DESIGN HROMADNÉ DOPRAVY

Transkript

1 DESIGN HROMADNÉ DOPRAVY Designu hromadných dopravních prostředků věnujeme v našem muzeu zvýšenou pozornost a to nejen po stránce stylové, ale především z hlediska ergonomie. Ta je důležitá zejména v interiéru a silně souvisí s profesní etikou. Ekonomika dopravy je totiž mj. závislá na velikosti prostoru věnovaném jednotlivému cestujícímu. Ten je zejména v autobusech a letadlech různě omezován a pasažérům jsou namísto něj nabízeny různé povrchní náhražky s představou, že pod jejich vlivem na nepohodlí zapomene. Základem etiky dopravce je proto jasná deklarace kvalit skutečného komfortu mj. členěním prostoru podle standardů tříd a omezení propagace komfortu povrchního (občerstvení, audiovize, klimatizace, doplňkové služby). Podle známého pravidla, že každá stavba patří vlastníkovi zejména zevnitř, ale zvenku je majetkem veřejnosti, je nutné psychicky vnímat také exteriér dopravních prostředků, jejichž vzhled zásadně ovlivňuje kvalitu veřejného prostoru. Mobilní, pohybující se objekt působí na vnímatele silněji, než statický. Proto je nutné ohlídat jeho případnou vzhledovou agresivitu a aroganci. Tyto negativní vlastnosti vznikají nejen necitlivým tvarováním nebo barevností, ale také užitím temných skel, kterými není vidět dovnitř. Možnost pohledu dovnitř je důležitá pak zejména na terminálech, kde si nastupující podle obsazenosti vybírají vstupní dveře. Celkově je problematika mimoslovní komunikace mezi interiérem dopravního prostředku a vnějším prostorem důležitá, neboť doprava dnes přemísťuje velké množství lidí často na vzdálená neznámá místa a mezi jiné sociální skupiny lidí. Při tom je výhodné, nebo eticky nezbytné respektovat základní principy: Člověk se lépe vyrovná se změnou místa a lépe pozná a pochopí cíl, když sleduje postupnou cestu. Organismus se snadněji vyrovná s pohyby dopravního prostředku, když sleduje vnější krajinu (nejlépe, když jako řidič pohyby sám ovládá). Člověk přirozeně potřebuje při příjezdu k neznámým lidem je sledovat postupným přiblížením. Kdo sleduje jiné lidi z dopravního prostředku, který vždy psychicky představuje určité ohrožení, musí dát možnost sledovaným, být jimi také viděn. Inteligentní design zevnějšku dopravního prostředku proto musí působit psychicky dojmem, který neohrožuje a dokáže harmonizovat s prostředím např. historických měst, nebo i přírody. Umožňuje snadno identifikovat dopravní spoj, kvality komfortu dopravního prostředku i vhodné místo vstupu (inf. grafika). Inteligentní design interiéru splňuje podle jednotného třídění (I. III. třída) nároky na prostor k sezení, kvalitu samotného sedadla, uložení zavazadla, osvětlení, otevírání a zakrytí okna, místní kontrolu a regulaci teploty, místní regulaci proudění vzduchu, dohled nad dodržováním pravidel chování včetně hlučnosti, sociální bezpečnost, informace o průběhu jízdy i kultivovanou obsluhu vozidla, zejména zrychlení a zpomalení pohybu řidičem či strojvedoucím, resp. pilotem. Umírněnou barevností inteligentní interiér umožňuje příjemný pocit z jízdy různým typům cestujících. Protože sběratelství dopravních prostředků je příliš prostorově náročné, pracujeme především s modely. Modelářství je ostatně svébytnou součástí designu i architektury a jeho špičková podoba vyžaduje vysoké řemeslné mistrovství. Bohužel se výrobci cenově dostupných modelů zaměřují na novější dopravní prostředky velmi nevyrovnaně a mnohé pak chybí (tramvaj Škoda Elektra 14T Porsche, tramvaj EVO2, soupravy pendolino, City- Elephant, Regionova nebo Leo Express ad.). Důležitou součást sbírky tvoří kolekce sedadel dopravních prostředků, umožňující názorné testování a prezentaci kvalit nepovrchního komfortu. VÍCE SE DOZVÍTE Tomáš Fassati (ed.): Komfort současné české hromadné dopravy, sborník sympozia, 2010 Komfort prvních prostředků hromadné dopravy ve městech spočíval v náhradě přirozeného zdravého pohybu chůzí (který v zimě také chránil před prostydnutím) většinou stáním na neodpružené podlaze nevytápěné kabiny. 1

2 Tramvaj vyráběná firmou Ringhoffer počátkem 20. století je připisována architektu Kotěrovi, neboť ten prokazatelným autorem návrhu salonního vozu od Ringhoffera, model Vlečný vůz Ringhofferovy tramvaje zvaný Plecháč, model 2012 František Kardaus: tramvaj ČKD Tatra T3, konec 50. let, model T3RP, výroba 2012 Srovnávací fotografie reálné tramvaje 2

3 ČKDD Tatra KT8D5, 80. léta 20. století, model 2012 Tramvaj ČKD Tatra T6A5, 80. léta 20. století, model 2012 Trolejbus Praga TOTT Praha, 1936, model Foxtoys, 2012 Trolejbus Škoda TR8, 50. léta 20. století 3

4 Trolejbus Tatra T400 II, 1953, model Foxtoys, 2012 Srovnání modelu s reálným vozidlem Trolejbus Solaris T12 Škoda, konec 90. let 20. století, model

5 Městský autobus Praha RND Erena, 1946, model Foxtoys, 2012 Model městského autobusu z 90. let 20. století. Zavádějící nápisy (FIRST CLASS BUS) bohužel najdemee často i v realitě. Model tradičního typu žlutého školního autobusu, jaké jezdí v mnoha zemích světa včetně USA. Zejména karoserie dálkových autokarů nabízejí designérům podobný rozlet, jako při navrhování vzhledu osobních aut. Ne vždy toho výrobci dokážou využít. Na tomto modelu je pozitivní užití běžných skel namísto tmavých. 5

6 Otakar Diblík: Škoda Karosa 706 RTO LUX, druhá polovina 50. let, model výroba RA DOŠLÝ, 2012 Srovnání dvou modelů a reálného vozidla. Škoda RTO s přívěsem ve verzi pro městskou dopravu Škoda RTO ve verzi pro meziměstskou dopravu 6

7 Nejstarší železniční vagóny vznikly řazením jednotlivých oddílů podle vzoru dostavníku, do každého kupé se proto nastupovalo přímo z nástupiště. Tradiční dělení na tři třídy se udržuje v praxi dodnes, dopravci se jen sjednotili, že neoznačují a neúčtují rozdíl mezi II. a III. třídou. Dělení vozů na oddíly se zachovává jen v sociálně zaostalejších zemích, ke kterým patří i Česká republika. V rozvinutých zemích jsou užívány psychologické a bezpečnostní výhody velkoprostorových řešení. 7

8 Na inteligentní řešení místa pro sezení v hromadné dopravě nebo hygienická zařízení jsou stanoveny jasné posplňoval tyto požadavky český rychlíkový vagón řady Bdt, který nyní nechávají ČD chybně rekonstruovat. Muzeum se pokouší z něj získat některé interiérové prvky, jako ukázku kvality (vpravo WC tohoto vozu). žadavky v mnoha rovinách. Schéma vlevo graficky naznačuje jednotlivé typyy kvalit. V minulosti nejlépe Inspirativní návrhy inteligentních rekonstrukcí vozů ČD se zastaralým oddílovým členěním, které studenti VŠUP vypracovávají v rámci ergonomické laboratoře. (Nahoře autorka Marie Adámková, 2013, dole autor Jan Skoček, 2013, sbírka designu) 8

9 Otakar Diblík: Lokomotiva Škoda 32E (S489) Laminátka, návrh 1966, modelu H Srovnání modelu s reálnou lokomotivou Oblíbený motorový vůz řady M Hurvínek byl v 50. a 60. letech symbolem českých lokálek, kde nahradil parní provoz. Komfortem patřil do III. cestovní třídy. Nástupci Hurvínka motorový vůz řady 810 a přívěsný vůz řady 010 nabízely také komfort III. třídy. Teprve jejich rekonstrukce koncem 90. let 20. století zvedla komfort na II. třídu. 9

10 Německá souprava ICE 3, muzejní sbírka obsahuje předchozí typ ICE 2. Motorová jednotka Desiro 642 užívaná nadějnou českou konkurenční společní Regio Jet. Od jejího majitele Radima Jančury si česká společnost slibuje zlepšení vztahu dopravce k cestujícím, jak to Student Agency předvedla ve svých autobusech a taxících. Arogance a neschopnost spojené s pochybným typem reklamy molochu České dráhy už lidem silněě vadí a stát nenachází prostředky, jak tento svůj velký podnik veřejné služby donutit ke správnému jednání. Aerodynamické tvarování vlaků se postupně přiblížilo vzhledu letadel. Proslulý britsko-francouzský nadzvukový dopravní letoun Concorde, 70. léta 20. století K vývoji jeho designu interiéru i exteriéru promítáme návštěvníkům dokumentární film. 10

11 Ruský Iljušin IL-14 ve službách Čs. aerolinií v 60. letech 20. století ve zlatém období osobní letecké dopravy (viz uvedený sborník Komfort české hromadné dopravy). I větší tehdejší letadla užívala uspořádání dvojsedadel u každého okna, což umožňovalo nejen vyhlídku ven v podstatě každému cestujícímu, ale také individuální regulaci místního proudění vzduchu u každého sedadla. Komfort od té doby klesl v nejrozšířenější III. třídě, která je nazývána různými reklamními názvy jako turistická nebo ekonomická (správně však lidová ), také ve velikosti sedadel a s nimi spojeného místa pro nohy. Na modelech můžeme také sledovat vývoj systému vizuální prezentace Československých aerolinií. Boeing B737 ve službách Československých aerolinií s firemní identitou Rostislava Vaňka, model 1:200, 2012 Airbus A330 ve službách Českých aerolinií s novou firemní identitou konce 90. let 20. stol., model 1:400,

12 Dvě sedadla z pražských tramvají ke srovnání. ČKD T3 (60. léta 20. století) a Škoda For City (poč. 21. století) Obě mají tvrdý, chladný a relativně kluzký povrch, který je zárukou odolnosti v náročném provozu. Obě jsou stylově zvládnutá, jejich tvarování staví na jednoduchosti. Vztah tvaru, barevnosti a materiálu k interiéru je harmonický u plastového sedadlaa z tramvaje T3. Ergonomie je rovněž příznivější u plastového sedadla, neboť jeho tvarování vytváří boční opory a umožňuje usazení s úhlem páteře, který lépe fixuje postavu na sedáku. Chladný sedák obou sedadel odvádí teplo, což může být příznivě vnímáno v létě. V zimě je sedák plastového sedadla tramvaje T3 vyhříván, tramvaje For City nikoliv. Mechanický označovač jízdenek bez nároku na elektrickou energii z tramvaje T3, konec 70. let 20. století. 12

13 Křeslo první třídy souprav předměstské dopravy z vagonky v moravské Studénce z konce 90. let 20. století. Křeslo bylo součástí výstavy Cestování v pohodě v roce 2002 a bylo mj. použito v ergonomické laboratoři k testování kvalitativních tříd komfortu. Jiří Španihel, křeslo pro český interiér vlaku pendolino, 2004, výroba Borcad (Národní cena za design v roce 2005) Jiří Španihel, sedadlo I. třídy Excellent, 2011 a sedadlo II. třídy Comfort, 2011, výroba Borcad (Comfort oceněn v soutěži Red Dot) 13