Síla myšlenky. Emoce POKUD MYŠLENKY NEŘÍDÍME MY, ŘÍDÍ ONY NÁS.

Transkript

1 Síla myšlenky Emoce Včera jsme si vysvětlili, jakým způsobem mozek pracuje s myšlenkami. Víme už, odkud myšlenky pocházejí a že jsou vstupním základem pro to, abychom fyzicky byli schopni vykonávat jakoukoli činnost. Chceme-li cokoli dokázat od obyčejného pohybu ruky, přes umělecké vyjádření fyzické aktivity v podobě různých druhů sportu, až po skutečné realizace složitých myšlenkových pochodů, musíme nejprve NALADIT vlastní anténu (mozek) na správné frekvence. To je nezbytný první krok. Krokem druhým je tyto přijaté myšlenky ŘÍDIT a usměrňovat. Pamatujte si: POKUD MYŠLENKY NEŘÍDÍME MY, ŘÍDÍ ONY NÁS. A v takovém případě jsme skončili hned na začátku. Co naplat, že náš mozek má potenciál neomezené geniality. Můžeme přijmout JAKOUKOLI myšlenku, můžeme stavět v hlavě jakékoli vzdušné zámky když tyto myšlenky nejsou VĚDOMĚ řízeny, stáváme se zrnkem písku v prachové bouři. Pokud jste už někde slyšeli či četli, že myšlenka je všemocná, slyšeli jste správně. Myšlenky skutečně všemocné jsou, ale pouze na jejich vlastní úrovni tedy MENTÁLNÍ. Jestliže chci něčeho dosáhnout, musím tuto mentální (= duchovní) stránku SJEDNOTIT (nebo propojit) se stránkou MATERIÁLNÍ. Protože se už třeseme nedočkavostí, jak na to, vyhrňme si rukávy a pusťme se do práce. Prvním krokem k úspěchu je nezbytnost vrátit se zpět k lekci 13 a znovu si přečíst vše o úrovních vědomí. Z výčtu sedmi základních se zaměříme na solar plexus a srdeční úrovně. V myšlenkovém světě celý proces funguje následujícím způsobem: 1. Zjednodušeně to funguje tak, že informace, ze kterých vznikají myšlenky, jsou přijímány naším tělem třetí úrovní vědomí (solarem). Jakmile se toto stane, okamžitě vzniká POCIT. Tedy něco, co důvěrně známe všichni, pouze někteří se jím ale řídíme. 2. Odtud skrze VEGETATIVNÍ nervový systém (sympatikus, parasympatikus) přechází tyto informace do mozku, ve kterém z těchto pocitů vznikají OBRAZY (nebo konkrétní děj). V této fázi z pocitu vzniká CIT. Tedy cítíme = vnímáme na úrovni vizualizace, že se děje něco konkrétního (na rozdíl od pocitu, který nejsme schopni konkretizovat).

2 3. Tyto obrazy začne zpracovávat přední část mozku (pravá a levá hemisféra) a reaguje na ně vznikem nějaké EMOCE. 4. Jaká emoce vznikne, záleží v tomto okamžiku na dvou věcech: a) První se děje automaticky. Je geneticky podmíněná a souvisí s instinkty zabij nebo uteč. Tato pudová reakce vždy vyvolá STRACH. Pokud moje vědomá či nevědomá část vědomí vyhodnotí, že situace (= obraz nebo děj na obrazovce mysli) je nebezpečná, vznikne emoce nesená strachem. Máme tak tendenci jednat buď útočně, nebo defenzívně. b) Druhá věc, která rozhoduje o vzniku emoce zbarvené konkrétním způsobem, je naučená. Nevzniká tedy automaticky jako v případě strachu, ale je podmíněna předchozí zkušeností. Takový druh emoce je nesen faktorem VÍRY. Neexistují žádné jiné možnosti. Strach nebo víra. Tyto pocity zažíváme naprosto všichni každý den. Protože to, co si momentálně popisujeme, je velmi důležité, zopakujeme vše ještě jednou trochu jinými slovy. Vesmír jsme si definovali jako informačně-energetické kontinuum. To znamená, že nás obklopuje svět myšlenek (informací, svět morfických polí). Naše tělo umí tyto informace přijímat skrze jednu z úrovní vědomí, konkrétně solar plexus. Toto energetické centrum zachytí informaci (= určité množství energie, která nese konkrétní informaci) a to v nás vyvolá určitý POCIT. Nervovým systémem (přenosem skrze nervové buňky) tato informační energetická vlna v podobě pocitu přechází do mozku, který je uzpůsoben tak, aby z tohoto pocitu vytvářel konkrétní obrazy nebo přímo děj. Na tento film (v podobě CITU) koukají obě mozkové polokoule a dohadují se mezi sebou, jakou EMOCI vyprodukují. V základu se jim nabízí pouze dvě možnosti destruktivní (útočná nebo defenzívní, často vnímána jako negativní) nebo konstruktivní (pozitivní). Tedy strach nebo víra. Nějakou z nich ale VŽDY vyprodukují. V tomto okamžiku se přesouváme z oblasti MYŠLENKOVÉ do sféry EMOCIONÁLNÍ. Zásadní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že emoce disponuje MNOHANÁSOBNĚ vyšší energií než samotná myšlenka.

3 Jak je to možné? Dopovězme si nejprve celý příběh. Jakmile se obě mozkové polokoule dohodnou, jaký druh emoce pustí do světa, vyšle mozek PŘÍKAZ. Tentokrát k srdeční úrovni vědomí, která je odpovědná mj. i za citové projevy. Nezvratitelný důkaz o tomto přinesla moderní věda, které se podařilo dokonce změřit a číselně vyjádřit hodnotový rozdíl. Energetická úroveň myšlenek v mozku měřením EEG ukázala, že myšlenky mají přibližně 5000x (!!!) menší energii než je energie, která vychází ze srdce (měření EKG). Všechno, co jsme si dnes do tohoto okamžiku vysvětlili, si několikrát přečtěte a na různých situacích uvědomte a vědomě prožijte. Pokud chceme dosáhnout té úrovně, kdy se každá myšlenka, kterou chceme zrealizovat, má opravdu stát skutečností, je bezpodmínečně NUTNÉ ZNÁT tyto pochody. To proto, že když je známe, VÍME, jakým směrem zaměřit svoji pozornost (vědomí). Všichni lidé přijímají myšlenky. Všichni dostáváme různé nápady. Ty se ale NIKDY nezrealizují, dokud nemají MOST, kterým je POCIT vyvolávající EMOCI. Právě skrze POCIT se myšlenka realizuje do hmotné podoby. Myšlenka tedy nemůže působit přímo svou silou na fyzické úrovni. Na to je příliš slabá. Potřebuje k tomu prostředníky v podobě EMOCÍ. A pouze NAŠE svobodná vůle rozhoduje o tom, jaký pocit převáží. Buď bude destruktivní v podobě strachu, nebo pozitivní ve formě víry (která se projeví nadějí, touhou ). Dokud v nás emoce neprobudí TOUHU, NIKDY nic nepodnikneme. NIKDY nic nezískáme. NIKDY nic nedokážeme. Teď můžete logicky namítnout, co můžu udělat pro to, aby mozek produkoval pouze pozitivní emoce a těm negativním se vyhýbal. Tady existuje velmi jednoduché řešení. Protože ale dnes máme za sebou spoustu nových informací, nebudeme se přepínat a celý postup si necháme až na zítra :o)

4 Shrnutí 1. Informace (ze kterých vznikají myšlenky) vchází do těla třetí úrovní vědomí (solar plexus). Vzniká pocit. 2. V mozku se z informace zesílením jejího energetického potenciálu stává myšlenka, která má podobu obrazu. Vzniká cit. 3. Na tyto obrazy kouká velký mozek a dohaduje se s egem, jakou emoci vyprodukuj. Buď pozitivní nebo negativní. To záleží na tom, zda vstupní informace vyvolá strach nebo víru (správně bychom měli tvrdit, zda necháme vyvolat strach nebo víru, protože MY jsme odpovědní za vše, co se v nás děje). 4. Z myšlenkové oblasti se přesouváme do emocionální. Rozdíl spočívá v energii, kterou myšlenky a emoce produkují měření prokázala až 5000-násobný rozdíl. 5. Myšlenku tedy můžeme zhmotnit (= zrealizovat do hmotné podoby) právě skrze pocit. Ten slouží jako most mezi myšlenkou a emocí a je odpovědný za to, že vznikne emoce, která je hnacím motorem pro práci fyzického těla Domácí úkol Zkušenosti z praxe ukazují, že ne každý je schopen vstřebat tyto informace ihned napoprvé. Na tomto místě je opravdu potřeba zdůraznit, že se jedná o nezbytně důležitá fakta, jejichž vědomým používáním budeme řídit VŠE, co bude součástí naší reality. Proto je potřeba začít systematicky trénovat sledování každé myšlenky, kterou naše tělo přijímá, a pozorovat její cestu. Konkrétní metodu si představíme hned zítra. V průběhu dnešního dne začněme tím, že se budeme snažit UVĚDOMOVAT si KAŽDOU emoci, kterou vyprodukujeme. Kdykoli se rozčílíme nebo nás něco rozladí, UVĚDOMME si to. Jestliže nás něco nadchne, UVĚDOMME si to. Protože dokud si nebudeme schopni přiznat, že poznáme emoci, nemůžeme se s ní nikdy

5 naučit vědomě pracovat, natož předcházet jejímu vzniku, popřípadě ji kočírovat žádoucím směrem. Dnes při sledování svých emocí můžeme ošidit pouze sebe samotné. Chceme-li se propracovat do stavu, kdy plně poneseme odpovědnost za vše, co se v našem vlastním světě děje, je potřeba začít právě tady a teď Zítra nás čeká první praktické techniky, se kterými se začneme učit s emocemi pracovat. Takže vzhůru do plnění domácího úkolu