Výsledky floristického kurzu Èeské botanické spoleènosti ve Vsetínì (29. èervna 5. èervence 2008)

Transkript

1 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, Výsledky floristického kurzu Èeské botanické spoleènosti ve Vsetínì (29. èervna 5. èervence 2008) Results of the Floristic Summer School of the Czech Botanical Society in Vsetín (29 June 5 July 2008) Petr K o u t e c k ý 1), Marie P o p e l á ø o v á 2), Pavel L u s t y k 3), Martin D a n è á k 4), Jana T k a è í k o v á 5) & David H l i s n i k o v s k ý 6) [eds] 1) Jihoèeská univerzita, Pøírodovìdecká fakulta, Branišovská 31, Èeské Budìjovice, kouta@prf.jcu.cz 2) Správa CHKO Beskydy, Nádra ní 36, Ro nov pod Radhoštìm, marie.popelarova@nature.cz 3) Moravský Laènov 287, Svitavy, pavel.lustyk@svi.cz 4) Univerzita Palackého Olomouc, Pøírodovìdecká fakulta, Šlechtitelù 11, Olomouc-Holice, martin.dancak@upol.cz 5) Muzeum regionu Valašsko, Horní námìstí 2, Vsetín, tkacikova@muzeumvalassko.cz 6) Sadová 605, Frýdek-Místek, david.hlisnikovsky@ .cz Autoøi floristických dat Martina Bartošová, Karel Boublík, Ludìk Èech, Martin Danèák, Jiøí Danihelka, Jan Douda, Vít Grulich, Lubomír Hrouda, Jindøich Chrtek jun., Zdenìk Kaplan, Petr Koutecký, Petr Lepší, Leoš Lippl, Pavel Lustyk, Karel Prach, Jaroslav Rydlo, Marie Sedláèková, Michal Štefánek, Jan Štìpánek, Jana Tkaèíková, Bohumil Trávníèek a Tomáš Vymyslický Abstract The 47 th Summer School of Botany organised by the Czech Botanical Society took place in Vsetín, E Moravia, Czech Republic. The area belongs to the Western Carpathian Mts. and their foothills. Altogether 52 excursions focused on vascular plants were held. Studied habitats included mainly submontane and montane beech and spruce forests, hornbeam forests, and alluvial forests, submontane and montane meadows and pastures, spring areas (including calcareous springs with tufa formation) and synanthropic vegetation (settlements, weed vegetation). In total, 1053 taxa were recorded at 632 localities and 16,966 floristic records were made. The taxa are listed alphabetically with numbers of their respective localities. The localities are given in a separate list. The most important finds are briefly commented.

2 2 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì Úvod V poøadí 47. floristický kurz Èeské botanické spoleènosti se konal ve dnech ve Vsetínì. Na organizaèním zajištìní kurzu se podílela Správa CHKO Beskydy a Muzeum regionu Valašsko ve Vsetínì ve spolupráci s ústøedím ÈBS (Romana Štìpánková). Návrhy exkurzních tras a informaèní materiály pro úèastníky kurzu pøipravili Martin Danèák, Pavel Lustyk, Jan Pavelka, Marie Popeláøová, Jana Tkaèíková, Radim J. Vašut a Jitka Wolfová. Èást zpracovaných textù je pou ita i v tìchto výsledcích. Kurzu se zúèastnilo 160 registrovaných úèastníkù. Území navštívené v prùbìhu floristického kurzu vyplòuje mezeru mezi floristickými kurzy ve Frýdku-Místku (1975) a Novém Jièínì (1999) na severu a ve Valašských Kloboukách (1973) na jihu. Bylo uskuteènìno celkem 52 exkurzí zamìøených na cévnaté rostliny, jedna z exkurzí byla èásteènì zamìøená na mechorosty. Bryologické výsledky budou publikovány samostatnì (Kubešová S., Tkaèíková J. & Danèák M.: Bryoflóra pískovcových výchozù na Vsetínsku, in prep.). Území kurzu lze zhruba vymezit následujícími body (od jihu): Lideèko Bratøejov Prlov Lhota u Vsetína høbet mezi Hoš álkovou a Trnavou Rajnochovice, osada Vièanov høbet severnì od Kateøinic Valašské Meziøíèí Èernotín høeben Veøovických vrchù severnì od Zubøí Pustevny závìr údolí Vsetínské Beèvy východnì od Velkých Karlovic státní hranice se Slovenskem (viz obr. 1). Pro zpracování výsledkù se podaøilo s jednou výjimkou získat údaje od všech vedoucích exkurzí. Výsledky byly doplnìny o nìkolik údajù z intravilánu Vsetína zapsaných víceménì náhodnì pøi pohybu ve mìstì mimo exkurzní trasy. Dále byly výsledky doplnìny o zápisy J. Rydla a M. Bartošové ze samostatných exkurzí zamìøených na vodní biotopy (vìtšinou mimo exkurzní trasy floristického kurzu); èást tìchto výsledkù ji byla publikována (Bartošová et al. 2008). Všechny údaje byly ve snaze odstranit mo né omyly a pøeklepy podrobeny kritické revizi a nejasnosti byly konzultovány s jednotlivými autory. Vìtšina navštíveného území je typická rozptýleným osídlením bez kompaktních sídel, ke kterým by bylo mo né vztahovat jednoznaènou lokalizaci. Naštìstí se od vìtšiny vedoucích podaøilo získat i zákresy exkurzních tras do mapových podkladù. Lokalizace byly èásteènì formálnì sjednoceny a pokud to bylo nutné, byly na základì zákresù vzta eny k nìjakému jednoznaènému, by vzdálenìjšímu bodu. U lokalit byly doplnìny fytochoriony podle fytogeografického èlenìní Èeské republiky (Skalický in Hejný & Slavík 1988) a kvadranty základních polí støedoevropské mapovací sítì. Údaje z jedné lokality zapsané rùznými vedoucími (napø. intravilán obce, ve které zaèínalo postupnì nìkolik exkurzí) byly sjednoceny pod jedno èíslo lokality, autorství je rozlišeno písmeny (napø. 26a, 26b) a byly zachovány i pùvodní (ne v dy stejné) popisy lokality od jednotlivých autorù. Pøípadné doplòující informace k jednotlivým údajùm jsou uvedeny v seznamu taxonù v závorce za èíslem pøíslušné lokality napø. poznámky k urèení, zplanìní, místo ulo ení herbáøové polo ky (zkratky podle Holmgren & Holmgren 1998 ). Nomenklatura, vymezení jednotlivých taxonù a v naprosté vìtšinì i vymezení agregátù odpovídá zpracování v Klíèi ke kvìtenì Èeské republiky (Kubát et al. 2002).

3 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, Obr. 1. Kvadranty støedoevropského sí ového mapování, do kterých byly vedeny exkurzní trasy. Fig. 1. Central European Grid Mapping quadrants where field excursions were held. Výjimkou je rod Centaurea, kde zvolené pojetí odpovídá novìjšímu zpracování v Kvìtenì Èeské republiky (Slavík & Štìpánková 2004), zejména kvùli absenci druhu C. phrygia a køí encù v Klíèi, a okruh Phleum alpinum agg. (viz komentáø v seznamu taxonù). Jména, která nejsou obsa ena v Klíèi, jsou uvedena i s autorskými zkratkami. Jména byla s výjimkou pøevodu synonym v nesporných pøípadech ponechána podle pùvodního pojetí autorù. Zejména byla dùslednì zachována determinace do druhové nebo poddruhové úrovnì, a to i v pøípadì, kdy je z území v rámci daného druhu dosud znám jediný poddruh (napø. Dactylorhiza majalis vs. D. majalis subsp. majalis). Šíøe taxonomického pojetí u kritických skupin (napø. Carex flava agg. nebo Leucanthemum vulgare agg.) byla s ka dým autorem konzultována a co nejvíce upøesnìna. Celkem obsahuje seznam taxonù polo ek. Skuteèný poèet zaznamenaných taxonù nelze pøesnì stanovit, proto e k nìkterému taxonu se zøejmì vztahuje více jmen (a tøi, viz Achillea millefolium agg., A. millefolium s. str. a A. millefolium subsp. millefolium) a naopak nìkterá jména se mohou vztahovat k více taxonùm (napø. Chenopodium album agg.). Skuteèný poèet nalezených taxonù lze odhadnout zhruba na 980. Celkem bylo zaznamenáno jednotlivých floristických údajù na 632 lokalitách. K nejvýznamnìjším výsledkùm floristického kurzu patøí nálezy nìkolika taxonù, jejich výskyt v území ani jeho blízkém okolí dosud nebyl znám (Abutilon theophrasti, Batrachium peltatum, Butomus umbellatus, Eragrostis albensis, Festuca heteromalla,

4 4 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì Knautia arvensis subsp. pannonica, Saxifraga tridactylites, Sedum pallidum a Vulpia myuros). Zjištìn byl i výskyt nìkterých druhù pova ovaných v regionu v poslední dobì za vyhynulé èi nezvìstné (Asperula cynanchica, Misopates orontium, Tragopogon dubius, Verbascum chaixii subsp. austriacum). Nalezeny byly také nové lokality nìkterých vzácnìjších taxonù (napø. Anthemis cotula, Carex pseudocyperus, Carlina vulgaris, Crepis praemorsa, Eleocharis mamillata, Euphorbia waldsteinii, Euphrasia slovaca, Hieracium lactucella, Odontites vernus subsp. vernus, Orchis ustulata, Phleum alpinum, Rosa sherardii, Salix daphnoides a Trifolium spadiceum). Potvrzeny byly také ji známé lokality nìkterých velmi vzácných èi fytogeograficky pozoruhodných taxonù (napø. Cardamine trifolia, Cirsium heterophyllum, Cyanus montanus subsp. mollis, Eleocharis quinqueflora, Gentiana cruciata, Inula ensifolia, Myricaria germanica, Parnassia palustris, Potentilla aurea, Salix elaeagnos a Typha shuttleworthii). Naopak existuje celá øada druhù, které byly ještì v polovinì minulého století v oblasti Vsetínska relativnì hojné, poslední roky (i desetiletí) však o jejich výskytu záznamy chybí a ani v prùbìhu floristického kurzu nebyl ádný z tìchto druhù potvrzen. Do této skupiny patøí napø. Agrostemma githago, Campanula cervicaria, Filago lutescens, Filago minima, Myosotis discolor, Pedicularis palustris a Spiranthes spiralis. Výsledky kurzu budou také významným doplnìním floristického mapování CHKO Beskydy v rámci projektu Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porostù v pohoøí Karpat v ÈR, které probíhalo v letech Seznam úèastníkù kurzu Jaromír Adamec, Martina Bartošová, Pavel Bauer, Dita Bla ková, Henrik Bos, Karel Boublík, Lucie Brázdová, Eva Bøízová, Václav Buriánek, Vìra Caisová, Jaroslav Èáp, Ludìk Èech, Alexandra Èurnová, Martin Danèák, Jiøí Danihelka, Vlasta Divišová, Lenka Dneboská, Jan Douda, Markéta Drábková, Pavel Døevojan, Renata Duffková, Pøemysl Fiala, Martina Fialová, Petra Filipcová, Irena Formanová, Vít Grulich, Irena Habrovanská, Zdenìk Habrovanský, Jana Hájková, Vlastimil Hanuš, Lenka Havlíèková, Petr Havránek, Michal Hejcman, jun., Michal Hejcman, sen., Radek Hejda, Monika Hejdová, Ivana Hladíková, Drahomíra Hladká, David Hlisnikovský, Aleš Hoffmann, Renata Holubová, Kryštov Horák, Karin Horáková, Eliška Horodyská, Hana Houzarová, Ivana Hralová, Markéta Hre íková, Lubomír Hrouda, Vìra Hroudová, Barbora Chattová, Lucie Chmelíková, Jindøich Chrtek, Lucie Jahnová, Jiøí Jakl, Alena Jírová, Jan W. Jongepier, Ivana Jongepierová, Michal Juøíèek, František Kafka, Veronika Kalníková, Veronika Kalusová, Zdenìk Kaplan, Lukáš Kaštánek, Petr Kocián, Jana Kochánková, Filip Koláø, Radmila Kopecká, Eva Kopecká, Vìra Koutecká, Petr Koutecký, Eva Kozubíková, Lukáš Krinke, Eva Kristová, Michaela Køtìnová, Svatava Kubešová, Pavel Kúr, Jan Lepš, Petr Lepší, Hana Libichová, Leoš Lippl, Jarmila Lonèáková, Pavel Lustyk, Jiøí Malíèek, Helena Marková, Tomáš Matìjèek, Zuzana Mattušová, Michal Mazák, Ondøej Melichar, Dana Michalcová, Marie Mikulèáková, Václav Mikule, Anna-Marie Mlezivová, Martina Molíková, Jana Möllerová, Klára Morongová, Aleš Muller, Zdenìk Musil, Helena Neuwirthová, Jana Nová, Pavel Novák, Barbora Obstová, Marie Ošlejšková, Romana Pálková, Kateøina Patáková, Zdeòka Pecková, Gerta Pejšová, Tomáš Peterka, Pavla Peterová, Jaroslav Pipek, Marta Plánská, Petra Poláková, Marie Popeláøová, Karel Prach, Jindøich Prach, Jana Procházková, Zdenka Prymusová, David Pùbal, Vanda Rádková, Miroslav Rayman, Alena Rothová, Jan Rydlo, Jaroslav Rydlo, Marie Sedláèková, Alena Shánìlová, Olga Skácelová, Marie Sladká, Jiøí Sladký, jun., Jiøí Sladký, sen., Michal Slezák, Monika Sohlichová, Martina Sojneková, Lukáš Strnad, Zuzana Strnadová,

5 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, Lenka Šafáøová, Jan Ševèík, Petr Šíma, Josef Škrábek, jun., Josef Škrábek, sen., Michal Štefánek, Iva Štefánková, Jan Štìpánek, Romana Štìpánková, Eliška Štìpánková, Kateøina Šulcová, Renáta Švecová, Markéta Táborská, Tomáš Tichý, Jana Tkaèíková, Bohumil Trávníèek, Hana Urbanová, Vlastizdar Vágenknecht, Lenka Válová, Lucie Vanèurová, Jindøiška Vanèurová, Vìra Váòová, Barbora Veselá, Ondøej Vild, Josef Vozanka, Tomáš Vymyslický a Dita Zálešáková. Historie botanického výzkumu J. Tkaèíková Valašsko bylo a do 2. poloviny 19. století botanicky témìø nedotèeno. První floristické práce, které se okrajovì dotýkají tohoto území, jsou nìmecky psané regionální kvìteny Kvìtena Rajnochovic od Daniela Slobody (1868) a Kvìtena Nového Jièína od Josefa Sapetzy (1865, 1868). Další zmínky mù eme nalézt v první kritické flóøe Moravy a rakouského Slezska (Flora von Mähren und österr. Schlesien ), jejím autorem je Adolf Oborny. Prvním botanikem, který se systematicky zabýval kvìtenou Vsetínska byl v letech 19. století Jan Bubela. Nejdùle itìjší Bubelovy práce zùstaly bohu el v rukopisné podobì: Rostlinstvo kvìteny vsetínské z roku 1879 a Rostliny na Valašsku rostoucí nedatováno (rukopisy jsou ulo eny v Muzeu regionu Valašsko ve Vsetínì). V letech 1883 a 1885 prozkoumal èást dnešního Vsetínska Eduard Formánek. Svá pozorování zahrnul do první èesky psané Kvìteny Moravy a rakouského Slezska ( ). V okolí Pr na a Rù ïky botanizoval na pøelomu 19. a 20. století uèitel Julius Macháèek, jeho sbìry jsou ulo eny pøedevším v herbáøi Moravského zemského muzea v Brnì. Aktivním floristou byl v oblasti Hostýnských vrchù a Moravskoslezských Beskyd na pøelomu 19. a 20. století faráø František Gogela, který kromì èetných publikací sestavil také tzv. Valašský herbáø, který vìnoval muzeu ve Valašském Meziøíèí. Na poèátku 20. století nastoupil slu bu v Hovìzí u Vsetína evangelický faráø Gustav Adolf Øíèan, jen v systematickém výzkumu regionální flóry navázal na J. Bubelu. Publikoval práce o rozšíøení nìkterých fytogeograficky významných druhù na Vsetínsku (Øíèan 1925, 1926, 1929) a první vegetaèní studie z oblasti Valašska (Øíèan 1928, 1932). V závìru ivota shrnul veškerá floristická data do práce Kvìtena okresu vsetínského a valašsko-meziøíèského (Øíèan 1936), která dodnes zùstává hlavním regionálním floristickým pramenem. K dalšímu poznání kvìteny pøispìli ve 30. letech Vladimír Krist a ve 40. letech Josef Jedlièka. Po 2. svìtové válce publikují floristické a fytogeografické práce také pøední bryologové Josef Duda a Valentin Pospíšil. Po zalo ení pøírodovìdných oddìlení regionálních muzeí v 70. a 80. letech zajiš ují soustavnìjší výzkum Milena Kašparová a Jan Pavelka (Valašské Meziøíèí), Jaroslav Tomášek (Gottwaldov/Zlín) a pøedevším Marie Sedláèková (Nový Jièín). Pøi revizi geobotanické mapy Moravy a pøi fytocenologickém snímkování lesních spoleèenstev nashromá dili bohatý floristický materiál Robert a Zdenka Neuhäuslovi. V posledním desetiletí získali velké mno ství nových údajù pøi rozsáhlém výzkumu

6 6 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì mokøadní vegetace v Západních Karpatech Michal a Petra Hájkovi. Floristické údaje z území publikují také Martin Danèák, Pavel Lustyk, Radim J. Vašut, Zdena Otýpková, Ilona Knollová (Ku elová) a nìkteøí další. Znaèný objem dat, které bude ještì nutno zpracovat, pøineslo mapování biotopù soustavy Natura 2000 a floristické mapování CHKO Beskydy. Rozsáhlejší floristické databáze z území se nacházejí v Muzeu regionu Valašsko ve Vsetínì (Jana Tkaèíková) a na Správì CHKO Beskydy v Ro novì pod Radhoštìm (Petr Chytil, Marie Popeláøová). Pøírodní pomìry P. Koutecký Zájmové území le í ve flyšovém pásmu Západních Karpat pøevá nì tøetihorního stáøí. Na území zasahuje podslezská, slezská a pøedmagurská jednotka vnìjšího flyšového pásma a raèanská jednotka magurského flyšového pásma. V území se støídají vápnité i nevápnité jílovce, pískovce a prachovce, ménì èasto slepence. Flyšové horniny vìtšinou snadno zvìtrávají do velké hloubky (i desítky metrù). Charakteristické jsou proto svahoviny ve vìtších údolích a èasté svahové sesuvy. Mimo výskyt odolnìjších pískovcù jsou vzácností vìtší skalní útvary. Ojedinìle se vyskytují bloky starších usazenin (jurské vápence štramberského typu u Jasenice severnì od Valašského Meziøíèí, spodnokøídové vápence u Vigantic, bloky uhlonosného karbonu u Chorynì). V údolích Vsetínské i Ro novské Beèvy a v nivì Beèvy pod jejich soutokem tvoøí povrch kvartérní fluviální sedimenty, okrajovì do severozápadní èásti území zasahují sprašové hlíny. Dominantním pùdním typem jsou kambizemì. Pouze v nejvyšších polohách se vyskytují podzoly. V plochých èástech území (napø. Ro novská brázda) se místy nachází pseudogleje, v horních èástech údolí menších pøítokù Ro novské i Vsetínské Beèvy se na nevápnitých nivních ulo eninách vyskytují gleje. Na údolní nivy Vsetínské a Ro novské Beèvy a jejich pøítokù jsou vázány nivní pùdy (fluvizemì). Menší plochy zejména v severozápadním cípu území nad nivou Beèvy zaujímají hnìdozemì a luvizemì. Reliéf území má charakter èlenité vrchoviny a ploché hornatiny, okraje jednotlivých celkù jsou rozøezány hlubokými údolími potokù. Jednotlivé celky (Vizovická vrchovina, Javorníky, Hostýnské vrchy, Vsetínské vrchy a Radhoš ská hornatina) jsou oddìleny výraznými údolími Senice, Vsetínské Beèvy a Ro novskou brázdou (protékanou Ro novskou Beèvou). Pouze na severozápadním okraji do území zasahuje plošší reliéf Podbeskydské pahorkatiny. Nejni ší nadmoøská výška v navštíveném území je v nivì Beèvy u Èernotína (250 m), nejvyšší je masív Radhoštì (1129 m). Vìtšina zájmového území le í v chladné klimatické oblasti (podoblasti CH4, CH6, CH7), pouze Hostýnské a Vizovické vrchy, údolí Ro novské a Vsetínské Beèvy a oblast Moravské brány spadají do mírnì teplé klimatické oblasti (podoblasti MT2, MT9, MT10) (Quitt 1971). Prùmìrné teploty i úhrny srá ek se silnì mìní s nadmoøskou výškou. Nejteplejší èástí území jsou Moravská brána a údolí dál na jih a po Vsetín s prùmìrnou roèní

7 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, teplotou okolo 8 C. Ponìkud chladnìjší jsou Ro novská brázda (7,5 C), údolí Vsetínské Beèvy nad Vsetínem (7,4 C, Nový Hrozenkov), navštívená èást Vizovických vrchù (7 C, Pozdìchov), Hostýnské vrchy, Vsetínské vrchy a boèní høebeny Javorníkù (6 C v polohách okolo 700 m n. m.). Nejchladnìjší jsou nejvyšší polohy na Radhošti a na pohranièním høebeni Javorníkù (ménì ne 4 C). V údolích jsou v zimním období èasté teplotní inverze. Prùmìrný roèní úhrn srá ek se pohybuje od 690 do ca 1050 mm, ve vrcholových oblastech Radhoštì je udáváno i pøes 1300 mm. Území patøí k oblastem s bohatou snìhovou pokrývkou, která v polohách nad 700 m n. m. trvá pøes 100 dnù. Vegetace P. Lustyk Krajina Vsetínska je pomìrnì mladá. Pravdìpodobnì do 11. století byla tato èást dnešního Valašska zcela nebo témìø bez osídlení a vlastnì beze zbytku lesnatá. Pak se v oblasti Kelèska trvale usídlil èlovìk a ve 13. a 14. století postupnì pronikal dál proti proudu øek do hor. Souèasný ráz krajiny utváøela tzv. pasekáøská kolonizace ke konci 16. a hlavnì v 17. století vznikly nové obce i ve vyšších polohách, byly odlesòovány rozsáhlé plochy a lesní pùda byla pøemìòována na ornou (na konci 18. století zbyla asi jen tøetina pùvodní rozlohy lesa). Souèasnì probíhala tzv. valašská kolonizace, pøi ní byly vyu ívány listnaté a smíšené lesy k salašnickému chovu dobytka (pastevní lesy). V té dobì došlo k nejvìtšímu rozrùznìní stanoviš, odlesnìní høebenových poloh, rozvoji nelesní vegetace a šíøení druhù na ni vázaných. Vznikla tak mozaika lesù, køovin, pastvin, luk a polí tedy krajinný ráz severovýchodní Moravy. Od 70. let 19. století a po souèasnost dochází k rozpadu tradièního zemìdìlského hospodaøení, zvláštì pak pastevectví, a tím také k zániku øady nelesních stanoviš. Ta byla zpoèátku zámìrnì zalesòována a v pozdìjší dobì samovolnì zarùstala. V souèasnosti v území plošnì pøeva uje les nad bezlesím. Pøevládají kulturní porosty, které jsou znaènì ochuzené nebo zcela zmìnìné, pøedevším dlouhodobým pìstováním smrkových monokultur. Pozùstatkem tradièního paøezinového zpùsobu hospodaøení jsou i druhovì bohatší dubohabøiny. Mezi výjimeèné ukázky døívìjších lesù patøí nemnohé pralesní rezervace, napø. NPR Razula u Velkých Karlovic nebo PR Kutaný u Vsetína. V nelesní vegetaci pøevládají kulturní a polokulturní mezofilní louky a pastviny støídané plochami polních kultur. Na menších plochách je zastoupena významná vegetace mokøadù a prameniš. Nezanedbatelné jsou také plochy pasekové vegetace. Nomenklatura: Chytrý (2007), Moravec et al. (1995). L e s n í v e g e t a c e V rovinatých údolních nivách Vsetínské a Ro novské Beèvy, a zejména pod jejich soutokem v severozápadní èásti území, se døíve vyskytovaly úvalové luhy as. Pruno-

8 8 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì Fraxinetum (Fraxinus excelsior, Quercus robur, Ulmus minor, Alnus glutinosa, Prunus padus a Salix fragilis, v bylinném patøe Brachypodium sylvaticum, Carex brizoides, C. remota, Corydalis cava, Festuca gigantea, Ficaria verna subsp. bulbifera, Geum urbanum, Humulus lupulus, Primula elatior, místy Rubus caesius, Symphytum officinale aj.). Zbytky tìchto lesù se zachovaly mezi Valašským Meziøíèím a Hranicemi. V zaøíznutých údolích podhorských tokù jsou vyvinuty potoèní luhy. Místy se zachovaly fragmenty as. Carici remotae-fraxinetum a as. Arunco sylvestris-alnetum glutinosae (Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa a Fraxinus excelsior, Anemone nemorosa, Aruncus vulgaris, Carex remota, C. sylvatica, Chaerophyllum hirsutum, Mercurialis perennis a Stellaria nemorum). V horských polohách území se lze pøi bøezích potokù setkat s porosty as. Alnetum incanae s dominantní Alnus incana, pøímìsí Picea abies a v podrostu s Petasites albus, Silene dioica, Stellaria nemorum a Filipendula ulmaria. Dubohabøiny as. Carici pilosae-carpinetum se vyskytují pøedevším na Keleèsku, Valašskomeziøíèsku a podél toku Senice. Stromové patro tvoøí hlavnì Carpinus betulus, Quercus petraea a Tilia cordata, vzácnìji i Ulmus minor, Fagus sylvatica a javory. V keøovém patru se vyskytují Euonymus europaea, Daphne mezereum a na okrajích Corylus avellana. V bylinném patru je významný výskyt karpatských prvkù (napø. Carex pilosa, Euphorbia amygdaloides, Isopyrum thalictroides), dále jsou èasté napø. Anemone nemorosa, Dentaria bulbifera, Lathyrus vernus, Melampyrum nemorosum, Melica nutans, Poa nemoralis, Stellaria holostea, Symphytum tuberosum i nìkteré druhy orchidejí, napø. Neottia nidus-avis, Orchis pallens nebo Platanthera bifolia. Zachovalé porosty dubohabøin jsou napøíklad na vrchu Strá u Chorynì a odtud podél Beèvy v lesním komplexu zvaném Doubrava a k Nìmeticím. Za pozornost stojí také les Hlo ec na protìjší stranì údolí u Milotic nad Beèvou (Arum cylindraceum, Corydalis cava, Hacquetia epipactis, Ranunculus cassubicus, Scilla kladnii). V kvìtnatých dubohabøinách na západních svazích nad tokem Senice se vyskytují mimo jiné Arum cylindraceum, Cephalanthera longifolia, Lilium martagon, Orchis mascula, O. pallens aj. Fragmenty mù eme nalézt i v údolích Ro novské a Vsetínské Beèvy a jejich pøítokù. V západní èásti území ve vyšších partiích nivy Beèvy lze zaznamenat vlhèí typy dubohabøin as. Tilio-Carpinetum s øadou pøechodù k luhùm as. Pruno-Fraxinetum. Na ji ním úpatí Veøovických vrchù mezi Valašským Meziøíèím a Ro novem pod Radhoštìm (napø. u Zašové a Zubøí) se ostrùvkovitì vyskytují acidofilní doubravy as. Luzulo albidae-quercetum. Jsou to vesmìs ji znaènì pozmìnìné porosty na chudých, kyselých a èasto vysýchavých pùdách. Ve stromovém patøe se uplatòují zejména Quercus petraea, Betula pendula, Populus tremula, ménì i Abies alba. Chudý bylinný podrost tvoøí Calluna vulgaris, Festuca filiformis, Luzula pilosa, Molinia arundinacea, Pteridium aquilinum, Vaccinium myrtillus. Plošnì nejrozsáhlejším typem lesní vegetace bývaly v území buèiny. V souèasnosti je ale podstatná èást porostù pøemìnìná na smrkové monokultury. Ve støedních i vyšších polohách území na minerálnì bohatších horninách jde o kvìtnaté buèiny as. Dentario enneaphylli-fagetum (Actaea spicata, Carex sylvatica, Daphne mezereum,

9 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Euphorbia amygdaloides, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Hordelymus europaeus, Lonicera xylosteum, Melica uniflora, Mercurialis perennis, Paris quadrifolia, Polystichum aculeatum aj.). Ve vyšších polohách se vyskytují jedlové buèiny s Blechnum spicant, Dryopteris affinis agg., Galium rotundifolium, Huperzia selago, Lastrea limbosperma, Lycopodium annotinum, Prenanthes purpurea. Severní èástí Moravskoslezských Beskyd a Javorníkù probíhá hranice rozšíøení vikarizující karpatské buèiny as. Dentario glandulosae-fagetum. Do území floristického kurzu zasahuje z pramenné oblasti øeky Kysuce do Javorníkù (napø. v NPR Razula). Vedle Dentaria glandulosa zde rostou také další druhy øádu Fagetalia, napø. Dryopteris carthusiana, Salvia glutinosa, Sanicula europaea a Veronica montana. Pøedevším v oblasti radhoš ské skupiny Moravskoslezských Beskyd, v povodí Ro novské Beèvy, ale ostrùvkovitì i jinde jsou acidofilní buèiny as. Luzulo-Fagetum. Ve vyšších polohách je k dominujícímu buku pøimíšen èasto smrk, vzácnì jedle. Bylinné patro je druhovì chudé vìtšinou s Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, Luzula luzuloides, L. pilosa, Maianthemum bifolium, Vaccinium myrtillus aj. V horských polohách území se vyskytují i smrkové buèiny as. Calamagrostio villosae-fagetum s pøímìsí klenu a smrku. V bylinném patøe dominuje Calamagrostis villosa, popø. C. arundinacea, místy také Vaccinium myrtillus, hojné jsou Luzula sylvatica, Polygonatum verticillatum, vzácnìji Blechnum spicant, Homogyne alpina a Lycopodium annotinum. Su ové a roklinové lesy pøevá nì as. Lunario-Aceretum, fragmentárnì as. Arunco-Aceretum jsou vìtšinou maloplošné, èasto na kontaktu s kvìtnatými buèinami. Pøevládá pøedevším Acer pseudoplatanus, Ulmus glabra, Fraxinus excelsior a Fagus sylvatica. Z keøù se vyskytují Lonicera nigra, Ribes alpinum a vzácnì Rosa pendulina, v podrostu pak zejména Galeobdolon montanum, Impatiens noli-tangere, Lunaria rediviva, Mercurialis perennis, místy také Aruncus vulgaris, Polystichum aculeatum a Aconitum lycoctonum. Nápadný bývá aspekt jarních geofytù s Adoxa moschatellina, Corydalis cava, Galanthus nivalis a Isopyrum thalictroides. Pøirozené smrèiny jsou v území vzácné a vyskytují se ve vrcholových polohách Moravskoslezských Beskyd. V NPR Radhoš, ale pøedevším v NPR Knìhynì-Èertùv mlýn jsou papratkové smrèiny as. Athyrio alpestris-piceetum s Athyrium distentifolium, Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, Luzula sylvatica, vzácnìji s Polygonatum verticillatum, Streptopus amplexifolius a Trientalis europaea. Znaèná èást pøirozených beskydských smrèin však byla témìø znièena exhalacemi z ostravské prùmyslové aglomerace. Plošnì významné jsou paseky, které vznikaly v posledních letech pøedevším na místech kalamitních tì eb (kùrovec, poškození porostù snìhem a vìtrem), ale také tam, kde došlo ke svahovým sesuvùm a nátr ím za povodní v roce V lesních pláštích, na pasekách a holinách se setkáme s bì nými druhy øádù Sambucetalia a Atropetalia (Atropa bella-donna, Epilobium angustifolium, Eupatorium cannabinum, Rubus sp. div., Sambucus ebulus, Senecio ovatus).

10 10 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì L o u k y a p a s t v i n y Louky v minulosti nepatøily k typické vegetaci Valašska. Travní porosty se vìtšinou pøepásaly a znaèná èást dnešních luk byla pùvodnì pastvinami, které se kvùli úpadku pastevectví v 19. století zaèaly kosit. V ni ších polohách vznikly nìkteré louky také z bývalých polí. Ovsíkové louky nebyly v minulosti tak rozšíøené jako dnes. Vyskytovaly se spíše v ni ších polohách, èasto v blízkosti vodních tokù. V souèasnosti jsou tyto louky (as. Pastinaco sativae-arrhenatheretum elatioris, Ranunculo bulbosi-arrhenatheretum elatioris, Poo-Trisetetum flavescentis) rozšíøeny na pøíhodných stanovištích v celém území. Pøedevším poslední ze zmínìných asociací pak èasto pøechází do karpatských psineèkových pastvin as. Anthoxantho odorati-agrostietum tenuis. Vzácnìji jsou zejména v ji ní èásti území na vápnitìjších pískovcích a slínovcích, vìtšinou na ji ních svazích, zastoupena druhovì bohatá spoleèenstva z okruhu širokolistých trávníkù sv. Bromion erecti s teplomilnìjšími druhy. Jejich vymezení oproti vegetaci as. Anthoxantho odorati-agrostietum tenuis je však nezøetelné. V tìchto porostech nacházíme napø. Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Campanula glomerata, Carex flacca, C. montana, C. tomentosa, Cirsium acaule, Colymbada scabiosa, Koeleria pyramidata, Plantago media, Potentilla heptaphylla, Primula veris, Ranunculus polyanthemos, Trifolium alpestre, T. montanum, T. ochroleucon, Viola hirta, vzácnì Dorycnium herbaceum, Gentiana cruciata, Inula ensifolia, Lathyrus latifolius, Peucedanum cervaria, Trifolium rubens a Valeriana stolonifera subsp. angustifolia. Mohou se zde vyskytovat také èetné druhy orchidejí, napø. Orchis mascula, O. ustulata èi O. morio. Z vlhkých pcháèových luk se nejèastìji vyskytují spoleèenstva as. Cirsietum rivularis a Scirpetum sylvatici. Na narušovaných místech v pastvinách bývají porosty as. Junco inflexi-menthetum longifoliae (Mentha longifolia, Juncus inflexus, J. effusus, J. conglomeratus, Epilobium parviflorum). Na flyšových sedimentech bez vápnitého tmelu se vyskytuje as. Chaerophyllo hirsuti-calthetum palustris, vzácnì pak ve Vizovických vrších as. Angelico sylvestris-cirsietum oleracei a ojedinìle as. Filipendulo ulmariae-geranietum palustris. Vzácnì se na vlhkých stanovištích (asi jen Choryòský mokøad) vyskytují bezkolencové louky s Molinia arundinacea, Selinum carvifolia, Succisa pratensis a Thalictrum lucidum. Charakter zdejších pastvin velmi závisí na geologickém podkladu, orientaci a sklonu svahu a nadmoøské výšce. Významnými faktory, které se pøi formování pastvinné vegetace uplatòovaly, byly kromì pastvy také kosení, vypalování a kluèení keøù. Vznikl tak celý gradient pastvinných a luèních porostù vèetnì rùzných stadií jejich zarùstání. Zvláštním fenoménem, který tvoøí kolorit valašské krajiny, jsou jalovcové pasínky, na kterých bývají desítky a stovky roztroušených keøù jalovce. Vznikly selektivní pastvou ovcí a koz, které se pichlavým keøùm vyhýbaly a svými drobnými kopýtky pøi nízké zátì i neznièily všechny jalovcové semenáèky. Vegetaci pastvin tvoøí zejména karpatská asociace Anthoxantho odorati-agrostietum tenuis s Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Briza media, Carlina acaulis, Cynosurus cristatus, Euphrasia

11 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, rostkoviana, Leontodon hispidus, Polygala vulgaris, Rhinanthus minor. Pøítomny bývají orchideje, napø. Dactylorhiza sambucina, Gymnadenia conopsea, Orchis mascula, Platanthera bifolia, Traunsteinera globosa, vzácnì Coeloglossum viride, Orchis morio a O. ustulata. Na slovenské stranì Javornického høebene místy najdeme fragmenty smilkových luk sv. Nardo strictae-agrostion tenuis (snad pozùstatky zanikající as. Ranunculo nemorosi-nardetum strictae) s Phleum alpinum, Potentilla aurea, Ranunculus platanifolius. Na polanách mezi Kohútkou a Velkým Javorníkem jsou nápadné porosty s Veratrum album subsp. lobelianum. Na mezích a okrajích pastvin, nejèastìji na konvexních tvarech reliéfu ve støedních a vyšších polohách se vyskytují podhorské a horské smilkové trávníky as. Festuco capillatae-nardetum strictae a Campanulo rotundifoliae-dianthetum deltoidis. Z trav mívají vyšší pokryvnost Agrostis capillaris, Danthonia decumbens, Festuca rubra, Nardus stricta, ménì F. filiformis, z bylin se nejvíce uplatòují Carex pilulifera, Pimpinella saxifraga, Potentilla erecta, Polygala vulgaris, Thymus pulegioides, Viola canina, vzácnìji také Polygala multicaulis. Charakteristická je také pøítomnost jalovcù. Ménì èasto se v tìchto porostech uplatòují keøíèky (Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus). Vzácnì se v této vegetaci vyskytuje Antennaria dioica, Dactylorhiza sambucina èi Gentianella lutescens subsp. carpatica. Ve vyšších polohách se mù eme setkat s brusnicovými vøesovišti as. Vaccinio-Callunetum vulgaris a Calamagrostio arundinaceae-vaccinietum myrtilli. M o k ø a d y a p r a m e n i š t ì Vegetace vysokých ostøic sv. Caricion gracilis je v území vzácná. Nejlépe je zastoupena v Choryòském mokøadu u Velkého Choryòského rybníka. Jsou zde porosty druhù Calamagrostis canescens, Carex acuta, C. acutiformis, C. riparia, C. vesicaria, Phalaris arundinacea a Iris pseudacorus. Jen ojedinìle se v území vyskytují rákosiny sv. Phragmition communis (Phragmites australis, Typha latifolia, Equisetum fluviatile). Významným vegetaèním typem s øadou ohro ených druhù jsou luèní prameništì. Pomìrnì èastá jsou v území luèní svahová prameništì, pøedevším pìnovcová prameništì sv. Caricion davallianae na pískovcových nebo jílovcových vrstvách s vyšším obsahem uhlièitanu vápenatého. Bývá na nich zapojené mechové patro, v nìm dominují vápnomilné druhy rodu hrubo ebrec (Cratoneuron commutatum, C. filicinum), z cévnatých rostlin zde rostou Blysmus compressus, Carex flacca, C. flava, C. panicea, Equisetum palustre, Eriophorum latifolium, Triglochin palustre. Spolu s mokrými loukami se èasto objevují ostøicovomechová kyselá prameništì sv. Caricion fuscae s Carex canescens, C. demissa, C. echinata, C. hartmanii, C. nigra, Eriophorum angustifolium, Valeriana simplicifolia, Viola palustris, s rašeliníky (Sphagnum) a dalšími mechorosty. Vzácné jsou fragmenty vegetace sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis (PP Poskla). Ze vzácnìjších druhù lze na prameništích zaznamenat Dactylorhiza maculata subsp. transsilvanica, D. majalis, Drosera rotundifolia, Epipactis palustris, Gladiolus

12 12 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì imbricatus, Gymnadenia densiflora, Parnassia palustris, Polygala amarella, Scorzonera humilis a Taraxacum sect. Palustria. Kyselá nebo subneutrální lesní prameništì se øadí ke sv. Cardaminion amarae (napø. s Caltha palustris, Cardamine amara, Carex remota, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Equisetum sylvaticum, Lysimachia nemorum, Petasites albus). Vzácnì se v Javorníkách a Hostýnských vrších vyskytuje spoleèenstvo as. Pellio endiviifoliae-cratoneuretum commutati vázané na pìnovce (potoèní travertiny). Ve Vsetínských vrších, Javorníkách a na ji ním úpatí Veøovických vrchù bylo na vlhkých okrajích lesních cest zaznamenáno spoleèenstvo as. Carici pendulae-eupatorietum cannabini ze sv. Impatienti noli-tangere-stachyion sylvaticae (Hájek et al. 1998). O s t a t n í v e g e t a è n í t y p y Ve vegetaci køovin øádu Prunetalia se setkáme s Prunus spinosa, Rosa canina a R. dumalis, Corylus avellana, Crataegus monogyna, Cornus sanguinea, Ligustrum vulgare a Euonymus europaea. V lemové vegetaci pøeva ují mezofilní typy as. Trifolio medii-agrimonietum eupatoriae, do nejteplejší èásti Vsetínska zasahují i suché bylinné lemy as. Trifolio alpestris-geranietum sanguinei a Geranio sanguinei-peucedanetum cervariae. Mozaika køovin, lesíkù, remízù a bylinných lemù je charakteristická hlavnì pro oblast ji ního Valašska. Vegetace skal je zastoupena jen maloplošnì. V lesích, v zaøíznutých údolích potokù, jsou stinné skalky a skalní výchozy s vegetací sv. Androsacion vandellii, ve štìrbinách roste Asplenium trichomanes, Cystopteris fragilis, Polypodium vulgare. Pouze ojedinìle vystupují oslunìné skály, na exponovaných místech s borovicí a v bylinném patøe napø. s Asplenium ruta-muraria, Acinos arvensis, Arenaria serpyllifolia a mnoha druhy lišejníkù. Významnými skalními útvary jsou napø. Valova skála u Vsetína, kde roste Cotoneaster integerrimus a Jovibarba globifera, a NPR Pulèín-Hradisko. Vegetace vodních makrofyt je vzácná, proto e v území není dostatek vhodných stanoviš. Lze se setkat s porosty svazù Lemnion minoris (Lemna minor, Spirodela polyrhiza), Magnopotamion (Elodea canadensis, Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus), Parvopotamion (Potamogeton pectinatus, P. pusillus s. l., Zannichellia palustris) a Batrachion aquatilis (Batrachium aquatile, Callitriche sp. div.). Vzácnì se vyskytuje i Hottonia palustris, Oenanthe aquatica nebo Sagittaria sagittifolia. Na bøezích vodních tokù ve støedních a vyšších polohách bývají porosty sv. Petasition officinalis (Petasites albus, P. hybridus, Chaerophyllum hirsutum, Orobanche flava). Vzácnìjší jsou porosty s Petasites kablikianus (hlavnì Javorníky). Výskyt vegetace sv. Salicion elaeagno-daphnoidis s Myricaria germanica na štìrkových náplavech Ro novské Beèvy ji dávno patøí minulosti. Po povodních v roce 1997 však vzniklo na Beèvì nìkolik vìtších štìrkových náplavù, které postupnì zarùstají a na jednom z nich u Hustopeèí byl dokonce v roce 2001 idoviník nalezen. Ojedinìle se vyskytují i obì typické vrby (Salix elaeagnos a S. daphnoides, druhá pravdìpodobnì hlavnì z výsadeb).

13 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, P l e v e l o v á a r u d e r á l n í v e g e t a c e Plevelová vegetace okopanin je tvoøena spoleèenstvy tøídy Chenopodietea. V obilovinách a víceletých pícninách se mù eme setkat se spoleèenstvy sv. Aphanion, která jsou však druhovì znaènì ochuzená. Roste v nich Aphanes arvensis, Cyanus segetum, Scleranthus annuus a Vicia tetrasperma. Pouze ojedinìle v ni ších polohách na baziètìjších pùdách jsou vyvinuta spoleèenstva sv. Sherardion, ve kterých rostou Euphorbia exigua, Geranium dissectum, Kickxia elatine, K. spuria, Ranunculus arvensis, Sherardia arvensis a Valerianella dentata. Na rùzných typech antropogenních stanoviš jsou rozšíøena spoleèenstva synantropní vegetace. V okolí hnojiš, skládek, podél zdí a chodníkù jsou to nitrofilní spoleèenstva tø. Chenopodietea, na kypøených stanovištích, rumištích a na skeletovitých pùdách podél silnic a eleznic spoleèenstva tøídy Artemisietea vulgaris. Na druhotných a polopøirozených, vlhèích a stinných stanovištích se vyskytuje vegetace tøídy Galio-Urticetea. V montánním stupni, zejména v pastevních areálech jsou místy nitrofilní porosty sv. Rumicion alpini. Na øadì lokalit se èasto intenzivnì šíøí napø. Aster sp. div., Bidens frondosa, Conyza canadensis, Helianthus tuberosus, Impatiens glandulifera, Reynoutria sp. div., Solidago gigantea a S. canadensis, vzácnì Heracleum mantegazzianum. Fytogeografie M. Danèák Oblast, v ní probíhal floristický kurz, se nachází pøi západním okraji karpatského horského oblouku. To se ve zdejší kvìtenì projevuje pøítomností druhù vázaných na karpatskou fytogeografickou oblast. Vyskytuje se zde jeden západokarpatský endemit (Aconitum firmum subsp. moravicum) a dva karpatské endemity (Cyanus montanus subsp. mollis a Euphrasia slovaca). Zastoupeny jsou i další druhy s širší vazbou na Karpaty, nìkteré z nich charakteru karpatských subendemitù. Tyto druhy zasahují do Èeské republiky od východu a vyskytují se pouze na východní èi severovýchodní Moravì nebo jen vzácnì pronikají a do východních Èech. Jsou to zejména Crocus heuffelianus, Dentaria glandulosa, Gentianella lutescens, Knautia kitaibelii, Scilla kladnii, Taraxacum skalinskanum a Valeriana simplicifolia. Další skupina druhù rozmanitého rozšíøení, ale u nás vázaných pøevá nì na karpatskou oblast, zahrnuje napø. druhy Aremonia agrimonoides, Carex pilosa, Centaurea oxylepis, Euphorbia amygdaloides, Galium rivale, G. schultesii, Glechoma hirsuta, Hacquetia epipactis, Isopyrum thalictroides, Luzula luzulina, Orobanche flava, Salix daphnoides, S. elaeagnos, Scrophularia scopolii a Traunsteinera globosa. Ke karpatským migrantùm oblasti patøí i sudetsko-karpatský endemit Euphrasia coerulea a východoalpsko-karpatské druhy Cardamine trifolia a Valeriana tripteris subsp. austriaca. Pøevá nì na severní èást území je vázaná nepoèetná skupina druhù subatlantského charakteru. Jsou to zejména Juncus bulbosus, J. squarrosus, Festuca altissima, Lotus uliginosus, Pedicularis sylvatica, Potentilla anglica, Scorzonera humilis, zástupci

14 14 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì Taraxacum sect. Hamata a sect. Celtica (ze vzácnìjších napø. Taraxacum kernianum, T. subhamatum, T. fusciflorum, T. quadrans, T. nordstedtii èi T. gelertii) a nìkteré druhy rodu Rubus. Západním teplomilným prvkem je Cirsium acaule a východní hranici rozšíøení mají v území Koeleria pyramidata a Tragopogon pratensis. V regionu se vyskytuje øada teplomilných prvkù rùzného pùvodu. K nejvýznamnìjším patøí Asperula cynanchica, Bromus erectus, Campanula glomerata, Carex montana, Chamaecytisus supinus, Cirsium pannonicum, Dorycnium herbaceum, Euphorbia waldsteinii, Falcaria vulgaris, Geranium sanguineum, Inula ensifolia, Laserpitium latifolium, Lathyrus latifolius, Melittis melissophyllum, Muscari comosum, Peucedanum cervaria, Prunella laciniata, Pyrethrum corymbosum, Rosa gallica, Rubus canescens, Teucrium chamaedrys, Trifolium rubens, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia, Verbascum phoeniceum, Veronica teucrium aj. Tyto druhy pronikaly do regionu pøedevším z panonské oblasti Moravy a v menší míøe i z Pová í (napø. Chamaecytisus supinus, Teucrium chamaedrys). Mezi významné oreofytní prvky území patøí zejména Athyrium distentifolium, Cicerbita alpina, Homogyne alpina, Phleum alpinum, Potentilla aurea, Ranunculus platanifolius, Ribes petraeum, Senecio hercynicus, Streptopus amplexifolius a Valeriana tripteris subsp. austriaca. Z význaèných exklávních prvkù lze jmenovat ji výše uvedený druh Aremonia agrimonoides, dále Cardamine trifolia a s urèitými pochybami o pùvodnosti populace také Crocus albiflorus. Dalšími fytogeograficky pozoruhodnými druhy území jsou napø. Allium victorialis, Cardamine matthioli, Cirsium heterophyllum, Doronicum austriacum, Gentiana asclepiadea, Matteuccia struthiopteris, Myricaria germanica, Orobanche alsatica, Petasites kablikianus, Pulmonaria mollis, Thlaspi caerulescens a také neoindigenofyty Glyceria striata a Sisyrinchium angustifolium. Zajímavým fenoménem oblasti, známým ovšem i z ostatních karpatských území Moravy, je smíšené zastoupení teplomilných a montánních rostlinných druhù. To je nejvíce patrné pøedevším v Javorníkách. Významným fytogeografickým pøedìlem regionu je hlavní høbet Vsetínských vrchù. Ten rozdìluje oblast na severní èást, která má díky specifickému srá kovému re imu subatlantský charakter klimatu, a èást ji ní, která má naopak kontinentálnìjší ráz. Významnì se liší také vlastnosti geologického podlo í obou tìchto èástí. Zatímco na severu pøeva ují minerálnì chudé a kyselé sedimenty, ji ní èást je tvoøena pøevá nì vápnitým tøetihorním flyšem. Oblast pokrytá floristickým kurzem zasahuje do šesti fytochorionù mezofytika a jednoho fytochorionu oreofytika: 7 6 a. M o r a v s k á b r á n a v l a s t n í Tato oblast má pahorkatinný charakter s výrazným úvalem øeky Beèvy západnì a severozápadnì od Valašského Meziøíèí. Floristickým kurzem bylo pokryto pouze malé území v jihovýchodní èásti fytochorionu mezi Valašským Meziøíèím a Hranicemi.

15 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, Krajina Moravské brány je pøevá nì intenzivnì zemìdìlsky vyu ívaná a velmi málo zalesnìná. V nelesní vegetaci dominují pole, v menší míøe jsou zastoupeny také ovsíkové, psárkové èi mokøadní pcháèové louky. Pastviny jsou ojedinìlé. Místy se vyskytují zbytky širokolistých suchých trávníkù (zejména vrch Choryòská strá ). Pøedevším v úvalu Beèvy je významnì zastoupena vodní a mokøadní vegetace (napø. oblast Choryòských rybníkù). V republikovém mìøítku ojedinìlá je vegetace štìrkových náplavù. V lesní vegetaci se uplatòují zejména karpatské dubohabøiny, významné jsou i zbytky lu ních lesù podél Beèvy. Kvìtena této èásti Moravské brány je pestrá s mnoha teplomilnými, vodními a mokøadními druhy. Málo jsou zastoupeny druhy lesní a jen nepatrnì horské. Regionálnì velmi vzácné jsou nìkteré vodní a mokøadní druhy vázané na úval Beèvy severozápadnì od Valašského Meziøíèí, napø. Alisma gramineum, Bolboschoenus planiculmis, Butomus umbellatus, Carex pseudocyperus, Cucubalus baccifer, Eleocharis acicularis, Hottonia palustris, Oenanthe aquatica, Peucedanum palustre, Potentilla supina, Rumex maritimus, Scrophularia umbrosa, Thelypteris palustris a Zannichellia palustris. Významná je flóra štìrkových náplavù Beèvy, kde se vyskytují napø. druhy Epilobium dodonaei, Equisetum ramosissimum, Filago arvensis, Myricaria germanica a Salix elaeagnos (poslední dva druhy pouze na náplavech Beèvy u Hustopeèí nad Beèvou). Pøítomny jsou i nìkteré teplomilné druhy, které dále smìrem do Vsetínské kotliny chybìjí, napø. Orobanche alsatica (pouze vrch Choryòská strá ), Astragalus cicer, Falcaria vulgaris, Pulmonaria mollis, Stachys recta nebo jsou velmi vzácné (Laserpitium latifolium, Peucedanum cervaria aj.). Z vyšších poloh jsou sem podél Beèvy splaveny druhy Geum rivale, Lunaria rediviva, Orobanche flava, Thalictrum aquilegiifolium, Veratrum album subsp. lobelianum aj. K dalším pozoruhodným druhùm Moravské brány v okolí Valašského Meziøíèí patøí napø. Carex distans, Cornus sanguinea subsp. australis, Dentaria glandulosa, Epipactis albensis, E. purpurata, Hacquetia epipactis, Orchis morio, O. pallens a Scilla kladnii Z l í n s k é v r c h y Zlínské vrchy jsou èlenitou vrchovinou západnì od toku øeky Senice, le ící v jihozápadní èásti regionu. Floristickým kurzem byl pokryt pouze východní okraj fytochorionu. Krajina Zlínských vrchù je pøevá nì mozaikovitá. V lesní vegetaci se støídají plochy listnatých lesù, vìtšinou kvìtnatých buèin a jedlobuèin, s kulturními smrèinami. V ni ších polohách dominují karpatské dubohabøiny, vodní toky provázejí potoèní olšiny. V lesích jsou roztroušená prameništì, ojedinìle i s tvorbou pìnovcù. V nelesní vegetaci pøeva ují mezofilní louky a pastviny, èasté jsou mokøadní pcháèové louky. Relativnì èasté jsou také suché trávníky s dominantní váleèkou prapoøitou. Hojnìji zastoupená jsou svahová luèní pìnovcová i kyselá ostøicovomechová prameništì. V regionálním mìøítku významná je vegetace skal (Èertovy skály, Laènovské skály aj.), nezanedbatelné jsou i plochy vodní a pobøe ní vegetace (Laènovské rybníky, rybník Neratov aj.). V ní e polo ených pomìrnì plochých územích jsou ve vìtší rozloze polní kultury.

16 16 Koutecký et al. [eds]: Výsledky floristického kurzu ÈBS ve Vsetínì Kvìtena Zlínských vrchù je pestrá, s hojným zastoupením teplomilných a bazifilních prvkù. Horské druhy zde chybìjí, k podhorským druhùm lze pøiøadit Aruncus vulgaris, Geum rivale, Lunaria rediviva, Tephroseris crispa nebo Veronica montana. Z významnìjších teplomilných druhù zde rostou Asperula cynanchica, Cephalanthera rubra, Clematis vitalba, Crepis praemorsa, Cytisus nigricans, Euphorbia waldsteinii, Genista germanica, Lathyrus niger, Melittis melissophyllum, Muscari comosum, Prunella laciniata, Rosa gallica, Rubus canescens, Sorbus torminalis, Trifolium alpestre aj. Bohatá je flóra mokøadù a prameniš, kde lze nalézt napø. Blysmus compressus, Cardamine matthioli, Carex buekii, Crepis mollis subsp. hieracioides, Epipactis palustris, Hieracium lactucella, Parnassia palustris a Triglochin palustre. K dalším fytogeograficky zajímavým èi vzácnìjším druhùm patøí napø. Coeloglossum viride, Dentaria glandulosa, Epilobium dodonaei, Hacquetia epipactis, Luzula luzulina a Orchis pallens. Fytochorionem probíhá hranice souvislého rozšíøení Valeriana simplicifolia a vyskytují se zde dva exklávní prvky Aremonia agrimonoides (hojnì ve východní èásti) a Crocus albiflorus (okolí Laènova a Pozdìchova). V severovýchodní èásti fytochorionu se šíøí neoindigenofyt Glyceria striata. 8 0 a. V s e t í n s k á k o t l i n a Vsetínská kotlina je podokresem fytogeografického okresu Støední Pobeèví. Je to vrchovinná oblast s výrazným kotlinovitým údolím Vsetínské a Ro novské Beèvy. Le í v centrální èásti oblasti pokryté floristickým kurzem. Krajina Vsetínské kotliny je mozaikovitá, v údolí Ro novské a Vsetínské Beèvy pøeva ují zemìdìlsky vyu ívané plochy. Výše, v okrajových èástech se vyskytují luèní biotopy, pøedevším ovsíkové louky, vzácnìji (na Ro novsku) èi èastìji (na Vsetínsku) fragmenty suchých širokolistých trávníkù nebo pastvin. Mokøadní biotopy jsou nejèastìji pcháèové louky, vzácnìji pìnovcová nebo kyselá ostøicovomechová svahová prameništì. V okrajových èástech fytochorionu jsou èasté nepùvodní smrèiny, roztroušenì po celém území fytochorionu jsou pak zastoupeny habøiny a kvìtnaté jedlobuèiny. Kvìtena Vsetínské kotliny je relativnì bohatá díky pestrosti geologického podlo í a míšení teplomilných druhù s druhy horskými. Místy (zejména na okrajích Vsetínských, Hostýnských vrchù a Javorníkù) jsou zachovány mokøadní biotopy. K nejvýznaènìjším druhùm podokresu patøí teplomilné taxony, jako napø. Berberis vulgaris, Campanula glomerata, Cirsium acaule, C. pannonicum, Crepis praemorsa, Dorycnium herbaceum, Euphorbia waldsteinii, Geranium sanguineum, Lathyrus latifolius, L. niger, Peucedanum cervaria, Prunella laciniata, Pyrethrum corymbosum, Rubus canescens, Taraxacum sect. Erythrosperma (T. parnassicum, T. danubium, T. prunicolor), Trifolium rubens, Verbascum phoeniceum, Veronica teucrium. Ze vzácnìjších orchidejí zde rostou Dactylorhiza sambucina, Gymnadenia densiflora, Orchis militaris, O. ustulata, Traunsteinera globosa, z mokøadních rostlin lze nalézt Carex buekii, C. riparia, Iris sibirica, Poa remota aj. Flóra vápnitých prameniš je typická výskytem druhù Blysmus compressus, Eleocharis

17 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 44, Pøíl. 2009/1: 1 106, quinqueflora, Eriophorum latifolium, Epipactis palustris, Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris, Polygala amarella, Valeriana simplicifolia aj. Z horských oblastí splavené druhy pøedstavují napø. Anthriscus nitida, Orobanche flava, Rosa pendulina, Thalictrum aquilegiifolium nebo Veratrum album subsp. lobelianum. Pozoruhodné druhy lze nalézt i v synantropní flóøe, k zajímavìjším patøí napø. Cardamine hirsuta, Erucastrum gallicum, Galeopsis angustifolia, Kickxia elatine, K. spuria a Saxifraga tridactylites. V okolí Vsetína jsou lokálnì hojné neoindigenofyty Glyceria striata a Sisyrinchium angustifolium. K dalším fytogeograficky zajímavým druhùm Vsetínské kotliny patøí také Dentaria glandulosa, Hacquetia epipactis, Koeleria pyramidata, Luzula luzulina, Orchis pallens, Potentilla anglica, Scilla kladnii aj. 8 0 b. V e ø o v i c k é v r c h y Veøovické vrchy jsou podokresem fytogeografického okresu Støední Pobeèví. Zahrnují výrazný høbet charakteru ploché hornatiny mezi Valašským Meziøíèím a Ro novem pod Radhoštìm, který východním smìrem navazuje na Radhoš ské Beskydy. Floristickým kurzem byl pokryt jihovýchodní okraj fytochorionu. Veøovické vrchy jsou pøevá nì lesnaté, pøièem pøeva ují nepùvodní smrèiny. Místy se vyskytují buèiny a na ji ních svazích na kontaktu se Vsetínskou kotlinou i dubohabøiny. Významné jsou fragmenty acidofilních doubrav, na severních svazích (ji mimo zábìr kurzu) se vzácnì vyskytují su ové lesy. Nelesní vegetace je tvoøena pøedevším mezofilními loukami a pastvinami, jen vzácnì fragmenty suchomilných trávníkù. Místy se vyskytují pcháèové mokøadní louky. Pole jsou jen na mírných svazích v ni ších polohách. Kvìtena Veøovických vrchù je ve srovnání s okolními fytochoriony pomìrnì chudá, co je dáno lesním charakterem oblasti a chudým podlo ím. Oproti Vsetínské kotlinì je zde výraznì ménì teplomilných druhù, které se vyskytují jen ojedinìle (napø. Inula salicina, Rubus portae-moravicae). Naopak pøibývají druhy horské a zejména podhorské. Nejvýznaènìjším druhem je Phyllitis scolopendrium, který roste ji mimo oblast pokrytou floristickým kurzem (PR Trojaèka). Z montánních druhù se zde vyskytují napø. Blechnum spicant, Doronicum austriacum, Huperzia selago, Lastrea limbosperma a Poa chaixii. Z Beskyd sem zasahuje Aconitum firmum subsp. moravicum. Flóru humózních podhorských lesù zastupují Anthriscus nitida, Galanthus nivalis, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Stachys alpina aj. Ve svìtlých lesích a na okrajích pastvin roztroušenì roste Luzula luzulina. K dalším pozoruhodným druhùm patøí bì nìjší orchideje (Dactylorhiza fuchsii, D. majalis, Orchis mascula), Anemone ranunculoides, Cerastium lucorum, Corydalis cava, C. solida, Dentaria glandulosa, Eriophorum angustifolium, Hypericum humifusum, Juncus bulbosus, Matteuccia struthiopteris, Thlaspi caerulescens, Veronica scutellata aj. Významným druhem je Crocus heuffelianus, který roste na nìkolika lokalitách v Zubøí. Ze zajímavìjších neofytních druhù se ve Veøovických vrších vyskytuje napø. Erechtites hieraciifolia.