Analýza poptávky a informovanosti spotřebitelů o biopotravinách v Brně a ve vybraných menších obcích Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Analýza poptávky a informovanosti spotřebitelů o biopotravinách v Brně a ve vybraných menších obcích Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Soňa Valtýniová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jaroslav Petřík Brno 2012

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza poptávky a informovanosti spotřebitelů o biopotravinách v Brně a ve vybraných menších obcích vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta

4 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě si v první řadě dovoluji poděkovat vedoucí své práce Ing. Soni Valtýniové, Ph.D. za odborné vedení práce, za metodickou pomoc, konzultace a za cenné rady při vypracování mé diplomové práce. Dále bych rád vyjádřil své poděkování členům mojí rodiny a známým, kteří mi pomohli s distribucí dotazníků a v neposlední řadě patří mé poděkování i dotazovaným za ochotu odpovědět na mé otázky a poskytnout mi tak cenné informace.

5 ABSTRAKT Teoretická část práce v krátkosti představuje pojem ekologické zemědělství, jeho historii ale především jeho produkty- biopotraviny. V literárním přehledu je shrnuta charakteristika, certifikace, kvalita a trh biopotravin. Cílem experimentální části diplomové práce bylo za pomoci dotazníkového šetření zjistit informovanost a preference spotřebitelů ohledně tématu biopotravin v Brně a ve vybraných menších obcích (Kyjov a Stavěšice). Z výsledků průzkumu je patrná poměrně nízká informovanost respondentů o biopotravinách. Spotřebitelé považují biopotraviny za velmi drahé a právě vyšší cena biopotravin je hlavním omezením spotřebitelů v jejich nákupu. Horší cenová dostupnost biopotravin je možná také jedním z hlavních důvodů, proč spotřebitelé nemají zájem o získání informací o biopotravinách. Klíčová slova: bioprodukty, biopotraviny, ekologické zemědělství, poptávka a informovanost ABSTRACT The theoretical part presents a brief concept of organic farming, its history, and especially its bio-products. The literature review summarizes the characterization, certification, quality and organic food market. The aim of the experimental part of this thesis was to find out the awareness and preferences of consumers within the topic of organic food in Brno and in smaller towns (such as Kyjov and Stavěšice). This was done by the questionnaires. The results of the survey show us the fact that there is quite low level of awareness of respondents on organic food. Consumers consider organic food very expensive and just the higher price of organic food is the major restraint for consumers in their purchase. Worse availability of organic food is perhaps one of the main reasons why consumers are not interested in obtaining information about organic food. Keywords: organic, organic food, organic farming, the demand and awareness

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce Literární přehled Ekologické zemědělství Historie ekologického zemědělství Historie ekologického zemědělství v Evropě Historie ekologického zemědělství v České republice Biopotraviny Kontrola ekologického zemědělství Kvalita bioproduktů Certifikace bioproduktů Označování biopotravin Marketing biopotravin Český trh s biopotravinami Materiál a metodika Dotazníkový průzkum Charakteristika města Brna Charakteristika města Kyjov Charakteristika obce Stavěšice Výsledky a diskuse Výsledky dotazníkového šetření Struktura respondentů Vyhodnocení stěžejních otázek dotazníkového šetření Diskuse Závěr Přehled použité literatury Seznam obrázků Seznam tabulek Přílohy Seznam příloh... 85

7 1 ÚVOD Ekologické zemědělství a jeho produkty jsou dnes stále více diskutovaným tématem. V současné době je tento způsob hospodaření ve světě ale také u nás uznávanou metodou, která je přesně definována zákonem a dodržování jejich zásad je pověřenými orgány bedlivě kontrolováno. Prvořadým cílem zemědělství je především produkce potravin. Ekologické zemědělství se však vedle produkce kvalitních potravin snaží nadměrně nezatěžovat životní prostředí. Prostřednictvím volby produktů ekologického hospodaření lidé často mohou ovlivnit své zdraví, o které se začínají neustále častěji zajímat. S pojmem zdraví, je dnes také stále více spojováno slovní spojení zdravý životní styl, který je úzce spjat především s volbou vhodné a kvalitní potravy. Dle názoru odborníků na výživu je velmi důležité aby se součástí našeho jídelníčku staly především čerstvé a kvalitní potraviny. Zárukou čerstvosti a kvality mohou být bezpochyby také biopotraviny. Povědomí o biopotravinách je však dle řady průzkumů, které jsou na toto téma prováděny, stále velmi nízké. Mnohdy však nízké povědomí v oblasti biopotravin není zásadním limitem v jejich poptávce. Lidé si často neuvědomují, co jedí a více než složení potravin je zajímá především jejich cena a možná právě proto raději volí potraviny konvenčního zemědělství, jejichž cena je pro běžné spotřebitele přijatelnější. Diplomová práce je rozčleněna do dvou částí. Na úvod práce je v jednotlivých kapitolách literárního přehledu zpracován komplexní přehled o biopotravinách, který umožňuje blíže poznat jejich původ, kvalitu, kontrolu, certifikaci, označování a samotný trh, na němž jsou dnes takové potraviny nabízeny. Další experimentální část práce se zabývá především povědomím a poptávkou spotřebitelů po biopotravinách v Brně a ve vybraných menších obcích. Po úvaze bylo nakonec zvoleno město Kyjov a obec Stavěšice. Vybrané obce představují především díky jejich rozdílné velikosti a počtu obyvatel kontrast, který byl mezi jejich obyvateli prostřednictvím dotazníkového šetření zkoumán také v oblasti poptávky a informovanosti o biopotravinách. Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány do přehledných tabulek a grafů, které mají za úkol ukázat rozdíly ve vnímání biopotravin ve velikostně odlišných obcích Jihomoravského kraje. 7

8 2 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo na základě prostudování odborné literatury k zadanému tématu zpracovat literární přehled, který bude zaměřen na charakteristiku, certifikaci, kvalitu a trh biopotravin. Dalším cílem této práce bylo také zmapování možnosti nákupu biopotravin ale také osvětových a informačních aktivit s tématem biopotravin v Brně a ve vybraných menších obcích. Experimentální část této práce měla za úkol za pomoci dotazníkového šetření zjistit informovanost a preference spotřebitelů ohledně tématu biopotravin v Brně a ve vybraných menších obcích. 8

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je v současné době v Evropě i u nás uznávanou metodou, která je dokonce přesně definována zákonem (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Ekologické zemědělství je dle stránek organizace IFOAM definované jako výrobní systém, který udržuje zdravý chod ekosystémů, půd a lidí. Upřednostňuje ekologické procesy, biodiverzitu a cykly přizpůsobené místním podmínkám před vstupy s nepříznivými účinky. Ekologické zemědělství spojuje tradice, inovace a vědu ve prospěch prostředí. Podporuje rovnocenné vztahy a dobrou kvalitu života pro všechny zúčastněné (Luttikholt, 2008). Ekologické zemědělství je také nedílnou součástí agrární politiky Ministerstva zemědělství. Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, který je účinný od , vytvořil nezbytný právní rámec pro hospodaření v ekologickém zemědělství. Od roku 2004 v ČR také platilo Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, o ekologickém zemědělství, které bylo později nahrazeno Nařízením Rady (ES) č. 834/2007 z 28. června 2007 o ekologické produkci a označování produktů (Bodoková, 2007). Pouze ekologičtí zemědělci mohou své produkty označovat jako BIO či EKO (Šarapatka, Urban a kol., 2006). K přírodě šetrné hospodaření ekozemědělců je dnes nutno kompenzovat dotacemi. Kromě spotřebitelů, ekonomů a politiků tento způsob hospodaření uznávají i vědci. Jako model setrvalého zemědělství jej doporučují pro zachování kulturní krajiny a udržení obyvatelstva na venkově (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Dle Dlouhého lze ekologické zemědělství definovat jako vyvážený agroekosystém trvalého charakteru, který se zakládá především na lokálních a obnovitelných zdrojích. V ekologickém zemědělství je příroda chápána jako jednotný celek se svou vlastní vnitřní hodnotou. Člověk má podle Dlouhého (1992) morální povinnost a odpovědnost provozovat zemědělství tak, aby se kulturní krajina stala harmonickou 9

10 součástí přírody. Jak uvádí Šánová (2007), jde v první řadě o souhru mezi půdou, rostlinami, zvířetem a člověkem. Cílem ekologického zemědělství dnešní doby je snaha o produkci potravin vysoké kvality a v dostatečném množství společně se snahou o trvalé zachování přirozené úrodnosti půd. Dalšími důležitými cíly ekologického hospodaření je úsilí ekozemědělců vytvořit systém chovu zvířat přizpůsobený jejich přirozenému chování a přirozeným životním potřebám, tvorba pestré obytné kulturní krajiny s bohatou genetickou rozmanitostí uvnitř druhu, hospodárné a k životnímu prostředí šetrné využívání přírodních zdrojů, tvorba pozitivního vztahu mezi zemědělcem a konzumentem. Ekologické způsoby hospodaření se snaží o zajištění co největší recirkulace živin a energie pomocí integrace urbanizované společnosti agroekosystémů a přírodních ekosystémů a v neposlední řadě jde o snížení energetických vstupů na nezbytné minimum, zejména těch které představují značené riziko pro živočichy, rostliny a člověka (Petr a kol., 1992). Ekologické zemědělství odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. V současné době je tento přístup vnímán jako alternativa pro řešení problémů vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělství a částečně i pro řešení nerovnoměrnosti regionálního rozvoje (Šánová, 2007). 3.2 Historie ekologického zemědělství Ekologické zemědělství vzniklo v době, kdy určité skupině lidí zabývající se zemědělstvím a následnou výrobou potravin připadala současná podoba konvenčního intenzivního zemědělství dlouhodobě neudržitelná. To znamená, že vytvoření metod ekologického zemědělství bylo v minulém století motivováno zejména negativy tehdejšího průmyslového zemědělství, které začalo poškozovat přírodu, špatně zacházelo s chovanými zvířaty, snižovalo kvalitu potravin, ohrožovalo sociální jistoty rolníků a celkové zdraví populace (Šarapatka, Urban a kol., 2003). 10

11 Ekologické zemědělství je dokonalou kombinací dlouholetých farmářských zkušeností a moudrosti s nejlepšími vědeckými technologiemi. Tato kombinace vede k lepšímu pochopení mechanismů organických systémů a zároveň navrhuje jakým způsobem zachovat životní prostředí, kde můžeme dále zdravě žít. Ekologické zemědělství mělo také za úkol oživit venkovskou krajinu, která byla značně vylidněna vlivem konvenčního zemědělství (Francis, 2009). Ekologické zemědělství tedy mělo sloužit, jako jakási alternativa či náhrada zemědělství, které doprovázely negativní vlivy na krajinu a životní prostředí člověka (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Vznik a následný vývoj ekologického zemědělství byl také podmíněn rozmanitostí podmínek daného území, kde k rozvoji tohoto druhu hospodaření docházelo. Jedním z takovýchto faktorů je beze sporu také politická situace daného státu. Z toho vyplývá, že rozvoj tohoto druhu zemědělství probíhal především ve vyspělých zemích, kde politický režim umožňoval rozvoj nových a prozatím neozkoušených metod ve všech oborech lidského vědění. Dokladem toho může být i fakt, že v České republice se ekologické zemědělství začalo rozvíjet až po roce 1989, kdy první farmy nastoupily do takzvaného přechodného období (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Raná léta rozvoje ekologického zemědělství byla také mimo jiné charakterizována snahou zemědělců nalézt vlastní postupy v rámci rostlinné výroby a hospodaření s půdou, kdy se zemědělci snažili vyřešit absenci umělých hnojiv. Zásadním krokem výrobní strategie bylo vytvoření úrodné půdy. Do půdy bylo vpravováno dostatečné množství organické hmoty (např. zelené mulčování), která měla za úkol podpořit život půdních mikroorganismů. Organická hmota ve formě kompostu byla také kombinována s agrotechnickými opatřeními v podobě mělkého zpracování půdy (Lockeretz, 2007) Historie ekologického zemědělství v Evropě Možným vysvětlením nerovnoměrného rozšíření ekologického zemědělství po celé Evropě je dle Dabberta, Häringa and Zanoliho (2004) kromě kvality půd, intenzity a specializace zemědělských postupů také klima či charakter obecné 11

12 zemědělské politiky. Vedoucí pozice v rozvoji ekologického zemědělství patří především centrálním zemím s dobrou ekonomickou situací a s politickou podporou ekologického zemědělství, která probíhala například prostřednictvím podpory trhu s biopotravinami. Na samotný marketing biopotravin má také bezesporu přímý vliv ve srovnání s konvenčním zemědělstvím v raných vývojových fázích především blízkost farem do měst (Dabbert, Häring and Zanoli, 2004). Počátky vzniku ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě jsou spjaty s obdobím po první světové válce. V německy mluvících zemích vzniklo jednak přírodní zemědělství, které se vrací k důslednějšímu uplatňování biologicky zaměřených znalostí v zemědělské produkci a dále biodynamické zemědělství, které se soustředí především na antroposofický obraz člověka a přírody. Vznikem těchto systémů, stejně jako organicko-biologického zemědělství, organického zemědělství a dalších směrů, byla snaha řešit určité problémy tehdejší společnosti. Od poloviny 19. a na přelomu 20. století probíhala značná industrializace a urbanizace, což mělo za následek řadu negativních dopadů na životní prostředí. Právě proto byla hledána východiska v přírodě a lidé se obraceli k přírodě blízkému životnímu stylu. Problémy se však v té době nevyhnuly ani zemědělství, kdy v rámci hospodářské krize byla snížená kupní síla obyvatelstva a klesla poptávka po zemědělských produktech (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Již koncem 19. století bylo například používání lehce rozpustných solí jako hnojiva pro rostliny kritizováno především německými vědci ovlivněnými přírodním romantismem, jenž prosazoval zemědělské metody v souladu s přírodou (Petr, Dlouhý a kol., 1992). V prvních desetiletích minulého století se rovněž setkáváme s prvními dokumentovanými údaji o poškození půdní úrodnosti a změnách v samotných agrosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intenzifikací. Jednalo se například o okyselení půdy, půdní únavu nebo o změny půdní struktury. A právě tehdy začaly být diskutovány otázky chemické versus biologické prostředky pro vytvoření základu úrodnosti půdy. Znalosti o významu edafonu pro půdní úrodnost a význam dynamiky uhlíku pro růst kulturních rostlin vytvořily základy pro vývoj nových resp. znovuobjevených některých starých metod. Jsou to například metody kompostování, neobracení půdy při jejím zpracování, usměrnění zásahů do půdy s cílem výživy edafonu látkami bohatými na uhlík a tvorby její droptovité struktury. 12

13 Vedle objevujících se problémů s půdní úrodností byl zaznamenáván i zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Ve výrobě potravin docházelo růstem zprůmyslnění jejich zpracování k postupným změnám (konzervování nebo umělá aditiva), které vedly ke změně i výživových zvyklostí, tím je myšlen nižší konzum čerstvých neupravovaných potravin. Reakcí na veškeré problémy týkající se tehdejšího zemědělství byl například přednáškový cyklus Rudolfa Steinera pro zemědělce či zahájení pokusů sira Alberta Howarda v Anglii (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Za důležitý rok v historii ekologického zemědělství je považován rok 1924, ve kterém se v Německu Rudolf Steiner zasloužil o zrod bio-dynamického zemědělství. Ve třicátých letech ve Švýcarsku vytvořil Hans Müller organicko-biologický způsob hospodaření. Všechny tyto metody jsou dnes označovány za ekologické, organické nebo biologické zemědělství, včetně práva Evropské unie (Kušková, Jakšlová, Čechová, 2006). Industrializace zemědělství se však intenzivně projevila až po druhé světové válce (padesátá a šedesátá léta dvacátého století). Důvodem byl nedostatek potravin ve válce a následné politické snahy o potravinovou soběstačnost států i tehdy soupeřících politických bloků. Projevy intenzifikace zemědělství byly však jak v západní Evropě, tak i u nás obdobné a ve svém principu napodobovaly velkovýrobní systémy USA a SSSR. Průkopníci ekologického zemědělství byli tedy prozíraví altruisté, kteří zareagovali na tehdejší negativní vývoj v zemědělství. Obávali se i dalších problémů, obdobných problému s DDT, kdy odborníci léta tvrdili, že jde o nezávadný insekticid (jeho rezidua dodnes zatěžují potravní řetězce na celém světě). Vědomě začali hospodařit jinak, alternativně. Často šlo o nadšence z měst, kteří začali hospodařit velmi jednoduchým způsobem (šedesátá léta Anglie, Německo, Francie, Nizozemí, soukromé farmy i různá společenstva). Na stranu nadšenců se přidali i někteří vědci a známé osobnosti. Pouze za podpory spotřebitelů však vznikají první soukromá výzkumná pracoviště (Švýcarsko, Anglie, Německo). Kombinace ekologických a idealistických důvodů motivovala k přechodu na ekologické zemědělství i tradiční zemědělské rodiny (sedmdesátá léta). Důležité tehdy bylo, že první ekozemědělci nečekali na výsledky výzkumu a na státní podpory, dobrovolně se zřekli agrochemikálií 13

14 a dalších industriálních postupů a v praxi dokázali, že tento nový nebo spíše staronový způsob hospodaření je životaschopný. Klíčové tehdy bylo také navázání kontaktů se spotřebiteli, kteří byli ochotni za biopotraviny zaplatit vyšší cenu a případně si pro ně dojet. Ekozemědělci tehdy zavedli systém dobrovolné kontroly a certifikace ekofarem (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Na začátku 90. let minulého století začala ekologické zemědělství podporovat řada evropských zemí. V roce 1992 začalo platit nařízení EU 2092/91 o označování bioproduktů a biopotravin. Od roku 1994 se rozběhly takzvané agro-environmentální programy, na základě kterých se začaly vyplácet podpory na plochu ekologické půdy a v roce 2001 se v Evropské komisi zrodila myšlenka Evropského akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství (Kušková, Jakšlová, Čechová, 2006). Velmi důležitou roli v rámci rozvoje ekologického zemědělství hraje také organizace IFOAM. IFOAM je celosvětovou organizací pro instituce zabývající se ekologickým zemědělstvím. IFOAM sdružuje více než 750 organizací ze 108 zemích světa. Tato organizace přispívá k mnohým mezinárodním diskusím o životním prostředí a zemědělství v OSN a dalších institucích, tímto chce zvýšit celosvětové povědomí o ekologickém zemědělství. Zavedení principů ekologického zemědělství a přijetí IFOAM mezinárodními institucemi je pro další vývoj ekologického zemědělství nesmírně důležité. IFOAM EU je nezávislá regionální skupina v rámci IFOAM. Zabývá se sdružováním, výzkumem, vzděláváním, poradenstvím, certifikačními orgány. Soustřeďuje svou pozornost jak na farmáře, tak na samotné spotřebitele (IFOAM, 2010) Historie ekologického zemědělství v České republice V Československu byly první důležitější zmínky zabývající se ekologickým zemědělstvím publikovány teprve na sklonku socialistické éry, to je v letech Šlo pouze o jednoduché zprávy, které vycházely především prostřednictvím odborných časopisů. Tyto zprávy a informace však mezi odbornou veřejností často neměly žádnou odezvu, případně měly odezvu negativní. Na druhé straně však stáli spotřebitelé, kteří se začali stále více zajímat o svůj zdravotní stav. K obyvatelstvu postupně začaly pronikat informace o problematice zdravotního stavu populace ve srovnání se zeměmi západní Evropy, zároveň byla nezávislými odborníky kritizována vysoká spotřeba masa 14

15 a mezi lidmi začal vzrůstat zájem o zdravou výživu. Koncem osmdesátých let začaly vycházet různé publikace, které propagovaly zdravou výživu jako hlavní možnou prevenci před civilizačními chorobami. Vznikaly skupiny orientované vegetariánsky či jinými směry alternativní výživy, které byly východiskem z tehdejších výživářských norem. Skupiny zabývající se zdravou výživou začaly doporučovat svým členům a dalším zájemcům nechemizované potraviny. Vzhledem k tomu, že takové potraviny nebyly na trhu k dispozici, byly propagovány způsoby, jak si mohou lidé sami vypěstovat. Vyšly tak první sešity o ekozahradě. Zdravá strava, jak se tehdy říkalo potravinám z nechemizovaných surovin, byla v té době hlavním impulsem, aby se začalo i u nás hovořit o ekologickém pěstování rostlin a ekologickém chovu zvířat. Tento impuls však nevzešel od samotných zemědělců, ale od spotřebitelů z měst (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Obdobně tento proces probíhal při rozvoji ekologického zemědělství ve vyspělejších zemích, v nichž však k tomuto vývoji došlo zhruba o dvacet let dříve. U nás však na tento impuls nemohli zemědělci zareagovat tak rychle, jako v demokratických zemích na Západě. Vinen byl, samozřejmě, komunistický režim, který nepřipouštěl žádnou kritiku, ani stavu životního prostředí, ani úrovně zemědělství a již vůbec ne kvality potravin a výživy obyvatel. Praktické základy celého systému kontrolovaného zemědělství v ČR položili, také ještě před revolucí v roce 1989, samotní praktičtí zemědělci. Reagovali na negativa socialistické velkovýroby. Šlo zejména o skupinu agronomů z Moravy, vědeckých a odborných pracovníků, kteří využili formální zastřešení Československou vědeckotechnickou společností a v rámci Biotechnologické komise založili Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství (1988). Členové této skupiny převzali základní informace ze zahraničí (zejména od organizace IFOAM, ze Švýcarska a z Maďarska) a začali podnikat praktické kroky pro ověřování ekologického zemědělství v našich podmínkách (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Důležitou koordinační práci v té době vykonali i reformovaní novináři a členové tehdy povolených mládežnických organizací ochránců přírody. Ještě před rokem 1989 bylo vyhlášeno přechodné období na ekologické zemědělství ve třech podnicích: v ZD Dubicko, v Nových Losinách v Jeseníkách a ve Starém Hrozenkově v Bílých Karpatech. Již v roce 1989 vyšel první Bulletin alternativního zemědělství., který s mírně pozměněným názvem stále vychází (Šarapatka, Urban a kol., 2003). 15

16 Mezi akademickými pracovníky se u nás před rokem 1989 o ekologickém zemědělství hovořilo na vysokých zemědělských školách velmi málo a to spíše s despektem. Výjimkou byla katedra rostlinné výroby Provozně- ekonomické fakulty VŠZ Praha v Českých Budějovicích, která uspořádala již v roce 1987 odbornou konferenci o ekologickém zemědělství. Velká mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce s odbornou asistencí IFOAM následovala těsně po změně politického režimu v lednu 1990, protože byla již dlouho předem připravována. Uspořádala ji odborná skupina ČSVTS (Český svaz vědeckotechnických společností), navštívilo ji několik set zemědělských praktiků a byla hlavně díky demokratickým změnám ve společnosti významnou startovní akcí pro vznik ekologického zemědělství v tehdejším Československu. Ještě v roce 1990 se R. Barták stal náměstkem ministra zemědělství ČR, velmi rychle prosadil formální přijetí rámcové směrnice IFOAM a prvních dotací pro ekologicky hospodařící podniky (cca 3000 KČS. ha -1 ). V letech vzniklo pět svazů (PRO-BIO Šumperk, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice). Největší a nejstarší z nich je svaz PRO BIO, který působí na území celé ČR dodnes (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Vytvořilo se oddělení pro alternativní zemědělství na Vysoké škole zemědělské v Praze a pak na Jihočeské universitě v Českých Budějovicích (Zídek, 1994). Ekologické zemědělství se v ČR nejprve nazývalo zemědělstvím alternativním, později organickým, zanedlouho však byl zaveden dodnes užívaný pojem Ekologické zemědělství, jakož i další terminologie, což vše stvrdil i zákon o ekologickém zemědělství. V ČR se neujala žádná zvláštní metoda ekologického zemědělství. Od zavedení dotací v roce 1990 je vývoj ekologického způsobu hospodaření v ČR jasně určován výší a strukturou finančních podpor. V roce 1992 byly dotace pro ekologické zemědělství bez náhrady zrušeny až do roku 1998, kdy na základě nařízení rady došlo k opětovnému zavedení dotací (Šarapatka, Urban a kol., 2003). V roce 1993 se certifikace začala řídit metodickým pokynem Ministerstva zemědělství ČR. Následně došlo ke zpřísnění kontroly a certifikovány byly skutečně pouze dobře hospodařící ekologické farmy (Zídek, 1994). 16

17 Od roku 1998 se ekologické zemědělství rozvíjí zejména v horských a podhorských oblastech na trvalých travních porostech (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Moudrý (2007) uvádí, že podobná situace je ve světě například v Austrálii a Argentině, kde mají největší plochu certifikovaných ekologických ploch zemědělské půdy, ale využívají ji hlavně pro pastvu. Zrušení plošného vyplácení dotací v roce 1992 podnítilo rozvoj odděleného zpracování ekoproduktů, rozvoj domácího prodeje biopotravin a také jejich export (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Jak Moudrý (2007) uvádí, tak ekologické zemědělství v ČR plní především environmentální mimoprodukční funkci, tedy údržbu krajiny. Lze říci, že v současnosti největší produkční potenciál je u hovězího biomasa. Sortiment biopotravin zahrnuje především rostlinné produkty, mléčné výrobky a masné výrobky. V ČR existuje již od počátku ekologického zemědělství tedy konkrétně od roku 1993 jednotná značka pro produkty a potraviny pocházející z ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban a kol., 2005). 3.3 Biopotraviny Prvořadým cílem zemědělství je produkce potravin. Je všeobecně známo, že zdraví a kvalita života jsou značně ovlivněny potravou, kterou člověk konzumuje a také prostředím, ve kterém žije. Volbou prostředku a regulačních technologií v zemědělském produkčním systému ovlivňuje člověk v podstatě sám sebe, své zdraví a životní kvalitu nepřímo přes prostředí a přímo přes vyprodukované potraviny (Dlouhý, Urban, 2011). Pojem biopotravina je velmi přesně popsán pomocí zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Takové potraviny musí mít vydáno osvědčení o původu biopotraviny (Komárek, 2008). Jak Moudrý (1997) uvádí, tak definice biopotravin doslova říká, že biopotravina je potravinářský výrobek získaný z bioproduktů a omezeného množství povolených přísad vymezeným technologickým postupem podle zvláštního předpisu a pod kontrolním režimem. Pojem bioprodukt, lze vysvětlit jako přímý zemědělský 17

18 produkt (např. maso, mrkev, pšenice) ze systému hospodaření podléhajícího zvláštnímu předpisu a režimu kontroly pro ekologické zemědělství. Biopotravinou je pak například biochléb získaný z biomouky a dalších povolených přísad. Z výše uvedeného odstavce je tedy zřejmé, že slovo bioprodukt a biopotravina je možné chápat jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem (WIKIPEDIE, 2012). Výše uvedená fakta lze i pomocí zákona shrnout tak, že biopotravinou je taková potravina, která byla vyrobena ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství za podmínek uvedených v Nařízení Rady ES č. 834/2007 a v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, na kterou bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny (Plachetka, Pomikálková, 2005). Samotná výroba biopotravin se pak stejně jako je tomu u klasických potravin řídí především zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (Šánová, 2007). Bioprodukty a biopotraviny se zpracovávají tak, aby se vyloučila jakákoliv možnost jejich znehodnocení a zabezpečily se jejich výživové hodnoty. Při samotném zpracovávání bioproduktů na biopotraviny se dbá především na energetickou úspornost, šetření vyčerpatelných zdrojů, minimalizaci tvorby odpadů, ochranu životního prostředí, zabránění druhotných kontaminací, uplatňování šetřících metod a technologií a v neposlední řadě na uplatňování uzavřených systémů výroby (Medalová, 2003). Při zpracování bioproduktů a výrobě biopotravin musí všechna opatření směřovat k co největšímu zachování jejich biologické a nutriční hodnoty a průkazně doložitelnému původu zemědělských surovin, které musí pocházet z ekologického zemědělství. Velký důraz je kladen na požadavek časového nebo prostorového oddělení a zajištění identifikace výrobních dávek při souběžné výrobě potravin a biopotravin (Šánová, 2007). Biopotraviny tedy musí splňovat všechny požadavky na běžné konvenčním zemědělstvím produkované potraviny a navíc musí splňovat zvláštní specifické kontrolované podmínky (Moudrý, Prugar, 2002). 18

19 Jak Šánová (2007) ve své publikaci uvádí, tak zahájení výroby biopotravin, musí být písemně ohlášeno na ministerstvu zemědělství. Ekologičtí zemědělci, kteří se současně s ekologickým zemědělstvím zabývají také výrobou biopotravin, musí tuto skutečnost také oznámit na Ministerstvu zemědělství. Výrobní zařízení zpracovávající bioprodukty musí být schváleny a registrovány certifikační komisí. Kontrolován je celý výrobní proces včetně použitých receptur, povolené a pomocné látky, které mohou sloužit například ke konzervaci nebo stabilizaci jsou přesně stanoveny (Moudrý, Prugar, 2002). Při výrobě biopotravin je zakázáno užívat operace a postupy, které nepatří k těm přirozeným. Zakázáno je například bělení, nakládání s použitím chemikálií, hydrogeneze, uzení s použitím zakázaných chemikálií, zjemňování s použitím chemikálií, ozařovaní a mikrovlnný ohřev. Dále je zakázáno přidávat jakékoli syntetické konzervační látky, barviva, ochucovadla, umělá sladidla, oxid siřičitý (s výjimkou zpracování biovín), emulgátory a ostatní syntetická aditiva (Šánová, 2007). Během dopravy biosurovin od producenta ke zpracovateli musí být učiněná nezbytná opatření zajišťující ochranu těchto biosurovin před kontaminací a také jejich oddělení od surovin vyráběných konvenčními postupy. Obdobně je postupováno při skladování během výroby a distribuce výrobků (Šánová, 2007). Zákon zakazuje preferovat bioprodukty z hlediska vyšší kvality, ačkoliv vzhledem ke způsobu produkce lze v řadě aspektů vyšší kvalitu bioproduktů předpokládat (Moudrý, Prugar, 2002) Kontrola ekologického zemědělství Jak Šánová (2007) ve své publikaci uvádí, hlavním smyslem kontroly je zajistit oprávněné zájmy občana jako daňového poplatníka a spotřebitele biopotravin a zajistit ochranu ekologických podnikatelů a včelařů, výrobců biopotravin a osob uvádějících biopotraviny do oběhu před nekalou konkurencí. Kontrola má za úkol vytvoření obecné důvěry a pochopení významu ekologického zemědělství (Moudrý, 1997). Kontroluje se celý systém, nikoliv složení konečných produktů, protože kvalita produktů je chápána jako výsledek kvality celého systému (Dlouhý, 2010). 19

20 Každý podnik, který produkuje a zpracovává nebo dováží potraviny za účelem prodeje pod označením produktu z ekologického zemědělství, se musí podřídit kontrole předepsané Metodickým pokynem (Moudrý, 1997). Nařízení Rady č. 834/2007 ES ukládá členským státům povinnost zavést systém inspekce provozovaný jedním nebo několika inspekčními orgány či schválenými soukromými institucemi. Současně určuje orgán odpovědný za schvalování těchto institucí a dozor nad nimi. Na základě inspekčními institucemi provedených inspekcí je každoročně zpracován seznam provozovatelů, kteří podléhají kontrole a zpráva o inspekci je předložena odpovědnému orgánu konkrétní země (Moudrý, Prugar, 2002). Kontrolní systém v České republice je garantován Ministerstvem zemědělství, které vykonává dozor nad dodržováním zákona o ekologickém zemědělství u subjektů u něho přihlášených nebo registrovaných jako ekologičtí podnikatelé. K těmto účelům Ministerstvo zemědělství uzavírá na základě výběrového řízení smlouvu s právnickou osobou, kterou pověřuje prováděním kontroly a dalších odborných úkonů (Moudrý, Prugar, 2002). Kontrolní organizace, v ČR v současné době fungují tři: KEZ (Kontrola ekologického zemědělství), ABCERT a BIOKONT, dále prověřují jednotlivé případy. Provádí šetření u samotných producentů, zda nedošlo k pochybení např. při skladování či balení biopotravin v jejich provozovnách. Tyto kontrolní organizace také spolupracují s příslušnými kontrolními organizacemi a orgány v zahraničí na konkrétních případech biopotravin dovezených ze zahraničí do České republiky (Horáková, 2011). Kontroly se dělí na ohlášenou kontrolu, neohlášenou kontrolu a revizní inspekci. Ohlášené kontrole podléhá podnik minimálně jednou za rok, taková kontrola se týká celého podniku (pozemky, kultury, stáje a zvířata, stroje, technologická zařízení, sklady, provozní prostory, obaly, etikety, provozní, skladová a účetní evidence). Inspektor podniku ohlásí termín kontroly předem. Dalším typem kontroly je kontrola neohlášená, tato kontrola může být buď namátková, nebo nařízená. Nařízené kontroly jsou cílené a směřované na problematické podniky. Namátkové kontroly slouží mimo jiné ke zhodnocení úrovně a objektivnosti práce inspektora. Revizní inspekce probíhají na základě písemné žádosti, stížnosti nebo odvolání podnikatele (Moudrý, Prugar, 2002). 20

21 3.3.2 Kvalita bioproduktů Podle Dlouhého (1992) je kvalita produktu chápána jako výsledek celého zemědělského systému. To znamená, že je součástí kvality produktu také způsob jakým byl produkt vypěstován, zpracován, distribuován. Jsou řešeny speciálně kvalitativní vlastnosti produktu, jakými je například nepřítomnost cizorodých a škodlivých látek (reziduí), červivost, přírodnost, vnitřní nutriční a biologické vlastnosti (biologická hodnota bílkovin, obsah vitamínů a minerálních látek nebo také například chuť). Dle Moudrého (1997) je však pojem kvality v ekologickém zemědělství odlišný od konvenčního především proto, že obsahuje i morálně etické aspekty, které zahrnují podmínky procesu, ve kterém byly biopotraviny vyprodukovány. Tady jde především o způsob produkce, který nepoškozuje životní prostředí, protože ochrana přírodních zdrojů je v ekologickém zemědělství na prvním místě. Biopotraviny musí nutně splňovat limity jakostních a hygienických norem pro obdobné konvenční potraviny a navíc musí splňovat podmínky zvláštních směrnic, které vedou k ochraně životního prostředí. Biopotraviny musí být vyprodukovány a kontrolovány podle zásad evropských nařízení a české legislativy o ekologickém zemědělství, dobrovolnou nadstavbu v tomto ohledu zajišťují také zásady organizace IFOAM. Jak Moudrý a Prugar (2002) uvádí, kvalita biopotravin je charakterizována z hlediska nutričního, technologického, senzorického a hygienického. Nutriční hodnoty představují především pozitivní aspekty jakými je například obsah látek hrajících důležitou roli v lidské výživě, jejich vnitřní skladba a vzájemné poměry. Jak srovnávací studie dokazují, tak po stránce nutriční jsou častěji výše hodnoceny produkty z ekologického zemědělství. V obsahu bílkovin jsou však ovšem někdy slabší v důsledku dusíkového deficitu při absenci průmyslových hnojiv ale v zastoupení aminokyselin na tom můžou být naopak lépe. Stránka technologické kvality zahrnuje vhodnost pro různé formy zpracování v průmyslu i v kuchyni (loupatelnost, výtěžnost, barevná stálost, vhodnost k vaření, pečení, konzervování), odolnost při transportu, skladovatelnost aj. Produkty z ekologického zemědělství se zpravidla vyznačují lepší skladovatelností. Obsah vody v produktech konvenčního zemědělství bývá především zásluhou hnojení vyšší. Ekologicky vypěstované produkty podléhají mnohem méně hnilobným procesům při jejich skladovaní (Moudrý, Prugar, 2002). 21

22 Senzorická kvalita hraje závažnou roli u obchodní jakostní klasifikace pro jednotlivé druhy produktů. Hmotnost, velikost, tvar, barva a vnější vzhledová bezchybnost jsou pro jednotlivé třídy předepsány normou a rozhodují o cenových relacích. Optimální senzorické vlastnosti jsou u většiny produktů dosažitelnější v konvenčním způsobu hospodaření. Snaha ekologických zemědělců vyrovnat se vzhledu konvenčních produktů vede mnohdy k preferenci odrůd, u nichž vnější vlastnosti (vzhled) dominují nad chutí a nad vnitřní kvalitou (Moudrý, Prugar, 2002). Hygienická kvalita je v případě produktů ekologického zemědělství na velmi vysoké úrovni a to zejména v stupni kontaminace produktu cizorodými a jinými například škodlivými látkami. Tento jev je však pochopitelný, protože především lepší zdravotní hledisko bioproduktů podporuje spotřebitele k jejich nákupu (Moudrý, Prugar, 2002). Jak ale Moudrý a Prugar (2002) ve své publikací uvádí, tak mnohdy výskyt škodlivých látek v produktech je způsobena také stanovištěm, kde jsou například rostliny pěstovány a se samotným způsobem pěstování nesouvisí. Závěrem ke kvalitě bioproduktů je na místě zmínit slova Dlouhého a Urbana (2011), kteří uvádějí, že v diskusi o obhajobě biokvality je nutné připomenout, že právě kritika kvality produktu z konvenčního zemědělství a obavy z negativního vlivu těchto produktů na zdraví konzumentu byla hlavním faktorem, který přispěl ke vzniku ekologického zemědělství. Jednou z hlavních předností ovlivňující výslednou kvalitu biopotravin je, jak již bylo dříve zmíněno především to, že neobsahují cizí chemické látky, geneticky modifikované organismy a rezidua pesticidů, protože jejich používání je v ekologickém zemědělství zakázané a tento zákaz je přísně kontrolován. (Dlouhý J., Urban J., 2011) Certifikace bioproduktů Certifikáty BIO označují nejen potraviny, ale i různé výrobky, např. kosmetiku, textil atd., které mají svůj původ v ekologickém zemědělství. Takové produkty musí splňovat podmínky definice pojmů biopotraviny nebo ekologického zemědělství stanovené příslušným zákonem. 22

23 Certifikáty bio kvality slouží k tomu, aby bylo možné se vyhnout, za pomocí dohledu pověřených osob a organizací, nepravdivému označování běžných produktů konvenčního zemědělství značkou BIO (Mébio, 2010). Certifikace bioproduktů a biopotravin je výsledkem kontroly ekologického zemědělství. Pouze certifikovaná ekofarma nebo výrobce biopotravin může své produkty označovat jako BIO, toto označení je legislativně chráněno výhradně pro označování certifikovaných biopotravin. Certifikát se vydává maximálně na dobu 15 měsíců (Leibl, 2010). Na certifikaci pak dohlíží řada pověřených osob z organizací zajišťujících pravidelné kontroly jednotlivých ekologických farmářů. Při splnění zákonem stanovených podmínek tyto organizace udělují certifikáty, které farmářům umožňují své produkty označovat slovem BIO (Mébio, 2010). V současné době probíhá v oblasti kontroly biopotravin vícestupňová kontrola (3 stupně kontroly). Na pomyslném prvním místě stojí zákonná kontrola, jejíž fungování v praxi probíhá tak, že nad ekologickými farmáři a výrobci biopotravin dohlížejí státem pověřené organizace. S těmito organizacemi musí každý, kdo chce produkovat nebo vyrábět biopotraviny podepsat smlouvu a podrobit se jejich pravidelným i nepravidelným kontrolám. Farmáři a výrobci, kteří splní všechny požadavky, dostanou od těchto organizací certifikát, který je opravňuje užívat u svých produktů označení BIO. Certifikát je udělován na jeden rok, přičemž může být při porušení pravidel kdykoliv odebrán. Druhým typem kontroly je supervize, kdy nad prací kontrolních organizací dohlíží další subjekt - tzv. supervizor. Jde o zaměstnance Ministerstva zemědělství ČR, který namátkově dohlíží na jednotlivé kontrolory přímo v terénu. Hodnotí jejich práci a dohlíží nad dodržováním příslušných zákonů a předpisů. Je to vlastně taková kontrola kontroly. Třetím stupněm kontroly je úřední kontrola, tady nad výše zmíněnými osobami a organizacemi bdí tzv. Úřední kontrola. Na ekologické zemědělce a výrobce biopotravin dohlíží nezávislý státní orgán - Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který na základě analýzy rizik každoročně provádí namátkové kontroly dodržování pravidel pro ekologické farmaření u vzorku cca 5% ekologických farem v České republice (Mébio, 2010). Kontrola a následná certifikace ekozemědělců se provádí minimálně jednou do roka a probíhá přímo v terénu na kontrolované ekofarmě. Pověřený inspektor musí 23

24 osobně navštívit každého ekozemědělce a za běžného provozu zkontrolovat, zda jsou dodržována všechna pravidla a nařízení ekologického zemědělství (Mébio, 2010). Například v rámci kontrolní organizase KEZ probíhá taková certifikace následovně: inspektor, který vykonal kontrolu podniku, odešle vyplněný zápis o kontrole společně s ověřenou, případně doplněnou přihláškou a ostatními podklady na oddělení kontrolní organizace. Zde se zápisy prověří po formální a obsahové stránce a předají se k vyhodnocení a rozhodnuti o osvědčení Certifikačnímu oddělení kontrolní organizace. Certifikační oddělení je nezávislým, akreditovaným certifikačním orgánem výrobků, v jehož pravomoci je rozhodnutí o osvědčení bioproduktů či biopotravin případně odepření vydání tohoto osvědčení. Dále připravuje podklady pro jednání Certifikačního výbor, který je poradním a dozorovým orgánem kontrolní organizace a který mimo jiné přezkoumává námitky proti odepření vydání rozhodnutí pro právně zvláště složité případy a v případě porušení zákona. Dále pak Certifikační výbor v případě zjištěných nedostatků navrhuje ministerstvu uložit pokutu nebo zvláštní opatření ekologickému podnikateli, žadateli o registraci, výrobci biopotravin a osobě uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu. Je poradním orgánem ředitele kontrolní organizace a projednává námitky a odvolání ekologických podnikatelů, výrobců biopotravin a osob uvádějících bioprodukty a biopotraviny do oběhu, podané k výsledkům inspekcí a hodnocení a k udělení osvědčení či jeho odepření a to nad úrovní ředitele kontrolní organizace. Při zjištění rozporů se zákonem je v kompetenci Ministerstva zemědělství nařídit odstranění značení bioproduktu, zakázat označovat bioprodukty, pokutovat producenty, zpracovatele či prodejce (od Kč do l Kč) nebo zrušit registraci ekologického podnikatele (Moudrý, Prugar, 2002) Označování biopotravin Pokud ekozemědělec nebo výrobce projde kontrolou a je mu udělen certifikát, má právo své produkty označovat slovem BIO. Ale s tímto právem jsou spojené také povinnosti, spočívající ve správném značení. Každá biopotravina musí být řádně označena dle platných nařízení. Značení biopotravin v ČR podléhá evropské legislativě a zákonu o ekologickém zemědělství (Mébio, 2002). 24

25 Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo bio a identifikační kód kontrolního orgánu a nevylučuje-li to povaha bioproduktu i grafický znak. Takto jsou označovány pouze rostlinné nebo živočišné produkty, na které kontrolní orgán vydal osvědčení o původu bioproduktu (Šánová, 2007). Obdobně je tomu také u biopotravin, kdy každá biopotravina musí být označena slovem BIO, nebo jiným odkazem na původ v ekologickém zemědělství, kódem organizace, která původ výrobku ověřila, grafickým logem známým pod označením BIO zebra, které doplňuje kód organizace a od 1. července 2010 musí být biopotraviny označeny také logem EU tzv. BIO list (Mébio, 2010). Jak již bylo zmíněno, tak označení biopotravin má obsahovat identifikační kód kontrolního orgánu (v ČR: CZ-BIO-KEZ-01 nebo CZ-ABCERT-02 nebo CZ BIOKONT-03). Tato označení zaručují, že produkty byly kontrolovány na každém kroku od výrobce až ke konečnému spotřebiteli (Ledvina, 2010). Označení biopotravin ve světě není jednotné, každý stát používá pro biopotraviny svoji vlastní značku. Z těchto důvodů se Evropská unie rozhodla sjednotit systém označování a od 1. července 2007 platí v celé EU stejnéelogo, povinné od Národní loga zůstávají dobrovolná (Ledvina, 2010). Biopotraviny mohou být také označovány svazovými logy. Takové značení má velký význam především v západních zemích (Bioland, Naturland, Demeter apod.). U našich biopotravin se užívá nejčastěji označení standardu PRO-BIO (Klejzar, 2008). Biopotraviny musí mít dle legislativy stejně jako konvenční potraviny další povinné údaje, které by měli být součástí jejich obalů. Jde především o obchodní název, složení výrobku včetně přídatných látek, hmotnost, datum výroby trvanlivosti a uchování, země původu, výrobce, značky typu potravina či druh obalu aj. (Klejzar, 2008). Slova ekologický a biologický, včetně jejich předpon eko a bio, lze používat pouze na obalu surovin, potravin, krmiv a osiv pocházejících z ekologického zemědělství. Biopotravina musí obsahovat minimálně 95 % hmotnostních složek (surovin) zemědělského původu pocházejících z ekologického zemědělství (Hrabalová, 2009). 25

26 U potravin, které obsahují jen některé složky pocházející z ekologického zemědělství (tj. tyto činní méně než 95%), lze na tyto složky na obalu výrobku upozornit, a to dvěma způsoby. Tím prvním způsobem je přepona bio u složek pocházejících z ekologického zemědělství (např. biomléko). Druhým způsobem je označením těchto složek pocházejících z ekologického zemědělství hvězdičkou spolu s informací, že hvězdičkou jsou označený právě a pouze bio-složky. Označení u tohoto nového složkového pravidla musí obsahovat číselný kód kontrolní organizace a musí být uveden procentní podíl ekologické složky ve vztahu ke všem zemědělským složkám. Nesmí být použito logo a označení původu (Hrabalová, 2009). Označovat potravinu, na kterou nebylo vydáno osvědčení o biopotravině slovem bio nebo eko nebo grafickým znakem nebo jakýmikoli údaji poukazujícími na ekologický, přírodní nebo biologický způsob výroby je zakázáno (Moudrý, Prugar, 2002) Marketing biopotravin Biopotraviny nejsou v Evropě ničím novým, jsou na trhu více než 50 let. Rychlého růstu trhu jsme však svědky až v posledních 20 letech. V současné době se v Evropě prodá přibližně polovina světové produkce ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban, 2005). Ve vyspělých zemích velmi rychle roste ekologické uvědomění, zájem obyvatel o zlepšení podmínek života a tedy i o biopotraviny. Ačkoliv jsou ceny biopotravin ve světě výrazně vyšší a to o % než u běžných potravin, poptávka po nich roste rychleji, než může být pokryto certifikovanou produkcí. U nás doma jsou dle mnoha studií informovanost spotřebitelů o biopotravinách i ekologické uvědomění velmi nízké (Moudrý 1997). Přestože je Česká republika mezi současnými členy EU v oblasti ekologického zemědělství a produkce biopotravin na předním místě (co do rozsahu ekologicky obhospodařovaných ploch), je třeba podotknout, že je zde stále řada nedostatků. Například chybí specializované poradenství, není dostatečně rozvinut a institucionalizován výzkum, není zajištěna systematická propagace a osvěta směrem k široké veřejnosti. Významnou překážkou pro větší rozvoj českého trhu 26

27 s biopotravinami představují také málo rozvinuté distribuční kanály a malá transparentnost trhu (Šánová, 2007). Dle informací z roku 2008 se ve vyspělých zemích EU za biopotraviny utratí ročně cca 800 Kč na osobu, u nás to bylo v tomto roce zatím jen 27 Kč!!! Značku bio lidé v zahraničí chápou jako označení pro vysokou kvalitu potravin, která se vyznačuje skvělou přírodní chutí (Václavík, 2008). Ale jak Winter a Davis 2006 uvádí, tak biopotraviny spotřebitelé nejčastěji kupují také z důvodů ochrany životního prostředí, dobrých životních podmínek pro zvířata, bezpečnost práce a v neposlední řadě také proto, že je vnímají jako bezpečnější a výživnější. Bio jí zejména vzdělanější a lépe situovaní lidé. Nekvalitní potraviny a rychlé občerstvení konzumují ve vyspělých zemích spíše sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. V Česku je však hamburger a fast food stále ještě moderní (Václavík, 2008). Vzhledem k lepší dosažitelnosti bioproduktů v biosupermarketech, konvenčních supermarketech a diskontech, dostávají se zemědělci praktikující přímý prodej, ale i menší prodejny s biopotravinami do problematické situace. Zatímco obchodní řetězce zvyšují svůj tržní podíl, poklesl přímý prodej producentů. Pokles zaznamenaly i prodejny zdravé výživy a dietních potravin. Přes stoupající čísla obratu poklesl podíl specializovaných bioprodejen (Václavík, 2008). Prodej biopotravin v supermarketech je však zároveň podle Thomsona (2000) velkou příležitostí pro zvýšení prodeje biopotravin a jejich podílu na trhu. Pro spotřebitele je mnohem pohodlnější způsob nákupu v supermarketu, kdy tak říkajíc pod jednou střechou naleznou veškeré jimi požadované zboží. Nákup biopotravin ve specializovaných prodejnách znamená pro spotřebitele mnohem větší úsilí a více času věnovaného nákupu (Thompson, 2000). Podle Santacolomy (2007) existují dvě tržní strategie jak s biopotravinami nakládat. Samotnou volbu spatřuje v domácím nebo vývozním trhu. Na domácích trzích je možnost využít různé kanály a způsoby distribuce pro ekologické produkty v podobě přímého prodeje, týdenních trhů, veletrhů, příležitostných trhů, maloobchodní prodejny, supermarkety nebo organické restaurace. Hlavními vývozními trhy jsou Evropa, USA, Japonsko a další země s vysokými příjmy zejména v Asii. Podle studií z roku 2008 dosáhl celosvětový odbyt biopotravin hranici 40 miliard dolarů a biopotraviny tvoří nejrychleji rostoucí segment trhu s potravinami. Jejich prodej ve specializovaných bioprodejnách a konvenčních obchodních řetězcích 27

28 se vyvíjejí různou rychlostí. K zemím s prudkým vývojem patří v současné době USA, Německo, Velká Británie a Švédsko. V těchto zemích se v následujících pěti letech počítá se zdvojnásobením obratu s biopotravinami. Ale i v České republice začíná zájem o biopotraviny pomalu vrůstat (Brož, 2008). V Evropě nejvíce za biopotraviny utrácejí spotřebitelé ve Skandinávii a v alpských zemích, naopak spotřebitelé z jižní, střední a východní Evropy v tomto segmentu vydávají peněz nejméně (Václavík, 2008). Například v USA nabídka biopotravin nestačí držet krok s poptávkou. Na úspěch maloobchodů zde navazují i supermarkety, které mnohdy i zdvojnásobují škálu ale i množství nabízených bioproduktů. Řešením z nedostačující nabídky takových produktů by mohl být dovoz, zde však američtí odborníci spatřují problém v dodržení nároků na bioprodukty a obávají se, že dovezené produkty nebudou vyrobeny, dle požadavků na biopotraviny definovaných jejich zákony (Quaid, 2006). Lockie a Lyons (2002) rozdělují typy spotřebitelů biopotravin do několika málo skupin. Jedna skupinka je vlastním intuitivním smyslem vedená malou skupinou ekologů, kteří jsou s velkou vášní angažování v otázkách životního prostředí. Další část takových spotřebitelů jsou starší lidé, kteří mají evidentní zájem na svém zdraví a poslední skupinku, tzv. mladou skupinku, tvoří lidé, kteří jsou znepokojeni stavem životního prostředí a jsou skutečně ochotni pro jeho záchranu udělat něco víc, například prostřednictvím nákupu bio výrobků. Otázka zpracování a marketingu produktů ekologického zemědělství je hodnocena jako jedno z nejslabších míst, které je ale klíčové pro další rozvoj ekologického zemědělství v ČR. Například v sousedním Rakousku je tato problematika řešena státní podporou marketingu. Program takové podpory zahrnuje jednak podporu marketingu tamější bio produkce, tak podporu prodeje ekologické nebo racionálně specifické produkce a zároveň osvětu ekologického zemědělství a bio produkce (Šánová, 2007). Podpora ze strany státu je tedy nezbytnou součástí celkové osvěty, která s prodejem a poptávkou po biopotravinách přímo souvisí. Na druhou stranu, je pryč doba kdy bylo prodejen s bio potravinami jak šafránu a v supermarketech tento sortiment úplně chyběl. Konkurence i zde roste a to nejen mezi prodejnami zdravé výživy a obchodními řetězci, ale i mezi samotnými obchodními řetězci, které bio 28

29 potraviny prodávají. Spotřebitel si má možnost vybrat. Zde přichází ke slovu soukromý sektor jeho individuelní přístup marketingová podpora. Počínaje moderním pojetím prodeje přes přikládání informačních materiálů a vzorků konče nabízeným sortimentem. Ačkoliv mnohé ze supermarketů a diskontů fungují už léta a některý v dílčím ohledu sympaticky zaujme, v porovnání se zahraničím teprve odrůstají plenkám, zaostávají v šíři sortimentu základních potravin, formách distribuce a podílu biopotravin v nabídce. Paradoxně se však ukázalo, že na českém trhu není dostatek biopotravin pro pestrý jídelníček běžného spotřebitele. Omluvou může být nedostatečná produkce českých ekofarem v žádaných komoditách (Brož, 2008). Ministerstvo zemědělství pověřilo propagací značky bio Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Ten zajišťuje především prezentaci českých pěstitelů a výrobců biopotravin na domácích i mezinárodních výstavách a veletrzích. Do budoucna se však plánuje daleko větší marketingový projekt podobný stávající kampani na značku Klasa (Brož, 2008). Informovat a aktivně zapojovat spotřebitele - tak by mohlo znít hlavní heslo marketingu stále populárnějších biovýrobků (Šánová, 2007). Mezi projekty jejichž úkolem je podpora prodeje biopotravin a propagace ekologického zemědělství v ČR je projekt Biomarketing, zajišťovaný svazem PRO- BIO. Cílem tohoto projektu je propagace ekologického zemědělství v ČR a to jak mezi zemědělci tak samozřejmě i mezi spotřebiteli. Projekt je realizován prostřednictvím vzdělávacích a propagačních aktivit, tvorbou internetových prezentací, výrobou propagačních a reklamních předmětů a tiskovin, vytvoření tzv. Media Relation- prezentace ekologického zemědělství a konkrétních bioproduktů ve sdělovacích prostředcích a konečně i budování spolupráce se spotřebiteli zejména v podobě vzájemného navazování kontaktů (Šánová, 2007). Mezi další aktivity, které se uskutečňují pro zviditelnění a propagaci ekologických produktů patří každoroční vyhlášení ceny Nejlepší ekologický zemědělec roku, Česká biopotravina, Soutěž o Bio-obal. Od roku 1993 přispívá k popularizaci ekologického zemědělství a biopotravin také biojarmark ekofarem v ekopavilonu v Praze na Barrandově (Šánová, 2007). Biopotraviny již v západní Evropě pronikly do mnoha forem prodeje. Běžně je nabízejí supermarkety a hypermarkety, diskontní prodejny, drogistické řetězce, 29

30 samozřejmě prodejny přírodních produktů a bioprodejny. V některých zemích dobře fungují i biořeznictví, pekařství či lahůdkářství. V posledních letech začínají biopotraviny velmi rychle pronikat do oblasti gastronomie, a to jak v restauracích, kavárnách či rychlém občerstvení, tak v oblasti hromadného stravování (Václavík, 2008). Velkým trendem posledních let (zejména v Německu, Itálii a Francii) je vznik tzv. biosupermarketů. Jde o specializované prodejny, které na ploše přibližně metrech čtverečních prodejní plochy nabízejí až 8000 položek v bio kvalitě (Šarapatka, Urban, 2005). Rozvinutý trh s biopotravinami a řádově vyšší obraty dovolují výrobcům a maloobchodníkům v západní Evropě investovat více peněz do komunikace se zákazníky. S úspěchem se využívá akcí na podporu prodeje od aktivních ochutnávek (ty jsou pro biopotraviny zvláště vhodné a v podstatě by měly být každodenní součástí podpory prodeje) až po dny otevřených dveří, festivaly či biojarmarky. Objevují se tiskové a rozhlasové kampaně, někdy i televizní spoty. Důraz je kladen na propagaci biopotravin z regionu, proto se pořádají setkání s místními dodavateli, kurzy vaření a další zážitkové aktivity (Václavík, 2008). Jak Santacoloma (2007) ve své práci uvádí, tak vývoj trhu biopotravin by měl být podporován především vládou ale také nevládními organizacemi posílením vazeb v rámci hodnotového řetězce nakupujících, ve vývoji informačních technologií a v rozvoji místních trhů. Nejčastější chybou českých výrobců i maloobchodníků je přílišná produktová orientace. Firmy vyrobí bioprodukt, nejčastěji biovariantu stávajícího výrobku, a snaží se jej prodat zákazníkům. Namísto toho lze doporučit orientaci na prožitky zákazníka, tedy zapojení spotřebitele do vytváření výrobku a nabídku zážitků, nikoli produktů. Zákazníci by měli mít o biopotravinách co nejcelistvější obrázek. Výčet faktorů, díky kterým se stávají vědomými spotřebiteli biopotravin, je široký. Patří k nim bezpečnost biopotravin, lepší/přirozenější chuť, péče o zdraví (vlastní i svých blízkých), ochrana životního prostředí a péče o zvířata. Existuje mnoho způsobů, jak vyprávět biopříběhy. Biopotraviny jsou informačně náročná kategorie. Je nutné zákazníkům vysvětlit, proč biovýrobek stojí více, přestože na první pohled vypadá jako výrobek 30

31 běžný. Pokud zákazník neporozumí rozdílu, nebude ochoten biopotraviny kupovat (Václavík, 2008). Podle Václavíka jsou v současnosti biopotraviny nejrychleji rostoucím trhem. Biopotraviny přestaly být doménou specializovaných bioobchodů, nejvíce se jich prodává přes řetězce supermarketů a diskontů. Přestože trh s biopotravinami vykazuje velký meziroční nárůst i v České republice, stále se potýká se slabými místy. Nedostatkové je například maso a mléko, ekozemědělci mají potíže s nedostatkovou krmnou směsí pro dobytek, říká Tomáš Václavík. Předseda Svazu českých a moravských spotřebních družstev Zdeněk Juračka vyjmenovává i na další slabé stránky: V Česku se zatím dostatečně nerozšířil životní styl, který by preferoval biopotraviny, nákup biopotravin je tak nahodilý. Nabídka zaostává za poptávkou. Cena biopotravin je stále vysoká, některé komodity v biokvalitě jsou až o 600 % dražší než konvenční. V neposlední řadě chybí systematická podpora ze strany státu. (Mach, 2007). O tom, že o biopotraviny je zájem i v Česku, svědčila účast na konferenci, kterou agentura Green marketing zorganizovala u příležitosti veletrhu Biostyl, který se konal Března 2007 na pražském Výstavišti. Konference měla českým prodejcům biopotravin zprostředkovat zahraniční zkušenosti s trhem biopotravin a přinést informace o současných trendech (Mach, 2007). Za zmínku také stojí konference BIO Summit, která se konala Hlavní myšlenkou konference byla představa etického a trvale udržitelného podnikání. Na konferenci bylo představeno mnoho příkladů, které dokazují na globálních, ale také na středně velkých společnostech jakým způsobem je možné skloubit hodnoty ekonomiky a etiky. Tyto příklady zároveň dokazovaly to, jak je takové spojení výhodné pro všechny zúčastněné strany, od akcionářů, přes zaměstnance až po zákazníky, nemluvě o výhodách pro životní prostředí obecně. Tom Václavík na této konferenci za společnost Green marketing shrnul vývoj trhu s biopotravinami na světovém i českém trhu. Jak sám uvedl, tak spotřeba biopotravin ve světě i v České republice nepřestává stoupat, jen dynamika růstu se vzhledem k ekonomické situaci mírně zpomalila. Obrat českých výrobců nevyprofilovaných značek biopotravin stagnuje. Emotivní značky, které efektivně sdělující své hodnoty však dále rostou. Biopotraviny 31

32 mají podle Toma Václavíka před sebou stále obrovskou budoucnost (Parma, Václavík, 2010) Český trh s biopotravinami Biopotraviny jsou na českém trhu k dostání již od začátku 90. let minulého století, k výraznému nárůstu spotřeby však dochází až od roku 1999, kdy se poprvé objevily v nabídce některých supermarketů (Šarapatka, Urban, 2005). Jak bylo v předešlé kapitole uvedeno, tak trh s biopotravinami se v ČR rozšiřuje a odbyt postupně stoupá. Od roku 1993 se tržby zvýšily téměř desetinásobně. Během roku ovšem prodejnost biopotravin kolísá. Je to dáno především sezónností některých jejich druhů. Biozrniny, biomouky, biovločky a další jsou v kurzu především v zimě, zatímco biozelenina a bioovoce samozřejmě v létě. Bohužel je prozatím v biokvalitě nabízen stále nedostatečný sortiment produktů. Největší zastoupení má nezpracované hovězí maso, syrové mléko a výrobky rostlinného původu. Jejich výroba je jednodušší a méně nákladná než výroba mléčných výrobků, pěstování ovoce a zeleniny. Tato sortimentální skupina má dokonce nejnižší podíl na celkové nabídce (Šánová, 2007). Češi utrácejí stále více peněz za biopotraviny, jejichž nabídka se v tuzemských obchodech navzdory vyšší ceně těchto produktů rozšiřuje. K rozvoji trhu přispívá i skutečnost, že některé řetězce mají své brandované bio potraviny, nebo sortiment tohoto druhu svým zákazníkům nabízejí. Výzkumy ukazují, že nejdůležitějším místem nákupu bio potravin jsou nejčastěji hypermarket a supermarkety a pak až specializované prodejny. Nabídka většinou zákazníkům postačuje a ze sortimentu většinou preferují mléko a mléčné výrobky. Spotřebitelé jsou si navíc stále více vědomi kvality, a to i "díky" neustále novým skandálům kolem potravin nebo genových manipulací s běžnými potravinami (Brož, 2008). V České republice spotřeba biopotravin dosáhla v roce ,29 miliardy korun, což je oproti roku 2006 nárůst o 70 %. Tuzemský trh s biopotravinami je tak nejrychleji rostoucím trhem v Evropě (Václavík, 2008). Část českých spotřebitelů, kteří již biopotraviny kupují, je vnímá jako kvalitní produkty vhodné pro udržení zdraví a jejich postupy jsou šetrné k životnímu prostředí. 32

33 Oceňují jejich chuť a absenci chemických látek, používaných v intenzivním konvenčním zemědělství. Jak vyplývá z několika dílčích výzkumů, typickým spotřebitelem biopotravin v ČR je žena ve věku let s jedním nebo dvěma dětmi, žijící ve větším městě. Má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, zajímá se o životní prostředí a zdraví svojí rodiny (Šarapatka, Urban, 2005). Všeobecně lze říci, že biopotraviny kupují mladí lidé s dětmi, lidé nemocní či v rekonvalescenci a starší lidé. S úrovní vzdělání zájem o konzumaci takových potravin roste (Moudrý, 1997). Rychle rostoucí trh s biopotravinami nutí výrobce a prodejce k aktivitě. Malí farmáři, aby ustáli konkurenci velkých prodejců, si otvírají vlastní prodejny. Rozvíjí se přímý prodej farmář spotřebitel prostřednictvím nákupu ze dvora, na trhu nebo i přes internet. Zajímavostí jsou tzv. biobedýnky, kdy si zákazník přes internet objedná nákup a za pár dní mu dovezou bedýnku s celým nákupem. Supermarkety prodávají pod privátními bioznačkami nejen biopotraviny, ale také kosmetiku (Mach, 2007). Velmi důležitá je propagace rozebraná v předešlé kapitole. Spotřebitelé potřebují rozeznávat, ochutnat, naučit se kuchyňsky upravovat a využívat bioprodukty. Proto se jeví jako vhodné například pořádat ochutnávky v prodejnách či na výstavách, podpořené přednáškami a prezentacemi. V televizi a rozhlase se objevují pořady o zdravé výživě, nebo o vaření, v nichž se lidé seznamují s recepty a kuchyňskou úpravou biopotravin. Komerční reklama v televizi však většinou zůstává nedostupná vinou finanční náročnosti (Šánová, 2007). Z mnoha průzkumů je zřejmá všeobecně malá dostupnost informací o biopotravinách. Velké firmy s konvenční produkcí si mohou dovolit drahou reklamu (televize, billboardy, časopisy ), což je pro producenty biopotravin finančně neúnosné. Informovanost je všeobecně vyšší ve městech, než na vesnici, přičemž s velikostí sídel roste. Míra informovanosti o potravinách také roste úměrně se vzděláním (Moudrý, Prugar, 2002). Poptávku po biopotravinách však ve velké míře také ovlivňuje především výše příjmů, cen potravin resp. podíl výdajů za potraviny na rodinném rozpočtu, ale i stupeň samozásobení, stravovací zvyklosti, úroveň vzdělání a informovanosti a další faktory. Největší vliv na poptávku po biopotravinách má však pravost ekologického výrobku, 33

34 kvalita produktu, kontrola produkčního procesu a spolehlivost dodavatelů a výrobců (Moudrý, Prugar, 2002). Jak uvádí Šarapatka a Urban (2005) tak ceny biopotravin na úrovni maloobchodu jsou průměrně v ČR vyšší než ceny konvenčních potravin o 30-40%, některé komodity jsou však dražší až o 100 a více procent, jiné se naopak prodávají za srovnatelnou nebo dokonce nižší cenu, než konvenční potraviny (například při nákupu rovnou na farmě). Úroveň cen je v rámci České republiky srovnatelná s výjimkou Prahy, kde jsou ceny nejvyšší vzhledem k tamní kupní síle. Několikanásobně vyšší cena biopotravin je však dle Šánové (2007) jednou z hlavních překážek, které brání rozvoji trhu s biopotravinami. Faktem je, že biopotraviny jsou dražší nejen náročnější výrobou, ale také většími náklady na kontrolu a certifikaci, která se samozřejmě promítá do vyšší ceny zemědělského prvovýrobce a poté do ceny spotřebitele (Šánová, 2007). Velká variabilita cen bioproduktů závisí na formě odbytu, stupni zušlechtění a poptávce. Nízké ceny bioproduktů v ČR jsou mj. ovlivněny nízkou poptávkou, způsobenou především nižším životním standardem, malou nabídkou a malou informovanosti spotřebitelů (Moudrý, Prugar, 2002). Prodejní způsoby biopotravin jsou stále velmi rozmanité. Podle Tomáše Václavíka můžete nakoupit bioprodukty přímo u sedláka, tzv. nákup ze dvora, biopotraviny jsou často k dostání na trzích a v tržnicích, najdete je i v prodejnách zdravé výživy, v bioprodejnách, v supermarketech. Existují i hotely a restaurace, které vaří z produktů ekologického zemědělství (Mach, 2007). Uplatnění bioproduktů na trhu má své zvláštnosti. Jedná se o značkové zboží vyprodukované za specifických podmínek. Kontrolované v procesu výroby, lze u něj doložit původ. Zboží má obvykle vyšší cenu, je označeno ochrannou známkou bioproduktů případně logem producenta a doprovázeno certifikátem o původu. V zásadě je možné prodej rozdělit na prodej přímý a zprostředkovaný. Přímý prodej probíhá tak, že výrobce bezprostředně prodává zboží spotřebiteli. Takový prodej převládá především v západní Evropě. V ČR má však takový způsob prodeje malou tradici. Přímý prodej se dále člení na samosběr, přímé doručování, stánkový prodej, obchod ve dvoře a prodej ze dvora. Zprostředkovaný odbyt v současné době probíhá prostřednictvím velkoodběratelů, ti se zabývají výkupem bioproduktů, zpracováním a dalším prodejem a distribucí do velkoobchodní sítě a restaurací vlastními dopravními prostředky. Kromě 34

35 vlastní v ČR nakoupené bioprodukce, také importují zahraniční bioprodukty a naopak 5% výrobků exportují (Moudrý, Prugar, 2002). V poslední době si biopotraviny razí cestu do supermarketů i do hypermarketů či do drogistických řetězců. Tím ale nedochází k přesunu zákazníků z prodejen racionální výživy do velkých univerzálních hypermarketů. Nevýhodou super a hypermarketů je především to, že se zde zákazník nenajde vyčerpávající sortiment jako ve specializované prodejně (Šánová, 2007). Síť prodejen s tzv. zdravou výživou je v rámci naší republiky poměrně rozsáhlá. V prodejnách se však neprodávají pouze biopotraviny, spotřebitel se proto při nákupu biopotravin musí orientovat podle značení - EU či dobrovolné tzv. biozebry (značení ČR). Některé prodejny zdravé výživy jsou sdruženy v rámci Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO, řídí se speciálními svazovými směrnicemi a proto má zákazník v těchto prodejnách záruku určité šíře sortimentu biopotravin (alespoň 120 druhů) a navíc i kvality a fundovanosti obsluhy. V zahraničí, kde je paleta biopotravin nepoměrně širší, mají tyto prodejny i přes 99 procent sortimentu v biokvalitě a zákazník může nakupovat bez obav z toho, že by kupoval konvenční produkty. Spíše výjimečně lze biopotraviny zakoupit jako hotové jídlo v jídelnách a restauracích, které připravují zdravá, mnohdy vegetariánská jídla. Existují také různé snahy vařit z biopotravin v různých velkokuchyních (školy, školky, instituce atd.) (Ledvina, 2010). Zásilkový prodej je většinou jen doplňkový. Je určen pro zákazníky, kteří nemají přístup k prodejně biopotravin, nebo jeho prodejna nenabízí jejich dostatečný sortiment. Cena zásilkových biopotravin není nižší (i když jsou přímo od výrobce), protože je zde započteno poštovné a balné (Šánová, 2007). Biopotraviny lze také zakoupit na různých tradičních akcích, které jsou pořádány v průběhu celého roku, nejčastěji pak na biojarmarcích. Nákup na jarmarku je bohatý na zážitky a představuje velký kontrast proti nákupu v anonymních supermarketech. Zboží často prodává sám sedlák a zákazník má možnost ho osobně poznat a na cokoli se pozeptat. Na daném místě se koná jarmark jednou či vícekrát do roka, často jako podzimní biojarmark, kdy je po sklizni nejbohatší nabídka a spotřebitelé si mohou nakoupit plody i k zimnímu uskladnění. Jarmark mívá často doprovodný program - přednášky, hudbu, výstavy zvířat, atrakce pro děti. 35

36 V některých našich městech lze biopotraviny nakupovat také prostřednictvím klubů přátel ekofarem. Otevřená skupina lidí si přes koordinátora společně každý týden objednává biopotraviny přímo od ekologických zemědělců. Ti je pak přiváží a lidé si je v určený pravidelný čas u koordinátora vyzvedávají. Jedná se zejména o čerstvé bioprodukty, které se nedají kupovat běžně v obchodě (biozelenina, biomléko atd.). Klub často organizuje také výlety na ekofarmy, popř. pracovní víkendové akce na pomoc ekozemědělcům (Ledvina, 2010). 36

37 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Dotazníkový průzkum Praktická část diplomové práce je zpracována na základě dotazníkového šetření, které proběhlo prostřednictvím dotazníků vyplňovaných zároveň ve třech obcích (Brno, Kyjov, Stavěšice) v obdobích od 10. března do 30. března Během 20 dní bylo vyplněno celkem 250 dotazníků. V městě Brně a v městě Kyjově vyplnilo dotazník vždy 100 respondentů, zatím co v obci Stavěšice z důvodů výrazně nižšího počtu obyvatel vyplnilo dotazník pouze 50 respondentů. Distribuce dotazníků respondentům byla zajištěna převážně osobní pochůzkou obcí, kdy byl dotazník náhodně překládán obyvatelům zmíněných obcí. Vyplnění dotazníků probíhalo také prostřednictvím sociálních sítí na internetu či rozesíláním na mailové adresy. Dotazník je sestaven z 20 uzavřených otázek, kde respondenti měli na výběr z několika nabízených variant odpovědí. Taková forma otázek zvyšuje ochotu respondentů dotazník vyplnit a snižuje časovou náročnost zpracování a vyhodnocení výsledků (Viklund, 2007). Prostřednictvím prvních 7 otázek (1-7) bylo zjišťováno jakým způsobem a do jaké míry jsou obyvatelé obcí informováni o biopotravinách. Série dalších 9 otázek (8-16) byla zaměřená především na poptávku a samotný nákup biopotravin. Poslední 4 otázky (17-20) jsou otázky tzv. identifikační, které nám poskytují informace o samotných respondentech. Dotazník je v příloze 3. Hlavním cílem tohoto šetření bylo srovnání informovanosti a preferencí zákazníků v problematice biopotravin v Brně a v dalších dvou menších obcích (Kyjov a Stavěšice). Výběr kontrolních míst byl podpořen mými rodinnými vazbami k nim. Výstupem tohoto šetření jsou data, která jsou zpracována do přehledných tabulek a grafů v programu Microsoft Excel 2007, ze kterých jsou patrné rozdíly v povědomí o biopotravinách ale také v samotné poptávce po biopotravinách v třech výzkumem podrobených obcích. 37

38 4.2 Charakteristika města Brna Brno je rozlohou i počtem obyvatel druhé největší město v České republice a největší město na Moravě. Statutární a krajské město Brno leží v Jihomoravském kraji na soutoku řek Svratky a Svitavy (WIKIPEDIE, 2012a). Katastrální plocha města Brna činí ha a leží v nadmořské výšce 203 m n. m. a na zeměpisných souřadnicích 16 35' 59'' E, 49 11' 43'' N. První písemná zmínka o městě pochází z roku (RISY, 2011a). Dle informací z Regionálního informačního servisu z roku 2010 je ha z celkové výměry pozemků města Brna využíváno jako zemědělská půda. V Brně je 1442 subjektů zabývající se zemědělstvím, lesnictvím nebo rybolovem (RISY, 2010a). Zemědělství Brna a jeho okolí je zaměřeno především na obiloviny, řepku a cukrovku (ČSÚ, 2012). Město Brno je ze tří stran obklopeno zalesněnými kopci, na jihu přechází do rozsáhlé jihomoravské nížiny. Ze severozápadu je chráněno výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny, na severovýchodě se rozkládá Moravský kras (ČSÚ, 2010). Z hlediska pedologie je Brno a jeho okolí typické těmito půdními typy černozem modální, hnědozem modální, fluvizem modální aj. (AOPK, 2010). K bylo v Brně evidováno celkem obyvatel ( mužů a žen). V Brně je nejvyšší počet obyvatel ve věku let a to Druhou nejčastěji zastoupenou věkovou skupinou je skupina 65 let a více s celkovým počtem obyvatel (RISY, 2010a). Nezaměstnanost v roce 2010 dosáhla v Brně celkového čísla 9,86 % (RISY, 2010a). Brno je významným centrem průmyslu, zdravotnictví, kultury ale i sociální vybavenost města Brna je vysoká (RISY, 2006a). Vzhledem k velmi dobré hospodářské vybavenosti města Brna jsou možnosti nákupu biopotravin vzhledem k jiným v této práci posuzovaným obcím velice dobré. Kromě sortimentu biopotravin nabízeného většinou supermarketů, hypermarketů, velkých diskontních prodejen a řetězců drogerií je možné biopotraviny v Brně nakoupit 38

39 také v menších obchůdcích, kterých je dle informací internetových stránek ekologického institutu více než 40. Zkrácený výčet obchodů, jejichž sortimentem jsou mimo jiné i biopotraviny nabízí příloha č. 8 (Veronica, 2012). V Brně se nachází také síť restaurací Rebio, v těchto restauracích je možné jíst již hotové připravené pokrmy v tzv. biokvalitě (Rebio, 2009). 4.3 Charakteristika města Kyjov Kyjov je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce. Kyjov leží 25 km jihozápadně od Uherského Hradiště a 52 km jihovýchodně od Brna a jde o obec s rozšířenou působností (WIKIPEDIE, 2012b). Katastrální plocha města Kyjova, které leží v nadmořské výšce 192 m n. m., je ha. Zeměpisné souřadnice města jsou 17 7' 21'' E, 49 0' 37'' N. První písemná zmínka o městě pochází z roku (RISY, 2010b). Jak již bylo řečeno, celková výměra pozemků obce Kyjov je ha, z čehož výměra zemědělské půdy činí ha a vinic 87 ha. V Kyjově sídlí 86 podniků zabývající se zemědělstvím, lesnictvím či rybolovem (RISY, 2010b). Kyjov leží na okraji teplé Panonské nížiny, která je od severu chráněna Ždánickým lesem a pohořím Chřiby. Jsou to nízká pohoří především s dubovými a bukovými porosty. Jižně od Kyjova lemuje území komplex borových lesů rozložených na pískách. Kyjovem protéká říčka Kyjovka pramenící v Chřibech (Přibilová, 2009). Typickými půdními jednotkami města Kyjov je černozem modální, fluvizem glejová karbonátová, černice glejová karbonátová a hnědozem modální (AOPK, 2010). Kyjovsko je jednou z nejsušších oblastí ČR a především proto je v těchto oblastech kladen důraz na zachycování vody v krajině revitalizací vodních toků, chráněním jezer, rybníků, mokřadů, kde se vytváří příznivé prostředí pro život mnoha organismů - např. hnízdění ptáků. (Pšenicová, 2009). Podle Regionálního informačního servisu bylo v městě Kyjově k evidováno obyvatel (5 719 mužů a žen). Nejčastěji zastoupenou věkovou skupinou obyvatel je věková skupina let s celkovým počtem obyvatel. 39

40 Další nejčastěji zastoupenou věkovou skupinou obyvatel je skupina 65 let a více s celkovým počtem obyvatel Nezaměstnanost v roce 2010 dosáhla celkové hodnoty 12,90 % (RISY, 2010b). Městem prochází železniční trať z Brna do Uherského Hradiště. Do Brna jezdí 19 přímých spojů. V provozu je také autobusové nádraží a od roku 1959 je zde provozována městská autobusová doprava. Kyjov leží na křižovatce silnic I. třídy č. 54 (Slavkov u Brna - Strání), II. třídy č. 432 (Holešov - Hodonín) a II. třídy č. 422 (Valtice - Boršice u Buchlovic). U silnice mezi Kyjovem a Miloticemi bylo v roce 1951 vybudováno letiště provozované Aeroklubem Kyjov (WIKIPEDIE, 2012b). Z hlediska kultury je Kyjov poměrně dobře vybavené město, nachází se zde například 2 pobočky veřejných knihoven, kino, amfiteátr, muzeum nebo 3 galerie (RISY, 2006b). Dle informací z roku 2010 se v Kyjově nachází 6 mateřských škol, 6 základních, 2 střední odborné školy, střední odborné učiliště, gymnázium a základní umělecká škola. Také v oblasti zdravotní péče je město Kyjov velmi dobře vybavené (RISY, 2010b). Z pohledu technické vybavenosti je Kyjov také na dobré úrovni. Nachází se zde pobočka pošty, policie, veřejný vodovod, kanalizace, čistírna odpadních vod, obec je také plynofikována (RISY, 2010b). Přestože Kyjov je poměrně velké město, tak možnosti nákupu biopotravin jsou zde značně omezené. Spotřebitelé mohou k nákupu biopotravin využít jednu specializovanou prodejnu s názvem Zdravíčko- zdravá výživa s.r.o. sídlící na adrese Masarykovo náměstí 37/13, Kyjov. Terénním průzkumem bylo zjištěno, že další možností nákupu biopotravin připadají v úvahu pouze ve větších diskontních prodejnách, které nabízí základní potraviny v bio kvalitě (PENNY MARKET, Kaufland, Lidl). 40

41 4.4 Charakteristika obce Stavěšice Vinařská obec Stavěšice leží v dolině mezi Strážovicemi a Nenkovicemi přibližně 8 km západně od městečka Kyjov a cca 45 km od města Brna (Slovácko, 2008). Katastrální plocha Stavěšic činí 494 ha. Obec leží v nadmořské výšce 231 m n. m. a na zeměpisných souřadnicích 17 1' 50'' E, 49 0' 6'' N (RISY, 2010c). Z celkové výměry pozemků 493 ha zemědělská půda zabírá 375 ha. Zemědělstvím, lesnictvím nebo rybolovem se v obci zabývá 6 subjektů- např. Zemago Strážovice, Jaroslav Horák Želetice, Antonín Kozák, Stavěšice. První písemná zmínka o obci pochází z roku (RISY, 2010c). Celkový počet obyvatel obce Stavěšice činil k obyvatel (175 mužů a 193 žen). Nejčastější věkovou skupinu obyvatelstva tvoří věková skupina let s celkovým počtem obyvatel 229, druhou nejčastější skupinou obyvatel je skupina 65 a více let s počtem obyvatel 72. Nezaměstnanost dosáhla v obci Stavěšice v roce 2010 hodnoty 27, 34% (RISY, 2010c). Za prací obyvatelé obce dojíždějí nejčastěji do města Kyjova, Brna a Hodonína. Omezené pracovní příležitosti v obci poskytuje firma Trtík spol. s r.o., kde jsou vyráběny výrobky z technické pryže. V obci se také nachází několik soukromě podnikajících osob například v oboru vodo-topo-plyn, truhlářství, elektroinstalace, rybářství, autoopravárenství, instalatérství, malířství. Sídlí zde také reklamní agentura. V obci je kanalizace s čistírnou odpadních vod, vodovod, plynovod. Od roku 2012 je na Hejdách funkční penzion pro důchodce. V obci je obchod, hospoda a kaple sv. Floriána. Základní školu a mateřskou školu navštěvují děti v sousedních Nenkovicích. První květnovou sobotu (po svátku sv. Floriána 4. 5.) se v obci konají krojované hody, které zde bývají největší kulturní událostí v roce. Dalšími akcemi v obci jsou stavění máje, dětské karnevaly, dětské dny, obecní plesy, košty vín, slivovic, pomazánek a besedy s důchodci. Od roku 1999 je v obci zřízeno místní muzeum, které nabízí zajímavosti z historie života ve Stavěšicích. Obec vydala v r knihu Stavěšice 610 let, ve které autor Jan Hrdlička (bývalý dlouholetý ředitel základní školy) popisuje historii jednotlivých domů a historii obce. Každoročně vychází obecní zpravodaj, který informuje o dění v obci. Od roku 2002 zde působí cimbálová muzika, která vystupuje při folklórních i jiných akcích v obci a blízkém okolí. Dopravní spojení 41

42 v obci je zajištěno systémem Integrované dopravy Jihomoravského kraje, kdy spoj autobusu Brno Kyjov projíždí obcí ve velice pravidelných intervalech (Stavěšice, 2012). Jak již bylo zmíněno tak v obci Stavěšice sídlí pouze jedna prodejna, kde sortiment biopotravin zcela chybí. 42

43 5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Výsledky dotazníkového šetření Struktura respondentů Struktura respondentů v Brně Pohlaví Vzdělání Věková struktura Ekonomická aktivita žena muž vysokoškolské středoškolské základní 65 a více 45 až až 44 do 24 ostaní ekonomicky neaktivní důchodce student ostatní ekonomická aktivita soukromý podnikatel dělnická profese zaměstnanecká profese Obrázek č. 1: Vyhodnocení struktury respondentů v Brně Ze 100 dotázaných respondentů v městě Brně dotazník vyplnilo celkem 70 (70 %) žen a 30 (30 %) mužů. Nejvíce respondentů z Brna je vzdělání vysokoškolského (50 %) a středoškolského (46 %). Nejčastější věkovou skupinou v rámci respondentů Brna je věková skupina do 24 let. Nejčastěji uvedenou ekonomickou aktivitou je zaměstnanecká profese 49 %, dále pak student 35 % (obrázek č. 1). 43

44 Struktura respondentů v Kyjově Pohlaví Vzdělanost Věková struktura Ekonomická aktivita žena muž vysokoškolské středoškolské základní 65 a více 45 až až 44 do 24 ostaní ekonomicky neaktivní důchodce student ostatní ekonomická aktivita soukromý podnikatel dělnická profese zaměstnanecká profese Obrázek č. 2: Vyhodnocení struktury respondentů v Kyjově V Kyjově ze 100 respondentů dotazník vyplnilo celkem 65 (65 %) žen a 35 (35 %) mužů. Nejčastějším vzděláním respondentů Kyjova je vzdělání středoškolské (60 %), dále pak vzdělání vysokoškolské (27 %). Nejvíce zastoupenou věkovou skupinou Kyjova je věková skupina do 24 let (41 %) a věková skupina od 25 až do 44 let (36 %). Aktivita student se stala nejčastější ekonomickou aktivitou v městě Kyjov s 39 %. 14 % dotázaných v Kyjově uvedlo zaměstnaneckou profesi (obrázek č. 2). 44

45 Struktura respondentů ve Stavěšicích Pohlaví Vzdělání Věková struktura Ekonomická aktivita žena muž vysokoškolské středoškolské základní 65 a více 45 až až 44 do 24 ostaní ekonomicky neaktivní důchodce student ostatní ekonomická aktivita soukromý podnikatel dělnická profese zaměstnanecká profese Obrázek č. 3: Vyhodnocení struktury respondentů ve Stavěšicích Ve Stavěšicích bylo osloveno z důvodu výrazně nižšího počtu obyvatel obce pouze 50 občanů a to 33 (66%) žen a 17 (34%) mužů. Nejvíce dotázaných ve Stavěšicích uvedlo středoškolské vzdělání (58 %). Dalším nejčastějším vzděláním mezi respondenty ve Stavěšicích bylo vzdělání základní (30 %). Stavěšice se v porovnání vzdělanosti obcí staly obcí s nejnižším vzděláním, protože nejvíce respondentů uvedlo vzdělání základní. Věkové složení respondentů Stavěšic je velmi obdobné jako u ostatních šetřených obcí, převažuje zde také věková skupina do 24 let (36 %). Ve Stavěšicích bylo zaznamenáno ze všech šetřených obcí nejvíce respondentů ve věku 65 a více let (22%) a také nejvyšší počet důchodců (22 %). Nejčastější ekonomickou aktivitou mezi respondenty ve Stavěšicích byla zaměstnanecká profese (26 %) a student (24 %). Zajímavé je, že odpověď ekonomicky neaktivní se v obci Stavěšice i přes vysokou míru nezaměstnanosti 27, 34% (nejvyšší ze tří v práci sledovaných obcí), objevuje minimálně (2%). Zřejmě se v rámci shromažďování dat během dotazníkového šetření ve Stavěšicích podařilo oslovit především ekonomicky aktivní občany, důchodce anebo studenty (obrázek č. 3). 45

46 5.1.2 Vyhodnocení stěžejních otázek dotazníkového šetření Otázka číslo 1: Biopotraviny jsou podle Vás výsledným produktem jakého způsobu zemědělství? Brno Kyjov Stavěšice nevím konvenční zemědělství ekologické zemědělství Obrázek č. 4: Vyhodnocení znalosti respondentů v oblasti původu biopotravin ve sledovaných obcích První otázka dotazníku měla hned na úvod za úkol představit všeobecné povědomí spotřebitelů o ekologickém zemědělství a především o jeho produktech, tedy o biopotravinách. Ze získaných odpovědí vyplývá, že informovanost spotřebitelů o původu biopotravin je poměrně vysoká. Že biopotraviny jsou produktem ekologického zemědělství, odpovědělo 95 % respondentů z města Brna, 86 % v obci Stavěšice a 76 % v městě Kyjově. Že biopotravina je výsledným produktem konvenčního zemědělství odpověděli nejčastěji respondenti v Kyjově (19 %), což může být způsobeno převahou studentů, kteří o biopotravinách nemusí mít přehled, protože často sami potraviny nenakupují. 46

47 Otázka číslo 2: Máte pocit, že jste dostatečně informováni o biopotravinách? Brno Kyjov Stavěšice nevím ano ne Obrázek č. 5: Vyhodnocení pocitu informovanosti respondentů v oblasti biopotravin V otázce číslo 2 byl zjišťován osobní pocit respondentů ohledně informovanosti v oblasti biopotravin. Ve všech třech obcích má většina respondentů pocit, že nejsou dostatečně informováni o biopotravinách. Dle obrázku č. 5 je jich nejvíce v Brně (57 %), dále v Kyjově (46 %) a ve Stavěšicích (44 %). Naopak ve Stavěšicích má ze všech dotazníkem zkoumaných obcí nejvíce respondentů pocit, že jsou dostatečně informováni o biopotravinách a to 32 %. V Kyjově má celkem 29 % respondentů pocit, že jsou dostatečně informováni o biopotravinách, v Brně má tento pocit 28 % respondentů. Vzhledem k tomu, že ve Stavěšicích, kde je nejvíce respondentů vzdělání středoškolského a základního, tak nelze usuzovat, že právě vzdělanost respondentů má nejvyšší vliv na jejich osobní pocit v oblasti dostatečné informovanosti o biopotravinách. Přestože je pocit respondentů v obci Stavěšice v oblasti informovanosti o biopotravinách poměrně velký, tak zároveň dle odpovědí na otázku č. 11 (obrázek č. 12), uvedlo nejvíce respondentů Stavěšic, že jsou nedostatečně informováni o místech, kde je možné nakoupit biopotraviny. Tato tvrzení lze chápat jako rozporuplná. 47

48 Otázka číslo 3: Jakým způsobem jste nejčastěji informováni o biopotravinách? Z grafu vyhodnocujícího způsoby (obrázek č. 6), kterými jsou respondenti nečastěji informováni o biopotravinách, je již na první pohled patrné, že nejčastěji respondenti čerpají informace o biopotravinách z internetu, televize, novin a časopisů. Na tuto otázku měli respondenti příležitost zvolit více možností odpovědí. V Brně jsou respondenti nejčastěji informováni o biopotravinách prostřednictvím internetu, tato odpověď se vyskytovala s četností 58 %. Také v Kyjově je mezi dotázanými nejčastějším zdrojem informací internet s četností výskytu odpovědi 50 %. Poněkud odlišná situace byla zaznamenána mezi respondenty v obci Stavěšice, kde jsou respondenti dle výsledku průzkumu nejčastěji o biopotravinách informováni prostřednictvím televize (23 %). To že se také ve Stavěšicích nestal nejčastější odpovědí internet, může být způsobeno především tím, že je zde vyšší počet důchodců, kteří internet doma nemají. Zatímco zastoupení studentů v rámci respondentů v Brně a v Kyjově je poměrně vysoké a možná i díky tomu se nejčastější odpovědí v těchto obcích stal internet. Podle provedeného průzkumu jsou mezi respondenty ve všech třech šetřených obcích nejméně častým zdrojem informací o biopotravinách různé osvětové akce a přednášky, což srovnává rozdíl v možnostech informovanosti v zájmových obcích, protože ne všude se takové akce konají. nejsem o biopotravinách nijak informován/a jiné různé osvětové akce a přednášky noviny/časopisy internet literatura Stavěšice Kyjov Brno rádio televize Obrázek č. 6: Vyhodnocení způsobů, kterými jsou respondenti nejčastěji informováni o biopotravinách 48

49 Otázka číslo 4: Myslíte si, že v místě Vašeho bydliště je možné získat dostatek informací o biopotravinách? Z obrázku číslo 7, který vyhodnocuje možností respondentů v oblasti získávání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště, vyplývá to, že dotázaní nejčastěji takové informace mohou získávat, avšak nečiní tak, anebo nemají přehled, jestli je možné takové informace získávat. Jmenovitě v Brně se mezi respondenty stala nejčastější odpovědí s 34 % odpověď, že dotázaní nemají přehled o tom, zdali je možné informace o biopotravinách v místě jejich bydliště získávat. 31 % dotázaných v Brně je zase toho názoru, že získání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště možné je ale zároveň dodávají, že takové informace nezískávají. nevím, jestli je možné v místě mého bydliště takové informace získat ne, není to možné ale stejně bych takové informace nezískával/a ne, není to možné, ale ráda bych takové informace získával/a ano, je to možné ale takové informace nezískávám Stavěšice Kyjov Brno ano, je to možné a takové informace získám Obrázek č. 7: Vyhodnocení možností respondentů v oblasti získávání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště V Kyjově došlo v porovnání s brněnským průzkumem k prohození pořadí prvních dvou nejčastějších odpovědí. V Kyjově se tedy mezi respondenty nejčastější odpovědí s 30 % stala odpověď získání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště je možné, ale že takové informace nezískávají. Odpovědi nevím využilo v rámci této otázky v kyjovském průzkumu celkem 24 %. Ve Stavěšicích je nejvíce respondentů a to 32 % toho názoru, že získání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště možné není, ale stejně by takové informace nezískávali. 20 % respondentů Stavěšic si myslí, že v místě jejich bydliště je možné získat informace o biopotravinách a takové informace také získávají. 49

50 Nejčastějším způsobem získávání informací o biopotravinách je dle výsledků průzkumu internet, televize a denní tisk. V tomto ohledu jsou možnosti získání informací o biopotravinách ve všech šetřených obcích poměrně srovnatelné. Rozdílné možnosti v informovanosti o biopotravinách by mohly být zaznamenány především v informovanosti prostřednictvím osvětových akcí, kterých se koná nejvíce v Brně a ve Stavěšicích takové akce zcela absentují. Otázka číslo 5: Zajímáte se o problematiku biopotravin a jejich účinků na zdraví konzumentů? Tabulka č. 1: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v městě Brně Brno muži (%) ženy (%) ano, zajímám se o problematiku biopotravin ne, nezajímám se o problematiku biopotravin Σ Tabulka č. 2: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v městě Kyjově Kyjov muži (%) ženy (%) ano, zajímám se o problematiku biopotravin ne, nezajímám se o problematiku biopotravin Σ Tabulka č. 3: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v obci Stavěšice Stavěšice muži (%) ženy (%) ano, zajímám se o problematiku biopotravin ne, nezajímám se o problematiku biopotravin Σ Z tabulky č. 1, 2 a 3 vyplývá, že o problematiku biopotravin a jejich účinku na zdraví konzumentů nemá zájem naprostá většina dotázaných konzumentů. Výjimku 50

51 tvoří pouze dotázaní muži města Kyjova, kde 86 % ze všech dotázaných mužů v městě Kyjově se o problematiku biopotravin zajímá a jako jediní, tak ze všech dotázaných respondentů ve všech obcích tvoří skupinu s většinovou převahou této odpovědi. Největší nezájem o biopotraviny byl zaznamenán mezi muži Stavěšic (88 %) a mezi ženami Kyjova (71 %). Tato čísla mohou mít přímou spojitost se stupněm nejvyššího ukončeného vzdělání, kdy ve Stavěšicích byla mezi respondenty zjištěna nejnižší vzdělanost. Lidé tak kupříkladu nemají chuť věnovat svou pozornost této problematice a mnohdy ani během studií se s touto problematikou nesetkali. V Kyjově bylo zase zaznamenáno mezi respondenty nejvíce studentů, které problematika biopotravin ve většině případů nemusí vůbec zajímat. Většinou ani sami nerozhodují o tom, jaké potraviny jejich rodiče nakupují. Otázka číslo 6: Myslíte si, že konzumace biopotravin je v současné době pouze součástí módního trendu? Brno Kyjov Stavěšice nevím ne ano Obrázek č. 8: Vyhodnocení názoru respondentů na důvod nákupu a oblibu biopotravin To že konzumace biopotravin je v současné době pouze součástí módního trendu si myslí dle grafu na obrázku číslo 8 nejvíce respondentů v městě Brně a to 59 %. Stejného názoru je také většina respondentů z Kyjova (56 %) a Stavěšic (54 %). To že konzumace biopotravin není pouze součástí módního trendu si myslí v Brně 28 %, ve Stavěšicích 28 % a v Kyjově 25 %. Odpovědi nevím využilo nejmíň dotázaných v Brně a to 13 %, dále pak ve Stavěšicích 18 % a v Kyjově 19 %. V Brně 51

52 bylo nejvíce respondentů přesvědčeno, že nákup biopotravin je většinou otázka módního trendu. Právě obyvatelé velkého města s většími možnostmi například v informovanosti (přednášky, akce, výstavy) mohou být nejčastěji ovlivňováni módními trendy. Je možné, že se volbou ekoproduktů snaží vyrovnávat negativa způsobena životem ve městě (stres, horší kvalita ovzduší ). Otázka číslo 7: Vzbuzují ve vás biopotraviny důvěru? biopotraviny ve mně nevzbuzují důvěru nevím, nepřemýšle/a jsme o tom ano, biopotraviny ve mně vzbuzují důvěru Obrázek č. 9: Vyhodnocení názoru respondentů na důvěryhodnost biopotravin Nejvíce biopotraviny vzbuzují důvěru mezi respondenty v Brně 47 % (obrázek č. 9). Méně již v Kyjově 33 % a ve Stavěšicích pouze 26 %. Největší nedůvěra v biopotraviny byla zaznamenána ve Stavěšicích a to 34 %, dále pak v Kyjově 30 % a v Brně 21 %. Odpovědi nevím využilo nejvíce dotázaných ve Stavěšicích 40 % a dále pak v Kyjově 37 % a v Brně 32 % respondentů. Důvěryhodnost v biopotraviny, dle výsledku šetření, klesá úměrně s dosaženým vzděláním, kdy v Brně byla zjištěna nejvyšší vzdělanost a také nejvyšší důvěryhodnost biopotravin. 52

53 Otázka číslo 8: Jak často kupujete biopotraviny? Brno Tabulka č. 4: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v městě Brně Brno muži ženy (%) (%) velmi zřídka (cca 1 x za rok) 1x měsíčně xtýdně 0 6 Častěji 0 1 biopotraviny vůbec nekupuju Σ Tabulka č. 5: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání s nejvyšším ukončeným vzděláním dotázaných respondentů v městě Brně Brno velmi zřídka (cca 1x za rok) základní středoškolské vysokoškolské (%) (%) (%) x měsíčně xtýdně Častěji biopotraviny vůbec nekupuju Σ Z tabulek č. 4 a 5 zpracovávající četnost nákupu biopotravin, vyplývá, že většina dotázaných respondentů v Brně nakupuje biopotraviny jen velmi zřídka. U žen je to 41 % a u mužů 40 %. Druhou nejčastější odpovědí žen v brněnském průzkumu byla četnost nákupu biopotravin 1 krát měsíčně, takto odpovědělo 29 % dotázaných žen v Brně. Druhou nejčastější odpovědí mužů bylo, že biopotraviny nekupují vůbec, tímto způsobem odpovědělo 33 % ze všech v Brně dotázaných mužů. Pravidelně, tedy jedenkrát týdně nakupují biopotraviny mezi zkoumanými respondenty pouze ženy a to 6% ze všech dotázaných žen. Ještě častěji nakupují biopotraviny v Brně také pouze ženy a to pouhé 1 % ze všech dotázaných žen. 53

54 Co se týká závislosti četnosti nákupu biopotravin na stupni vzdělání, bylo zjištěno, že respondenti se základním vzděláním, nejčastěji uvedli, že biopotraviny nekupují vůbec (50 % ze všech dotázaných respondentů se základním vzděláním). Nejčastější odpovědí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných respondentů v Brně, byla odpověď, že biopotraviny nakupují velmi zřídka. Tuto odpověď uvedlo celkem 37 % ze všech středoškolsky vzdělaných respondentů a 48 % ze všech vysokoškolsky vzdělaných respondentů v Brně. Kyjov Tabulka č. 6: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v městě Kyjově Kyjov muži (%) ženy (%) velmi zřídka (cca 1x za rok) 1x měsíčně xtýdně častěji 0 8 biopotraviny vůbec nekupuju Σ Tabulka č. 7: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání s nejvyšším ukončeným vzděláním dotázaných respondentů v městě Kyjově Základní (%) Středoškolské (%) Vysokoškolské (%) % Kyjov velmi zřídka (cca 1x za rok) 1x měsíčně xtýdně ,5 častěji 8 3 7,5 biopotraviny vůbec nekupuju Σ V Kyjově většina z dotázaných mužů a to 34 % uvedlo, že biopotraviny vůbec nekupují avšak v otázce zájmu o biopotraviny (otázka č tabulka č. 2) to byli právě

55 muži z Kyjova, kteří uvedli, že se o tuto problematiku zajímají nejvíce. Velmi zřídka nakupuje v Kyjově biopotraviny většina z dotázaných žen a to 29 %. 23 % v Kyjově dotázaných mužů odpovědělo, že biopotraviny nakupují velmi zřídka. Druhou nejčastější odpovědí žen byla odpověď, že biopotraviny nekupuji vůbec. Takto odpovědělo 26 % ze všech v Kyjově dotázaných žen. 1 krát týdně nakupuje biopotraviny v Kyjově 12 % ze všech dotázaných mužů a 15 % ze všech dotázaných žen. Častěji nakupují biopotraviny v Kyjově už jen ženy a to 8 % z celkového počtu dotázaných žen. Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání s nejvyšším ukončeným vzděláním dotázaných respondentů ve městě Kyjově ukázalo, že nejčastější odpovědí se mezi respondenty se základním vzděláním stala odpověď, biopotraviny nakupuji 1 krát týdně. Takto odpovědělo celkem 31 % dotázaných. Další nejčastější odpovědí v rámci hodnocení respondentů se základním vzděláním byla odpověď velmi zřídka s 23 % ze všech základoškolsky vzdělaných respondentů a odpověď jedenkrát měsíčně také s 23 %. Nejčastější odpovědí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných respondentů v městě Kyjově byla odpověď, biopotraviny vůbec nekupuji. Tímto způsobem odpovědělo celkem 33 % ze všech středoškolsky vzdělaných respondentů a 26 % ze všech vysokoškolsky vzdělaných respondentů (tabulka č. 6 a 7). Stavěšice Tabulka č. 8: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v obci Stavěšice Stavěšice muži (%) ženy (%) velmi zřídka 17,5 24 (cca 1x za rok) 1x měsíčně 17,5 15 1xtýdně 6 3 častěji 6 6 biopotraviny vůbec nekupuju Σ

56 Tabulka č. 9: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání s nejvyšším ukončeným vzděláním dotázaných respondentů v obci Stavěšice Stavěšice velmi zřídka (cca 1x za rok) základní středoškolské vysokoškolské (%) (%) (%) x měsíčně xtýdně častěji biopotraviny vůbec nekupuju Σ Z výsledků hodnocení četnosti nákupu biopotravin v obci Stavěšice v tabulce č. 8 a 9 je patrná převaha respondentů, kteří biopotraviny nekupují vůbec. Tímto způsobem ve Stavěšicích odpovědělo celkem 53 % ze všech dotázaných mužů a 52 % ze všech dotázaných žen. Velmi zřídka a jedenkrát měsíčně biopotraviny ve Stavěšicích nakupuje shodně 17,5 % ze všech dotázaných mužů. Velmi zřídka nakupuje biopotraviny 24 % ze všech dotázaných žen ze Stavěšic. Jedenkrát týdně a častěji nakupuje biopotraviny ve Stavěšicích shodně 6 % ze všech dotázaných mužů. Jeden krát týdně nakupuje biopotraviny celkem 3 % žen z celkového počtu ve Stavěšicích dotázaných žen a častěji nakupuje biopotraviny 6 % ze všech dotázaných žen ze Stavěšic. Biopotraviny nekupují vůbec nejčastěji středoškolsky vzdělaní respondenti (55 %) ze všech dotázaných středoškolsky vzdělaných respondentů ze Stavěšic. Další skupinou, která nejvíce nenakupuje biopotraviny je skupina respondentů se základním vzděláním (53 %) ze všech dotázaných respondentů se základním vzděláním. Nejvíce vysokoškolsky vzdělaných respondentů biopotraviny nekupuji vůbec (33 %), nebo jedenkrát měsíčně (33 %). Častěji nakupují biopotraviny ve všech šetřených obcích ženy a respondenti se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. 56

57 Otázka číslo 9: Jakým způsobem nejraději nakupujete biopotraviny? nekupuji biopotraviny jiné internet osobním nákupem u výrobce biobedýnky trřiště supermarkety a hypermarkety či jiné Stavěšice Kyjov Brno malé prodejny prodejny zdravé výživy specializované bioprodejny Obrázek č. 10: Vyhodnocení způsobu nákupu biopotravin ve sledovaných obcích V této otázce mohli respondenti využít možnosti výběru více odpovědí. Nejčastější byla ve všech obcích odpověď, ve které respondenti uvedli, že biopotraviny vůbec nekupují. Tuto odpověď uvedlo 32 % respondentů v Brně, 32 % respondentů ve Stavěšicích a 30 % respondentů v Kyjově. Ve všech zkoumaných obcích respondenti uvedli, že biopotraviny kupují nejčastěji v prodejnách zdravé výživy Brno 32 %, Kyjov 30 % a ve Stavěšice 19 % respondentů. Druhým nejčastějším místem nákupu biopotravin jsou dle názoru dotázaných supermarkety, hypermarkety či jiné nákupní řetězce Brno 31 %, Kyjov 28 % a Stavěšice 14 %. V Brně jsou třetím nejčastějším místem nákupu biopotravin specializované bioprodejny 16 %. Mezi respondenty v Kyjově stojí v žebříčku míst nákupu biopotravin na pomyslném třetím místě malé prodejny 16 % a ve Stavěšicích zase nákup biopotravin na tržišti 12 %. Nejméně častým nákupem biopotravin je mezi respondenty ve všech obcích, nákup biopotravin prostřednictvím biobedýnek Brno 0 %, Kyjov 4 % a Stavěšice 0 % (obrázek č. 10). Respondenti Stavěšic nejčastěji nakupují biopotraviny v prodejnách zdravé výživy, zatímco obyvatelé Brna a Kyjova v supermarketech a hypermarketech. Tato situace může být způsobena například absencí supermarketu a hypermarketu v obci Stavěšice. Nebo také tím, že v obci Stavěšice uvedlo nejvíce respondentů (obrázek č. 11), že nejsou dostatečně informováni o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit. Je pravděpodobné, že nemají vysoké povědomí o tom, že nákup biopotravin 57

58 je možný i v supermarketu a proto volí raději specializované prodejny se zdravou výživou. Otázka číslo 10: Myslíte si, že je možné v místě Vašeho bydliště nakoupit biopotraviny? Brno Kyjov Stavěšice nevím ne ano Obrázek č. 11: Vyhodnocení názoru respondentů na možnosti nákupu biopotravin v místě jejich bydliště Vyhodnocení této otázky dokazuje, že předpokládané možnosti nákupu biopotravin rostou úměrně s velikostí obce. 66 % dotázaných respondentů v Brně si myslí, že je možné v místě jejich bydliště biopotraviny nakoupit. V Kyjově se s tímto názorem ztotožňuje 58 % respondentů a v obci Stavěšice 44 %. Naopak ve Stavěšicích je v porovnání šetřených obcí největší počet dotázaných (40 %) toho názoru, že koupit biopotraviny v místě jejich bydliště možné není. Dále je tohoto názoru také 18 % dotázaných v Brně a 17 % dotázaných respondentů v Kyjově. Odpovědi nevím využilo nejvíce respondentů v Kyjově a to 25 % dotázaných, dále pak v Brně a ve Stavěšicích vždy shodně v obou obcích 16 % dotázaných (obrázek č. 11). 58

59 Otázka číslo 11: Máte podle Vašeho názoru dostatek informací o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit? nevím ne ano 0 Brno Kyjov Stavěšice Obrázek č. 12: Vyhodnocení názoru respondentů na informovanost o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit Nejvyšší pocit informovanosti o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit pociťují respondenti dotázaní v Brně 47 %. Ve Stavěšicích má pocit dostatečné informovanosti o prodejních místech biopotravin celkem 38 % a v Kyjově 33 % dotázaných. Nejmenší pocit informovanosti o možnostech nákupu biopotravin vyjádřili respondenti Stavěšic 42 %, dále pak Brna 36 % a v Kyjově 31 %. Odpovědi nevím využilo nejvíce respondentů v Kyjově a to 36 %, dále pak ve Stavěšicích 20 % a v Brně 17 % (obrázek číslo 12). V obci Stavěšice tedy 42 % respondentů uvedlo, že nemají dostatek informací o místech nákupu biopotravin, s tímto tvrzením souvisí také skutečnost, že v obci Stavěšice nejvíce respondentů uvedlo, že nákup biopotravin v jejich obci možný je (obrázek č. 11), ačkoliv tomu tak není. 59

60 Otázka číslo 12: Jaké biopotraviny nakupujete nejčastěji? biopotraviny vůbec nekupuji jiné těstoviny a rýže cerálie a sladkosti ovoce a zelenina maso a masné výrobky Stavěšice Kyjov Brno mléko a mléčné výrobky pečivo Obrázek č. 13: Respondenty nejčastěji nakupované biopotraviny V rámci této otázky měli respondenti možnost označit více variant odpovědí. Komplexně nejčastější odpovědí na tuto otázku se stala odpověď, že respondenti biopotraviny nekupují vůbec Stavěšice 30 %, Brno 29 % a Kyjov 29 %. Z grafu je již na první pohled patrné, že mezi respondenty nejčastěji nakupované potraviny patří cereálie a sladkosti, bio ovoce a zelenina, mléko a mléčné výrobky, pečivo. Méně často nakupovanými biopotravinami je dle odpovědí z dotazníku maso, těstoviny a rýže. Celkově nejčastěji nakupovanou biopotravinou se dle průzkumu zcela jednoznačně staly cereálie a sladkosti a to ve městě Kyjov, kde se tato odpověď vyskytovala s četností 32 %. Také v Brně respondenti nejčastěji označili odpověď cereálie a sladkosti (28 %), které se zde staly nečastěji nakupovanou biopotravinou. Ve Stavěšicích se s 17 % stalo nejčastěji nakupovanou biopotravinou pečivo. Ovoce a zelenina je, ve všech dotazníkem zkoumaných obcích, druhou nejčastěji nakupovanou biopotravinou Brno 26 %, Kyjov 25 % a Stavěšice 14 %. Třetí nejčastěji nakupovanou biopotravinou tohoto průzkumu se opět shodně ve všech obcích stalo mléko a mléčné výrobky Kyjov 24 %, Brno 23 % a Stavěšice 13 %. Z výsledů dotazníkového šetření je patrné, že čtvrtou nejčastěji nakupovanou biopotravinou je v městě Brně maso se 17 %, v Kyjově pečivo s 23 % a ve Stavěšicích cereálie a sladkosti s 11%. Nejméně nakupovanou biopotravinou jsou mezi respondenty v Brně těstoviny a rýže s 9 %, v Kyjově to byly potraviny skryté pod pojmem jiné s 5 % četností výskytu odpovědi a ve Stavěšicích to byly také jiné biopotraviny s četností odpovědí 2 % (obrázek č. 13). 60

61 Otázka číslo 13: Co Vás, pokud tomu tak je, omezuje v nákupu biopotravin? jiné důvody potraviny si vyprodukuji sám nedostatečná informovanost o místech, kde je možné biopotraviny koupit vyšší cena biopotravin nedůvěra v biopotravin Stavěšice Kyjov Brno v nákupu biopotravin mě nic neomezuje Obrázek č. 14: Vyhodnocení faktorů, které omezují respondenty v nákupu biopotravin Z grafu (obrázek č. 14), který vyhodnocuje faktory limitující spotřebitele v nákupu biopotravin je patrné, že právě vyšší cena biopotravin může být důvodem pro nižší poptávku po biopotravinách. Tato odpověď je jednoznačně nejčastěji uváděnou odpovědí respondentů na tuto otázku Brno 73 %, Stavěšice 45 % a Kyjov 41 %. Druhým nejčastějším limitem respondentů v nákupu biopotravin je v Brně se 13 % a ve Stavěšicích s 15 % fakt, že potraviny si vyprodukují sami, zatímco v Kyjově je mezi dotázanými druhou největší překážkou v nákupu biopotravin nedůvěra respondentů v biopotraviny 15 %. Fakt, že dotázané obyvatele obcí v nákupu biopotravin nic neomezuje, uvedlo v Brně a ve Stavěšicích shodně 11 % respondentů v Kyjově této odpovědi využilo 10 % respondentů. Nejméně častou odpovědí na tuto otázku, byla mezi respondenty v Brně odpověď jiné důvody s četností 2 %. V Kyjově s 6 % a ve Stavěšicích se 7 % to zase byla odpověď nedostatečná informovanost o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit. To že je nejčastějším limitem v nákupu biopotravin v rámci tohoto dotazníkového šetření vyšší cena biopotravin, může být způsobeno tím, že ve všech obcích je mezi respondenty poměrně vysoká převaha studentů, kteří mají často jen omezené finanční možnosti. Vyšší cena biopotravin je nejčastějším limitem jejich nákupu v Brně. Může to být způsobeno tím, že život v Brně je po všech stránkách 61

62 poměrně dražší než v menších obcích a lidem tak na biopotraviny nezbývá již tolik finančních prostředků. Otázka číslo 14: Jakou sumu za biopotraviny ročně utratíte? Brno Tabulka č. 10: Suma, kterou respondenti města Brna ročně za biopotraviny utratí Brno muži (%) ženy (%) do Kč Kč Kč 0 3 nad Kč 0 1 biopotraviny vůbec nekupuji Σ V Brně největší počet respondentů ročně utratí za biopotraviny do Kč. Zároveň se tato odpověď stala nejčastější odpovědí v brněnské části průzkumu, ze všech v Brně oslovených mužů na ni takto odpovědělo 40 % a ze všech v Brně oslovených žen na ni takto odpovědělo 49 %. Další nejčastější odpovědí se stala odpověď, že respondenti biopotraviny nekupují vůbec a to 37 % ze všech v Brně dotázaných mužů a 27 % ze všech v Brně dotázaných žen (tabulka č. 10). Kyjov Tabulka č. 11: Suma, kterou respondenti města Kyjova ročně za biopotraviny utratí Kyjov muži (%) ženy (%) do Kč Kč Kč 17 0 nad Kč 3 0 biopotraviny vůbec nekupuji Σ

63 28 % ze všech v Kyjově dotázaných mužů ročně za biopotraviny utratí do Kč, stejně častou odpovědí mužů v Kyjově byla odpověď, že biopotraviny dotázaní muži vůbec nekupují shodně s 28 % z celkového počtu v Kyjově dotázaných mužů. Největší množství v Kyjově dotázaných žen a to 49 % ze všech žen dotázaných v Kyjově uvedlo, že za biopotraviny ročně utratí do Kč. Další nejčastější odpovědí mezi respondenty v Kyjově byla odpověď, že za biopotraviny respondenti ročně utratí Kč, odpovědělo tak na ni 24 % ze všech dotázaných mužů a 26 % ze všech dotázaných žen (tabulka č. 11). Stavěšice Tabulka č. 12: Suma, kterou respondenti obce Stavěšice ročně za biopotraviny utratí Stavěšice muži (%) ženy (%) do Kč Kč Kč 0 0 nad Kč 6 3 biopotraviny vůbec nekupuji Σ Ve Stavěšicích nejvíce respondentů uvedlo, že biopotraviny vůbec nekupují a to 53 % ze všech dotázaných mužů a 52 % ze všech dotázaných žen. Další nejčastější odpovědí mezi dotázanými respondenty Stavěšic byla odpověď, že ročně za biopotraviny dotázaní utratí do Kč, tuto odpověď uvedlo 35 % ze všech ve Stavěšicích dotázaných mužů a 39 % ze všech ve Stavěšicích dotázaných žen. Největší sumu za biopotraviny utratí respondenti v Kyjově a v Brně ročně do Kč, ve Stavěšicích respondenti nejčastěji uvedli, že biopotraviny nekupují vůbec. Dále pak respondenti nejčastěji ve všech obcích za biopotraviny ročně utratí od Kč. Více pak za biopotraviny utrácí především ženy, které jsou také jejich častějším nákupcem (tabulka č. 12). 63

64 Otázka číslo 15: Co si myslíte o současných cenách biopotravin? Brno Kyjov Stavěšice Obrázek č. 15: Názor respondentů sledovaných obcí na současné ceny biopotravin V Brně (57 %) i v Kyjově (44 %) nejvíce respondentů uvedlo, že ceny biopotravin jsou vyšší, ale úměrné kvalitě a námaze zemědělců, tuto odpověď ve Stavěšicích využilo pouze 30 % respondentů. Ve Stavěšicích byla nejčastější odpovědí odpověď, že ceny biopotravin jsou přehnaně vysoké (40 % dotázaných). O současných cenách biopotravin není ani jeden respondent sledovaných obcí přesvědčen, že jsou nízké. Odpověď vyšší cena biopotravin se v otázce limitů respondentů v nákupu biopotravin (otázka číslo13 obrázek č. 14) stala nejčastěji uváděnou odpovědí, tento fakt koresponduje s názory respondentů na současné ceny biopotravin uvedené na obrázku č

65 Otázky číslo 16: Znáte logo označující biopotraviny? Brno Tabulka č. 13: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Brně v závislosti na vzdělání respondentů Brno základní středoškolské vysokoškolské (%) (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny neznám nevím, nevzpomínám si Σ Tabulka č. 14: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Brně v závislosti na pohlaví respondentů Brno muži ženy (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny 17 9 neznám nevím, nevzpomínám si Σ Nejvyšší znalost loga označujícího biopotraviny mezi respondenty Brna je dle výsledků výzkumu zpracovaných do tabulky č. 13 a do tabulky č. 14 patrná u vysokoškolsky vzdělaných respondentů, kde 90 % ze všech oslovených vysokoškolských respondentů odpovědělo, že zná logo označující biopotraviny. Další nejvyšší znalost loga biopotravin je mezi respondenty základního vzdělání, kde 75% ze všech dotázaných respondentů tohoto vzdělání uvedlo, že logo označující biopotraviny znají. Pouze 52 % ze všech oslovených středoškolských respondentů uvedlo znalost loga biopotravin. Ze srovnání odpovědí mužů a žen na tuto otázku vyplývá, že vyšší znalost loga charakteristického pro biopotraviny byla zjištěna mezi ženami, kde 78 % ze všech v Brně oslovených žen zná logo označující biopotraviny. 65

66 Pro porovnání lze uvést hodnotu zjištěnou u mužů, kdy 56 % ze všech oslovených mužů v městě Brně zná logo označující biopotraviny. Kyjov Tabulka č. 15: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Kyjově v závislosti na vzdělání respondentů Kyjov základní středoškolské vysokoškolské (%) (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny neznám nevím, nevzpomínám si Σ Tabulka č. 16: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Kyjově v závislosti na pohlaví respondentů Kyjov muži ženy (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny neznám nevím, nevzpomínám si 26 8 Σ Mezi respondenty oslovenými v Kyjově je situace obdobná jako mezi respondenty Brna. Z výsledků průzkumu je opět patrná převaha znalosti loga označujícího biopotraviny mezi vysokoškolsky vzdělanými respondenty a také spíše mezi ženami. Logo označující biopotraviny zná mezi všemi vysokoškolsky vzdělanými respondenty celkem 83 % dotázaných respondentů, dále má vysoké povědomí o logu označujícím biopotraviny mezi dotázanými v Kyjově především ta část respondentů, která uvedla své vzdělání jako základní. Kdy 60 % ze všech v Kyjově dotázaných respondentů základního vzdělání uvedlo, že zná logo biopotravin. Mezi středoškoláky má povědomí o logu biopotravin celkem 52 % ze všech v Kyjově oslovených středoškoláků. Z porovnání dotázaných mužů a žen v Kyjově vyplývá, že vyšší 66

67 povědomí o logu biopotravin mají ženy, kde 70 % ze všech dotázaných žen logo biopotravin zná. V porovnání s ženami pouze 51% ze všech dotázaných mužů v Kyjově uvedlo znalost loga biopotravin (tabulka č. 15 a 16). Stavěšice Tabulka č. 17: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v obci Stavěšice v závislosti na vzdělání respondentů Stavěšice základní středoškolské vysokoškolské (%) (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny neznám nevím, nevzpomínám si Σ Tabulka č. 18: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v obci Stavěšice v závislosti na pohlaví respondentů Stavěšice muži ženy (%) (%) ano, logo označující biopotraviny znám ne, logo označující biopotraviny neznám nevím, nevzpomínám si Σ Ve Stavěšicích je to se znalostí loga biopotravin naprosto srovnatelné jako v Brně a v Kyjově. Největší povědomí o logu biopotravin bylo zaznamenáno především mezi vysokoškolsky vzdělanými respondenty, kde 83 % ze všech vysokoškolsky vzdělaných respondentů Stavěšic uvedlo, že logo označující biopotraviny zná. Stejně jako tomu bylo ve výsledcích předešlých obcí, tak i ve Stavěšicích mají druhé největší povědomí o biopotravinách respondenti základního vzdělání. 60 % ze všech respondentů se základním vzděláním uvedlo, že logo 67

68 označující biopotraviny znají. 52 % ze všech středoškolsky vzdělaných respondentů uvedlo, že znají logo označující biopotraviny. Jasnou převahu znalosti loga biopotravin mají respondenti ženského pohlaví, kde 64 % ze všech dotázaných žen uvedlo, že logo biopotravin znají. Mezi dotázanými muži Stavěšic bylo ze všech obcí povědomí o logu nejnižší, protože pouze 47 % ze všech dotazovaných mužů Stavěšic uvedlo, že logo biopotravin zná (tabulka č. 17 a 18). Z výsledků této otázky lze říci, že větší přehled o logu biopotravin mají především vysokoškoláci a ženy. 5.2 Diskuse Dotazníkový průzkum proběhl ve třech odlišných obcích České republiky, které spadají do Jihomoravského kraje. Šetřené obce neleží daleko od sebe (maximální vzdálenost cca 50 km) a díky tomu jsou na jejich územích obdobné přírodní podmínky, které jsou charakteristické velmi dobrým předpokladem pro provozování zemědělství. Na území šetřených obcí převládá jednoznačně konvenční způsob zemědělství a možná i tento fakt výrazným způsobem ovlivňuje míru povědomí obyvatel o ekologickém zemědělství a jeho praktikách. Zásadní rozdíl mezi šetřenými obcemi Brnem, Kyjovem a Stavěšicemi je však v jejich velikosti a následné občanské vybavenosti. Tyto faktory mohou také významným způsobem ovlivňovat jak povědomí, tak i následnou poptávku veřejnosti po biopotravinách. Výrazný vliv na informovanost o biopotravinách má především zcela jistě vzdělanost. V tomto dotazníkovém šetření bylo dokázáno, že vzdělanost respondentů klesá úměrně s velikostí obce, což může mít za následek nižší povědomí o ekologickém zemědělství a následně také o biopotravinách. Průzkumu se z větší části ve všech obcích zúčastnily ženy. Dle výzkumu Ogilvy z roku 2010 biopotraviny nakupují především ženy z domácností s vyšší životní úrovní (STEM/MARK, 2010). V průzkumu této práce ženy opravdu prokázali mnohem vyšší informovanost například v oblasti loga biopotravin a také právě ženy ve svých odpovědích uvedly, že utrácí více peněz za biopotraviny a že biopotraviny kupují mnohem častěji než muži. Na úvod dotazníkového šetření bylo zjišťováno především všeobecné povědomí respondentů šetřených obcí o původu biopotravin. Z výsledku tohoto šetření vyplývá, 68

69 že povědomí dotázaných respondentů v této oblasti je poměrně vysoké, protože například v Brně uvedl nejvyšší počet dotázaných (95%), že biopotraviny jsou produktem ekologického zemědělství. O poznání menší povědomí o původu biopotravin bylo zaznamenáno ve Stavěšicích (86%) a v Kyjově (76%). V obou případech se však stále jedná o nadpoloviční většinu správných odpovědí, kdy si respondenti byli vědomi toho, že biopotraviny nepochází z konvenčního zemědělství, což byla také jedna z možných nabízených variant odpovědí na otázku původu biopotravin. Pokud zjištěná výsledná čísla srovnáme s výsledky obdobné otázky, která byla součástí průzkumu provedeného pro firmu Ogilvy & Mather (2010), tak je patrné, že se výsledky výrazným způsobem neliší. Také v tomto výzkumu si většina dotázaných pod pojmem ekologické zemědělství představuje ekologicky produkované potraviny bez chemie (STEM/MARK, 2010). Pocit malé informovanosti o biopotravinách mají ze všech sledovaných obcí nejvíce respondenti dotázaní v městě Brně (57%). V Kyjově již tento pocit sdílelo dohromady 46% a ve Stavěšicích zase 44% respondentů. Největší pocit informovanosti o biopotravinách ze všech zkoumaných obcí byl zaznamenán u dotázaných respondentů v obci Stavěšice. Respondenti ve všech šetřených obcích s menšími odchylkami shodně uvedli, že za nejčastější zdroj informací o biopotravinách považují internet televizi a noviny společně s časopisy. Podle výzkumu vytvořeného pro Ministerstvo zemědělství v roce 2006 se respondenti nejčastěji o biopotravinách dozvídali především prostřednictvím televize, prodejen, denního tisku a časopisů. Jedinou z výrazných odlišností mezi těmito výzkumy je odpověď internet, která se v průzkumu pro Ministerstvo zemědělství umístila na jednom z posledních míst (Synergy Marketing, 2006). Co se týče možností získání informací o biopotravinách v místě bydliště respondentů, v Brně a v Kyjově respondenti uvedli, že v místě jejich bydliště je získání takových informací možné, ale nevyužívají toho. Ve Stavěšicích respondenti nejčastěji uvedli, že získání takových informací v místě jejich bydliště možné není, ale stejně by takové informace nezískávali. Vzhledem k tomu, že nejčastějším zdrojem informací je dle výsledku tohoto průzkumu internet, televize a noviny, tak respondenti mají v získávání takových informací poměrně rovnocenné možnosti ve všech zkoumaných obcích. Výjimku tvoří osvětové akce a přednášky, jejichž množství je v městě Brně 69

70 a v Kyjově poměrně vysoké avšak ve Stavěšicích se akce s tímto tématem vůbec nekonají. Z výsledků výzkumu je patrné, že o problematiku biopotravin a jejich účinků na zdraví konzumentů respondenti zájem nemají. Výjimku zde tvoří jen mužská část respondentů v Kyjově, kteří v naprosté většině vyslovili svůj zájem o tuto problematiku. Tento jev by mohl být způsobený poměrně velkým množstvím studentů mezi muži města Kyjov, kteří se s touto problematikou mohou setkávat například v rámci studia. Většina dotázaných ve všech šetřených obcích, spatřuje příčinu stále rostoucí obliby biopotravin především v diktátu současné moderní doby, kdy nám je neustále dokola předkládáno žít ekologicky a tím i zdravěji. Největší důvěru vzbuzují biopotraviny především v Brně, dále pak důvěra v biopotraviny klesá úměrně s velikostí obce (vzdělaností). Podle výsledků výzkumu firmy Ogilvy (2010), ale i podle výsledků výzkumu této práce však nedůvěra v biopotraviny není jedním z důležitých limitů v nákupu biopotravin, i když zcela jistě hraje velmi významnou roli (STEM/MARK, 2010). V Brně jsou biopotraviny nakupovány nejčastěji, zatímco ve Stavěšicích nejméně často. Více biopotraviny nakupují především ženy a respondenti s vysokoškolským vzděláním a to nezávisle na velikosti obce. Nejčastějším místem nákupu biopotravin jsou dle výsledku průzkumu prodejny zdravé výživy, supermarkety, hypermarkety či jiné větší nákupní řetězce. Tyto odpovědi jsou zcela srovnatelné s výsledky výzkumu vytvořeného v roce 2006 pro Ministerstvo zemědělství, kde se nejčastějším místem nákupu bioproduktů staly hypermarkety, specializované prodejny a supermarkety (Synergy Marketing, 2006). Podle průzkumu pro firmu Ogilvy z roku 2010 jsou nejčastějším místem nákupu biopotravin supermarkety, specializované obchody biopotravin a trhy (STEM/MARK, 2010). V této otázce se průzkum diplomové práce shoduje v odpovědích více s průzkumem provedeným v roce 2006 pro Ministerstvo zemědělství. Většina dotázaných respondentů ve všech šetřených obcích si myslí, že je možné v místě jejich bydliště nakoupit biopotraviny. Nejméně je však o tomto názoru přesvědčeno dotázané obyvatelstvo obce Stavěšice, kde je opačného názoru téměř srovnatelné množství lidí. Tato rovnováha výsledků je v obci Stavěšice pochopitelná vzhledem k tomu, že biopotraviny v této obci není možné nakoupit. Je spíše zarážející, že nadpoloviční většina obyvatel Stavěšic si myslí, že jsou biopotraviny v místě svého bydliště schopni nakoupit. Vysvětlením 70

71 této nastalé situace by mohla být skutečnost, kdy většina obyvatel Stavěšic uvedla, že nemají dostatek informací o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit. Nejvyšší pocit informovanosti o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit pociťují respondenti Brna. V Kyjově většina dotázaných respondentů pociťuje dostatečnou informovanost o místech nákupu biopotravin. Nejčastěji nakupovanými biopotravinami se staly v Kyjově a v Brně sladkosti a cereálie. Tato skutečnost by mohla být zapříčiněna především strukturním složením respondentů Kyjova ale i Brna, kde dominovaly ženy ve věkové skupině do 24 let a především tyto ženy často vinou nedostatečné informovanosti o biopotravinách mylně zaměňují biopotraviny za potraviny dietní. Mnohdy jde třeba také jen o lepší pocit mlsající ženy, která když už mlsá, tak má alespoň pocit, že mlsá zdravě. Z biopotravin je nejčastěji nakupováno ovoce a zelenina, mléko a mléčné výrobky a pečivo. Pečivo se mimochodem stalo nejčastěji nakupovanou biopotravinou ve Stavěšicích. Maso, těstoviny a rýže patří mezi respondenty k méně často nakupovaným biopotravinám. Výsledky průzkumu jsou velmi obdobné s výsledky průzkumu Ministerstva zemědělství z roku 2006, kde většina dotázaných uvedla za nejčastěji nakupované biopotraviny na prvním místě mléko a mléčné výrobky, na druhém místě zrniny, luštěniny a mouku, na třetím místě pečivo a na čtvrtém místě ovoce a zeleninu. Sladkosti se v průzkumu Ministerstva zemědělství umístily až na místě pátém (Synergy Marketing, 2006). Nejčastěji v nákupu biopotravin omezuje respondenty především vyšší cena. Tato odpověď se stala nejčastěji zmiňovanou také v průzkumu Ogilvy & Mather z roku 2010 (STEM/MARK, 2010). Ve výzkumu pro Ministerstvo zemědělství z roku 2006 zase nejčastějším limitem v nákupu biopotravin byl především nedostatek informací o výhodách a nevýhodách biopotravin společně se zažitým stereotypním chováním spotřebitelů, kteří se nehodlají vzdát svých oblíbených značek potravin. Cena jako limit v nákupu biopotravin se ve výzkumu Ministerstva zemědělství vyskytuje až na třetím místě (Synergy Marketing, 2006). To, že je cena biopotravin v novějším průzkumu z roku 2010 (STEM/MARK, 2010) ale také v průzkumu této práce hlavním limitem v nákupu biopotravin může být zcela jistě způsobeno světovou hospodářskou krizí, která podle mnohých odborníků na poptávku po těchto produktech zpomalila růst křivky poptávky po biopotravinách (Žiju BIO, 2008). Za biopotraviny respondenti všech obcí ročně utratí nejčastěji sumu do Kč. Další nejčastěji utrácenou sumou za biopotraviny je suma Kč ročně. Z výsledků průzkumu je patrné, 71

72 že za biopotraviny utrácí častěji ženy než muži. O cenách biopotravin si myslí většina dotázaných v Brně a v Kyjově, že jsou vyšší, ale úměrné námaze zemědělců. Ve Stavěšicích se většina respondentů shodla na tom, že ceny biopotravin jsou přehnaně vysoké. Ani jeden z dotázaných respondentů neuvedl, že jsou ceny biopotravin nízké. Přičemž právě vyšší cena biopotravin je dle výsledků průzkumu hlavním důvodem nižší poptávky po takových produktech. Znalost loga označujícího biopotraviny byla zaznamenána ve třech sledovaných obcích vyšší především u žen. Dále byla nejvyšší znalost loga biopotravin u vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Zajímavé je, že další nejvyšší znalost loga byla zaznamenána u respondentů se vzděláním základním a to opět ve všech sledovaných obcích. Značení biopotravin bylo také součástí průzkumu pro Ministerstvo zemědělství z roku 2006, kdy značku biopotravin rozpoznala naprostá většina dotázaných (Synergy Marketing, 2006). V Brně a v Kyjově biopotraviny vůbec nekupuje průměrně kolem 30% dotázaných. Ve Stavěšicích biopotraviny vůbec nekupuje průměrně téměř polovina dotázaných. Z výsledků výzkumu lze odvodit, že poptávka a informovanost o biopotravinách se mění úměrně s velikostí obce, kdy v Brně byla doprovázena o něco vyššími hodnotami, než v nejmenší obci průzkumu ve Stavěšicích. Tyto rozdíly však nejsou nikterak zásadní a nelze je paušalizovat v jednotné tvrzení, že velké město je zárukou vyšší informovanosti a poptávky po biopotravinách. Záleží to vždy na ekologickém uvědomění konkrétní osoby žijící ať už ve městě nebo v malé obci. Ve městě lidé často nemají takové podmínky k vlastní produkci potravin a mnohdy se pod tlakem moderní doby diktující zdravý životní styl uchylují k biopotravinám, je to však stále otázkou finanční sumy, kterou jsou spotřebitelé ochotní za biopotraviny vynaložit. 72

73 6 ZÁVĚR Dle definice zákona o ekologickém zemědělství jsou biopotraviny potravinami vyrobenými z produktů ekologického zemědělství. Celou řadou výzkumů bylo potvrzeno, že kvalita těchto produktů je v porovnání s kvalitou produktů konvenčního zemědělství vyšší. Biopotraviny mnohdy svou autentickou a přirozenou chutí předčí potraviny běžné produkce. Možná i právě proto jsou biopotraviny společně s moderním životním stylem zaměřeným na zdraví implementovány stále častěji do našeho povědomí a také do našeho života. Vzniká celá řada nových prodejen a marketingových strategií zaměřených na produkty ekologického zemědělství, tedy na biopotraviny. Přestože je u nás v poslední době zaznamenán pokles zájmu spotřebitelů o biopotraviny, křivka znázorňující poptávku po takových produktech neustále roste, i když dnes poněkud pomalejším tempem, než jak tomu bylo doposud. Příčinu tohoto zpomalení mnozí odborníci spatřují v právě probíhající světové finanční krizi. Lidé se v současné době většinou řídí především cenou potravin, opomíjejí tak jejich kvalitu a také způsob jakým byly potraviny vyprodukovány. Ale přitom je to právě kvalita námi konzumovaných potravin, co ruku v ruce s prostředím, které nás obklopuje, ovlivňuje kvalitu a délku našeho života. Lidé tedy volbou biopotravin mohou přímo i nepřímo ovlivňovat svoje zdraví a kondici. Ekologické zemědělství je dlouhodobě udržitelný způsob hospodaření, který probíhá v symbióze s přírodními cykly. V rámci toho způsobu zemědělství je negativní ovlivnění životního prostředí minimalizováno a výsledným produktem ekologického hospodaření jsou kvalitní potraviny, které mohou významným pozitivním způsobem ovlivnit naše zdraví. Možná právě proto se dle výsledků řady výzkumů k biopotravinám uchylují především starší nebo nemocní lidé, kteří v nich spatřují alternativní způsob léčby a jakousi naději na delší a kvalitnější život. Typickým spotřebitelem biopotravin je však středoškolsky či vysokoškolsky vzdělaná žena s vyšší životní úrovní, jež se snaží prostřednictvím biopotravin své rodině dát to nejlepší. Výsledky v diplomové práci provedeného výzkumu se v mnohých bodech ztotožňují s výše uvedenými fakty. Výzkum byl proveden prostřednictvím dotazníkového šetření, které současně proběhlo během 20 dní ve třech obcích 73

74 Jihomoravského kraje (Brno, Kyjov a Stavěšice). Úkolem tohoto šetření bylo vytvořit srovnání poptávky a informovanosti občanů těchto obcí v oblasti biopotravin. Z výsledku provedeného výzkumu je patrné, že povědomí spotřebitelů o biopotravinách je poměrně vysoké. Lidé se však po většinu nemají zájem dozvědět nové informace o biopotravinách z důvodu jejích obtížné finanční dostupnosti. Vyšší cena biopotravin se tak společně s nízkou důvěrou v praktiky ekologického zemědělství stává významným negativním faktorem ovlivňujícím spotřebitele ve výběru a v následném nákupu potravin se značkou BIO. Možnosti informovanosti obyvatel zájmových obcí jsou v dnešní moderní době poměrně srovnatelné. Vyplývá to i z výsledků šetření, kde dotázaní nejčastěji uvedli, že informace o biopotravinách čerpají především z internetu, televize a denního tisku. Nejčastějším místem nákupu biopotravin se staly prodejny zdravé výživy společně se supermarkety a hypermarkety, které se dnes snaží nabízet bio výrobky v lepší cenové dostupnosti pod svou vlastní značkou. Avšak ani tato marketingová strategie mnohdy nevede spotřebitele k utracení vyšší sumy za potraviny se značkou bio. Tento jev může být s nejvyšší pravděpodobností způsobený nízkou důvěrou spotřebitelů v takové potraviny. Zde je na místě zvýšit snahu o zvětšování povědomí spotřebitelů o biopotravinách také prostřednictvím osvětových akcí, které by společně s ochutnávkou těchto produktů mohly vést k většímu zájmu o ně. Ekologické zemědělství a jeho produkty představují dlouhodobě udržitelnou alternativu k produkci konvenční. Cílem konvenčního zemědělství je dosažení ekonomického zisku, kdy je už méně brán zřetel na to, co je pro naši přírodu a krajinu dobré a prospěšné. V ekologickém zemědělství je uložen značný potenciál, který po dořešení obtíží s cenovou dostupností jeho koncových produktů biopotravin, může znamenat kvalitní náhradu produkce konvenční. Ať už si však spotřebitelé zvolí potraviny produkce konvenční, vlastní nebo bio, je nutné mít na paměti, že prvořadá je především čerstvost potravin, které konzumují. 74

75 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY AOPK, 2008: Půdní mapa ČR Brno [online]. [cit ]. Dostupné na: AOPK, 2008: Půdní mapa ČR Hodonín [online]. [cit ]. Dostupné na: Bodoková S., 2007: Program ekologické zemědělství a biopotraviny [online]. [cit ]. Dostupné na: Brož F., 2008: Biopotraviny a marketing [online]. [cit ]. Dostupné na: s302x476.html ČSÚ, 2010: Charakteristika okresu Brno-město [online]. [cit ]. Dostupné na: ČSÚ, 2012: Charakteristika Jihomoravského kraje [online]. [cit ]. Dostupné na: Dabbert S., Häring M. A. and Zanoli R., 2004: Organic Farming. Zet Books Ltd, London, 149 s Davis S., Winter C., 2006: Organic Foods [online]. [cit ]. Dostupné na: Dlouhý J., 2010: Kontrola a certifikace biopotravin [online]. [cit ]. Dostupné na: certifikace_ pdf Dlouhý J., Urban J., 2011: Fakta o ekologickém zemědělství a biopotravinách pro média [online]. [cit ]. Dostupné na: Foret M., 2008: Marketingový průzkum- poznáváme svoje zákazníky. Computer Press,a.s.,Brno, 121 s. 75

76 Francis Ch., 2009: Organic Farming: The Ecological Systém. Agronomy monograph 54, United States of America. 355 s. Horáková S., 2011: Podvádět se nevyplatí, kontrole v ekologickém zemědělství nic neunikne [online]. [cit ]. Dostupné na: Hrabalová A., 2009: Studie Možnosti změny pravidel pro označování biopotravin [online]. [cit ]. Dostupné na: IFOAM, 2010: About the International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM). Databáze online [cit ]. Dostupné na: Klejzar T., 2008: Značení biopotravin v ČR a EU [online]. [cit ]. Dostupné na: Komárek P., 2008: Biopotraviny a jejich boom [online]. [cit ]. Dostupné na: Kušková K., Jakšlová M., Čechová. T., 2006: Studie Jak dostat bioprodukty více do podvědomí lidí a zvýšit jejich zájem o ně..?! [online]. [cit ]. Dostupné na: Ledvina P., 2010: Co jsou bioprodukty, biopotraviny a jak se označují? [online]. [cit ]. Dostupné na: otraviny_a_jak_se_oznacuji Leibl M., 2010: Kontrola a certifikace biopotravin [online]. [cit ]. Dostupné na: ifikace_ pdf Lockie S., Lyons K., 2002: Eating Green : Motivations Behind Organic Food Consumption in Australia [online]. [cit ]. Dostupné na: 76

77 Lockeretz W., 2007: Organic Farming An International History. CABI North American Office. Cambridge, 282 s. Luttikholt L., 2008: Call for translations of the Definition of organic Agriculture [online]. [cit ]. Dostupné na: anslators_dooa_lam_ _lwl_lam.pdf Mach M., 2007: Green marketing: Biopotraviny jsou nejrychleji rostoucí trh [online]. [cit ]. Dostupné na: Mébio, 2010: Certifikace a kvalita bio: Kdo za ni zodpovídá? [online]. [cit ]. Dostupné na: Medalová K., 2003: Pravidlá výroby biopotavín [online]. [cit ]. Dostupné na: Moudrý J., 1997: Bioprodukty. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR v Praze, Praha, 37s. Moudrý J., Prugar J., 2002: Biopotraviny- hodnocení kvality, zpracování a marketing. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 34 s. Neuerburg W., Padel S., 1994: Ekologické zemědělství v praxi. FOA a Mze ČR, Praha, 476 s. Parma A., Vaclavík T., 2010: BIO Summit 2010 [online]. [cit ]. Dostupné na: Petr J., Dlohý J. a kol., 1992: Ekologické zemědělství. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 312 s. Plachetka J., Pomikálková L., 2005: Základní info [online]. [cit ]. Dostupné na: Přibilová K., 2009: Kyjov [online]. [cit ]. Dostupné na 77

78 Pšenicová M., 2009: Kyjov- okolí a příroda [online]. [cit ]. Dostupné na: Quaid L., 2006: Demand for Organic Food Outstrips Supply [online]. [cit ]. Dostupné na: Rebio, 2009: Restaurace zdravého životního stylu [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2006a: Brno [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2010a: Brno [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2011a: Brno [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2006b: Kyjov [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2010b: Kyjov [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2006c: Stavěšice [online]. [cit ]. Dostupné na: RISY, 2010c: Stavěšice [online]. [cit ]. Dostupné na: Santacoloma P., 2007: Marketing strategies and organisational structures under different organic certification schemes [online]. [cit ]. Dostupné na: Šánová P., 2007: Cvičení z Biopotravin. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 107 s. Šarapatka B., Urban J. a kol., 2003: Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. I. díl. MŽP, Praha, 280 s. 78

79 Šarapatka B., Urban J. a kol., 2005: Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi. II. díl. PRO-BIO, Šumperk, 334 s. Šarapatka B., Urban J. a kol., 2006: Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO, Šumperk, 502 s. Slovácko, 2008: Stavěšice [online]. [cit ]. Dostupné na: Stavěšice, 2012: Historie a současnost obce [online]. [cit ]. Dostupné na: STEM/MARK, 2010: Kvalitativní výzkum- povědomí a nákupní chování v oblasti biopotravin [online]. [cit ]. Dostupné na: Synergy Marketing, 2006: Potenciál BIO potravin na českém trhu na českém trhu [online]. [cit ]. Dostupné na: Václavík T., 2008: Marketing biopotravin je novou příležitostí [online]. [cit ]. Dostupné na: Thompson G., 2000: International Consumer Demand for Organic Foods [online]. [cit ]. Dostupné na: Veronica, 2012: Ekomapa [online]. [cit ]. Dostupné na: Viklund A., 2007: Dotazník- online [online]. [cit ]. Dostupné na: WIKIPEDIE, 2010: Bioprodukt [online]. [cit ]. Dostupné na: WIKIPEDIE, 2012a: Brno [online]. [cit ]. Dostupné na: 79

80 WIKIPEDIE, 2012b: Kyjov [online]. [cit ]. Dostupné na: Zídek T., 1994: Ekologické zemědělství v České republice, s In Neuerburg W., Padel S., Ekologické zemědělství v praxi. FOA a Mze ČR, Praha, 476 s. Žiju BIO, 2008 Spotřeba biopotravin loni vzrostla o dvě pětiny [online]. [cit ]. Dostupné na: 80

81 8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Vyhodnocení struktury respondentů v Brně Obrázek č. 2: Vyhodnocení struktury respondentů v Kyjově Obrázek č. 3: Vyhodnocení struktury respondentů ve Stavěšicích Obrázek č. 4: Vyhodnocení znalosti respondentů v oblasti původu biopotravin ve sledovaných obcích Obrázek č. 5: Vyhodnocení pocitu informovanosti respondentů v oblasti biopotravin Obrázek č. 6: Vyhodnocení způsobů, kterými jsou respondenti nejčastěji informováni o biopotravinách Obrázek č. 7: Vyhodnocení možností respondentů v oblasti získávání informací o biopotravinách v místě jejich bydliště Obrázek č. 8: Vyhodnocení názoru respondentů na důvod nákupu a oblibu biopotravin Obrázek č. 9: Vyhodnocení názoru respondentů na důvěryhodnost biopotravin Obrázek č. 10: Vyhodnocení způsobu nákupu biopotravin ve sledovaných obcích Obrázek č. 11: Vyhodnocení názoru respondentů na možnosti nákupu biopotravin v místě jejich bydliště Obrázek č. 12: Vyhodnocení názoru respondentů na informovanost o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit Obrázek č. 13: Respondenty nejčastěji nakupované biopotraviny Obrázek č. 14: Vyhodnocení faktorů, které omezují respondenty v nákupu biopotravin Obrázek č. 15: Názor respondentů sledovaných obcí na současné ceny biopotravin 81

82 9 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v městě Brně Tabulka č. 2: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v městě Kyjově Tabulka č. 3: Vyhodnocení zájmu respondentů o problematiku biopotravin v obci Stavěšice Tabulka č. 4: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v městě Brně Tabulka č. 5: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání nejvyššího ukončeného vzdělání dotázaných respondentů v městě Brně Tabulka č. 6: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v městě Kyjově Tabulka č. 7: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání nejvyššího ukončeného vzdělání dotázaných respondentů v městě Kyjově Tabulka č. 8: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání pohlaví dotázaných respondentů v obci Stavěšice Tabulka č. 9: Vyhodnocení četnosti nákupu biopotravin ve srovnání nejvyššího ukončeného vzdělání dotázaných respondentů v obci Stavěšice Tabulka č. 10: Suma, kterou respondenti města Brna ročně za biopotraviny utratí Tabulka č. 11: Suma, kterou respondenti města Kyjova ročně za biopotraviny utratí Tabulka č. 12: Suma, kterou respondenti obce Stavěšice ročně za biopotraviny utratí Tabulka č. 13: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Brně v závislosti na vzdělání respondentů Tabulka č. 14: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Brně v závislosti na pohlaví respondentů Tabulka č. 15: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Kyjově v závislosti na vzdělání respondentů Tabulka č. 16: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v městě Kyjově v závislosti na pohlaví respondentů Tabulka č. 17: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v obci Stavěšice v závislosti na vzdělání respondentů 82

83 Tabulka č. 18: Znalost loga označující biopotraviny mezi respondenty v obci Stavěšice v závislosti na pohlaví respondentů 83

84 10 PŘÍLOHY 84

85 10.1 Seznam příloh Příloha č. 1. Národní označení biopotravin- logo BIO Příloha č. 2. Označení biopotravin- logo EU Příloha č. 3. Dotazník Příloha č. 4. Mapa znázorňující dotazníkem podrobené obce Příloha č. 5. Znak a vlajka města Brna Příloha č. 6. Znak a vlajka města Kyjova Příloha č. 7. Znak a vlajka obce Stavěšice Příloha č. 8. Tabulka znázorňující výčet prodejen biopotravin v Brně 85

86 Příloha č. 1. Národní označení biopotravin- logo BIO Obrázek 16: Národní označení biopotravin- logo BIO Příloha č. 2. Označení biopotravin- logo EU Obrázek 17: Označení biopotravin- logo EU

87 Příloha č. 3. Dotazník Dotazník- Analýza poptávky a informovanosti spotřebitelů o biopotravinách Dobrý den, jsem studentem Mendelovy univerzity v Brně obor Agroekologie a rád bych Vás touto cestou požádal o vyplnění dotazníku, který poslouží jako podklad pro mou diplomovou práci. Potřeboval bych vědět, jakým způsobem vnímáte existenci biopotravin na současném trhu a jaký je Váš názor na tuto problematiku. Prosím Vás proto, abyste věnovali pár minut svého času zodpovězení následujících 20 otázek. Vámi vyplněný dotazník je zcela anonymní a v diplomové práci bude zakomponován v souhrnné zpracování všech dotazníků. Vyplnění je velmi jednoduché a rychlé. Stačí pouze vybrat a zakroužkovat jednu z nabízených variant odpovědí u označených otázek je možné vybrat více odpovědí. Předem děkuji za spolupráci a přeji příjemný den. Bc. Jaroslav Petřík 1. Biopotraviny jsou podle Vás výsledným produktem jakého způsobu zemědělství? a) ekologického zemědělství b) konvenčního ( běžného ) zemědělství c) nevím 2. Máte pocit, že jste dostatečně informováni o biopotravinách? a) ano b) ne c) nevím 3. Jakým způsobem jste nejčastěji informováni o biopotravinách? (Možno označit více odpovědí) a) televize b) rádio c) literatura d) internet e) noviny/ časopisy f) různé osvětové akce a přednášky g) jiné h) nejsem o biopotravinách nijak informován/a 4. Myslíte si, že v místě Vašeho bydliště je možné získat dostatek informací o biopotravinách? a) ano, je to možné a takové informace získávám b) ano, je to možné ale takové informace nezískávám c) ne, není to možné, ale rád bych takové informace získával/a d) ne, není to možné, ale stejně bych takové informace nezískával/a e) nevím, jestli je možné v místě mého bydliště takové informace získat 5. Zajímáte se o problematiku biopotravin a jejich účinků na zdraví konzumentů? a) ano, zajímám se o problematiku biopotravin b) ne, nezajímám se o problematiku biopotravin 6. Myslíte si, že konzumace biopotravin je v současné době pouze součástí módního trendu? a) ano b) ne c) nevím

88 7. Vzbuzují ve Vás biopotraviny důvěru? a) ano, biopotraviny ve mně vzbuzují důvěru b) ne, biopotraviny ve mně nevzbuzují důvěru c) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom 8. Jak často kupujete biopotraviny? a) velmi zřídka (cca 1x za rok) b) 1x měsíčně c) 1x týdně d) častěji e) biopotraviny vůbec nekupuji 9. Jakým způsobem nejraději nakupujete biopotraviny? (Možno označit více odpovědí) a) specializované bioprodejny b) prodejny zdravé výživy c) malé prodejny d) supermarkety a hypermarkety či jiné nákupní řetězce e) tržiště f) biobedýnky g) osobním nákupem u výrobce h) internet i) jiné j) nekupuji biopotraviny 10. Myslíte si, že je možné v místě Vašeho bydliště nakoupit biopotraviny? a) ano b) ne c) nevím 11. Máte podle Vašeho názoru dostatek informací o místech, kde je možné biopotraviny nakoupit? a) ano b) ne c) nevím 12. Jaké biopotraviny nakupujete nejčastěji? (Možno označit více odpovědí) a) pečivo b) mléko a mléčné výrobky c) maso a masné výrobky d) ovoce a zelenina e) cereálie a sladkosti f) těstoviny a rýže g) jiné h) biopotraviny vůbec nekupuji 13. Co Vás, pokud tomu tak je, omezuje v nákupu biopotravin? (Možno označit více odpovědí) a) v nákupu biopotravin mě nic neomezuje b) nedůvěra v biopotraviny c) vyšší cena biopotravin d) nedostatečná informovanost o místech, kde je možné biopotraviny koupit e) potraviny si vyprodukuji sám f) jiné důvody 14. Jakou sumu za biopotraviny ročně utratíte a) do Kč b) Kč c) Kč d) nad e) biopotraviny vůbec nekupuji

89 15. Co si myslíte o současných cenách biopotravin? a) jsou nízké b) jsou přiměřené c) jsou vyšší d) jsou přehnaně vysoké e) nevím, nemám o nich přehled 16. Znáte logo označující biopotraviny? a) ano, logo označující biopotraviny znám b) ne, logo označující biopotraviny neznám c) nevím, nevzpomínám si 17. Pohlaví a) muž b) žena 18. Vaše nejvyšší ukončené vzdělání a) základní b) středoškolské c) vysokoškolské 19. Věk a) do 24 let b) 25 až 44 let c) 45 až 64 let d) 65 a více let 20. Vaše současná ekonomická aktivita a) zaměstnanecká profese b) dělnická profese c) soukromý podnikatel d) ostatní ekonomická aktivita e) student f) důchodce g) ostatní ekonomicky neaktivní

90 Příloha č. 4. Mapa znázorňující dotazníkem podrobené obce Obrázek 18: Mapa zájmových obcí v rámci Jihomoravského kraje (vytvořeno s pomocí Příloha č. 5. Znak a vlajka města Brna Obrázek 19: Znak a vlajka města Brna

91 Příloha č. 6. Znak a vlajka města Kyjova Obrázek 20: Znak a vlajka města Kyjova Příloha č. 7. Znak a vlajka obce Stavěšice Obrázek 21: Znak a vlajka obce Stavěšice