach sokol stěhovavý Václav Beran raroh velký Václav Beran sova pálená Karel Poprach sýček obecný Libor Opluštil koordinátoři pracovních týmů pro monitoring na vybraných lokalitách: káně lesní Bedřich Landsfeld včelojed lesní Vojtěch Mrlík jestřáb lesní Václav Hlaváč koordinátoři společného monitoringu lesních sov (výr velký, kulíšek nejmenší, puštík bělavý a sýc rousný) Miroslav Dusík & Ivo Hertl Setkání Skupiny se uskutečnilo.. 7 v Přerově. Ivo Hertl

4 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Příspěvek k výskytu puštíka bělavého na Moravě v roce 6 Daniel KŘENEK, Kateřina ŠEVČÍKOVÁ, Václav TOMÁŠEK, Jiří PAVELKA dendrocopos@seznam.cz, sevcikovaka@seznam.cz, tomasekvaclav@gmail.com, spiranthes@atlas.cz Puštík bělavý (Strix uralensis) patří v České republice mezi druhy sov s nárůstem početnosti a zároveň rozšiřujícím se areálem. V Ptačí oblasti Beskydy je každoročně sledováno až tradičních lokalit, tři až čtyři lokality v ptačí oblasti Horní Vsacko a dvě lokality ve Slezských Beskydech. Kromě monitorovaných lokalit jsou v ptačích oblastech na území CHKO Beskydy kontrolovány další lokality v závislosti na časových možnostech jednotlivých mapovatelů. Většina lokalit je již sledována pomocí hlasových záznamníků, které nahrávají na jednom místě zpravidla dvě noci. Kontroly v terénu probíhají od druhé poloviny února do poloviny dubna. Mimo monitoring v Beskydech byla v třetí březnové dekádě zorganizována hromadná akce zaměřená na mapování sov v oblasti Zlatých hor, tzv. Zlatohorské houkání. V roce 6 byl na Moravě pozorován nárůst početnosti puštíka bělavého zejména ve východní části Beskyd a ve Slezských Beskydech. Poprvé byl také v hnízdním období prokázán houkající samec ve Veřovických vrších, které se nachází západně od souvislého výskytu v Beskydech. Od lesního personálu je z této oblasti dokonce několik pozorování během podzimních a zimních měsíců. V PO Beskydy byli puštíci zjištěni na třech nových lokalitách, kde v předchozích letech pozorováni nebyli. Ve Slezských Beskydech byl nově zjištěn v masívu Velkého Stožku, Kyčery a Krkavice a poprvé byl zaznamenán v oblasti Gírové. Celkově byl v Beskydech puštík bělavý zaznamenán na 8 nových lokalitách. Přehled obsazených lokalit v Beskydech udává tabulka. počet obsazených lokalit Ptačí oblast Beskydy 8 Ptačí oblast Horní Vsacko CHKO Beskydy mimo uvedené PO Slezské Beskydy celkem Zajímavé jsou nálezy mimo Beskydy. Poprvé byl zjištěn hnízdní výskyt.. 6 v oblasti Hostýnských vrchů, kde jej pozorovalo více autorů (O. Boháč a kol.). Protože lokality byly v databázi AVIF utajeny, není jasné, zda se jedná o výskyt na dvou lokalitách nebo jde o pozorování z téže lokality. Zaznamenán byl také v Bílých Karpatech, v oblasti Malého Lopeníku v rámci terénní exkurze Jihomoravské pobočky ČSO. V roce 6 byl znám údaj z oblasti Nízkého Jeseníku v okolí Břidličné. Do této lokality byly instalovány tři záznamníky, ale výskyt se potvrdit nepodařilo. Mohlo to být způsobeno pozdním pořízením nahrávek až ve třetí dekádě května tj Ne zcela jasně prokazatelný výskyt je z oblasti Zlatých hor, a to v lesním celku nacházejícím se JV od obce Nové Heřminovy. Zde bylo na záznamníku jedenkrát slyšeno houknutí samce z velké dálky. Hlas není zcela jednoznačný a nelze toto pozorování zatím považovat za spolehlivé prokázání výskytu. Zajímavé je, že za tři noci byl puštík nahrán pouze jednou. Nelze vyloučit, že mohlo jít o jiný zvuk zkreslený vzdáleností. Lokalitu je nutné opět prověřit. Puštík bělavý byl v Jeseníkách poprvé v hnízdní době prokázán u Přírodní rezervace Jelení bučina dne 6.. Jedinec byl pozorován v : ráno sedící blízko kmene stromu na vzdálenost cca metrů. Po krátké době na něj zaútočily sojky a následně odlétl. PR Jelení bučina je pralesovitá rezervace s mohutnými buky a kleny s četnými zlomy, tedy biotop, který puštíci v Beskydech preferují. Nicméně ani instalace záznamníku ani následná kontrola

5 Zpravodaj SOVDS 7 (7): výskyt už neprokázala. Je tedy možné, že šlo jen o náhodný zálet. Další pozorování mimo oblast souvislého výskytu bylo v prosinci 6 u obce Vělopolí poblíž Českého Těšína, kde ho vyfotil místní fotograf a informaci zaslal na MOS. Poněkud zajímavá byla hlasová aktivita během sezóny 6. Díky poměrně teplé zimě by se dalo předpokládat, že se puštíci začnou ozývat již během února. Nicméně z tohoto období je minimum záznamů, ačkoliv byla část lokalit kontrolována. Aktivita začala až během března a vrcholila v dubnu. To mj. dokládá i největší počet dubnových pozorování v databázi AVIF. Zajímavostí je vysoká květnová a červnová aktivita, kdy byli puštíci zaznamenáni i na místech, kde byly únorové a březnové kontroly negativní. V NPR Mionší proběhl 6.. v podvečeních hodinách tok a samec se nepravidelně ozýval i během noci a zejména pak nad ránem. S různě dlouhými přestávkami houkal i během celého dne 7.. a 8.. V odpoledních hodinách byl pozorován tok, při němž samec přinesl samici potravu a předal ji na torzu. Zvláštní bylo, že na aktivitu puštíku bělavých příliš nereagovali někteří pěvci a například lejsci malí (Ficedula parva) zpívali i v době, kdy několik desítek metrů od jejich hnízda puštíci proletovali a při tom se ozývali. V NPR Salajka byl. 6. zjištěn pár, který se po krátké provokaci ve : velmi intenzivně ozýval. Začal nejprve samec a později i samice, která po cca minutách zase utichla. Samec houkal s občasnými přestávkami až do 8. hodiny ranní tj. už za denního světla. Tentýž den byla provedena kontrola lokality v masívu Lysé hory, kde kolem 8. hodiny byla provedena krátká provokace. Asi za dvacet minut po ní se začal ozývat pár puštíků, kteří utichli až po setmění. Ve večerních a nočních hodinách aktivita zaznamenána nebyla. Podobná situace byla pozorována na Ostrém dne mezi 9.-. hodinou. Nejprve byli zaznamenáni varující ptáci a mezi stromy byl pozorován přelet sovy. Na krátkou provokaci vzápětí přilétl pár puštíků bělavých, který se intenzivně ozýval a následně proběhl tok. Po setmění aktivita utichla. Poslední pozorování končící sezóny bylo v Tyře dne. 7. Nejprve byli zaznamenáni varující ptáci a následně byla provedena krátká provokace, na kterou samec po několika minutách zareagoval a houkal mezi : a : s několika minutovými přestávkami, při čemž přeletoval mezi dvěma stromy. Při houkání zcela ignoroval pod ním sedícího pozorovatele. Na této lokalitě byly v únoru a březnu instalovány tři záznamníky, které nahrávaly dvě noci bez pozitivní registrace. Na základě šestiletého používání záznamníků a zkušeností z terénu je možné konstatovat, že puštík bělavý má nevyzpytatelnou hlasovou aktivitu, a to jak během dne, tak během sezóny. Ačkoliv tato data nejsou statisticky zpracována, je tento poznatek z poměrně velkého množství dat poměrně zřejmý. Bylo by tedy vhodné přehodnotit dosavadní metodiku monitoringu této sovy a věnovat se intenzivně mapování oblastí navazujících na lokality trvalého výskytu a to v období alespoň od začátku března do konce května. Při mapování je nutné mít na paměti, že také samice umí houkat, někdy houká sama, ale někdy houká zároveň se samcem. To by mohlo vést k mylné interpretaci, že jsou na lokalitě dva samci, při tom se ve skutečnosti jedná o pár. Hlas samice je poměrně dobře poznatelný. Na rozdíl od samce je hlas samice výrazně chraplavý a o něco pomalejší. Samice houká výrazně méně než samec a často to bývá při toku. Někdy může mít i samec mírně zachraptěný hlas a to zvláště v případě, že probíhá tok a ozývají se oba ptáci zároveň. Houká-li samec i samice zároveň, je samice dobře odlišitelná. Pokud houká jen samice, může to dělat nezkušeným mapovatelům problém s určením pohlaví zejména je-li hlas slyšen na větší vzdálenost. Samice kromě houkání a jejího klasického chraplavého kuvet má ještě širší spektrum hlasů. Především se jedná o různé štěkavé či kvílivé hlasy. Údaje ze sezóny 6 potvrzují nárůst početnosti puštíka bělavého v Beskydech, a šíření druhu dále západním směrem. V dohledné době je možné očekávat hnízdění v Podbeskydské pahorkatině, Hostýnských vrších, Bílých Karpatech, ale i v Jeseníkách. Minimálně v těchto oblastech by bylo vhodné věnovat puštíkům bělavým zvýšenou pozornost. Poděkování: za pomoc v terénu děkujeme těmto pozorovatelům: R. Špilákovi, D. Halabicovi, A. Vašátovi, P. Bílkovi., M. a J. Šerkovi a M. Škrottovi.

6 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 6 Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách v roce 6 Miroslav DUSÍK dusik.m@seznam.cz Hodnocení vývoje budkových subpopulací poštolky obecné v roce 6 se podobně jako v minulých letech, opírá o podchycení obsazení hnízdních budek umístěných v jednotlivých geografických celcích, za účelem zvýšení predačního tlaku na drobné zemní hlodavce. Na hluboký propad populačních hustot drobných hlodavců na počátku jarního období 6 poštolky nereagovaly tak negativně, jako například sovy uvnitř lesních porostů v horských oblastech. Akční radius a odlišná lovecká strategie jim umožňuje vyhledávání kořisti i úspěšný lov při její nízké početnosti. Současně jsou schopny posouvat počátek snášení vajec na konec jarního i do počátku letního období a tak v období výchovy mláďat využít rozrůstající se kolonie hraboše polního v otevřené zemědělské krajině. Z kontrolovaných 98 polobudek bylo v tomto roce obsazeno hnízdícími páry (tj. % obsazenost) a dalších 99 budek ( %) bylo pravidelně navštěvováno nehnízdícími jedinci. Hustota instalovaných hnízdišť na území 77 km v porovnání s rokem poklesla z 76 na 6 ks/ km a mezi jednotlivými regiony se v současnosti pohybuje od 8 do ks/ km. Úbytek hnízdišť byl dán jejich odstraněním z již trvale neosídlovaných zalesňovaných ploch imisních holin v Jizerských horách, kde jsou postupně nahrazovány budkami pro sovy. Průměrná hustota hnízdících párů na celém sledovaném území meziročně poklesla jen nevýrazně z 6,9 párů / km na 6, páru / km. Průměrná hustota obsazených teritorií (hnízdící páry + obsazené budky nehnízdícími páry) se snížila ze,9 teritorií / km v roce na 9, teritoria / km. Nejvyšších hustot hnízdících párů v budkách bylo dosaženo v oblasti pod Javořími horami (CHKO Broumovsko), kde došlo naopak k dalšímu přírůstku ze 9,9 na 9,9 páru / km. Při celkové 9% úspěšnosti hnízdění bylo podobně jako v minulém roce odchováváno v průměru,9 mláděte / hnízdo. Ztráty byly způsobeny zejména rušením ptáků na hnízdech v průběhu inkubace vajec nejčastěji zemědělskými pracemi (6 % hnízd), opuštěním započatých snůšek pravděpodobně v důsledku nedostatku potravy ( % hnízd) a u budek umístěných na stromech také predací kunou ( % hnízd). budky/dut. plocha nadm. v. [km] [m] [ks] [ks/km] hn. páry úsp. hn. Dusík M.: Jizerské hory 8-9, 7 9,9 7, Dusík M.: Krkonoše 7-6 6,,, Dusík M.: Orlické hory - 8, 76 69,7 Dusík M.: Královehradecko -,,8, Dusík M.: Broumovsko -88 9,6,7 9 Dusík M.: Jablonné nad Orlicí ,6,, 98,7 79,9 6, celkem 77 6 ml./ hustota úsp. hn. [p/km ]

7 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 7 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tomáš BĚLKA Na monitoringu se podíleli a údaje dodali: Pavel BENDA, Václav BERAN, Dušan BOUCNÝ, Gašpar ČAMLÍK, František EIDELPES, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, František GAZDA, Václav HLAVÁČ, David HORAL, Filip HRUŠKA, Jaroslav HRUŠKA, Filip JETMAR, Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Tomáš KNĚŽÍČEK, Vojtěch KODET, Tomáš KUNCA, Pavel KURKA, Bedřich LANDSFELD, Petr LUMPE, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Luboš MRÁZ, Zdeněk MRKÁČEK, Vojtěch MRLÍK, Roman MULÁČEK, Jiří NEUDERT, Petr OREL, Petr PAVLÍK, Michal PEŠATA, František POJER, Karel POPRACH, Tomáš POSPÍŠIL, Dušan RAK, Pavel RUŽEK, Libor SCHRÖPFER, František STRÁNSKÝ, Václav ŠENA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Vladimír ŠOLTYS, Pavla TÁJKOVÁ, Vladimír TEPLÝ, Radovan TOMICKÝ, Lubor URBÁNEK, Zdeněk VERMOUZEK, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA, Ota ZÁVALSKÝ tomas.belka@tiscali.cz Monitoring hnízdní populace orla mořského probíhal v roce 6 na území celé České republiky. Bohužel jsem doposud neobdržel informace od všech oslovených spolupracovníků. Nicméně data z hnízdní biologie jsou dostatečně reprezentativní. V roce 6 bylo sledováno 6 párů, dohledáno bylo 7 hnízd. Výsledek hnízdění byl znám na 6 hnízdech. Odrostlá mláďata byla zjištěna na 9 hnízdech, hnízdní úspěšnost byla velmi vysoká, tj. 77%. Počet odrostlých mláďat na hnízdech ukazuje následující tabulka. počet mláďat počet případů Na každé započaté hnízdění bylo v roce 6 vyvedeno průměrně, ml. (n = 6), přičemž okrajové hodnoty z minulých let byly,86, ml. Průměrný počet mláďat na úspěšné hnízdění byl,7 (n = 9), okrajové hodnoty v letech byly,,8 ml. Uvedená data mají pouze informativní charakter, nejsou konečná. 7

8 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 8 Počet otrávených orlů mořských na území ČR v letech 7 až 6 ( zdroj: ). Vysvětlivky: červený sloupec počet skutečně nalezených a laboratorně potvrzených otrávených orlů mořských; oranžový sloupec počet nepotvrzených, ale velmi pravděpodobně také otrávených adultních orlů v případech, kdy zmizeli z teritorií po otravách mláďat na hnízdech. Počet pozorování orlů mořských v jednotlivých měsících let a 6 podle údajů z databáze ČSO ( ) Vysvětlivky: počet pozorování orlů mořských (n = 88) v jednotlivých měsících let (červený sloupec) a 6 (modrý sloupec). 8

9 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 9 Orel královský (Aquila heliaca) David HORAL, Hynek MATUŠÍK, Marek PALIČKA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ David.Horal@seznam.cz V roce 6 na jižní Moravě úspěšně vyhnízdilo 6 párů orlů královských (Aquila heliaca). Na tradičním hnízdišti v ptačí oblasti Soutok Tvrdonicko opět hnízdily páry, které vyvedly a mláďata. Vzdálenost mezi oběma hnízdy letos činila 6 m (dosud nejmenší vzdálenost mezi dvěma obsazenými a navíc úspěšnými hnízdy zde byla zjištěna v roce - pouhých 9 m). Další pár na Břeclavsku vyvedl mládě a ve hnízdě bylo zjištěno hluché vejce. Na rozhraní okresů Břeclav a Brno-venkov hnízdil druhým rokem (ve stejném hnízdě) nedospělý pár a vyvedl mláďata. Již v roce si postavil další nedospělý pár orlů královských zásnubní hnízdo na Břeclavsku v okolí Lednických rybníků. V roce 6 toto hnízdo dostavěl a úspěšně vyvedl mláďata. U samice z tohoto páru byl určen věk jako K, v roce úspěšného hnízdění byla tedy stará pouhé dva roky, přitom podle literatury dosahují orli královští pohlavní dospělosti obvykle až ve věku -6 let. Úspěšné hnízdění takto mladé samice zatím nebylo nikdy zjištěno (M. Horváth in litt.). Velmi potěšitelným zjištěním je šíření orlů královských do oblasti Bílých Karpat. Ze tří mláďat byla úspěšně vyvedena, zbytky Úspěšně hnízdící nedospělá samice, třetího byly nalezeny pod hnízdem. Není Břeclavsko, známo, zda na lokalitě hnízdili již Foto M. Palička v předchozích letech, podle stavu hnízda to však nelze vyloučit. Oba ptáci jsou navíc adultní, přitom zatím ve všech případech nových párů na jižní Moravě byl nejméně jeden, častěji však oba ptáci nedospělí. Celkem tedy úspěšně hnízdilo 6 párů, které vyvedly mláďat (, a ). Hnízdními stromy (dohromady produktivní i zatím neproduktivní páry viz níže) byl topol, dub, borovice a olše. Pár, který v roce neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již šestým rokem úspěšně na rakouské straně, kde v roce 6 vyvedl mláďata (J. Laber in litt.). Na Znojemsku jeden pár immaturních ptáků, který postavil hnízdo v roce, teritorium obsadil i v roce 6, ovšem nezahnízdil. V páru došlo k výměně samice, Úspěšně hnízdící nedospělá samice, původní nahradila samice se satelitní Břeclavsko, vysílačkou ve věku K (Esperanza označená Foto M. Palička v Rakousku v rámci slovensko-rakouského 9

10 Zpravodaj SOVDS 7 (7): projektu CORO-SKAT, vysílačka je stále aktivní). Druhý mladý pár z roku nebyl v loňském teritoriu letos pozorován. Další nedospělý pár orlů královských postavil zásnubní hnízda na Hodonínsku v letech i 6, ke snesení snůšky však zatím nedošlo. Další opakovaná pozorování nedospělých párů, zatím bez nálezů hnízd, pocházejí ze dvou lokalit; jednak v oblasti jižně - jihovýchodně od Brna, jednak z okolí Pálavy a Milovického lesa. Celkem - teritoriálních párů (- ZN, HO, BV a BO), z nichž nejméně již postavily hnízdo, dává naději na další růst populace orla královského v blízké budoucnosti. Zároveň se ukazuje, jak je důležité dívat se po orlech královských všude, i mimo známé tradiční oblasti výskytu je otázka, kolik dalších hnízdících párů nám uniká... Stejně jako loni upozorňujeme na možnost sledování pohybu ptáků, označených satelitními vysílačkami, na webu Ke konci prosince 6 bylo aktivních celkem vysílaček, přičemž ptáci byli označeni v následujích zemích: Maďarsko 8, Rusko, Rakousko, Makedonie, Gruzie a Rumunsko. Řada lokací maďarských a rakouských ptáků pochází z českého území, včetně oblastí, odkud dosud nejsou známa žádná přímá pozorování tohoto druhu. Úspěšně hnízdící nedospělá samice, Břeclavsko, Foto M. Palička

11 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Luňák červený (Milvus milvus) Dušan RAK dusan.rak@seznam.cz Cílenému sledování hnízdící populace se věnovali: Tomáš BĚLKA, Jiří BROŽEK, Oldřich BUŠEK, David HORAL, Lenka JEŘÁBKOVÁ, Martin KODERA, Miloš KHAIL, Pavel KURKA, Ivan LITERÁK, Karel MACHAČ, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Václav PINTA, Jan PROCHÁZKA, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Václav ŠENA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Milan TICHAI, Aleš TOMAN, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA Další data poskytli: Václav BERAN, Josef CHOBOT, Lukáš KADAVA, Petr KAFKA, Michal KAVKA, Petr KOLKA, Tomáš KUNCA, Ivan KUNSTMULLER, Petr LUMPE, Jiří MACH, Martin MIMRA, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Lubomír PEŠKE, Karel POPRACH, Luboš VANĚK, Martin ŠÁLEK, Jaromír ŠIFTA, Zdeněk VERMOUZEK, Tomáš ZVĚDĚLÍK Rozsah působnosti a metodika Zpráva shrnuje primárně výsledky získané cíleným monitoringem hnízdní populace luňáka červeného (Milvus milvus) v dlouhodobě sledovaných oblastech. Sumarizovány jsou prokázaná (hnízd. kat. C) a předpokládaná (hnízd. kat. B) hnízdění druhu. Vedle hnízdních dat zpráva dále zahrnuje i některá zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu. Intenzita monitoringu a pokrytí oblastí spolupracovníky bylo srovnatelné s rokem. Výsledky Zjištěná hnízdní data (hnízdní kategorie B+C) jsou shrnuta v přiložené tabulce. Celkový počet prokázaných hnízdění v roce 6 dosáhl 8 (oproti (: 8; : ; : ). V roce 6 bylo dále 9 párů předpokládaných (oproti : ; : 9; : 7). Z celkového počtu 8 prokázaných párů byl výsledek hnízdění zkontrolován u 77 párů, z nichž u 68 bylo hnízdění úspěšné (pozorováno minimálně jedno odrostlé mládě na hnízdě). Pro 6 hnízd se nepodařilo úspěšnost zjistit a 9 hnízd bylo neúspěšných. Prokázanou příčinou zániku jednoho z hnízd byla otrava hnízdícího ptáka karbofuranem. Celkem bylo v roce 6 pozorováno na hnízdištích minimálně 6 odrostlých mláďat. Nejčastěji byla podobně jako v předchozích letech na hnízdech zaznamenána mláďata (téměř 6 % úspěšných hnízdění a současně 9 % celkového počtu mláďat). V jednom případě bylo zaznamenáno hnízdo se mláďaty. 79 % všech hnízd bylo umístěno na čtyřech druzích stromů borovice lesní (8 %), dub ( %), smrk (7 %) a jasan ( %). Ptačí kriminalita V roce 6 byly vedle výše zmíněného hnízdění prokázána otrava ještě u dalších minimálně dvou luňáků červených (na Jižní Moravě). Tito ptáci byli dohledáni díky GSM/GPS loggerům (Literák, Matušík, Raab).

12 Zpravodaj SOVDS 7 (7): kraj okres hnízdění předp. Královéhradecký HK NA Jihočeský autor D. Rak, L. Kadava, J. Vrána, P. Kafka, T. Zvědělík J. Vrána, P. Kafka TU J. Vrána, P. Kafka JH J. Mráz, M. Šálek PI Jihomoravský prok. R. Muláček BO 7 H. Matušík, D. Horal, V. Škorpíková BV H. Matušík, D. Horal, V. Škorpíková HO H. Matušík, D. Horal ZN V. Škorpíková, H. Matušík Karlovarský KV D. Rak, O. Bušek Liberecký CL 8 P. Kurka, J. Procházka, T. Kunca, J. Brožek, J. Vrána 7 V. Šena DC SM Pardubický PA Plzeňský DO PJ Středočeský Vysočina celkem T. Bělka, J. Vrána L. Schropfer D. Melichar, L. Schröpfer PS D. Melichar, L. Schröpfer TC 8 V. Pinta, K. Makoň, K. Machač BN Josef Veselý KH KL J. Procházka, L. Jeřábková, D. Rak MB D. Rak, J. Šifta, M. Khail, P. Kolka, J. Novák 7 D. Rak, M. Kodera, J. Procházka, L. Jeřábková D. Rak, L. Vaněk ME Ústecký P. Kafka NB PB RA LN M. Kavka, D. Rak R. Muláček, Josef Veselý M. Tichai, K. Lankaš, Josef Veselý, D. Rak D. Rak, M. Tichai, O. Bušek LT D. Rak, P. Kurka HB I. Kunstmüller JI TR 9 I. Kunstmüller, A. Toman I. Kunstmüller 8

13 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Migrace V podzimním období (VIII-IX) byla znovu na některých místech v krajině pozorována hromadná shromaždiště a společná nocoviště LČ (během VIII znovu společně s LH) nicméně ve srovnání s předchozími lety byly počty ptáků nižší a nocoviště nebyla tak stabilní. Ve skupinkách také byli relativně méně zastoupeni juvenilní ptáci (ve srovnání s předchozími sezonami) což potvrzuje zjištění z hnízdní sezony 6 ukazující na nižší hnízdní produktivitu (minimálně v západní polovině republiky) Na jižní Moravě bylo v zimách /6 i 6/7 znovu systematicky monitorováno zimování/nocování LČ. Ptáci se na českém území v obou zimách shromažďovali na dvou hlavních lokalitách poblíž řeky Moravy (Lednice a Soutok) přičemž v zimě 6/7 bylo dohledáno ještě třetí větší nocoviště. Počty jedinců se na našem území pohybovaly v rozsahu 8- ex přičemž počty na jednotlivých nocovištích se měnily. Kroužkování a značení Třetí sezonou v roce 6 v České republice probíhalo značení luňáků odečítacími kroužky a taktéž třetím rokem pobíhal pod vedením I. Literáka projekt telemetrického značení luňáků (GPS/GSM loggery). Úspěšné hnízdění luňáka červeného na umělé hnízdní podložce, Pernolec (TC) foto: K. Makoň (DESOP)

14 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Luňák hnědý (Milvus migrans) Dušan RAK dusan.rak@seznam.cz Cílenému sledování hnízdící populace se věnovali: Tomáš BĚLKA, Jiří BROŽEK, Oldřich BUŠEK, David HORAL, Lenka JEŘÁBKOVÁ, Pavel KURKA, Ivan LITERÁK, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, Jakub MRÁZ, Václav PINTA, Dušan RAK, Libor SCHRÖPFER, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Milan TICHAI Další data poskytli: Lukáš KADAVA, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD, Jiří MACH, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Lubomír PEŠKE, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Zdeněk VERMOUZEK, Tomáš ZVĚDĚLÍK Rozsah působnosti a metodika Zpráva shrnuje primárně výsledky získané cíleným monitoringem hnízdní populace luňáka hnědého (Milvus migrans) v dlouhodobě sledovaných oblastech. Sumarizovány jsou prokázaná (hn. kat. C) a předpokládaná (hn. kat. B) hnízdění druhu. Vedle hnízdních dat zpráva dále zahrnuje i některá zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu. Výsledky Zjištěná hnízdní data za rok 6 (hnízdní kategorie B+C) jsou shrnuta v přiložené tabulce. Celkový počet prokázaných hnízdění dosáhl a dalších hnízdění bylo předpokládaných. Z celkového počtu prokázaných párů byl výsledek hnízdění zkontrolován u 6 párů, z nichž u bylo hnízdění úspěšné (pozorováno minimálně jedno odrostlé mládě na hnízdě). Pro 7 hnízd se nepodařilo úspěšnost zjistit a 6 hnízd bylo neúspěšných. Příčinou zániku jednoho z hnízd byla prokázaná otrava karbofuranem (stejná lokalita jako u luňáka červeného!). Celkem bylo v roce 6 pozorováno na hnízdištích minimálně 6 odrostlých mláďat. Nejčastěji byla na hnízdech zaznamenána nebo mláďata a nejčastěji obsazovanými druhy stromů byly dub a jasan. Migrace V podzimním období byla znovu na některých místech v krajině pozorována hromadná shromaždiště a společná nocoviště LČ a LH. LH se v nich zdržovali během měsíců VIII a IX. Ve srovnání s předchozími ale nocoviště nebyla tak stabilní a počty ptáků byly celkově nižší. Kroužkování a značení Třetí sezonou v roce 6 v České republice probíhalo značení luňáků odečítacími kroužky a taktéž třetím rokem pobíhal pod vedením I. Literáka projekt telemetrického značení luňáků (GPS/GSM loggery).

15 Zpravodaj SOVDS 7 (7): kraj okres hnízdění předp. prok. autor Královéhradecký HK D. Rak, L. Kadava, T. Zvědělík Jihočeský ČB J. Mráz, M. Šálek J. Mráz, M. Šálek BO H. Matušík, D. Horal, V. Škorpíková BV 7 H. Matušík, D. Horal, V. Škorpíková HO H. Matušík, D. Horal ZN V. Škorpíková, H. Matušík D. Rak, O. Bušek JH Jihomoravský Karlovarský KV Liberecký CL Pardubický UO T. Bělka PA T. Bělka PJ L. Schröpfer TC V. Pinta, K. Makoň Plzeňský Středočeský MB ME RA J. Brožek J. Novák D. Rak D. Rak Ústecký LN O. Bušek Vysočina JI I. Kunstmüller PE I. Kunstmüller TR I. Kunstmüller KM H. Matušík, B. Landsfeld, K. Poprach Zlínský celkem Mělnicko, pull na hnízdě.

16 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 6 Moták lužní (Circus pygargus) Karel POPRACH Monitoring realizovali: Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA, Michal KAVKA, Vojtěch KODET, Ivan KUNSTMÜLLER, Martin MIŠKOVSKÝ, Patrik MOLITOR, Jakub MRÁZ, Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Dušan RAK, Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ, Jiří VLČEK, Veronika ZAVADILOVÁ Jednotlivá hnízda/hnízdící páry lokalizovali: Tomáš BĚLKA, Martin KODERA, Vladislav KUBÍČEK, Karel MAKOŇ, Pavel SHROMÁŽDIL, Miroslav STEHLÍK, Jaromír ŠIFTA, Jaroslav ŠTENCL, Radovan TOMICKÝ a Radko WALDHAUSER. Mapové výstupy zpracoval Petr ZIFČÁK. karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) a ochrana jeho hnízd probíhaly roce 6 na území krajů. Monitoring nebyl realizován na území Hlavního města Prahy, Karlovarského, Libereckého a Pardubického kraje. Kontrolovány byly vhodné hnízdní oblasti (pole, mokřady, ruderály), včetně tradičních hnízdišť. U nalezených hnízd, zejména v případě jejich ohrožení vysečením zemědělskou technikou nebo predací, byly realizovány záchranné aktivity (označení hnízda před vysečením, oplocení hnízda oplůtkem, aplikace pachové bariéry, transfer mláďat na bezpečnějšího místo, pozdržení žňových prací). Při ochraně hnízd probíhala spolupráce s hospodařícími zemědělci. Výsledky V roce 6 bylo v ČR prokázáno hnízdění 6 párů motáka lužního (obr., ) a dalších 6 párů bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno 9 (87 %) hnízd (obr. ). Pro umístění hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici 6 hnízd (obr. ). Hnízdní populaci motáka lužního je možno v roce 6 odhadnout do hnízdících párů. Ve hnízdech bylo sneseno celkem 8 vajec, v průměru,67 vajec na hnízdo (9,,, 7 ). Ze 78 hnízd bylo vyvedeno mláďat, v průměru,7 mláděte na započaté a, mláděte na úspěšné hnízdění (87,,,,, 7 ). U osmi úspěšných hnízd nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn přímou kontrolou, při zohlednění průměrného počtu, mláďat na úspěšné hnízdění bylo z těchto osmi hnízd vyvedeno dalších 7 mláďat. Celkem pak bylo v roce 6 vyvedeno do přírody mláďat motáka lužního (oproti 97 vyvedeným mláďatům v roce ). Ze 86 párů bylo 87 párů (6,8 %) úspěšných (vyvedeno bylo min. mládě) a 99 párů (, %) neúspěšných. Při vyhodnocení hnízdní úspěšnosti se zřetelem na hnízdní biotop bylo v polích úspěšných 9 párů (6,8 %) a neúspěšných 7 párů (, %), zatímco v mokřadech a ruderálech bylo úspěšných 7 párů (9, %) a neúspěšných 7 párů (7,8 %). Z párů hnízdilo jednotlivě 88 párů (9 %), ostatní páry hnízdily semikoloniálně (semikolonie v počtu 7 a párů), obr., 6. Realizované aktivity na ochranu hnízd jsou rozvedeny v tab., úspěšnost záchranných prací v tab., prostorové znázornění úspěšnosti hnízdění je uvedeno na obr. 7. Populační trend motáka lužního v ČR v období let 7 6 je znázorněn na obr. 8. 6

17 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 7 Tab. Realizace praktické ochrany hnízd motáka lužního v ČR v roce 6. počet případů [n] podíl hnízd [%] umístění pachového odpuzovače,7 označení kolíky, zhotovení ohrádky,7 transfer mláďat,6 pozdržení žní,7 Tab. Úspěšnost hnízdění motáka lužního vzhledem k realizaci ochranných opatření v ČR v roce 6. úspěšná hnízda neúspěšná hnízda celkem [n] [%] [n] [%] [n] chráněná hnízda nechráněná hnízda Obr. Počet hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých krajích ČR v roce 6 (n = ). 7

18 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 8 Obr. Lokalizace hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých typech biotopů v ČR v roce 6 (n = ). Obr. Zastoupení hnízdních biotopů motáka lužního v ČR v roce 6 (n = ). 8

19 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 9 Obr. Umístění hnízd motáka lužního v jednotlivých typech vegetace v ČR v roce 6 (n = ). Obr. Zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce 6 (n = ). 9

20 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. 6 Prostorové zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce 6 (n = ). Obr. 7 Prostorové znázornění úspěšnosti hnízdění motáka lužního v ČR v roce 6 (n = ).

21 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. 8 Populační trend hnízdní populace motáka lužního v ČR v období 7 6. Adultní samec motáka lužního (Circus pygargus). Foto: K. Poprach

22 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Josef VRÁNA & Václav BERAN a kolektiv ornitologů, lesníků, sokolníků a zoologů lutra@ .cz, pomarina@seznam.cz Rozsah působnosti monitoringu Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je na území České republiky každoročně mapovaným druhem. Pravidelně je monitorována většina hnízdišť na přírodních stanovištích od Šumavy, přes pás pohraničních pohoří a pískovcových oblastí v severovýchodních a středních Čechách, až po intenzivně sledovanou jesenickou populaci na severní Moravě. Směrem na jihovýchod jsou sledovány některé historické lokality na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, v Podyjí a na Pálavě. Nově byl proveden monitoring v Brdech. Naopak nedostatek informací máme z oblasti jihozápadně od Prahy z Křivoklátska, z Českého krasu a od řeky Berounky. Dále pak z kaňonů řek Sázavy, Svratky, Vltavy (na jih od Prahy a v jižních Čechách) a Jihlavy. V souvislosti s podporou sokola vyvěšováním budek na vysokých komínech průmyslových objektů a na význačných stavbách je sledováno dalších lokalit v Podkrušnohoří, ve středních Čechách a v Praze. Řešitelé monitoringu sever ČR: Slavkovský les (V. Teplý a J. Hruška), Doupovské hory (V. Tejrovský a J. Círl), Krušné hory (V. Tejrovský, V. Teplý, M. Mimra a J. Círl), Labské pískovce (P. Benda, V. Šena, M. Rybář a V. Sojka), Lužické hory (P. Kurka, J. Hušek, J. Čejka a spol.), Jizerské hory a Liberecko (V. Tomášek), stavby SeČ (V. Beran, J. Círl a M. Horáková), Krkonoše (J. Vrána a NP), Broumovsko (J. Vrána a P. Kafka), Králický Sněžník (T. Bělka), Rychlebské hory (T. Pospíšil a T. Bělka), Jeseníky (T. Pospíšil, J. Klimeš a P. Šaj); vnitrozemí ČR: České středohoří (V. Beran), Kokořínsko (J. Procházka, S. Valda, T. Kunca a P. Kurka), Českolipsko (P. Kurka a T. Kunca), Český ráj (J. Čejka a spol., V. Šoltys), Praha a okolí (D. Rak a T. Kunca), Žďárské vrchy a Vysočina (V. Hlaváč a M. Čejka); západ a jih ČR: Šumava (J. Hruška a NP), Plzeň (D. Melichar), Brdy (J. Vrána), Moravský kras (R. Bedan); Podyjí (V. Škorpíková) a Pálava (D. Horal). Metodika a ochrana Monitoring sokola byl prováděn v době toku a hnízdění tj. v období od poloviny února do konce června. Při práci v terénu bylo sledováno umístění hnízd, značení a šat ptáků, průběh hnízdění, jeho výsledek a případná příčina ztrát. U některých hnízd byly sbírány potravní a péřové zbytky za účelem determinace lovené kořisti. Některé lokality byly monitorovány i v období podzimního toku. Data a dokumentace jsou evidovány v interním archívu skupiny. V některých oblastech jsou sledovány rušivé vlivy a v součinnosti s OP jsou případně eliminovány. V pískovcových oblastech je velkým problém kolize hnízdění s horolezectvím.

23 Zpravodaj SOVDS 7 (7): V takových případech jsou některé lokality uzavírány a případně i fyzicky střeženy. V Jeseníkách je většina hnízd sledována fotopastmi. Na některých skalních lokalitách byly instalovány plošiny pro hnízdění nebo upravena skalní okna a římsy. Distribuce a počet párů Sokol stěhovavý je z pohledu ochrany velmi citlivý druh. Data uveřejněná v této zprávě jsou proto souhrnnými údaji za celou Českou republiku s členěním pouze na jednotlivé kraje. V roce 6 byl na našem území doložen výskyt 89 párů sokolů a výskyt dalších párů byl předpokládán. Na 7 lokalitách bylo hnízdění doloženo přímým nálezem snůšky nebo mláďat a na lokalitách bylo hnízdění předpokládáno. Zbylých párů bylo hodnoceno jako teritoriální pár, z nichž prokazatelně párů nehnízdilo, a u párů máme nedostatek dat. Jeden pár měl teritorium na našem území, ale hnízdil bezprostředně za státní hranicí. Mimo tradičních oblastí se ptáci zdržovali na dalších několika lokalitách, zvláště pak ve městech. Známý je pravidelný výskyt v centru Českých Budějovic a v Přerově, pár se nově vytvořil v Brně a ke konci roku byla pozorována dvojice ptáků na Pálavě. Těžištěm hnízdního výskytu jsou především rozlehlá pohoří v pohraničí ČR. Na jihozápadě je to oblast Šumavy, v severní části republiky pás hor od Slavkovského lesa, přes Labské pískovce, Krkonoše a Broumovsko, až po Jeseníky. Do vnitrozemí sokol významně zasahuje přes Českolipsko a Kokořínsko až do Prahy a do Českého ráje. Nově obsazené lokality se nacházejí např. na Šumavě (+), na Kokořínsku (+), v Českém ráji (+) a na Broumovsku (+). Velmi významný je letošní návrat hnízdících sokolů do Plzně a hlavně po padesátileté absenci do Moravského krasu. Šíření směrem na jihozápad a jihovýchod je ale pomalé, neboť skály ve vnitrozemí jsou značně horolezecky a turisticky využívány, což je pro hnízdní výskyt sokola zásadní limitující faktor. Dále se zvyšuje početnost sokolů hnízdících v budkách na průmyslových objektech. V roce 6 tak hnízdilo 6 párů a pár se u budky zdržoval. Budky byly ke konci roku instalovány na lokalitách převážně v severozápadní části ČR. Hnízdiště v přírodě Hnízdiště na stavbách Celkem Ústecký Liberecký Olomoucký Královéhradecký Středočeský 7 Plzeňský 6 Moravskoslezský Jihočeský Karlovarský Praha Jihomoravský Vysočina Pardubický Zlínský celkem

24 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Výsledky hnízdění Z pohledu prostředí se 7 párů vyskytovalo na přírodních stanovištích (69 skála, lom a zřícenina) a 7 párů na stavbách (7 budka). Z celkem 69 doložených případů hnízdění bylo na přírodních stanovištích nalezeno hnízd ( skála a lom) a v budkách na stavbách 6 hnízd. Velikost snůšky byla zjištěna na 9 hnízdech a početně činila, 8, 6 a vajec. Průměr velikosti snůšky na jedno hnízdo byl, vejce / hnízdo. Hnízdění se snůškou vajec bylo zjištěno v Jeseníkách. Bohužel, tento pár byl při hnízdění neúspěšný z důvodu poranění samice a pravděpodobné ztráty samce. Z 69 hnízdících párů bylo párů úspěšných (66, %), párů neúspěšných a u párů výsledek hnízdění neznáme. Na přírodních stanovištích úspěšně hnízdilo párů (6, %) z, zatímco na stavbách párů (8, %) z 6. Výrazně nižší ztráty na stavbách průmyslových objektů jsou dány nízkým či žádným rušením a nulovou predací. Na hnízdech sokoli odchovali minimálně mláďat, což je nejvyšší počet v novodobé historii sokola v ČR. Přesný počet odchovaných mláďat byl zjištěn na hnízdech a činil mláďat (,, a 6 ). Minimální počet mláďat byl zjištěn na hnízdech a vylétlo z nich dalších min. 9 mláďat. Průměrný počet mláďat na úspěšné hnízdění se známým přesným výsledkem byl,8 ml. / hnízdo. Průměrný počet mláďat na započaté hnízdění se známým přesným výsledkem (n = 6) činil,78 ml. / hnízdo. U neúspěšně hnízdících párů samec s kroužkem HR na hnízdě - Jeseníky,.. 6 se příčinu ztráty ve případech foto: T. Pospíšil nepodařilo zjistit. V 6 případech došlo ke ztrátě na vejcích z přirozených příčin ( rozbitá vejce, hluchá snůška, nevylíhlá vejce). V případě došlo ke ztrátě celé snůšky po zmizení samce v páru a poranění samice z nevyjasněných příčin. V dalším případě sokoli ztratili vejce z důvodu úmyslného vyrušení lezci, což měla být údajně odveta za uzavření části lezeckého obvodu na hoře Ostaš na Broumovsku. V případě na Českolipsku mělo být hnízdo vykradeno člověkem. Nejzajímavější případ ztráty hnízdění se stal na jedné severočeské lokalitě, kde o budku na komíně elektrárny bojoval pár sokolů s rarožicí po dobu týdnů. Značení mláďat V roce 6 se začala používat pro značení mladých sokolů nová kombinace dvou kroužků. Ornitologický kroužek švédské výroby je modré barvy a má zámek. Odečítací kroužek s alfanumerickým kódem je německé výroby a má stříbrnou barvu s černými znaky. Dříve vyrobené žluté kroužky polské výroby budou používány do spotřebování zásoby. Celkem bylo na českých a moravských hnízdištích označeno nejméně 66 mladých ptáků na hnízdech.

25 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Odečty hnízdících samců Během hnízdního období se podařilo identifikovat kódy sokolích samců v rodičovských párech. Původem pocházeli ptáci z České republiky a ptáci z Německa. Na Českolipsku se podařilo znovu odečíst starého samce s kódem DP (Oybin, ), který hnízdil ve. roce života. Pták je na lokalitě, která je od místa původu vzdálená km, zjišťován pravidelně od jara roku. Jeho poslední dvě hnízdění skončila neúspěšně. V Praze byl opětovně odečten samec 7CT (Braniborsko, ), který se držel ve dvou párech na komínech spalovny v Malešicích a na komíně teplárny v Michli. V prvním případě hnízdil úspěšně se samici AB a odchoval mláďata, na druhé lokalitě byl s neznačenou samicí neúspěšný. Původem je z vypouštěcího projektu. Vzdálenost mezi místem vypuštění a hnízdění činí km. Nové jsou odečty mladých samců s českými odečítacími kroužky. Sokol s kódem Y (Záluží, ), původem z budky v areálu chemičky, zahnízdil na komíně cementárny v Čížkovicích ( km daleko) a odchoval mladé. V Jeseníkách na skalních hnízdištích bylo doloženo hnízdění dvou samců ve. roce života. Samec s kódem HD (Jeseníky, ) se usadil km daleko a odchoval mláďata, samec HR (Jeseníky, ) se zahnízdil km daleko a měl mláďata. Odečty hnízdících samic Rok 6 byl na odečty hnízdících samic bohatý. Celkem se podařilo determinovat značení 9 samic, 6 ptáků bylo z České republiky a z Německa. Nejstarší samice s kroužkem FE pravidelně hnízdí na skalním hnízdišti na Českolipsku. Původem je ze Saského Švýcarska () ze vzdálenosti km. Letos byla v páru s novým samcem a odchovala mladé. V předcházejících letech byla také úspěšná se dvěma () a jedním () mládětem. Další letitý a pravidelně pozorovaný pták je samice FI v Praze. Původem je z hnízda v Berlíně (6) ze vzdálenosti asi 7 km, kde vylétla jako jedináček. Tato sokolka byla prvně odečtena v roce na kostele v Karlíně, poté se nakrátko objevila na komíně v Michli (), aby nakonec zahnízdila na skále nedaleko města. V září vlétla do OD Kotva a poranila si vole, po ošetření byla vypuštěna na vrchu Vítkov. Následnou sezónu opět hnízdila na skále u Prahy, ale s novým samcem. V letošním roce byla při hnízdění na skále neúspěšná a v květnu přesídlila k budce na komín do pražských Holešovic. Jejím dlouhodobým partnerem byl samec CP (Plzeň, ), který zahynul po nárazu do trafostanice v Českém krasu. Novým odečtem je samice v 7. roce života s kroužkem 6E ze Šumavy (). Sokolka úspěšně hnízdila na skále a odchovala mláďata. Původem je z jiného hnízda na Šumavě ze vzdálenosti asi 6 km. Na Českolipsku opět hnízdila samice 8GV (Erzgebirge, ), ale byla při hnízdění neúspěšná. Na Broumovsku hnízdily samice původem z Jeseníků. Vzdálenosti mezi rodištěm a místem jejich hnízdění byly 9, 96 a 98 km. Samice CB () hnízdila v oblasti. rokem a odchovala mladé. Samice CW () hnízdila v oblasti také potřetí a byla poprvé úspěšná se juv. Poslední jesenická samice CR () hnízdila na Broumovsku poprvé a o svá mláďata přišla. Dvě samice ze skalních hnízd z Českolipska hnízdily v budkách na komínech. Sokolka AB () hnízdila třetím rokem v Praze (7 km daleko) a odchovala mladé. Sokolka s kroužkem AE () hnízdila na komíně v Plzni ( km daleko) a napoprvé měla mláďata. Během zimy si dokázala z pařátu sundat nerezový ornitologický kroužek.

26 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 6 Zahraniční nálezy V lednu 6 byly nalezeny pozůstatky samce EM na zdi domu v německém městě Rotfelden, (Baden-Württemberg) ve vzdálenosti km od místa kroužkování. Sokol pocházel ze skalního hnízda v Jizerských horách, kde byl označen v květnu. Na konci roku se podařilo dořešit nález samice s kroužkem PRAHA C 76, která několik let hnízdila s německým samcem 6JM (Lubmin, ) na komíně v polské huti mědi v Glógowe. Pták byl nalezený mrtvý v květnu v blízkosti svého hnízda se pulli ve vzdálenosti km od místa kroužkování. Samice byla původem ze skalního hnízda v Českém ráji (7). Poděkování V závěru tohoto příspěvku musíme poděkovat všem výše uvedeným řešitelům monitoringu a také zde nejmenovaným lidem, které spojuje zájem na ochraně sokola stěhovavého. Dále děkujeme správám národních parků, správám CHKO, AOPK ČR Praha a společnosti ALKA Wildlife za podporu při činnosti. Souhrn V roce 6 bylo na území České republiky zjištěno 89 párů sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Celkem bylo nalezeno 69 hnízd, z nichž vylétlo min. mláďat. Na průmyslových stavbách bylo zjištěno 7 párů sokolů, z nichž 6 párů zahnízdilo. Trend vývoje populace vykazuje stálý nárůst. Poznámka Výše uvedená data jsou aktuální ke dni. února 7 a nemusí být konečná. V budoucnu může dojít k jejich korekci na základě nově získaných informací. Hlavním koordinátorem projektu byl v roce 6 pan Václav Beran (Ústí nad Labem), zástupcem koordinátora pan Josef Vrána (Česká Čermná). skalní hnízdo sokola stěhovavého se mláďaty - Moravský kras,. května 6 foto: R. Bedan 6

27 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 7 Raroh velký (Falco cherrug) Václav BERAN, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, Jaromír ŠIFTA, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Pavel ŠTĚPÁNEK, Josef VRÁNA lutra@ .cz Rozsah působnosti Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 6 probíhal především v Jihomoravském, Pardubickém a Středočeském kraji. Metodika Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti, kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů jsou kontrolovány i nové oblasti. V roce 6 byl monitoring ve Pardubickém a Středočeském kraji realizován díky finanční podpoře EHP fondů 9- a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Příprava záchranného programu pro raroha velkého. Monitoring v Jihomoravském kraji byl podpořen Krajským úřadem Jihomoravského kraje. Výsledky V roce 6 bylo v rámci monitoringu prokázáno devět až deset obsazených teritorií, celkem bylo evidováno pět párů s dohledaným hnízdem, ovšem prokázané hnízdění proběhlo pouze u dvou párů. Pouze jeden pár byl úspěšný a vyvedl tři mláďata. Jedná se o nejhorší výsledek od roku 999. Další čtyři páry hnízdily v Rakousku, ale jejich teritorium zasahovalo i do ČR. V roce 6 nebylo prokázáno žádné hnízdění v Čechách. Zdá se, že všechny tři páry, které v Čechách hnízdily foto: V. Beran v roce, zanikly, případně změnily hnízdiště a unikají pozornosti. I přes intenzivní snahu pokrýt celý areál hnízdního rozšíření raroha v ČR je zřejmé, že některé páry unikají pozornosti. Raroh je naším největším sokolovitým dravcem, ale i tak uniká velmi snadno pozornosti. Věnujte prosím zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině, v případě nálezu raroha budeme vděční za informace o jeho výskytu. Projekt byl podpořen z Malého grantového schématu. Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory EHP fondů 9- a Ministerstva životního prostředí. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná ALKA Wildlifeo.p.s a nelze jej v žádném případě považovat za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí 7

28 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 8 Sova pálená (Tyto alba) Karel POPRACH Monitoring realizovali: Petr BERKA, Jan BUCHTA, Pavel KOUBEK, František KRAUSE, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ & Jaroslav VANĚK. Mapové výstupy zpracoval Petr ZIFČÁK. karel.poprach@tyto.cz Metodika Monitoring sovy pálené (Tyto alba) v roce 6 spočíval v kontrole hnízdních budek (instalovaných pro sovu pálenou) a známých přirozených hnízdišť (sovy pálené), situovaných zejména v areálech zemědělských farem a jednotlivě v sakrálních objektech. Ke konci roku 6 je v České republice za celou historii výzkumu sovy pálené známo celkem 9 potenciálních hnízdních lokalit pro sovu pálenou, z nichž 96 lokalit jsou přirozená hnízdiště, na kterých sova pálená minimálně jednou v minulosti hnízdila a 96 lokalit jsou instalované hnízdní budky pro sovu pálenou (databáze TYTO). V současnosti je pro sovu pálenou použitelných pro hnízdění (funkčních) pouze 8 lokalit, z toho přirozených hnízdišť ( %) a 6 hnízdních budek (96 %) obr.,. Celkem 8 přirozených hnízdišť jsou historicky známá hnízdiště, která buď recentně neexistují nebo jsou pro sovu pálenou nepřístupná. Celkem 7 hnízdních budek instalovaných pro sovu pálenou v České republice bylo zničeno z důvodu rekonstrukce, zhroucení nebo demolice hospodářského (příp. sakrálního) objektu (obr. ). Za lokalitu je pro účely tohoto příspěvku považován hnízdní objekt nebo hnízdní budka, v jedné obci se může nacházet více lokalit. V marginálních oblastech výskytu sovy pálené se každoročně nedaří zkontrolovat všechny instalované hnízdní budky pro sovu pálenou, tyto budky jsou kontrolovány v delším časovém horizontu (např. po uplynutí několika let). Takto zpětně dochází k evidenci uniklých hnízdění sovy pálené v předcházejících letech, proto počty párů zjištěné v jednotlivých letech mohou být mírně odlišné (vyšší) oproti publikovaným údajům v předcházejících číslech Zpravodaje SOVDS. Výsledky V roce 6 bylo prokázáno hnízdění 6 párů sovy pálené, z nichž párů hnízdilo v hnízdních budkách a pár na přirozeném hnízdišti. Celkem párů (,6 %) zahnízdilo podruhé v roce. Distribuce hnízdících párů samostatně pro. a. hnízdění je znázorněna na obr. a. První hnízdění: v 96 hnízdech bylo sneseno 6 vajec, v průměru,79 vajec na hnízdo (, 7, 7, 6, 7, 6 8, 6 9,, vajec); u hnízd nebyl počet vajec zjištěn. Vyvedeno bylo 87 mláďat (n = 9), v průměru, mláděte na započaté a,66 mláděte na úspěšné hnízdění (,, 6,,,, 6 6, 7, 9). U párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (,66) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno mláďat. Z prvního hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 69 mláďat. Z celkového počtu 6 párů bylo (9, %) párů úspěšných (vyvedeno bylo min. mládě). 8

29 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 9 Druhé hnízdění: v 6 hnízdech bylo sneseno 7 vajec, v průměru 6,7 vajec na hnízdo (6,, 6, 7, 8, 9, vajec); u 7 hnízd nebyl počet vajec zjištěn. Vyvedeno bylo 99 mláďat (n = ), v průměru, mláděte na započaté a,7 mláděte na úspěšné hnízdění (,,,,,, 6, 7, 8). U párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (,7) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno celkem 7 mláďat. Z druhého hnízdění bylo za tohoto předpokladu vyvedeno celkem 6 mláďat. Z celkového počtu podruhé v roce hnízdících párů bylo párů (9,9 %) úspěšných (vyvedeno bylo min. mládě). Z prvního a druhého hnízdění současně bylo v roce 6 vyvedeno celkem 77 mláďat. Distribuce obsazených hnízd sovou pálenou v České republice v období je znázorněna na obr. 6 a populační trend sovy pálené v České republice v období let 99-6 je znázorněn na obr. 7. Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých krajích ČR v roce 6 (n = 6): Praha -, Středočeský - 6, Jihočeský -, Plzeňský -, Karlovarský -, Ústecký -, Liberecký -, Královéhradecký - 6, Pardubický - 7, Vysočina -, Jihomoravský -, Olomoucký - 7, Zlínský -, Moravskoslezský -. Obr. Hnízdní lokality pro sovu pálené v České republice v roce 6 (n = 8; z toho 6 hnízdních budek a přirozených hnízdišť). 9

30 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. Hnízdní lokality pro sovu pálené dle typu biotopu v ČR v roce 6 (n = 8; z toho 7 zástavba zemědělská, 8 zástavba sakrální a historická, 6 ostatní). Obr. V důsledku transformace v zemědělství došlo v České republice ke zničení 7 instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou; v důsledku rekonstrukcí a změn ve využívání hospodářských a sakrálních objektů došlo v období let 8 6 k zániku nebo uzavření 8 přirozených hnízdišť pro sovu pálenou.

31 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. Distribuce hnízdících párů sovy pálené v České republice v roce 6, první hnízdění (n = 6). Obr. Distribuce hnízdících párů sovy pálené v České republice v roce 6, druhé hnízdění (n = ).

32 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. 6 Distribuce obsazených hnízd sovou pálenou v ČR v období (n = 9 hnízd; z toho 69 hnízdních budek a 6 přirozených hnízdišť). Obr. 7 Populační trend sovy pálené v České republice v období let 99 6 (n = hnízdících párů).

33 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Sýček obecný (Athene noctua) Libor OPLUŠTIL Prezentované údaje byly shromážděny od: Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA, Jan BUCHTA, Miroslav DUSÍK, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Zbyšek KARAFIÁT, Tomáš KOŠATKA, František KRAUSE, Bedřich LANDSFELD, David MELICHAR, Libor OPLUŠTIL, Petr OREL, Petr PAVELČÍK, Aleš POPRACH, Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Jindřich SEDLÁČEK, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ. libor.oplustil@ .cz Rozsah působnosti Členové pracovní skupiny pro sýčky obecné (Athene noctua) a další osoby zapojené do celostátního mapování výskytu sýčků využívali zejména metodu akustického monitoringu (pořizování a analýza nočních zvukových záznamů) a dále metodu hlasových provokací. Data byla doplněna o výsledky kontrol hnízdních budek, sledování pobytových stop a přímé pozorování tradičních lokalit. Pro sýčky je na území ČR připraveno více než hnízdních budek, které jsou umístěny zejména v areálech zemědělských podniků. Proběhlo také vypouštění a sledování sýčků z umělého odchovu. V roce 6 probíhaly různé informační a osvětové aktivity (televizní reportáže, prezentace na internetu, články v tisku apod.), které měly za cíl popularizovat ochranu sýčků mezi širokou veřejností a přispět k získání informací o místech výskytu. Výsledky V roce 6 bylo v ČR hlášeno celkem lokalit, na kterých byl prokázán výskyt sýčků. S ohledem na použitou metodiku se v naprosté většině případů jedná o lokality obsazené samci obhajujícími své teritorium (celkem samců). Ze získaných údajů ovšem nelze přímo vyvozovat, že by se jednalo o stejný počet hnízdních párů. Na sledovaném území ČR bylo totiž prokázáno pouze případů, kdy sýčci zahnízdili (z toho 9 v připravených budkách). Tento nízký počet potvrzených hnízdění je ale do značné míry ovlivněn tím, Budka za štítovou zdí. že místa hnízdění sýčků nebyla Foto: L. Opluštil cíleně dohledávána a že sýčci prozatím ve větší míře nově instalované budky neobsadili. Vzhledem k tomu, že neexistuje společná databáze konkrétních lokalit výskytu a že se zájmová území některých mapovacích projektů překrývala, nelze ani ve výše zmíněném počtu obsazených lokalit vyloučit duplicity. Tento nepříznivý stav bude dále řešen v rámci pracovní skupiny pro sýčky v rámci SOVDS.

34 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Celkem bylo v rámci projektů mapování sýčků a 6 zmapováno přes 6 lokalit. Jednalo se přednostně o lokality, které svým charakterem a biotopem mohly odpovídat životním nárokům sýčků. Jak ale z výsledků vyplývá, na více než 9 % lokalit sýčci nebyli zaznamenáni. V současné době jsou sýčci více rozšířeni jen v Ústeckém, Středočeském a Jihomoravském kraji. V ostatních krajích (Plzeňském, Královéhradeckém, Moravskoslezském a Zlínském) byl prokázán pouze na jednotlivých lokalitách. Prakticky ve všech případech se sýčci vyskytovali v lidských sídlech (v zemědělských objektech, zástavbě), výskyt sýčků ve volné krajině nebyl potvrzen. V roce 6 bylo potvrzeno hnízdění sýčků obecných, z toho v 8 případech v sýčkovníku, x v budce pro sovy pálené, v otvorech ve zdech určených k chovu holubů (Plzeňsko), v blíže nespecifikovaných prostorách budov. Z těchto hnízdění byla hnízdění neúspěšná ( v budce, v holubníku). Příčinu neúspěšného hnízdění se podařilo prokázat pouze v jednom případě jednalo se o predaci odrostlých mláďat kunou skalní v budce s vnitřní ochrannou přepážkou a vletovým otvorem 8 cm (údaj z Plzeňska od Davida Melichara). V rámci sledovaných hnízdění vyvedli sýčci obecní minimálně mláďat ( 6 mláďat,,, a mládě). Průměrný počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění byl,; tento výsledek je ovšem ovlivněn neúplnými údaji z hnízdění. V červnu 6 bylo zaznamenáno pracovníky Záchranné stanice pro handicapované živočichy v Bartošovicích na Moravě další úspěšné hnízdění sýčků, kteří pocházeli z umělých odchovů a byli v Poodří vypuštěni v předchozích letech. Hnízdní pár sýčků Budka anglického typu. úspěšně vyvedl v jedné z instalovaných budek mláďata. Foto: L. Opluštil Jednalo se o samici Ivanu, která byla vypuštěna v Bartošovicích v září a byla během podzimu a zimy telemetricky sledována (spolupráce ZOO Brno, ČSOP Břeclav a Záchranné stanice Bartošovice). Ve Zlínském kraji byli vypuštěni sýčci opatření vysílačkami, z nichž byli na lokalitě potvrzeni ještě v závěru roku 6.

35 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Káně lesní (Buteo buteo) Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Jindřich SEDLÁČEK, Tomáš BĚLKA landsfeld@volny.cz Rozsah působnosti Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 6 probíhal na 6 sledovaných studijních plochách. Rozmístění ploch v rámci republiky je vyznačeno na mapce. Metodika Stejně jako v předchozích letech se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy s minimální velikostí km. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů. Výsledky V roce 6 bylo sledováno 6 ploch, jejichž celková plocha obsáhla 8 km. Umístnění lokalit se pohybovalo v nadmořských výškách v rozmezí od do 9 m n. m. Na všech sledovaných plochách bylo zjištěno celkem 8 párů káně lesní. Průměrná hustota zjištěných kání lesních byla,9 párů / km. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka. stud. plocha autor rozloha nadmořská [km] výška [m] Biotopy [%] les agro intra vody počet párů počet hnízd hustota [párů/km] BL ,7 JK 9, 8-7,6 VG , JB , JS ,6 6 TB , 8 7 součet 8 průměr,9 Z následujícího přehledu monitoringu v průběhu 7 let vyplývá dlouhodobě setrvalý stav hustoty hnízdění. Kromě roku, kdy vlivem nepříznivých klimatických podmínek (viz zpráva za rok ), je hustota hnízdících párů káně lesní vyrovnaná a stabilní.

36 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 6 hnízdní hustota [párů/ km] roky 6

37 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 7 Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) Václav HLAVÁČ, Tomáš BĚLKA, Jan BUCHTA, Petr DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Jan HANEL, Ivo HERTL, Miloslav HOLÁŇ, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD, Martin MIŠKOVSKÝ, Jindřich SEDLÁČEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Václav TOMÁŠEK hlavac.vaclav@seznam.cz Rozsah monitoringu Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 6 probíhal na třinácti studijních plochách vybraných území ČR (oproti roku nebyly sledovány dvě (P. Kolka a T. Kněžíček), naopak přibyla jedna další Komárov (T. Bělka), Došlo také k významnému zvětšení plochy Havlíčkův Brod (V. Hlaváč). Rozmístění sledovaných území je patrné z následující mapky. Metodika Monitoring probíhal podle metodiky použité v předešlých letech. Jde tedy o nalezení všech hnízdících párů na sledované ploše o velikosti minimálně km (nejlépe čtverec o rozměrech x km). V poměru zastoupení lesa a zemědělské krajiny by území mělo odpovídat situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné zjistit všechny hnízdící páry, dostačuje však prokázat jejich přítomnost, bez nutnosti nálezu hnízda. Jako vhodná metoda je doporučeno zjištění hlasových projevů v době toku, zejména v době těsně před rozedněním, opakované pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení apod. Metoda akustického monitoringu byla využita na čtyřech plochách (Velká Bíteš, Havlíčkův Brod, Liberecko, Beskydy). Výsledky Čtrnáct spolupracovníků zjistilo v roce 6 na třinácti monitorovacích plochách o celkové ploše 9 km celkem 7 hnízdních teritorií jestřába (z toho 6 prokázaných nálezem hnízda). Průměrná hnízdní hustota činila,6 párů / km. 7

38 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 8 Zajímavé jsou rozdíly v hnízdní hustotě mezi jednotlivými sledovanými oblastmi. Například v oblasti Hrubého Jeseníku ( km) byl zjištěn pouze jeden pár (,8 párů / km ), v oblasti Znojemska (6 km) páry (,6 párů / km ), na Liberecku ( km) 9 párů (,6 párů / km), v okolí Velké Bíteše - akustický monitoring na km - 7 párů (,6 párů / km), Havlíčkobrodsko ( km) - 9 párů ( páry / km). Vývoj hnízdní hustoty (v párech na km) za celé období monitoringu: rok sledováno 69 km,6 párů / km rok sledováno 77 km,98 párů / km rok sledováno km,7 párů / km rok sledováno 89 km, (*,9) párů / km rok sledováno 8 km,7 (*,9) párů / km rok sledováno 998 km, (*,) párů / km rok 6 sledováno 9 km, (*,6) párů / km * se započtením údajů ze Znojemska. Specifické území jižní Moravy s nízkou lesnatostí (V. Škorpíková). rozloha nadm. v. [km] [m] les [%] agro [%] intra [%] voda [%] počet hustota párů* [p/km] Malenovice (B. Landsfeld) -7, Havlíčkobrodsko (V. Hlaváč) -6 9(7), Hrubý Jeseník (V. Gahura) (),8 Mokrá (J. Buchta) 8-9, Bohuslavice u Zlína (J. Křižka) () 7, Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň) (), Dolní Břežany (J. Sedláček) (), Znojemsko (V. Škorpíková) (),7 Buchlovice (P. Dvořan) () 7, Velká Bíteš (I. Hertl) (),6 Liberecko (V. Tomášek&J. Hanel) (),7 Beskydy (V. Tomášek) 8-8 9(),6 Komárov (T. Bělka) , 7(6),6 celkem 9 * počet hnízdících párů (počet dohledaných hnízd) Závěr Výsledky monitoringu ukazují značné rozdíly v hnízdní hustotě mezi sledovanými oblastmi. Tyto rozdíly mohou být do určité míry dané metodou a intenzitou monitoringu, spolehlivé výsledky dává zejména použití akustického monitoringu na větších plochách (minimálně km). Přesto je zřejmé, že v nížinách je hnízdní hustota výrazně nižší než v lesnatých oblastech pahorkatin. V roce 6 se podařilo zvýšit monitorovanou plochu na 9 km, a to při proporciálním zastoupení nížin, pahorkatin i podhorských oblastí. Na základě získaných výsledků je možné odhadnout českou populaci na - párů. Je zřejmé, že jako konfliktní druh vyžaduje jestřáb lesní i do budoucna zvýšenou pozornost. 8

39 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 9 Monitoring lesních druhů sov Ivo HERTL, Miroslav DUSÍK Zpracováno na základě údajů poskytnutých následujícími spolupracovníky: Ondřej BIELIK, Jan BUCHTA, Jaromír ČEJKA, Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Martina HANZLÍKOVÁ, Filip HRUŠKA, Pavel JAŠKA, Gedeon KAŠPAR, Petr KAFKA, Michal KAVKA, Bohuslav KLOUBEC, Tomáš KNĚŽÍČEK, Petr KOVAŘÍK, Daniel KŘENEK, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD, Tomáš LORENC, Roman MULÁČEK, Václav PAVEL, Karel POPRACH, Martin PUDIL, Tomáš SKŘÍČEK, Richard ŠEVČÍK, Jiří ŠINDELÁŘ, Aleš TOMAN, Václav TOMÁŠEK, Jaroslav VESELÝ, Josef VESELÝ, Martin WALDHAUSER, Jiří ZAJÍC, Markéta ZÁRYBNICKÁ hertl@atlas.cz, dusik.m@seznam.cz V této zprávě shrnujeme výsledky monitoringu výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), puštíka bělavého (Strix uralensis) a puštíka obecného (Strix aluco) v hnízdní sezóně 6. Na úvod bychom rádi poděkovali všem spolupracovníkům, kteří nám poskytli svá cenná terénní data. Vývoj nabídky kořisti pro horské populace lesních druhů sov v roce 6 Rok 6 patřil po gradaci v předchozím roce z hlediska populačních hustot drobných hlodavců k silně podprůměrným, zejména ve vyšších polohách. Počátkem jarního období došlo na horských loukách a pastvinách k výraznému snížení početnosti hraboše polního. Zvláště citelný byl propad hustot drobných zemních savců v lesním prostředí nad 6 m n. m., který neumožnil zahnízdění sovám uvnitř lesních porostů. Znatelnější obnova společenstva drobných hlodavců byla zaznamenána až od druhé poloviny září, tedy již mimo hnízdní sezonu. Stav vývoje hlavních skupin drobných zemních savců v jednotlivých typech prostředí Orlických hor uvedený na následujících obrázcích, je dán výsledkem odchytu na stálých lokalitách. Porovnáváme-li (například při hnízdní podpoře) osídlování vnitřního prostoru lesního prostředí, vidíme nápadnou odlišnost od stavu v navazující otevřené krajině. V lese se daleko intenzivněji odrážejí výrazné fluktuace hlavní kořisti i variabilita biotopů daná lesními porosty rozdílné druhové i věkové struktury. Ta se přirozeně promítá do velikosti a rozložení potravní nabídky. Samice lesních sov v tomto případě především sýce rousného jsou proto nuceny častěji střídat hnízdní okrsky a s nimi i samce trvale hájící jedno zvolené teritorium. Naopak na hraně lesa a v otevřeném prostoru lučních porostů s četnými refugii v podobě mezí, teras i liniové zeleně, je nabídka kořisti stabilnější. Usnadňuje druhům obývajícím a lovícím na okrajích lesních celků nebo v otevřeném terénu s rozptýlenou zelení (puštík obecný, kalous ušatý, výr velký) nalezení dostatečného potravního zdroje a nenutí je zpravidla měnit hnízdní či lovecká teritoria. V uplynulé sezoně byly limitní hustoty kořisti pro udržení reprodukce sov zachovány právě na hraně lesa a v liniových refugiích. V letech, kdy populace drobných hlodavců klesají k minimu již v období před zakládáním snůšek, dochází k výpadku hnízdění. Dospělé páry se zpočátku zdržují v blízkosti hnízdišť, zaletují do nich, ale snůšku nezaloží nebo ji v průběhu prvních dnů inkubace opustí. Odchyt drobných zemních savců byl uskutečněný také v lesním prostředí Javořích hor a Jizerských hor s velmi podobným výsledkem. Proto i nebezpečí vzniku škod na lesních kulturách v nadcházejícím zimním období není v těchto regionech vysoké. Značný podíl mladých jedinců norníka rudého i obou druhů hrabošů na počátku zimy pravděpodobně umožní úspěšnější přežívání zimního období a rychlejší zvyšování populačních hustot již od počátku nové vegetační sezony. Do konečného výsledku se však promítá celá řada okolností, zejména klimatické podmínky. 9

40 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Obr. - Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním prostředí Orlických hor. Obr. - Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov na loukách a pastvinách Orlických hor. Obr. : Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v mimolesních liniových refugiích Orlických hor.

41 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Výr velký (Bubo bubo) Monitoring výra velkého je v rámci SOVDS dlouhodobě zaměřen na sledování hnízdní úspěšnosti jednotlivých párů. V roce 6 bylo sledováno celkem 99 historických nebo potenciálních hnízdních stanovišť. Z tohoto počtu bylo 96- lokalit obsazených a na nich nálezem hnízda bylo prokázáno 6 hnízdících párů. Při minimálně úspěšných hnízděních bylo zjištěno min. mláďat. To představuje hnízdní produktivitu,7 mláděte na prokázané hnízdění (nalezené hnízdo). Toto číslo je průměrné v rámci období, kdy monitoring SOVDS probíhá:,8 (9), (),7 (), (), (), (), (). Tato čísla jsou vyšší než reálná hnízdní produktivita vzhledem ke skutečnosti, že na části hnízd počet zjištěných mláďat neodpovídá skutečně vyvedeným mláďatům, ale mláďatům nalezeným při kroužkování na hnízdě nebo jeho okolí a nezohledňuje tedy další ztráty až do období skutečného vyvedení mláďat. Jako příčinu neúspěšného hnízdění spolupracovníci uvedli tyto okolnosti: predace mláďat v prachovém peří pravděpodobně krkavcem (J. Buchta), těžba dřeva ( I. Kunstmüller), motokrosové aktivity ( I. Kunstmüller), úmyslná likvidace snůšky (I. Kunstmüller, A. Toman). Další případy jsou připisovány predaci nebo jiným nezjištěným vlivům ( I. Kunstmüller, V. Tomášek, A. Toman, V. Gahura, P. Kafka). Stromová hnízda v roce 6 nalezli T. Kněžíček, O. Bielik a B. Landsfeld. sledované lokality obsazené lokality prokázaná hnízdění úspěšná hnízdění mláďata Veselý Jaroslav: Český kras Veselý Josef: Benešovsko Dusík M.: Jablonné nad Orlicí Tomášek V.: Liberecko Kafka P.: Broumovsko 9 9 Jaška P.: Cheb, Sokolov Bielik O.: Mladovožicko Kunstmüller I.: Vysočina min. Toman A.: okr. Jihlava Skříček T.: okr. Třebíč Hertl I.: Vysočina 7 6 Hertl I.: Brněnsko - Buchta J.: Brno-Vyškov 8 8 min. min. Landsfeld B.: okr. Zlín Poprach K.: Nízký Jeseník Gahura V.: Bruntálsko celkem min. min. Vysvětlivky: sledovaná lokalita navštívené stanoviště vhodné pro hnízdění; obsazená lokalita místo s nalezenými pobytovými známkami nebo zaslechnutí toku; prokázané hnízdění nález hnízda.

42 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Představu o absolutní početnosti přináší výsledky z oblastí, kde byly sovy sledovány plošně na větším území a/nebo se snahou najít všechny obsazené okrsky a v nich následně ve dne dohledat hnízdiště. Nízká početnost populace výrů v rozlehlých horských oblastech je způsobena nedostatkem vhodných lovišť. Velké rozdíly mohou být i v rámci regionu. Například zatímco na Frýdlantsku je populace stabilní, v okolí Tanvaldu byl na ploše km zjištěn jediný okrsek (V. Tomášek). plocha nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol.: Beskydy - AM+O 7+6, Tomášek V. a kol.: Liberecko 7-8 AM+O/P 9+ 7-,-, Pavel V.: Orlické hory 8- AM, Kafka P.: Broumovsko 7-88 AM+O 7+ -,-6, Muláček R.: Březnicko-Rožmitál. 7-7 O 8,8 Hertl I.: Bítešsko-Křižanovsko -68 AM ,6-, Bielik O.: Mladovožicko 7-67 O 8, Ševčík R. a kol.: Krušné hory 7-96 AM 7,8 Toman A.: Jihlava -6 O,7 Buchta J.: Drahanská vrchovina - O/P 8 8, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 - O 7, Muláček R.: CHKO Brdy 6-86 O,9 celkem 7 metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] 7-8 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). Sova (kresba tužkami) autor: Daniel Peťa ( let).

43 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Sýc rousný (Aegolius funereus) Hnízdní úspěšnost sýce rousného je sledována kontrolami obsazenosti přírodních hnízdních dutin a instalovaných budek. Celkem bylo sledováno 99 instalovaných budek a doupných stromů. Z tohoto počtu bylo zjištěno pouze 99- obsazených budek a dutin (pro srovnání v minulém roce bylo zjištěno hnízdících párů). Také počet úspěšných hnízdění byl v roce 6 nízký pouze 7 (v roce bylo zjištěno 7 úspěšných hnízdění). Nízký byl i průměrný počet vyvedených mláďat při úspěšném hnízdění (,7 ml./úsp. hn. n = 7), častý byl kainismus. Vše odráží hluboký nedostatek potravy. budky/dut. [ks/km ] hn. páry úsp. hn. 7, 9 -,8,9-6 97, 9,, , 6,, Čejka J.: Žďárské vrchy -86?? 6,, Dusík M.: Orlické hory - 9,7 6,8, Hertl I.: Bítešsko-Křižanovsko ,8,, Zárybnická M. a kol.: Krušné hory , 6,,8 Tomášek V. a kol.: Lužické hory 7-6,9?, Dusík M.: Ještědský hřeben 6-7,,, Buchta J.: Drahanská vrchovina 6 -,6 - min.,,-7, Hruška F.: Jihlavské vrchy ,, 8,7 Kavka M.: Kamenolhotsko 8 -, min.,, Bielik O.: Mladovožicko -67 8,, 6, Muláček R.: Březnicko-Rožmitál. 7-7,8 -, Dusík M.: Broumovsko -88 6, - 6,7 les nadm. v. [km] [m] [ks] Poprach K.: Jeseníky a okolí 9-7 Dusík M.: Krkonoše 6 Dusík M.: Jizerské hory celkem 9 ml./ hustota úsp. hn. [p/km ] 99- min Dlouhodobé porovnání hnízdní úspěšnosti a příčin ztrát uvádí následující tabulka. Z tohoto hlediska patří rok 6 mezi sezóny s relativně vysokými ztrátami. 9 6 podíl neúspěšných snůšek [%] opuštění hnízda z neznámých důvodů [%] predace kunou [%] vyrušování člověkem [%] - ostatní ztráty [%]

44 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Na následujících územích byl zjišťován počet volajících samců, resp. obhajovaných okrsků. Také tento údaj byl v roce 6 nižší ve srovnání s předchozím rokem. Početnost v oblasti Broumovska mohla být podhodnocena vzhledem k časnému termínu průzkumu (P. Kafka). hn. hustota okrsky páry [p/km] les nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol: Beskydy - AM+O/P ,9 Pavel V.: Orlické hory 8 8- AM - -,8 Tomášek V. a kol.: Jizerské hory 8 - AM+O/P +,6 6-,7-8,9 Kafka P.: Broumovsko ,8 Hertl I.: Bítešsko-Křižanovsko AM 76, 8-9 8,-9, Ševčík R. a kol.: Třeboňsko 8 - AM , Ševčík R. a kol.: Krušné hory AM ,8 Tomášek V. a kol.: Lužické hory 7-6 O/P, - 6,9-6,7 Buchta J.: Drahanská vrchovina 6 - O/P 6 -,-7, -, Hruška F.: Jihlavské vrchy O 8,7 7, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 - O/P 7, 8,9 Muláček R.: Březnicko-Rožmitál. 7-7 O 9, 9,7 celkem metoda kontr. AM+O 7+ hustota [o/km] -8 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). V následujících oblastech sýc rousný v roce 6 nebyl zaznamenán: okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, km, - m n. m.), Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 6 km, - m n. m.) a Libavá (P. Kovařík, km, -6 m n. m.).

45 Zpravodaj SOVDS 7 (7): Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Monitoring kulíška je v rámci SOVDS založen na dlouhodobém sledování stálých území prostřednictvím hlasových záznamníků nebo prostřednictvím terénních odposlechů. V níže uvedeném přehledu jsou výsledky doplněny o oblasti, ve kterých byl průzkum proveden jednorázově nebo poprvé v roce 6. les nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol.: Beskydy - AM+O 7+8 8,6 Kafka P.: Broumovsko -88 AM+O 7+ -9,8-,6 Frencl M.: Písecko 8-6 O/P 7 6, Hertl I.: Bítešsko-Křižanovsko AM 76, Ševčík R. a kol.: Třeboňsko 8 - AM 6 9,7 Ševčík R. a kol.: Krušné hory AM 7,6 Kašpar G.: Jizerské hory 6-9 O/P, Kavka M.: Kamenolhotsko 8 - O/P 7 7 8, Muláček R.: CHKO Brdy 6-86 O/P -,-8, Toman A.: Jihlava -6 O, Muláček R.: Březnicko 7-7 O/P 6 6, Dusík M.: Broumovsko -88 O/P,8 celkem metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] 8-7 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). Vzhledem k průběhu zimy a jara představoval monitoring tohoto druhu opět problém. V teplých zimách hlasová aktivita kulíšků přes zimu zcela nepolevuje a je tedy otázkou, odkdy (nebo podle čeho) při zaslechnutí kulíška usuzovat, že jde o ptáka již obhajujícího hnízdní okrsek. Současně se potvrdilo, že některé páry se na hnízdišti samotném nemusí ani hlasově projevovat například poblíž hnízda jestřába lesního (I. Hertl). Lokálně vysoká početnost byla zjištěna na dílčích plochách Jestřebích a Javořích hor (početnost 8-6 volajících samců/ km, P. Kafka). Podobně v okolí NPR Kladské rašeliny na linii cca,7 km bylo nalezeno -6 okrsků (P. Jaška) Početnost kulíšků se na opakovaně sledovaných územích meziročně výrazně nezměnila. V případě nedostatku drobných zemních savců kulíšci zřejmě ve větší míře loví pěvce, což by měly prokázat výsledky rozboru odebraných zbytků potravy získaných pod dohledanými hnízdy ( I. Hertl, J. Čejka). V následujících oblastech kulíšek nejmenší nebyl v roce 6 zaznamenán: okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, km, - m n. m.), Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 6 km, - m n. m.), PP Říčky (J. Buchta, km, - m n. m.).

46 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 6 Puštík obecný (Strix aluco) Při plošné hnízdní podpoře a monitoringu sýce a kulíška se podařilo získat několik informací také o početnosti a hnízdní úspěšnosti puštíka obecného. Hnízdní hustota tohoto druhu v budkách na sledovaných územích dosahovala až párů / km, přitom další páry mohly hnízdit mimo budky. Poměr úspěšných hnízdění v roce 6 (8 %) byl (na rozdíl od sýců rousných) mírně vyšší než v minulém roce. Průměrný počet,6 odrostlých mláďat na úspěšné hnízdění (n = 8) byl také vyšší (v roce činil,). Odráží se tu vyšší hustoty drobných hlodavců, přežívající na hraně lesa a v liniových refugiích navazující otevřené krajiny. budky/dut. [ks/km ] hn. páry úsp. hn.,,6, - 77, 8,, ,,8, Dusík M.: Jablonné n. Orlicí , 6 6, 7, Dusík M.: Ještědský hřeben 6 -, 6 6, 9, Dusík M.: Královéhradecko - 7,,6, Dusík M.: Klokočka (Bakov n. J.) -6,7 6,, Dusík M.: Broumovsko -88, 6 6,, Zajíc J.: Královéhradecko -8,,, celkem les nadm. v. [km] [m] [ks] Dusík M.: Jizerské hory Dusík M.: Orlické hory Dusík M.: Krkonoše ml./ hustota úsp. hn. [p/km ] Na územích, kde byly sovy monitorovány systematicky, byl zjišťován počet volajících samců, resp. obsazených (obhajovaných) okrsků. les nadm. v. [km] [m] Křenek D. a kol: Beskydy - AM+O/P ,8 Pavel V.: Orlické hory 8 8- AM,6 Kafka P.: Broumovsko -88 AM+O 7+ 8-,-6,9 Ševčík R. a kol.: Třeboňsko 8 - AM 6 7,9 Ševčík R. a kol.: Krušné hory AM 7 7,8 Kavka M.: Kamenolhotsko 8 - O+P 6,8 celkem metoda kontroly okrsky hustota [okr/km] 7-76 Vysvětlivky: AM akustický monitoring, O odposlechy, P využití provokace, kontroly počet linií (odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM). Přesnější odhady počtu volajících samců (okrsků) jsou v oblastech s vysokou hustotou populace obtížné i v případě použití akustického monitoringu. Přiřazení samců k okrskům na základě přítomnosti páru, současného volání a charakteristických rysů hlasu je časově velmi náročné. Z tohoto důvodu nebylo v tomto roce vyhodnocení provedeno na větších sledovaných plochách. Potvrzena byla nízká početnost populace puštíků obecných v Boleticích, kdy se tento druh nachází až na čtvrtém místě za kulíškem, sýcem i puštíkem bělavým (B. Kloubec). 6

47 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 7 Puštík bělavý (Strix uralensis) Podrobný monitoring puštíka bělavého probíhal v Beskydech, na území CHKO a sousedních Slezských Beskyd ( km, - m n. m., D. Křenek, V. Tomášek, J. Pavelka a kol.). Zjištěno bylo celkem okrsků. Odhad tamní populace je až okrsků. Kontaktní hlas (samice?) puštíka bělavého byl v polovině dubna zaslechnut v rámci terénní exkurze Jihomoravské pobočky ČSO u Malého Lopeníku v Bílých Karpatech (J. Sychra a kol.). Z druhé poloviny dubna pochází dvě denní pozorování v oblasti Hostýnských vrchů (O. Boháč, I. Jurečková). Asi největším překvapením jsou tři záznamy o výskytu puštíka bělavého z Jeseníků, přičemž průkazným je především denní pozorování z PR Jelení Bučina z konce května (D. Křenek). Podrobněji k moravským záznamům v samostatném článku tohoto Zpravodaje. Velikost jihočeské populace byla odhadnuta na okrsků (T. Lorenc), resp. - okrsků (B. Kloubec). Vyšší odhad vychází z intenzivního průzkumu západní části Boletic z let a 6 (instalace desítek budek a kontrola jejich obsazenosti, nahrávání na diktafony), kde na ploše cca km bylo zjištěno teritorií. To zcela změnilo dosavadní představu o početnosti jihočeské populace tohoto druhu. Tuto hustotu samozřejmě nelze paušálně aplikovat na celou oblast (B. Kloubec). Podzimní odchyty V období od poloviny srpna do konce listopadu byly opět prováděny pravidelné odchyty lesních sov spojené s jejich kroužkováním, v roce 6 v těchto oblastech: Jihlavské vrchy (F. Hruška), Bítešsko - Křižanovsko (D. Rymešová & I. Hertl), Žďárské vrchy (J. Čejka a kol.), Kutnohorsko (M. Kavka), Krušné hory (M. Hanzlíková) a Beskydy (D. Křenek a kol.). Odchyceno bylo celkem 7 sov. Druhové složení této skupiny bylo následující: 8 sýc rousný, 9 kulíšek nejmenší, kalous ušatý, 9 puštík obecný a výr velký. Přitom je potřeba poznamenat, že odchyty byly nejčastěji cíleny právě na sýce rousného (podrobná metodika v minulém Zpravodaji SOVDS). Podobně jako předchozí rok byl rok 6 z hlediska hnízdění sýců na Vysočině neúspěšný. Na rozdíl od předešlého roku však bylo v tomto roce na Vysočině odchyceno malé množství K ptáků, což potvrzuje, že rok 6 byl z hlediska potravní nabídky (a počtu vyvedených mláďat) nepříznivý v širším prostoru a nikoli jen regionálně. Při podzimních odchytech v roce 6 byly zdokumentovány dva velice zajímavé přelety sýců. Tím prvním byl nález K ptáka na Žďársku, kroužkovaného jako mládě na hnízdě v centrálním Německu (8 km východním směrem, I. Hertl). Podobným zajímavým přesunem je nález K ptáka v Beskydech, kroužkovaného též jako mládě na hnízdě v Krušných horách (7 km východním směrem, R. Špilák). 7

48 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 8 Druhová bibliografie dravců a sov doplnění 6 Sestavil: Ivo HERTL hertl@atlas.cz Doplňujeme českou druhovou bibliografii dravců a sov. Obsahuje články zveřejněné v roce 6. Kompletní souhrn prací od roku 9 naleznete na webu SOVDS. Aktuálně doplněno: Acrocephalus, Panurus, Zprávy MOS 7, Crex, Sylvia, Sluka, Kominíček, Zpravodaj SOVDS 6 (mimo zprávy jednotlivých pracovních skupin). včelojed lesní (Pernis apivorus) Bušek O. & Ernst S. : Rozšíření včelojeda lesního (Pernis apivorus) v Doupovských horách. Sluka : -9. moták pochop (Circus aeruginosus) Veselý J. 6: Moták pochop (Circus aeruginosus) na Benešovsku a Příbramsku v roce. Zpravodaj SOVDS 6:. moták lužní (Circus pygargus) Kunstmüller I., Hobza P. & Skříček T. 6: Semikoloniální hnízdění motáka lužního (Circus pygargus) v kraji Vysočina v roce. Crex : Kunstmüller I., Kodet V., Skříček T. & Hobza P. : Praktická ochrana hnízd motáka lužního (Circus pygargus). Zprávy MOS 7: -9. Zavadilová V. & Molitor P. : Biotopové preference motáka lužního (Circus pygargus) v zemědělské krajině Opavska v roce. Acrocephalus : -. sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Augst U. 6: Vývoj stavů a reprodukce lokální populace sokola stěhovavého (Falco peregrinus) vzniklé reintrodukcí v Labských pískovcích. Crex : poštolka obecná (Falco tinnunculus) Dusík M. 6: Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách. Zpravodaj SOVDS 6:. poštolka rudonohá (Falco vespertinus) Chytil J. : Početné soustředění poštolek rudonohých (Falco vespertinus) na střední Hané. Zprávy MOS 7: -. 8

49 Zpravodaj SOVDS 7 (7): 9 dravci (Falconiformes) Molitor P. : Mimohnízdní denzita dravců v zemědělské krajině Hlučínské pahorkatiny v letech 6 9. Acrocephalus : -. sovy (Strigiformes) Hertl I., Hruška F. 6: Odchyt a kroužkování lesních druhů sov v podzimním období. Zpravodaj SOVDS 6: 6-8. dravci & sovy (Falconiformes et Strigiformes) Dusík M. 6: Plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek negativní efekty nepřináší Zpravodaj SOVDS 6: 9-. Orel (kresba tužkami) autor: Daniel Peťa ( let). 9